Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

South Park: The Fractured But Whole


Komentáře

« Předchozí Následující »
  • PC 80
Stick of Truth bylo nové a neotřelé a splněný sen každého fanouška seriálu. TFBW oproti tomu působí jako takové jedno delší DLC, protože kromě tématu superhrdinů je všechno prakticky úplně stejné, až na pár změn, jako třeba pár přidaných budov, pár nových postav a jiný (ale podobný) systém soubojů (ale aspoň je tentokrát na výběr mnohem víc schopností). Naštěstí se ovšem vrátil i typický humor, který to celé to drží nad vodou, protože příběh samotný by možná i dokázal být zajímavý, ale to by ho nesměla potápět hratelnost, která postupem času začne být nehorázně repetetivní, jen aby se uměle prodloužila délka hry. I přes všechny zápory ale nemůžu říct, že bych byla zklamaná.

Pro: South Park, HUMOR, POSTAVY, animace, soundtrack, "ta" část s rodiči mě traumatizovala

Proti: repetitivní hratelnost, nic moc nového

+17
  • PS4 50
Po dohrání South Park: The Stick of Truth jsem se na tohle hrozně těšil, přeci jen superhrdinský žánr mi je blíže než fantasy, o to větší možná byla mé zklamání. Tady se jednoduše sešlo několik nešťastných aspektů které způsobili že hra není vůbec zábavná. Předně tvůrci vše nejméně stokrát prodloužili, všechno je tak neskutečně dlouhé, že to strašně rychle omrzí (bratránek Kyle, souboje, kooperace s parťáky...). Hlavně a to je zásadní, příběh je jen nevtipná nudná kaše, nevím jestli tvůrcům došli nápady jelikož SoT jimi přímo přetékal.

Oproti předchozímu dílu zde máme i odlišný soubojový systém který je více jako tahovka a nutí vás občas více taktizovat. Těžko říct zda je lepší, je minimálně výrazně jednodušší a přehlednější, bohužel souboje jsou tak dlouhé že se rychle omrzí.

Upřímně nečekal jsem bůh ví jaký příběh, ale až na pár nápadů je tohle tak těžce nevyužité až je to škoda. Když se spustili titulky řekl jsem si "to je jako všechno"? Bylo, a raději si znova zahraji Klacek Pravdy.

Pro: Pěkný vizuál, dobré (leč nevyužité) nápady,

Proti: Souboje, repetetivnost, příběh, snaha natáhnout úplně vše (i rychle cestování je po městě umístěné prapodivně), strašná práce s inventářem

+13
  • PC 80
South Park: The Fractured But Whole, jsem samozřejmě rozehrál ihned po ukončení předchozího dílu. Moje zkušenost je velice podobná tomu, co tu již dříve popsali ostatní uživatelé. Zbytečná kostrbatost, místy neadekvátní rozsah a změny.

Opravdu jsem postrádal rpg prvky předchozího dílu, ano nejsme ve fantasy rpg ale v komiksové mlátičce, hra se tak připravila o některé užitečné možnosti, které nebyly dostatečně nahrazeny. Více schopností, možné varianty superhrdinů vyhlížejí atraktivně ale je jich příliš mnoho, snad je to už překombinované. Chybí tu vybavení, jež by ovlivňovalo vlastnosti postavy a chybí tu také možnost druhé akce během souboje.

Opravdu mne potěšil soubojový systém, konečně se zapojí více postav naráz. Souboje v šachovnicovém poli jsou již více o taktice, fakt že postava má pouze jednu akci za kolo, dilema mezi bojovou akcí a užitím podpůrných prostředků, nutí více přemýšlet. To co mně opravdu nepotěšilo, souboje samotné - některé jsou zbytečně zdlouhavé a zábavnost se vytrácí.

Je to typický South Park - typické vtipy a zápletky - avšak působí to recyklovaně a na místo neutuchající zábavy, přemýšlím, kdy už bude konec. Předchozí díl předvedl, konzistentní propojení na první pohled nesourodého materiálu. Správně nadávkovaná pestrost, vše do sebe zapadá. South Park TFBW má ale přespříliš hluchých míst, možností které nejsou úplně dotažené do konce, a zbytečně dlouhou herní dobu díky které jsou tyto nedostatky markantnější.

