SavageCZZatraceně mám já tohle zapotřebí? Přesně toto jsem si říkal po každém přestálém pokusu o infarkt při hraní této čiré hrůzy.Myslím, že jsem se i často nahlas modlil ať už se ty dveře otevřou a pokud jsem v minulé lokaci nedejbože zapomněl nějaký předmet...vůbec se mi nechtělo se vracet.Soubojový systém jsem za celou dobu nepochopil, takže jsem jen prchal a skrýval se což zážitku jen prospělo, mému zdraví však nikoli.Nebudu se rozepisovat o grafice a podobných věcech to udělali a kvalitněji přede mnou jiní, pouze zmíním ozvučení které mi v hlavě uvízlo velmi silně.Ještě dodám,že jsem to celé absolvoval s ovladačem Novint Falcon který mi umožnil pocítit nejen tíhu přesouvaných kamenů, což byla ta příjemnější záležitost, ale hlavně mi způsoboval dřevěnící nohy a duševní vychýlení když se mi zatřásl v ruce při napadení.Však vy víte čím.Přežil jsem a dokončil, kdo také dohrál zatleská mi a kdo nezkusil tak o hrůze nic neví.Snad napíšu hodnocení i na další díl,právě ho instaluji.Zas mě to bude mrzet.A kdybychom se neviděli.....
Komentáře
fakPokud si myslíte,že máte pro strach uděláno,tak si pořiďtě tuto záležitost.Zjistíte,že zas tak tvrdí nejste.Já si dával přestávky tak na týden,abych to rozdýchal,protože to co se děje v této hře,to jsem ještě nezažil.Většinou v každé hororové hře jsou pasáže na vydechnutí,světlá místa,takové to schování do domečku.Tady nic takového není,je to permanentní pocit děsu a dovolím si říct hmatatelného strachu.Prostě hnus.Od prvních chvil hraní je jasné,že to nebude pro slabší povahy.Začínáme v zasněžené pustině,kde je vchod do podzemí(3x jsem umrzl,protože jsem nepřišel na to,jak se dostat dovnitř).První dojmy po vstupu do komplexu jsou vysloveně nechutné.Nevím kdo tu dělal ozvučení,ale musí to být normální psychopat.Zkuste a uvidíte(uslyšíte) že nelžu.Vůbec tuhle hru dělala partička choromyslných spoza zdí blázince,tohle nemůže vytvořit normální člověk,to se na mě nezlobte....Ale už o hře:Ovládání je uděláno originálně,ale kazí ho občas bugy.Ale nic,co by se průměrný běloch nenaučil za 20 minut.Hra spadá pod žánr FPS,ale střelbu tady nehledejte,spíš se budete krčit v koutě a doufat,ať už to přejde.Boje tu sice jsou,ale není to zrovna povedená složka hry.Jde tu spíše o logiku a o řešení hádanek v totálním stresu.Občas se hodí návod,to bezesporu.Příběh je zajimavý,rozhodně vás udrží u hraní,protože furt nechápete,co se to tady sakra stalo...Prostě jedinečná hra,která nevyniká grafikou(ale je hezká),ale zejména svou osobytostí,povahou,atmosférou a originalitou.Jestli nejste srabi,musíte skusit.
Pro: Fyzika,celkový nápad,zajimavé ovládání,ZVUKY!!!!,příběh.
Proti: Bojový systém,pár bugů.
holmesjednaPo roce od vydání technologického dema fyzikálního enginu studia Frictional Games vychází jejich první plnohodnotná hra. Penumbru nesoucí podnázev Overture jsem poprvé zapnul asi ve svých jedenácti letech, kdy jsem jí ze zvědavosti nainstaloval z DVD časopisu Score, které mimo vynikajícího historického RPG Mount and Blade obsahovalo kompletně počeštěnou trilogii právě těchto hororových adventur (včetně dabingu). Tehdy jsem u hry vydržel přibližně patnáct minut a z atmosféry, která na mě dýchla hned z úvodu, jsem si vysloužil nespavost asi tak na další dva týdny, a stejně dlouhou dobu jsem nemohl z hlavy dostat hudbu znějící v menu.
Dostanete se do kůže Phila, který se právě vyrovnává se smrtí své matky a ještě do toho obdrží dopis od svého otce, který byl dlouhá léta považován za mrtvého. Mimo omluvy naleznete v obálce i klíček od bezpečnostní schránky v bance, ve které jsou uloženy poznámky odkazující na pustinu v Grónsku. Pohltí vás zvědavost a tak se ihned vydáváte na místo označené na mapách. Avšak jen co vystoupíte do otřesného počasí, zabloudíte ve sněhové bouři a pokusíte se před ní schovat do důlního komplexu. Nemáte ale ani zdání, jaké hrůzy na vás čekají v obrovské spleti štol a chodeb.
Vývojářům se perfektně povedlo v hráči vyvolávat strach, pocit beznaděje, nejistoty a úzkosti. Může za to především tma a ozvučení. V důlním komplexu bez světla nemáte šanci vidět pořádně ani na krok a nejvíce se budete moci spoléhat tak na chemické světlo, které vám posvítí maximálně na pár metrů. Baterek do vaší svítilny je totiž pomálu a v chodbách dolu jich zrovna moc nezůstalo. V podzemním bludišti hlavně nejste sami, ale obývají ho zmutovaní vlci, přerostlí pavouci nebo dokonce obří červy. Často se vám tak při rychlém útěku může stát, že zabloudíte. S tím vám můžou pomoci světlice, jejichž pohozením jsem si značil místa, kterými jsem již prošel.
Před havětí obývající doly se vyplatí schovávat v temných zákoutích, avšak můžete se před nimi i bránit krumpáčem nebo kladivem. Souboje často ale končí nezdarem kvůli nevychytanému soubojovému systému… dá se to ale samozřejmě pochopit, protože zbraně nejsou vyloženě určené k boji, jako spíše k ničení předmětů nebo zátarasů. Hra využívá fyzikální engine známí z technologického dema, a tak vám cestu mimo logické hádanky zkříží i hádanky fyzikální, které dokáží na nemalý čas pořádně potrápit, ale jsou za to pestré a ani na chvíli jsem se u žádné z nich nenudil.
