Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

< >
  • PC 75
Onimushu jsem před nějakým tím pátkem rozehrál na Playstationu 2 a strávil jsem u ní kolem tří hodin. Z nějakého důvodu jsem ji odložil a už se k ní nevrátil a to i přesto, že jsem se u ní bavil. Byl jsem (ne)mile překvapen, když jsem ji včera rozehrál remasterovanou na PC a zjistil jsem, že jsem tehdy pokořil půlku hry.

Průchod hrou jsem si ještě pamatoval z Playstationu a dostat se do stejného bodu, ve kterém jsem tehdy skončil, mi trvalo asi hodinu a půl. Krátká herní doba by mohla být největší výtka k Onimushe, ale ona je to ve skutečnosti
největší pochvala. Herní systémy a jejich kombinace mi přijdou přitažlivé na papíře, ale po delší době strávené ve hrách jako jsou Resident Evil nebo první Devil May Cry mě začnou nudit. Nehledě na fixní kameru, která by měla přidat na atmosféře, což na mě bohužel vůbec nefunguje a jen mě štve, jak většinou nezabírá to, co bych potřeboval.

Nutné vracení se do lokací a řešení hádanek mi po nějaké době přijde otravné. Logické puzzly jsou kolikrát tak logické, jako puzzly z českých adventur, které vycházely na konci 90. let. Někdy jsem měl pocit, že jsou "problémy" vytvořené čistě na natažení herní doby. Nemůžu ale říct, že by byl vždy problém jen ve hrách....

Onimusha přesně tyhle problémy řeší svojí krátkou herní dobou a menším rozsahem herní mapy. Zároveň to ale není na úkor rozsáhlejšímu příběhu či desítkám boss fightů, protože ani toho není ve hře přehršel. Onimusha je prostě krátká hra, o které bych chtěl napsat, že uměle natahuje herní dobu, ale vlastně nejspíš nemůžu....

Neustálé respawnování nepřátel, záchytný bod PŘED puzzlem, na kterém závisí život herní postavy či nutnost načíst hru při úmrtí, mimo dovolená místa. Tyto designové prvky jsou dnes už strašně frustrující a pro mě nepochopitelné. Chtěl bych přimhouřit oči (toto není narážka na etniku postav, jen abysme si rozuměli v dnešní citlivé době) a kompletně odpustit tyto vývojářské plivance do obličeje, které byly na začátku tisíciletí ještě normální, ale.....

V poslední řadě musím zmínit stav a vzhled remasteru. Načítání mezi lokacemi je bleskurychlé, 60 fps mi u této hry přišlo víc vhod, než bych čekal a hra ani jednou nespadla. Co ale hrozně bije do očí je to, jak postavy a předměty s kterými je možné interagovat, vynikají v prostředí a vyložené září, což hrozně to ulehčuje "řešení puzzlů". Prostředí ve hře, minimálně ze začátku hry, působí jakoby bylo namalované na plátně a postavy se před ním pohybovaly. Někde mi dokonce přišlo, že ze hry kvůli tomu zmizel třetí rozměr. Neberu to jako problém, ale spíš jako úsměvné odhalení z dob, kdy nižší rozlišení dokázalo schovat triky vývojářů.
+13
  • PC 70
Jubilejní 50. komentář

Se sérií Onimusha jsem se poprvé setkal u kamaráda, který měl tuto hru na svém PS2, a mohl jsem si ji vyzkoušet. Sice to nebyl první díl série, který jsem zkoušel, ale v té době jsem neměl ani ponětí o tom, že hraji již asi čtvrtý díl této série. Důležité bylo, že mě ta hra bavila, a tak po mnoha letech jsem se rozhodl, že bych nějaký ten díl mohl zkusit a jelikož byl první díl i na PC, tak mi to udělalo vcelku radost. Jenomže ta radost skončila s tím, že jsem hru musel nelegálně stáhnout a ke všemu byla pouze v japonštině (nic proti japonštině, mám ji rád a někdy bych se jí rád naučil, ale kdo se v těch znacích má vyznat). Naštěstí šlo v nastavení přepnout i do angličtiny, což byl trochu porod, protože menu zůstane v japonštině a první filmeček nemá titulky.

Teď už tedy k samotné hře. Hra se hraje velmi dobře a celkem rychle odsýpá bez nějakých zádrhelů. Jelikož je vyvedena v pohledu, který je použit i v prvních dílech série Resident Evil, cítil jsem se jako doma. Tento pohled kamery mi totiž velice vyhovuje.

Příběh je docela zajímavě podaný a otevřený konec, dává naději, že s postavami v tomto díle se setkáme i v některých jiných. Příběh se točil kolem záchrany princezny, kterou se snaží zabít démoni.

Nyní se přesuneme k soubojovému systému. Ten je vcelku jednoduchý, ale rozmanitý, protože na každého protivníka funguje jiná taktika a tak odpadá sekání hlava nehlava do všeho, co se pohne. K tomu pomáhají i tři různé druhy mečů, které mají různé vlastnosti. Jedna je elektrická, zatímco druhá ohnivá. Každá je jinak určená pro souboj, protože ohnivý meč je těžkopádný, takže jsou údery účinnější, ale pomalejší.

Hrát nebudete pouze za Samanosukeho, ale i za jeho ninja spolubojovnici Kaide, která má úplně jiný styl, než Samanosuke.

Souboje s bossy jsou provedeny vcelku dobře, protože stačí najít jejich slabinu a poté už neudělat zbytečnou chybu a je vyhráno. Nejvíce mi dal zabrat předposlední bossfight, který jsem dělal celkově na 4x, ale povedl se mi, což je hlavní.

Ve hraní mě poháněl i dobrý soundtrack, který se v lokacích měnil velmi často, a tak nedošlo k tomu, že by se mi znechutil.

Co se mi na hře jednoznačně nelíbilo, bylo vracení nepřátel do místností, které jsem vyčistil a jakmile jsem se vrátil, byly tam i nepřátelé. Ty byly buď stejní nebo úplně jiní. Nejvíce mě to naštvalo, když jsem třeba omylem vešel do jiné místnosti a okamžitě jsem se vrátil těmi samými dveřmi během pár sekund a musel jsem v té místnosti bojovat znovu.

Pro: Příběh, souboje, bossové

Proti: respawn nepřátel v již vyčištěných lokacích, nelze přeskakovat cutscény

+9