Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS4 100
Herní výzva 2019 – Barevný svět

Po 150 hodinách a dohraní na 100% (ale platina je v nedohlednu) se konečně odvážím hodnotit a nemůžu dát nic jinýho než 100%.

Příběhu nemám co vytknout, všechny charaktery jsou naprosto parádně napsaný. Ty co sem měl nenávidět, sem nenáviděl a ty co sem si měl zamilovat, sem si zamiloval. Dávkoval jsem si ho pomalu a snažil se si užívat celý svět, ale i tak mě neuvěřitelně vtáhnul. Jeden z nejsilnějších momentů byla první návštěva Saint Denis, kdy mi mezi těma lidma ve fancy hadrech a tramvajema došlo, že Arthur a spol. jsou opravdu vymírající druh, pro který už není ve společnosti místo. Samotný finále a oba epilogy jsou pak nádhernou tečkou za mimořádnou hrou.

Propracovanost a komplexnost herního světa je naprosto famózní a byly dny, kdy jsem nepohnul s příběhem ani o píď a jen lovil, sbíral nebo se mořil s challengema.

Jedinou malou vadou na kráse je ovládnání výběru zbraní, kvuli kterýmu se mi párkrát stalo, že jsem byl v misi odkázán jen na pistole.

Pro: Perfektní příběh; skvěle napsaný postavy; propracovanej otevřenej svět nabízející desítky hodin zábavy

Proti: Ovládaní výběru zbraní

+20 +23 −3
  • PC 80
Dohrán single a rozehrán online. O hře samotné se toho napsalo dost, vždyť je venku už rok. Chci ale okomentovat PC verzi.

Předně, Rockstar, pro mě nepřekvapivě (po zkušenostech s GTA V) naprosto posral launch PC verze. Vydal hru, která polovině lidí nešla spustit a z té druhé poloviny se sekala všem, kteří neměli osmijádrový procesor. Workaround se naštěstí na redditu objevil do druhého dne. Rockstar během týdne odstranil chybu, kvůli které hra nešla spustit, po čtrnácti dnech přišli s vlastním "workaroundem," jak omezit sekání hry. Píšu omezit, protože ani způsob rockstaru není stoprocentní. Pevně doufám, že na tom ještě makají a zlepší se to. No a samozřejmě, vydáme sice hru na PC, ale zapomene, že má konzolové ovládání a první týden nejde třeba v inventáři použít myš. Génia, co tohle pustil ven, bych umlátil comodorem.

Samotný příběh singlu asi moc smysl popisovat nemá, prostě je to pecka, těšil jsem se na to jak malý dítě na kojení a příběh jsem si užil. Vytknul bych snad jen opakování se některých náhodných situací, na které při projíždění krajinou narazíte. Třeba chlapa jsem z pasti na medvěda vyprošťoval hned dvakrát. Taky mě trochu mrzelo, že jsem si to jako Arthur nemohl s nějakými členy gangu vyřídit pěkně po svym.

No a teď k onlinu. Online je hlavní důvod, proč dávám "jen" 80 %. Online je totiž zabugovaná sračka. Neustále problém s připojením, neustálé odpojování, padání, bugy viditelnosti jiných hráčů, částečně nefunkční ovládání v různých menu (protože opět nefunguje myš), nelogické spouštění různých eventů. Například jste v partě ve dvou, chcete si spolu zahrát, ten co partu založil dojede ke sloupu, přes který lze spustit matchmaking, spustí matchmaking a... no ano, zcela (ne)logicky se parta zruší, dotyčný se začne připojovat do teamdeathmatche a jeho kumpán se jen smutně rozhlíží na místě, kam mu zmizel parťák. Když zápas skončí, tak se navíc hráč objeví úplně jinde, než odkud se do zápasu připojil. Celkově, když chcete hrát s kámošem, tak se nejprve musíte zcela nelogicky připojit sami do hry (někdy třeba natřikrát, kvůli chybám typu connection lost, service unavailable apod.), pak teprve dát/přijmout invite a znovu se logovat do session toho druhého. Minimálně jeden z vás se tak loguje dvakrát a to ještě když má štěstí a podaří se mu nalogovat napoprvé. Bugy typu mizení vašeho kempu, nemožnost vyndat ze stáje vlastního koně apod., ani nemá smysl komentovat.

Sečteno podtrženo, single player, i přes počáteční bugy, je zřejmě nejzábavnější hra současnosti. Naproti tomu za online by toho čuráka, co je pod tím podepsanej, měli vláčet koňma napříč Grand Canyonem.

Pro: skvostný single player, minimálně pro PCčkáře naprosto neokoukané téma

Proti: bugy v singlu, bugy v onlinu, mizerná podpora myši s klávesnicí, špatně fungující hra s kámoši v onlinu, ovládání koně v nízkých rychlostech

+20 +21 −1
  • PS4 95
Hned na začátku se musím omluvit všem, protože tohle bude asi delší recenze, protože je tu více věcí, které chci popsat a sepsat to jen stroze by dostatečně nevysvětlilo mé hodnocení. Musím také zmínit, že první Red Dead Redemption jsem nehrál a že jsem si nechal utéct snad všechny trailery.

Dějově se nejedná o příběh s přesahem. Je to komorní dílo o gangu, který jde proti proudu legality a tvrdé dřiny, Dutch má na všechno plán, který vyžaduje peníze a zpravidla se po kdejaké akci něco vysere. Nečekejte žádnou příběhovou smršť, protože RDR2 má na převodovce maximálně dvě rychlosti dopředu. I s přístupem, kdy jedete jen hlavní mise, je to prostě pomalé. Čtyři akty gang jen plní plány a utíká, až v poslední kapitole se teda zařadí na tu dvojku. Na začátku páté kapitoly jsem si říkal, jestli jsem si nějak nezdrogoval jídlo nebo pití, protože... oni fakt ztroskotali na tropickém ostrově?! Jak se děj nesl tím westernovým duchem, tak tohle bylo naprosto mimo. Mimo tento nepochopitelný přešlap se ale jednalo a dobře napsaný příběh s dobrým emočním dopadem na hráče a přiznávám, obě oči nezůstaly suché.

Čekal jsem titulky, ale ty nikde a najednou hrajem za Johna, tak čekám nějakou poslední misi. Nope. Ještě epilog na dva party. Ten vlastně sloužil jako dokreslení jeho života (a prý si to i fanbase vybrečela) a jeho konec přinesl pomstu Arthurovi. Spíš bych to nazval DLCčkem, ale co už. Nikdo mi ale nemůže vyčítat, že jsem z tempa děje trochu zklamaný, protože samotné mise jsou časově laxní, s koňmi i během misí jedete štreky tam i zpět a takhle je to minimálně v polovině misí. Nevadí mi užvaněnost hry. Mám rád lore navíc a dobře to vykresluje vztahy mezi postavami, ale bylo to fakt dlouhé. Co ale musím velmi pochválit, je level desing misí. Sice šlo většinou o "zabij, čorni, unes", ale způsob podání byl velmi barvitý a vnesl do hraní hodně originality a jen minimálně proto, mě mise pořád bavily.

Kdo že je ale ten Arthur Morgan? Z počátku byl neslaný, nemastný, ale v průběhu děje se začal projevovat více. Konečně máme postavu, která je vtipná a přitom do toho nesere sarkasmy, jak je v poslední době zvykem. Jeho akcent vynikající (celkově dabéři odvedli precizní práci) a závěr vyždíme emoce jak z poslední jízdy, tak z loučení s koněm a i s Arthurem samotným. Slzu jsem uronil jen u TLoU, takže za mě poklona. Zbytek gangu ale lehce zaostává. Dutch má plán (mimochodem, s Arthurem vynikající změna charakteru), Sean má fantastický irský přízvuk, Charles respektuje přírodu, Uncle je vychcaný strejda, Micah sliznoun a takhle bych mohl pokračovat. Mají dostatečně vyhraněnou osobnost na to, aby jste si je mohli zaškatulkovat a nějaký čas si je budete pamatovat. V celé této věci mi ale nesedí "metr ctnosti". Z vedlejších misích přece jasně víte, že Arthur má dobré srdce, když by nejraději zadupal do země bývalého otrokáře. Za mě trochu nešikovná mechanika, i když já jel na dobráka.

Svět RDR2 toho nabízí spousty. Můžete lovit snad milión druhů zvěře, chytat ryby, hledat poklady, plnit výzvy, zastavit se u náhodného kolemjdoucího, plnit vedlejší a přesto zajímavé mise, loupit, utilizovat zbraně, měnit šatník, hrát hry, sbírat karty, sbližovat se s koněm. Je toho mrtě. A to je podle mě kámen úrazu. A vlastně není (ale jak pro koho). Už děj samotný mi přišel příliš natáhnutý... no a vy do toho chcete zkusit lovit, rybařit, najít poklad, tam pak zničíte s lodičkou plachetničky a ejhle, hraju už 7 hodin a nesplnil jsem jedinou hlavní misi. I všechny tyto aktivity jsou lehce roztahané a všechno to spojuje cestování na koni, kterého je tu až nechutně příliš. Sice vám v moment vylepšení tábora pomůže fast travel, ale i tak ho pořád bude moc. Dostavníky vás hodí jen na předurčená místa a tak raději pojedete z Valentine někde do pustiny sami. Sám bych se taky nebál pojmenovat koně Klepna. Ježiš, kolikrát já se vysekal o strom a zapomněl někde kožešiny, kolik já na sebe nachytal polišů, když jsem omylem drcnul do chodce. Moje nervy. Jo a pokud jste ve hře hledali nějakou romanci, tak té se nejvíc dočkáte ze strany Arthura a jeho koně. Celkově modely koní a jejich pohyby a chování byly až na přeskakování perfektní.

Hra je celkově dost laděna do "detailní celistvosti". Prostě všude si všímáte detailů, až tomu pomalu nevěříte. Koně střihají ušima, bahno máte jen tam, kde jste spadli, maso má při stahování z kůže tukové mapy, s lidmi můžete pokecat. Skoro jako byste tu hru žili. Proto trochu zamrzí, že jízda na koni není tak dokonalá, že stěží vidíte na domino kostky, že vracení se z menu trvá, že John neřekne ani slovo, když najde Arthurův hrob. I když klady pořád nesmírně převažují, pořád to trošku zamrzí. Graficky taky nádherné, jen co se týče obličejů, tak se to ani nerovná God of War nebo Detroitu. Naopak soundtrack je pro mě adeptem na vítěze v oné kategorii. Velmi barvitý, neomrzí, pořád vás překvapí jinou hudební variací.

Uvědomuji si, že spíš vypichuji nedostatky, ale hru jsem si užil. Mise byly navržením originální, herci předvedli skvělou práci, skladatelé jak by smet, celkový dojem z vizuální stránky hry působí uhlazeně a jednotně. Red Dead Redemption 2 bych ohodnotil herně jako velmi nadprůměrnou a v jistých aspektech jako téměř perfektní. Na vině je tempo a proto musím být kritický a udělit 80 %. Na druhou stranu byl fantastický zážitek sledovat s Arthurem východ slunce.

Pro: Detaily, svět plný aktivit, Arthur a ostatní postavy, barvité mise, soundtrack.

Proti: Tempo hry, nadstavený děj epilogem, až přehnaná komplexnost gameplaye, kde mám ten zatracený kloubouk?!

+18 +19 −1
  • PS4 100
Herní výzva 2019 - Hra roku

Red Dead Redemption považuji za jednu z nejlepších her své doby (a v mém osobním TOP žebříčku je hodně vysoko), takže jsem měl od druhého dílu možná až přehnaná očekávání; nutno říct, že RDR2 je značně překonává.