Vývojářům ze studia Frictional Games se povedlo vytvořit vynikající hororový zážitek, který mi ještě před deseti lety nedával spát. První díl trilogie Penumbra exceluje svou tísnivou a nepříjemnou atmosférou obrovského důlního komplexu, která dokáže bez potíží pohltit i dnešní hráče. Zážitek mírně klesá u nedotaženého ovládání, ale umocňuje u ozvučení a pestrých hádanek.
Dostanete se do kůže Phila, který se právě vyrovnává se smrtí své matky a ještě do toho obdrží dopis od svého otce, který byl dlouhá léta považován za mrtvého. Mimo omluvy naleznete v obálce i klíček od bezpečnostní schránky v bance, ve které jsou uloženy poznámky odkazující na pustinu v Grónsku. Pohltí vás zvědavost a tak se ihned vydáváte na místo označené na mapách. Avšak jen co vystoupíte do otřesného počasí, zabloudíte ve sněhové bouři a pokusíte se před ní schovat do důlního komplexu. Nemáte ale ani zdání, jaké hrůzy na vás čekají v obrovské spleti štol a chodeb.
Vývojářům se perfektně povedlo v hráči vyvolávat strach, pocit beznaděje, nejistoty a úzkosti. Může za to především tma a ozvučení. V důlním komplexu bez světla nemáte šanci vidět pořádně ani na krok a nejvíce se budete moci spoléhat tak na chemické světlo, které vám posvítí maximálně na pár metrů. Baterek do vaší svítilny je totiž pomálu a v chodbách dolu jich zrovna moc nezůstalo. V podzemním bludišti hlavně nejste sami, ale obývají ho zmutovaní vlci, přerostlí pavouci nebo dokonce obří červy. Často se vám tak při rychlém útěku může stát, že zabloudíte. S tím vám můžou pomoci světlice, jejichž pohozením jsem si značil místa, kterými jsem již prošel.
Před havětí obývající doly se vyplatí schovávat v temných zákoutích, avšak můžete se před nimi i bránit krumpáčem nebo kladivem. Souboje často ale končí nezdarem kvůli nevychytanému soubojovému systému… dá se to ale samozřejmě pochopit, protože zbraně nejsou vyloženě určené k boji, jako spíše k ničení předmětů nebo zátarasů. Hra využívá fyzikální engine známí z technologického dema, a tak vám cestu mimo logické hádanky zkříží i hádanky fyzikální, které dokáží na nemalý čas pořádně potrápit, ale jsou za to pestré a ani na chvíli jsem se u žádné z nich nenudil.
Vývojářům ze studia Frictional Games se povedlo vytvořit vynikající hororový zážitek, který mi ještě před deseti lety nedával spát. První díl trilogie Penumbra exceluje svou tísnivou a nepříjemnou atmosférou obrovského důlního komplexu, která dokáže bez potíží pohltit i dnešní hráče. Zážitek mírně klesá u nedotaženého ovládání, ale umocňuje u ozvučení a pestrých hádanek.
Pro: Hororová atmosféra, všudepřítomná tma, ozvučení, hudba, pestré hádanky, fyzikální engine
Proti: Ovládání, souboje
zemiOpravdu kvalitní hororová adventura, při které poznáte, co je to nefalšovaný strach. Nepamatuji si, že bych u nějaké hry zažíval takové šoky, ze kterých mi lezla husí kůže po těle. Díky fyzikálnímu enginu, který je nadmíru interaktivní, jste ve hře daleko více spjatí s okolním prostředím a s postavou samotnou. Chcete-li například používat krumpáč, musíte při tom myší přesně simulovat pohyby, jako by jste jej v ruce opravdu drželi. Podobně probíhá i manipulace s předměty, přesouvání beden, desek, sudů a dalších věcí, při kterém věrně pracuje fyzika. Ale abych jenom nelichotil, pár věcí bych hře i vytknul, nebude to však nic vážného, co by významně snížilo moje hodnocení.
Začnu asi grafikou. Ta je minimálně 5 let pozadu a to mám na mysli již v době vydání hry. Textury sice mají solidní rozlišení, ale vybavení chodeb, detailnost přístrojů... zkrátka občas mi to připadalo jako návrat zpět (třeba do roku 2002 a procházení prvních MoHaa). Zvuky a psycho hudební doprovod jsou naopak výborné, jen díky ním již máte stažené půlky na židli, nehledě na to, co záhy přijde...
Mám pocit, že 75% všeho děsu a strachu v této hře spadá na souboje a problém, že se nemáte jak pořádně bránit. Nic vás asi nevyděsí víc, než napadení vlkem, či jinou havětí a souboj tváří v tvář, pokud se rozhodnete vzdorovat. Pohyby krumpáčem jsou však zoufale pomalé a šance na vítězství docela nízká. Občas zamrzí, že nemáte lepší způsob, jak se bestií zbavit, ale to je asi to, co dělá Penumbru Penumbrou. Pravda, kdybychom našli někde ve druhém kole brokovnici a vyčistili s ní každý další level, bylo by rázem po atmosféře. Teď vlastně ani nevím na co si stěžuji, takže tento odstavec berte jen jako nezbytnou omáčku kolem.
Svícení resp. baterka zase není tolik potřeba, jak jsem se na začátku domníval. V podstatě se bez ní dá obejít a to je škoda. Zajímavá by byla pasáž úplně po tmě!
Trochu mi vadilo řešení savů, kdy se vám obrazovka vysvítí do bíla. Jelikož si Penumbru vychutnávám převážně v noci a samotná se odehrává jen ve slabě osvětlených prostorech, působí to i trochu bolestivě a já nemám zájem si vypálovat oči. Ale co čekat dobrého od takto úchylné hry... :)
Také loadování místností je dnes přežitek, který se hned tak nevidí. Naopak vám pomůže, pokud se potřebujete zbavit útočícího vlka.
