Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS2 85
Kdo by to byl řekl, že nám Return to Castle Wolfenstein na konzole ještě nabobtná. První epizoda v Egyptě přidá krásnou hodinku a něco navíc. Dneska by se už nikdo nerozpakoval vydat to jako DLC a říct si za to prachy. Tenkrát by to asi bylo na datadisk krátké. Alespoň mě Operation Resurrection donutil oprášit nostalgické vzpomínky. Sice s horším ovládáním přes emulátor, ale což. Na konci mi svítila herní doba 13:39:11, 80/86 tajných míst a 138/147 pokladů.

Bohužel se Wolfovi na PS2 nevyhnuli zbytečné novinky. Respektive jedna. Kupování větší kapacity zdraví, brnění a nábojů za objevené tajné místa. Chápu, že někteří lidé si lebedí při procházení úrovně a šmejdění v každém koutu. Ba dokonce v každém polygonu, aby jim ten tajný spínač neutekl. Mě to ale nebaví. Ničí to tempo hry a když je to skoro povinné, tak mi to zas tak zábavné nepřijde. Ano, můžete se na to vykašlat. Budete mít ale méně zdraví, brnění a nábojů. Já se fakt snažil objevit všechno. Herní doba tomu odpovídá. Bohužel se ale nezadařilo. :(

Jinak je to starý dobrý Return to Castle Wolfenstein se vším dobrým, co k tomu patří. Epická výprava přináší různorodé prostředí a nutnost často měnit herní styl. Kromě střílení si ve velké míře užijete stealthu z nožem. Hra vás za toto úsilí nezapomene odměnit lékárničkou či brněním navíc. Mě osobně stačil uspokojující pocit z čistě odvedené práce. Samotná akce je pořád stejně skvělá. Pocit ze střelby, ne úplně blbí nepřátelé. Atmosferické kobky s nemrtvými nepřáteli. V pozdějších fázích hry dunění plechů při soubojích se super vojáky. Je to prostě Wolf 2001 a hraje se skvěle.

Snažil jsem se vzpomínat na rozdíly PC verze s touto, ale pamět mám krátkou. Na začátku hradu Wolfenstein je určitě malý rozdíl v designu, jinak už nevím. To je doba, co jsem naposledy hrál PC verzi. Nevím jestli si to pamatuji přesně, ale většina misí je minimálně hodně podobná. Chvíli jsem uvažoval, že bych po první epizodě přesedlal na PC verzi. Takhle jsem si alespoň užil pořádné hledání secretů v horší grafice. Co víc bych měl chtít? Možná mohla být mise v Egyptě už v původní hře.

Pro: nová mise v Egyptě, pestrost misí, pocit ze střelby, odměny za stealth postup, délka, nesmrtelná atmosféra hry Return to Castle Wolfestein

Proti: skoro povinné hledání tajných míst

+12
  • PS2 90
Této kategorii her jsem se dlouho vyhýbal, protože se mi nechtělo řešit, co a jak. Věděl jsem totiž, že to nebude jen tak. Kombinace myši a klávesnice je na osobním počítači osvědčená, pro FPS žánr naprosto nezbytná. Na konzolích ale používají gamepad, rozličné herní ovládače, které drží hráč v ruce a reaguje na dění na obrazovce. Přes PCSX2 emulátor nakonec docíleno obstojného pocitu, jako bych hrál cokoli jiného. Ačkoli celý dojem mně spíše evokoval přivození bolestí hlavy a závratě, neboť plný mouselook je v emulátoru jen chabým odrazem precizního snímání myši a její rychlosti v nějaké počítačové střílečce. Když se ale blížil konec roku, zbývalo dojet jedinou hru z výzvy, zatnul jsem zuby a popasoval se s tím.

Výsledkem je tento komentář a můj herní pocit ze hry Return to Castle Wolfenstein: Operation Resurrection, jíž mi doporučil uživatel Phoenix, kterému tak touto cestou děkuji. Nejenže byla mnou hrána hra z důvěrně známého světa, ale jednalo se i o poměrně zdařilou věc, dobře rozšiřující tu z roku 2001 pro PC. Zde zaujmou úvodní levely, v nichž hráč plní zadané úkoly a prozkoumává okolí, přičemž se ještě vůbec nenachází uvnitř hradu Wolfenstein, ale někde ve sluncem zalitých kulisách severní Afriky. Tam si projde základny nacistů, časem se podívá do podzemních kobek.. Samozřejmě se obeznámí se situací, aby mu to šlo lépe pod ruku. Párkrát se mi stalo, že jsem neměl splněno a byl u exitu. Atmosféra je fakt taková, jakou bych od hry očekával. Zbraně hned v širší dostupnosti, mající vyhovující vlastnosti.

