Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 60
Máme u nás ve fabrice, takové nepsané pravidlo. Když chceš dělat prezentaci pro představenstvo, musíš ji udělat dostatečně sexy, aby je zaujala. Když ji sexy neuděláš, máš většinou problém. No a přesně tahle asociace se mi honila hlavou, když jsem hrál hru  >observer_.

Cyberpunk je žánr, který mě ve všech ohledech neustále přitahuje, ale zároveň z něj stále a stále odcházím víceméně zklamaný. Mám totiž v povědomí legendární filmy jako Blade Runner, Total Recall nebo počítačovou hru Deus Ex a tak neustále předpokládám, že vyprávět jakýkoliv příběh z tohoto prostředí prostě nemůže být chyba. Jenže to bych si nesměl číst knihy zakladatele žánru - Williama Gibsona - a být překvapený, jak nesourodé příběhy stály u počátku žánru. No a ne jinak je to i zde.

>observer_ má složitý název, úctyhodný příběh a zpracování takové, které je rozhodně různorodé. Jen ne sexy. Hlavní roli policejního vyšetřovatele, observera, nebo-li v naší řeči člověka, který se vlivem implantátů převtělil spíše do kyborga, tu namlouvá legendární herec a hlas Rutgera Haurera. Znalí ví, že zrovna on etabloval žánr cyberpunku ve filmovém průmyslu, takže volba tvůrců zvolit zrovna tento hlas do svého příběhu byla takřka geniální.

Stejně tak i příběh je veskrze hodně zajímavý. První scéna se odehrává ve Vašem policejním voze, v prostředí moderního Krakova v roce 2084, kde hned můžete poznat krásnou variaci na legendární román 1984. Prostředí Krakova je totiž značně ponuré, depresivní a prostě a jednoduše dystopické natolik, na kolik ho ovládnou moderní technologie a lidé v tom prostředí začnou spíše přežívat, než žít. No a do této temné nálady se Vám na vůz napíchne Váš syn, kterého jste dlouho neviděli ani neslyšeli. Řekne Vám pár zmatených vět a odpojí se. Vy si nicméně zjistíte, odkud telefonoval a jakmile dorazíte na místo mega odporného činžáku, zjistíte, že v bytě, kde měsíce pravděpodobně přežíval, je člověk bez hlavy.....no a v tu ránu začíná poctivá detektivní, ale notně halucinogenní, pátračka.

Prostředí hry těží především z interiéru činžáku, ve kterém žije spodina společnosti. Takže počítejte s tím, že si porochníte v hnusných interiérech. To by ale největší kámen úrazu nebyl. Ten přichází v momentě, kdy se Vám do překrásné grafiky promítají různé digitální efekty, které ze hry dělají jeden velký guláš, nebo chcete-li psychedelický trip. Problém je, že jako člověk (a to přiznávám vlastně horko těžko) s celou řadou implantátů máte možnost startovat dva druhy skenerů - jeden bioorganický, který Vám v místnosti najde různé tekutiny s prvky DNA, a druhý mechanický, který Vám po temných pokojích pro změnu rozsvítí předměty, které Vás posouvají v příběhu. Také se ale do lidí můžete napíchnout a dostat se do jejich vzpomínek. A tady bych asi vnímal ten největší kámen úrazu celé hry, protože zatímco se pohybujete po temném činžáku a sotva něco vidíte, tak ve vzpomínkách už neuvidíte zhola nic. Zde totiž začíná ta správná psychedelie, která je sice v mnoha ohledech nápaditá, ale hratelností je na bodu nula. A to ani nemluvě o bugách, kvůli kterým jsem pasáž musel několikrát restartovat.

Takže ano, máme tu čest s typickým představitelem 3D adventury, která je ale rozdělené na dvě části - vyšetřující a hororovou. Zatímco vyšetřující rozvíjí příběh, který hráče zajímá k blížícímu se konci čím dál tím víc, tak ta hororová dělá všechno pro to, aby mi hraní hry spíše otrávila. Popravdě mi u hraní hry bylo, jako když jsem před mnoha lety sledoval třetí díl Matrixu a je to vlastně podobné, jako číst knihy Williama Gibsona. Jak jde o vyšetřování, je to ok. Jak jde o technologické pasáže, jste v loji. Nicméně, když se vrátím k Matrixu, tak po poměrně realistickém prvním dílu a šíleném druhém dílu, který už nabádal k tomu, že tady nebude něco v pořádku, to byl totální úlet, který jsem sledoval s otevřenou pusou a nechápal, jak daleko bratři Wachowští se svým nápadem dokázali dojít a co vůbec dokázali zfilmovat. Do dnes na třetí díl nevzpomínám rád a musím říct, že i přes velice originální grafiku budu mít co dělat, abych si vzpomněl i na tuto hru.

