Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Post Mortem


Komentáře

« Předchozí Následující »
  • PC 70
Sérioví vrazi, ponurá atmosféra, prohledávání místa činu, odhalování temného příběhu… To je moje! To opravdu miluju. Jen preferuju spíše ty autentičtější příběhy - bez mysteriózna, nadpřirozena a tady tohoto no. Taky moc nemusím okultismus a konkrétně tady se to ním od půlky poměrně dost hemží…

Ale budiž, i tak jsem se na příběh celkem těšil a víceméně mě uspokojil. Temné atmosféry jsem si užil více než dost. A co mi imponovalo bylo to, že se tu zbytečně neplýtvá krví - hra nepotřebuje být násilná od začátku do konce. Naopak, scén s vraždami je tu spíše méně a jsou spíše naznačující, než ukazující.

Post Mortem je však trochu zvláštní adventura. Odehrává se ve 3D lokacích (které působí tak nějak podivně uhlazeně, místy vypadaly krajně ošklivě, ale jindy mi připadaly neskutečně krásné) a hráč se nemůže libovolně pohybovat, jen se rozhlížet a přeskakovat na určité konkrétní body v lokaci. Přesuny probíhají tak, že se na chvíli obrazovka setmí a následně tam hlavní hrdina stojí. Díky tomu celému je hra značně zmatená a vede to k mnoho problémům (např. v jedné pasáži je nutné prozkoumat obraz a to jde jen z určitého místa v lokaci - díky tomu jsem zakysl!!)

Musím ale říct, že to pseudo 3D mělo něco do sebe. Především se tak dala ještě zvyšovat hororová atmosféra. Zvláště když tu procházíme lokaci jako je temné sklepení, nebo metro nebo opuštěnou vilu. Občas jsem se tak procházel a prohlížel si věci kolem, i když jsem nemusel. Jen škoda, že jsou jinak lokace víceméně prázdné a většinou se nic v nich nedá dělat.

Přiznám se, že se mi líbil hlavní hrdina Gus McPherson. Působil tak seriózně, profesionálně a klidně. Prostě jako člověk, co má za sebou mnoho případů a zbytečně nehysterčí kvůli všemu. Nevím, jestli to byl záměr, nebo se s ním animátorům nechtělo je*at, tak udělali takového “toporného” panáka a celé to zvýraznil líný dabér, co odmítal do svého hlasu vnést nějakou tu emoci. Každopádně na mě to fungovalo a rád bych viděl víc takových šarmantních hrdinů.

Když jsem zmínil ten dabing - dostávám se tak k rozhovorům, které ovšem nepatří k tomu nejlepšímu, co jsem ve hře zatím viděl. Hlavně někdy na sebe témata navazují a někdy ne a díky tomu se dá dost věcí pomotat.

Vymyslím si příklad na ukázku...

Zeptáte se třeba postavy:
“Kolik je hodin?”
“Bude pět…”

A můžete navázat
“Bude? A přesně?”
“Za dvě minuty…”

A teď si představte, že to “Bude? A přesně?” můžete ignorovat a vybrat něco jiného za dialog, třeba “A jak se máš? Dobře?” a postava odpoví “Dobře.” a vy se můžete pak vrátit k tomu “Bude? A přesně?” a pokračovat jako by nic. To je ve výsledku hodně divné a nepřirozené. Osobně bych ty dialogy celé pojal jinak.

Ale popojdem. Musím pochválit i jistou “blbuvzdornost” hry, kdy se třeba při špatně vedeném dialogu něco pokazí, ale vždycky existuje nějaký plán B, jak situaci vyřešit. Nedá-li mi třeba postava nějaký předmět, který dále budu potřebovat, dá se někde jinde sehnat jiný předmět, který ho nahradí.

Celá hra však má i opačný problém a to je velká neblbuvzdornost. Některé puzzles, co je nutné řešit jsou poměrně obtížné a některé jsou natolik šílené, že když je vygooglím, tak najdu několik diskuzních fór, kde se řeší a někteří tam dokonce tvrdí, že se jedná o BUG (ovšem nejedná, jen je potřeba vědět, jak na to - viz zmínka o obraze výše, který se dá zkoumat jen z jednoho konkrétního místa).

No, abych to nějak shrnul - Post Mortem rozhodně není špatná hra. Má svoje velké klady, k nimž patří atmosféra, se zavřenýma očima i příběh, některé zajímavě provedené lokace a příjemný hlavní hrdina. Ovšem chápu, proč se mezi hráči nikdy nestala tak populární, neboť nelze opomenout i velké zápory, mezi ně patří celková nepřehlednost a chaotičnost pohybu a důsledky z toho plynoucích, podivně provedené rozhovory a některé puzzle koncipované tak nesmyslně, až si nejeden hráč myslel, že je hra zabugovaná.

