Komentáře

<<Komentář obsahuje neoznačené spoilery>>

Bohužel, pro mě poněkud zklamání, a to hned v několika rovinách.

První díl pro mě zůstal nepřekonán. Sice ne těžké, ale o to zábavnější logické hrátky s fyzikou, další neznámý němý hrdina, tedy hrdinka, moc hezké prostředí a správně ťáblá GLaDOS s výbornými průpovídkami. To vše + nádherný venkovní přírodní konec, který doposud nebyl v žádném Half-Lifu (HL2: Epizoda 2 přišla mnohem později). Hru jsem si užíval, včetně extra testovacích místností, miloval to patlání věžiček, výborný kousek hry, byť trochu krátký, ale o to intenzivnější.

Ve druhém dílu jsem se dočkal už známých portálů a dost pomalého rozjezdu, kdy jsem opakoval jen to, co jsem před chvílí dělal v prvním dílu. Bohužel už od začátku mi začal vadit Wheatley a to díky nejen "lidskému hlasu" poté, co jsem si zvykl na perfektní GLaDOS, ale hlavně jeho neustálému štěbetání, které se snažilo být vtipné, ale působilo dost křečovitě. GLaDOS, po probuzení a návratu z křemíkového nebe je sice logicky trochu naštvaná, ale její neustálé urážky pozbývaly jakéhokoliv vtipu. K tomu si přičtěte neustálé loadování po každém testovacím levelu, inovativní nahrávání přechodem do místnosti se dvěma dveřmi, (jedny se otevřou, vejdu, druhé jsou zavřené a loaduje se - tohle už přeci neměl snad ani HL1).

Když už se konečně přes už jednou známé postupy, inovativně s lasery a zrcadlovými kostkami dostanu "ke konci" a s Wheatlym "ničíme" znovu GLaDOS, říkám si, že je už konec, že jednička byla lepší, ale i tak šlo o celkem dobou logickou hříčku, která má hratelnost hlavně ve výzvách, coopu a uživatelských mapách. A hle, jsem překvapen, poslán pomateným Wheatlym zase o pár set kilometrů níže (mimochodem, dolů jezdím výtahem a padám pěkně dlouho na to, že na zemský povrch to zase tak daleko není...).
Teprve nyní konečně začíná nějaký příběh (k tomu se dostanu později) a osvětlování historie Aperture Laboratories. Postupné procházení dalších puzllů je sice už trochu stereotypní, ale alespoň jsou tu gely a nový způsob řešení zádrhelů. Bohužel o Aperture se zase dozvíme ve výsledku prd prd cililink a s GLaDOS v bramboře (WTF?) se dostáváme zase před Wheatleyho, který nás nutí zase procházet další testovací místnosti (no doprkýnka, to už neví, jak hru natáhnout?), tentokráte již se všemi možnými proprietami, gely, kostkami, užvaněným Wheatlym, bramborou... A když už zase utíkáme a zase bojujeme s bosem (tentokráte Wheatlym), přichází konec a několikanásobné WTF - vesmír, teleport na měsíc, záchrana díky GLaDOS, chorál věžiček, svoboda,, OMG.

Hra u mě poněkud postrádala Portáloidní kouzlo. Vypadalo to hezky, post-apo, rozpadlá struktura, které se opravovala a skládala, nové gely, kostky a víry, ale byla nějak zbytečně protahovaná trojnásobným puzlováním, jehož třetí třetina mě už začínala štvát a které se od sebe a od prvního dílu zase tak dramaticky nelišilo.

A co hlavně a co jsem od druhého Portalu čekal: Zase nevím nic. Portal 1 nám představil Aperture Laboratories a v jeho útrobách šlo dohledat drobná propojení se světem Half-Life díky odkazům na Black Mesa. Ano, vlastně jeden odkaz v Portalu 2 byl, a to když Cave Johnson naznačoval, že mnoho vynálezů Aperture si ukradla pro sebe Black Mesa. Nicméně Aperture bylo zmíněno i v samotném závěru Hl2: Episode 2, když byla kdesi u pólu v ledu nalezena ztracená loď Borealis společnosti Aperture. Ani v jednom Portalu není ani náznak bližšího propojení se světem HL. Tak možná něco bude v případném HL3, navíc když hlavní hrdinka Portalu zjevně přežila a je "venku".

Verze tajné laboratoře s pomatenou UI v Portal 1 mi byla bližší, než boj dvou pomatených UI, kde se příběh od světa, nastíněného v Portalu 1 více méně oprostil. Portal obecně je skvělý logický nápad, rvát do něj ale mermomocí příběh mi už přišlo příliš křečovité a překombinované. Jedna UI se smyslem pro sarkasmus a logické špeky by mi bohatě stačily. Tahle jen Pejsek s Kočičkou upekli... štrůdl. Naštěstí ne rovnou celý dort.

PS: COOP nehodnotím, nehrál jsem, určitě je ženiální, ale já raději single záležitosti :)