Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
Herní výzva 2019: "Historie se opakuje"

Mount & Blade jsem začal hrát už před více než deseti lety v době otevřené bety a za celou dobu jsem nenašel hru s lépe zpracovanými hromadnými souboji, lepší simulaci velitele družiny rytířů, parádnějším multiplayerem a jen velmi málo her s tak aktivní modderskou komunitou a škálou možností, jak se ve světě realizovat. Strávil jsem u ní hodně hodin, s různými verzemi, různými mody. To, co mi brání dát hře vyšší hodnocení, je především zastaralé technické zpracování, generičnost, žádný příběh a několika aspektů, které prostě pijou krev. Zkrátka řečeno, tak nějak putujete hrou bez jasného konce s upozaděným pocitem, že to všechno postrádá smysl a měli byste jít radši luxovat.

Mount & Blade: Warband - Viking Conquest tento nedostatek částečně řeší přidáním příběhové linie člověka, co na území Fríska hledá proslulého lékaře pro svou nemocnou matku. Jak už to tak bývá, vše se zvrhne a hráč je vtáhnut do doby vikingské invaze do Británie, plné rytířských družin, rabovacích band a intrikujících velmožů. Tento příběh slouží i jako jakýsi tutoriál a průvodce do mechanik hry a herního světa, i když obtížnost je na můj vkus poněkud nevyvážená a podobně jako v původní hře jsem se občas na svou klávesnici výhružně zadíval. Je tu plno postav s autentickými příběhy, některé potkáte tradičně v hospodě, jiné se k vám přidají v určité fázi příběhu. Vše směřuje lineárně do zásadní volby, zda se přidáte k Vikingům nebo Anglosasům, poté se linie příběhu větví na dvě linie. Jsou tu animace a textové předěly, nicméně vše zůstává v kulisách sandbox hry, bez nějakých zvláštních lokacích či miniher. Abych to shrnul, není to žádný zázrak, ale pro ty co hledají sebou nezvolený cíl hry to účel plní. Příběhovou část jsem volným tempem dohrál za 100 hodin.

Mapa je rozsáhlá, hlavní důraz je na detailní zobrazení britských ostrovů, ale zmíněná část současného Holandska, Dánska a Norska dělá z putování po moři správné dobrodružství. Největším herním přídavkem jsou totiž námořní bitvy a invaze z moře, kde ovládáte své plavidlo. Je to spíše zpestření, už tak je těžké taktizovat v bitvě na zemi, natož když je vaše armáda náhodně rozprostřená mezi několik lodí a vy se ještě musíte zabývat ovládáním té vaší. A tak jsem byl nakonec spokojený tím, že jsem se naučil loď ovládat a pronásledoval jsem jen ty nejslabší protivníky jen kvůli ukořistění lodi. Na jednu loď se totiž vejde omezené množství lidí a lodě jsou nejdražším produktem ve hře, proto se hodí ukořistit, byť sebemenší, loď pro pohodlnou plavbu s celou vaší družinou. Pokud se však nechcete tímto prvkem zabývat, nemusíte se bát. Pořád můžete v přístavním městě nakupit odvoz do jiného přístavu. A v příběhové linii máte povinnou jen jednu námořní bitvu, kde je navíc vaším úkolem bojiště opustit, nikoliv se bitvy účastnit a potom jedno vylodění, kde než jsem stihnul přistát, moje jednotky už dobíjely poslední nepřátele.

Další prvky už jsou spíše kosmetické, jsou tu kláštery, systém náboženství, role nosičů praporů a lesních rohů, zvyšujících morálku vašeho mužstva v bitvě, nutnost povolení k rekrutaci ve vesnicích, nové zbraně a úprava účinnosti (luky jsou na rozdíl od původní hry téměř nanic), možnosti nákupu a vylepšení zvláštních zbraní, zbroje , továren a sídel. Jsou tady tu a tam speciální lokace s nějakou výzvou, jako je třeba člověk s hádankami či „troll“ hlídající most či celá vedlejší linie úkolů pro jeden klášter. V sandboxu si můžete v nastavení určovat vlastní cíle, čeho chcete dosáhnout, což znovu částečně, ale ne zcela, řeší ten problém zmíněný na začátku.

Problémy původní hry zůstávají. Například ten, že se na mapě trošku vzdálenější armády se dodatečně nepřidávají do vašich bitev a tak musíte svou družinou pendlovat či koukat jak váš spojenec vykrvácí, protože druhý se za vámi pomalu šine a je často otázkou milimetrů, zda budete v bitvě v absolutní přesile nebo ve zdlouhavé bitvě s malou šancí na úspěch. Jindy se dostanete do takové situace, kdy se snažíte držet sídla pod vlajkou svého národa s napětím všech sil, zatímco ostatní lordi vaše výzvy ignorují, protože jedou na oslavu na druhou stranu říše, i když se jedná mnohdy o jejich hrady. A vy nemůžete se ztrátou těch sídel dělat nic než bojovat celé hodiny proti přesile a znovu dobývat ty, jejichž obranu jste nestihli. Jak by pomohlo, kdybyste na hradě spřátelených lordů mohli nechat své lidi! Stejně tak už v průběhu bitvy nelze ukládat, při obraně hradu nemůžete ani opustit hru. Při obležení nemůžete ani povýšit své jednotky, chybí jakákoliv rychlá filtrace věcí a jednotek při managementu a takových detailů pijících krev je tam víc.

Multiplayeru se ve hrách vyhýbám jako čert kříži, nicméně tady jsem mu, podobně jako v původní hře, pár hodin dal. Nejtradičnější podoba je taková, že si vyberete stranu, nakoupíte ve finančním limitu výbavu, jdete na bojiště a podle výsledků získáváte peníze na lepší vybavení. Je to zábava, v singlu získáte často špatné návyky a připravte se, že staří vlci jsou schopni se při vašem přiblížení s napřaženým obouruční sekerou zezadu otočkou s výskokem vaší ráně vyhnout a trefit vás oštěpem přímo do oka. I když je bojový systém hry největší devizou, mým snem by byl spíše multiplayer na mapě světa, který by fungoval stejně jako v singlu, akorát by tu byli reální hráči.

TL;DR

Pro: Příběh, boje, autentičnost, velká mapa

Proti: Generičnost, zdlouhavost, chyby

+10