7/10

btw: občas se mi stávalo, že se ve hře ozvalo rádio. Když se mi to stávalo v hotelu či v bistru, myslel jsem si, že je prostě někde poblíž a jen dokresluje atmosféru hry. Ale ono se mi někdy ozývalo i na takových místech jako je třeba podzemní hrobka (!!)... Ok, tohle Bug možná už byl!
+12
  • PC 65
Post Mortem jsem si chtěl zahrát už od té doby, kdy jsem se dostal ke Still Life (což bylo už někdy před dvanácti, třinácti lety). Hru jsem si pak pořídil už během Vánoc 2012 v rámci svých prvních Steam sales... abych ji dvakrát nainstaloval, jednou spustil a až do roku 2019 ji nechal hnít v backlogu. Což byla chyba, protože nezestárla dobře. Hra mi po technické stránce připomněla Sherlock Holmes: Mystery of the Mummy (samozřejmě s větším důrazem na dialogy).

Hra se odehrává ve dvacátých letech dvacátého století v Paříži, ale nenašel jsem pro to žádný důvod (maximálně tak to, jak do příběhu organicky zapracovat amerického ex-detektiva s uměleckými vlohami, takových Američanů s vlohami se v té době potloukalo po Paříži mraky, např. Hemingway). Nějaké další dobové elementy aby člověk pohledal (secese na člověka vykoukne tak možná jednou, ta odrhovačka, která co chvíli zazní, aby narušila mysteriozní atmosféru připomíná hudbu pro charleston, Beatrice/Bebe je tak trochu flapper). I když dalo by se tomu rozumět i tak, že zatímco okolo bouří dvacátá léta, není všechno jen sex, chlast a charleston, ale několik set let starý alchymista vykonává rituální vraždy a policie se to snaží ututlat.

Popravdě, když se mi na hře nejvíc líbily animace bez postav, které se přehrají jen jednou jedinkrát při příchodu do nové lokace, tak to moc dobré hodnocení není (ty animace mi stylem zpracování připomněly první Baldur's Gate, jen ponuřejší:). Ano, první část hry můžete hrát několika způsoby, v závislosti na tom, co určitým postavám namluvíte. Dialogy jsou zpracovány unikátním, nelineárním způsobem, ale nepůsobí to příliš dobře, plynule.

Hra mi po instalaci ze Steamu nejprve vůbec nešla spustit - nerozumí si s Windows 8/10 a hlásí, že se v počítači nenachází grafická karta. Naštěstí existuje řešení, které spočívá v jakési softwarové obdobě karty Voodoo, z kteréhožto programu je nutné zkopírovat několik .dll souborů (více zde).

Jedno pozitivum bych tu ale viděl - další rest z krku:-) - Herní výzva 2019: Historie se opakuje



+12
  • PC 75
Velice zajímavě vytvořená adventura.

Nejzajímavější je stylizace. Lokace klasické 2D adventury jsou tu protažené do 3D prostoru. Po něm se pohybujete podobně jako v krokovacích dungeonech. S tím rozdílem, že se neposouváte o jednotlivé kroky, ale na předem stanovené pozice. Tohle si hra vypůjčila z dnes již klasických adventur, jakou je například Shadowgate. Nicméně myslím si, že už i tehdy v roce 2002 mohla být grafika trošinku lepší. Rozdíly mezi aktivními prvky a pouhou grafickou kulisou jsou místy až příliš zřejmé. Uznávám ale, že v takovém případě by některé věci mohly být k nenalezení.

To, kvůli čemu by dnes hra již v žádném případě neuspěla jsou animace. Někdy jsem i odvracel zrak, abych se nemusel dívat na špatně se pohybující ústa. Ano, v roce vydání byly takové animace běžné, jen říkám, že dnes se na to dá stěží koukat.

V čem je naopak síla téhle hry jsou dialogy. Ty totiž směřují vaši cestu hrou. Můžete tak třeba získat podrobnější popis podezřelého, nebo také ne. Můžete někoho naštvat a pak si ho jen s tíhou usmiřovat, nebo naopak někomu tzv. „lézt do zadku“ a dostat z ní/něj informace navíc. Procházet touto hrou je jako jít z bodu A do bodu B a mít k tomu na výběr několik cest, které se různě proplétají. V tomhle se Post Mortem vůči běžné adventuře vyjímá a spíše připomíná novější hry od Telltale Games.

Příběh je vždy u adventury „alfou a omegou“ a tady se povedl. Má spád a hlavní postavě vše dochází v ten pravý moment. Navíc celý příběh podtrhuje potemnělá atmosféra a noirový hudební podkres. U toho jsem měl z počátku strach, že mě bude po čase štvát (a to mám rád styl noir), ale to se nestalo. Soukromý detektiv, za kterého hrajete má charakter nastavený tak, že můžete být jak skeptičtí vůči nadpřirozenu, nebo tomu všemu i věřit. Bohužel mi nepřišlo správné hrát za skeptika, jestliže hlavní postava trpí vizemi. Tohle lépe zpracoval první Posel smrti (alias Black Mirror), kde i na konci máte jako hráč možnost věřit v rodinné prokletí, nebo v dědičnou nemoc.

