Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 70
Dark Souls z wishu. Takto by sa dal s prižmúrením oboch očí Nioh opísať. Ono to možno naozaj znie nelichotivo, ale veľké množstvo vecí, ktoré robia hry od FromSoftware, robí aj Nioh, ale vždy o kúsok horšie.

Nepriatelia sú celkom zaujímaví, ale vzorce chovania sú podobnejšie a nie je ich až tak veľa druhov ako v Dark Souls, hoci hra je dlhá. Hra obsahuje zaujímavé lokácie, niektoré dokonca s extra silnou atmosférou, ale hra nie je jeden poprepájaný otvorený svet, ale jedná sa o samostatné misie, ktoré sú častokrát lineárnejšie a koridorovejšie, hoci sa nájdu aj zaujímavejšie a s použitím skratiek. No ale narozdiel od Dark Souls, Nioh sa nehanbí lokácie doslova recyklovať. Áno, úplne rovnaké, len s iným rozmiestnením nepriateľov a lootu a možno tam, kde bol záver a boss je teraz štart a záver je tam, kde bol predtým štart. A niekedy recykluje aj trikrát, alebo štyrikrát. Je pravda, že sa to týka hlavne vedľajších úloh, ale to na veci nič nemení. Navyše vedľajšie úlohy budete chcieť plniť tak či tak, ak chcete lepší loot alebo mať dostatočný level a negrindiť hlavnú misiu, pretože misie sa tu dajú kľudne opakovať.

No a ten spomínaný loot. Pripravte sa byť zahltený ako v Diable, padá toho veľa, padá to všade a vyzerá to rovnako, akurát to má o kúsok lepšie štatistiky. Našťastie sa dá loot predávať a recyklovať tak do náhrady za duše pre levelovanie alebo darovať duchom Kodama na nejaký ten bonus. No a čo ten spomínaný level? Narozdiel od Dark Souls alebo Sekira je v Nioh level hráčovej postavy oveľa podstatnejšia vec, pretože tam, kde v Dark Souls vyhrával skill, v prípade Nioh treba mať aj level, inak hráč dáva malé zranenie alebo je naopak ako z papiera, hoci ešte pred hodinou v inej misii sa cítil ako tank.

Ok a prečo vlastne dávam stále hodnotenie 70%, keď len kritizujem? To, čo je na Niohu dobré, okrem atmosféry niektorých lokácii je vlastne aj boj. Oproti Dark Souls je rýchlejší a nutne agresívnejší. I z hľadiska protivníkov rozdelených na ľudí a tých nadprirodzených (nemŕtvi, oni, duchovia atď...) to pôsobí, ako keby boje s ľuďmi predbehli konceptuálne Sekiro vo vyčerpaní a odokrytí protivníka a následne v zasadení kritického úderu a tento boj je aj viac o odrážaní útokov. Naopak boje s nadprirodzenými bytosťami sú častokrát klasickejšie "soulsovejšie". Čo ale Nioh má a "fromovky" nie, je možnosť vylepšovať si pre určitý typ zbrane (napr. dva meče, kopija atď.) útoky a odomykať ďalšie špeciálne. Okrem toho pri každej zbrani vie hráč aktívne počas boja meniť medzi vysokým, stredným a nízkym postojom, pričom každý postoj ponúka iné útoky na inú hru, niektoré sú defenzívnejšie, niektoré agresívnejšie. V tomto je zaujímavé to, že napr. ak hráte na kopije, ako som hral ja, tak odlišné útoky a taktiku vám neponúka konkrétny kus zbrane, ktorý používate, ale jej typ, práve vybraný postoj a odomknuté, používané schopnosti. To prospieva aj plynulejšiemu zlepšovaniu sa v hre, pretože v podstate nabalujete nové veci na to, čo už poznáte, miesto toho, aby ste predošlú zbraň a jej movesez zahodili v prospech novej. To dopĺňa hra o niekoľko ďalších mechaník ako Ki pulse, ktoré hru na jednej strane komplikujú, ale zároveň robia aj zaujímavejšou.

