Komentáře

Na autobusové zastávce kdesi v zapadlém údolí v městečku Pelican mě vyzvedává jakási Robin, abych začal nový život na farmě mého dědečka. Poradil mi sem jít, až budu unavený moderním životem ve světě nových technologií, mobilů a počítačů a vrátím se tak zpět do přírody, k původnímu způsobu života. A nutno říct, že život to není vůbec snadný. Uvelebil jsem se ve ztrouchnivělé chatrči, nachytal pár ryb, vykopal jsem záhon, zasadil pár semen, zalil je a vyčerpaný jsem padnul do postele. Dědeček mě měl očividně hodně rád. Protože ani další dny to nebylo snažší. Neustále dokola to samé. Dřina, repetetivní činnosti, kterých se na mě valí jedna na druhou, že nevím, kam dřív skočit. Záhony jsou větší a větší, trávím na nich víc a víc času a s každou další sklizní dostávám objemnější úrodu. Jaro střídá léto, léto střídá podzim, podzim střídá zima a tak neustále dokola. Čas u Stardew Valley letí opravdu rychle, protože všechno se za den opravdu stihnout nedá.

Jen mi za celou dobu hraní dost chyběla nějaká myšlenka. Důvod, proč vlastně všechno tohle dělám. Autoři hry označují Stardew Valley za relaxační hru, kde se můžu věnovat tomu, co mě baví a užívat si ji, jakým způsobem chci. Jenže ať už jsem se vydal rybařit, těžit vzácné rudy a kameny do dolů nebo sázet zeleninu a ovoce, přišlo mi to tak nějak k ničemu a ukrutně nudné. Navíc kreativitu tady hráč taky zrovna dvakrát neprojeví, protože veškeré postupy jsou přesně dané. Můžu se vlastně tak pouze rozhodovat, jaké práci se budu věnovat a kde co zasadím, pokácím nebo nechám postavit.

Strávit lze ve Stardew Valley bez problémů stovky hodin a stále bude co dělat. Já hře věnoval hodin pouze pár desítek a to mi stačí. Vím, že veškerý další postup by byl pouze o tom, kolik vlastního času bych do hry nasypal nekonečným otrockým opakováním stejných bezmyšlenkovitých činností, kterých jsem za tu dobu již stejně stihnul udělat nespočetně a nic zásadního jiného by mě už nečekalo. Protože po zimě přeci znovu přijde jaro. Nebo ne?