Na rozdíl od jedničky, která se na první pohled nejvíce inspirovala spaghetti westernem, se RDR2 nedá jednoduše zařadit pod konkrétní subžánr westernu. RDR2 nabízí příběh vskutku epických rozměrů (ne však epický příběh) gangu van der Linde krátce po zpackané loupeži v Blackwateru. Gang je na útěku před muži zákona, ale v čele stojí charismatický Dutch, který má plán... Hráč se ujímá role Arthura Morgana, nejspolehlivějšího vykonavatele Dutchovi vůle, nemilosrdného a chladnokrevného pistolníka, který má však vlastní smysl pro čest. Narozdíl od Johna Marstona z RDR1 je Arthur ze začátku také velmi apatický vůči světu mimo gang, takže je možná poněkud komplikovanější se s ním ztotožnit. Ale narozdíl od Johna Marstona z RDR1 a to z RDR1 je samozřejmě podstatné, protože John Marston v RDR2 získává zcela nový rozměr je Arthur výrazně plastičtější postavou, a v průběhu děje vám dá hodně možností, jak ho blíže poznat. Není to ani tak o tom, že by John Marston byl plochou postavou, ale John nebyl k okolnímu světu příliš sdílný, a jinak, než z rozhovorů ho hráč neměl šanci poznat. Arthur se světem komunikuje mnohem otevřeněji, také si píše osobní deník, a zřetelně se jeho charakter vyvíjí společně s dějem ; resp. společně se vzrůstající nedůvěrou v Dutche a jeho plány.

Hlavnímu příběhu se dá vytknout pomalý rozjezd případně relativně dlouhý epilog, který je spíše prologem k jedničce, což mně osobně nevadilo. Pro někoho také může být problém skutečnost, že některé questy jsou komornější, některé méně akční (ačkoliv zejména společné akce celého gangu jsou vždycky akčním i emocionálním vrcholem kapitol). Osobně však považuji příběh (snad krom mírného škobrtnutí v páté kapitole) za nejsilnější aspekt hry. Po dlouhé době jsem byl přikovaný k obrazovce tak, že se mi hru opravdu nechtělo ukončit (naposledy jsem tohle cítil snad u Zaklínače 3). Vynikající jsou také postavy, jejich charaktery a jejich vývoj. Pamatujete si libovolný díl Assassina? I v Origins se mi stávalo, že jsem si nebyl jistý, jestli se v určitý moment některá postava na scéně objevila poprvé, nebo jsem ji jen dříve přehlédl. V RDR2 jsou postavy (často i ty vedlejší) natolik osobité, že s nimi budete sympatizovat, milovat je, nenávidět je, ale hlavně si je budete pamatovat.

Vedle hlavních a vedlejších úkolů nabízí hra celou řadu propracovaných aktivit. Je jich možná až příliš mnoho, ale hra vás k jejich plnění nenutí. Řada aktivit je spojena s dalším aspektem hry, a to s táborem gangu. Tábor můžete vylepšovat, můžete se zde najíst, vyspat, dělit se o ulovenou zvěř (a vůbec obstarávat proviant pro gang); a možná se sem budete i rádi vracet, protože tábor žije, postavy mezi sebou komunikují, mají svůj vlastní denní režim (některé postavy vstávají pozdě, zatímco jiné už se vybavují u kávy - doslova), ve vhodných situacích slaví.

Samostatnou aktivitou je lov a s ním spojený crafting. Zejména na provedení lovu je krásně vidět, jak v RDR2 vítězí kvalita nad kvantitou. V Origins jste i kvůli drobnému vylepšení batohu museli provést lokální genocidu dravé zvěře. V RDR2 vám pro konkrétní batoh, kabát, klobouk, boty atd. často stačí jedna až tři kůže (zpravidla každá z jiného zvířete). Nicméně musíte vystopovat zvíře s kůží určité kvality, a také ho musíte ulovit vhodnou zbraní tak, abyste kůže ideálně nepoškodili. Zní to možná jednoduše, ale lov je opravdu komplexní. Jsem sice trochu masochista, a lov jsem si užíval i v Kingdom Come, ale v RDR2 jsem někdy prostě rezignoval na posun děje, a jen jsem se toulal určitou krajinou, stopoval zvěř, poznával ji a sem tam něco ulovil.

Zvláštní kapitolou je kůň, jehož vlastnosti se zlepšují společně s tím, jak si s ním Arthur buduje vztah. Smrt koně je konečná, a opravdu zabolí; a pokud vás smrt koně nezabolí během hry, zabolí vás v závěru páté kapitoly.

Osobně za pozitivum považuji i implementované "hardcore prvky"; Arthur musí jíst, spát nebo nosit oblečení s ohledem na počasí. Pokud se na uvedené rozhodnete vykašlat, nebude to na vás mít žádný fatální dopad, ale ve hře to pocítíte (zpravidla rychlejším úbytkem zdraví či staminy, jejichž "jádro" se spotřebovává i automaticky během denního cyklu).

I přes absolutní hodnocení se RDR2 nevyhýbá nedostatkům. Nejde ani tako bugy a glitche (narazil jsem tak na tři drobné za celou hru), jako spíš o přecitlivělý wanted a honor systém. S wanted systémem jsem měl problém hlavně na začátku (než jsem pochopil, jak funguje). Během rutinní cesty jsem narazil na rozbitý vůz, dvě mrtvoly a chlápka, který je okrádal. Když jsem se přiblížil, procedil směrem ke mně něco ve smyslu, že to není moje věc, a zmizel v křoví. Zvědavost mi nedala, šel jsem vůz prozkoumat... když tu v tom projížděli dva muži a už jsem měl na krku dvojnásobnou vraždu. Nepřesvědčil jsem je, že to není moje vina, namířili na mě pušky... A já se bránil. Najednou leželo u cesty dvakrát tolik mrtvol. Už jsem se chystal urychleně odejít, když se na cestě objevil další jezdec...

Honor systém je na tom o něco hůř, protože občas těžko odhadnete, jestli vám honor klesne, nebo ne. Ve výše uvedeném případě jsem nebyl penalizován za zabití dvou mužů, co na mě mířili puškami... Ale běda, když jsem se pokusil vylůtit jejich chladnoucí těla. V mém případě bohužel zafungoval zřejmě také nějaký specifický bug (ano, jeden z těch tří), který mi honor blokoval, takže přes všechny "dobré skutky" nerostla, aby pak po dokončení jedné kapitoly "honor" poskočil o dva levely nahoru. Nepříjemné je to hlavně proto, že honor má vliv na konec Arthurova příběhu.

Na PS4 (ale věřím, že na XBOX One tomu nebude jinak) je problematické i ovládání. Ani ne tak kvůli tomu, že by nebylo intuitivní, ale namapovat tolik "pokynů" na gamepad je prostě problém, a často musíte zmáčknout více tlačítek (kvůli přemapování), což se musí trochu vžít. Svému prvnímu koni jsem prostě dal dvakrát pěstí (což mi oplatil drtivým kopnutím do hrudníku), ale nakonec mi ovládání přešlo do krve. Nicméně je patrné, že PC by RDR2 slušelo.

To jsou však jen drobné vady na kráse. RDR2 je obsahově neskutečně našlapaná hra, ve které se pořád něco děje (a tím pořád myslím pořád což pocítíte zejména na cestách; zatímco hardcore mód pro Kingdom Come jsem s ohledem na svůj omezený čas vzdal kvůli absenci fast travelu, i díky obsahové "našlapanosti" mi v RDR2 jeho absence nejenže nevadila, ale i ten neplnohodnotný fast travel, ke kterému se časem dopracujete, jsem použil tak třikrát), nabízí komorní, ale propracovaný příběh a kdo během hry alespoň jednou neupustí slzu, ten nemá srdce, nádhernou atmosféru post-divokého západu (podpořenou grafikou a hudbou), skvěle propracované postavy a... a mnohem více. Mých 100 % není jen nějaké aktuální pobláznění; stejně jako u Zaklínače bojuji s touhou rozehrát hru ihned po dohrání odznova. RDR2 není jen o automatickém ježdění od otazníčku k otazníčku, kromě skvělého příběhu posouvá RDR2 cělý žánr openworld zase o pár výrazných kroků kupředu, a já jen doufám, že na další díl nebudu muset čekat osm let...

Odehraný čas: 57h 26m

Pro: Arthur; Dutch, Marston, Sadie, Charles, Hosea, Abigail, Jack, Lenny, Kieran, Uncle, Trelawny, Tilly, Micah a postavy obecně; hudba; komorní, ale osudový příběh; množství nepovinných aktivit; "hardcore" prvky; atmosféru podporující grafika

Proti: pár bugů; přecitlivělý wanted a honor systém; pro někoho zdlouhavost, absence fast travelu a komornost příběhu

+18 +20 −2
  • PS4 90
RDR2 je výjimečná hra, svým formátem a provedením až neskutečně dobrá. Nabízí bohatý open-world s propracovaným světem, který zkrátka žije. Obyvatelé měst, farem, i domků na samotě neexistují jen proto, aby s vámi interagovali nebo vám zadali fetch quest, ale působí dojmem, že mají nějaký svůj vlastní na vás nezávislý život. Stejně tak i zvířata, pokud je hned nevyplašíte, když k nim přisprintujete s plným arzenálem. Za zvláštní zmínku stojí i další členové Van der Lindeova gangu, o nichž se můžete leccos velmi plynule a nenuceně dozvědět prostě tím, že trávíte nějaký čas v táboře a všímáte si toho, co se dějem kolem. Dabing a veškeré rozhovory, animace postav -- rovněž dokonalé.

Donekonečna se můžete toulat krásnými lokacemi od močálů přes prérie až po zasněžené vrcholky hor, přičemž na vás na každém kroku čeká něco nového – ať už se jedná o další stopu sériového vraha, osobu v nesnázích nebo třeba jen zajímavý objekt, který si Arthur namaluje do deníčku. Můžete chytat ryby, lovit bizony, jít do divadla, chytit a zkrotit si mustanga, narušit setkání Ku Klux Klanu, zachránit pocestného uštknutého hadem, přepadnout dostavník, přepadnout náhodné kolemjdoucí, přepadnout vlak, odhalit nekalé praktiky majitele obchodu, štípat dříví nebo doslova donekonečna hrát domino. Hra má přes svůj celkově temnější tón i takový sobě vlastní nevtíravý humor, takže se člověk pobaví i v nečekaných momentech (čtení popisků v katalogu). Rockstar Games se navíc opravdu vyřádili na atmosféře sklonku divokého západu a ve hře se jim podařilo rozesít opravdu obdivuhodné množství dobových odkazů, aniž by vás jimi zahltili – potkáte se s legendárními pistolníky, utlačovanými indiány, sufražetkami, pamětníky starého Jihu, alter egem Nikoly Tesly, ropným magnátem, italskou mafií atd. Jedním slovem – obdivuhodné.

K dalšími kladům hry bych za mě přidala i to, že všechno je volitelné - nedělá z Arthura tamagoči: edice kovboj v tom smyslu, že když nebudete týden jíst, měsíc spát a za celou hru se vykoupete jen jednou, abyste si to zkusili, tak vás sice trochu penalizuje, ale rozhodně vás nijak neznechutí.

Hra mě strašně bavila do té míry, že přibližně na dva měsíce neexistovalo, abych se do ní v podstatě každý den alespoň na chvilku nepustila (ten pocit, když je zabití tří dravých ptáků tomahawkem stejně důležité jako jít do práce). Jednu chvíli jsem si dokonce myslela, že se Red Dead Redemption 2 pro mě stane lepší open world hrou než Zaklínač 3. Nu, nakonec se tak nestalo. Mám pro to tři důvody.