Podstatná časť tohto typu hier sú bossovia a niektorí boli naozaj zaujímaví, avšak najťažší pre väčšinu hráčov bol asi ten prvý "japonský", kde hráč ešte nepozná tempo hry, herné mechanizmy a nemá v podstate odomknuté žiadne schopnosti. Väčšinu ďalších bossov som už zabil na 1-2 pokus s výnimkou asi jedného historického generála v v 3/4 hry. Čo bolo trochu nedomyslené a hlúpe mi prišlo, že boss arény majú niekedy dosť objektov, o ktoré sa viete počas kotúľu alebo pohybu nechtiac zaseknúť/zablokovať a umrieť a aj potom to, že za chyby sa tu niekedy platí instakillom, pretože viacero nepriateľov a hlavne minibossov ak vás trafí, tak spustí reťaz útokov, ktorým sa už následne nevyhnete a síce neumriete na prvý alebo druhý úder, ale nemáte sa im aj tak ako vyhnúť. Škoda je aj v recyklovaní mnohých bossov, ktorí sa neskôr v hre vyskytovali ako minibossovia alebo regulérni nepriatelia. Myslím si však, že pre milovníkov žánra a japonskej mytológie a histórie hra i tak stojí za zahranie.

Pro: atmosféra, zaujímavé možnosti boja a bojových schopností

Proti: recyklácia lokácii a (mini)bossov, lineárnejší level design, málo druhov nepriateľov, priveľa lootu

+11
  • PC 70
Jako fanoušek série Dark Souls jsem se na tuto hru hodně těšil a těch podobností právě k Dark Souls se tu dá najít dost. Hra je na první pohled fakt těžká, prakticky kdokoliv je schopný mě zabít, o extra těžkých bossech nemluvě. Jsou zde svatyně, které mají podobnou funkci jako bonfiry v DS, čili ukládání pozice a respawn většiny nepřátel. Jinými slovy, to přirovnání se vyloženě nabízí, ale přitom si hra jde tak trochu i svou cestou a to rozhodně není na škodu.

První odlišností, které jsem si všiml, bylo jistě velké množství předmětů. V nich se pořádně vyznat je docela náročná práce, čemuž moc nepomohou jejich japonské názvy. I po dohrání hry se těmi názvy nedokážu prohrabat a tak se orientuju především podle ikony a případně opakovaně čtu popisky. U některých předmětů se mi stávalo, že jsem i po přečtení popisků nechápal význam jejich účinků a tak jsem to musel googlit na internetu.

Další odlišností je obrovské množství atributů a schopností, které se tu evidují s tím, že mnohé z nich se dají vylepšovat. Jsou to základní atributy, konkrétní schopností u jednotlivých typů zbraní, ninjitsu pointy, onmyo pointy, zběhlost ve zbraní, familiarita zbraně, fame pointy… Jinými slovy je toho spousta a určitě jsem ještě na něco zapomněl. Na začátku je tedy fakt doslova peklo se v tom nějak vyznat a nepokazit si tak build postavy.

To samé peklíčko přichází i v ovládání během soubojů. S rostoucím množstvím získaných schopností ve zbrani přichází spousta možností, jakým způsobem se bojuje a to se všechno ovládá různými kombinacemi tlačítek na ovladači a to ještě v závislosti na postoji. Plus některé chvaty se ovládají stejným tlačítkem a je tak potřeba nastavit, že se bude dělat jeden chvat na úkor druhého. Zní to hrozně náročně, ale pokud to hráč všechno dostane pod kůži, může se svojí postavou dělat hodně dobré kousky. Já osobně jsem asi někde mezi, určitě jsem se nenaučil efektivně přepínat postoje během souboje, ale i tak se mi podařilo základní hru dohrát.

Další náročnou disciplínou na pochopení je kovárna. Zde je možné si nechat ukovat předměty, vylepšovat předměty, očarovávat, atd. To vše samozřejmě za peníze. Když jsem si tam pak chtěl vylepšovat oblíbené brnění (používal jsem set Warrior of the West), tak to později stálo obrovské částky, takže se mi spíše vyplatilo někde danou část brnění získat třeba z fantoma než si to sám vylepšovat. A nebo jsem to pořádně nepochopil.

Příběh hry mě docela chytil. Na začátku jsem si ale říkal, jestli náhodou nehraji druhého zaklínače, protože hra začíná tak, že je hlavní hrdina s dlouhými bílými vlasy ve vězení. Interně jsem tak začal Williamovi říkat Geralt. Jinak hlavní postava Williama vychází ze skutečného mořeplavce, který se stal Samurajem. O něčem takovém jsem do té doby nevěděl, takže jsem se zase dozvěděl něco nového. Jinak s japonskou kulturou obecně nemám moc zkušeností, takže spousta věcí je pro mě neokoukaná a tak mě celý průběh bavil.