Pro: Graficky naprosto úchvatná 3D adventura s poutavým příběhem a hlasem Rutgera Hauera, kterého prostě nelze neposlouchat.

Proti: Jenže hraní této hry je jako když jste poprvé celí natěšení viděli třetí díl Matrixu. Neuvěřitelný šok a směr příběhu, na který se nikdo nedokázal morálně připravit.

+20
  • PC 80
Opět další hra do sbírky ze série letošní výzvy a sice kategorie Nikdy se nevzdávej. Nejprve bych začal tím, že Horrorové lekačky a walking simulátory nepatří mezi špičku ledovce mého herního záběru a bál jsem se, že si něco takového nedokážu užít. Ale spletl jsem se, spletl jsem se těžce, protože tihle chlapci ze studia Bloobers mi dokázali, že i taková hra se dá udělat způsobem, který nadchne. Ne tím herno-mechanikovým, ale atmosférou. Atmosférou, která je hutná, depresivní, nebezpečná, ale i hravá místy mírně vtipná a taky dosti psychadelická. Ano všechno se to vlezlo do jednoho celkem krátkého titulu - thrilleru/detektivky

Jak už jsem řekl na začátku hra nenabízí žádné těžké herní mechanismy, ty se omezují na občasné prozkoumání místa činu, přečtení si mysli oběti (což je mimochodem hlavní náplní práce observerů - pozorovatelů) Nebo zajištění důkazů potažmo stop. Tyhle interakce lze dělat jen v některých málo místnostech jinak hodně spletitého domu, který má nejrůznější zákoutí.
Co do atmosféry však hra strčí hravě kdejakou hru, co jsem doposud odehrál. Příběh je trošku chaotický a zamotaný a na začátku hry vlastně ani netušíte, na co se to k sakru koukáte, kde to sakra jste a co tady vlastně děláte. Některé pasáže jsou až Lynchovsky bazarní a doslova na některé otázky nedostanete odpovědi ani po dohrání hry a to se mi upřímně líbí, protože přesně to je to co nechává volný průtok myšlenkám v hráčově mysli během hraní a i po dohrání titulu. Kladete si otázky, co se sakra stalo Danielovi Lazarskému. Proč má neustále ty divné vize, je to monstrum které ho celou hru pronásleduje ve skutečnosti on sám? (aby bylo jasno monstra jsou v celé hře dvě) A co na to Jan Tleskač?
Všechno tak nějak cyberpunkově na konci samozřejmě do sebe zapadne, ale něco zůstane otevřené a nevyjasněné ani po dohrání hry. Mimochodem ta hlavní zápletka mi nebezpečně připomínala vyústění příběhu v Cyberpunk 2077 kdo dohrál dá mi jistě za pravdu a tak je více než jasné, že se do jisté míry kolegové z CD Projektu museli celkem inspirovat a nebo je to klasické Sci-fi klišé;)

Verdikt tohoto celého na konec je 80% za neskutečný vizuální zážitek a kulervoucí herecký výkon Rutgera Hauera a jeho neskutečně sexy hlas. A ještě mi prosím vás někdo vysvětlete jak to ti Poláci dělají, že do svých her vždycky nacpou takové borce a oni jim tu hru odehrají tak bravůrně, až má skoro člověk pocit, že hraje film.

V příštím díle Zaklínače hlavní role Henry Cavil
+5
  • PC 70
Observer je opravdu zvláštní hra. Rozhodně jí nechybí atmosféra a zajímavé prostředí. Má ale rozhodně prostor pro vylepšení.

Hra nejdříve působí, že bude mít ne až tak originální příběh o otci zachraňujícím syna, ale nakonec mě děj překvapil svou originalitou. Určitě jsem něco takového nečekala a to oceňují. I když s vlkodlakem to možná trochu přehnali.