Pokládám se za celkem ostříleného „detektivkáře“. Zatím mě v napětí dokáží udržet jen švédští spisovatelé ukrývající se pod pseudonymem Lars Kepler, nebo Robert Galbraith, kterým je ve skutečnosti J.K. Rowlingová. Pokud jste na tom podobně a máte schopnost mezi řádky vyčíst identitu pachatele, pak vás zklamu, ale nejspíše vám i tady hned z kraje dojde, kdo jím je. (Hned při prvním setkání mi došlo, že mi doktor Kaufner lže, nebo alespoň něco zatajuje. O psychologickém profilu pachatele totiž řekl, že šlo o zločin z vášně, pozapomněl ale zmínit možnost okultizmu, na který jasně ukazovalo umístění hlav pachatelem. Později hra ukáže pachatele zezadu a je vidět jeho účes. Ve chvíli, kdy se začalo mluvit o de Allepin, mi došlo, že zabil i jeho, a dokonce i důvod.) Mile mě ale překvapil Gus MacPherson (hlavní postava objevující se i ve hře Still Life coby dědeček Victorie McPherson). Už od začátku dává najevo, že mu v tomto případě něco nesedí a ve chvíli, kdy získáte první stopu ukazující na pachatele dává najevo, že už totožnost zná, ale že „nemá dostatek důkazů“. Ostatní charaktery jsou také zpracovány zajímavě. Měl jsem z nich pocit, že skutečně prožívají své životy a že právě to co dělají je vede k chování vůči mně. Co se týče tří možných konců hry, nejsou zas tak rozdílné. Špatný konec vás může potkat jen když nenasbíráte dost důkazů, a i tak se mu můžete vyhnout. Dobré konce jsou tedy dva, ale rozdíl mezi nimi je minimální a jaký z nich vyberete je jen na vás v poslední dialogové volbě.

Rébusy v této adventuře potřebují trpělivost. Musím uznat, že tou moc neoplývám. (Takže u Alchymie jsem se podíval do návodu, i když jsem věděl jakým způsobem to vyřešit. Byl jsem prostě líný.) Jsou na úrovni takové Syberie, ačkoliv jich tu není zase tolik, a jsou vsazené spíše do druhé půlky hry.

Závěrem bych tuhle hru doporučil lidem, kteří hráli staré klasiky coby již výše zmíněný Shadowgate, nebo i lidem, kteří mají rádi Telltale adventury, ale rádi by něco náročnějšího s trochou z klasického pojmutí žánru adventura. Tahle hra sice zestárla, ale pořád má co nabídnout. Tohle je potemnělá detektivka, jak má být.

Pro: příběh, různorodost cest v příběhu, hudební podkreslení, potemnělá atmosféra stylu noir

Proti: stáří je přeci jen znát

+10
  • PC --
kdo hrál still-life jako první (můj případ), ví jaká ta adventura měla spád, neustále držela v napětí a překvapení a nadchla i parádně vykreslenou 2d grafikou. jelikož je post mortem od stejné firmy, i v tomhle případě se jedná o velmi zajímavý, propletený příběh plný zvratů a napětí, který alespoň mě za celou dobu nenudil, byť mi tak nějak doba do které je zapasovaný sedla trochu méně podle gusta než právě volné pokračování still-life, které je převážně ze současné doby. oproti této adventuře hra používá 360 stupňového rozhledu namísto pohybující se postavičky na vykreslené lokaci, což přidává na určité prostorové dynamice, zároveň však a leckdy velmi nemile ztěžuje možnost objevit použitelné části ve hře, které dřív nebo později nutně potřebujete k dokončení nebo dalšímu postupu. samotný příběh je zprvu velice přímý a jasný, postupně se ale komplikuje až se mi někdy zdálo že nechápu skoro nic, ale to bylo asi proto, že jsem hru kouskoval a dával si s ní načas. úroveň hádanek na které zde narazíte je zde také poměrně rozmanitá, leckdy půjde o lineární vcelku jednoduché logické úkoly, jindy se vám z hlavy solidně začudí a možná se stejně budete potřebovat podívat do návodu - v dobách kdy jsme neměli internet a návody sháněli po náhodných číslech pc magazínů si člověk na vyřešení puzzlů prostě musel najít čas, dnes se alespoň mě nechce prosedět tolik hodin nad vyřešením. :) jinak hra obsahuje také několik videoprostřihů, které spolu s hudbou obohacují dramatickou stránku hry a dodávají jí potřebný spád. všehovšudy jsem se u post mortem příjemně bavil a protože hra v postupném řešení nabízí 3 různé konce, zůstával jsem v napětí jak se věci budou vyvíjet a jakou cestu si jako finální rozhodnutí zvolím. microids u mě opět zabodovalo. ;)

Pro: napětí, větvící se poutavý příběh, dabing, hudba, videosekvence

Proti: někdy obtížnější a nelogické puzzle, pixelhunting díky 360 stupňovému rozhledu

+8