Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 70
Roger Wilco po svých předchozích dobrodružstvích leží v kryospánku a bezcílně pluje vesmírem v únikovém modulu. Po blíže neurčené době jeho modul zachytí vesmírná popelářská loď a vezme ho na palubu k sešrotování. Roger se díky tomu probudí z kryospánku a zjistí, že pokud nechce strávit zbytek života na smetišti mezi vesmírnými krysami, musí najít nějakou cestu ven.

Třetí díl série Space Quest hráčům opět přináší mnoho technických a grafických vylepšení. Hra se stále ovládá jako předchozí díly: šipkami nebo myší ovládáte Rogerův pohyb po obrazovce a textovými příkazy mu říkáte, co má dělat. Interpret příkazů je tentokrát mnohem přívětivější a už vás nenutí hledat to jediné povolené synonymum pro "použij X na Y" jako v předchozích dílech. Hra vám ale opět v popisu okolí zákeřně zatají některé důležité aktivní prvky.

Příběh bohužel tentokrát není tak vtipný jako dříve. V prvním dílu byla spousta geniálních vtípků jako tlačítko "Nemačkat" nebo scénka s pračkou. Ve druhém dílu jsem smíchy padal ze židle už během intra. Tady je většina vtipů v podobě odkazů na známé sci-fi filmy a seriály. Jako v každé adventuře od Sierry, i tady smrt číhá na každém kroku, ale tentokrát je to hlavně spousta nepříliš vtipných variací na skok hluboký nebo blízké seznámení s něčím paprskometem. Pár pořádných vtipů se objeví až v úplném závěru hry.

Co se naopak povedlo na výbornou jsou minihry. Všechny tři perfektně pasují do příběhu a mají přesně vyváženou obtížnost, aby byly zábavné. Jediná drobná vada je, že bez načítání uložené pozice si můžete volně zopakovat jen tu první z nich.

Fanoušci adventur od Sierry a zvlášť série Space Quest si tuhle hru nesmějí nechat ujít. Jinak určitě stojí za zahrání, ale druhý díl je podle mě o trochu lepší.

Pro: Minihry, popkulturní odkazy

Proti: Typické nedostatky textových i klikacích adventur současně, hra je krátká, slabší humor

+12
  • PC 80
Říká se, že třetí díl Space Questu je nejlepší, nejzábavnější, nejvtipnější a příběhově nejvděčnější. Po dohrání mohu konstatovat, že něco pravdy na tom určitě bude.  

Třetí díl totiž začíná přesně tam, kde druhý skončil. V únikové kapsuli, se kterou se Roger Wilco dostává na náhodnou smeťařskou vesmírnou loď. Tedy přesně na místo, co mu, coby uklízeče vesmírného smetí, jednoznačně imponuje. Zde ale v návalu smetí musí objevit vesmírnou loď, opravit ji a v tu ránu začíná opravdové dobrodružství, které mě, opravdu to můžu říct fundovaně, zatím bavilo nejvíce. Roger totiž začne cestovat na rozličné planety, kde řeší rozličné úkoly. Dostává se tedy na vysloveně různá místa, mezi kterými je i vtipná parodie na McDonalds a celé to má takový krásný nádech filmu Spaceballs, kde Rogerovi chybí už jen nějaký psí parťák, který by mu v té samotě dokázal zvednout náladu nějakým pořádným osmdesátkovým rockecem.  

Po grafické stránce je třetí díl této série klasickou EGA adventurou. Jen s tím rozdílem, že jak jsem na 16 barev z dětství nebyl úplně zvyklý, začíná se mi toto barevné prostředí líbit čím dál tím více. Dané to tedy bude asi i tím, že zde je kladen největší důraz na detaily a celkově si tu tvůrci s těmi rozličnými prostředími krásně vyhráli. Po herní stránce je to taktéž naprostá herní klasika doby. Jen v porovnání s předchozími díly je, řekl bych, delší a ukecanější.

To může být dobře, ale i se může stát, že tu budete mít více důvodů se u hry vyvztekat. Obtížnost je pořád poměrně vysoká. Na dnešní poměry řekněme až extrémní. To už ale ošlehaní adventuristi za ta léta jistě vědí a tak i tuší, že když se někde zaseknou, stačí na internetu napsat pár konkrétních znaků a znalost postupu ve hře máte prakticky zajištěnou.  

I tak musím říct, že jsem se třetím dílem byl velice spokojený. Sic je to poslední díl s parserem (myš už je zde k dispozici, ale je, milostpán ráčí prominout, k úplnýmu hovnu), což na obtížnosti jednoznačně nepřidá. Na druhou stranu po dohrání předchozích dvou dílů si myslím, že už Vás také jen tak něco nerozhází. Navíc zde bych i řekl, že autoři ten popis prostředí dokonali do takového stavu, že si poměrně osvojíte nejen příkazy, ale i postupy ve hře. I proto tak tuto hru hodnotím vyšší známkou, než předchozí díly a už teď jsem velice zvědavý, jaký posun v sérii dokonali tvůrci se čtvrtým dílem.
+20
  • PC 80
I třetí Space Quest jsem dohrál až letos v premiéře. Rok a půl od Vohaul's revenge je co do vývoje herních mechanismů hodně znát. Hra působí (pro nedostatek lepších slov) moderně. Grafika i zvuk udělaly obrovský skok a hlavně vizuálně se tentokrát Sierra opravdu vytáhla a z nebohé EGY vyždímali maximum. Parser byl opět bezchybný a spíše jsem ho občas zkoušel cíleně zmást, ale při standardní hře fungoval výborně.