1. Jestli něco pokulhává, tak je to náročnost boje, zejména tedy boje během misí. Jakmile totiž zjistíte, jak se používá dead eye, je to strašně jednoduché. Nezajímavě jednoduché – je úplně jedno, jakou používáte zbraň, je i celkem jedno, zda se kryjete nebo ne, vše jistí nekonečná zásoba léčebných toniků. Hra nenabízí žádnu výzvu ani zadostiučinění (když si vzpomena například na zdolání jednoho z těch velkých nebezpečných robozvířat v Horizon Zero Dawn, dalším pěkném open worldu – nedá se srovnat). Jasně, limituje mě zde fakt, že protivníci můžou být jen lidé, ne draci, oživlé stromy atd. Ale když prostě můžu do každého druhého konfliktu nakráčet, postřílet deset lidí, loknout si „hadího oleje,“ postřílet dalších deset a během 5 vteřin reálného času mít hotovo, je někde asi chyba. Co potom z toho, že si strašně realisticky musím vzít zbraň, kterou chci, ze sedla, když jsem strašně nerealisticky nesmrtelná? (Alespoň tedy vůči munici - bakterie jsou něco jiného.)

2. Hra má celkově pěkný příběh. Není nepředvídatelný (už když na začátku celý gang putuje na vozech z hor k Valentine a míjí teskně vypadající indiány, tušíme, že to zde s nikým asi nedopadne moc dobře – ani pro Dutchovy lidi už zkrátka v tomto světe není místo), zato je dosti smutný. Pokud hrajete za nejdřív trochu zlého (přece jen si za ty peníze, co hra stála, trochu toho banditství užiju) a postupně čím dál hodnější Arthura (jak napovídá název, hra od vás během šesté kapitoly evidentně očekává vyspravení reputace a dá vá k tomu řadu příležitostí), tak je příběh hry i smysluplný a poetický. Jenomže. Pokud se vyhnete spoilerům, prostě nemůžete předpokládat, kdy se to všechno nečekaně otočí – ani se nenadějete, je po Lennym a Hoseovi a ztroskotáte na Guarmě a pak už je to jen pár kroků k doktorovi v Saint Dennis. Najednou se všechno děje strašně rychle a nejen, že jste zvědaví, jak to dopadne, ale Arthur evidentně už nemá moc čas crcat se někde po lesích a hledat v opuštěných srubech cigaretové kartičky. Pak vám tak nějak dojde, že všechny ty challenges, které jste tak snaživě plnili, jsou k ničemu, jelikož je prostě všechny nemůžete včas dodělat, protože stále, ač už jste to párkrát zkusili, nelze dojet na koni z Van Hornu do Blackwater. Navíc to už najednou tak nějak ztratilo smysl – sice máme příležitost zkusit si to znovu a jinak za Johna, ale z mého pohledu je konec šesté kapitoly logickým i emocionálním koncem příběhu a John a spol. staví dům a co se stalo s Dutchem před začátkem RDR1 jsou prostě takové lehce nudné DLC. Co se tím snažím říct: Osobně bych preferovala, aby mě hra nechala se vyřádit v open-worldu a Arthurova smrt a příprava na ni + rozpad gangu by byly součástí definovaného epilogu.

3. To mě přivádí k poslednímu důvodu, který není ani tak kritikou jako spíš vysvětlením, proč „jenom“ 90%. Hru si sice můžete hrát po svém, ale hlavní mise ne. Pochopitelně to ani zásadně jinak nejde, pokud vám má být stěžejní příběhová linka podána tak, jak má. Jenomže … dříve či později prostě narazíte na místa, která pro vás začnou být nekoherentní s tím, jak to vidíte vy. RDR2 totiž kombinuje pěkný, propracovaný, ucelený příběh typu Uncharted IV nebo Last of Us s neomezenou svobodou hráče a podle mě to ve finále prostě nefunguje. Nemám recept na to, jak by to fungovat mělo nebo mohlo, každopádně postupem času se pro mě hlavní mise staly tou horší částí hry. Pořád byly dobré a neříkám, že se mezi nimi nenajdou skvělé, zábavné nebo zajímavé momenty (např. sekce s Grayi a Braithwaity nebo Bronte), ale leckteré vedlejší mise mě oslovily a pobavily víc (třeba bývalý lovec otroků nebo pes převlečený za lva). Hra vám sice sem tam dá na výběr, zda nějakého padoucha zabít nebo mu jen pohrozit, a v poslední kapitole začne reflektovat úroveň cti vašeho Arthura, ale pro mě to bylo příliš málo příliš pozdě. Jinými slovy – úsečné a koridorové hlavní mise s přesně nalajnovaným postupem mi místy narušily to pravé „ponoření“ do světa RDR2.

Pro: jeden z nejlepších, ne-li nejlepší, open-world

Proti: absence nastavení obtížnosti + můj subjektivní dojem z toho, jak byl podán příběh hry

+18 +19 −1
  • PS4 90
Red Dead Redemption 2 to nemá ve srovnávní s bráškou GTA úplně jednoduché. Vzhledem k době, v jaké se odehrává, nemá k dispozici takový arzenál pestrých prvků jako moderní městská akce v 21. století. Žádné motorky, auta, nákladní vozy, letadla, helikoptéry, kola, rádio. Jen koně a vlaky. O to víc se snaží ale vypilovat k dokonalosti to, co mu zbývá. A že mi nejednou spadla úžasem čelist. Ať už při grafických detailech přírody, animacích, úžasném rozhlehém světě, který ani trochu nepůsobí genericky, nebo provázaností postav, děje a událostí ve světě vůbec.

Gameplay samotný mi už tak revoluční nepřijde. Vlastně jsem se víc bavil spíš u GTA V, což je ale z velké části dáno opět dobovým zasazením. Příběh pro mě začal nabírat zajímavější směr až s příchodem ztroskotání na ostrově Guarma a nevím, jestli jsem divný, ale epilog mě bavil snad ještě víc, než hlavní hra. Možná je to taky tím, že mně postava Dutche ke konci už začínala docela dost vadit a unavovat a samotný příběh mi úplně nesednul. Sympaťák Arthur mi ale bude rozhodně chybět.

I tak toho RDR2 ve mě hodně zanechal. V mnoha ohledech jde o výjimečný počin. Nad detailním světem zůstává rozum stát, ale ty absolutní hodnocení úplně nesdílím.
+18
  • PS4 90
Rockstar Games se před devíti lety ukázali jako tvůrci/umělci, když vypustili do světa jakési westernové GTÁčko a já teď, po dlouhé době, co jsem si jedničku zahrál a tolik si ji nepamatuju, vidím, co se jim tehdy skutečně povedlo. Před nějakou dobou jsem totiž dohrál druhý díl tohoto westernového „GTÁčka“ a pár scének z jedničky si oživil na YouTube. Konkrétně jsem si pustil dvě pasáže a ocenil jejich netradiční a zároveň velmi působivý styl vyprávění. Nejde o cutscény, nebo závěr (který je vynikající), jde o gameplay. Posun na novou úroveň vyprávění, kdy se tvůrci rozhodnou vytěžit ze svého díla, jakožto filmového, nebo epického uměleckého zážitku, ale rovněž HERNÍHO uměleckého zážitku. Chytré hlavy si řekli, chceme silný zážitek, který si diváci můžou odnést z filmu, ale my přitom netvoříme film. Normálka je to takhle: cutscény - se svým filmovým narativem - a gameplay, jsou dva oddělené životy dané hry. Takhle se to dělá, takhle to běžně v herním průmyslu funguje, nebo ultra-epicko-kruto-přísné scénky z Call of Duty, které jednu dobu fungovali, teď už jsou jen marnou neustále opakující se snahou o zážitek z hry. Rockstar a ještě několik vyvolených (koukám na tebe Naughty Dog) pochopilo, že z hry se dá vytěžit mnohem mnohem víc. Propojit narativ s gameplayem, a tak šikovně, aby opravdu člověk zažíval něco co umí zprostředkovat právě tohle médium, se Rockstar ve větší míře rozhodl tenkrát s prvním dílem Red Dead Redemption. Měli zrovna po GTA 4, a dokázali, že umí stvořit žijící svět, a umí udělat zábavu. V tomhle se Rockstaři vůbec tak nějak vyřádili se všema těma GTÁčkama. A pak přišel posun. Pryč šel satirický svět plný archetypálního chování a karikatur, který měl za úkol prostřednictvím všech těch různých šíleností a úletů zprostředkovat dlouhotrvající zábavu a srandu. Přišel dospělý svět, využívající nevyužitý žánr jako pozadí, prostředí a atmosféru pro zážitek vskutku naplňující potenciál HERNÍHO umění. Zpátky k těm dvěma pasážím z prvního RDR. Geniální nápad do westernového settingu vložit do jízdy na koni místo už tak skvělého instrumentálního soundtracku píseň. 1. spoiler k prvním dílu: Píseň „Far Away“ ke vjezdu do Mexika je fakt něco, ale ještě lepší je po poražení zdánlivě hlavního záporáka a splnění zdánlivě hlavního konfliktu v příběhu odjezd za rodinou hlavního hrdiny za pocitů velkého zadostiučinění za doprovodu písně „Compass“. Tohle dokázali. Udělat něco víc z prosté jízdy na koni za questem. Mohl bych se samozřejmě šťourat ve vyjímečnosti závěru hry (2. spoiler k prvnímu dílu) , v tom předání štafety, postoupení v generaci. Já se ovšem konečně přesunu k druhému dílu.

To vše co sem napsal, ohledně jedničky, nepíšu jen tak, to totiž reprezentuje chvíle, u kterých si člověk během hraní RDR II, opravdu ochutná tu atmosféru nějakého života, který se před ním na obrazovce odehrává, baví ho a prostě si vychutnává ten pohyb v něm. A to je to, pohybuje se v něm, pohybuje se v tom životě, v tom příběhu. Není to tak, že by jen chodil od questu A do questu B, pozorval mluvící hlavy a plnil jasně dané gameplayové vzorce, které fungujou pod konvenčním uchycením pojmu "hraní si". Není to ani tak, že se člověku aktivuje cutscéna, ten se dívá na chvilku trvající filmeček, načež se po skončení vrátí do gameplaye. Tady to je tak všechno v jednom, je to různě zkombinované, a funguje to dokonce i bez nutně dané cutscény. Atmosféra, postavy, příběh, všechno to funguje přímo během hraní. Můžu se teď samozřejmě rozplývat nad úžasností všech těch filmečků, ale já se budu rozplývat nad jinými pasážemi hry. Co mě přivedlo v nadšení a o čem si myslím, že jako koncept celého narativu hra vyhrává na plné čáře, je mít místo klasického baráčku svůj kemp. Ten kemp sám o sobě nemusí nutně být nic světoborného, ale jde o ten život v něm, jde o princip žití s asi dvaceti dalšimi postavami, přičemž si některé oblíbíte víc, některé míň, sledujete jejich životy, jejich chování. Myslím, že za mnohé mluví jednotlivé interakce NPCéček během vaší přítomnosti v kempu, kdy prostě jen můžete být svědkem nějakého střetu dvou či více postav a dozvídat se o nich více ne jen skrz nějaký filmeček, který uvidí každý hráč v rámci lineárního postupu, nebo ne jen skrz nějaký spis nebo dopis nebo co já vím, ale prostě jen čučet během gameplaye na to, kam ty postavy zrovna jdou a co dělají. Ty postavy vlastně nejsou většinou na první pohled tak výrazné a nutně nejzajímavější, když vám jsou prezentovány jako lidské bytosti, ne jako karikatury, které mají každá strašně výraznou a jeden od druhého do očí bijící odlišnou archetypální povahu. Tyhle postavy odkrýváte a jejich chování není prvoplánové, ale dává smysl z hlediska jejich charakteristik. Možná jsou někteří tlačeni více na stranu dobra či zla, třeba Micah, ale o něho v celkovém dojmu nejde jako o hlubokou postavu, ale spíš jako o hybatele dějem, hurikánem, který rozčeřuje vody, aby na to ostatní postavy mohly nějak reagovat. Ale myslím, že i jeho charakterová analýza by šla klidně provést.

