Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Monster Hunter Stories

Monster Hunter Stories+

08.09.2017
25.09.2018
14.06.2024
14.11.2025
kompatibilní
66
3 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Monster Hunter Stories je spin-off série Monster Hunter, zaměřený na mladší hráče a inspirovaný hrami ze série Pokémon. Hráč se na rozdíl od hlavní série neujímá role lovce příšer Huntera, ale Ridera (jezdce), který monstra neloví, ale namísto toho sbírá jejich vejce a vylíhnutá mláďata si ochočuje. Společně s mláďaty mnoha druhů, přezdívanými Monsties, pak po jejich boku i na jejich hřbetu prozkoumává svět. Nechybí samozřejmě ani souboje, které se odehrávají na tahy a jsou založeny na principu kámen-nůžky-papír. Do bitev se kromě Monsties zapojuje i sám hráč, kterého lze vybavit různými typy zbraní s různými dovednostmi a útoky.

Příběh se točí okolo hrozby představované monstry infikovanými nemocí zvanou Black Blight, kteří zdevastují rodnou vesnici hlavního hrdiny a jeho přátel Chevala a Lilie. Po této tragické události se cesty přátel rozdělí, avšak cílem všech tří je ukončit hrozbu Black Blight jednou provždy. Lilie se přidává ke královským učencům, Cheval se vydává cestou pomsty a hráčův charakter je obdarován takzvanou Kinship Ore, která dokáže divoká monstra vyléčit...

Série v roce 2021 pokračovala druhým dílem s podtitulem Wings of Ruin pro hybridní konzoli Nintendo Switch a PC.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • Switch2 70
Zhruba tři a půl roku mi trvalo, než jsem se po dohrání dvojky pustil do restuhodné jedničky. Není zcela ideální hrát tyto hry takto na přeskáčku, ale má to svůj důvod. První díl na 3DS jsem dlouho neměl a v jistou chvíli se už nedal vůbec nikde sehnat. K zahrání dvojky mě nalákal Charllize po jejím vydání v roce 2021 (a já ji zahrál krátce po Novém roce během 2022). Poté jsem začal nezávazně koukat po prvním dílu na 3DS, ale hledání trvalo dlouho, předlouho. Uběhl nějaký ten pátek a nakonec jsem do toho praštil a objednal jednu kopii z ebaye. Krátce nato ohlásili vydání remasteru na Switch, a já se tedy rozhodl počkat na novou verzi. A opět nastalo dlouhé čekání; nikdo nevěděl, kdy to má vyjít. Pak se nějak záhadně objevily krabičky v USA, zatímco Evropa nic, a pořád nikdo nevěděl, jestli a vůbec to vyjde i v Evropě.
Po dalším čekání jsem do toho opět praštil a objednal si americkou verzi z ebaye.
A hádejte, co se stalo pak… akorát měsíc poté ohlásili vydání evropské edice v létě 2024. To mě trošku rozčarovalo a znechutilo (protože americké hry mají na obalu nevkusné černé „E“), takže jsem hru odložil na neurčito s tím, že si ji třeba brzo zahraju na Switchi 2, abych měl ze hry lepší zážitek.
No, a k tomu došlo ještě po dalším roce a něco od vydání evropské verze, takže tento komentář konečně sepisuji nyní, léta Páně 2025.  

Nebudu to zbytečně protahovat. Dvojka je v podstatě úplný klon jedničky, až na to, že jednička je ve všem zaostalejší. Má méně příšerek ke sběru (ale i tak jich je dost), graficky to žádný zázrak není (ale remaster je teda na míle hezčí než 3DS, to je pravda), příběh je v podstatě to samé (něco způsobuje agresivitu potvor, jen to má jinou barvu), lokace jsou si typově opravdu hodně podobné (některá zákoutí mi navozují déja vu), minimapka je ve větším záběru nepoužitelná (ukazuje pouze malý výřez), všechna prostranství jsou jen užší nebo širší koridory, souboje opět probíhají skrze repetitivní kámen, nůžky, papír. No a sběr vajec v hnízdech potvor je stále dosti otravný způsob sbírání příšerek ("prosím, ať už mi teď konečně vyjde to RNG!")…
Nakonec ani nevím, jestli je dobře nebo špatně, že jsem hru hrál takhle na přeskáčku, ale bylo aspoň fajn zažít začátky některých postav, které jsem znal z dvojky již jako odrostlejší a atraktivnější. Jen Navirou stále balancuje na hraně dotěrnosti. Ale létání, běhání a překonávání terénních překážek na dracích je pořád docela cool.  

Buď jak buď, hru jsem odložil jako dohranou v okamžiku, kdy jsem dosbíral i poslední vejce do sbírky, abych tím zkompletoval všechna Monsties ve stáji. Postava má level 58. V monsterpedii mi chybí ještě jedna potvora, což je v podstatě superboss hry, ale nejde z něj získat vejce a musel bych na něj ještě dlouho grindovat v rozsáhlém repetitivním post game obsahu a to mi za to moc nestojí (navíc ve dvojce jsem si něčím podobným prošel a tam to má větší smysl). Stačí mi, že jsem musel horko těžko projít zatím přes 30 pater bitevní věže, abych dostal to poslední vejce.

