Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Pariah

65

Komentáře

« Novější Starší »

Po dohrání Serious Samů jsem si chtěl zahrát něco co jsem ještě nehrál a co na svojí staré šunce rozjedu. Volba padla na sci-fi akci Pariah, kterou jsem kdysi chtěl, ale nesehnal... no co říct. Pariah je dost slabota.

Příběh se odehrává někde v budoucnosti, kde je doktor Mason sestřelen spolu s pacientkou zasaženou virem nad částí planety kontrolovanou rebely. Většinu hry se příběh nijak nerozvíjí, prostě jen někam jdete, později přijdou dva dementní zvraty armáda je zlá a Mason bojuje za mimozemšťany i když nechce, zdůvodňující proč bojujete proti někomu jinému a ultradementní konec hrdina na konci spáchá sebevraždu a umírá i dívka. Navíc opět chybí titulky a hudba v animacích přeřvává dialogy, takže sledovat už tak mizerný děj je dost složité.

Grafika je na rok 2005 nanicovatá. Ne sice úplně hrozná, ale prostředí je sterotypní - hnusná příroda střídá hnusné tovární komplexy a základny, nikde nepotkáte žádnou eye-candy lokaci. Totéž se dá říct i videosekvencích v enginu hry, které jsou navíc podivně neostré.

A hratelnost? Je to klasická střílečka, takže bojujete celou dobu proti skoro stejným vojákům, dá se říct že všechno funguje tak nějak standartně. Zbraně jsou zezačátku dost nepřesné, ale postupem hry získáváte energetické jádra pro upgrade (každá zbraň jde upgradovat třikrát), které je přecejen trochu vylepší. I tak brokovnicí na blízko vojáka na jednu ránu nezabijete, sniperka rovněž nefunguje na známém principu "jedna střela, jeden mrtvý".

Tvůrci přišli i s povinnými vozítky a stacionárními děly. Nuže stacionární dělo máte na vlaku, ale funguje jen v úhlu 180 stupňů a vznášedla, které máte sestřelovat si s klidem zaletí za Vás a smaží do Vás zezadu. Bugyny, které můžete ovládat jsou naprostou katastrofou - neovladatelné a s kanónen netrefíte ani vrata od stodoly. Nepamatuju hru, kde by vozítka byly tak k ničemu, že bych radši vystoupil a šel po svých. Občas zmáčknete nějaké tlačítko, ale většinou jde o projití z bodu A do bodu B jedinou možnou cestou a postřílení všeho co se hne.

Korunu všemu dává nemožnost ukládání, díky čemuž si některé úseky zopakujete několikrát - já takhle zatuhnul při jinak výborné misi kde z jednoho vznášedla přestupujete na druhé.

I tak bylo za pár hodin dohráno s pocitem naprosto průměrné hry, na kterou si za pár dnů ani nevzpomenu.

Pro: Upgrady, slušné přestřelky.

Proti: Průměrná grafika i hratelnost, nemožnost ukládání.

+9+9 / 0

Poté, co se Digital Extremes odloupli od Epic Games, stvořili svoji první samostatnou hru na Unreal Enginu. Jak byla spolupráce s Epicem na Unreal sérii pro hry samotné přínosná, první samostatné kroky byly více než bolestivé. Vznikla tuctová střílečka, jejíž jediným plus byl "otevřený koridor". Již se nebojovalo v arénách, kolem vás byl svět, který žil (tedy měl žít) a vy jste tak díky postavě nedobrovolně ochranářského medika mohli dýchat čistý vzduch.

Bohužel pouze zdánlivě. Spojení "otevřený koridor" jsem použil záměrně. Stále se totiž jednalo o striktně nascriptovanou předem danou cestu, z níž jste nemohli vybočit ani o milimetr, aniž by vás nezastavila neviditelná stěna, třeba uprostřed trávníku. Tedy trávníku...

