Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 75
Hra nás staví do role dvou malých hrdinů, jejichž přátelství se formuje uprostřed těžkých okolností válečné okupace. Do země vtrhli roboti, některé lidi začali obarvovat nesmazatelnou červenou barvou a tyto postupně separovat v uzavřených ghettech. Zřejmě nikdo nebude na pochybách, že se jedná o parafrázi druhoválečné okupace a židovskou otázku. Vše je ale zobrazeno pohledem dětských, naivních očí a nadto zkreslené časovým odstupem a divokou fantazií starce, který celý příběh vypráví mladé dívce, a ačkoli jde především o přežití, nevykresluje scény jako fatálně zoufalé, tragické či beznadějné, spíš jako situace, se kterými je potřeba se vyrovnat a společně je překonat. Já jsem zde tedy viděl ještě jednu rovinu, která jakoby ukazovala, že život sirotka před válkou nebo během okupace se vlastně příliš neliší.

Herně jde o procházení z boku viděnými příběhovými kapitolami se dvěma postavami - mladým chlapcem, zlodějíčkem, který se umí plížit, opatrně našlapovat, oslňovat cíle pomocí zrcátka a později také svítit, a o něco starší holčičkou, která dokáže běhat, skákat a střílet z praku, ale záhy je označena červenou barvou a nemůže se příliš veřejně pohybovat. S těmito postavami procházíte kapitolami, bavíte se s lidmi (za pomoci zvuků a obrázků), vyhýbáte se robotům a řešíte rozličné hádanky či akčnější pasáže, přičemž u obou aktivit zpravidla musíte přepínat mezi postavami a vhodně využívat jejich schopnosti, případně je přimět chytit se za ruce a dočasně tak propůjčit v tu chvíli klíčovou vlastnost (běh nebo plížení) také druhé postavě.

Hra poměrně vhodně kombinuje pasáže klidnější, příběhové, pasáže z logickým hádankami a pasáže, ve kterých nesmíte být spatřeni hlídkami. Hádanky, akčnější části, ani plíživé pasáže není složité překonat, ale v některých případech možná budete potřebovat více pokusů, protože ovládání postav a jejich přepínání je topornější, než u klasických plošinovek, a nejednou se mi stalo například to, že místo, aby se děti chytily za ruce a společně se plížily vpřed, vyběhla holčina sama a byla chycena strážemi nebo se propadla na nestabilní podlaze. 

Audiovizuálně se hra snaží odlišit. Kreslený dieselpunk zahalený do odstínů šedé, ze kterých jasně vystupuje červená barva označených, je vyobrazený nikoli realisticky, kdy například postavy mají větší hlavy. Kapitoly jsou pak prokládány obrázky doplněné vypravěčovým komentářem. Jinak je hra bez mluveného slova či textu. Postavy jen nesrozumitelně huhlají a obrázek v komixové bublině napoví, co mají na srdci.

Hra je to krátká, se silnou zprávou o důležitosti přátelství a o tom, že se společným odhodláním je možné překonat ledajaké nepříznivé okolnosti. Třeba přežít pád z létajícího robotického vlaku.
+14
  • PC 80
Do hraní této adventury jsem šel zcela naslepo. Akorát jsem věděl, že se odehrává v dieselpunkovém prostředí a doufal jsem, že mě chytne příběh.

A příběh mě skutečně zaujal. Zvláště v okamžiku, kdy jsem si uvědomil, co znamená označení červenou barvou a kdo jsou vlastně ti roboti. Celkově mě toto krytí hrůz holokaustu částečně připomněl film Život je krásný. I přes to všechno maskování za roboty je ten příběh hrozně smutný. Především chycení holčičky na člunu v závěru, ale třeba i ta hora kufrů, kde hledáme medvídka. Při tom všem však příběh zůstává zajímavý a hlavně napínavý.

V prvních minutách hraní jsem se trochu bál, že bude hra hodně zdlouhavá, protože se kluk pohyboval dost pomalu. Po chvíli mi však byla mechanika a rozdělení rolí jasná. Prostě holka umí běhat a kluk se umí plížit s tím, že když se chytnou za ruce, tak dělají akci toho, koho zrovna ovládám. Super zpracování. Jednotlivé úrovně mi pak přišly celkem intuitivní, ale moc mě nebavily úrovně, kde bylo potřeba se plížit. Potěšily i minihry jako jízda na motorce, zpěv, apod. 

Prim zde hraje i vizuál. Hra je především černobílá, což navozuje jak atmosféru dřívější doby, tak i drsnost daného prostředí. Kromě označení lidí je pak červená použita na všechny interaktivní věci, takže je okamžitě vidět, s čím se dá manipulovat.

