Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
Když jsem před lety psal vysoce oslavný komentář na původní Metro 2033, ani mě nenapadlo, že budu pokračování Last Light tak dlouho odkládat. Byla to chyba, Last Light je opravdu prvotřídní hra a rozhodně kousek, na který mohou být soudruzi z východu právem hrdí.

Co je ale na Last Light tak skvělého? Střílení? Ale kdeže. Pokud bych měl hru hodnotit jakou střílečku, nedopadla by zrovna valně. Jestli je na Metru něco průměrného, je to určitě střílení a celkový pocit - nikoli ze samotné střelby, ta je super - ale ze zásahů protivníků. Střílení do lidí je ještě celkem v pohodě, ale boje s mutanty jsou takové nijaké. Potvory po stránce animace zvláštně lagují, chovají se tupě a občas mi přišlo, že vydrží až příliš. To je ale také dáno, že hráč musí trpělivě vyčkávat, až odhalí svá slabá místa. Přestřelky s lidmi jsou o něco lepší a se zapnutým PhysX je na létající kusy zdiva radost pohledět. Zatímco v první půli jsem se lokacemi spíše plížil, v pozdější fázi mě už zdlouhavé vyčkávání ve stínech omrzelo a měl jsem potřebu ten nadbytek munice nějak zužitkovat. Ovšem mechanismus, který byl opravdu hodně vylepšen, je rozhodně plížení. To je tentokrát konečně plně funkční a lokace jsou nadesignovány mnohem příjemněji. Doporučuje 10/10 Garretů (těch herních).

V čem Metro: Last Light boduje především, je určitě atmosféra. Hra totiž ani nestaví tolik na akci a možnostech, jak se s protivníky vypořádat, ale na vyprávění a immersive pocitu z hraní. Prostředí člověka skutečně pohltí a nejlepší momenty jsem zažíval při procházení zalidněnými stanicemi a při sledování množství různých minipříběhů, které hra předává skrze dialogy mezi přeživšími. Škoda, že otitulkované jsou jen opravdu jen ty nejdůležitější, takže odpadla možnost zahrát si hru komplet v ruštině, což by určitě zvýšilo atmosféru na maximální možný stupeň. I samotný příběh je zajímavý. Trošku sice převrtává konec jedničky, ale jeho podání je supr, hra je o něco epičtější (někdy i na úkor hororové složky) a je solidně vypointovaná.

Na rozdíl od kolegy Garreta (uživatele DH) jsem za celou dobu nenarazil byť jen na jediný bug. Hra šlape jak po másle, navíc po celou dobu prakticky stále na konstantních 60 fps. Vypadá to skvěle - hra umí jak stísněné tmavé prostory opuštěného metra, tak rozsáhlé scenérie samotné Moskvy. Z těch všemožných světelných efektů možná někdy bolely až oči, ale vypadá to božsky. Jedinou slabinou je trochu budgetové provedení modelů postav, především co se mimiky týče. Obnažené lepé děvy v místním bordelu navíc působí divně... plasticky.

Systém ukládání není pravda zrovna šťastný, ale asi jsem měl štěstí, že mě žádný problém za celou dobu nepotkal.

Po dohrání hlavní kampaně (která jen tak mimochodem zabaví na velice slušných cca 14 hodin) se hráč může věnovat i hrstce DLC misí. Některé stojí sice za prd, ale některé fungují jako příjemně rozšíření příběhu. DLC mise z pavoučího hnízda navíc patří mezi nejlepší survival mise, co se kdy ve hrách objevily a určitě by bylo škoda ji minout. Pro arachnofobiky učiněné peklíčko.

Abych to shrnul. Metro: Last Light je pokračování, které si v ničem nezadá s původní hrou. Vypadá sice velmi podobně a možná působí spíše jako velice poctivý datadisk, ale rozhodně drží vysoko nastavenou laťku a v některých ohledech ji možná i překračuje. Pokud máte chuť na atmosférickou FPS bez hluchých míst a s focusem na narativní stránku, Metro: Last Light je jasná volba!