Hru nedoporučuji hrát moc dlouho. Zvláště pokud míváte i depresivní stavy. Mohlo by se vám ještě přitížit. Už jen strávit hodinku ve stresu vám docela solidně pocuchá nervy a nejspíš brzy vyhledáte klávesu Esc. Nedovedu si představit, že bych u toho seděl celý den, jestli bych pak byl ještě normální, bez doživotních následků.
Začnu asi grafikou. Ta je minimálně 5 let pozadu a to mám na mysli již v době vydání hry. Textury sice mají solidní rozlišení, ale vybavení chodeb, detailnost přístrojů... zkrátka občas mi to připadalo jako návrat zpět (třeba do roku 2002 a procházení prvních MoHaa). Zvuky a psycho hudební doprovod jsou naopak výborné, jen díky ním již máte stažené půlky na židli, nehledě na to, co záhy přijde...
Mám pocit, že 75% všeho děsu a strachu v této hře spadá na souboje a problém, že se nemáte jak pořádně bránit. Nic vás asi nevyděsí víc, než napadení vlkem, či jinou havětí a souboj tváří v tvář, pokud se rozhodnete vzdorovat. Pohyby krumpáčem jsou však zoufale pomalé a šance na vítězství docela nízká. Občas zamrzí, že nemáte lepší způsob, jak se bestií zbavit, ale to je asi to, co dělá Penumbru Penumbrou. Pravda, kdybychom našli někde ve druhém kole brokovnici a vyčistili s ní každý další level, bylo by rázem po atmosféře. Teď vlastně ani nevím na co si stěžuji, takže tento odstavec berte jen jako nezbytnou omáčku kolem.
Svícení resp. baterka zase není tolik potřeba, jak jsem se na začátku domníval. V podstatě se bez ní dá obejít a to je škoda. Zajímavá by byla pasáž úplně po tmě!
Trochu mi vadilo řešení savů, kdy se vám obrazovka vysvítí do bíla. Jelikož si Penumbru vychutnávám převážně v noci a samotná se odehrává jen ve slabě osvětlených prostorech, působí to i trochu bolestivě a já nemám zájem si vypálovat oči. Ale co čekat dobrého od takto úchylné hry... :)
Také loadování místností je dnes přežitek, který se hned tak nevidí. Naopak vám pomůže, pokud se potřebujete zbavit útočícího vlka.
Hru nedoporučuji hrát moc dlouho. Zvláště pokud míváte i depresivní stavy. Mohlo by se vám ještě přitížit. Už jen strávit hodinku ve stresu vám docela solidně pocuchá nervy a nejspíš brzy vyhledáte klávesu Esc. Nedovedu si představit, že bych u toho seděl celý den, jestli bych pak byl ještě normální, bez doživotních následků.
Pro: Interaktivní engine, atmosféra strachu, psycho zvuky, hudba.
Proti: Trochu jednodušší grafické zpracování, save, loading místností.
DeymineFrictional Games jsou machři! Frictional Games jsou machři!
Tak přesně tohle jsem si řekl po prvních minutách seznámení s touhle hrou. Po výborné Amnesii jsem Penumbru nemohl minout. Nehledě na to, že v poslední době si stále víc buduju vztah k hororovým hrám.
Penumbra disponuje velmi kvalitním příběhem, příjemnou grafikou, skvělým prostředím a hutnou atmosférou. Příběh je, jak jsem již napsal velmi povedený. S každým nově objeveným listem se dozvíte něco nového. Jak budete postupovat dál a dál, začnete odhalovat záhady důlního komplexu.
Graficky se hra dle mého názoru povedla. Mně však na grafice nezáleží, téměř vše mi připadá pěkné. Myslím si však, že i pro náročnějšího jedince by grafika měla být k překousnutí.
Co se týče prostředí důlního komplexu v zaledněném Grónsku, nemám mu co vyčíst. Je tajemné, atmosférické a obsahuje spoustu zajímavých míst. Během procházení hry se tak podíváte do jeskyň, tunelů, k jezírku, do rafinérie, spalovny, dílen, skladů a dalších zajímavých míst.
Penumbra má vynikající, hutnou atmosféru, která je hlavní složkou hry. Při plížení kolem nepřátel se vám někdy zastaví dech. A dovolím si říct, že některé scény jsou nervydrásající (první setkání se zmutovaným psem, s obrovským červem, závěr). Přesto jsem od Penumbry čekal větší horor. Zřejmě to bylo tím, že již za sebou mám Amnesii. Rozhodně nejvíc jsem se bál v tunelech kvůli pavoukům. Když trpíte arachnofobií, není to pro vás zrovna příjemné. Scény s pavouky pro mě byly strašidelné, zbytek hry jsem spíše pociťoval nepříjemné mrazení v zádech. Ke konci už asi nikoho nevystraší plížení kolem psů, protože se s nimi setkáváte po celou hru. Hudba, která se spustí při setkání s nepřítelem, rozhodně není příjemná a ještě zvyšuje atmosféru. Musím pochválit velmi zdařilý závěr.
Dalším kladem hry je povedená fyzika. Unesete tak pouze předměty, které se reálně unést dají. Fyziku plně využijete pří řešení logických hádanek, kterých je ve hře, jakožto správné adventuře, pořádná spousta. Jejich řešení vám někdy zamotá mozkové závity, což je jen dobře.
Ovládání bude pro nováčky problémem, ale za chvíli se na to dá zvyknout, až zjistíte, že vám to takhle vyhovuje a nechtěli byste nic měnit.
Bohužel akční část se nevyvedla. Není vyloženě špatná, ale zbraně se ovládají opravdu nemotorně a jde hlavně o zvyk z jiných her. Aby se vám podařilo zabít nepřítele, budete muset být šikovní. Proto je mnohem lepší se nepřátelům vyhýbat. Případně pokud vás odhalí, tak se jim snažit utéct a boj volit až jako poslední možnost.