Mě osobně ovšem hrozně utkvěl v paměti jeden moment. Když se hráči v jedné misi podaří vysvobodit po delší prodlevě malého kluka Jacka, po jeho návratu do tábora k jeho matce hra udělala něco, co by se normálně od hry nečekalo, mise byla ukončena a poslední cutscéna už proběhla, my si ale jako hráči můžeme užít opět prohlídku života v kempu, nezávisle na nějakém příběhovém postupu. A tady si to člověk zamiluje ještě o několik stupňů víc, když vidí jak se skoro všichni rozveselí a u ohně za doprovodu kytary se vášnivě rozezpívají. To se musí zažít. Tohle se ve hrách opravdu nevidí. Nemluvě o jiných větších a menších oslavách, které tady zažijeme, nebo o ponuré náladě v do pekel se řítící komunitě v pozdější fázi hry, o fantastickém nástupu nebezpečných a neohrožených členů komunity před útokem na sídlo. A tak. Je toho fakt mnoho, samozřejmě tady nechybí písničky, nechybí tady šíííleně rozmanitý a detailní svět, bohatý na vyblbnutí a nebo prostě jen pro účel nasávání atmosféry amerického Divokého západu na jeho samotném konci. Pak samozřejmě ještě zmíním ten nekončící počet různých aktivit, kterých si hráč může užít, ať jde o rybaření, chlastání v baru, koupání, nebo mé oblíbené stříhání se a holení se. Pak ještě klidně můžu zmínit to, jak se jen tak můžete někde random po cestě zapojit a řešit problémy okolních lidí. Třeba přijít do přestřelky, osvobodit vězně, vyléčit otráveného chudáka, dát peníze žebrákovi atd., atd.. Jsou to úžasné věci, s kterýma nás seznámili tvůrci už před devíti lety u prvního dílu. No... potenciál toho byl obrovský a Rockstáři to prostě nechali a celé upgradovali.

Jsou hry, které mám raději (furt se koukám na tebe Naughty Dog), ale vždycky si rád dám a jsem vděčný za hru, u které vím, že se tvůrci pokoušeli vytěžit z potenciálu herního tvůrčího zážitku. Kdy na mě postavy a prostředí kolem nich dýchají životem a celá hra má prostě svou tvář. Hra nemusí být bůh ví jak dlouhá (INSIDE) a může mít chyby a nebo taky ne úplně dokonalé postupy a herní mechanismy (Assassin's Creed s Eziem), ale mají prostě to svoje, ten svůj styl. Nejsem nějaký zarytý videoherní fanda, nevyhledávám si běžně všechny hry, které zrovna vycházejí. Sem tam si nějakou prostě dám, a tak nějak už cítím, jestli mi tam něco nesedí, jestli to třeba nefunguje z narativního hlediska, nebo toho gameplayového, nebo z obojího, nebo to prostě na mě celé působí jako umělotina. Soubor polygonů, jedniček a nul, bez života, s jasně viditelným gameplayovým vzorcem, který vás už prostě nebaví. Kdy vidíte jen šedivou a třeba i na první pohled dobře vypadající mašinu, která prostě chladně vykonává svoji práci. Není tam nic víc, není tam umění. Tohle u RDR II neplatí, a to mi stačí ke spokojenosti. Když se procházíte po prostředku westernového městečka, před vámi svítí slunce a odráží se v kalužích zabahněné cesty, můžeme hovořit o uměleckém zážitku. Důležité je ovšem neztratit pocit z pohlcení atmosférou i po tom, co sejdete z hlavní krásně prosluněné cesty a vejdete někam do postraní uličky nebo do nějakého baráku. Red Dead Redemption II to vše zvládá. Palec hore Rockstar Games.
+17 +18 −1
  • PS4 95
Začátek hry je hodně rozmáchnutej a ne úplně dobře se mi dostávalo do děje. Jak ale postupně plníte mise a postavy si cestou na misi povídají tak jsem se do příběhu dostal ani nevím jak. Zase ne tak velká mapa nabízí nepřeberné množství úkolů, nahodných událostí, vedlejších misí, výzev atd. V půlce hry jsem se rozhodl, že vedlejší mise nakonec nebudu dělat, protože bych u téhle hry mohl strávit veškerý svůj herní čas a to bych pak už nehrál tento rok nic jiného. Taky jsem byl překvapen s obrovského množství detailů a grafiky. Hra většinu času funguje plynule na obyč PS4 a to je co říct.
Tahle hra se mi dostala pod kůži a to nemám rád westerny:)

Pro: Grafika, nepřeberné množství úkolů a zábavy,

Proti: Fast traveling, horší optimalizace na obyč PS4

+16
  • PC 90
U RDR 2 jsem dlouho věřil, že vyjde na PC. Pak přišlo oznámení a nehorázně jsem se začal těšit. V den vydání sice spoustu problémů s R* launcherem ale nakonec se hra podařila spustit. 20 fps na rigu, který byl podle nvidie na Full HD rozlišení vhodný na vysoké detaili. Po hodině brouzdání na redditu jsem konečně našel rozpis grafických nastavení a jejich vliv na fps. Po nějaké době tweakování byla hra konečně hratelná.

I přes tuto příšernou optimalizaci a crashe musím však uznat, že hra je nádherná, ne jenom grafikou, ale příběh je velmi emocionální, něco co jsem od R* úplně nečekal. Arthur je výborná postava se skvělým dabérem, opravdu se vcítíte do jeho situace. Tím je část hry, kdy je Arthur nakažen ještě smutnější. Zakončení jeho příběhu patří k asi nejlepším, co jsem ve hrách viděl.

Pro: grafika, příběh, postavy, systém rozhodování

Proti: optimalizace, pády jak v single playeru tak i online, R* game launcher je špatný a nestabilní launcher, zbytečná vrstva, která jen způsobuje část pádu hry

+16 +17 −1
  • PC 95
To si takhle lebedím ve Vietnamu, když v tom si všimnu, že jsou zase nějaké Steam slevy, tentokrát halloweenské. A jelikož mám hodného kamaráda, který mi dal k narozeninám kupón na 25 EUR, tak je načase si pořídit zase nějakou novější pecku. A hle, tohle je hra, kterou si musím zahrát, všude jí vychvalují, další z těch must play záležitostí. No dobře a ještě mi 5 EUR zbyde. Hru kupuji, ale ještě zůstává v bezpečí mé knihovničky, jelikož mi zbývá zhruba měsíc cestování po Vietnamu.

Když se konečně vracím na Vánoce domů, tak přemýšlím, co si v příjemném vánočním čase zahrát... Jak přemýšlím, však je to jasný, RDR 2 tu na mě čeká. Ale není to trochu blbý, zrovna v zimní čas hrát western? Co by, aspoň se zase po návratu do ČR zahřeji.

Počkat, western, tak proč jsem po kolena ve sněhu? Nevadí, tak budu mrznout i při hraní. Najednou zjišťuji, že nehraji hru, ale velmi rychle se stávám součástí hry. Tohle se mi stává jen u těch nejlepších kousků a tady mě to pohltilo hned ze startu. Najednou už sedím na koni, je mi zima, venku vichřice, ale musím najít svoje parťáky z naší bandy, tady jde o život a není čas ztrácet čas.

Sníh mi hezky chroupá pod nohama, ale zima je řádná. Počkat, vždyť hraji hru, ale jak vypadá, jak to prostředí funguje a vtahuje. Tahle hra žije a vy žijete s ní. Naštěstí se postupně dostáváme do teplejších částí divokého západu. Tady už mi je to povědomější, na co jsem zvyklý z klasických westernovek, ačkoliv příroda je tu o dost rozmanitější, hory a sníh střídají lesy a velmi živá fauna. Není čas, musíme postavit kemp a začít nějak přežívat a hlavně vydělat pořádný prachy, ať můžeme konečně žít normálně.

Postupně se seznamuji s jednotlivými členy bandy. Počkat, však už je musím znát pár let. Jsou to docela sympaťáci, teda až na to, že jsou to ti nejpodlejší zločinci, ale já jsem vlastně taky zločinec, takže asi proto mi sedí. S jedním z nich se zrovna chystám na lov, snad se nám povede něco ulovit a pak uklohnit. No, povedlo se, dokonce víc, než jsme chtěli, pořád hajzl byl ten medvěd, málem jsme to nepřežili. S kolegou se loučím a zatím si putuji sám krajinou. Měl bych víc zjistit, co budeme dělat dál, když ale tady to vypadá na dobrou oblast pro lov, tak se ještě trochu zdržím...

Sakra, těch hodin uběhlo asi víc, než jsem čekal, nevadí, něco si uklohním na ohni, tu si posbírám nějaké ty bylinky, protože mi došly lektvárky. A hele, po cestě zpátky do kempu jsem potkal nějaké zajímavé lidi. Pořád mě někdo zastavuje, tu zase někdo potřebuje pomoct s hadím uštknutím. V hloubi duše jsem dobrák, tak rád pomohu, ale teď už je vážně čas se vrátit k partě a zase trochu popojet v našem putování... Ale počkat, v kempu je potřeba se trochu postarat, to víte, nikdo to dřevo nechtěl nasekat a koně taky nikdo nenakrmil. Nicméně na večerní popíjení s klukama a nějaký ten taneček s paničkou se čas taky najde, pití je tu dost, takže o zábavu nouze není.

Ráno se sice probouzím z bolehlavem, ale večer za to rozhodně stál, někteří se zase slušně předvedli, já asi nebudu výjimkou. No nic, tak jdeme konečně přepadnout ten vlak, ať... A nebo že bychom zašli nejdřív na ryby? Ještě chvíli času mám, tak třeba se povede zase nějaký úlovek. Jo a ještě mě pár z mých přátel požádalo, jestli jim neseženu nějaké knížky, pomádu a tak. V kempu toho moc nemáme, tak jsem se nabídl, že pomohu. Večeře! Cože? Večeře! Sakra, sundávám sluchátka z uší a vracím se do šedivé reality. Jak dlouho jsem hrál? Asi dlouho. 

Takhle nějak bych shrnul to, jak mě hra chytla a až do svého hořkosladkého konce nepustila. Nevím, jak je to možné, ale nikdy jsem se nepovažoval za fanouška westernů či country hudby. Nicméně snad všechny hry a filmy z toho prostředí mě bavily a country si taky rád pustím. Hudba ve hře je tak skvělá, že hned po dohrání jsem si musel soundtrack znovu pustit a vrátit se... Cože, zase jsem na koni? A sakra, jdeme přepadnout dostavník, no nic, masku nasadit a jde se na to!
+16
  • PS4 100
Určitě to znáte, viděli jste hodně filmů, četli spoustu knih a hráli hromadu her. Občas si pomyslíte, že už vás snad nemůže nic překvapit, bavit či naplnit tak, jako kdysi. No a pak R* vydá hru, na kterou se dva roky od jejího oznámení těšíte snad víc, než jste se kdy na jakou hru těšili. Těšíte se moc, ale přesto v mysli máte stín pochybností, že jedničku stejně nepřekonají, obzvlášť když se jedná o prequel (ty přece většinou nestojí za moc, že?). O 100 hodin později a tak půl litru slz lehčí si říkáte: "Tak oni to zase dokázali, překonali sami sebe a i všechny ostatní".

Začnu světem: Jedná se totiž o naprosto nejživěji působící virtuální hřiště, ve kterém se toho děje tolik, že nebudete zprvu vědět co dřív. Od zasněžených vrcholků hor, přes travnaté pláně, husté lesy, zatuchlé bažiny, vyprahlé pouště až po životem kypící města, osady a farmy. A tyto variabilní lokace na sebe navíc navazují úplně přirozeně a logicky. Naštěstí se však nejedná jen o kulisu, tak jak to v ostatních open-world hrách často bývá. Vypsat zde, co všechno ve hře jde dělat by zabralo hodně místa a navíc to už udělali jiní. V podstatě cokoli si představíte, že byste chtěli na divokém západě dělat, to dělat lze a nejedná se jen o nesmyslnou výplň a natahování herní doby, protože vás do nich nikdo nenutí.

