V adventúre Strangeland sa ocitáte v depresívnej surrealistickej verzii lunaparku. Neviete kto ste, ako ste sa tam dostali a už vôbec netušíte, prečo hneď v úvode spácha pred vašimi očami neznáma žena samovraždu skokom do studne. Hneď vzápätí vás kontaktuje tajomná osoba prostredníctvom blízkej telefónnej búdky, no ani tá vám nedá zmysluplné odpovede na vaše otázky. Podarí sa vám odhaliť pravdu o tomto mieste a súčasne i o sebe samom?
Za hrou stoja autori z Wormwood Studios, ktorí debutovali v roku 2012 adventúrou Primordia. Podobne ako ich prvotina, aj Strangeland kladie dôraz na prieskum, rozhovory s postavami, či riešenie logických hádaniek. Oproti nej je však vytvorený v dvojnásobnom rozlíšení, konkrétne 640 x 320 pixelov. K dispozícii sú až štyri konce, ktoré sa odvíjajú od vašej voľby v závere hry.
malarkey
Strangeland je důkaz, že dnes může v žánru 2D adventury pixel-artového ražení vzniknout naprosto cokoliv. Třeba surrealisticky neortodoxní záležitost, která se celá odehrává v zhmotnělém pekle nepřeberné iluzivnosti poskvrněné mysli vyšinutého jedince.
Pravda ale je, že od tvůrců Primordie bych nic jiného ani očekávat nemohl. Už s jejich debutem mě totiž přesvědčili o tom, že ve svých řadách mají tvůrce, kteří než aby vyprávěli tradiční příběh tradiční formou, vyprávějí raději netradiční příběh netradiční formou. Popřípadě hodně vytříbenou formou. A jak to bylo u Primordie, tak u Strangeland je to ještě o řád úrovní posunuté tam, kam se ostřílený hráč tohoto žánru jen tak nedostane.
Pravda, že během hraní mě okamžitě napadaly takové hry jako I Have No Mouth, And I Must Scream nebo Sanitarium. Hry, které učarují prostředím a hraní jich už je jen taková malá třešnička navíc. Tedy pokud na tu psychoticky hororovou atmosféru máte koule. Zde je to ale o chlup jiné. Pořád je ale pravda, že tvůrci si oblíbili Gigerovy motivy biomechanického surrealismu. Protože jak u jejich první hry, tak i zde se s nimi vyřádili do sytosti.
Prostředí je hodně temné, neutuchající a nepříjemné. Jsou tu ale momenty, které se snaží děj rozmělňovat. Momenty vtipné (brána, která vždy při otevření má tendenci sdělovat nějaký vtip) a nebo absurdní. Temně absurdní. Mnohdy až nechutné. A o takové atmosféře to zde je především, což pro někoho může být obohacující, ale pro mě osobně to spíš bylo hodně únavné a šedivě nezajímavé.
Strangeland má nicméně excelentní dabing. Má i veskrze vydařenou grafiku, u které je znát, že si tvůrci od Primordie jednoznačně polepšili. Také se tu úplně nehonosí obrovským množstvím obrazovek, a tak se tu postupem času posunete dál a za pár hodin budete mít finále. To je mimochodem rozděleno do tří různých konců. Jenže ani jeden mě neuspokojil natolik, abych si uvědomil, čeho jsem byl vlastně svědkem.
Obecně jsem z pixel artových 2D adventur vzniklých v posledních 10 - 15 letech nadšený. Většinou mě jejich hraní těší a baví. Málo kdy se u těchto her stane, že by hra byla "jen" klasickou adventurou. Většinou autoři nabídnou i něco navíc. Zde to ale úplně podmínkou není. Zde "něco navíc" je samotný námět, prostředí, atmosféra, která je hodně abstraktní, krutě neotřelá a určitě ne pro každého. Kdo si v ní ale nalezne zalíbení, ten se hrou bude bezesporu spokojený.
Pravda ale je, že od tvůrců Primordie bych nic jiného ani očekávat nemohl. Už s jejich debutem mě totiž přesvědčili o tom, že ve svých řadách mají tvůrce, kteří než aby vyprávěli tradiční příběh tradiční formou, vyprávějí raději netradiční příběh netradiční formou. Popřípadě hodně vytříbenou formou. A jak to bylo u Primordie, tak u Strangeland je to ještě o řád úrovní posunuté tam, kam se ostřílený hráč tohoto žánru jen tak nedostane.
Pravda, že během hraní mě okamžitě napadaly takové hry jako I Have No Mouth, And I Must Scream nebo Sanitarium. Hry, které učarují prostředím a hraní jich už je jen taková malá třešnička navíc. Tedy pokud na tu psychoticky hororovou atmosféru máte koule. Zde je to ale o chlup jiné. Pořád je ale pravda, že tvůrci si oblíbili Gigerovy motivy biomechanického surrealismu. Protože jak u jejich první hry, tak i zde se s nimi vyřádili do sytosti.
Prostředí je hodně temné, neutuchající a nepříjemné. Jsou tu ale momenty, které se snaží děj rozmělňovat. Momenty vtipné (brána, která vždy při otevření má tendenci sdělovat nějaký vtip) a nebo absurdní. Temně absurdní. Mnohdy až nechutné. A o takové atmosféře to zde je především, což pro někoho může být obohacující, ale pro mě osobně to spíš bylo hodně únavné a šedivě nezajímavé.
Strangeland má nicméně excelentní dabing. Má i veskrze vydařenou grafiku, u které je znát, že si tvůrci od Primordie jednoznačně polepšili. Také se tu úplně nehonosí obrovským množstvím obrazovek, a tak se tu postupem času posunete dál a za pár hodin budete mít finále. To je mimochodem rozděleno do tří různých konců. Jenže ani jeden mě neuspokojil natolik, abych si uvědomil, čeho jsem byl vlastně svědkem.
Obecně jsem z pixel artových 2D adventur vzniklých v posledních 10 - 15 letech nadšený. Většinou mě jejich hraní těší a baví. Málo kdy se u těchto her stane, že by hra byla "jen" klasickou adventurou. Většinou autoři nabídnou i něco navíc. Zde to ale úplně podmínkou není. Zde "něco navíc" je samotný námět, prostředí, atmosféra, která je hodně abstraktní, krutě neotřelá a určitě ne pro každého. Kdo si v ní ale nalezne zalíbení, ten se hrou bude bezesporu spokojený.
Daemon
Artran
Kelly
Isair
Pro: Příběhově hodně neortodoxní, neotřelá adventura s Gigerovskou atmosférou,
Proti: ale i příběhem, který je více abstraktní a surrealistický, než hmotný a realistický.