Mrzel mě fakt, že ačkoli máte po ruce světlice, dynamity, sušené maso, nevyužijete je, protože jsou zbytečné. Dokonce bych viděl za zbytečnou snad i baterku, protože jsem na ni sáhnul asi jednou v tunelech.
Délka první Epizody je tak akorát. Hru nebudete mít dohranou za jednu noc a na druhou stranu jí nebudete hrát frustrovaně „ať už je konec“ 2 týdny. Musím se přiznat, že bych ještě nějakou hodinku klidně vydržel a dál řešil hádanky a skrýval se před nepřáteli.
Penumbra: Overture mě dokonale vtáhla do kvalitního příběhu, skvělého prostředí, oplývá hutnou atmosférou a dokázala mi, že ve Frictional Games umí dělat kvalitní adventury. Nebýt pár drobných chyb, hra by byla excelentní. Pro milovníky adventur naprostá povinnost, pro milovníky hororu také.
Tak přesně tohle jsem si řekl po prvních minutách seznámení s touhle hrou. Po výborné Amnesii jsem Penumbru nemohl minout. Nehledě na to, že v poslední době si stále víc buduju vztah k hororovým hrám.
Penumbra disponuje velmi kvalitním příběhem, příjemnou grafikou, skvělým prostředím a hutnou atmosférou. Příběh je, jak jsem již napsal velmi povedený. S každým nově objeveným listem se dozvíte něco nového. Jak budete postupovat dál a dál, začnete odhalovat záhady důlního komplexu.
Graficky se hra dle mého názoru povedla. Mně však na grafice nezáleží, téměř vše mi připadá pěkné. Myslím si však, že i pro náročnějšího jedince by grafika měla být k překousnutí.
Co se týče prostředí důlního komplexu v zaledněném Grónsku, nemám mu co vyčíst. Je tajemné, atmosférické a obsahuje spoustu zajímavých míst. Během procházení hry se tak podíváte do jeskyň, tunelů, k jezírku, do rafinérie, spalovny, dílen, skladů a dalších zajímavých míst.
Penumbra má vynikající, hutnou atmosféru, která je hlavní složkou hry. Při plížení kolem nepřátel se vám někdy zastaví dech. A dovolím si říct, že některé scény jsou nervydrásající (první setkání se zmutovaným psem, s obrovským červem, závěr). Přesto jsem od Penumbry čekal větší horor. Zřejmě to bylo tím, že již za sebou mám Amnesii. Rozhodně nejvíc jsem se bál v tunelech kvůli pavoukům. Když trpíte arachnofobií, není to pro vás zrovna příjemné. Scény s pavouky pro mě byly strašidelné, zbytek hry jsem spíše pociťoval nepříjemné mrazení v zádech. Ke konci už asi nikoho nevystraší plížení kolem psů, protože se s nimi setkáváte po celou hru. Hudba, která se spustí při setkání s nepřítelem, rozhodně není příjemná a ještě zvyšuje atmosféru. Musím pochválit velmi zdařilý závěr.
Dalším kladem hry je povedená fyzika. Unesete tak pouze předměty, které se reálně unést dají. Fyziku plně využijete pří řešení logických hádanek, kterých je ve hře, jakožto správné adventuře, pořádná spousta. Jejich řešení vám někdy zamotá mozkové závity, což je jen dobře.
Ovládání bude pro nováčky problémem, ale za chvíli se na to dá zvyknout, až zjistíte, že vám to takhle vyhovuje a nechtěli byste nic měnit.
Bohužel akční část se nevyvedla. Není vyloženě špatná, ale zbraně se ovládají opravdu nemotorně a jde hlavně o zvyk z jiných her. Aby se vám podařilo zabít nepřítele, budete muset být šikovní. Proto je mnohem lepší se nepřátelům vyhýbat. Případně pokud vás odhalí, tak se jim snažit utéct a boj volit až jako poslední možnost.
Mrzel mě fakt, že ačkoli máte po ruce světlice, dynamity, sušené maso, nevyužijete je, protože jsou zbytečné. Dokonce bych viděl za zbytečnou snad i baterku, protože jsem na ni sáhnul asi jednou v tunelech.
Délka první Epizody je tak akorát. Hru nebudete mít dohranou za jednu noc a na druhou stranu jí nebudete hrát frustrovaně „ať už je konec“ 2 týdny. Musím se přiznat, že bych ještě nějakou hodinku klidně vydržel a dál řešil hádanky a skrýval se před nepřáteli.
Penumbra: Overture mě dokonale vtáhla do kvalitního příběhu, skvělého prostředí, oplývá hutnou atmosférou a dokázala mi, že ve Frictional Games umí dělat kvalitní adventury. Nebýt pár drobných chyb, hra by byla excelentní. Pro milovníky adventur naprostá povinnost, pro milovníky hororu také.
Pro: atmosféra, příběh, prostředí, grafika, fyzika, logické hádanky, zvuky, délka
Proti: špatné ovládání zbraní, zbytečné předměty
JohnCZ"Spolu s Amnesií ta největší koncentrace hrůzy," říkali. "Budeš měnit trenky stejně často, jako se modlit ke všem svatým, aby to už skončilo," říkali. "Je to hrůzný zážitek, který tě v jádru nadobro změní," říkali. Do Penumbry jsem hledal odvahu roky a i když jsem pár hororů už odehrál, příliš tyhle infarktové tituly nevyhledávám. A hrnul jsem se do ní o to méně, když mi bylo řečeno, že to není hra zrovna vhodná pro arachnofobiky. Nakonec jsem ale cojones přeci jen našel a... vlastně mě to docela zklamalo.