Nejlepší práci rozhodně odvedl herec, který namluvil hlavní postavu. Ale od herce jako je Rutger Hauer se neočekává cokoli špatného či průměrného. Nejsem zrovna znalec Blade Runnera (což musím napravit), ale estetika hry mi přijde estetikou v tomto filmu velmi podobná. Ať už jde o sci-fi /kyberpunkové prostředí, s tím související barevná paleta, detektivní příběh. Mimo Blade Runnera hra chvilkami samozřejmě připomíná Layers of Fear a jedná část mi hodně připomínala P.T.

V některých částech je hra poměrně zmatená. Chápu, že mysl je chaotické místo a zvláště mysl lidí, kteří byli zrovna zavražděni, ale na mě toho chaosu bylo možná až moc. V myšlenkách zavražděných procházíte i určitou verzí posledních chvil oběti. Hrát za někoho, o kom vím, že umře, bylo možná ještě děsivější, než když by člověk hrál za postavu, u které by její osud nevěděl. Opravdu jsem každou chvilkou čekala, kdy to přijde.

Trochu zbytečné mi přijdou dva různé pohledy pro prohledávání místa činu. Celkově vyšetřování míst činu mě nebavilo. Nutnost prohledávat a analyzovat věci pomocích dvou různých pohledů mi přišlo zmatené a divné. V prohledávání nejen míst činu, ale celkově prostředí nepomáhá, že u některých objektů musíte být v přesném úhlu, jinak nejdou zvednout, popř. s nimi nejde jinak interagovat.

Pak je tu Synchrozine. Pochopila jsem, že se jedná o nějaký lék, který má člověka asi uklidnit, ale jak funguje, a kdy je správně po použít, na to jsem nepřišla. Vzhledem k tomu, že ho všude byl dostatek, brala jsem ho tak náhodně, občas vlastně omylem. Nepřišlo mi, že po jeho užití by se něco extra měnilo.

Graficky se nejedná o zrovna nejhezčí hru. I když prostředí má rozhodně svou atmosféru, tak vzhled postav a například holubů není zrovna povedený. Holuby se celkově nepovedli. Neuletí, když kolem nich projdete či proběhnete, pouze tak divně popoběhnou. Živých věcí ve hře moc není a mimo holubů je skutečně vidět jen pár osob (z toho většina už po smrti). Postavy ale nevypadají moc hezky, jsou takové nedotažené. Na druhou stranu se mi líbilo to, jak autoři vyřešili, aby postav nemuseli dělat více. To, že jsou nájemníci schování v bytech a mluví se s nimi jen před interkom, je dobrý nápad. Na obrazce jsou pak vidět jen střídající se obrázky, což hezky doplňuje atmosféru hry.

Pro: atmosféra, příběh

Proti: vzhled postav, samotné vyšetřování místa činu, chaos

+10
  • PC 75
Observer je laděn ve stylu cyberpunk detektivky s četnými hororovými prvky a je zasazena do prostředí té co možná nejšpinavější ubytovny, kterou si vývojáři z Bloober Team dokázali představit. (Jen tak na okraj, toto studio má na triku také Layers of Fear, sklízející úspěchy a kladná hodnocení kde se dá.) Hlavní role se zde ujímá detektiv Daniel Lazarski, vybaven mnoha nedobrovolnými augumentacemi a také dobře známým syndromem: „I never asked for this…“, hledající svého ztraceného syna, který ho v úvodu hry kontaktuje s nevyřčenou žádostí o pomoc.

Herní prostředí rozhodně zaujme, ale vzhledem k četným vizuálním kejklům, spojeným s očními implantáty detektiva, není asi úplně vhodné pro jedince citlivější na záblesky. Na druhou stranu díky těmto implantátům můžeme přepínat mezi normálním a vyšetřovacím režimem, kdy vidíme technologické nebo biologické stopy, které jsou spojené s řešeným případem. Kromě vševidoucích očí je vyšetřující obohacen také o konektor na propojení jeho vědomí a čip vyšetřovaného (většinou již nebožtíka). Tímto způsobem se dostane do neuspořádaných vzpomínek oběti, ve kterých se musí dopátrat dalších vodítek k vyřešení svého případu. Bohužel jak to tak bývá, čím víc myslí nahackujete, tím obtížnější je rozeznat realitu. 

