Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 85
RoTT je ultrapodivnost, která mě vždy nesmírně přitahovala. Dodnes zcela nechápu, proč vlastně, ale asi jsem podvědomě cítil, že tam kdesi vevnitř je cosi děsně geniálního a je mojí hráčskou povinností na to přijít. Přišel jsem? Vlastně ani netuším. Jisté je snad jen to, že RoTT je pro mě nezapomenutelnou kapitolou herní historie.

A to hlavně pro svoji jedinečnost a velice pokrokový engine. Leveldesign přeplněný různými trampolínami, tajnými zdmi a pastmi nedával smysl ani za mák, ovšem byl zvláště v pozdějších fázích hry velice originální a hlavně zábavný. Zajímavé byly i zbraně, kterým z větší části dominovaly nejrůznější typy raketometů, což se perfektně hodilo k demonstrování nebývalé brutality hry (na čvachtavé zvuky při zásahu a létající oči kolem mě budu s chutí vzpomínat až do smrti).

Je škoda, že na svoji šílenou, těžce stravitelnou originalitu bohužel hra zároveň krutě doplatila a nikdy se nedočkala zaslouženého uznání. Zcela nepochybuji, že připravila půdu pro mnoho známějších titulů, a nebýt ní, možná by ani nemusely vzniknout některé kulty. Kupříkladu Duke Nukem 3D, na němž se ostatně nemálo členů týmu podílelo.

Pro: originalita a vtip, brutalita, ozvučení, engine, zbraně, leveldesign, délka

Proti: určitě by se něco našlo, ale to už zavál čas... :-)

+29
  • PC 65
Hra je to na svou dobu již poměrně zastaralá a přesto tak pokroková. Nemá smysl si nalhávat, že omezeni na 90 stupňové úhly hře neubližuje, ale autoři z toho vybruslili elegantně.

Je obdivuhodné, jak dokázali tvůrci engine Wolfensteina tak upravit. To, že autoři mohli libovolně zvednout strop umožnilo daleko snadnější orientaci v prostoru. Jednotlivé levely se zkrátka daleko více odlišují.

Ohromným kladem je také zničitelnost čehokoliv, krom zdí a odrážečů. Je vidět, že autory jsou lidé, kteří v budoucnu budou stát za jedním z interaktivních vrcholů 3D akčních her - Duke Nukem 3D.

Hodně na mě zapůsobila možnost projít se ve dvou vrstvách. Jak po podlaze, tak i na plošinkách visících ve vzduchu. Je jasné, jak problematické něco takového muselo v roce 1994 být. Stejně tak možnost otáčet se libovolně v prostoru. Nechápu, jak to s enginem Wolfa zvládli, když tohle neuměl ani Doom.

Samotný gameplay je velmi pestrý díky ohromnému množství odrážedel a pastí. Velmi málokdy máte okolo sebe jen holé stěny a nemusíte řešit žádnou vykutálenost.

Systém zbraní mi přišel trošku horší. Tři zbraně mají neomezenou munici, ale nevidím jediný důvod, proč po získání třetí zbraně, samopalu (někdy ve druhém kole), používat ty první dvě. Dále pak sbíráte zbraně s omezenou municí. Ta vám ale moc dlouho nevydrží. Tudíž podobně jako ve Wolfensteinovi nebo v Blakeovi, je to hra, kde 90% času používáte jednu zbraň.

Ty s omezenou municí jsou však luxusní a jejich počet je vskutku velký (kolem devíti plus ještě možnost být bohem a nějaký vlkem či co)

Pro mě je však největším kladem hudba Lee Jacksona. Pokud nemáte averzi na MIDI, tak jenom doporučuji. Neskutečně nabitý soundtrack plný skvělé hybné muziky, která zvedne náladu a v jednom kuse se v ní něco děje.

Nepřátelé mi nepřišli příliš zajímaví, "příběh" je těžké béčko. Obtížnost je někdy docela vysoká ve smyslu: "najdi v jednom rohu jedné místnosti nenápadné šlapátko, které otevře dveře na druhé straně mapy". Měl jsem ale na tohle štěstí a nějakým záhadným způsobem jsem se nikdy nezasekl. Jednotlivé levely jsou někdy překvapivě dlouhé, jejich samotný počet byl však akorát.

Hra jako celek je velmi netradiční. Člověka odpuzuje i přitahuje zároveň. Dneska už je to takřka zapomenutý titul, ve stínu her od ID Software, ale to nic nemění na tom, že ROTT je hodně stylová hra a vyšlapala pěšinku pro pecku všech pecek - Djůka tři dé.
+12
  • PC 60
Tohle je dost rozporuplná hra. Zpočátku, když jsem jí pustil, mi vykanula jediná myšlenka. Tohle asi nedám. Hodně divné a nezáživné střílení. V jednom kuse nějaké divné trampolíny a plošinky. Často dost frustrující design. Postavený na v té době dost překonaném enginu. V pionýrských dobách hraní byl každý rok stáří enginu znatelnější než dnes.

Po pár frustrujících úrovní v prvních dvou epizodách přeci jenom přišlo nějaké zlepšení. Začal jsem oceňovat zajímavé nápady. Křížky se opravdu vyplatí sbírat. Když jich máte dost, hra vás může poslat na místa, které vám dost zjednodušší život. God mód, psí mód. To jsou zajímavé nápady, které hru zpestřují. Mám pocit, jako by se sem tvůrci snažili narvat všechno, co není v Doomu.

Kolikrát je to ale dost kontraproduktivní. Pasti a překážky jsou k vzteku. V kombinaci s nejdebilnější mapkou co jsem kdy viděl a často dost nepřehlednými úrovněmi, je to k dvojnásobnému vzteku. Co jsou sakra střílející kvádry,  ohnivé trysky nebo všudypřítomné čepele!? Jen neustálé vyhýbání. To má být zábavné? Všechny úrovně naštěstí nejsou špatné a boje s bossáky jsou super.

Nepřátelé a střílení jsou nuda. Rakety rychle dojdou a to ostatní je pomalé a únavné. Nepřátelé jsou odolní a debilní. Asi nejvíc mě bavila epizoda z mnichy. Jako velké plus považuji funkční komunitu a patch co zlepšuje grafiku. Původní grafika je totiž o žaludek. Engine starého Wolfa má svoje velké omezení a bohužel na hratelnosti je to znát. Třeba že zbraň může najednou střílet jen do jednoho objektu. Ze zdejší rozlohou arén to vypadá docela komicky.

Přesto mě hra udržela až do konce. Nějaké své kouzlo to asi má, ale Doom to není. Ono to vlastně mělo být pokračování Wolfensteina 3D.

Pro: bossové, god mod, dog mod, komunitní patch

Proti: engine, nudné střílení, přehustěné překážky a pasti, zbytečné trampolíny (i když v Doomu nebyli)

+11