Se hrou jsem velmi spokojený. Hra není nijak extrémně náročná a přitom dobře baví. Možná bych i ocenil pár kapitol navíc. Nakonec ještě chci zmínit, že ten příjemný hlas vypravěče patří Patricku Stewartovi, což jsem zjistil až z titulků po dohrání hry.
+18
  • PS5 80
Citlivé zpracování tíživého téma, které vkusně seznamuje mladší hráče s temným obdobím lidské historie. Hra téma druhé světové války a segregace Židů "maskuje" za invazi nemyslících robotů, i méně bystrým je však hned jasné, o čem je řeč. Nesčetná úskalí utlačovaných obyvatel tehdejšího varšavského ghetta jsou zpracovány v mnoha situacích a autoři ke hře přistoupili s pokorou a citem. Velmi zajímavé jsou i sběratelné vzpomínky, které hráči v krátkém medailonku představí některé hrdiny tehdejšího polského odboje.

Vizuál je podřízen tématu a černobílé pojetí s příměsí rudé barvy, jakožto označením pro obyvatele, kteří se "špatně narodili", tvoří ambivalentní atmosféru hry. Na jedné straně je tak velký zmar, ale zároveň i plamínek naděje. Prostředí jsou poměrně pestrá a situace na herní obrazovce různorodé. My Memory of Us je záměrně vyprávěno s příměsí dětské naivity a dětskýma očima. Valiant Hearts: The Great War mi osobně přišlo o něco emotivnější, i tak vám bude ze hraní občas přirozeně smutno.

Téma je tedy jasně nastolené, bez funkční hratelnosti by to však nešlo. My Memory of Us funguje jako jednoduchá adventura rozdělené do bezmála dvou desítek kapitol. Prvky hratelnosti se naštěstí střídají dostatečně často a hra tak neupadá do stereotypu. Vyjma relativně jednoduchých hádanek v kontextu obrazovek a kradmých pasáží hraní čas od času ozvláštní i jednotlivé puzzly v podobě miniher. Opět nejde o nic převratného, ale zabavit dokáží. V tomto ohledu bych autorům vytknul asi jen horší rozmístění záchytných bodů, díky kterým zejména při snaze o posbírání několika posledních trofejí (či achievementů) budete zbytečně opakovat banální části, abyste se pokusili daný problém či hádanku vyřešit tak, jak po vás virtuální pohárek požaduje. Ke znovuzahraní však hra příliš nevybízí.

Hlavními hrdiny jsou dvě bezejmenné děti. Hru však nelze projít v kooperaci a je nutné mezi hrdiny přepínat. Čas vás až na výjimky netlačí, takže není problém, když jedna z postav jen nečinně stojí. Ovládání by však možná chtělo ještě trochu péče a třeba přelézání překážek je vyřešeno poměrně nemotorně.

V konečném důsledku však panuje rozhodně spokojenost. My Memory of Us nabízí tak akorát dlouhý (cca 6-7 hodin) zážitek, během kterého se příliš neopakuje. Nenásilnou formou odvypráví smutný příběh z dějin lidstva, ale nic nepůsobí prvoplánově či nepatřičně a díky obstojné hratelnosti tak jde o kousek, který si hráčskou pozornost v té záplavě indie titulů rozhodně zaslouží.

Hráno jako součást Herní výzvy 2023 – " 9. Období páry a petroleje:  Dohraj hru, která je zasazená do dieselpunku." – Hardcore varianta

Hodnocení na DH v době dohrání: 78 %; 12. hodnotící;  digitální verze PSN

Pro: Citlivý a vkusný přístup k obtížnému tématu; obstojná hratelnost, která se často mění; audiovizuální zpracování; kpt. Pickard jako vypravěč

Proti: Ovládání by chtělo lehce poladit; horší rozmístění checkpointů

+11
  • PC 75
Hru jsem dostal jako dárek na konci minulého roku a musím se přiznat, že jsem její hraní vůbec neplánoval. Minout jí by ale byla veliké chyba, protože se v ní skrývá daleko více, než je na první pohled patrné.

Od první chvíle není moc pochyb o tom, že jsou vývojáři z Polska a určitě není tajemstvím, že My Memory of Us odkazuje na 2. světovou válku. Místo Němců v tancích tu jsou roboti ve speciálních strojích a místo židů lidé s červeným oblečením, ale jinak je poselství hry zcela jasné. Černobíločervená stylizace mě zaujala ihned po zapnutí a dobře odlišené jsou i interaktivní předměty, které jsou červené, podobně jako v Mirror's Edge.

Místy jsem si vzpomněl na Brothers: A Tale of Two Sons. Stejně, jako bráchové, totiž hlavní protagonisté mají různé vlastnosti, kdy se kluk plíží a vleze do různých úzkých prostorů a holka běhá a střílí z praku. Příběh je vcelku předvídatelný, ale i tak zahřeje u srdce. Ty hrůzy, které zde probíhají, je třeba stále připomínat, aby k nim již nikdy znovu nedošlo.