Navíc to všechno vypadá skvostně. Tolik screenshotů jsem v žádně jiné hře nenatípal a o grafice řeknu jen to, že hezčí hru s otevřeným světem tuhle generaci už pravděpodobně neuvidíme. Jasně že sem tam natrefíte na ne úplně high-res texturu/objekt, ale to se dá u open-world her čekat a nejde o nic, co by nějak poskvrnilo celkový dojem.

Zvuková stránka hry taktéž nezaostává. Fauna zní velice přesvědčivě a když např. v horách zaslechnete z dálky řev medvěda grizzlyho, budete se mít sakra na pozoru, aby z vás nebyla jeho večeře. Také zdejší lidští obyvatelé mají navíc ten správný "buranský" přízvuk, kterému občas není rozumět. Dále ozvučení výstřelů zbraní a následných zásahů vašich nepřátel či náhodných kolemjdoucích zní tak nějak správně kečupovitě (já vím, ale jiné slovo mě nenapadá) jako ve filmech od Tarantina :)

Dále hudba: Ta je objektivně naprosto dokonalá a já se jí nemůžu nabažit. Však taky doprovází psaní mého komentáře. Veškeré dění, ať už bloudění světem, v misích a nebo písničky u táboráku (ty mi btw trochu připomínají Black Flag) se skvěle poslouchají a dosáhnou cíleného efektu, kdy vám např. napumpují krev v žilách při přestřelkách nebo vženou slzy do očí v klíčových momentech příběhu.

No a teď ten příběh: Četl jsem názory lidí, kteří si stěžovali na pomalé tempo a předvídatelnost hlavní linky. S tím mohu souhlasit jen částečně. 1) R* před vydáním samotné hry varovali, že nemáme od RDRII čekat to samé, co od GTA a že tempo je pomalé, právě proto, že se jedná o WESTERN! 2) Předvídatelnost od prequelu? Kdo by to byl řekl, že? To že se jedná o prequel ale nikterak nesnižuje jeho působivost, ba naopak. Hráč stejně jako Arthur ví, že starým dobrým časům je konec a že nemůže vzdorovat stále více se rozrůstající civilizaci. Navíc to, že se jedná o prequel znamená, že se do hry mohou pustit i ti, kterým díl první unikl. Já, jelikož jsem první RDR hrál jsem věděl kam se děj bude ubírat. Vadilo mi to? Ani trochu. Kdyby mi to vadilo, tak bych ji nedohrál už 3x (já vím, já vím :D) a potřetí dokonce na 100% kompletace, kdy se přehraje unikátní cut-scéna, při níž jsem zamáčkl ještě poslední slzu. Těch slz bylo dohromady fakt hodně, jak už jsem psal výše a vůbec se nestydím to přiznat. Takhle do kolen mě za cca 20 let, co hry hraji ještě nic nedostalo a za to Rockstaru opravdu moc děkuji. Pro mě, jako milovníka westernů byl už první díl splněný sen a díl druhý je ještě lepší.

Pro: Dojemný příběh o rodině, loajalitě a bratrství, postavy, svět, hudba, grafika atd.

Proti: Lineárnější mise, sem tam glitch

+15 +16 −1
  • PS4 95
Skvělá hratelnost v živém a rozlehlém světě se strhujícím příběhem. Výtečná grafika s excelentním hudebním doprovodem. Obrovská interaktivita s prostředím – veškerá vaše rozhodnutí, rvačky, zabití atd. budou mít vliv, jak vás budou lidé vnímat na daném místě. Propracované zbraně a jejich rozsáhlé modifikování, crafting, lov, střelba a originální side-questy skvěle zprostředkovaly pocit Divokého západu. Příběh tohoto titulu je rozsáhlý, plný akčního napětí a o jeho konec se odvíjí od vašich rozhodnutí. May this game stay unshaken.

Pro: Otevřený svět, Audiovizuální stránka, Smysl pro detaily, Zbraně, Crafting

Proti: Lineární řešení misí

+15 +16 −1
  • PS4 95
Takže RDR 2 jsem dlouho odkládal a asi třikrát jsem ho začínal od začátku, než jsem ho dohrál až do konce a to i se všemi trofejemi/achievementy. Byla to dlouhá a trnitá cesta, která si ukousla bezmála 300 hodin mého života a byla to neskutečná jízda.

Tentokrát to vezmu trochu jinak. Grafická stránka je dechberoucí a v kombinaci s fungováním světa jako takového, je až neuvěřitelné co vývojáři z rockstaru dokázali. Naservírovali nám neuvěřitelně propracovaný a živý svět, který funguje na reálných základech. Abych to vysvětlil, během své pouti jsem měl ulovit určitý počet ptáků a jelikož se vyskytovali jen na určitých místech, tak jsem je tam jezdil pravidelně a kdykoliv jsem ulovil zvíře a je jedno zda to byl pták nebo cokoliv jiného z fauny, tak se seběhl celý sled událostí, k mršině se nejprve slétly mrchožrouti (vrány, supy, havrani), po chvilce přišli hodovat krysy a občas to přilákalo lišku nebo kojota. Třešničkou na dortu pak bylo, že se mršina v průběhu času rozkládala, až zní zbyly jen kosti a tohle je jen nepatrná část všech detailů co se kolem vás děje (pak jsou zde menší detaily, kterých si všimne pozornější oko a to třeba, že zajíc se schová do kmenu stromu, veverka vyběhne na strom, nebo vačice, která hraje mrtvou). Zkrátka a dobře jedná se o živý a do nejmenšího detailu propracovaný organismus.

Hudební doprovod a celkově zvuky ve hře jsou taky na špičkové úrovni. Hudba jako taková podkresluje atmosféru a přesně ji vystihuje. Ostatní zvuky jsou teprve něco, podle nich poznáte jaké zvíře se v okolí nachází a vždy tam někde je, i když ho zrovna nevidíte. Autoři se zde na tom taky daly velmi záležet a každé zvíře je unikátní. V RDR 2 se nachází přes 100 různých druhů zvěře. Jsou zde býložravci (jeleni, králíci...), všežravci (prasata, mývalové...), predátoři (pumy, vlci medvědi....), plazi a obojživelníci (hadi a žáby) a pak je zde nepřeberné množství ptactva.

Možná to trochu zní, že se hodně rozplývám nad faunou ve hře a je tomu tak, jelikož to co jsem zažil v této hře, jsem nezažil nikde jinde. Z celé fauny jsem byl alergický jen na tři a to na hady (pač ty se vždy objevily, vyplašili mi koně, ten mně shodil a pak mne uštknul had), puma (v nejméně vhodný chvilce mi skočila za krk a zakousla mne) a v polední řadě kůň. Není to tak, že bych neměl rád koně, ale tady to bylo pro mne utrpení, jelikož můj Šemík měl inteligenci houpacího koně a kolikrát se mnou na zádech skočil proti stromu, zakopnul o neviditelnou překážku, nebo při přeskoku přes plot se ve vzduchu z ničeho nic zhroutil a tím nás rozbil oba. Možná je to tím, že jsem s ním jezdil všude (na možnost rychlého cestování jsem přišel až později) a proto jsem si toho všímal, ale přiznám se v posledních pár hodinách jsem ho nesnášel a chtěl pod něj hodit dynamit.

Mechanika hry je zde hodně komplexní a je toho tady hromada co dělat. Jsou zde přestřelky, pěstní souboje, rybaření... Můžete si ulovit jakékoliv zvíře, pak ho stáhnout z kůže a maso si opéct na ohni. Je toho zde tolik, že by 10 stránek nestačilo, takže jen to nejdůležitější. Je zde tzv. DeadEye, což je forma zpomalení času, kdy můžete v klidu zamířit. U zbraní musíte před každým výstřelem natáhnout kohoutek, jinak nevystřelíte. S tím souvisý i to, že svou zbraň musíte čistit, jinak klesá její účinnost a přesnost. Pak zde je (za mne) celkem nešťastně sprint, který jak u koně, tak i u postavy udělaný tak, že musíte opakovaně mačkat jedno tlačítko (X u PS) a mám pocit, že se mi z toho opakovaného a intenzivního mačkání celkem vyviklalo. Pak je zde systém karmy, podle které se k vám chová zbytek světa. Za dobrou karmu se k vám chovají všichni slušně a i obchodníci vám přihodí nějakou slevičku. Při špatné karmě se vás všichni bojí a nedostanete ani žádnou slevu. Dobrou karmu si děláte samozřejmě děláním dobrých skutků, pomáháním ve světě, zdravením občanů, pouštěním ulovených ryb zpět do vody nebo když pobijete členy kuklux klanu. Špatnou karmu zas získáte vraždami, loupením, okrádáním atd. Ale bohužel někdy je to ožehavé, třeba někam jedete omylem koněm najedete do člověka on se naštve a začne po vás střílet, tak ho zastřelíte (první bodíky do špatné karmy), v tom z ničeho nic se objeví svědek co vás běží prásknout, jedete za ním a snažíte se mu to rozmluvit, aby to nikomu neříkal on to odmítne a tak se rozhlídnete zda nikde nikdo není a zastřelíte ho (další bodíky do špatné karmy). Co ale čert nechtěl se tam objeví další svědek co tam před tím nebyl a tak to může pokračovat dál, až se dostanete do města, s karmou v zcela levým rohu, odměnou na vaší hlavu přes 1000 dolarů a celé město vám jde po krku. Toto se mi opravdu stalo.

Příběh se točí okolo Arthura Morgane, který je členem gangu Dutche van der Linda (konkrétně je jeho pravou rukou). Tento gang je po událostech v Blackwateru na útěku, zde se ujímat role Arthura. Příběh je zde celkem utahanej, ale ve výsledku je to dobře, jelikož máte čas se seznámit se všemi postavami a udělat si k nim vztah. Během své cesty zažijete vše co znáte s klasických kovbojek: lovení lidí za odměnu, nahánění dobytka, přepadení vlaku, banky nebo třeba dostavníku. Příběh se dá dohrát za nějakých 70- 100 hodin, záleží jak moc se budete věnovat vedlejším aktivitám.

V poslední řadě je zde multiplayer, kde se můžete věnovat čistě misím v rámci PVE nebo se připojit k PVP. PVP mi ale zde přijde trochu nevyvážené, kdy na lvl 10 klidně potkáte nepřítele na lvl 600 a ten nejen, který má lepší vybavení, zbraně a koně než vy a logicky proti těmto lidem se moc nechytáte a to může být místy vcelku frustrující. Možná je to také tím, že já moc na multiplayer nejsem, takže mne moc nechytnul.

Takže závěrem se jedná o jednu z nejpropracovanějších her, které jsem měl kdy možnost hrát. Má úžasný smysl pro detail a škoda, že takových her není víc. Můžete zde utopit stovky, až tisíce hodin a myslím si, že nebudete litovat. Za mne 96%.

Pro: Příběh, fauna, komplexnost, detaily

Proti: multiplayer (osobní názor), Šemík (váš kůň)

+15 +16 −1
  • PC 95
Dohráno za téměř půl druhého měsíce z důvodu méně času na hraní. Vůbec mě nepřekvapuje, že jde o hru roku 2018. Jakožto milovník westernu jsem si tento skvost nemohl nechat ujít. Tento herní žanr byl vždy na okraji zájmu, ale když už nějaká westernová hra vyšla, šlo obvykle o skvost. Jen si je připomeňme - Outlaws, Desperados: Wanted Dead or Alive a následně třetí díl, Hunt: Showdown, Call of Juarez a mohl bych pokračovat. Upřimně, už si ani nepamatuji, kdy jsem naposledy hrál hru s takto neuvěřitelně prošpikovanou příběhovou složkou. Rockstar si dal skutecně velmi zálezet a celkový způsob jejího zpracování může směle soupeřit s příběhy například z prvních dvou Mafií, prvního Vietcongu nebo z herní ságy Max Payne.