...koridorovost nebyla vzhledem ke všemu ostatnímu vlastně žádnou chybou, jako skutečnost daná designem a tehdejší dobou. Jediným plusem hry totiž byla jen skutečnost, že byla o něco málo méně zabugovaná než špičky na mém žebříčku zabugovanosti, Daikatana a Venom: Codename Outbreak. Pomineme-li ještě ucházející vzhled prostředí, kdy ovšem postavy samotné mohly z fleku účinkovat v nějaké béčkovém zombie hororu, nedodělanost a chybovost byla tristní. Nic nefungovalo, neexistující neviditelné překážky byly všude tam, kde by je nikdo nikdy nehledal, zvukdy se ozývaly z míst, odkud jednoduše nemohly, a navíc zcela nelogicky s chybným načasováním a neodpovídající hlasitostí. Předměty nereagovaly a nascriptované situace nevyvolávaly žádnou reakci a tak opakované loadování bylo v podstatě nutností k dohrání hry. Perličkou jsou poté stavy, kdy se okolo vás odehrává v koridoru válečná vřava, ale ta je reprezentována pouze zvuky výbuchů a střelby, přičemž široko daleko není kromě vás ani noha.

Nenarazíte během celého putování ani na vtip ani na alespoň trochu zajímavou hudbu. Nenarazíte na nic, kromě neviditelné stěny. Až je vám při závěrečných, tolik očekávaných titulcích líto všech těch jmen, které daly do hry svůj čas a život, který přišel naprosto vniveč. Snad je právě jako první kroky a vyzkoušení si, že "takhle tedy ne".

Nevím, jak moc byli známí Digital Extremes mezi fanoušky her, ale ve chvíli, kdy se v recenzích toto studio díky své minulosti spojovalo s Epic Games, nebyla to pro Epic ani trochu dobrá reklama, a koho zajímalo, že s tímhle již Epic nemá skoro nic společného, že...

Dohrát tak tuto ukázku toho, jak by neměla hra vypadat, dá zabrat, minimálně nervům, když ne mozkovým závitům

Pro: Úvodní potůček v přírodě po havárii lodi a probuzení se do hry

Proti: Naprosto všechno ostatní. Od zpracování postav po scripty, hudbu a plný věrtel bugů. Kopec bugů. Horu bugů.

+4+6 / -2

Píše se budoucnost a vy jste pan Nikdo s ublíženým kukučem šikanovaného školáčka, jinak také Jack Mason. V rámci mise vám do lodě váš afro(?americký?) velící Stockton šoupne zachlazenu ženu. Zajímavé... řekl by Geralt z Rivie, ale pozor! Nedotýkat se!

Nesmíte, přestože vám v papírech stojí, že jste doktor. Tuhle skutečnost si po zbytek hry svérázně vyložíte tak, že budete životy brát, nikoliv zachraňovat. Žena je navíc údajně čímsi nakažena. Byla by to rutinní přeprava, kdyby vám do vznášedla nenarazila směšně pomalá balistická střela, ale pořád dost průrazná na to, aby způsobila havárii. Probíráte se hlavou dolů, na větvi stromu a zakšírovaný v křesle z lodi jak v dětské autosedačce a chladicí rakev je otevřená. Váš náklad jménem Karina kamsi utekl.

Po pár krocích si osvojíte základy, jako je pohyb, jak si šlehnout lék, což je spojeno s cukrovkářským rozostřením zraku. Následuje první střet s obyvateli planety, kteří si na vás troufnou nalehko, oděni pouze v teplákovkách s kapuckami a vestách s kutilskými kapsami. I jejich modré lenonky přispívají k tomu, že se jedná o patrně nejoriginálnější nepřátele v tomto rozporuplném počinu. Ostatní jakoby za malý honorář zavítali z ostatních stříleček před rokem 2005. Výbuchy odhalí hustotu vzduchu na úrovni rostlinného oleje, o posmrtné úlety hadráků se postará nespoutaný ragdoll a s tím spojený sulc efekt zase o mírně zdvižené obočí...

Vězte, že havárie lodi je tou poslední částí příběhu, kterou bez problémů poberete, ty další části jsou vám stejně jako úvod předváděny v nic neříkajících renderovaných filmečcích nevalného rozlišení. Odteď už prostě nebudete vědět o co GO. Možná to nevěděli ani scénáristé z Digital Extremes, zvyklí od roku 1999 až do té doby každoročně "updatovat" sérii Unreal Tournament, včetně prvního dílu xboxové odnože s podtitulem "Championship".