Herní doba je sice poměrně krátká, a pokud nebudete sbírat všechny karty pacientů nebo se nezaseknete u jednoho z nepříliš náročných puzzlů, zabere vám něco kolem 6 hodin. Není to mnoho, ale o to intenzivnější zážitek hra nabízí.
+10
  • PC 90
V Polsku nejspíš ví, jak se postavit ke cyberpunkovému žánru. Od vývojářů jsem nic nehrál, takže to s nimi byla první zkušenost a hned velmi příjemná.

Ocitáme se v roku 2084 v Krakově, po válce mezi západem způsobena tzv. digitálním virem a moci se ujaly korporace a bohatí stále bohatnou a chudí se snaží přežít do dalšího dne. Hrajete za detektiva místní policie, speciální jednotky Observer, kteří mají možnost se napíchnout na nervový implantát a dozvědět se, co je třeba z vzpomínek ať už oběti nebo svědka a k tomu jim ještě dopomáhají 2 skenery na zjišťování a analyzování místa činu.

Celý příběh začíná divným telefonátem detektivova syna a vy po vystopování zdroje volání se vydáte do budovy zdroje volání. Budova je po vašem příjezdu z neznámých příčin uzamčena a v bytě, který patří jeho synovi najde mrtvolu, ale bez hlavy, tak nemůže určit jestli je to on a v tu chvíli začíná vyšetřování toho, co se vlastně stalo a jestli je syn stále naživu.

A jako správný detektiv chodíte od dveří ke dveřím a snažíte se zjistit, cokoliv, co by vás posunulo dále, sem tam si vyslechnete příběhy místních obyvatel, z nichž někteří nemají žádné augmentace, i když většina lidí je už má, sem tam narazíte na vedlejší misi a i na jednu minihru na počítačích místních obyvatel, když už se vám podaří dostat do nějakého bytu, jelikož většina je kvůli lockdownu uzavřena.

Při pátrání se postupně připojujete na nervové implantáty obětí, které najdete a jelikož tohle děláte celý život a vybralo si na to vás daň, tak se tyhle výlety do podvědomí ostatních začínají projevovat i do reality, máte okna a přicházíte o kontrolu, kterou tak tak udržujete díky injekcím.

Celé tohle podtrhuje horrorová a mysteriózní atmosféra, která přidává na otáčkách, čím víc se blížíte vyřešení případu a zjištění toho, co se stalo vašemu synovi. Celý vizuál je nádherně zpracovaný, včetně audio stránky a hra vás neskutečně vtáhne.

Co vás z ní lehce vytáhne, je ovládání, na které se dá zvyknout, ale rozhodně by to chtělo lepší zpracování, ať už interakce s předměty a jejich analýza, tak třeba i samotná chůze, by mohla být o něco rychlejší. Další škoda je, že v jednu chvíli se dostanete do bodu, kdy už nemůžete dokončit vedlejší mise a jedete čistě vstříc cíli, kdy se rozhodnete mezi 2 možnostmi, jak celý příběh skončí. Není to nic závratného, ale taky nic co neurazí, ale dokáže vás to vtáhnout.

Hrána vylepšená verze Observer: System Redux.
+13
  • PC 70
V první řadě bych rád ocenil fakt, že jsem >observer_hrál zrovna v době karantény :) Hned to má o dost větší grády, když pocit izolace, který ve vás hlodá celé týdny okořeníte hrou, která přesně na tomto staví také.

Když jsem hru kupoval, skutečně jsem se modlil, ať je zdejší hodnocení jen děsivá anomálie. Bohužel, nebylo tomu tak. Když jsem hru začal hrát, párkrát jsem měl chuť jí vypnout a už se k ní nikdy nevrátit. Fakt už jsem dlouho neviděl takový rozpor mezi kvalitou obsahu a kvalitou zpracování. Nesmírně špatně optimalizovaná hra s nepřehledným ovládáním a matoucími prvky rozhraní – trvalo půl hry, než jsem si tak nějak zvykl. Chápu, že některé rušivé prvky měli podporovat pocit frustrace, který chce hrát vyvolat, ale něco by se dít zkrátka nemělo. Zrovna když komentář v kládám, vidím v diskusi od special_plan komentář „S tím audiovizuálním bordelem to tvůrci trochu přehnali.“ Jo, přesně. Přehnali. A nejen s ním.

