Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 75
Herní výzva 2023: kategorie 1. Karbaník 

Velkou výhodou herní výzvy je to, že si všichni účastnící vyzkouší zahrát hry, kterých by se jinak ani nedotkli. Pro mě osobně byla takovou hrou hra Slay the Spire, karetní hra s roguelike prvky. Přestože mě hra v počátku velmi příjemně překvapila, rozhodl jsem se nakonec napsat tuto "recenzi" po pouhých třinácti hodinách hraní. Uvozovky jsem použil hlavně proto, že přestože mi hra přišla kvalitně zpracovaná, skutečně nejde o žánr, který by mi byl příliš blízký, a tak nechci tuto hru kvalitativně shazovat pouze proto, že jsem se u ní příliš nebavil. Předem bych chtěl tedy upozornit, že tato "recenze" bude do velké míry subjektivní a bude spíše vysvětlením toho, proč pro mě osobně tato hra (respektive tento celý žánr) příliš nefunguje.

Ve hře dostává hráč na výběr čtyři postavy (bohužel jsem neměl tu možnost vyzkoušet tu čtvrtou). Každá postava dostává v průběhu jedné hry karty, které jsou exkluzivní vždy pro tuto postavu. To jaký balíček karet si hráč během hry sestaví je pro další postup hrou naprosto stěžejní, což je také něco naco jsem já jakožto nezkušený hráč podobných her silně trpěl. Hra je už tak z velké části založená na náhodě, a když si hráč nedokáže sestavit dobrý balíček, může se zdát, že neexistuje způsob jak se v dané hře zlepšit, což se přesně také stalo mně. To nakonec vedlo k opakované frustraci po tom, co jsem strávil více jak hodinu hraním, která nakonec vedla jen k tomu, že jsem musel poté začít opět od začátku. To je obecně můj problém s celým roguelike žánrem, u většiny roguelike her však člověk cítí, že se při každém pokusu ve hře zlepšuje a dostává se dále, nicméně u této hry jsem tento pocit moc často neměl.

No, ale abych tuto hru jen nekritizoval, díky náhodně generované mapě a lokacím s otazníky mi postup hry připadal často zábavný a napínavý. Systém reliců, které hráč může sebrat, a které zlepšují schopnosti postavy, byl velmi dobře vymyšlený a zkušenějšímu hráči pravděpodobně umožní postup hrou i tehdy, když nemá zrovna největší štěstí na karty. Přestože hra není zrovna jednoduchá, rozhodně bych neřekl, že je v jakémkoliv bodě neférová. Dává pocit, že mnohým prohrám se dá předcházet, když si hráč lépe sestaví balíček. Soundtrack byl fajn. Nic výjimečného, nicméně na to, jak dlouho hraje ve hře relativně malý počet písniček, se tyto písničky neohrají, a to je v případě podobné hry důležitý faktor. Jak jsem již zmínil u každé postavy dostává hráč naprosto jiné karty. Díky tomu hraní za každou postavu představuje unikátní zážitek. Mě osobně bavilo nejvíce hraní za Defecta, u kterého se objevuje mechanika orbů, která dává soubojům úplně nový rozměr a za mě jde o nejlepší mechaniku ve hře.

Takže víc toho asi k této hře nemám. Možná tato "recenze" vyzněla vcelku negativně, nicíméně si stále myslím, že jde o velmi obstojnou hru, kterou si užijí všichni milovníci roguelike žánru. Mě osobně tato hra příliš neoslovila, nicméně je možné, že se k ní ještě v budoucnu vrátím a s trochou štěstí ji i dokončím. 75%.

Pro: Unikátní herní zážitek u každé postavy, skvěle stavěné náhodně generované mapy

Proti: Pro hráče, kterým nesedí roguelike žánr může být frustrující

+17
  • PS5 80
Překvapivě dobrá roguelike karetní hra na pár večerů, ale asi nic, co byste si nemohli nechat ujít. Karetní hry moc nehrávám, ale občas zabrousím do vod tahových her, což vlastně Slay the Spire splňuje. Hra mě velmi rychle vtáhla, ale na druhou stranu zase velmi rychle omrzela. Prvních pár runů mě opravdu hodně bavilo, až na postavu Watchera, který(á) mi moc nesedl(a). Hru jsem dohrál za všechny základní postavy, ale po několika dalších neúspěšných pokusech mě hra bohužel ztratila. I když jsem původně měl ambici zjistit, co se stane, když dojdu na konec hry se všemi klíči, které jsem dostal za odemknuté postavy, tak mě nakonec odradila poměrně nízká variabilita a drtivá repetitivnost, která je pro každou roguelike hru alfou a omegou.

