Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

< >
  • PC 80
Ztráta blízkého člověka je jedna z nejsilnějších bolestí, kterou jedinec může ve svém životě zažít. Své o tom ví i Karl, který se s takovou událostí vypořádal tak, že se stáhl do ústraní, a to přímo do izolované části Vesmíru. Pro mě bylo zajímavé sledovat, jak se tvůrci s tímto tématem vypořádali a jak dokážou v hráči navodit melancholii a pocity viny, které zažívá právě i hlavní hrdina této hry.

Kupodivu na mě nejvíce nezapůsobily obrázky jeho rodiny, občasné monology k nim či sny, které Karl mívá, ale nejvíce mi jeho rozpoložení přiblížily e-maily od jeho bývalé ženy, která se ho snažila kontaktovat, a on ji nebyl schopen ani odpovědět, jak těžce se cítil. Přemýšlela, jestli mu e-maily vůbec dorazily a dělala si o něho starost, zatímco on si nechtěl připomínat, co se stalo, tím, že jí odpoví a bude se s ní bavit o tom, jak se cítí. Byl v těžké depresi.

Hra se ovšem nezabývala jen náladou Karla, ale do popředí se dostal také příběh, který měl překvapivé vyústění. Sice to nebylo něco šokujícího, ale ono zakončení perfektně podtrhlo atmosféru, v jaké se hra nesla - izolace, melancholie a smíření. Společnost mi dělala umělá inteligence Gorky, se kterou se daly vést rozhovory a která oplývala sarkasmem a asi humorem ("asi" proto, že mě tenhle humor až tak humorný nepřijde).

Náplní hry bylo převážně řešení logických úkolů, které Karl musel obstarávat. Trochu jsem se obávala, že mě hádanky budou spíše otravovat a zdržovat od příběhu, ale nakonec jich tak velké množství nebylo a do příběhu byly zasazené vhodně. Hádanky vypadaly vždy na první pohled děsivě, ale naštěstí technický manuál, který jsem měla k dispozici, opravdu dával odpověď na všechny problémy.

Závěrem: Hra je sice krátká (cca 5 hodin), ovšem to mi vůbec nevadilo. Vzhledem k tématu to bylo tak akorát, aby se nad tím člověk zamyslel, ale neupadl na nějaký čas sám do melancholie.
+26