Design hry mi ze začátku zase připomínal Dark Souls. Postupné probojovávání se, hledání zkratek, které při případné smrti ušetří cestu, čas a hlavně životy, bojování s minibosem. Vzhledem k častému umírání na obyčejných nepřátelích jsem zjistil, že mi tři základní elixíry rozhodně nebudou stačit a tak jsem se dal na hledání Kodamů, kterým díky jejich vzhledu interně říkám "Alzáci". Moje první setkání s bossem nakonec nebylo tak hrozné, jak jsem původně čekal, takže super. Následně jsem ale zjistil, že hra není jednolitá jako Dark Souls, ale rozdělená do samostatných misí, což nemusí být hned špatně. Stejně tak je zajímavé, že design jednotlivých misí se mění. Někdy je postavený na zkratkách, jindy na postupu k dalším svatyním, atd. Jinak mým největším zásekem byl asi hned druhý boss Hino-Enma. U ní jsem zkysl asi 4 hodiny, než jsem se pořádně naučil její moveset. Její porážka mi pak přinesla klasický slastný pocit velkého vydřeného vítězství, který mám tak rád. Později jsem se už dokázal slušně zdokonalit v technice hraní a buildu postavy, takže se už žádný větší zásek naštěstí nekonal. Plus jsem později objevil na bosse velmi účinný Sloth talisman. Asi nejvíc jsem si ale zanadával v oblasti s vodou, do které jsem padal s až moc velkou pravidelností.

Co se mi ale moc nelíbí je až moc časté opakování. Týká se to již navštívených map, kde se odehrávají submise. Ty na vyloženě stejném místě se ještě dají akceptovat (i když časem nudí), ale to že se naprosto stejná mapa submise opakuje v úplně jiné oblasti už začíná být divné. Stejně jako je hodně otravné neustálé bojování se stejnými bossy. Na Onryokiho a Nueho jsem tak začal být velmi rychle doslova alergický. Stejně tak zamrzí i opakující se hudba u bossů.

Co mě ale vyloženě naštvalo a stálo nějaké body z mého hodnocení je přechod do DLC oblasti. Dohrál jsem základní hru, s odřenýma ušima jsem ještě zvládl oblast v Londýně (klony Kelleyho a Hundred Eyes mi dali fakt zabrat), ale následný přesun do DLC mi už svým o 50 vyšším levelem naznačovalo, že něco není v pořádku. Prakticky každý nepřítel byl pro mě problém, hlavně ti větší ve vesnici, kteří mě dali na dvě rány, zatímco já jsem je likvidoval celou věčnost. Nakonec se mi podařilo se dostat k bossovi, ale ten byl pro mě tvrdou stopkou. Jeho úspěšný útok byl pro mě prakticky fatální, zatímco já mu svým útokem ubíral jen malé množství životů. Tímto způsobem bych ho musel likvidovat tak čtvrt hodiny s tím, že jakákoliv moje chyba znamenala prakticky jistou smrt. To mi přijde bohužel těžce nezvládnuté. Na jednu stranu chápu, že DLC vyšlo až po nějakém čase a mezitím se hráči nalevelovali a získali kvalitní divine vybavení. Pro mě jako hráče, který má k dispozici DLC hned to ale znamená hodiny a hodiny farmení levelů a vybavení, bojování s fantomy, opakované procházení již navštívených míst v twilight misích, bojování s více bossy najednou (pro mě zatím nemožné) nebo opakované bojování s bossy v abyss. To mě po čase tak nějak přestalo bavit a tak jsem se na DLC nakonec vykašlal a to je fakt škoda, protože mě to procházení nových oblastí celkem bavilo. Ale třeba se ke hře časem někdy vrátím, uvidíme.

Celkově mě hraní hry fakt bavilo, přišlo mi to jako takové dynamičtější a rychlejší Dark Souls v kombinaci s Diablem a jeho množstvím předmětů. Souboj s bossy byl těžký ale férový. Nepřátelé byli celkem originální (hlavně živá stěna), ale časem se hodně opakují. Nemožnost plynulého přechodu do DLC je pak pro mě slušnou podpásovkou.

Pro: Rychlé souboje, spousta možností vývoje postavy, příběh, bossové

Proti: Hodně předmětů, časté opakování misí i nepřátel, nemožné plynule přejít na DLC

+28
  • PC 90
Úvod do deja
V koži anglického námorníka Williama sa vydáme do vojnou sužovaného Japonska.