Pro: příběh a jeho podání, parádní design, odměňující exploring, luxusní vizuál, atmosféra, slušná výzva i na Survival Normal, optimalizace, hratelnost, nadprůměrná herní doba, kvalitní DLC

Proti: fakt mě nic nenapadá, možná jen že bych ocenil otitulkování VŠECH dialogů ve hře

+31
  • PC 95
Nevím proč, ale k tomuhle skvostu jsem se dostal až po pěti, respektive čtyřech letech od vydání. Sáhnul jsem rovnou po Redux verzi s vylepšeným vizuálem a asi jsem udělal dobře. Hned na začátek musím smeknout vývojářům kloubouček a do davů kolemstojících čumilů (konkurence) zařvat: "Koukejte, takhle se to má dělat!"

Když jsem v roce 1998 spustil Half-Life a nemohl se od něj odtrhnout, říkal jsem si, od této chvíle bude každá FPS minimálně takhle dobrá. Šeredně jsem se pletl. V roce 2004 následoval podobně dobrý Half-Life 2 a pak už mě nic v žánru stříleček z pohledu vlastních očí na dlouhou dobu tolik neoslovilo. O dalších 6 let později se objevilo parádní Metro 2033 a Last Light je zatím posledním dílem z této série, než dorazí Exodus.

Co je na Last Light úžasné je nenásilná možnost volby herního stylu. Můžete rovnou vletět do akce a postřílet všechno co má nohy a ruce, nebo si pomalu vychutnat postupné likvidování svých nepřátel. Cest, cestiček, zkratek a různých tunýlků je požehnaně. Způsobů odpravení nepřátel taky. Kulka do hlavy je jistota stejně jako podříznutí či omráčení. Co když ale nemáte na krev náladu? Taky to jde. Sice ne vždycky, ale jsou lokace, kde se soubojům můžete vyhnout zcela tichým proplížením.

Když jsem Last Light na začátku srovnal s Half-Lifem, tak je to především dáno parádním level designem a umělou inteligencí nepřátel. Už před těmi dvaceti lety nepřátelé reagovali na vaše chování a zde je to celé umocněno hrou světel a stínů, které mají reálnou funkci. Hraní na schovku tak nečekaně funguje a díky hudbě a různým zvukovým efektům, které reagují na konkrétní situaci je tahle hra na kočku a myš ještě zábavnější. O atmosférickém štěbetání vojáků mezi sebou ani nemluvě.

Ruku v ruce s úžasnou apokalyptickou atmosférou jde ruku v ruce vizuální a celkově technická stránka hry, která není jen lákadlem pro oči, ale má praktické vlastnosti. Oheň se šíří, různé druhy materiálu reagují na střely, pavučiny hoří, masky na mrtvolách můžete sebrat, teda pokud je nezasáhne zbloudilá kulka a neponičí je, masku je možné (a nutné) čas od času otřít od vody, krve, voda kape, teče a kachličky ze zdí po zásahu krásně odpadávají, kouř reaguje na výbuchy či procházení postav, ze zdí odpadávají kousky materiálu a zůstávají ležet na zemi, jiskry se od země odrážejí atd. a to díky technologii PhysX od Nvidie. Kdo hraje na jiné kartě, bude o některé tyto vizuální laskominy ochuzen.

Last Light je v hratelnosti mimořádně detailní a vše funguje jak by člověk čekal. Zdroje světla jdou zhasnout nebo zničit a ze zářivě osvětlené místnosti lze mrknutím oka udělat černo černou hrobku. Chytré používání zapalovače v různých situacích či možnost upravovat zbraně je příjemným prvkem pro ty, kteří mají rádi pestrou hratelnost. Převážné tunelování z předchozího dílu je ta tam a zde se často podíváte také na povrch, nebo to co z něj po výbuchu zbylo. Je to svým způsobem nádhera i hrůza zároveň, čeho je člověk svědkem a čeho je schopen. A protože ne všude vane příjemně čistý vánek, je potřeba si čas od času nasadit masku a hledat do ní filtry, což je takový nenásilný survival prvek, který hráče nutí lokace pořádně prozkoumat. U mě to zabralo celých 14 hodin.