80% dávám za dlc "FROM DUSK TILL CASA BONITA", jednotlivé kvality tohoto dlc nejlépe definují nedostatky základní hry.
+13
  • PC 85
První díl této tahové videoherní série na motivy animovaného seriálu mne vtáhl navzdory tomu, že jsem viděl asi tři epizody seriálu. Po hře jsem se nakonec pokusil co nejvíce dílů dohnat, načež samozřejmě vyšel druhý díl, který fantasy svět nahradil superhrdinskou tématikou. Oproti prvnímu dílu postrádá dvojka silnější příběh, i když se nám tvůrci neustále snaží předhazovat nejrůznější zvraty, které bohužel nejsou vůbec zajímavé. Samotný děj je patrně nejsilnější na začátku a na konci, který je sice úplně stupidní (i na South Park), ale aspoň si drží nějaké tempo.

Menší změny se zde dočkal bojový systém, který je sice pořád na tahy, ale tentokrát se postavy mohou pohybovat na malé ploše. Jelikož jsem fanda tohoto žánru, repetitivnost mi vůbec nevadila. Co mi ale u soubojů vadilo, byla (ne)originalita nepřátel, kterou první díl zvládl skvěle. Místo nacistických zombie, trenek kradoucích skřítků a LARPujících dětí na vás zde čekají pouze šesťáci, policajti, nindžové a podobně nudné postavy. Alespoň že ty schopnosti je zábava používat.

Hra ale obsahuje spoustu skvělých momentů, které ji drží nad vodou. Děti bojující na ulici najednou zaskočí auto, hrdina se utká s Kyleovým bratránkem Kylem nebo pomůžete policii zavírat nebohé černochy do žaláře. A to jsem ani nezmínil neustálou rasovou a genderovou rovnost, která je postavě neustále připomínána a všichni se pak diví, když si zvolíte, že hrajete za cisgender muže (identifikujete své pohlaví jako při narození), načež vás napadnou burani, kteří takové jako vy ze srdce nenávidí. Navíc je South Park jednou z málo her, kde můžete hrát za Čecha, což považuji za malé plus, i když to pro děj nemá žádný vliv, až na pár vět, které postavy směrem k vaší osobě pronesou.

Během putování jsem poctivě splnil všechny vedlejšáky, včetně sbíraní úchylných Jaoi obrázků, připomínajících nám homosexuální vztah mezi Craigem a Tweekem. Teď už jenom porazit Morgana Freemana a počkat na vydání DLC, které snad přijdou s dostatečně zábavnou zápletkou, která vydrží na několik hodin.

Pro: Originální a vtipné momenty, možnost hrát za Čecha, rovnost v nerovnosti

Proti: Slabší příběh, nijak zajímaví nepřátelé, že všechno musí být jenom o prdech

+10
  • PC 75
South Park - Stick of Truth je moje srdcová záležitost. Přišlo to jako z čistého nebe a přineslo to nečekaně kvalitní RPG zasazené do autentického prostředí legendárního seriálu. I když Parker i Stone po vydání říkali, že už se nikdy do vývoje her nepustí, svůj slib naštěstí pro nás porušili. Určitě je to dobře, ale jistá pachuť na jazyku tu přeci jen zůstává.