Pravda ale je, že mě svět >observer_ nečekaně pohltil. Z počátku to tak nevypadalo, zdálo se mi to nesmírně tuctové – a vlastně to do jisté míry tuctové je – ale zcela novou hodnotu tomu přidává horrový prvek. Teoreticky by se _observer nelišil od Deus Ex, ale ta děsivá část tomu dává zcela nový a velmi zajímaví směr. Některé lekačky byly laciné, jiné ale velmi dobré a až na jeden jsem si užil všechny výlety do cizích myslí. Dotek tvůrců Layers of Fear zřejmý, včetně plna easter eggů.
Zároveň se mi nesmírně líbí nápad komunikace s nájemníky skrz videohovory. Někdy jsou velmi bizarní, a tvůrci si to uvědomuji – copak je asi to neonové světlo za dveřmi Marie? A kdo je vůbec Marie? A není to jen v mé mysli? U některých hovorů se tyto otázky dost nabízí. Jiné pomáhají pochopit kontext světa. A některé zkrátka pobaví.

Na to, jak má >observer_ poměrně malinkatý herní svět, je toho tedy docela dost k prozkoumání. Zde ale existuje jeden zásadní nešvar – od jisté části hry je příběh striktně lineální. Od té chvíle není už moc možnosti splnit vedlejší questy a hledat easter eggy – ona tam asi ta možnost byla, ale neustále nové situace nedovolila smysluplnému obratu někam jinam. Došlo mi to někde v půlce této cesty, a trochu otráveně jsem hru dohrál, protože jsem věděl, že se stejně budu muset vrátit úplně na začátek a nebude se mi chtít. Hru mám vlastně stále nedohranou a nevím kdy jí dohraji, protože teď nemám chuť to začínat znovu.

Rád bych se také ještě vyjádřil k primárnímu tématu hry – jak jsem naznačil, podobně jako v Deux Ex jde o modifikace těl pomoci augmentace. Někdy je inspirace až nepokrytá. Toto téma je samozřejmě mnohem starší než obě hry, ale při hraní jsi jistě všimnete, že autoři „inspirací“ skutečně nešetřili. Problém je, že dichotomie světa je příliš velká. To, co je cyberpunkové, je špatné. To, co je nemodifikované, je dobré. A tak jedou celou dobu. Mnoho her, které tvoří „dystopie“ mají s tímto problém, zvlášť pak sci-fi které je zakládají na technologickém boomu. Co mě však vyloženě vyděsilo byl jeden text ve hře, který augmentaci – tedy to, proti čemu hra celou dobu brojí – přirovná k transsexualitě. Nevím, jestli to byl tvůrčí účel, ale pokud něco celou hru démonizujete a pak to přirovnáte s tak citlivém problém, je to za mě dost nepovedený krok.

Přesto musím vzdát jeden hold – obvykle se v těchto hrách na konci vydám na cestu, kterou přesně tvůrci odsuzují. Když je možnost zachránit hodného robota, zachráním robota. Přesto se jim povedlo ve mně vzbudit silnou nenávist k Adamovi. Nesnažili se to zahrát do prostého dilematu umělého vědomí, ale skutečně psychopatie versus empatie. V kontextu celé hry to samozřejmě vyhrocuje to démonizování augmentace, přesto to bylo příjemnější než něco plné laciných emocí. Necítil jsem se špatně, když jsem ho odmítl.

Suma sumárum – Not Great Not Terrible. Povedlo se mi získat hru za velmi slušnou cenu. 28 eur které za to tvůrci jinak požadují jsou neskutečná zlodějna. 10 eur, možná 15 při vydání. Jinak je to skutečně odírání, protože zas tolik invence do toho podle mě nedali. Jiné hry ze stejného universa bych však uvítal.

Pro: Zajímavé spojení cyberpunku a horroru, celková zvuková stránka, videohovory a easter eggy.

Proti: Frustrující ovládání, grafické peklíčko, nevyvedená dystopická dichotomie světa.