Penumbra: Overture je krásným příkladem hry, která defacto založila svůj vlastní žánr chodících hororových 3D adventur. Ve své době obávaná legenda a dnes již s hra s kultovním statusem. Taky je to ale ukázka, jak moc se žánr za ty roky posunul a to, co tehdy bylo převratné a neokoukané, dneska působí spíše průměrně. Paradoxně největší strach z Penumbry jsem měl, dokud jsem ji nezačal hrát. Prvních pár minut všechno fungovalo dobře, první setkání s nepřáteli provázelo leknutí, první pavoučí hnízdo doprovázela panika. A pak to najednou odeznělo a veškerý strach se vytratil. Nepřátelé působí hodně tupě a strojově a po čase je jejich výskyt spíše otravný. U psů stačí vyskočit na sud či bednu a umlátit je krumpáčem. Ani pavouci nejsou žádnou velkou hrozbou. Atmosféru si hra udržuje solidní, ale 90 % strachu jako takového tady dělá ozvučení, které je ale po čase taky repetitivní a rychle jsem si na něj zvyknul. Hrál jsem tituly (např. Outlast), kde jsem byl od začátku do konce fakt zesraný. A tady nic. Jakmile jsem prokouknul mechanismy, tak prostě finito.
I samotný design mi v určitých chvílích přišel poněkud zastaralý a trochu budgetový. Střídaly se fajnové adventurní pasáže s otravným blouděním pravoúhlými chodbami fungujícími jako propojovací koridory opuštěné štoly. Grafika neurazí, ale je hodně strohá a navzdory datu vydání to pocitově působí spíše jako titul z let 2002-2003. S výjimkou fyzikálního enginu, který je fajn. Enviromentální hádanky mě baví u každé hry a nejinak je tomu tady. Pochválit musím i zajímavý příběh, který je sice vyprávěn jednoduše skrze útržky zpráv rozesetých po lokacích, ale tvůrci s jejich počty nepřehání a veškeré informace, které si v nich hráč přečte, jsou buď užitečné hinty pro postup dále (morseovka byla cool) nebo (zajímavé a dobře napsané) deníky uvězněných výzkumníků, které posouvají kupředu příběh. Zápisky šikovně pracují s představivostí a opět, sama představivost dokáže děsit lépe, než hra samotná.
Co dodat? Po dohrání převažují spíše rozporuplné pocity. Jsou hry, které jsou tak nadčasové, že 100% fungují i po 15 letech. Penumbra bohužel taková není. Respektuji její status jakožto zakladatele žánru, ale nelze zapřít, že zub času se na ní už dost podepsal. Nehraje se špatně, nevypadá špatně, ale designově už dnešním okem nepůsobí vždycky úplně svěže a to zásadní: ač jsem hrál za naprosté tmy, v tichu a o samotě, prostě jsem se u ní nebál.
Penumbra: Overture je krásným příkladem hry, která defacto založila svůj vlastní žánr chodících hororových 3D adventur. Ve své době obávaná legenda a dnes již s hra s kultovním statusem. Taky je to ale ukázka, jak moc se žánr za ty roky posunul a to, co tehdy bylo převratné a neokoukané, dneska působí spíše průměrně. Paradoxně největší strach z Penumbry jsem měl, dokud jsem ji nezačal hrát. Prvních pár minut všechno fungovalo dobře, první setkání s nepřáteli provázelo leknutí, první pavoučí hnízdo doprovázela panika. A pak to najednou odeznělo a veškerý strach se vytratil. Nepřátelé působí hodně tupě a strojově a po čase je jejich výskyt spíše otravný. U psů stačí vyskočit na sud či bednu a umlátit je krumpáčem. Ani pavouci nejsou žádnou velkou hrozbou. Atmosféru si hra udržuje solidní, ale 90 % strachu jako takového tady dělá ozvučení, které je ale po čase taky repetitivní a rychle jsem si na něj zvyknul. Hrál jsem tituly (např. Outlast), kde jsem byl od začátku do konce fakt zesraný. A tady nic. Jakmile jsem prokouknul mechanismy, tak prostě finito.
I samotný design mi v určitých chvílích přišel poněkud zastaralý a trochu budgetový. Střídaly se fajnové adventurní pasáže s otravným blouděním pravoúhlými chodbami fungujícími jako propojovací koridory opuštěné štoly. Grafika neurazí, ale je hodně strohá a navzdory datu vydání to pocitově působí spíše jako titul z let 2002-2003. S výjimkou fyzikálního enginu, který je fajn. Enviromentální hádanky mě baví u každé hry a nejinak je tomu tady. Pochválit musím i zajímavý příběh, který je sice vyprávěn jednoduše skrze útržky zpráv rozesetých po lokacích, ale tvůrci s jejich počty nepřehání a veškeré informace, které si v nich hráč přečte, jsou buď užitečné hinty pro postup dále (morseovka byla cool) nebo (zajímavé a dobře napsané) deníky uvězněných výzkumníků, které posouvají kupředu příběh. Zápisky šikovně pracují s představivostí a opět, sama představivost dokáže děsit lépe, než hra samotná.
Co dodat? Po dohrání převažují spíše rozporuplné pocity. Jsou hry, které jsou tak nadčasové, že 100% fungují i po 15 letech. Penumbra bohužel taková není. Respektuji její status jakožto zakladatele žánru, ale nelze zapřít, že zub času se na ní už dost podepsal. Nehraje se špatně, nevypadá špatně, ale designově už dnešním okem nepůsobí vždycky úplně svěže a to zásadní: ač jsem hrál za naprosté tmy, v tichu a o samotě, prostě jsem se u ní nebál.
Pro: enviromentální hádanky, fyzikální engine, atmosféra, zajímavý námět a postupné odhalování zápletky, ozvučení
Proti: velmi strojově se chovající nepřátelé, stereotypní bludišťoidní koridory, pomalé dávkování příběhu, nebál jsem, strohá grafika
AngeloA sakra! Tak tokovejdle horor jsem zase nečekal...věděl jsem, že tahle hra není pro slabší povahy-ale že ji budu hrát v pěti minutových úsecích-a následně si mezi nima dávat půl hodinovou pauzu-to jsem tedy opravdu nečekal. Zpočátku hra vypadá vzkutku mile-a vůbec né hororově (ale ve vzduchu už to visí...ta atmosféra). Z celé hry mi nejvíc v hlavě utkvělo první setkání s vlkem a ním spojené blokování dveří a pobíhání v úzkých spletitých chodbách se srdcem v krku...a pak ještě to prolézání pavoučím tunelem...to byl opravdu hnus a skoro to vypadalo, že ty hrůzy v něm nikdy neskončí-protože sotva jsem unikl jedné "smečce"pavouků, už po mně šli dvě další a ještě ke všemu se mi za zády uvolnil velkej balvan...tohle opravdu není hra pro slabé povahy...ale bavit a děsit zvládá opravdu bravurně!