Druhý díl, který je tentokrát zasazený do světa komiksových superhrdinů a superpadouchů je v konceptu víceméně stejný jako fantasy předchůdce. Bohužel, alespoň v mém případě, trpí PC verze docela špatně optimalizovanou prací s RAM. Dost často se mi stávalo, že se postavičky na scéně načítaly až postupně, hra se občas nepříjemně škubala, někdy se úplně zasekla a někdy nešla dokonce ani spustit. Což je vzhledem ke zpracování a hlavně bezproblémové jedničce, docela nepochopitelné. To se zhoršovalo, čím déle jste hráli a pro vyčištění paměti bylo nutné občas hru restartovat. Další věc, která mi nesedla je změněný vývoj postavy, kdy už nemáte klasické vybavení, jako je v jedničce, ale nahrazují ho 'Artefakty', kterým chybí osobitost a jejich účinky jsou méně znatelné. Neduh, kterým trpěla i jednička zůstává i zde - neustálé a všudypřítomné QTE, které se navíc pořád opakují a nedá se s tím nic dělat. Zejména na klávesnici je to pak docela bolestivé. Toliko asi k negativům. Jo, ještě jsem zapomněl - chybí tu sbírání čimpokomončáků, takže bod dolů :-).

Souboje hodnotím neutrálně - nejde o nic objevného a zároveň vyloženě neuráží. Vím, že budu v menšině, ale jak mi jinak QTE celkově ve hře vadí, v prvním díle mi v soubojích vyhovovaly. Byly rozmanitější a dodávaly soubojům na akčnosti. V druhém díle QTE ze soubojů (nikoli však ze zbytku hry) prakticky vymizely (kromě možnosti mezerníkem zmenšit utržené poškození ve správnou chvíli). To je trochu škoda a souboje jsou bohužel slabší stránkou celé hry.

Teď k tomu lepšímu. Vlastně nejlepšímu - není to nic nového, protože to přinesla i jednička, ale co si budeme říkat, ono vlastně o tohle jde úplně nejvíce. A to je příběh a autentický svět South Parku, jak ho známe ze seriálu. A to včetně grafiky, dabingu i reálií, které si berou postavy a události z posledních sérií. A hlavně humor, který tryská z každé obrazovky a hlášky. Skvěle využitá absurdita situace, kdy si kluci a holky na superhrdiny vlastně jenom hrají a do jejich fantazie se občas chtě nechtě prolíná reálný svět.

A tak ačkoli mám k některým herním mechanikám výhrady, to hlavní zůstává a to je důležité.

Pro: Humor, autentické zpracování, originální dabing

Proti: QTE, špatná optimalizace na PC, méně zajímavý vývoj postavy

+10
  • PS4 65
‘Vypadá to skvěle, zní to skvěle, je to upe jakobys vyloženě hrál epizodu seriálu!’

Yeah butt, to samé už zpívali o Klacku Pravdy. Zajisté to tedy nemůžeme považovat za kdovíjakej výkon, když už je to plnohodnotný sequel za plnou pálku? A i kdyby mé nároky měly být tak nízké, tak určitě nepřehlédnu tu skutečnost, že ač to de facto vypadá stejně jako předchozí díl, je to vlastně horší, herně chudší, a prostě dýkudosrdcezarážející. :C

Pamatujete, jak v předchozím díle byly jen čtyři odlišné třídy, ale v průběhu hrou si musel hráč volit, jaké skilly se bude učit a vylepšovat, a navrch toho sbírat hadry a všelijaké harampádí, kdy každý kus měl unikátní vlastnosti, a tak z toho +-x: jakýsi ten RPG zážitek ždímal? Nakřápnutej Ale Celej na to jde ouplně jinak – tady si prostě můžete postupně namíchávat a kombinovat jakékoliv schopnosti z jakýchkoliv stromů zcela dle libosti, a hadry už žádné spešl charakteristiky nemají. Podnět ‘hrát určitou roli’ je tím pádem v hajzlu, neboť místo pocitu, že jsem fakan hrající si na superhrdinu, se spíš cítím jako bedna s nářadím, ze které si můžu kdykoliv vytáhnout cokoliv zrovna uznám za užitečné.

