Nebezpečný artefakt Life Stone byl dlouho chráněn labyrintem před každým, kdo chtěl zneužít jeho sílu. Strážci ovšem jednoho dne udělali chybu, vábení artefaktu neodolala Elayne. Moc artefaktu byla příliš velká na to, aby ji mohla kontrolovat a byla jím zcela ovládnuta. Strážci za chybu zaplatili životem a do okolí unikla monstra, stvořená artefaktem. Uplynula staletí. Mocní rozhodli, že válečník, který přežije jako jediný boje v aréně, bude vyslán, aby Life Stone získal.
Ruzar je dungeon, ve kterém místo klasické party dobrodruhů figuruje jediný hrdina. Ten má sedm základních vlastností a tři stromy dovedností (warrior, ranger, mage). Hra klade důraz na "immersion" a jistou "spartánskost". V počátečních úrovních hustě sněží, léčit se je (krom lektvarů a kouzel) možné pouze u zapálených ohňů. Nemalou roli hraje naložení postavy, zvyšování základního atributu endurance navyšuje maximální nosnost, velké naložení postavy naopak značně omezuje rychlost pohybu. Předměty není možné házet na zem, pouze prodávat, odkládat do speciální truhly (její objem je třeba zvyšovat za získané peníze) nebo nenávratně ničit.
Kouzlení je částečně inspirováno pravidly AD&D (u speciálních kamenů je možné dle úrovně inteligence namemorizovat až šest různých kouzel, ty se pak sesílají pomocí many). Při procházení pěti oblastí (mountains, temple, sanctuary, mines, caves, celkem 16 úrovní) nechybí hádanky, pasti, teleporty nebo propadliště.
Celková herní doba činí zhruba 12 hodin, po dohrání hry je možné pokračovat v New Game +, postavě zůstávají zkušenosti, vlastnosti, dovednosti a vybavení, obtížnost hry se tomu přizpůsobí.
hanak_v_exilu
Ruzar: The Life Stone je krokovací dungeon přizpůsobený moderní době. Některé novinky jsou ku prospěchu věci a jiné trochu rozporuplné. Žádná vyloženě neškodí hratelnosti a konzervativnější hráči mohou přílišná zjednodušení ignorovat.
Příběh je klasicky schématický. Hrdina je vyslán pro Life Stone, mocný artefakt ukrytý kdesi v hloubi obřího labyrintu. Mnozí podnikli tuto výpravu, ale z bludiště polykajícího lidské životy se nikdo nevrátil. Hra se může pochlubit krásným kresleným intrem, bohužel i tak jsem zapomněl, proč po onom bájném kameni tak prahnu. Protože jsem žádné další indicie nedostal, nemělo putování punc osudovosti a naléhavosti. Atmosféře škodí i zbytečně členité a téměř prázdné povrchové oblasti a rozpačitému dojmu nepomáhá ani fakt, že po chodbách sice tleje množství mrtvol hráčových předchůdců, ale průchod hrou není příliš obtížný.
Nízká obtížnost je relativní pojem a měl bych upřesnit, že to není hodnocení ve stylu "Hýčkám si myšlenky na Wizardry VII a pohrdám vším méně komplexním a vlídnějším." Souboje jsou zbytečně jednoduché a se správnou taktikou není problém ukličkovat i několik protivníků najednou. Nepřátelé jsou pomalí, před otočením se dlouho rozmýšlejí a většina z nich je bezmocná proti útokům z dálky. Určité problémy jsem měl jen v úzkých chodbách a uzavřených oblastech. Hádanky patří k těm jednodušším a drtivá většina je rozluštitelná na první pohled. Odpor kladly tajné chodby zpřístupňované skrytými tlačítky a především ďábelské teleportovací bludiště, v němž jsem strávil poctivou půlhodinu učením sekvencí.
Hrdina vyráží do boje osamocen, neozbrojen a profesně nezaměřen. Rovoj postavy se provádí přidělováním bodů do vlastností. V zásadě existují tři strategie. Zbraně na blízko, zbraně na dálku a magie. Toto rozdělení podporují i stromy vlastností, v nichž se dají specializace dále prohlubovat. O univerzálnost se nemá smysl pokoušet. V průběhu hry jsem se vyškrábal na dvacátý level a dostal se sotva do poloviny válečnického stromu. Ruzar totiž umožňuje po dokončení restartovat mapy a zopakovat si tažení s vylepšenou postavou. Kromě toho že to příběhově nedává smysl - Life Stone už je nalezen, to nedává smysl ani z hlediska hry - žádný nový obsah nepřibyl. Nepřátelé poskočili v nebezpečnosti, předměty jsou exkluzivnější, ale to je všechno. Kdyby se při každém průchodu otevřel nový velký dungeon, byla by moje motivace po repete rozhodně větší. Nebo alespoň nějaká.
