Solidor
Představte si zemi, ve které je každý zločinec potrestán podle spáchaného činu. Alkoholici mají zákaz pití, vrazi nesmí mít děti, zlobivé děti musí poslouchat rodiče atd. Mimo tyto závazky vůči společnosti však normálně žijí. Poznat se dají podle znaků našitých na oblečení a porušení závazku znamená okamžité poslání do koncentračního tábora končícího zpravidla smrtí. Dozor nad těmito zločinci mají Jedinci Speciální Vyšší Třídy. Jejich členové se musí vyznačovat vysokou inteligencí a projít obtížným výcvikem fyzických i psychických sil. Kadetem na tuto pozici je i protagonista hry Kenichi Morita. Pro splnění zkoušky mu stačí pouze napravit tři dívky se závazky ve městě, kde prožil dětství.
Právě Kenichi je hlavním plusem hry. Zatímco většina vizuálních novel se snaží ztotožnit hráče s hlavním hrdinou zde je tomu naopak. Kenichi je sebestředný, prolhaný a manipulativní parchant nedávající na sobě znát emoce. Přesně jak se od Jedince Speciální Vyšší Třídy čeká. Setkání s dívkami, které má napravit ho ovšem změní. Začne pochybovat o spravedlnosti závazků a systému, jehož je součástí. Zároveň se po kouskách odkrývá jeho nenáviděná minulost.
Postavy kolem něj sice spadají do klasických stereotypů, ale jejich chování je většinou uvěřitelné i ve vypjatých situacích. Výjimkou je možná Kenichiho nadřízený Houzuki. Hlavně v závěru působí nelogicky a chvílemi až uměle záporně.
Děj je rozdělen na čtyři části, každá se věnuje jedné z dívek. Povedené je v nich stupňování napětí a závěr opravdu stojí za těch asi třicet hodin, které hra trvá. Vizuálně spadá do lepšího průměru. Postavy i prostředí jsou detailní, jen možná zbytečně moc barevné. Pochválit si zaslouží hudba, ta je většinou sice nevýrazná, ale v důležitých momentech patří k tomu nejlepšímu v žánru (1, 2).
Krom výše zmíněného chování antagonisty bych ještě vytkl malé rozdíly mezi cestami jednotlivých dívek. Krom krátkého epilogu se liší pouze pár scén a rozhovorů. Určitě by si zasloužily více pozornosti i mimo hlavní příběh.
Vyjma těchto drobností se jedná o kvalitní VN s několika překvapivými momenty, zajímavým námětem a charismatickými charaktery.
Právě Kenichi je hlavním plusem hry. Zatímco většina vizuálních novel se snaží ztotožnit hráče s hlavním hrdinou zde je tomu naopak. Kenichi je sebestředný, prolhaný a manipulativní parchant nedávající na sobě znát emoce. Přesně jak se od Jedince Speciální Vyšší Třídy čeká. Setkání s dívkami, které má napravit ho ovšem změní. Začne pochybovat o spravedlnosti závazků a systému, jehož je součástí. Zároveň se po kouskách odkrývá jeho nenáviděná minulost.
Postavy kolem něj sice spadají do klasických stereotypů, ale jejich chování je většinou uvěřitelné i ve vypjatých situacích. Výjimkou je možná Kenichiho nadřízený Houzuki. Hlavně v závěru působí nelogicky a chvílemi až uměle záporně.
Děj je rozdělen na čtyři části, každá se věnuje jedné z dívek. Povedené je v nich stupňování napětí a závěr opravdu stojí za těch asi třicet hodin, které hra trvá. Vizuálně spadá do lepšího průměru. Postavy i prostředí jsou detailní, jen možná zbytečně moc barevné. Pochválit si zaslouží hudba, ta je většinou sice nevýrazná, ale v důležitých momentech patří k tomu nejlepšímu v žánru (1, 2).
Krom výše zmíněného chování antagonisty bych ještě vytkl malé rozdíly mezi cestami jednotlivých dívek. Krom krátkého epilogu se liší pouze pár scén a rozhovorů. Určitě by si zasloužily více pozornosti i mimo hlavní příběh.
Vyjma těchto drobností se jedná o kvalitní VN s několika překvapivými momenty, zajímavým námětem a charismatickými charaktery.
lonely_shadow