Hned od začátku hry si můžete svévolně po městečku trajdat a prozkoumávat jako ve správným open worldu, přičemž samozřejmě narážíte na několik stezek blokovaných něčím, na co bezesporu dřív nebo později získáte novou prdélní sílu. Problém zdejšího otevřeného světa ovšem je, že je prťavej. Ať se koukám jak se koukám, South Park je prostě miniaturní městečko, což člověk pocítí ihned při pokusu prozkoumat jeho hranice a vysrat se u každého souseda. Klacek Pravdy z této proprděné metropole uplácal parádní setting tím, že skrze jeho různé oblasti nabídl lineární, kontextuálně bohaté cestičky – tu jsme putovali kanály, abychom zachránili rodinku hovínek, támhle jsme cestovali do osmibitové Kanady a bojovali s obrovskými krysami. Nakřáplej Ale Celej tohle prostě nemá. Proč mě třeba ta hra pustila do Tomovy nosoplastiky? Koupil jsem si vrásky, otevřel pár zlatých šuplíku, a pousmál se nad Hoffem. Chtěl jsem víc.

V neposlední řadě tu máme jakousi pochmurnou ubifikaci, které se Klacek taky úplně nevyhnul, ale tady je jí prostě víc, až to pomalu páchne kompletním kitchen sink dyzajnem. Sem zapadají toaletní minihry (v předchozím díle se hovna dala honosně využít na bojišti, tady to ovšem jde jen do scrapu), všechny ty postupně pokořitelné blokády, Alovi kočičky, nucení hráče opakovaně sledovat čím dál tím únavnější strkání křečků do hrdinovo svěrače, kdykoliv si to nějaký drát vyžádá…eh. Stejný osud potkal i sběratelný vercajk – pryč je panenka Terrence nebo Fildy, pryč jsou nazi rukávky, pryč je GSM; místo toho není drtivá většina předmětů ničím víc, než pouhým jménem, a to jen do chvíle, než skončí ve vašich kapsách, kde se z nich prostě stane jednoduchej scrap.

Nicméně samozřejmě pár věcí ta hra dělá i dobře. Expandování družiny na čtyři postavy naráz bitvy obohatilo o jistou různorodost – pořád sice platí, že je hra celkově žalostně snadná s výjimkou jen několika málo obzvláště vypečených bossů, ale tak, myšlenka se cení. Z hlediska humoru je to rozhodně pořád autentické, ale nepopiratelně slabší – záchodových a sexuálních fórků je tu přehršel, zatímco džouky mířené na politiku a náboženský fanatizmus si jaksi hodily šlofíka. Nemám ovšem pochyb o tom, že někomu to takto může vyhovovat víc.

Pro mě osobně to ale bylo výrazně méně vtipné, a jako hra méně zábavné. Nemusel jsem se do hraní vyloženě nutit, ale již v prvních hodinách jsem bojoval s nutkáním se na to taky vysrat a střihnout si radši znovu ten Klacík. Asi jo, asi zklamání roku.

Pro: Audiovizuál; VA; pár povedených momentek (koncert v domově důchodců <3)

Proti: Nějak tomu tentokrát chybí duše

+9
  • PC 60
Druhá sezóna se hernímu South Parku moc nevydařila. U seriálu se autorskému duu daří každou sezónu něčím osvěžit, ale tady očividně zapnuli volnoběh. Líný scénář, v kombinaci s línými vývojáři, tvoří neuvěřitelně utahanou hru, které chybí potřebný drive a bohužel i vtip.

Většinu času jsem měl pocit, že autoři narychlo vymýšlí vtipy mezitím, co mě nechávají nekonečně pobíhat tam a zpátky po městečku. Obzvlášť ke konci hry je tato vlastnost neuvěřitelně iritující, když vaše skupinka přeruší filmeček a odběhne do jiné lokace. Vy se samozřejmě musíte plahočit za nimi, protože okamžitý teleport by přece nebyl hra, ale seriál! K tomu si přičtěte zdlouhavé vyvolávání přátel pro řešení "puzzlů" a rychle vám dojde, že polovina "hratelnosti" je pouze umělé natahování herní doby.

Kdyby herní nedostatky nahrazoval tak krásně pošahaný scénář a svět nabitý hláškami a vtipy, jako tomu bylo u South Park: The Stick of Truth, tak by bylo vše odpuštěno. Ve Fractured Butthole se najde pár trefných narážek, poznámek a vtipných situací. Všechno jsou to ale jen útržky, které dohromady nedávají celistvý příběh a absolutně hráče netáhnou dál. Naopak hra často upadne do pár minutového deliria, kdy nemáte žádný další úkol, nemáte co dělat a defakto pouze čekáte až automaticky vyskočí další příběhový quest. A tak se za ním otrocky vydáte.