Příběh začíná neúspěšnou bankovní loupeží ve městě Blackwater, kdy je vaše banda donucena stáhnout se do hor a přežívat v nelítostné krajině divokého západu. Ocitáte v kůži Arthura Morgana - westernového drsňáka, který vás společně s ostatními členy bandy bude provázet příběhem. Misí je ve hře přes 100 – hlavních i vedlejších. Budete hledat jednak místa pro táboření, úkryty před mrazem, přepadávat vlaky, osvobozovat kamarády, zajímat nepřátele, rvát se po hospodách, vybírat dluhy, krást dobytek a v neposlední řadě také bojovat s nepřátelskými bandami. Ve vedlejších misích vás obvykle čeká lov zvěře, rybaření, sběr bylin, případně pomoc slabším. Zde máte možnost jim vedle pomoci naopak uškodit ať už okradením či zabitím. Dle vašeho zachování bude růst nebo klesat vaše oblíbenost. Pokud budete mít pověst klaďase, dostanete například lepší ceny u obchodníků, ale nepřátelští psanci si na vás budou víc dovolovat. Pokud provedete závažný zločin, samozřejmě po vás hned půjdou místní strážci zákona. Bude-li odpor eskalovat, musíte počítat i s posilami z okolních oblastí. Co se týče lovu, zvířata po usmrcení samozřejmě stáhnete z kůže a po odvozu do tábora je buď uvaříte a sníte, nebo uskladníte na později. Také můžete přispívat penězi nebo dary do táborové pokladničky, čímž si také zvýšíte vaši reputaci. Především ale můžete táborové úspory proměnit ve vylepšení kvality a množství vašich zásob, stavbu stájí pro koně nebo lodí na rybolov. Můžete rovněž zkusit něco získat hraním pokeru v casinu nebo dokonce pomoci strážcům zákona v boji proti jiným bandám nebo rovnou jít lovit odměny v podobě hledaných psanců.

Krajina je zpracovaná naprosto úchvatně, inspirace v legendárních westernových filmech je zjevná a ve hře najdete místa podobná skutečným ikonickým monumentům v USA. Například jsem si všiml útvarům porobným Monument Valley. Otevřený svět je skutečně obrovský, plný krajinných rozdílů v podobě sněhem zasypaných hor, zamrzlých řek a jezer, smíšených lesů, zurčících vodopádů, velkých jezer jak někde v pokladu na Stříbrném jezeře, strmých skal a v neposlední řadě také vyprahlých a nehostinných pouští. Tam se rozhodně nedoporučuje chodit jen tak nalehko. Samozřejmostí je živoucí civilizace v malých městečkách inspirovanými například ikonickými westerny s Eastwoodem, Tenkrát na Západě nebo třeba Hombre a dalšími. O železnici se ani zmiňovat nemusím, bez ní si divoký západ nedovedu představit. Velice důležitým prvkem je vaše interakce s koňmi. Musíte si k nim vypěstovat vztah, abyste se na své koně mohli spolehnout ve vypjatých situacích když budete muset rychle ujet nebezpečí. Koně je nutné pravidelně krmit, čistit, kartáčovat a poplácávat jej. Kůň vám bude poté víc věřit. Každý kůň se navíc hodí na něco jiného, takže v pozdější fázi hry budete mít například jednoho na práci a druhého na ježdění. Koně se samozřejmě dají rovněž krást, ale samozřejmě s rizikem skončení na šibenici. Ve měste se dá jít popíjet v saloonu, navštívit šerifa a něco si vydělat prací pro něj, zajít na nádražní poštu pro lístky na vlak nebo se vyplatit ze svých hříchů jako kdysi v dobách husitských nebo prodávat ukradené dostavníky plné zboží. Navíc toto vše je součástí hry více hráčů společně s přestřelkami na ostří nože. Hudební doprovod je na nejvyšší úrovni, měl jsem během hraní opakovaně pocit, že slyším Morriconeho nebo Goldsmitha.

Hra má samozřejmě jako port z konzole dost chyb – zejména v podobě průchodu skrz herní menu, kde musíte všechno neustále odklikávat a místo myši používat zejména klávesy. Optimalizace není zejména na procesorech Intel a grafických kartách od NVIDIe nejlepší a vůbec co se týče hardware – hra vyžaduje vyšší třídy grafických karet, budete-li si chtít zahrát na alespoň 60 snímků za sekundu. Pokud si ale pohrajete s nastavením grafiky v menu, dá se hrát okolo 30 FPS i na grafikách nižší střední třídy i méně výkonějších. Nešel bych ale pod ekvivalent 1050 Ti, protože na kartě s méně než 4 GB grafické paměti hra opravdu běhá velmi pomalu. Dalším neduhem je kůň, který se občas zatočí a ze kterého spadnete. Nemluvě o nelogických situacích, kdy po vás někdo bezdůvodně začne střílet, vy se samozřejmě začnete bránit, ale šerif zatkne nebo rovnou zastřelí naprosto nelogicky vás. Přestřelky jsou sice intenzivní, ale na můj vkus extrémně arkádové. Vaše postava vydrží nemožné a zemře až po několika zásazích. I přes zmíněné chyby se ale port z konzole povedl. Chytlavý příběh vás nepustí, dokud hru zdárně nedokončíte. RDR2 si zaslouží nejvyšší hodnocení – autoři skutečně mysleli na hráče a ne jen na svoji kapsu. Hra je klenotem, o kterém se bude mluvit i po letech a bude se i po té době hrát. Takto má vypadat AAA hra a doufám, že se jednou dočkáme na PC například remasteru prvního dílu. Rockstare, děkuji!

Pro: nádherně zpracovaný příběh co se týče vizuálu, dabingu, obrovský a nádherný otevřený svět se vším všudy, hudba na nejvyšší úrovni, interakce s koňmi, lov zvěře, železnice, reputace a její vliv na okolí, interakce s NPC ve městech, přestřelky

Proti: kostrbaté ovládání, arkádovější styl hraní, nelogické chování zejména strážců zákona, vyžaduje výkonnější grafické karty, občas zblblý kůň

+15
  • PS4 90
Půl roku jsem se dokopával k tomu abych si tuto hru zahrál, popravdě mě vubec nelákala, strávit 70 hodin ve westernu, ne díky. Nakonec mě však svědomí z toho, že mám doma hru, která v roce 2018 vyhrála Game awards ve 3 disciplínách, dokopalo k tomu jí dát šanci.
Po pomalém začátku a prakticky necuní se k dohrání hry, protože jsem ji již rozehrál se po zhruba 10 hodinách proměnilo v naprostou závislost a já hltal vše co se ve hře dělo, příběh, napsané postavy, grafické zpracování i tyto drobné detaily, kterých je opravdu požehnaně a dělají z RDR2 jednu z nejlepších her. Ve hře jsem strávil přes 70 hodin a teď si od ní dam pauzu, ale už teď vím, že mi to nedá a za pár dní mi hra bude tak chybět, že ji znovu zapnu a budu si dal užívat ohromného, plného a živého světa RDR2.
+14
  • PS4 90
Rockstar nezklamal a dorazil i s vynikajicí westernovkou Red Dead Redemption s nejlepší grafikou vůbec a doladěnými detaily až do posledního. Co mě nezklamal je příběh, který je od Rockstar opravdu jiný, než na který jsme zvyklí. Příběh opravdu působí na emoce a hru jsem občas hrál s jedním nádechem. Prostě paráda. :)

Když se projeví nemoc Arthura Morgana, už to mě zarazí, že by hlavní postava měla být v takovém ohrožení života, a když pak při boji zemře, jsou to opravdu nečekané části scénáře, které bych od Rockstar nečekal.

I když se hodnocení nijak nemění, na hře musím vytknout příliš přehnanou hledanost šerifem.

Mapa je propracovaná, vedlejší mise s onlinem též, tedy hru hodnotím 90%.

Pro: Příběh, grafika, detaily, hratelnost, emoce, mapa

Proti: Hledání šerifem - wanted

+14
  • PS4 85
Dohrát tuto hru trvalo asi tři čtvrtě roku. Ne, není zase tak dlouhá, ale pauzy během hraní dlouhé poměrně byly. Ze začátku přišlo nadšení ze skvělé hry. Čas ubíhal rychle, a pak hráč zjistí, že vlastně jenom hodinu stopoval medvěda a pár veverek. A příběh mezitím v klidu počkal.

Po pár desítkách hodin se gameplay trochu ohraje. I v příběhu se gameplayově jedná o stále stejné věci: přijdu, brutálně se prostřílím, zabiju půl města a dostanu se pryč. Pak se vrátím a jsem v pohodě. A město vlastně taky. Samotný příběh je ale na velmi vysoké úrovni. Vývoj postav je dobře zaznamenatelný a je vidět, že se děj posouvá, i když techniky zůstavají stále stejné.

Co je na této hře dle mě nejvíce obdivuhodné, je obrovský svět, který je jednak plný a je v něm stále co objevovat a dělat, a hlavně téměř dokonale otestovaný. Ano, ještě se mi nestalo, že bych v takto obrovské hře nenarazil na skoro jediný bug. A to včetně klasických propadů do textur. A že možností, kde se může cokoliv pokazit, je opravdu spoustu.

Pokud vás nebaví příběh, je tu totiž spoustu vedlejších čiností, kterým se můžete věnovat. Je libo hodiny lovit? Může být. Chcete si jen trochu zagemblit? Proč ne! A co cesta bandity? Samozřejmost. Pak jsou tu ostatní challenge, collectibles, points of interest, spousta vedlejších questů... A vše funguje jak má.

Oproti tomu počítejte s tím, že budete neustále střílet, a pokud budete šikovní jako já, tak také padat z koně na sto způsobů. Naštěstí kůň přežije téměř vše, což je trochu divné, ale díky bohu za to.

Celkově musím před vývojáři smeknout klobouk, s jakou precizností hru zpracovaly. Je vidět, že si opravdu vyhráli, a za cenu hry dostanete opravdu desítky hodin zábavy. Je však tak rozsáhlá, že pokud si nebudete dávat pauzy, může začít nudit. Nemyslím si tedy, že bych se vrhal do rozsáhlé online hry, stejně jako si nemyslím, že ji budu hrát znova. Rozhodně však mohu Reda Deada doporučit a času u hry nelituju.

Pro: Obrovský, živý a funkční svět, grafika, atmosféra, příběh

Proti: Opakující se techniky, roztahanost

+14
  • PS4 95
Hej , Parde ! Zapinam hru a pocituji zname prvky z GTA (ovladani) , nedam se ale odradit a po nekolikati hodinách uz mam sedlo z kone obtiskle na zadku . Hlavni pribeh me bavi ale nenecham se zlakat a uz několik dnu,tydnu jezdim po sirem svete s tolikati moznostmi. Yety ,meteorit nebo nalezena kostra obra me plni nadsenim ze hry... chytani ryb, lov zvere,prepadavani expresu a moje nejoblíbenější hledaní pokladu .Byt psancem nebo místním hrdinou je jen na vas :) Hra je ziva a ja mam Arthura ted za nejlepšího pritele :D

Pro: otevrenost ,pribeh, mnozstvi misi , charaktery postav

Proti: chudak muj kun ,nespravedlnost -ja to nebyl

+13
  • PC 100
RDR II vypadá fakt nádherně. Je úplně dech beroucí a i s mým PC, který hold už přestává stíhat, je opravdu oku lahodící. Většinou jsem zvyklá na to, že ve hrách s velkým otevřeným světem museli vývojáři dělat řadu kompromisů a vzhledově nejsou tak dokonalé a detailní. V Rockstaru se rozhodli své fanoušky šokovat všemi různými drobnostmi, kterými svůj svět naplnili. Normální hráč, který nezkoumá každý objekt, si většiny těchto věcí ani nevšimne. Naštěstí tu máme i ty pozorné, kteří zaplnili internet videi na téma, čeho jste si nevšimli v RDR II. Já jsem jich viděla hodně a samozřejmě jsem si řadu z nich šla je hned vyzkoušet.

