Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • GBA 75
Pokémon Emerald je zřejmě nejvhodnější volbou pro hraní z třetí generace pokémoních her. Podobně jako u dřívějších generací, i tady platí, že do třetice všeho dobrého přinesla dodatečná verze původních her Ruby a Sapphire notná vylepšení. Podívejme se však na hru z této trojice (trojice, která jako jediná z celé série vyšla na Game Boy Advance - mimo remaky LeafGreen a FireRed) pěkně od začátku.

Začínáte jako dítě dvou přítomných rodičů (to jsou novoty!) v osadním městečku Littleroot Town v regionu Hoenn. Váš taťka je dokonce šampionem nedalekého stadionu. Hned vedle bydlí váš rival či rivalka Brendan/May podle toho, za koho hrajete – jeden charakter je váš, druhý je rival. A další vedlejší barák je laborka profesora Birche. Po úvodní rutině ho najdete hnedka za osadou, kde zdrhá před rozčileným Pokémonem, takže ho musíte zachránit tím, že si z jeho pohozených zásob vyberete svého startéra a s ním svedete první souboj. Asi to nemusím zmiňovat, ale startéři třetí generace jsou Treecko, Torchic, Mudkip.

Tato trojice her je v rámci levelování jedna z těch nejlehčích vůbec, takže v postupu by neměl být nejmenší problém, zvlášť pokud zase budete trénovat jen toho jednoho, se kterým porazíte všechno. Snadno tak uplatníte taktiku „veni, vidi, vici.“ A tak za chvíli vyrážíte na cestu trenéra Pokémonů po Hoennu, zatímco bojujete a chytáte nové i staré Pokémony. Hoennský pokédex má necelých 140 nových Pokémonů, zatímco celkový 386, takže s chytáním budete mít co dělat, avšak na kompletní doplnění je nezbytné klasicky využít pomoci zvenčí a vyměňovat.

Hned v prvním stadionu, na který narazíte, sídlí váš taťka (ten herní), ale souboj vám nepovolí, protože jste zelenáči. Takže nejprve procestujete půlku regionu, abyste se pak mohli vrátit a dát mu pořádnou nakládačku. Kromě taťky je tu asi nejikoničtější postavou Steven, syn šéfa vývojářské společnosti Devon. Zatímco v Ruby a Sapphire je Steven místním šampionem ligy, v Emerald už běhá po světě jako silný trenér a pomáhá vám zdolat některé překážky, například neviditelné Kecleony, překážející v cestě.

Úplně největším lákadlem hry Emerald jsou však legendární Pokémoni. V předchozí Ruby jste mohli chytit Groudona a Latiase, v Sapphire Kyogre a Latiose, a v obou jako bonus Rayquazu. V Emeraldu chytíte všechny tři a výběrem barvy jednoho z Lati@sů. Bohužel, jak to tak bývá, ze zbytku existujících legend jsou dnes již opravdu jen legendy o časově limitovaných eventech, při kterých vám hra v době konání umožnila chytit i další, jako třeba Mew, Ho-oh, Lugia nebo Deoxys. Teď se můžete pustit jedině do pochytání Regi-tria.

Rakeťáky vystřídaly dva týmy peroucí se o nadvládu nad zemí a mořem. Tým Magma chce probudit Groudona, tým Aqua chce probudit Kyogre. Zatímco v předešlých dvou hrách jste bojovali jen proti jednomu týmu, tady se mydlíte střídavě s oběma. A pokud jde o Groudona a Kyogre… probudí se oba dva a začnou se přetahovat v kráterním městečku Sootopolis City. Aby nezničili všechno lidstvo, musíte se na Stevenovu radu vydat za Rayquazou a přimět ho pomoci. Další postup ohledně těch dvou vám vytyčí institut pro měření počasí.

Nakonec se tedy úspěšně dostanete až k elitní čtyřce, která by ale měla být nanejvýš průměrně těžká/jednoduchá. V rámci post-game můžete vlézt ke Stevenovi domů a vzít si od něj odměnu. Pokémona Belduma. Obecně z ostatních doplňků může zaujmout nové HM Dive, díky kterému můžete prozkoumávat rozsáhlé podmořské plochy a nacházet tajné jeskyně a průplavy. Inventář je o něco přehlednější, ale zase potřebuje tu a tam pročistit. Poprvé v generaci dostalo prostor interaktivně vizuální PC úložiště Pokémonů, takže už přímo vidíte i podobu Pokémona, jehož přesunujete (dříve šlo jen o textový název s obrázkem). Co se týče grafiky, tak na svou dobu šlo o dlouho očekávaný upgrade. Dnes je to jen příjemné retro a pokud víte, co a jak, celou hru můžete dohrát za jedno-dvě odpoledne. Opravdový zásek jsem měl asi jen jednou či dvakrát a musel jsem si dopomoci návodem, ale při logické úvaze nepotřebujete ani to. PokéNav (herní vymoženost nahrazující předchozí vychytávky z her) nabízí zobrazení mapy, volání známým osobám, nabušenost jednotlivých Pokémonů a přehled vašich vyhraných stužek v soutěžích poké elegance a krásy (generační premiéra). Návrat zažilo i cyklo kolo, a to hned ve dvou variantách, které je potřeba měnit v obchodě dle náročnosti terénu - Mach Bike umožní nabrat rychlost a vyjet do kluzkých povrchů nebo přejet praskliny v podlaze, s Acro Bike můžete přeskákat přes malé překážky i do kopce.