Počet hratelných prostředí se zvýšil na půlkulatých pět a obzvlášť u Ortegy jsem žasl, co vše bylo možné vymodelovat v roce, kdy se na naší straně železné opony teprve rozpadala totalita. Pochválit musím i vyvedený manuál v komiksovém stylu.

Chudák Roger je z hibernace probuzen na vesmírném vrakovišti a je jen na něm, aby z něj dokázal utéct v jednom kuse, ideálně na nějakém pojízdném přibližovadle. Následuje další pouštní planeta (v sérii již druhá), ve které autoři řeší nedozírnost pouště nekompromisními omezeními - na severních obrazovkách sežehne Rogera blesk, na jižních ho pro změnu sežere obří had. Najít krámek se suvenýry tedy není problém. Na této planetě dojde k setkání Rogera s Arnoidem Annihilátorem, který představuje lokální oddělení vymáhání pohledávek. Arnoid mi dal zabrat, tuto část jsem hrál minimálně 10x a dokonce jsem se při jednom jeho zviditelnění opravdu lekl - a to v prastaré adventuře, nikoliv v moderním hororu.

Ach, ty neštastné AstroChicken. Při prvních pokusech jsem vůbec nechápal, co se po mně chce a nakonec jsem SQ3 na půl dne znechuceně vypnul. Údajně není nutné minihru vyhrát, ale stačí 10x prohrát. Ale chtěl jsem vyhrát kvůli herním bodům. Nakonec se mi to na XYtý pokus povedlo. Přitom to vlastně ani není tak složité. Slepice se ovládají šipkou doleva a doprava, šipka dolů zastaví let slepice do strany a šipka nahoru donutí slepici mávat křídly a tím zpomalit pád. Padá-li slepice po středu obrazovky, je třeba po 2/3 pádu zmáčknout šipku nahoru a slepice měkce přistane. Při pádu slepice po straně obrazovky je třeba slepici jedním zmáčknutím směrové šipky nasměrovat na střed obrazovky, zároveň zmáčknout šipku nahoru pro mávání křídly a po dosažení středu obrazovky zmáčknout šipku dolů a slepice přestane letět do boku. Když člověk ví, co má dělat, poměrně rychle se dá hra nacvičit. Ale za zábavnou ji nepovažuji. Dle vyjádření dvou chlápků z Andromedy ji za zábavnou nepovažují ani autoři.

Následující sopečná planeta je opravdovou pastvou pro oči a následuje finále na Pestulonu (jak překvapivé, koneckonců se ta hra tak jmenuje), které zahrnuje dvě nikterak složité mezihry, které jsou oproti nešťastným slepicím i výrazně zábavnější. První jsem vyhrál napoprvé, při druhé jsem zařval dvakrát.

A přichází finále. Oproti prvnímu dílu a po stopách druhého dílu je opět Rogerova odměna veškerá žádná. Místo království, půl princezny a balíku peněz mu zůstává alespoň jeho věrná vesmírná loď, což koneckonců není úplně marný výdělek vzhledem k nulovým nákladům na její pořízení.

V souladu s obecným názorem se mi třetí díl líbil nejvíc. Humor je příjemný, nedělá z děje frašku, což by bylo pouze na škodu věci. Kdyby si někdo chtěl zahrát jen jeden díl z původní trilogie SQ, doporučil bych mu právě Pirates of Pestulon.

Pro: Parser a EGA grafika dovedené k dokonalosti. Příjemný humor nedegradující sci-fi příběh.

Proti: AstroChicken!

+15
  • PC 85
Třetí díl série Space Quest je ještě o něco lepší než dvojka. Po předchozích dobrodružstvích skončí Roger v hromadě odpadků. Únik a cesta na obydlenou planetu jsou fajn, ale události začnou nabírat spád po obdržení kódované zprávy. Trojka je ještě větší parodie něž předchozí části a kupodivu jí to prospělo. Záchrana samotných tvůrců série i překvapivý konec u Kena Williamse, pohled na Enterprise, to vše mi vykouzlilo úsměv na tváři. Upřímně dodnes nevím, zda věřím tomu, že název zlé společnosti ScumSoft nesouvisí s LucasArts. Každopádně podobné fórky hru krásně zpestřují. Minihry jsou zde tři, ale naštěstí ani jedna není frustrující. Nejvíce mi dal zabrat souboj. Odpadá tak největší neduh předchozích dílů. Povedené je ovládání lodě. Zadávání příkazů počítači, skenování vesmíru a nakonec i boj jsou zábavné a poskytují hře pocit volnosti.