Pro: Atmosféra, logické hádanky, dabing Pavla Pípala (namluvil Reda)
Proti: Některé pasáže už přišli přemrštěné i mě, ke konci příliš mnoho pobíhání na rozsáhlé mapě vždy z místa A do místa B a naopak
ScarTahle hra mě opravdu vzala za srdce a několikrát ho zastavila, následně rozbušila na nejvyší únosnou rychlost, aby ho za chvíli zase tvrdě zastavila. Přiznám se že vždy když zaslechnu oněch pár osamělých tónů na klavír které hrají v menu tak mi běhá mráz po zádech, usměv zamrzá a vybavují se mi všechny chvíle strávené u této hry. Hudba je ostatně hned první věc, která navnadí onu pověstnou atmosféru v jednoduchém menu. Člověk tedy začne novou hru, která ho uvítá krátkým prostým textem z kterého člověk na začátku nic-moc nepochopí. Hned na to se v kajutě jakési lodi seznámí s povedenou grafikou, která sice není nijak dechderoucí, ale naprosto dostačující. Poté si chvíli hraje s ovládáním, kterému zezačátku možná úplně nerozumí, ale později si plně osvojí a užije v plné míře. Například když pomalým táhnutím myši otevírá dveře, které s každým pohybem vydávájí nepříjemný skřípavý zvuk, který všechno upozorní na jeho přítomnost. Následuje krátká a poslední procházka po venku, a pak již příchod do onoho pověstného komplexu. Velice pomalu se člověk dozvídá z roztroušených starých dokumentů co že se to vlastně stalo a kde že to je. Cestou řeší různé úkoly které jsou triviální i zapeklitě těžké a povětšinou využívají právě onoho zmiňovaného enginu a fyziky. A pak se objeví první nepřítel a člověk akce znalý vytáhne z inventáře kladivo a sebevědomě se nepříteli postaví. Následuje zuřivé mávání myší, klení a následné načítání. Phil totiž není svalnatý válečník schopný zmlátit libovolnou příšeru do bezvědomý, ale prostý muž který dává přednost útěku a skrytí ve tmě (navíc jsou souboje ovládány stejně jako vše ostatní, pohyb myší=pohyb zbraní) později člověk ale už něco taky zvládne a ukončí zbytečnou existenci nejedné bestie. Ovšem Phil je opravdu jenom člověk a tak ani jeho odvaha není bezedná a když sleduje monstrum které se pomalu blíží k jeho skrýši tak prostě zpanikaří (a následně většinou zemře). A takhle se člověk prokousává stále hloub a dál, dochází mu souvislosti a pak to najednou skončí. A nezbývá nic jiného než si obstarat Black plague aby se člověk dozvěděl jak to celé dopadne. Touha vědět co se zde stalo a touha přežít je zde totiž opravdu mocná motivace pro postup dál.
Pro: Pro mě všechno
Proti: Někomu můžou vadit souboje, kterým se ale dá vyhnout
lselingTahle hra se mi docela líbila, přestože nejsem kovaný adventurista. Spoustu hádanek jsem vyřešil sám, některé s pomocí návodu. Jednak kvůli tomu, že nemám zkušenosti z jiných her, jednak kvůli nepozornosti a taky kvůli nelogickým postupům - jak to, že když podrazím sloupek, aby to zavalilo červa, nezavalí to i mě?
Atmosféra hry je plná strachu, celé je to dobře podkresleno hudbou a různými pazvuky. Byl jsem moc rád, že mám aspoň tu baterku, když už se musím pořád pohybovat v tmavých chodbách a místnostech. AI nepřátel je různá. Zatímco pavouci a obří červi jdou přímo po vás a nic je neodradí, psi vás objeví jenom v některých případech. A to prý mají výborný sluch a čich. A navíc se nechají ubít třeba kladivem, místo aby si dávali pozor. Ale ono by to asi jinak bylo moc těžké, jim uniknout.
Výborně je udělaný fyzikální engine. S předměty jde pohybovat, vysouvat a zasouvat šuplíky, otevírat skříně atd. Prostě můžete prohledat celou místnost jako ve skutečnosti.
Příběh hry je vyprávěn pomocí různých nalezených textů a vzpomínek, celkově se ale o cíli cesty nic moc nedozvíte. To je trochu škoda. Nebo si to mám vysvětlit tak, že je Red Philův otec? Celkově bych ale hratelnost hodnotil jako výbornou.
Graficky hra trochu zaostává za svojí dobou, ale kdo není nijak náročný, tak bude spokojen.
Takže za sebe můžu říct, že jsem spokojen a že se těším na další díl, který jdu hned instalovat. Snad už konečně pomůžu Philovi se dopátrat něčeho konkrétního o svém otci. Pro ty, kdo se rádi bojí ideální hra.
Atmosféra hry je plná strachu, celé je to dobře podkresleno hudbou a různými pazvuky. Byl jsem moc rád, že mám aspoň tu baterku, když už se musím pořád pohybovat v tmavých chodbách a místnostech. AI nepřátel je různá. Zatímco pavouci a obří červi jdou přímo po vás a nic je neodradí, psi vás objeví jenom v některých případech. A to prý mají výborný sluch a čich. A navíc se nechají ubít třeba kladivem, místo aby si dávali pozor. Ale ono by to asi jinak bylo moc těžké, jim uniknout.
Výborně je udělaný fyzikální engine. S předměty jde pohybovat, vysouvat a zasouvat šuplíky, otevírat skříně atd. Prostě můžete prohledat celou místnost jako ve skutečnosti.