+16
  • PC 75
Zajímavý kousek. Začal bych tím nejlepším, atmosféra osmdesátkového polského cyberpunku je tak dobrá, že jsem se začal těšit i na Cyberpunk 2077. Prostorám Polských končin nepomůže ani technologie a už vůbec nepomůže polským činžákům. Temno, špína, pár augmentací a máme solidní prostředí pro hru.

V roli Daniela Lazarskiho se vydáte hledat svého syna. Observer je policista který se pomocí implantátu dokáže dostat do vaší mysli a v ní najít důkazy k případu. Budete vyslýchat obyvatele bytů. Tyhle rozhovory pomáhají atmosféře nesmírně moc. Nedůvěřivý lidé s vámi vždy budou mluvit pouze přes interkom a vy si můžete jen domýšlet jak vypadají a co se u nich doma odehrává.

Prozkoumávání míst, hledání stop je další důležitý faktor hry. To mě osobně nebavilo až tak moc, ale se spojením míst na kterých tyto pasáže byly mě to celkem uteklo. Po většinu času se totiž odehrávali v bytech místních nájemníku a já rád jsem se podíval jak a za jakých podmínek žily. Několikrát se podíváte do myslí nájemníků. Abyste našli to co hledáte musíte projít labyrintem jejich mysli a vyhnout se jejich nočním můrám, častokrát i vlastním. To provází nějáká hádanka nebo naháněčka. Hru jsem hrál někdy v létě a žádná mi neutkvěla v hlavě. Což malinko vypovídá jak moc se jim podařilo mě zaujmout.

Tajemno příběhu mě táhlo až do konce. Bohužel když se tohle hře daří, tak mě nakonec závěr často tolik nezaujme, což bylo i v tomhle případu. Atmosféra to ale zachránila vše. Pokud chcete vidět dobře zvládnutý cyberpunk, tak observer je dobrou volbou.

Pro: ATMOSFÉRA, tajemno, protagonista

Proti: Některé hádanky

+15
  • PC --
Horory nemám rád a ty s lacinými lekačkami už vůbec ne. Ale >observer_ působil taxtrašně sexy, že nešlo odolat. Ten retro cyberpunk má neskutečný atmosferický koule. Zasazení do stísněných prostor činžovního domu tomu dodalo svoje zatuchlé intimní kouzlo. I obyvatelé Luníku 9 by prchli před zdejší totální degradací bytových jednotek, které jsou vystavěny dokonce i ve sklepních kójích.

Nejlepší částí hry jsou jednoznačně „poklidné“ chodící pasáže, kde hráč nasává tíživou atmosféru a provádí detektivní investigaci zdejších událostí. S obyvateli domu je komunikace skrz video intercomy hodně neosobní a i přesto je každý takový rozhovor dostatečně silný na to, aby odkryl osud, povahu a charakter nájemníka.

Bohužel, další herní rovina už tak zajímavá není, spíše naopak. Mr. Observer se totiž dokáže napíchnout do mysli a prožívat zpětně zážitky dané osoby. To s sebou nese psychopatické výjevy, nesouvisející hromady šílených představ, skřípající zvuky a hlavně co nejvíce blikajících blbin všude kolem. Tyhle sekvence jsou natolik zdlouhavé, frustrující a otravné, že dokáží hraní pěkně zprotivit. Zabírají asi jednu třetinu hrací doby a těžko posoudit, jestli si to vůbec někdo herně dokáže užít. To je hlavní důvod, proč mě >observer_ zklamal...

I když se hra řadí spíše mezi walking simulátory, interakce a adventurních prvků je tady vcelku dost. A stejně jako v případě SOMA, i tady je nebezpečí spíše na škodu. Hra je natolik silná, že by to utáhla i bez zbytečných naháněcích pasáží.