Hra obsahuje několik netradičních mechanik. Předměty se nedají zahodit, jen zničit, nebo uschovat v kouzelné truhle, přístupné pomocí krystalů rozmístěných na různých lokacích. Obdobné krystaly umožňují teleportaci mezi oblastmi a učení nových kouzel. Bez specializace v magii totiž hrdina zvládne jen jedno kouzlo a pokud zrovna potřebuje jiné, je nutné odejít ke krystalu a připomenout si ho. S růstem inteligence sloty přibývají, ale ani tak se mi nezdál systém příliš pružný. Regenerace neexistuje. Zdraví se obnovuje jen při postupu na další úroveň, nebo meditováním u zapáleného ohniště.
Ruzar: The Life Stone není špatný, jen zoufale průměrný. Pokud s dungeony začínáte, zkuste raději náročnější, ale ve všech myslitelných kategoriích lepší Legend of Grimrock, případně přístupnější The Keep. Pokud za sebou máte desítky dobrodružství ve čtverečkovaných světech, tak je Ruzar vhodný přírůstek do sbírky. Neurazí, nenadchne.
Příběh je klasicky schématický. Hrdina je vyslán pro Life Stone, mocný artefakt ukrytý kdesi v hloubi obřího labyrintu. Mnozí podnikli tuto výpravu, ale z bludiště polykajícího lidské životy se nikdo nevrátil. Hra se může pochlubit krásným kresleným intrem, bohužel i tak jsem zapomněl, proč po onom bájném kameni tak prahnu. Protože jsem žádné další indicie nedostal, nemělo putování punc osudovosti a naléhavosti. Atmosféře škodí i zbytečně členité a téměř prázdné povrchové oblasti a rozpačitému dojmu nepomáhá ani fakt, že po chodbách sice tleje množství mrtvol hráčových předchůdců, ale průchod hrou není příliš obtížný.
Nízká obtížnost je relativní pojem a měl bych upřesnit, že to není hodnocení ve stylu "Hýčkám si myšlenky na Wizardry VII a pohrdám vším méně komplexním a vlídnějším." Souboje jsou zbytečně jednoduché a se správnou taktikou není problém ukličkovat i několik protivníků najednou. Nepřátelé jsou pomalí, před otočením se dlouho rozmýšlejí a většina z nich je bezmocná proti útokům z dálky. Určité problémy jsem měl jen v úzkých chodbách a uzavřených oblastech. Hádanky patří k těm jednodušším a drtivá většina je rozluštitelná na první pohled. Odpor kladly tajné chodby zpřístupňované skrytými tlačítky a především ďábelské teleportovací bludiště, v němž jsem strávil poctivou půlhodinu učením sekvencí.
Hrdina vyráží do boje osamocen, neozbrojen a profesně nezaměřen. Rovoj postavy se provádí přidělováním bodů do vlastností. V zásadě existují tři strategie. Zbraně na blízko, zbraně na dálku a magie. Toto rozdělení podporují i stromy vlastností, v nichž se dají specializace dále prohlubovat. O univerzálnost se nemá smysl pokoušet. V průběhu hry jsem se vyškrábal na dvacátý level a dostal se sotva do poloviny válečnického stromu. Ruzar totiž umožňuje po dokončení restartovat mapy a zopakovat si tažení s vylepšenou postavou. Kromě toho že to příběhově nedává smysl - Life Stone už je nalezen, to nedává smysl ani z hlediska hry - žádný nový obsah nepřibyl. Nepřátelé poskočili v nebezpečnosti, předměty jsou exkluzivnější, ale to je všechno. Kdyby se při každém průchodu otevřel nový velký dungeon, byla by moje motivace po repete rozhodně větší. Nebo alespoň nějaká.
Hra obsahuje několik netradičních mechanik. Předměty se nedají zahodit, jen zničit, nebo uschovat v kouzelné truhle, přístupné pomocí krystalů rozmístěných na různých lokacích. Obdobné krystaly umožňují teleportaci mezi oblastmi a učení nových kouzel. Bez specializace v magii totiž hrdina zvládne jen jedno kouzlo a pokud zrovna potřebuje jiné, je nutné odejít ke krystalu a připomenout si ho. S růstem inteligence sloty přibývají, ale ani tak se mi nezdál systém příliš pružný. Regenerace neexistuje. Zdraví se obnovuje jen při postupu na další úroveň, nebo meditováním u zapáleného ohniště.
Ruzar: The Life Stone není špatný, jen zoufale průměrný. Pokud s dungeony začínáte, zkuste raději náročnější, ale ve všech myslitelných kategoriích lepší Legend of Grimrock, případně přístupnější The Keep. Pokud za sebou máte desítky dobrodružství ve čtverečkovaných světech, tak je Ruzar vhodný přírůstek do sbírky. Neurazí, nenadchne.
Garion
Josef
Phoenix
Pro: podzemní oblasti, strom vývoje postavy, sympatická délka, možnost dalších průchodů hrou
Proti: nízká obtížnost, nudné povrchové oblasti, malá různorodost nepřátel, nepružný systém kouzlení, mdlá atmosféra