Příběh je hodně upovídaný a musím říct, že to je jediná věc, která mi čas od času vadila. Už už jsem chtěl jít do akce, ale sem tam je zkrátka potřeba vyslechnout své okolí beze zbraně. Člověk tak lépe pochopí, oč ve hře jde nebo naopak mu to hlavu ještě víc zamotá. Tak či onak je pozoruhodné, jakou práci si tvůrci s příběhem, dialogy a okolními postavami dali. Někdy člověk narazí na sérii rozhovorů, která nebere konce a často je za svou trpělivost odměněn nějakou zajímavostí či vtípkem s pointou. Holt lidé i v těch nejhorších situacích i podmínkách neztrácejí a nesmí ztratit smysl pro humor.

O Last Light by se dalo hovořit dlouhé odstavce, ale proč všechno do detailu popisovat a rozpitvávat. Běžte si to zahrát. Tahle hra patří do zlatého fondu žánru FPS a její starší bratříček Half-Life z ní musí mít radost.

Pro: Po technické i hratelnostní stránce není co vytknout.

Proti: Snad jediné drobné mínusíčko je až pro mě osobně místy příliš ukecaný příběh, který zdržuje a někdy i zamotává hlavu.

+29
  • PC --
Upřímně, kdyby mě někdo posadil před Redux verzi Last Light a neřekl mi, že je to Redux, nepoznal bych to. Graficky tam je naprosto minimální rozdíl, který většině lidem asi unikne. Naopak, v některých momentech jsem měl pocit, že je původní verze hezčí. Méně přesvětlená, víc pochmurná, což je ostatně velmi dobře vidět na srovnávacích videích.

Protože jsem původní Last Light dohrál jen jednou, nedokážu ani zhodnotit všechny změny ve stavbě levelů a dalších maličkostech, kterými se Redux chlubí (nové pohyby, AI apod.). Podstatné pro mě je, že si můžu konečně zkontrolovat počet nábojů v bekpeku! Díky tomu je i nejvyšší obtížnost hratelná, i když občas se mi sice stávalo, že jsem držel zbraň a nevěděl jsem, jestli to žere standardní náboje, sniperské náboje nebo těžkou munici, ale to jsou už, v porovnání s původní verzí, maličkosti.

Co zůstává z 2033 Redux jsou technické problémy. Nejsem si úplně jistý, jestli se problémy týkají pouze mé konfigurace, ale vzhledem k tomu, že werze z neoficiálních kanálů fungovala bez problémů a různé druhy zamrzání začaly až s přechodem na Steam verzi, viděl bych to spíše na problém hry. Startování muselo probíhat tak na třikrát, předtím následovalo tvrdé ukončování přes ctrl-alt-del, nepamatuju na jediný bezproblémový přechod mezi misemi, zamrzaly zvuky, hra padala, navíc spousta herní bugů, jako je zaseklé ovládání nebo krouživá levitace nad zemí...

Při druhém hraní jsem měl taky zásadní problém s filtry, konkrétně v části v bažinách. Rushoval jsem celým levelem kvůli nedostatku vzduchu, souboje s velkým krabem byly spíše utrpením a při automatickém přejezdu na motorovém voru mi postava sundala masku a prostě chcípla, i když jsem jí nemohl ovládat. Autoři tedy přidali do Reduxu nové druhy obtížnosti (Survival/Ranger), očividně ale zapomněli vyvážit Survival pro Last Light.

Ačkoli je Redux pro LL zřejmě tou nejzbytečnější předělávkou v historii PC her, Last Light samotný je samozřejmě naprosto skvělá střílečka sám o sobě, jedna z nejlepších za posledních pár let. Navíc se mi podařilo dosáhnout na Good ending, přičemž jsem ani jednu z několika daných úrovní, které bylo možno projít bez zabíjení (a případně za to získat achieve), nesplnil. Smutné je, že outro "dobrého" zakončení je mnohem méně uspokojující, než to se "špatným" koncem.

Obtížnost: Survival Ranger Hardcore
(11 z 10 Garretů maximálně nedoporučuje tuto obtížnost)