Berte Pariah jako pokus o "story mode" pro UTčko a zjednodušíte si to. Nejste v aréně, příběh se nějak odvíjí a jeho protagonista, třímající většinou věčně přehřátý a kopající samopal Bulldog pronásleduje svou prchající pacientku jako silně motivovaný oslík mrkvičku. Zmíněné hoodie tuláky záhy nahradí v orezlých krunýřích s obligátními nárameníky navlečení žoldáci. Po nějaké době iniciativu převezme regulérní armáda, která předchozí typy nepřátel trumfne v počtu HP, lepšími zbraněmi a vypucovaným brněním, nikoliv však inteligencí nebo taktikou. Do paměti se snad ještě vryje žoldácký plamenometčík, který po prostřelení nádrže a chvílí zoufalého pobíhání exploduje a často s sebou vezme i pár kamarádů což je osvědčené číslo, které nezestárne.

Rozšiřující se nabídka zbraní je klasika ve futuristické slupce, a tak se brokovnice alespoň nabíjí jinak (zezhora), než dneska a broky jsou plněné ochuzeným uranem, aby bylo pocitu ze „vzdálené budoucnosti“ učiněno zadost. Granátomet, raketomet, odstřelovačka nechybí ani zde a situaci tak zachraňují v roce 2004-5 ještě neokoukané upgrady, které ze zpočátku nepřesných a neúčinných zbraní udělají slušné kvéry. Získání upgradů vás navíc nutí prošmejdit mapy od přírodních exteriérů, až po často bohužel nudné a designově odfláklé průmyslové komplexy, které bohužel nezřídka působí počiny vypadlé editoru multiplayerových map. V takových případech se od nich liší jen rozmístěním výbušných barelů, zničitelných (!) pilířů a krytů pro vojáky a "přepouštěcími" tlačítky do dalších sekcí. Náplň hry spočívá tedy z 90% ve střílení na různé způsoby, výhradně proti lidským armádám, to beru u sci-fi jako velký plus, prostě žádní příšeráci.

Akční stránka je tedy OK, zastřešující příběh utahaný. Když Karina před Jackem konečně přestane utíkat a pár nakrátko spojí síly, stane se tak proto, aby ve vozidle seděla na straně spolujezdce, nebo aby na Jacka čekala, dokud někde nestiskne nějaké tlačítko. O nějaké kooperaci tedy nelze hovořit. Ne, že by se autoři nesnažili zpestřit hratelnost, ale pokusy o to působí jako zastydlé ve stádiu konceptu. Jízda ve vozidle, které neskutečně plave místo toho, aby normálně zatáčelo to nespraví. To let ve vznášedle plujícím rychle mezi stále se opakujícími se skalisky s ostřelováním nepřátel v tom protějším patří, stejně jako a jízda v otevřeném vlaku, zahrnující jeho dobíjení vagon po vagonu, mezi evergreeny, které autoři dobře opsali, z jiných FPS.

Pro: Pariah je příkladem po formální stránce zvládnutého řemesla ostřílených rutinérů...

Proti: ...smysl pro originalitu však Digital Extremes prokázali až v Dark Sector.