Plusy hry
➤Wiliam: za mňa celkom sympatická hlavná postava. Málo zhovorčivý ( pravdepodobne nevie japonsky ) ale za to drsný. Ešte aj k ženám sa vie správať, no proste gentleman.
➤prostredie: narozdiel od Dark Souls je Nioh rozdelený na leveli. Ked si nebudem všímať vedlajšie misie, v ktorých sa prostredie opakovalo tak mne osobne sa páčil každý z hlavných levelov. Musím vypichnúť hlavne pavúči hrad a finálnu misiu.
➤Guardian Spirits: po naplnení určitej stupnice sa vám nabije takzvaná living weapon. Vaša zbraň sa spojí s vašim guardian spiritom, ktorých v hre postupne zbierate a podľa vášho štýlu hry si môžete vybrať jedného ktorý vám bude vyhovovať. Ja osobne som prakticky celú hru prechádzal s býkom fushe-ushi.
➤bossovia: v tomto komentári radím bossov do pozitív hry aj ked by sa o tom dalo polemizovať. Každý je originálny a dizajnovo veľmi pekný. problém nastáva z ich obtiažnosťou. Veľmi záleží od toho akým štýlom hru prechádzate. Lahké a rýchle charakteri by mohli mať problémi s veľa bossmi ale ťažké charakteri, ktoré často blokujú dokážu zabiť väčšinu bossov na prvý pokus. Aspoň to tak platí v mojom prípade.
➤zbrane: není tu na výber toľko zbraní ako v Dark Souls ale každý si nájde svoju obľúbenú. Za mňa určite poriadna ťažká sekera :)
➤vedlajšie misie: pekné obzvláštnenie hry. Krátke misie, ktoré sa ale bohužiaľ častokrát odohrávajú na opakujúcich sa mapách. Mňa osobne najviac bavili misie v ktorých ste museli zabiť bossa alebo si dať duel s nejakou postavou.
➤koniec: pekný, akčný a epický koniec ktorý nám veľa vecí objasnil, ked už bol príbeh trošku zložitejší. 7 bossov z ktorých posledný 3 boli úžasný aj ked slabý.

Mínusy hry
➤príbeh: Aj ked je základ úplne jednoduchá vojna klanov, tak zápletka je zbytočne zložitá, obsahuje príliš veľa postáv ktoré ani nakoniec nemajú až taký vplyv na samotný dej. Našťastie to zachraňuje veľmi dobrý koniec ktorý nám veľa vecí objasní.
➤väčšina nepriatelov: Na to že je hra pomerne dlhá tak obsahuje príliš málo typov nepriateľov ktorý sa často opakujú a to je škoda. Je to vec na ktorej by mali popracovať pretože minimálne v základnej hre ste sa naučili jednotlivé útoky každého nepriateľa a už vás zabil len raz za čas. Taktiež sa všetci nepriatelia dali krásne blokovať, takže ťažké štýli nemali najmenší problém.
➤zbytočne množstvo predmetov: zo všetkého čo ste zabili alebo našli ste dostávali predmety. Brnenia, zbrane alebo spotrebné predmety. Je toho strašne moc. Veľakrát sa vám naplní inventár a potom musíte zbytočné predmety predávať alebo rozoberať u obchodníka.


!! Záverečné zhrnutie !!
Nioh je za mňa osobne skvelá a hlavne naozaj ťažká hra. Aj ked by sa o tomto tvrdení dalo dlho polemizovať. Veľmi záleží od toho akým štýlom hru prechádzate. Môj prvý nepodarený prechod som nevedel čo vlastne chcem. Dával som si skillpointy do všetkého, stále striedal zbrane a hral to veľmi chaoticky. Nedarilo sa mi, tak som hru jednoducho prestal hrať. Po dlhom čase som sa rozhodol dať Niohu druhú šancu lebo som ho chcel naozaj prejsť kedže som veľký fanúšik hier od FromSoftwaru a chcel som vedieť ako sa konkurencia popasovala s podobnou hrou, aj ked nakoniec si nebol Nioh s napríklad Dark Souls veľmi podobný. Tak som zobral do rúk veľkú a ťažkú sekeru, stredné brnenie a prešiel hru prakticky bez problémov. Bossovia väčšinou padali na prvý, druhý pokus ale aj tak som si prechod hrou užil. Misíi je dosť na zabavenie ale tak isto je dosť aj predmetov na zbieranie,( až veľmi veľa niekedy ) a to nie je dobré lebo neustále musíte vyprázdňovať inventár. jediné čo som si veľmi neužil a mrzí ma to sú Guardian spiriti, pretože som celú hru používal môjho býka fushe-ushiho. Nakoniec už len toľko že Nioh je úžasná a ťažká hra ktorú som si poriadne užil a na druhý diel sa veľmi teším.

➤Čas strávený v hre: 85 hodín
➤Achievementy: 25/79

HODNOTENIE: 90/100%

Pro: William, guardian spiriti, bossovia

Proti: príbeh, zbytočné množstvo predmetov

+24