Tyto detaily se týkají spousty různých věcí. Od možnosti interagovat s předměty, u kterých byste to nečekali (střelíte do pasti na medvědy na stěně a ta se zavře), po chování NPC. Zrovna chování postav vytváří živý svět, ve kterém se pořád něco děje. Například v táboře. Pokaždé, když jsem tam přijela, dělo se něco jiného. Lidé si povídají, hádají se, někdo někoho utěšuje. Vy jim můžete něco říct, co většinou reaguje na poslední události, které se staly. Opravdu to působí, jako že žijí svým životem a ne, že by plnili vývojáři předpřipravené činnosti. Hlavně ze začátku jsem měla pocit, jako kdyby se opravdu tyto scény vůbec neopakovali. Stejně tak při setkání s cizinci a při dalších událostech. Je pravdou, že ke konci po nějakých těch 150 odehraných hodinách jsem již pozorovala opakovaní. Nebylo to však v kempu, tam třeba jen paní Grimshaw opakovaně hubuje dívkám, ale neměla jsem pocit, že by se jednalo o přesně tu stejnou scénu. Stejné scény jsem potkala třeba, když mě napadli z některé skupiny nepřátelských gangů, nebo to byly setkání s cizinci jako unesené ženy, muži potřebující lék, apod.

Nic není dokonalé, tak třeba některé stmívání na mě působilo, jako když vypneš světlo v pokoji. To je ale asi jediná výtka, kterou bych měla ke vzhledu hry.

Příběh této hry mě zasáhl takovým způsobem, jako se to povedlo málokteré hře. I když je Arthur mrzout, který reje do většiny lidí okolo sebe, nakonec jsem si ho zamilovala. Hrála jsem na pozitivní reputaci, což jistě mělo vliv na jeho příběh i různé konkrétní momenty. Některé jeho reakce mě překvapily. Hlavně reakce na smrt jeho blízkých. Vždy působí spíše naštvaně, než že by pro ně truchlil. Ano, vliv má i situace, ve které se nachází. Někdy prostě na truchlení není čas. Hlavně bych řekla, že své pocity potlačuje v sobě, což z něj vlastně dělá uvěřitelnějšího člověka. Většinu příběhu jsem ho viděla jako muže, který by pro své milované udělal cokoli, proto s nimi zůstává (možná jsem ho tak prostě chtěla vidět). O to více mě zaskočilo, když se nechtěl vrátit pro ostatní (ani za Johnem, Abigail a Jackem). Jak by je mohl opustit, jen aby si zachránil svůj krk? Tahle část hry byla jako na houpačce, protože Duch byl ten, kdo trval na návratu k ostatním, a s kým jsem souhlasila. Vzápětí se ale to obrátilo. Dutch se ukázal jako pyšný blb, Artur ten rozumný.  

Hrát hru několik let po jejím vydání má jednu velkou nevýhodu. Prostě není možné se vyhnout spoilerům. Z tohoto důvodu jsem od začátku věděla, že Arthurův osud je zpečetěn, že ten plivanec, který by za ideálních podmínek zasáhl jen jeho hrdost, má mnohem tragičtější následky. Ono, i kdybych to neznala, Arthurova smrt by stejně nebyla šokujícím překvapením. Od určitého momentu je jasné, že tuberkulózu neporazí. Když si to uvědomí i on, stává se tím mužem, kterým jsem ho chtěla mít, a kterým jistě chtěl být on. Snaží se napravit své chyby a zachránit své nejbližší. O to je jeho ztráta bolestivější. A to ani nebudu zmiňovat, že nejdříve zemře jeho kůň, kterého jsem zrovna měla Buela. O to více mě to zasáhlo. Byl to vážně good boy. Ale k němu více níže.  

Co hra umí opravdu dobře, je představit všechny postavy jako lidi, kteří nejsou ani dobří ani zlý. Ano, pak je tu Micah, kterého jsem od začátku nesnášela, ale to byla výjimka. Často se mi ve hrách stává, že si prostě nepamatuji jména některých vedlejších postav. Ale tady zůstali v mé paměti i srdci všichni členové gangu. I když byli protivní, odměření, nebo líní. Například takový Kieran. Toho jsem si velmi oblíbila. Nejspíše proto, jak hezky se choval ke koním. Na toho byl Arthur podle mě až příliš zlý. V této hře, jako ve Hře o trůny, se nevyplatí mít oblíbené postavy. O to jsou události hry bolestivější a šokující. Dalším ryzím člověkem byl Charles, ale zde je jeho osud naštěstí pozitivní. Vážně jsem se v některých částech o něj bála. On byl jediným, který se zajímal o ztracené členy natolik, že se vždy vrátil a pohřbil je.  

Po konci Arthurova příběhu přichází na řadu John. V rámci Epitafu dojde k jeho vzpomínání na proběhlé události. V tomto sestřihu se mi u Johna trošku pomíchaly vousy. Můj John měl vousy dlouhé, ale v sestřihu měl v některých částech vousy krátké.

John splní Abigail její sen, koupí farmu a postaví jim krásný domek. Když už je všechno hotovo a zařízeno, byla jsem zmatená z toho, že v přízemí je obývák, ložnice, kuchyň, koupelna a pokoj, který je evidentně pro Jacka. Následně se mi ještě podařilo najít půdu, která byla evidentě pro Uncla, ale co Charles? Byl obrovskou pomocí při stavbě domu, myslím, že si zasloužil pokoj. Nakonec se rozhodne odjet, ale to v době stavění a zařizování nevěděli, prostě mu pokoj neudělali. Problém s tímto domem mám ještě jeden a to, že nesedí zvenku a zevnitř. V ložnici by měla být střecha jinak a mělo by tam být okno dopředu, které tam není. Z venku je vidět.  

Během hlavního příběhu se mi stala velká nepříjemnost, která mohla skončit i tak, že bych hru nemohla hrát dále. Konkrétně to bylo u The Joy of Tobacco . Kvůli ohni mi hra vždy crashla. Nakonec jsem hrála v okně na nejmenší detaily s rozlišením 1024/768. To přineslo problém, že vše bylo na mém monitoru malinké a nic jsem neviděla (a nikoho jsem nemohla trefit). Podařilo se mi dostat dál a naštěstí se nic podobného neopakovalo.

Nebyli jsme ochuzeni ani o velkou dávku vedlejších příběhů. Ty také umí člověka zasáhnout. Pokud mluvím o citovém zasažení, hned mě napadne příběh Hamishe. Hned mi byl sympatický a líbil se mi jeho vztah k Buelovi, jeho koni. I když na něj nadával a vyhrožoval mu, bylo jasné, že jen tak hudruje a nikdy by mu nic neudělal. To se ukázalo i na konci, protože jeho posledním přáním bylo, abych se o Buela postarala. To mi postavilo do prekérní situace. Prostě jsem nemohla toho ubohého koně nechat jeho osudu, ale zároveň jsem měla svou černou arabskou klisnu Night. Nejraději bych ho dala do péče někoho důvěryhodného, kdo by se o něj dobře postaral, ale to možné nebylo. Nakonec jsem si řekla, že ho dám k ostatním koním do stáje, ale nejdříve s ním budu chvíli jezdit a udělám si s ním vztah. Jak jsem pokračovala v příběhu, ne až tak úmyslně jsem vstoupila do poslední části. Neříkám, že ztráta Night by mě nezasáhla, ale Buel byl možná ještě horší. Přeci jen jsem s ním nějaký čas strávila a oblíbila si ho. U tohtoto vedlejší ho příběhu mi přišlo blbé, že jsem tam Hamishe nechala jen tak ležet, Artur ho měl pohřbít. To z jejich skupiny, jak už jsem zmínila, dělal jen Charles, ten se pro všechny vracel a pohřbíval je, i pro Artura. Naštěstí nebyly všechny vedlejší příběhy dramatické, ale řada z nich je i humorná. Ale rozhodně jsou všechny jedinečné.

Součástí hlavních i vedlejších misí je herní mechanika, která mi vadila. Během jejich hraní se mají plnit úkoly. Problém je, že to, jaké úkoly máte splnit, se nedovíte dopředu, ale až po ukončení mise. Pak se dozvíte, zda jste je splnili, a podle toho vás hra ocení bronzovou, stříbrnou, nebo zlatou medailí. Většinou jsou jednoduché. Kdyby je člověk znal, bylo by jejich splnění velmi snadné. Já ve většině případů dostala bronzovou medaili, tedy splnila tak 1 ze všech úkolů. Jak to vidím já, hra se s snaží všemi svými detaily zaměřit na realističnost a vžití se do nabízeného světa. Mechanika těchto úkolů takovýto dojem kazí. Pokud úkoly nesplníte, můžete si misi okamžitě zopakovat, to evidentně narušuje přirozené plynutí hry. Druhým důvodem je to, že jedním z těchto úkolů byl téměř vždy dokončit misi v určitý časový limit. Já přeci nechci pospíchat, abych misi dokončila, co nejdříve. Chci si to projít svým tempem. Medaile jsem se rychle naučila ignorovat.

Již jsem zmínila setkání s cizinci. Cizinci dělají cestování světem zajímavější. Některé se mohou časem opakovat, ale najdou se i unikátní. To, jak na ně budete reagovat, má velký vliv na reputaci Arthura. Abych získala pozitivní reputaci, což bylo mým cílem, jsem se snažila všem pomoci (krom lidí, kteří byli převáženi do vězení, tam jsem si nebyla jistá, co je tou správnou volbou). Bohužel ne vždy všechno vyšlo podle plánu. To si takhle jedu a okolo mě projede muž, který má u sebe na koni unesenou ženu, která volá o pomoc. Neváhala jsem ani vteřinu a muže zabila. Tím jsem samozřejmě vyděsila koně, na kterém jel, a na kterém byla žena. Tu jsem sundala a dala na zem. Před jejím rozvázáním, jsem běžela uklidnit koně. Chudák za nic nemohl a jí by se taky určitě hodil, aby se dostala do bezpeční. Asi mi to trvalo moc dlouho. Najednou okolo jel nějaký člověk, viděl svázanou ženu a hned uháněl a nahlásil mě jako únosce. Pak se to všechno nějak zvrtlo a moje pověst utrpěla, než aby byla vylepšena... Setkání s cizinci ukázaly některé nedokonalosti hry. Nejen opakování. V jednom setkání potkáte muže, který útočí na ženu. Je to nejspíše ve Valentine. Když ho chytíte, můžete ho odnést šerifovi a dát ho do vězení. Inspirovaná tímto setkáním, když mi nějaký muž chtěl ukrást koně, chytla jsem ho, svázala, s tím, že taky půjde do vězení. Bohužel to nefungovalo. Jak sem se přiblížila k městu, najednou byla spousta svědků na to, že jsem ho unesla. 

Další náplní hry jsou výzvy a objevování různých věcí ve světě. Výzvy jsou řazeny do jednotlivých kategorií jako Gambler, Herbalist, Survivalist a další. Každá z nich má 10 úrovní. Kvůli dobré pověsti jsem záměrně vynechala kategorii Bandity, ale jinak jsem se je snažila splnit. Pravdou je, že u některých jsem potřebovala trochu poradit, co přesně mám udělat. Pár jich bylo obtížných, ale jinak celkem šly.

