Komentáře

Druhého pokračování trilogie Enchanter se ujal Meretzky a jeho rukopis je na hře znát. Osobně to považuji za pozitivní, byť se dočtete i opačných reakcí. Sorcererovi bývá vytýkáno, že se nese v odlehčenějším tónu (např. zde nebo zde). To je ale pravda jen částečná. Jeho komické prvky jsou totiž vyvažovány subtilním zlověstnem, které může vyvrcholit až v pravdě hrůzném závěru. Už samotná hra začíná jako noční můra, kde na vás na každém kroku čeká smrt (později se ukáže, že jde o sen věštecký), a když se probudíte ve svém pokoji v cechu enchanterů, zjistíte, že budova je opuštěná a jeho vůdce a váš učitel, čaroděj Belboz, se ztratil. Z informací v jeho deníku přitom vyplývá, že ho patrně ovládl démon Jee'aar.

Už právě začátek hry bych vyzdvihl jako významný posun. Zatímco předcházející díly tvořily ucelenou mapu, Sorcerer obsahuje v zásadě jakousi první kapitolu (byť se tak nenazývá), čímž se konečně vytváří příběh. V rámci knihovny cechu je pak k dispozici Encyclopedia Frobozzica, která obsahuje přes šedesát hesel a lze se odvolávat na údaje, které naleznete v manuálech předchozích her série. Sorcerer tak oproti předchůdcům zcela radikálně přistupuje k budování lore a provazování informací z manuálů, které dosud visely v určitém vakuu. Nutno poznamenat, že feelies k Zorkům, tak jak je známe dnes, se objevily až právě v r. 1984, kdy byly Zorkové znovu vydány v rámci tzv. greybox série. Z toho důvodu má ale i oprávnění, že byl do Sorcerara zařazen zábavní park Bozbarland, neboť se o něm podrobně píše v manuálu k Zorkovi II. Neboli, Lore se už nevytváří zpětně.

Po přesunu do Velké podzemní říše, v jejíž západní části se někde Belboz nachází, se hra už standardně otevře a vy máte poměrně velkou svobodu v jakém pořadí lokace plnit. Tady uvedu maličký spoiler: je jedno kterému ze dvou gnómů zaplatíte. Byť máte jen jednu minci, nejedná se o slepou uličku. Do slepé uličky se však můžete dostat na začátku hry, neboť musíte získat určitý předmět v rámci necelých 30 tahů (pozor na to, protože ho budete potřebovat v pokročilé části hry). To je jedna z věcí, která mi vadila. Také nejsem velký příznivec red herringů, kterých je hra plná, tedy předmětů, které namají žádné využití. A to obzvláště proto, že předmětů můžete pobrat jen určité množství. Ve hře jinak není žádný celkový limit (ačkoli to tak na začátku nevypadá), takže se už nemusíte strachovat, že vám dojde světlo, jídlo a pití. Spát sice musíte kvůli únavě, ale ta, kromě vlivu na množství předmětů v inventáři a memorování kouzel, nemá na nic dalšího vliv.

Hádanky jsou logické, takže se na všechno dá přijít (i na ten dead end na začátku). Svým způsobem je hra snazší než Enchanter. Hra ale obsahuje dvě bludiště, z nichž u toho skleněného si užijete mapování (je však navržené hezky). To druhé je malé, ale kvůli časovému limitu (dochází vám dech) i otravné a narušilo mi určité flow hry, takže jsem v rámci řešení lokace nahlédl jedou do návodu. Tady bych poznamenal, že hádanka s dvojníkem v dolech je skvělá a já nyní vím, kde se inspirovali tvůrci čtvrtého Monkey Islandu podobným řešením s Guybrushem v bažinách.

Jinak si samozřejmě užijete hádanek souvisejících s kouzlením a nově také s lektvary, přičemž některá použití jsou nepovinná, ale o to zábavnější (doporučuji např experimentovat s kouzlem Aimfizz). Závěr hry pak nabízí tři konce. Maxima bodů lze pak dosáhnout jen u toho nejlepšího, kdy Belboz neumírá.

Vlastní Mapa vytvořená v programu Trizbort. Použitý interpret: Windows Frotz.