Jinak post-game hra vám nabídne celý jeden velký ostrov k prozkoumání a téměř nekončícím zápasům. Celá oblast je nazvaná Battle Frontier a vlastně tvoří jedinou větší výzvu ve hře (která navíc v Ruby a Sapphire úplně chybí) a pár dalších unikátních Pokémonů k chycení.

Osobně jsem byl ze hry nadšen někdy v době vydání, dnes už je to spíš přežitek doby, ale pořád příjemný na rychlé zahrání, občas s ikonickou hudbou. Pro lepší požitek však doporučuji v mnohém vylepšený remake pro 3DS Omega Ruby nebo Alpha Sapphire, kde už se dá hrát i s mega evolucemi. Hodnotím jako lepší průměr.
---
Zajímavosti a detailní historii o vydání prvních Pokémonů najdete v mém komentáři k Pokémon Green.

Pro: Nový svět a noví Pokémoni; rozumná délka; epické legendy; podmořský svět; hezčí vizuál; svižná hra.

Proti: Pro neznalé příběhu je možný občasný zásek; nemožnost pochytat některé ikonické legendární Pokémony.

+14
  • GBA 85
Uf, no, tak je to za mnou. A mé pocity jsou poněkud rozporuplné, protože rozumím omezením svého zážitku.

K Pokemon Emerald už nemám žádný nostalgický vztah. Poprvé jsem to hrál až v pozdní pubertě a nedohrál. Bylo to hlavně kvůli tomu, že jsem ve hře dost ztrácel, což platilo i tentokrát, ale měl jsem více prostředků, jak se orientovat. Je pravda, že veškeré předchozí Pokemon hry hraju už prakticky z paměti. Znám každý záhyb. To pro Emerald neplatí což mi hru trochu stěžovalo, ale objektivně je podle mě mapa Hoennu mnohem více matoucí než předchozí.

Nicméně, pro třetí generaci platí „dva krok dopředu, jeden krok zpátky“. Zatímco grafika dozajista pokročila, stále se nedovedu smířit s tím, že ani Pokemon Emerald nemá střídání dne a noci – ačkoliv si čas nastavíte, pořád je světlo – a už vůbec ne dne dny v týdnu a speciální eventy. Zkrátka mnoho pomyslných vrcholů druhé generace bylo odstraněno ve prospěch jiných věcí.

Mezi takové patří třeba soutěže, kde se mohou Pokemoni měřit v mnoha schopnostech, třeba kráse, síle a tak dále. Animace těchto soutěží si zaslouží jistě pochvalu, ale jinak to pro mě bylo spíše nudné a o ničem. A zde je první podstatné omezení mého zážitku. Já jsem emulátoroví hráč, tak to prostě je. A díky tomu mi mnoho jemných nuancí ve hře unikne. Mým cílem je hlavně chytat pokemony, projít příběhem, získat odkazy a stát šampionem. Průměrný hráč gameboye tohle chtěl samozřejmě také, ale byli to všechny ty detaily, co ho u hry udrželi. Soutěže, rychlá jízda na kole, souboje v endgame… tohle já pořádně ocenit nedokážu. Proto je také moje hodnocení o trošičku vyšší, než se z mého komentáře může zdát, protože kontext je podstatný.

Nedovedu odpustit stále ten neuvěřitelně vysoký počet HMs, speciálně těch vodních, které jsou stále tři – ačkoliv novinka v podobě potápění byla poměrně zajímavá – ale vodopád musíte nutně využít jednou. Slovy jednou. Kdo v Nintendu si zkrátka říkal, že je to stále dobrý nápad?

Pokemoni třetí generace jsou ještě docela fajn, ačkoliv se jistě motivy začínají opakovat nebo začínají být přeplácené, tak 80 % stále stojí za to. Největším úspěchem Pokemon Emerald je příběh. Zde musím být uznalý, protože ani druhá generace v tom příběhu nebyla zrovna nejlepší. Možná proto, že Pokemoni třetí generace už spíše mířili na západ, je konstrukce příběhu nyní poněkud jiná. Za prvé máte dva velmi přátelské rivaly, a to ne pouze s nějakými Pet the Dog moments ale vážně kamarády, co s vámi drží basu. Za druhé má nyní hra skutečně nějaký příběhový oblouk v podobě dvou znepřátelených týmů, Magma and Aqua, kteří chtějí s pomocí legendárních pokémonů změnit podobu obyvatelného světa. Plot Twist – Nebyl to dobrý plán.

A nyní konečně přiznání, že mi ke konci hra už dala dost zabrat. Nepomáhá také, že levelování je ke konci aspoň pocitově mnohem obtížnější než třeba i v Leaf Green. Ve třetí generaci začíná být strategie už skutečně důležitá, což pro mě, který obvykle jeden na sílu a vrchol strategie je typ-proti-typu a pár maličkosti trochu problém. Se šampionem po Elite Four to byla fakt jízda, a zdolat ho mě stálo kus mládí a tunu potionů a dalších léčiv. Ale povedlo se.

Pokemon Emerald asi není hra, ke které se ještě někdy vrátím, ale zkrátka to není chyba hry. Prostě je produktem své doby, ke které mě neváže žádná nostalgická vzpomínka. Kdybych měl fyzickou kopii, asi bych z toho měl přeci jen trochu více.

Swampert – Level 50

Mightyena – Level 50

Shiftry – Level 52

Crobat – Level 50

Magcargo – Level 50              

Walrein - Level 54
+11 +12 −1