Z objevování věcí ve světě jsem nadšená nebyla. Mají se hledat dinosauří kosti, skalní malby, lapače snů, cigaretové kartičky. Pak je také možné snažit se o vyplnění Compendia. To znamená objevit všechny zvířata (koně zvlášť) i ryby, zbraně a další předměty, rostliny a gangy. Jak často zmiňuji, tohle mě nebaví. Zvláště, když není žádné alespoň trochu viditelné vodítko, které by při hledání pomohlo. Tady to znamená detailně prolézt každou píď mapy, nejlépe s tím, že je stále zapnutý lovecký pohled. Ani to podle mě není nic úžasného. Schovat na velkou mapu řadu drobných věcí, které je velmi obtížné najít, dokáže každý. Kdyby vývojáři k nim hráče nějak chytře navedli, bylo by to něco jiného. Jediného navedení jsem si všimla u mrtvol sériového vraha. Navedení bych ocenila, ale nebudu trávit hodiny projížděním každého kousku mapy. Na internetu je k dispozici velmi detailní mapa, kde jsou všechny drobnosti vyznačeny, ale myslím, že ani běhání od bodu k bodu není způsob, jak bych tuhle hru chtěla hrát. Cestování je tak beztak fůra. Je to velký otevřený svět. Na koni se stráví spousta času. Naštěstí alespoň cestování v rámci příběhu je obohaceno o rozhovory, které jej udělají zábavnější. Když dojde rozhovor, většinou následuje cutsécna, kterou se postavy přesunou na místo určení.

Zásadní součástí hry jsou již několikrát zmínění koně. Raději hned sem napíšu upozornění, že pokud nechcete přednášku na téma, jak se správě chovat ke koním, tak raději přeskočte na další odstavec. Bohužel já koně miluji a zajímám se o ně. Díky internetu a youtube jsem v poslední době získala o koních spoustu informací, které mi nikdo, když jsem aktivně jezdila, neposkytl. Ano, mám tyto informace pouze v teoretické rovině, protože se okolo koní již nepohybuji, ale to by s mými aktuálními názory ani nebylo možné. Jediná možnost by bylo mít vlastní koně na vlastním pozemku. Tohle mi mé finanční možnosti nenabízí. Bohužel hra ukazuje spoustu špatných praktik, které se ve světě koní berou jako normální. Chápu, že se jedná pouze o hru, ale tyto věci jsou tak běžné a jsou všude, že je lidé berou jako normální. I já, když jsem byla malá, tak jsem tyto praktiky nezpochybňovala. Proto je důležité na ně upozorňovat. Začala bych s uzdami. Jedinou variantou, která jde použít k sedlu je uzda s udidlem. A to ještě, když si pořídíte vylepšené sedlo, které vylepší staty koně, tak k němu dostanete opravdu hnusné pákové udilo, které ke koním obzvláště kruté. Síla vyvinutá na otěž je přes páku udila několikanásobně (podle jeho délky) přenášena na hubu koně. Animace, které jsou do hry vytvořeny, ukazují Artura trhajícího za otěže. To je velmi špatné. A nelíbí se mi, že si s koněm vytváříte pozitivní vztah, jen proto, že ho párkrát poplácáte, očistíte a nakrmíte, když se k němu jinak chováte hrubě. Chápu, že Arthur je drsný pistolník, který se s ničím moc nepárá, tak u něj správné chování ke koni nebude důležitá věc, ale pak by tam nemělo být to utváření vztahu s koněm. Nejsmutnější je, že se ve hře nachází provazové ohlávky, které jsou pro koně nejlepší. Když kůň nemá sedlo a dáte, že ho chcete vést, má krásnou provazovou ohlávku, no tedy párkrát se mi objevil i war bridle, ale většinou to byla ohlávka. Stačilo by jen uvolnit použití ohlávky i k sedlu. Další věcí, kterou vidím jako problémovou, je ustájení koní ve stájích. Je to jediná možnost, jak si zachovat více, než jednoho koně bez rizika, že vám zmizí. Když použijete jiného koně a zvýší se vám s ním vztah na úroveň 1, pokud máte náhradního koně u kempu, zmizí vám. I když si můžu představovat, že pokud tam nejsem, správce stáje koně vypustí na pastvu, spíše to vypadá tak, že jsou pořád zavření. Kůň je stádové zvíře, které potřebuje být v přímém kontaktu s dalšími koňmi. Také je jeho zažívací ustrojí uzpůsobeno na neustálé pasení se a pohybování se při tom. I když je jen to krok po kroku. To ve stáji možné není. Určitě bych ocenila, kdyby se koně mohli nechat u kempu, jako tam jsou koně ostatních. I když jsem na začátku byla přesvědčená, že si nechám prvního koně a více jich mít nebudu (tak stáj nevyužiji). Nakonec jsem podlehla a pořídila si jich více, ale tomu se budu věnovat níže. Podkovy se ve hře neřeší, i když jsem četla, že koně ze stájí je mají. I když jsou případy, kdy jsou pro koně nutné, je pro koně lepší, je nemít. Podkovy narušují funkci tlumení nárazů, zhoršuje se prokrvení nohou koně a mají ještě spoustu dalších negativ. Správě je ve hře zobrazeno vedení koně. Když koně vedete Arthur drží lano na jeho druhém konci, ne u hlavy koně, jak to dělá spousta lidí, co si myslí, že tím získají nad koněm větší kontrolu.

U koní zůstávám, ale teď z jiného hlediska. Zaměřím se na možnosti, které ve hře jsou a mé zážitky. Postupně se můžete dostat k lepším koním. Ve hře je spousta plemen. Nevýhodou je, že pokud koně vyměníte, musíte s znovu utvářet vztah. Samozřejmě není nutné se hned stávajícího koně zbavovat. Můžeme vlastnit koní více, ale je logické, že nejdůležitější bude jen jeden. Protože se nebudete pořád zastavovat v táboře nebo ve stájích, abyste koně vyměnili. Pokud tedy neroleplayujete a starání se o koně i ve stájích neberete jako součást života. Něco podobného jsem dělala na začátku hry. Po každé, když jsem přijela do kempu, odsedlala jsem koně, očistila ho a nakrmila. Později mě to ale přestalo bavit a tu mojí chudinku jsem ani neodsedlala. Čištění a krmení jsem prováděla převážně během pomalejší jízdy. Na úplném začátku Arthur o svého koně příjde (toho ani nepoznáte) a jede na nějakém, řekněme, náhradním. Pak dostane černého shirského s tím, že ho má prodat a koupit si nového. To jsem přesně udělala. V přesvědčení, že musím koně prodat, abych si mohla pořídit nového, jsem shiráka prodala. Až později jsem se dozvěděla, že se jedná o unikátního koně, který je ve hře jediný a asi by stálo za to si ho nechat. A stáj mi nabídla plnokrevníka zdarma, tak jsem ani peníze nepotřebovala. Zpětně jsem zjistila, že je součástí Ultimátní edice. V tuhle chvíli jsem se tímto netrápila, protože jsem tyhle informace neměla. Úžívala jsem si tedy svou krásnou klisnu plnokrevníka. Pojmenovala jsem jí Moon, protože měla znak, který mi připomínal měsíční srpek, který jen dole přecházel do lysiny. Jinak její zbarvení bylo reverzní černý grošák. Jsou to vlastně černé fleky, které pokrývají téměř celé její tělo a na pár místech prosvítá bílý podklad. No prostě nádherný kůň. Mě se sice více líbí čistí vraníci, ale Moon mě učarovala. Byla jsem přesvědčená, že si jí nechám do konce hry. Žádného jiného koně nepotřebuji, mám toho nejlepšího a nejkrásnějšího. Nakonec jsem podlehla a chytila bílého Araba, a když jsem měla hodně peněz, se kterými jsem stejně nevěděla, co dělat. V kempu už nic vylepšit nešlo. Tak jsem si koupila černého Araba. Úplně posledním koněm byl Buel, ale k to jsem již zmínila. Bohužel chudák Moon skončila ve stáji při snaze zajistit si, co nejlepší a nejrychlejší pohyb po světě.

Nesmím zapomenout na ostatní zvířata ve hře. Ve hře se nachází domestikovaná i divoká. Krom koní si můžete pohladit i pejsky, ale to je vše. Lovení zvířat k získání jídla a surovin je téměř nutností. K získání těch nejlepších surovin je důležité správně volit zbraň, kterou je usmrtíte. K tomu je musíte nejdříve prostudovat. V rámci několika druhů zvířat můžete potkat legendární kousky, které přinesou speciální suroviny a tvorbu speciálního oblečení, ale i cetek, které nabízí nějakou tu výhodu, jako vyšší snášenlivost alkoholu, aj. Legendární jsou i ryby, ale ty mi dělaly velké problémy. Nedokázala jsem podle obrázky poznat, o jakou rybu se jedná, tak jsem nevěděla jakou použít návnadu, a pořád chytala nějaké jiné, než byla ta legendární. U ryb jsem objevila něco, co by se dalo považovat za takovou drobnou chybku. Podařilo se mi to jen jednou u velké ryby. Tato ryba byla blízko břehu a místo, abych jí ulovila na prut, prostě jsem jí odtlačila na břeh, kde byla instantně mrtvá. Krom lovení se dostanete i dalším aktivitám se zvířaty, jako třeba nahánějí ovcí a krav. Ovečky se mi nahánělo dobře, ale krávy dělaly potíže. Pořád se někde zasekávaly.

Bohužel tohle je hra, ve které by člověk mohl strávit stovky hodin hraní, které já nemám. Kdybych je měla, tak bych nejspíše psala naštěstí, ale nemám je. Abych splnila Výzvy 2023 – Karbaník, měla jsem něco málo přes 4 měsíce s tím, že toho času v běžném týdnu na hraní moc není a na konci roku už vůbec ne, což mě donutilo některé části si neužít tak, jak bych chtěla. Ale rozhodně se do hry budu vracet a nepovažuji jí za dokončenou. Ještě dodělám nějaké ty výzvy, nebo si budu jen užívat toho úžasného prostředí.

Když jsem se rozhodovala ohledně hodnocení RDR II, bylo to velmi těžké. Do hry jsem šla s velkým nadšením, jak má být neuvěřitelně dobře udělaná s až absurdními detaily (jako zmenšující se varlata koní v zimě). Pak při hraní jsem se setkala s řadou prvků, které jsou typické pro hry s otevřeným světem, které mě vážně nebaví a k tomu jsem objevila, že ne vše je tak perfektně dotažené, jak se na první pohled může zdát (např. snaha předat zločince šerifovi). To mě přimělo přemýšlet o tom, že si hra nejspíše 100 % nezaslouží. Jenže pak je tu vykreslení postav a jejich příběhy. Hlavně ten Arthurův a jeho konec, který mě hluboce zasáhl. Nemůžu tedy jinak, než nakonec těch 100 % dát.
Nevím, jestli bych si teď neměla znovu zahrát první díl. I když mě příběh zasáhl i při prvním hraní, teď po dohrání RDR2 by to mělo na mě mnohem dramatičtější dopad. Předtím cíle v RDR byli jen nějaký bývalí členové bandy, ke kterým jsem neměla žádný vztah, ale teď znám jejich příběh. Také vztah k Johnovi je přítomen hned od začátku a není třeba si ho budovat během hraní. Pravdou ale je, že už jsem dost rozložená z RDR2 a RDR by mě nejspíše dorazilo.

Pro: Příběh, postavy, hudba, detaily

Proti: Hledání věcí ve velkém otevřeném světě, plnění úkolů a získávání medailí

+13
  • XboxX/S 100
Z RDR 2 vám spadne brada. Ve všem. Míra detailu v herním světě je až absurdní a postavy na vás budou reagovat, když nebudete mít dostatečně teplé oblečení nebo jen když do někoho vrazíte nebo někomu odseknete.

Svět RDR 2 budete věřit, že je to živoucí svět.
Navíc svět, který ještě před "nextgen" konzolemi vypadá "nextgen".

I když nejsem fanoušek divokého západu, hru jsem si užil a mrazilo mě v zádech při každém příběhovém zvratu a postavy si zamiloval nebo je z duše nenáviděl. Je to lidský příběh. Který můžete okořenit ještě tím, že se budete chovat jako nevycválané hovado a vrah nebo jako čestný pistolník. I když...

Pro: grafika, příběh, živoucí svět

Proti: nic

+12 +14 −2