Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Rune: Halls of Valhalla

100
1 hodnocení Platformy
Žánr:
online > online akce *
akce > 3rd person akce
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
21.06.2001 PC
Vývojáři:
Samostatně hratelný datadisk přidával více toho, co si hráči na původním Rune tak oblíbili, více multiplayeru a to po všech stránkách. 33 nových map, dva nové herní módy (Headball, Arena) a několik nových bojovníků, kteří nepocházeli zdaleka jen ze Skandinávie. Hráč se teď mohl pustit do půtek s ostatními, jako Tatar, Syřan, Valkýra nebo dokonce jako gladiátor Romulus či Remus. V boji přibyla možnost odrazit vrženou sekeru a také vylepšené štíty. Datadisku se dostalo i vlastního soundtracku.


Diskuze ke hře

Doposud o hře nikdo nediskutoval.


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 100
Psát komentář k multiplayeru mi vždy přišlo přinejmenším zvláštní. Jak chcete v několika odstavcích zachytit pocity nadšení, zoufalství, frustrace, množství adrenalinu, nemístné až zločinné myšlenky a buhví co ještě? To prostě nejde. Multiplayer žije okamžikem. Je to jako momentka, tu taky nemůžete zinscenovat předem.

V době vydání Rune už měla řada pamětníků zcela určitě za sebou nějaký ten mulťáček. Někdo si zkusil kooperaci v Domu, jiný postupně s rozšířením internetu zkusil štěstí v mezinárodních vodách. Všechno to ovšem mělo stejného jmenovatele. K dispozici byl omezený výběr světů a motivů. Vesměs vás hra uvrhla do scifi prostředí, kde platilo, že čím větší kanón v ruce držíte a čím jasnější barvy oblékáte, tím větší jste king. Žádná férovka z očí do očí, kde byste soupeře nemohli skolit na desítky stop "unrealtime sniperkou" ... (narážka na railgun z Quake III Arena).

Vlastně existoval jeden takový počin, byl jím Die by the Sword a jeho arény, jenomže přišel o chlup dříve a ještě neměl tu sílu prorazit do zaběhnutého světa, kterému vévodil Doom a Quake. Jaké pak bylo osvěžení, když na scénu přišel perfektní Unreal Tournament, který se o rok později stal předlohou mnohem syrovější a brutálnější severské akce, která se dočkala i svého rozšíření. Odlišovat od sebe multiplayer Rune a přídavek Rune: Halls of Valhalla nemá přílišný význam.

Halls of Valhala jen rozšířily stávající repertoár zbraní a přidaly pár "drobností" k hernímu mechanismu + samozřejmě nové arény. Už multiplayer samotné Rune stojí za to. Když jsem se v popisku hry dozvěděl, že do hry přibyly i nové charaktery, marně jsem vzpomínal. Upřímně řečeno, kdo má čas sledovat ve hře podobné detaily, stane se nakonec jen pouhým divákem. Prostě na to není čas.

Hra vás vyplivne stejně jako Unreal Tournament přímo na scénu, běžíte si pro první nejbližší zbraň a pár stop od vás se mihne stín. Můžete zamířit a můžete dokonce zbraň hodit, ale šance něco významného trefit je malá a navíc o zbraň přijdete. Nikoliv, intuitivně se vydáte vpřed, ve snaze stín dostihnout. Už ho máte na dosah, jenomže špatně ukročíte a vaše ruka svírající palcát se už svíjí odseknutá na zemi ...

Brutalita, se kterou Rune přišla je přesně na té hranici, kdy se vás chytrý chlápek v sáčku s kravatou a dvěma doktoráty bude snažit přesvědčit, že násilí v hrách plodí násilí v reálném životě. K dispozici máte nespočet způsobů, jak svého soupeře vysloveně zdeptat a jeho utrpení prodloužit.

Představte si, že ta useknutá končetina patří vašemu protivníkovi. Pokud si chce uchránit život, musí si doplnit zdraví vhodným kusem potravy a ruka mu zregeneruje. Běží k nejbližším dveřím, jenomže tam už stojí váš parťák z týmu a kus flaksy opodál blokuje pořádně velkým mečem. Vlastně v dalších dveřích stojí další váš parťák a přichází na řadu hra kočky s myší. Váš nepřítel už jen hledá místo, kde by svůj prachbídný herní život mohl skončit sám ...

Házení zbraní, už jsem ho zmínil. Jak slastný je pocit, když vám z ruky vylítne vaše asi 100 kilová kamenná palice a ve dveřích se zrovna objeví nepřítelův obličej. Vlastně ne, ten obličej za tou palicí zřetelně zmizí. Neměl šanci. Byla to opravdu skvostná čenichovka :)

Další prima věcí jsou "trampolíny". Rozeběhnete se, namíříte, skočíte a už vidíte svou čepel na krku cíle. Ovšem co to? Místo toho se v protisměru cosi zablýsko. Na místo určení jste sice dolítli, ale asi ve dvaceti samostatných kusech.

Podobně jako v základní hře, i tady lze využívat runy, ale obvykle se to považovalo za cheat, který kazí právě tu férovost boje. Dost dobře si vybavuju, že přechod do Talk režimu se velmi ctil a pokud jste si chtěli odpočinout, stačilo ho nahodit a soupeř vás nechal být. Nějak si tohle z pozdějších her už nepamatuju. V nich vám klidně spoluhráč narval růženec granátů do gatí a výraz údivu ve vašem obličeji považoval div ne za osobní urážku. Rune je brutální, ale její hráči ctí pravidla. Přirovnal bych to k jednomu neexistujícímu národu jedné filmové série - Klingoni a jejich čest nade vše.

Dneska už asi existují jiné, pokročilejší multiplayery podobného ražení, které Rune strčí do kapsy, ale pro mě bude Rune vždy ta první a jedinečná. Ty hodiny u ní strávené nikdy nezapomenu, stejně jako tomu bylo u Unreal Tournament. Ale tohle je prostě něco jiného. Jak už jsem psal, tohle se prostě musí zkusit.

Pro: atmosféra, ovládání, design arén, zbraně a rozšířené akce s nimi - hod, blokování letící zbraně

+18