Hodnocení: ✰✰
+22
  • PC 85
Bloober Team sídli v starobylom poľskom meste Krakov a preto nemôže prekvapiť, že Observer sa tiež odohráva v Krakove, avšak už v roku 2084, kedy si nielen toto mesto, ale aj celá Európa prešli ničivou vojnou. O tom, kto s kým bojoval nie sú v hre žiadne zmienky, faktom však zostáva, že z našej súčasnej civilizácie nezostal takmer kameň na kameni. Nový Krakov je ošarpané mesto a vyzerá, akoby sa skôr prepadlo do minulosti, než v roku 2084. Technickú vyspelosť evokujú iba všade prítomné kamery a počítače, inak je architektúra a aj celá spoločnosť v radikálnom úpadku. Dôvodom takéhoto stavu je skutočnosť, že po vojne už neexistuje žiadna vláda a v tzv. Piatej Poľskej republike má všetku moc v rukách megakorporácia Chiron. Tá nemá záujem na žiadnom rozvoji spoločnosti a všetka jej snaha sa sústreďuje výhradne na sledovanie a ovládanie občanov alebo experimenty s nanotechnológiami.

Tvorcovia nezvolili rok 2084 náhodne. Je to jasný odkaz na rovnomenný slávny román Georga Orwela. Aj v Novom Krakove preto všetci žijú pod neustálym dohľadu Veľkého brata, ktorého tu reprezentuje korporácia Chiron a jej prisluhovači. Jedným z nich je aj Observer, člen špeciálnej hi-tech policajnej divízie, ktorá disponuje unikátnym zabudovaným kúskom kyberwaru. Keďže sa všetok vývoj sústredil iba na kybernetické augumentácie a nanotechnológiu, ktorú majú už zabudovanú všetci, dokáže príslušník tejto polície po napojení na každý lebeční datajack prenikať do mysle. Aj hlavný hrdina, ktorým je starý detektív Dan Lazarski má túto schopnosť a tak svojim napájaním do mŕtvych ľudí dokáže zrekonštruovať ich posledné okamihy pred smrťou. Z kúskov ich potrhaných a nejasných spomienok tak dokáže doslova vykresávať potrebný dôkazný materiál pre svoje vyšetrovanie.

A práve sekvencie, kedy Dan prechádza spomienkami mŕtvych ľudí jednoznačne pripomínajú rovnaký rukopis aký použili tvorcovia pri svojej prvej hre Layers of Fear. Observer sa totiž podobne odohráva iba v malom obytnom dome, ktorý má iba pár poschodí a vonku sa ocitneme len chvíku na malom nádvorí s tetovacím salónom. S výnimkou úvodu, kedy sedí Dan v aute v uliciach, z Nového Krakova neuvidíte skoro nič. Pri pohľade z okna vidno len ďalšie ošarpané budovy, ktoré neustále zalieva nekonečný dážď. Navyše, Dan sa nedostane ani do žiadnych dverí, ktoré sú obývané živými nájomníkmi. S nimi komunikuje výhradne cez monitor a mikrofón na dverách a jedinú živú bytosť, ktorú stretne, je bývalý vojak, ktorý v dome pracuje ako údržbár. Práve obrovská odcudzenosť a osamelosť ešte viac zvyšuje už tak vysokú bezútešnosť prostredia.

Danovi Lazarskemu prepožičal hlas známy herec Rutger Hauer, ktorý stvárnil jednu z hlavných postáv v kyberpunkovej filmovej klasike Blade Runner. Rutger Hauer síce poskytol hlavnej postave aj svoju podobu, keďže sa však hra odohráva z pohľadu prvej osoby, musíte si vystačiť iba z jeho chrapľavým stareckým hlasom. Starnúci Dan však do tohto obytného domu prichádza v osobnej veci. Vydáva sa totiž po stopách svojho dávno strateného syna Adama, ktorému sa odrazu podarilo naladiť na frekvenciu jeho ComPassu, čo je osobní komunikátor a biopočítač v jednom. Či sa mu podarí svojho syna Adama nájsť a ako to celé skončí sa dozviete samozrejme až na záver, avšak treba zdôrazniť, že hra má dva konce. A oba sú depresívne a smutné.
Danova cesta za vyriešením prípadu a strateným synom nie je lemovaná len nachádzaním mŕtvol v zanedbaných malých bytoch. Je hlavne plná rôznych halucinogénnych sekvencií a v tých tvorcovia doslova excelujú. Dovolím si tvrdiť, že Unreal engine je v tomto prípade využitý dokonale a chrlí gejzír nápadov, odkazov a jeho využitie dokazuje výtvarný talent vývojárov. Od surrealistických snových vízií virtuálnej reality som dostal až stealth scénam, kde som sa musel skrývať pred smrtiacou príšerou a na záver som si dokonca pobehal aj v kobkách klasického dungeon crawleru v štýle Dungeon Mastera. Nepovinnú minihru, inšpirovanú Pac-Manom si môžete zahrať aj na starých počítačoch v niektorých miestnostiach. Bola síce náročná, ale spracovaná tak zábavne, že som ju dohral takmer do konca. Príjemné prekvapenia ma čakali na každom kroku a odohraných 9 hodín ubehlo ako voda napriek tomu, že som sa vôbec neponáhľal a skúmal, či skenoval doslova každý kúsok hernej plochy.