Vyběhal jsem řadu otravných úkolů a opět velkou část času strávil v podzemních doupatech, kde jsem se dokolečka snažil získat některé vzácné Monsties (hromský Rajang). Jo, taky je tu taková minihra na schovávanou skrze celou hru, která naštěstí ve dvojce není – hledání prasat v oblečcích, za jejichž kompletaci je odměna ve formě většího prasete (taktéž jedno z Monsties). Hrome, kdo tohle vymýšlel…?

Abych nebyl úplně kritický, tak jednička má zase na rozdíl od dvojky (mimo klasické cutscény) asi čtyři plně CGI animované scénky, které vypadají dost na úrovni. Všechny animace lze přehrávat v domečku hráče v bedně (lol). Remaster pak nabízí i řadu bonusů jako galerii artworků nebo soundtrack, takže to je příjemné obohacení.
Hru jsem hrál s bohatým japonským dabingem, který pokrývá odhadem 90% hry.
Jo, na Switchi 2 to běží pěkně plynule.

A teď teda můžu vesele čekat na tu trojku…  

Poznámky k mým osobním achievementům:
Herní doba: 53 hodin
Všechna Monsties chycena: 67/67
Úkolový řetěz od krále (víčka) i od Channelera (ukazování chycených příšer) komplet
Všechna Poogies (prasata) komplet: 100/100 

Pro: Monsties; pohyb na mountech; začátky postav; CGI animace

Proti: Chudší grafika; místy hodně repetitivní; minimapa toho moc neukazuje

+8
  • PS5 80
Monster Hunter Stories bylo pro mě příjemným překvapením. I když jsem jako fanoušek série Monster Hunter měla předpoklady k tomu, aby se mi hra líbila, tak jsem k ní přistupovala s nepříliš velkým očekáváním a nakonec jsem ze hry byla nadšená, aspoň v prvních pár hodinách hry. Tentokrát jsem se nestala lovcem monster, ale riderem, který s monsties, jak se jim zde říká, navazuje vztah a s jejich pomocí nakonec uloví více monster než průměrný hunter za svůj život. Příběh se točí okolo nákazy, která monstra činí agresivnější a také mají sklony vtrhávat do lidských obydlí a ničit jim domy a životy. Úkolem našeho hrdiny je tomuto učinit přítrž a ideálně sesbírat cestou nějaké cenné Pokémony.

Souboje jsou tahové a na můj vkus jsou až příliš založeny na náhodě. Na výběr jsou totiž tři typy útoků a fungují na principu kámen-nůžky-papír. Monstra sice mají větší šanci, že budou používat jeden typ útoku častěji, ale u delších bojů se pak projevilo to, že tomu tak není a o mém vítězství spíše rozhodla náhoda a nasbírané úrovně než taktika. Proto mě potěšilo, když jsem se dočetla, že v druhém díle je náhody už o něco méně a rozhoduje spíše správný výběr útoku a naučení se kombinace oponenta. Navíc čím dál ve hře jsem byla, tím slabší mi moje postava připadala a měla jsem pocit, že je tam jen tak do počtu, na používání předmětů a hlavně na léčení sama sebe, aby zbytečně neztrácela cenné životy, zatímco o útok se staral můj monstie.

Monsties lze získat z vajíček, která se kradou z doupat monster. Co hráč získá, je samozřejmě o náhodě a i když jsem se moc snažila, tak některá monstra jsem stejně nakonec nevylíhla, ale zato se mi podařilo vylíhnout tolik býložravců, že omeleta z jejich vajec by vyřešila hladomor ve světě. Je zázrak, že se mi poštěstilo získat Teostru. Ten si ovšem moc bojů neužil, neboť levelování je docela pomalé a vyžaduje grind, který se mi nechtělo absolvovat. Monster je ve hře celkem dost a potěšilo mě, že jsem narazila na nějaké nové, které jsem neznala a neměla je tak příležitost ještě potkat, například Zamtrios, Monoblos či Qurupeco.

Monstra lze postupně piplat pomocí vložením nových genů z jiných monster a lze tak posílit jejich útok, životy či obranu, nebo jim dát úplně nové útoky, které původně patřily úplně jinému monstru. Pak se takový ohnivý Poké… příšera může naučit ledový útok a tím překvapit nepřítele. Nakonec jsem si oblíbila Black Diablos, do které jsem narvala i permanentní bonusy a naučila ji užitečný Mud Throw, Zamtriose a oba typy Zinogre. 

Jednalo se o pohodovou hru s příběhem, který jakoby vypadl z ranních nedělních animovaných seriálů, což nemyslím nijak lze. Nechyběl ani otravný rival, idiotští antagonisté, kteří provádějí experimenty vymykající se jejich kontrole či udatní bojovníci, kteří slibují, jak něco zařídí, aby to ve výsledku musel udělat hráč. Jen škoda té až příliš časté náhody a minimapy, která je naprosto k ničemu.
+8