Nenarazíte na moc bossů, obyčejná střetnutí se základními nepřáteli se začnou rychle opakovat a funkční buildy jsou opravdu jen dílem náhody. Hře podle mě chybí systém permanentních upgradů, nebo cokoliv, co by vás odměnilo za odehrání postav a usnadilo nebo nějak podstatněji změnilo vaše další průchody za postavy jiné. Nic takového ve hře ale není, pouze si odemknete nové hratelné karty, kterých je - pravda - stovky, ale pokud vám štěstí na artefakty nepřeje, tak máte stejně smolíka. Dřív nebo později narazíte na tah, kdy dostane nepřítel do ruky devastující úder a vám náhoda přihraje "jenom" plnou ruku útočných karet... a končíte. I když jsem se snažil najít alternativní postupy, vytvořit nové funkční buily a najít "novou zábavu" v dalších runech, nemůžu říct, že by se mi to povedlo. Slay the Spire  je fajn hra na víkend, ale jakmile dohrajete každou postavu alespoň jednou, dá se říct, že jste hru vytěžili a stovky hodin zábavy bych v tomto titutlu asi nehledal. Je asi fér dodat, že vám hra nabídne i "custom" mód, kde je možné jít vašemu novému funkčímu buildu trošku víc na ruku, ale na druhou stranu se připravíte o trofeje a příběh...

Zadarmo super, za pár korun jenom fajn.

Pro: Přehlednost, jednoduché a zároveň komplexní, rychlé zaháknutí - rychlé odháknutí

Proti: Malá herní variablita, nezajímavý design nepřátel a nudná grafická stylizace

+15
  • PC 90
Naprosto skvělá rogue-like karetka, návyková a zábavná, nutící člověka vracet se stále dokola a zkoušet jiné strategie a jiné karty. Hru jsem koupil na začátku roku, jednou dohrál a stále se k ni vracím, protože ten pocit z postupu výš a výš je pohlcující.
Hra nabízí v každém běhu tolik možností jak hrát, záleží na tom, jaký artefakt vezmete a jakou kartu vylepšíte ... a to se nebavím o postavách, kde každá má co nabídnout.
Pár let nazpět mě takto pohltil Into the breach a teď je to tato hra, je to jako šachy ... prostě se k tomu člověk rád vrací a hledá nové možnosti.

Pro: Variabilita, karty, artefakty, nutnost se rozhodovat

Proti: náhoda - některé běhy končí moc rychle

+19
  • PC 90
Zdávám to......., jsem Břídil......, prostě finálový souboj nedám...., jsem Nula....
Slay the Spire je moje první karetní hra a už plně chápu proč Crash neustále vařil tý své kartičky, návykovost jak hrom. A to si myslím, že Crashovi kartičky budou, tak trojnásobně návykové.

Zpět k Slay the Spire, hra umí být neskutečně krutopřísná až to není hezké. Je mi jasné, že v jakékoliv karetní hře, hraje náhoda/štěstí prim. Ještě jsem neslyšel, že by nějaký hráč vyhrál pokerový turnaj a nešla mu karta. Dobře, pár kol člověk může blafovat ale když chce vyhrát, musí mu přijít karta!! To platí i Slay the Spire, ano můžete si tvořit svůj paklík, přidávat, odebírat, vylepšovat karty ale i to nemusí být nic platné. Jako můj nejoblíbenější výpek, když potřebujete co nejvíc bloků, jelikož váš nepřítel útočí nesmyslem, vy za odměnu nedostanete ani jednu jedinou kartu s blokem a úplnou náhodou nedostanete ani kartu na výměnu karet... tádá a je to doma!! Obzvlášť to funguje u Leváka s Pravákem (hm podle Wiki se jmenuji jinak), prostě vždy od nich dostanu nějakou bombu. I když je nakonec porazím, mé poškození je takové, že u finálového bosse už nic nezmohu.
Byl jsem donucen shlédnout nespočet videi na Youtube aby nabral inspiraci. Oblíbil jsem si nějakého mladého frantíka, který to neskutečně kosí, kombinace komb až do aleluja. Už jsem si začínal myslel, že u něho prim náhody nehraje roli. Zavítal jsem na jeho Twich a opak byl pravdou Štěstí a Náhoda hraje prim i u něho, i když o dost méně než u mne.