Posbíral jsem všechny vzpomínky, ale rozhodně jsem nečekal, že se bude jednat o zmínky o skutečných lidech. Určitě je dobře, že se o osudech těchto většinou neznámých hrdinů dozví spousta hráčů. Moc mi nesedlo ovládání, které sice jde přenastavit, ale objeví se i pár kláves, které změnit nejdou. Mrzí mě, že hraní zabere jen pár hodin, uvítal bych přece jen o něco více kapitol.

Pro: stylizace, vlastnosti obou hrdinů, příběh, vzpomínky

Proti: ovládání, krátké

+15
  • Switch 85
Keď sa v store na Nintendo Switch objavila hra My Memory of Us v akcií za pár centov, tak som bol nadšený. Túto hru som si chcel zahrať už odkedy vyšla, nakoľko mám veľmi rád tento typ hier.

My Memory of Us je logická 2D plošinovka, kde ovládate 2 postavy. Každá z nich má iné schopnosti a niektoré viete preniesť aj na druhú postavu držaním sa za ruky. Nie každá postava sa dokáže dostať na určité miesta a striedaním postáv budete musieť riešiť logické hádanky a navzájom si pomáhať. Hádankám napomáha veľmi šikovne zakomponovaná červená farba do inak čiernobieleho sveta. Nestalo sa mi, že by som sa niekde zasekol alebo musel zapnúť závity na plné obrátky. Hra je nenáročná, no niekedy, keď bolo treba urobiť niečo rýchlo a hlavne ešte prepínať postavy, tak sa mi v tej rýchlosti pomýlili tlačidlá. Dobre, že som to nehral na klávesnici.

Väčšina hry sa odohráva počas 2. svetovej vojny počas okupácie Poľska. Deduško z kníhkupectva rozpráva dievčatku príbeh o svojich zážitkoch počas tohto obdobia a hlavne príbeh o nádhernom priateľstve. Je cítiť, aké úprimné je toto priateľstvo, vďaka tomu, že sa odohráva medzi dvoma malými deťmi. Hrôzy 2. svetovej vojny tu vidieť a cítiť na na každom kroku, ale vďaka nahradeniu nacistických vojakov robotmi sa podarilo autorom parádne vniesť humor do inak smutného sveta. Červená farba implementovaná do čiernobieleho vizuálu sa okrem hádaniek veľmi dobre hodí aj do príbehu. Počas animácii budete príbeh počuť z úst rozprávača, ktorého sa ujal Patrick Stewart. Jednotlivé postavy sa vyjadrujú pomocou bubliniek s obrázkami, podobne ako to bolo v hre Machinarium. Mňa tento štýl baví a nič mi tam nechýbalo.

My Memory of Us je krásna a milá oddychovka na jeden alebo dva večeri. Priznám sa, že na konci som aj slzu uronil. Ten príbeh ma skrátka dojal. Poprosil by som si ešte takúto hru, len by mohla byť trošku dlhšia a mať aspoň lokálnu kooperáciu. Pri tomto štýle hrania si to hra priam pýta.

Pro: príbeh, postavy, veľmi kreatívne zapojená červená farba do ČB sveta

Proti: nízka obtiažnosť, chýba aspoň lokálna kooperácia

+17
  • PC 75
My memory of us je malá hra o velkém přátelství a možná i jedná ztracené lásce. Jedná se o příběh z doby kdy naši zemi obsadil král robotů, jeho vojáci, také roboti, začínají tyranizovat město a lidé se jich bojí. Králi robotů nejsou úplně všichni lidé po chutí a tak je začne rozdělovat. Kdo se mu nelíbil toho jeho vojáci označí červenou barvou a musí do ghetta. Ano, jistě v tom poznáváte alegorii na naši minulost zase ne až tak vzdálenou.

Hlavními hrdiny jsou dva malí kamarádi, kluk a holka, za které střídavě hrajeme. Kluk je tak trochu lapka a holka zase umí opravdu rychle běhat, takže se tihle dva dobře doplňují. Cestou za svým úkolem se různě rozdělují a tu holka zachrání kluka aby pak on na oplátku zase zachránil jí. Ovšem do země přichází vojáci krále robotu, takže není vše dovoleno a je těžké se někdy dostat na ta správná místa. Ani rádio se nesmí poslouchat a za vylepování plakátů vás mohou přísně potrestat.

Vzhled hry tak trochu připomíná komiks. Celá hra je černobílá, tak že jsou pěkně vidět ti správní lidi od těch nesprávných, jenž jako jediní mají na sobě něco červeného, což je třetí barva ve hře. Hudební doprovod moc pěkně ladí s tímto černobílým vzhledem. Hra je s českými titulky, ale ty budete číst je při předělových animacích. Místo mluvení je vše vyjádřeno jednoduchými piktogramy. Herní doba je cca 4 až 5 hodin. Ale myslím, že ty méně zkušené hráče dokáže potrápit i na mnohem delší dobu. Za mě určitě vhodná hra i pro menší a méně zkušené hráče.

Pro: grafický design, hudba, herní doba

+13