Prey: Mooncrash

@Tarhiel (05.12.2020 14:58): To zní skutečně jako zábava :-)

Mooncrash považuji za velmi nápaditý Rogue-lite, ale současně za velmi špatné pokračování původní hry, která je pro mě na úrovni System Shock série.

Rogue-like/Rogue-lite je jedna z rozšířených "rakovin" dnešního herního vývoje. Nemám vůbec nic proti jejich svébytné existenci, ale cpaní těchto přístupů do všech možných (sub)žánrů, zejména těch, kde se to absolutně nehodí ...

@H34D (05.12.2020 12:31): To by se mu právě při úspěšném útěku nerestartovalo :-)

@Tarhiel (05.12.2020 07:42): Soucítím s Tebou. Je skutečně škoda, co udělali místo DLC, které by drželo linii původní hry.

Simulace by se měla resetovat v případě, kdy nezbývají žádné hratelné postavy a nestihly utéci všechny najednou (což by neměl být Tvůj případ), kdy provedeš reset manuálně (což asi také nebude Tvůj případ) nebo když Corruption dosáhne úrovně 5.

Případně připadá v úvahu bug, ale nic jsem o něm nenašel (což samozřejmě neznamená, že takový neexistuje).

@Tarhiel (01.12.2020 12:06): walkthrough

Přesně jak borec píše "The ultimate goal is to escape the Pytheas Moonbase with all 5 characters in a single run." Nestačí tedy utéci s určitou postavou jejím příběhovým způsobem (a utéci tak s postavami "sériově" v rámci většího počtu runů), musíš utéci se všemi pěti v rámci jednoho runu. Pokud tedy utečeš jen s některými postavami, tak po resetu simulace utíkáš s již úspěšnými uprchlíky znovu (a to bez ohledu na to, jestli utekli příběhovým nebo nepříběhovým způsobem). A existuje více konfigurací postava-způsob, jen musíš dodržet pár pravidel (viz sekce The Final Run).

How to unlock the Custodian

@H34D (22.01.2019 12:25): To sice chápu (to nebaví) ... jenže když se bavíme o nějakém subžánru, tak je vážně jednodušší použít relativně zaběhaný termín než pokaždé šroubovaně opisovat jeho definici.

@Bodkin (22.01.2019 10:22): Proto také píši, že to nebaví mě. Nepřesvědčuji nikoho Tvého typu (tj. fandu Rogue-like/Rogue-lite), že to nemá bavit je. Jen se mi nelíbí, že se snaží autoři tento přístup naroubovat na něco, co začalo jako úplně jiný žánr.

@S4TW (22.01.2019 10:24): Já samozřejmě chápu, že to některé lidi baví (bez přesného namemorizování průchodu by nebylo možné soutěžit ve speed runech). Jen to opět nebaví mě. A určitě bych to nepovažoval za přežitek ... i když to může mít nějakou spojitost také s tím, kolik vychází titulů a jak jednoduše se k nim člověk může dostat. Dříve nebyl problém trénovat průchod jednou hrou dokola také proto, že her bylo "pár" a člověk neměl pocit, že mu díky memorizování utíká čas, který mohl strávit třeba hraním nějakého rozsáhlého RPG (pochopitelně souvisí s věkem hráče).

Já jsem naopak v poslední době udělal několik kroků směrem od kupování her v bundlech. Promazal jsem Steam knihovnu (měl jsem tam spoustu her, které jsem dostal zadarmo nebo s něčím dalším a ve skutečnosti jsem to nechtěl nikdy hrát) a soustředím se na pár RPG subžánrů. To mi umožnilo se věnovat menšímu množství her více do hloubky (desítky hodin jeden titul), aniž bych měl jako dříve pocit, že musím hlavně dohrát maximum věcí (byť v žánrech, kterým jsem se aktivně věnoval).

@H34D (22.01.2019 10:48): Jenomže to není pseudointelektuální slovíčkaření, ale celkem přesné definice pojmů bez rozumného českého ekvivalentu. Roguelike, arcade game (české slovo arkáda znamená něco jiného než řekněme podobný pojem "automatovka", automaty jsou navíc v češtině zatíženy tím, že si je lidé často pletou s výherními automaty), immersive sim, tower defense

@S4TW (22.01.2019 11:24): Ono je to asi ještě trochu složitější. E-sport je sice MP ... ale máš právě soutěže i ve speedrunech, fenomén Let's Play youtuberů (třeba s různými dodatečnými omezujícími podmínkami, jako předvádí třeba LobosJR s Dark Souls) nebo posldní Rybkův článek, kde právě na příkladu youtuberů rozebírá Getting Over It with Benett Foddy, což je příklad hry, vyžadující memorizaci.