Verdikt: Slay the Spire skvěla karetní hra, až jsem včera u ní ztratil nervy... Zdávám to.. JJ Levák a Právak opět zasahuji a přitom si myslím, že můj paklík byl na dohrání. Teprve potřetí se mi zdálo, že na to mám a stejně nemám... Je to těžké, se smířit s tím, že Slay the Spire nedohraji ale budu muset... Jsem Břídil ale stálé si říkám, že i na Břídila jednou to pomyslné Štěstí musí ukázat!! Večer ještě jednou zkusím!!! 80%

Edit: na 110 pokus hotovo...uf.. štěstí se musí jít naproti! Ke hře jsem vrátil asi po 2 měsících a snad mě baví víc než předtím. Srdce jsem porazil už se všemi základními postavami a teď jsem si oblíbil Beta postavu The Watcher, která moc baví. Tím pádem zvedám hodnocení na 90%

Pro: Návykovost, Rozdílné postavy, Těžký až moc, Zpracování

Proti: Pojď Štístko

+18 +19 −1
  • PC 90
Parádní karetní rogue-like záležitost, která mi poskytla již přes 150 hodin ohromné zábavy a toto číslo se bude i nadále navyšovat, protože chci dát ten Ascension Level 20, himlhergot kruciprdel. Kravina, fakt. Aktuálně se plácám na 20. levelu. Pardon, občas mě ta hra dokáže tak vynervit, že si připadám jak pacient s Assburgerem.

Ke Slay the Spire jsem se dostal přes Twitch, kde jsem kdysi náhodně klikal na streamy ve snaze oddálit učení se na důležitou certifikaci a zaujala mě už na první pohled a na učení jsem se vyprcal (vyprcat se (na něco) = vykašlat se (nářečně). Fatalityův slovník naučný; pozn. autora). Jádro hry je velice snadné. Začínáte vždy se stejným balíčkem karet a před vámi leží randomizovaná mapa (nebo chcete-li strom), kudy se můžete ubírat. Už tady můžete plánovat svou cestu. Na ní potkáte obyčejné nepřátele, elitní nepřátele, ze kterých padají relikvie, bezpečná tábořiště, kde se můžete vyléčit nebo vylepšovat karty, obchodníky s židáckými cenami, truhly s relikviemi nebo náhodná setkání.

Je na vás, jestli si naordinujete bezpečnější cestu přes více tábořišť a kupců, nebo přes více bitev a tím pádem i vyšší riziko, ale i šanci na lepší odměny.

Premisa základních balíčků karet je jednoduchá. Půlka jich dává zranění, druhá půlka je obrana. Postupem času se naučíte ostatní karty, kterých je přesně tolik, aby jejich získání bylo celkem reálné, obzvlášť u vzácných karet. Osvojíte si fungující kombinace, např. zdvojnásobení vaší obrany a schopnosti neztrácet obranu po ukončení vašeho tahu (tzv. turtle, kde hrajete víceméně bezpečně; tato strategie je velice účinná, ale získat obě potřebné karty je dost těžké a navíc jsou obě velmi drahé - v základu 5 many celkem plus další armor, který si musíte házet). Další dobrou kombinací je rychlé lízání karet a hraní velmi levných útočných karet (ideálně za 0 many). Díky tomu, že hra je hodně o skillu (a ještě víc o náhodě, to je pravda), musíte opravdu přemýšlet, jakou strategii zvolit. Taky ale musíte managovat svůj balíček. Když ho budete jen rozšiřovat, vaše šance na správné kombinace se rozmělní a bude vám k ničemu.

Ve hře můžete získat neomezené množství relikvií, což jsou samostatné předměty, které vám dávají v naprosté většině případů nějaký pozitivní efekt, např. manu navíc, lepší lízání karet, obranu, větší sílu nebo odolnost, aplikují debuffy na nepřátele, a podobně. Relikvií je ve hře strašně moc a získáváte je opět náhodně u obchodníků, bossů, za poražení Elite nepřátel a občas v náhodných událostech. Někdy jsou i negativní nebo neutrální (nedělají nic), ale ty jsou výjimečné.

Nejvíc mě na tom baví to, že je to dost těžká hra, obzvlášť Ascension. To je mod, který se odemkne po dohrání jednoho runu a každým dalším levelem přidává na obtížnosti. Třeba že jsou obyčejní i elitní nepřátelé silnější, máte menší počet slotů na lektvary, začínáte s menším počtem životů, ve vašem balíčku karet je prokletá karta a tak dále. Vy se s tím musíte popasovat a přizpůsobit tomu svou strategii.

Na výběr jsou 3 rozdílné postavy, každá z nich má odlišný základní set svých karet, a každá se hraje hodně rozdílným stylem. Nejvíc mám nahráno za Ironclada, který je celkem vyvážený co do obrany i útoku. Pak je tu Silent, která se specializuje zejména na otrávení nepřátel a hraní co nejvíc karet během jednoho tahu. Nakonec je tu do party Defect, který ovládá umění chargování orbů a jeho precizní zvládnutí je jen pro zkušené Slayeristy.

Tenhle komentář bych mohl napsat dvakrát tak dlouhý, protože je to zatracená zábava. Když mám chvilku, zahraju si pár bojů, klidně i v metru cestou do práce. Určitě doporučuji alespoň vyzkoušet všem, je škoda, že tu tento klenot má jen 8 hodnocení.

Pro: Kombinace, karty, náročnost, 3 postavy, mody, relikvie, Ascension

Proti: Náhoda

+25