+20+20 / 0

Pariah som ako projekt sledoval ešte nejaký ten čas pred vydaním a myslím, že som sa vcelku tešil. Prečo vlastne nie, išlo o hru spoluautorov Unreal Tournamentu, navyše singleplayerový Unreal 2 sa mi napriek všeobecne negatívnej kritike ako oddychová FPS páčil. Čosi podobné som čakal od Pariahu, zaujímavú akciu v pekne spracovanom prostredí, autori dokonca sľubovali zaujímavý príbeh.
Nuž asi som sa nemal tešiť, hneď zo začiatku hry som nemal nijaké čierne myšlienky, ale celkovo pôsobila hra na mňa dosť nevýrazným dojmom, ako keby autori nemali poriadne nápady na prostredia. Príbeh (ktorý možno mnohí nepovažujú za vôbec dôležitý) tu v 90% hry pôsobí len v naháňaní sa z jedného miesta na druhé. Občas hráč použije nejaké to vozidlo, neviem čím to je, ale neprišlo mi to nijak extra zábavné, rovnako ako vylepšovanie zbraní, ktoré síce môžu zvyšovať účinnosť, ale celý nápad sa stráca v tom neskutočnom stereotype plnom otrasne dementných nepriateľov, ktorí sa hráčovi odpalujú raketometmi pred xichtom, alebo búrajú do seba či do skál vozidlami. Dosť nepekne ma prekvapili aj vybuchujúce kontajnery, predstavte si, že ste postrielali presilu nepriateľov, vybuchol pri tom kontajner, vy máte 100% života a jeho letiaci vrchnák vás zabije.
V podstate počas hry mi bol príbeh (nielen svojou nevýraznosťou)ukradnutý, ale myslím, že po tej snahe absolvovaní záveru, svojou blbosťou znechutí skoro každého, detaily nechcem spoilovať. A ten záver prišiel našťastie rýchlo, ani nie do piatich hodín od štartu hry.
Vo výsledku je tak Pariah pre mňa veľkým sklamaním, asi po všetkých herných stránkach, stereotyp sa dokázal naplno prejaviť už skutočne rýchlo a neviem tak, či je samotná krátkosť hry mínusom, alebo vyslobodením.

Pro: jedno-dve pekné prostredia, zbrane nie sú až tak strašné

Proti: stereotyp, AI, leveldesign, príbeh, fyzika+výbuchy,

+6+6 / 0

Tahle hra byla jako příloha u časopisu. Nečekal jsem od ní nic, předpokládal jsem, že ji vyzkouším a pak odložím na později. Nicméně, jak píší kolegové pode mnou, hra mě chytla a nepustila, dokud jsem ji nedohrál. Jedná se o scifi střílečku v celkem zajímavém prostředí, s dobře udělanými zbraněmi. Až na tu plazmovou pušku nebo co to bylo za sračku, tu jsem používal jen když jsem neměl náboje do ostatních. Ve hře jsou i ovladatelná vozidla, ale moc jich neužijete. Jen když musíte. Grafika je celkem dobrá, ale všechno je takové lesklé, nepřirozené. Zvuk a všechno mi jelo normálně (viz. komentář níže).

Konečný verdikt? Zajímavá, zábavná, dobře udělaná hra, které musíte dát šanci a ona vás chytne a nepustí.

P.S. Opomenul jsem zmínit editor, který není nijak složitý a na chvíli zabaví.

Pro: Zábavné, pěkně to vypadá.

Proti: Plazmová puška, nikde jsem nenašel zapnutí titulků.

+8+9 / -1

Jak zmínil kolega pode mnou, je to průměrná rubací akce ála Unreal, ničím zvláštní, snad krom hezkého upgradu zbraní. Považuju ji ale za velmi dobře zvládnutou, protože mě i tak z nějakého důvodu bavila snad celou dobu hrani :)
+3+5 / -2

Pariah je hodně zvláštní. Příběh tu sice moc není, ale i tak má celkem zajímavé podání (alespoň na papíře, když si hráč něco o hře přečte, vypadá pozadí zdejších konfliktů pro sci-fi fandy poutavě), bohužel ustupuje do pozadí a nahrazuje jej čistá akce.

Hratelnostně je to klasická sci-fi FPS (dědictví Unrealu se nezapře), ale naprosto dementní AI, stereotypní hratelnost i prostředí a spousta bugů sráží hodnocení rapidně dolů. Navíc na současném hardwaru je celá hra v podstatě nehratelná (nefungují zvuky, padá, nespouštějí se skripty...).

Zkrátka a dobře průměrná FPS po všech stránkách. Ale jak kolega nademnou (pipboy) naznačil, kdo má alespoň trochu rád sci-fi, toho hra chytí a už nepustí :-), tedy pokud jej nepřekonají některé bugy.

Pro: zbraně, zajímavý sci-fi svět, spousta akce

Proti: technické zpracování, AI, stereotyp

+11+11 / 0