A v neposlední řadě mě napadá, že i v MP určitě existují ideální strategie a týmy je také pilují pořád dokola, bez ohledu na to jestli jde o team DM, CTF nebo nějakou MOBA.

@S4TW (22.01.2019 09:25): Jenomže u toho "naučit hrát, aby měl člověk šanci dohrát" je podle mého potřeba zdůraznit dvě věci:

1) Primárně jde o mechaniku, převzatou z coin up automatů. Kde končí fér výzva a začíná cílené tahání peněz?

2) Je procházení stále stejných dlouhých pasáží skutečně zábavné? Pro mě málokdy, proto jsem také nedohrál mnoho plošinovek nebo SHMUP. Mnohokrát pro mě znamenají spíše zdlouhavá procházení stokrát viděného, abych se konečně dostal k něčemu novému. Čest výjimkám typu Turrican 2, u kterých lze například procházet daný level různými způsoby/cestami (a hra jde skutečně dohrát za hodinu a namemorizovat celá poměrně rychle).

Ve hrách rád experimentuji, proto je jeden z mých nejoblíbenějších subžánrů immersive sim ... ale experimentování musí být podloženo možností hru ukládat, jinak je hráč za experimentování trestán a naopak motivován pilovat stále dokola jeden ideální způsob průchodu hrou. Nic proti tomu, má to své místo (speedrun a soutěže v něm) ... ale nikdy to nebudu vnímat tak, že jde místo o geekovinu o ideální způsob průchodu hrou.

A samozřejmě čím jsem starší a mám na hraní méně času, tím méně chci hrát jeden level stále dokola jen proto, že na jeho konci je třeba něco nějak přesně udělat (a ještě na to třeba několika pokusy nejprve přijít), jinak game over. Má rád středně dlouhá RPG (aktuálně hraji zhruba 40 hodin Yendorian Tales 2), na opakování stejného dlouhého herního úseku dokola náladu nemám. A to nemám principielně nic proti omezenému ukládání, jen se to musí umět vyvážit jako v Dark Forces, Dark Souls, Dead Space a podobných peckách.

@H34D (21.01.2019 07:05): Co Ti přišlo nesrozumitelné?

To dohrání/nedohrání nebylo motivováno "rozšlapáním báboviček" (jestli si někdo jiný myslí, že jsi něco dohrál či nikoli Ti může být jedno). Jen jsem totéž řešil také (hry až na výjimky dohrávám do konce), tak to s největší pravděpodobností mysleli i autoři ... a přesně u toho se ukáží všechny slabiny hry. Všechny lokace člověk projde velmi rychle (tak pět hodin) a právě mezi tím "teoreticky vím jak na to" a "podařilo se to se všemi postavami v jednom běhu" jsou hodiny nezáživného repetivního gameplay, který nemá nic společného s původní hrou.

@H34D (komentář): Dohrát podle mého znamená utéci se všemi pěti postavami v rámci jednoho běhu.

Hlavní problém Mooncrash osobně nevidím ve vyšších nárocích na hráče. Původní Prey také nebyl žádný casual kus na pár hodin (hrál jsem jej něco kolem 40 hodin, ale při ignorování vedlejších linek je možné dohrát hru za 15 až 20). Jenomže v Prey jsem strávil 40 zábavných hodin, kdy se stále dělo něco nového, zatímco pro dohrání Mooncrash je třeba 15-25 hodin a hra nemá čím překvapit po pěti hodinách.

Hlavním problémem Mooncrash tak je kombinace změny žánru (z desítky hodin trvajícího Immersive sim je najednou Rogue-lite s neustálým déjà vu a časovým limitem) a délky hry, kterou kompletní dohrání zabere. Premisa je velmi slibná, ale tohle se jim podle mého vybalancovat vůbec nepodařilo.

Když už tedy pominu to, že se o změnu žánru nikdo neprosil. Už mě docela irituje, jak je do každé hry akutně nutně potřeba nacpat Rogue-like/Rogue-lite, nějaký Tower defence mód a zombíky (další podobný příklad je označování každé trochu těžší hry za Souls-like). Kdyby vyrobili pokračování ve stejném duchu jako původní hru, udělali by stokrát lépe.

"který se v mnohém vrací do raných 90. let, tedy zlaté éry obtížnosti videoher. A to je vlastně správně."

Nevím, co přesně myslíš onou zlatou érou obtížnosti videoher. Osobně mi opakování stále stejných úseků hry většinou zábavné příliš nepřijde. A toto designérské rozhodnutí bylo v mnohém ovlivněno coin up automaty, kde šlo v prvé řadě o to, aby do nich člověk naházel co nejvíce peněz.