V prvním díle se našlo hned několik památných scén, které byly buď vtipné, nechutné nebo jednoduše WTF (nejlépe vše dohromady). Tady jsem stále beznadějně čekal na něco podobného. Místo toho jsem se ale dočkal jen prdění do obličeje na milion způsobů. K popukání.
+6
  • PC 45
Rétorická otázka: Očekáváte, že pokračování/sequel ke hře xyz bude lepší než originál?
Nerétorická otázka: Co očekáváte od hry, jenž má oficiálně určený žánr R-P-G? Nelineární příběh, jenž do míry malé či větší ovlivňuje hráč svými volbami? Větvící se dialogy? Možnost měnit hrdinovu výstroj a měnit tak jeho efektivitu volně k určitému hernímu stylu? Komplexní soubojový systém s nepřeberným množivým, různorodých abillit? Co takhle nějakou výzvu skrze nápadité a variabilní nepřátele? Vybalancovanou ekonomiku? Rád bych vám u všech koňských prdelí a oslích čůráků řekl, že novej South Park má přesně to.
Avšak mou hlavní aktivitou valnou většinu času bylo bušení do neustále se respawnujících popelnic, krabic a poštovních schránek, sbírání "selfíček" a oblečků. Občas byl tento find and klick(fest) přerušen nějakou posranou bitkou, kterou občas obohatila nějaká zkurveně komplexní hádanka či (ne)vtipná cutscéna. To vše zabaleno do sterilního, debilně fádního prostředí zasněženého South Parku.

Změna vývojáře a nečekaně protáhlý vývoj. Tyto dva zásadní faktory jsou zjevně hlavní příčinou toho, proč je v mých očích tato prdelní karikatura takzvaného ERPÉGÉ nejen špatnou hrou, ale i průměrnou, z kundy vytaženou epizodou v repertoáru South Park.

Především si myslím, že Stick of Truth tvořena Obsidianem byla i v oku ne fanouška série - o klejících dětech, prdelích, hovnech, mluvících hovnech, homosexuálech, transsexuálech, asexuálech, polysexuálech, zoo-sexuálech a já nevím čeho ještě álech - kvalitně napsanou hrou, která vyždímala ze světa seroše to nejlepší, jako luxusní kokainová šlapka. Byla hodně vtipná, nechutná, místy trapná, originální, provokující, politicky nekorektní, ujetá, úchylná. Prostě ráj, nebo spíš peklo na zemi pro každého fandu, že? Jestli Stick of Thruth byla výbornou epizodou, FbW je průměrnou. Hlavní motiv jsou superhrdinské klišé a korporační rivalita moderní doby. Příběh je velmi prostý a překvapivě velmi přízemní. Dokonce jsem nabral pocitu, že je až nechtěně vážný. Sem tam se najde pár dobrých forků - oduševnělé sezení s panem MK o rozebírání vaší sexuální orientace a pohlaví patří k tomu nejlepšímu co FbW nabídne.

Můj hetero, cisgender, negro čech se slabinou pro -"Crab people, crab people. Tastes like crab talk like pople" - uctívajíc satana opět za dobu mého sraní se s touto hrou nevydá ze sebe ani hlásku i za jasného faktu, že na konci prvního dílu nám bylo ukázáno, že hrdina němotou netrpí. Podruhé to mlčení je už trochu ohrané a laciné. Neočekával jsem tedy ani takový luxus jako že můj "titul" budou postavy zmiňovat vícekrát než během jednoho souboje s vidlákama, že budu skrze nějaký rozhodnutí měnit story nebo alespoň konec....nebo nedejbože očekávat něco jako větvený dialogy. Kde to žiju? V roce 2017?? (Pozn. Kecám rozhodnutí tam jsou dvě. U Jednoho si z vás dělá hra prdel a to druhý tam je jen tak pro srandu králikům, který nepozmění ani to hovno)