Na RtCW: OR vynikají poschovávané secrety, často disponující skvělou výbavou, ať už náboji, starodávnými artefakty, štíty apod. Vítané zpestření je objevovat, totéž představují přehledné statistiky v závěru mise. Charakteristicky hrající hudba, zesilující s tím, jak je započata přestřelka s nepřáteli. Možnost kupování předmětů zprvu nevyužita, ale pochopitelně jde též o zajímavý herní prvek. Nejdříve jsem rozehrál na obtížnost číslo tři, ale to se později ukázalo být nepříliš správné. Jelikož měli vojáci tužší kořínek, mně rychleji ubýval stav na HUDu, jak jich bylo naráz více. O to těžší souboj s nimi to byl. Plus nekomfortní ovládání se střílením na E a skoku na Q. Upřednostněna tedy ta druhá. V nastavení už raději s ničím nemanipulováno, neboť to končilo rozhozením již dříve nakonfigurovaného. Pocit ze střelby dobrý, herně zvládnutelné adekvátně. Příběhově ten sedmilevelový prolog rozšiřuje vhodně původní kampaň, která jej následuje po něm. Originální alternativa k docílení celistvosti hry a nabídnutí i něčeho nového.

Úvodní intro z roku 2001 tentokráte hráč vidí z trochu jiné perspektivy. Zatímco splnil úkoly a odletěl z Afriky do Německa, vzpomínal na to, co už měl za sebou. Netušící nic o událostech příštích. Daly mu zabrat dvě fešné ženštiny v barvách nacistů, jichž mu, ani hlavní postavě nejsou vůbec líto, přestože uměly hbitě střílet. Jakmile ale padly vystřelenou kulkou z hlavně jeho pušky, měl už splněno. Setkal se, se svým velitelem a nastoupil do letadla. Hra pokračovala dál, když je najednou sestřelili a v lesích ztroskotali. Vojáci byli v pozoru a vydali se k místu dopadu. Jeho ale nechytli, dovedně se tam ukryl. Odsud je již vše při starém a návrat na hrad Wolfenstein tak může začít s patřičnou úctou, kterou hudební motivy v uších jistě dokáží vyvolat. Popadám zbraň, doplňuji náboje, likviduji, koho potkám a hraní si o to více užívám. Přítomny jsou obtížnější úseky, z nichž si hráč vezme ponaučení, že pokud si nedá pozor, bude danou část muset znovu opakovat. V praxi to znamená aktivaci spínačů, doprovod tanku a jeho obranu, pomoc spojencům, načež se rychle vrátit o něco zpět a postoupit opatrně kupředu.

Rozmanitost prostředí hře prospívá, však tu lze fotit obrázky z nepřeberného výčtu zajímavých lokalit. Hradu, kobek, slunných ulic, městské zástavby, vojenské základny, vývojových laboratoří, přehrady, lesa, letiště, malebné vesničky a mnohé další. Příběh vrství poutavé ingame sekvence, odlišněji zpracované loading obrazovky, čímž je ve vzájemné symbióze s tím zbytkem. Popohánějící touhu po tom, co následuje dál, co vše tu vývojáři pro mě připravili. V málo střílečkách je vidět noha, tady jí může ústřední hrdina kopat, rozbíjet s ní věci. Při oslabení hodnot na HUDu něco ujídat. Dobře se tak nasytí, aby neumřel přemírou schytaných kulek z řad Třetí říše. A to se sluší říct, že je nutné si při chůzi dávat pozor, nacisté mě slyší, když se skrčím, je efekt přesně opačný. Nechybí tu plížení, obligátní bossové, dávání si pozor na alarm.. Ale rozdíl vidím v první úrovni zeleného lesa. Zatímco na PC byl alarm již tam, v PS2 je až o mapu dál. Proto se dali nepřátelé v poho na dálku střílet, já jich i přesto pár tiše obešel a nechal je být. Rozhodně se vyplatí do toho jít, jakkoli odrazující a složité to je. Jen pro tu posedlost Wolfensteinem.
+12