Příběh hry je vyprávěn pomocí různých nalezených textů a vzpomínek, celkově se ale o cíli cesty nic moc nedozvíte. To je trochu škoda. Nebo si to mám vysvětlit tak, že je Red Philův otec? Celkově bych ale hratelnost hodnotil jako výbornou.
Graficky hra trochu zaostává za svojí dobou, ale kdo není nijak náročný, tak bude spokojen.
Takže za sebe můžu říct, že jsem spokojen a že se těším na další díl, který jdu hned instalovat. Snad už konečně pomůžu Philovi se dopátrat něčeho konkrétního o svém otci. Pro ty, kdo se rádi bojí ideální hra.
Pro: fyzika, atmosféra, hudba, příběh
Proti: psi, pár nelogických věcí, konec
MarezCZEPenumbra tu byla ještě dlouho před pořádným rozmachem walking simulátorů a first person adventur, kterých se v poslední době urodilo veliké množství. Troufnu si tvrdit, že bez Penumbry by nevznikly skvosty jako je Firewatch, Alien: Isolation, a myslím že i Drahá Esterka.
Co je na Penumbře nejlepší, je rozhodně atmosféra absolutního odstřihnutí od civilizace a nemožnosti záchrany z toho propadeného koplexu kdesi v Gronsku. Jak autoři trefně při startu hry podotknou, je dobré hrát hru o samotě, v přítmí a se sluchátky a né za dopoledního slunka, hřejíc vás do zad, zatímco vám vaše matka/manželka vaří guláš k obědu za zpěvu Village People a jejich YMCA. Skutečně jsem udělal vše proto abych se při hraní připosral, a vážně se tak málem stalo. Navíc strach je všudypřítomný a nedá vám fakt ani chvilku oddechu v nějakých pohodových pasážích. A to já jsem fakt drsňák, hlavně telefonickej drsňák.
Několikrát se mi stalo, že se "něco" někde mihlo a já se otočil a provedl tzv. panic run, tedy utíkat bezmyšlenkovitě pryč, jedno kam, ale pryč. A potom rychlostí hlemýždě opět postupovat.
Další věc co umocňuje atmosféru je fantastické ozvučení, nevím jak se tak malému studiu podažilo takhle perfektně si vyhrát se zvukem, ale klobouk dolu. Praskání sněhu pod nohama, kvílející vítr v chodbách, všemožné ruchy, které by v opuštěné výzkumné stanici být nemeli, ale jsou tam.
Gameplay je v podstatě jednoduchý, jde prostě o to nechcípnout a vyřešit několik hádanek. Později máte malinkou naději na záchranu v podobě, jednoho dalšího živého člověka na stanici a celé putování se směřuje k němu, ale jak už to tak bývá, nedopadne to dle představ. A můžu říct, že konec na mě opravdu hodně zapůsobil.
Co jsem ocenil je doplňování příběhu skrz všemožné spisy, knihy a růžné útržky textů až přes Danielův deník. Takže si udeláte hezký obrázek, co se ve skutečnosti na stanici za posledních několik desetiletí dělo.
Co je na Penumbře nejlepší, je rozhodně atmosféra absolutního odstřihnutí od civilizace a nemožnosti záchrany z toho propadeného koplexu kdesi v Gronsku. Jak autoři trefně při startu hry podotknou, je dobré hrát hru o samotě, v přítmí a se sluchátky a né za dopoledního slunka, hřejíc vás do zad, zatímco vám vaše matka/manželka vaří guláš k obědu za zpěvu Village People a jejich YMCA. Skutečně jsem udělal vše proto abych se při hraní připosral, a vážně se tak málem stalo. Navíc strach je všudypřítomný a nedá vám fakt ani chvilku oddechu v nějakých pohodových pasážích. A to já jsem fakt drsňák, hlavně telefonickej drsňák.
Několikrát se mi stalo, že se "něco" někde mihlo a já se otočil a provedl tzv. panic run, tedy utíkat bezmyšlenkovitě pryč, jedno kam, ale pryč. A potom rychlostí hlemýždě opět postupovat.
Další věc co umocňuje atmosféru je fantastické ozvučení, nevím jak se tak malému studiu podažilo takhle perfektně si vyhrát se zvukem, ale klobouk dolu. Praskání sněhu pod nohama, kvílející vítr v chodbách, všemožné ruchy, které by v opuštěné výzkumné stanici být nemeli, ale jsou tam.
Gameplay je v podstatě jednoduchý, jde prostě o to nechcípnout a vyřešit několik hádanek. Později máte malinkou naději na záchranu v podobě, jednoho dalšího živého člověka na stanici a celé putování se směřuje k němu, ale jak už to tak bývá, nedopadne to dle představ. A můžu říct, že konec na mě opravdu hodně zapůsobil.
Co jsem ocenil je doplňování příběhu skrz všemožné spisy, knihy a růžné útržky textů až přes Danielův deník. Takže si udeláte hezký obrázek, co se ve skutečnosti na stanici za posledních několik desetiletí dělo.
Pro: Atmosféra, pernamentní strach, zvuk i grafika, příběh a jeho rozuzlení
Proti: Trošku krkolomné ovládání
Hrdlodus
4240 Přidávám svůj komentář, abych potvrdil děsivou atmosféru.
Hrál jsem pouze demo, takže jsem potkal jen dvě potvory. Ale celou dobu mi tlouklo srdce a u každého rohu jsem strávil alespoň čtvrt minuty.
Nic nevím, jen že mohu čekat odkudkoliv něco děsivého. Nemám zbraň. Skoro všude je tma nebo šero a baterce tak rychle dochází šťáva. Temná hudba a často zvuk bubnů ohlašujících nebezpečí, které nepřichází a nepřichází. Rozmazané okolí. Žádná zbraň. Ponuré prostředí. Skutečné příšery. Krev.
Jako FPS nemohu nakouknout za roh, aniž bych nevystrčil hlavu, tudíž projít chodbou, která párkrát zatáčí zabere čas. Ovládání myší je těžkopádné, takže není spoleh na rychlé reakce. Když se objeví akutní nebezpečí, utíkám bez ohlížení hodně daleko a schovám se do rohu za bedny.