Souboje jsou na oko "komplexnější" než předešlé (statické) z jedničky. Ale opravdu pouze na oko. Má největší chyba byla, že jsem před rozehráním tohoto díla rozehrál Original Sin 2. Možná bych pak neviděl tu neskutečnou omezenost a primitivnost onoho "taktického" modu, který jsem si i na nejtěžší obtížnost dával s prstem v nose. V základě má vaše a další tři parťáci v partě tři základní ability a jednu ultimate schopnost, která se po nabití ultimate metru nabije..duh. A o tom to vlastně je, mačkat tlačítka, čekat až se nabije ultimejt, použít ultimejt, opakovat. Já jsem se za 20h dostal na level 10.....What?? A kraftoval jsem si artefakty, které zvyšovali mou "moc" ta zahrnuje jediný aspekt, tedy tolik která schopnost bude dávat damage (hrubá síla, rychlost, inteligence) to je vše. prostě jen dáte artefakt do slotu a zvvší se vám "moc" what?? Zapomeňte na to, že by jste přidělovali body sobě nebo partákům. Vše je v jednom balíku, můžete si měnit oblečky, ale žádný nemění vaše staty. Whaaat??

Už jste to pochopili. Tahle hra je RPGčko asi jako já jsem nový papež z Ugandy. Toto je casual s velkým C. i Wolfenstein II: The New Colossus má komplexnější vývojový progress postavy než debilní hříčka. Proč říkám debilní? Má to přeci puzzly!! ou jéééé. Puzzly, které obnášejí zmáčknutí tlačítka, ale pokud by to na vás bylo přeci jen moc chytrý, tak vám hra mile podá pomocnou ruku v podobě označení aktivního přemetu nebo vám rovnou řekne co máte dělat. A když to tlačítko teda jako zmáčknete, tak se pokaždé přehraje nepřeskočitelná animace, po jejíž přehrání musíte opět zmáčknout tlačítko nebo tlačítka! Je super vidět hru, která se nesnaží dělat z hráčů dementní idioty s poruchou základního racionálního myšlení. Bože, bože.

Z toho co jsem tu vyjmenoval by každá, naprosto každá role-play-game hra byla zatracena do nejhlubších a nejtemnějších hlubin pekel, ale Fractured But Whole dostává zelenou. Nechápu to. PC port stojí za sloní průjem s debilním ovládáním, jenž bylo primárně tvořeno na gejmpad. Nudný vedlejší questy "přijd na místo, cutscéna, boj, konec" a dokonce i pár bugů, které mě donutili restartovat hru.

Fractured but Whole je v každém ohledu horší než jeho předchůdce. Od příběhu, writingu, side questy (kde jsou ty originální mise a prostředí Kanady, krysího doupěte nebo anální komplex sado-maso týpka? Ptám se kde??

Nebudu však předstírat, že mě to alespoň trochu nebavilo, kdyby ne, tak bych to nedohrál. Ale chran mě ruka satanova jestli se k tomuhle prdelnímu výtvoru budu muset někdy dobrovolně vrátit. Tohle se opravdu nepovedlo a nemohu se ani domyslet proč tu hru o rok odložili. Zarytým fanouškům mohu tuto hru doporučit, budete se bavit, je to dlouháá South Park epizoda. Pokud ale hledáte dobrý, komplexní RPG zahrajte si Divinity 2 nebo piškvorky. A prosím už žádnou South park hru, pouze a výhradně za předpokladu, že opět získáte Obsidiany!

Pro: Chytlavá hymna krabího lidu, dabing (Matt Stone a jeho kolega opět válej) občas záchvěv dobrého humoru.

Proti: Nudný příběh bez originality, nic nemá vliv na nic, je to prázdná, neskutečně primitivní, lineární hra, která se snaží prezentovat se jako nejkomplexnější žánr v průmyslu, s mačkáním tlačítek bez následků a dobrýho konce. Klacek pravdy rulez.

+4