Tradičně musím pochválit i grafiku, ovládání parser + klávesnice a manuál. Upřímně mě mrzí, že další díl má již čistě ovládání myší. Obtížnost je trochu nižší, přesto jsem u hry strávil dobrých 10 hodin. Na konci jsem měl 733 bodů z 738 s čímž jsem docela spokojen. Hrál jsem verzi ze Steamu přes ScummVM a vše bylo bez problémů. Čím více zná člověk dobového sci-fi, tím více si hru užije. Také jsem si potvrdil, že mi humor Sierry sedne více než třeba v Rex Nebular nebo od Lucasů. Zábavná hratelnost, skvělý závěr, hezká grafika a dobrá hudba vedou k jednoznačnému doporučení tohoto dílu. Děj sice přímo navazuje, ale znalost předchozích událostí není nutná.
+29
  • PC 75
Třetí díl mě zatím bavil nejvíce. Opět navazujeme tam kde skončil předchozí díl - Roger je unášen vesmírem únikovým modulem a dostává se na starou odpadkovou loď ovládanou roboty. Poté co opravíte a získáte loď můžete zkoumat několik světů (lávovou Ortegu, pouštní Phleebhut a vesmírný mekáč Monolith Burgers) s cílem dostat se na Pestulon a zatnout tipec jedné softwarové společnosti Scumsoft vedené teenagerm Elmo Pugem.

Příběhově je to tentokrát slabší, chyběl mi pořádný záporák, o co jde se dovíte v půlce. Zato zakončení bylo parádní Roger zachrání dvojici programátorů, černou dírou proletí k Zemi, kde programátoři nastoupí u Sierry :) a protože uklízeče nikdo nepotřebuje, letí dále. Hra obsahuje i pár hezkých animací, grafika vypadá taky o fous líp (zhruba na úrovni King Quest 4).

A hratelnost? Obtížnost šla dolů, na většinu věcí by šlo přijít i bez návodu i když je tu pár brutálních podrazů jako neviditelné cesty či spínače (vypnutý most). Hra obsahuje něco málo humoru (zejména při umírání)i dost odkazů TIE Fighter či Enterprise, plakát Arakisu, po krku Vám půjde terminátor. A především je tu pár miniher - zatímco arkáda s přistávajícím kuřetem je neskutečně otravná (a musíte ji vyhrát, abyste se posunuli v příběhu), bitva mechů na konci je super. A navíc je tu poměrně komplexní ovládání lodi - můžete vzlétnout i přistát, skenovat okolí, nastavovat kurz a dokonce je tu i vesmírná bitva s přepínáním štítu, zaměřováním lodí a jejich ničením.

Zkrátka díl od dílu je tahle série lepší, ale přece jen už se těším na díly s VGA grafikou a ovládáním kurzorem.

Pro: Parádní vesmírný simulátor, více planet, bitva robotů, o fous lehčí a hezčí než předchozí díly

Proti: Otravná arkáda, slabší příběh a záporák.

+13
  • PC 80
Třetí díl překonal mé očekávání, a i přes své stáří působí v některých momentech designu inovativně až svěže; i ve srovnání se současnou produkcí. Tím nejpodstatnějším zjištěním však je, že mimo technického zpracování se adventury vůbec nezměnily. Naštěstí.

K sérii Space Quest mám spíše vlažný vztah, oproti jiným z produkce Sierry (zvláště QFG, GK a Phantasmagorie), přestože jsem již hrál všechny díly – ani jeden mě však natolik nezaujal, abych ho dokončil nebo u něj jen strávil více času. V Roger Wilco and the Time Rippers to bylo nepříliš zábavné futuristické nákupní centrum (což tedy není moc překvapivé :) a ve fanouškovské předělávce dílu druhého pro změnu hned úvodní lesy, kde smrt byla doslova na každém rohu. Třetí, a zatím jediný díl nepředělaný do VGA, který jsem dlouho oddaloval kvůli parseru a právě EGA grafice se však ukázal také tím nejlepším.

Předně obtížnost je nastavena poměrně nízko, ač u některých objektů ani nevíte, zda jde o kámen, detonátor či malý reaktor lodi. Při bližším průzkumu to však Roger rozluští, stejně jako – k mému překvapení - většinu příkazů. Kombinace a puzzly zde prakticky nelze hledat, o to více prostoru tu dostávají rychlé úprky před narušiteli Rogerova osobního prostoru, popkulturní odkazy a zábavné (!) minihry. Pětice lokací není příliš, ale jejich variabilita to zachraňuje. Zklamal mě však minimální počet skladeb, jenž v průběhu hry zazní, jelikož, když už zazní, stojí za to. O ně se postaral Bob Siebenberg, člen kapely Supertramp, a také vůbec první výraznější osoba z branže, jenž se pustila do zkomponování pár motivů do počítačové hry.

A pokud jsem u většiny sci-fi adventur kritizoval zakončení (The Dig, Mission Critical), tak zde jsem spokojen.

Pro: parser, nízká obtížnost, rozmanitost, humor

Proti: mohlo být delší, málo hudby

+24