Táto hra prekračuje hranice bežného walking simulátoru a dokazuje, že pútavý príbeh sa nemusí rozprávať iba cez kvantá textu a nelogicky pohodené zápisky. Tam, kde si iní tvorcovia pomáhajú pri rozprávaní príbehu textom, tam Observer oveľa sympatickejšie odhaľuje príbeh cez pozoruhodný vizuál. Som presvedčený, že toto je cesta po ktorej by sa mohli podobné hororové adventúry radšej uberať, otázkou však zostáva, či aj iní tvorcovia dokážu prejaviť taký výtvarný talent a predstavivosť. Observer dokáže vtiahnuť do deja gejzírom nápadov, avšak svoje čaro však nemôže na malej ploche naplno rozvinúť.

Pro: Atmosféra a svet, príbeh, výtvarná štylizácia

Proti: Príbehové pozadie nebolo dostatočne rozvinuté, slabšie stealth časti

+24
  • PC 80
Čekal jsem jenom Layers of Fear ve scifi (a nevadilo by mi to, bo jsem fanda LoF), ale je vidět, že tvůrci chtěli alespoň někam pokročit, tak jsem dostal místo tunelovýho zážitku lehounce openworld zážitek. Herně se střídají 3 části:

Chodící/hledací část, která mě bavila asi nejvíc, protože sem strašně žral prostředí. Polská hnusně zaplískaná bytovka, strašidelná sama o sobě, ještě doplněná o 80s cyber prostředí, takže jsou všude crt monitory, diskety, na počítačích 8mi bitová hra, sekající se Bladerunnerovské reklamy... Atmosféru ještě doplňují sousedi, se kterými, kvůli lockdownu, mluvíte jenom přes dveře a kteří jsou ve směs všichni magoři.
"Můžeme si promluvit?"
"Ale jistě, a copak je to za divného kamaráda, co za vámi stojí?"
"Prosím?"
"Ach bože, promiňte, musím už jít."
*Paranoia příštích 5 minut*

Vyšetřovací část mě bavila nejméně. Bytovkama pobíhá vrah, který za sebou nechá několik mrtvol a místo činu musíte ohledat, aby jste zjistili, kudy dál. K tomu Vám pomáhá "biovidění" na organické věci k prozkoumání a "cybervidění" na počítače a především sledování kabelů k nim zapojeným. Ve zkratce se to ale většinou zvrhne v pixelhunting.

Občas musíte někomu hacknout mozek a tady je to už klasické Layers of Fear. 90% času jdete jen dopředu a kocháte se paranoidně schizofrenními výjevy. Později vás hledá příšerák, před kterým by jste se měli plížit, ale zjistil jsem, že jde i obíhat, takže takový opruz to nebyl.

Celkově se mi to líbilo, kulervoucí to není, ale má to super atmosféru a vřeštěl jsem u toho nesčetněkráte... A Rutger Hauer má sexy hlas. ^_^

Pro: atmosféra, scifi prostředí, Rutger Hauer

Proti: pixelhunting, části s monstrem, příběh je meh

+16
  • PC 60
Observer je ničím nevybočující kyberpunk, který si k tomu dost vypůjčuje z Layers of Fear. Výsledkem je tak hra, která sice hezky vypadá a příjemně se hraje, pokud jste už však hráli LoF, ničím nějak zvlášť nezaujme a nepřekvapí. Pěkná procházka to ale je. Přemýšlel jsem jak v komentu pokračovat, ale v předchozích třech větách jsem sdělil vše, co jsem ke hře chtěl a mohl říct.
+25