Tyto dva odstavce mají nastínit, proč je atmosféra hry tak tísnivá.
Jinak okolí je plně interaktivní - se vším se dá pohnout, hodit či odtáhnout. Je třeba stále hledat zdroje světla. Není tu ukazatel zdraví, takže hráč neví, jak na tom je ani jak moc mu pomůže lékárnička v inventáři. A z komplexu se brzy stává bludiště plné chodeb, dveří a šachet.
Update: Nehrál jsem demo Overture, ale Penumbra Tech demo 20006. (Ačkoliv to více méně je demo k Overture.) Takže tento komentář patří hře Penumbra
Hrál jsem pouze demo, takže jsem potkal jen dvě potvory. Ale celou dobu mi tlouklo srdce a u každého rohu jsem strávil alespoň čtvrt minuty.
Nic nevím, jen že mohu čekat odkudkoliv něco děsivého. Nemám zbraň. Skoro všude je tma nebo šero a baterce tak rychle dochází šťáva. Temná hudba a často zvuk bubnů ohlašujících nebezpečí, které nepřichází a nepřichází. Rozmazané okolí. Žádná zbraň. Ponuré prostředí. Skutečné příšery. Krev.
Jako FPS nemohu nakouknout za roh, aniž bych nevystrčil hlavu, tudíž projít chodbou, která párkrát zatáčí zabere čas. Ovládání myší je těžkopádné, takže není spoleh na rychlé reakce. Když se objeví akutní nebezpečí, utíkám bez ohlížení hodně daleko a schovám se do rohu za bedny.
Tyto dva odstavce mají nastínit, proč je atmosféra hry tak tísnivá.
Jinak okolí je plně interaktivní - se vším se dá pohnout, hodit či odtáhnout. Je třeba stále hledat zdroje světla. Není tu ukazatel zdraví, takže hráč neví, jak na tom je ani jak moc mu pomůže lékárnička v inventáři. A z komplexu se brzy stává bludiště plné chodeb, dveří a šachet.
Update: Nehrál jsem demo Overture, ale Penumbra Tech demo 20006. (Ačkoliv to více méně je demo k Overture.) Takže tento komentář patří hře Penumbra
Pro: Velmi hustá atmosféra, žádné zbraně (tedy žádná střílečka, nýbrž schovávačka).
Proti: Nedotažené ovládání, které svou nevstřícností přidává na dojmu hustoty hry.
GarretOpravdu povedená 1st person adventura s originálním a realistickým přístupem k řešení problémů. Absolutní atmosféra, snad první hra, u které jsem měl opravdu strach. Hudba vynikající, občas padá.
ripper
6209 Grafika hry je zastaralá, ale váš strach bude velice aktuální.
Penumbru jsem nebyl schopen dohrát, bylo to na mě moc. Skončil jsem na konci první kapitoly. Asi do konce života si budu pamatovat ty nemrtvé psy. A taky ten vyrvaný jazyk na stole, co vypadal jako kravský (a vedle něj deníček na stole, co popisoval člověka, co se musel z hladu živit pavouky, pak na sobě pozoroval podivné změny, příšerně mu napuchl jazyk, a...). Perfektní horor, který nehraje na levné lekačky, a já na něj prostě nemám. Taktéž musím vyzdvihnout způsob práce s předměty, kdy musíte myší provést stejný pohyb, jako by provedla vaše ruka (např. oblouk k otevření dveří). Přidává tomu kopec atmosféry, cítíte se ještě více uvnitř. No a samozřejmě i to, že se nemáte žádné zbraně. To vás ponoří ještě více (dalo by se říct až pod hladinu, až začnete pouštět bublinky). Horor, jak má být.
Celkové hodnocení: Výborná
(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2013 v angličtině na Steamu).
Penumbru jsem nebyl schopen dohrát, bylo to na mě moc. Skončil jsem na konci první kapitoly. Asi do konce života si budu pamatovat ty nemrtvé psy. A taky ten vyrvaný jazyk na stole, co vypadal jako kravský (a vedle něj deníček na stole, co popisoval člověka, co se musel z hladu živit pavouky, pak na sobě pozoroval podivné změny, příšerně mu napuchl jazyk, a...). Perfektní horor, který nehraje na levné lekačky, a já na něj prostě nemám. Taktéž musím vyzdvihnout způsob práce s předměty, kdy musíte myší provést stejný pohyb, jako by provedla vaše ruka (např. oblouk k otevření dveří). Přidává tomu kopec atmosféry, cítíte se ještě více uvnitř. No a samozřejmě i to, že se nemáte žádné zbraně. To vás ponoří ještě více (dalo by se říct až pod hladinu, až začnete pouštět bublinky). Horor, jak má být.
Celkové hodnocení: Výborná
(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2013 v angličtině na Steamu).
EbbJazda Penumbrou sa s prehľadom vyrovná jazde na vozíku v strašidelnom dome na kolotočoch. Celú dobu rovno po koľajniciach, občas na vás niečo vyskočí, občas niečo blikne a tým to hasne. Práca s povedomím a predstavivosťou nula bodov, a kedže hra je výhradne založená na atmosfére strašidelnej bane, príde mi jej absencia ako celkom podstatný nedostatok.
Platformy a hodnocení
Poslední hodnocení
-
Rosmarin007
8076 dní -
Dlaha1
80
296 dní -
Snix
60
1 rok a 260 dní -
Dunemaster
85
1 rok a 339 dní -
ugraugra
70
2 roky a 13 dní
Statistiky
- Id hry:
- 575
- Odkaz:
- http://dbher.cz/h575
- Přidána:
- 23.06.2008
15 let a 303 dní
- Hodnocení:
- 142 (30-100 %)
- Komentářů:
- 14
- Oblíbenost:
-
22
23
-
8
127
- Návštěvnost:
- 27830× (celkem)
- 175× (poslední měsíc)
- 31× (poslední týden)
- 1× (dnes)
Pro: koncentrace hrůzy
Proti: to snad musí být zdraví škodlivé