Hodnocení Metro Last Light: ✰✰✰✰✰
Hodnocení Redux: ✰✰✰
+27 +28 −1
  • PC 75
Po více než třech letech po dohrání prvního Metra jsem se kvůli výzvě znovu odhodlal opustit svou komfortní zónu a opět se spustit do slabě osvětlených vlhkých chodeb moskevského metra. Dvojka nedělá jedničce ostudu a plní všechny její atributy, zároveň si ponechává všechny nedostatky. Znovu je gameplay prostřednictvím "roadmovie" hlavního hrdiny Arťoma tamním světem, kde hlavní devizou spíše než akce a střílení je atmosféra a napětí. Znovu se jede po kolejnici a hrdina může jen občas uhnout za roh pro zásoby a informace navíc, jinak je v neustálém vleku nascriptovaných událostí a připravených arén. Musím však doplnit, že stealth se v tomto díle podle mého názoru oproti jedničce zlepšil, konečně jsem viděl i nějaký vliv světla. I když i díky současně hranému starému Thiefovi pořád vidím prostor na zlepšení. Akce samotná je opět tradiční v případě lidí a chaotická v případě monster. Opět jsem v ovládání trochu tápal a občas místo hodu granátem jsem si před smrtí utřel krev nebo umřel párkrát tím, že jsem si nevyměnil děravou kyslíkovou masku.

V příběhu jsme opět konfrontováni s politickou propagandou, špatným svědomím a nostalgií po lepších časech. Je trochu zvláštní dohrávat tuto hru zrovna v den stupňující se ruské intervence na Ukrajině. V minulém díle jsem napsal, že bych chtěl spíše něco vypovídajícího o současném světě...ech. Každopádně hru mohu určitě doporučit každému, komu se líbil původní díl. Naopak pokud se vám první Metro nelíbilo, nevidím moc důvod Last Light rozehrávat. Měl jsem opět špatný konec. Dohráno za 10h 4min.

Pro: Atmosféra, grafika, příběh

Proti: Nejasnosti v gameplay, chaotické boje

+24
  • PC --
První Metro jsem sjel hned dvakrát. Poprvé v původní a podruhé ve vylepšené verzi. U pokračování jsem sáhl rovnou po Reduxu. Grafická stránka hry je na špičkové úrovni. O to víc s ní ale kontrastují prkenné animace postav, na kterých si autoři mohli dát o trochu více záležet. Jako celek to ale drží pohromadě. Zejména venkovní prostranství doslova přetékají atmosférou a nejednou mi až přejel mráz po zádech.

I když jsou veškeré mechanismy vychytanější, herní náplň jedničky se mi v porovnání s pokračováním jeví variabilněji a mnohdy i napínavěji. Obdoba Knihovny tu prostě není. Navíc se zde nachází i frustrující pasáže (Pavel na schodech, souboj s vodní kudlankou, srážka s "autem"), které na vyšší obtížnost opravdu pijí krev.

Hra vás nepřímo tlačí ke kradmému přístupu, o to víc však zamrzí, že stealth mechanika hapruje. Nepřátelé vás občas vidí na nemožných místech, a jakmile jednou spustíte poplach, nepřátelé už se na své výchozí pozice, které vám dávají výhodu, zkrátka nevrátí. Hru jsem kvůli tomu načítal snad milionkrát.

Last Light přímo navazuje na špatný konec z předchozí hry. Arťom se vydává do rozbombardované zahrady najít posledního Temného. Na příběh samotný se tu klade velký důraz. Procházky beze zbraně po stanicích metra jsou téměř na denním pořádku, až se mi chvílemi zdálo, že to nabourává celkovou soudržnost. Přeci jenom je to střílečka, nikoliv Shakespeare. Využití němého protagonisty mi už přestává dávat smysl, když mezi misemi Arťom normálně nahlas přemýšlí.

Na YouTube jsem nakoukal pár minut z Metro Exodus a říkám si, že Stalker má svého plnokrevného nástupce.

Pro: vizuál, atmosféra, nadstandartní délka (11h)

Proti: přehršel skriptů, němý protagonista, frustrující pasáže

+21
  • PC 75
Pokračování Metra se mi hodnotí těžce, protože první díl mě bavil, dohrál jsem ho dvakrát a chytla mě ta atmosféra i když technicky to nebylo ono. Last Light je graficky lepší, svět je větší a o něco otevřenější, herně i technicky mnohem dál než první díl, ale přes to vše pozitivní mě tolik jako první díl nebavil.

Ale abych nebyl tak negativní, graficky je to pěkné dílko, některé lokace jsou i přes rozpadající se budovy prostě nádherné, hra běží plynule a rozhodně oceňuju vylepšení tichého postupu hrou, oproti jedničce znatelný pokrok. Příběh mě moc nechytil, už mi to přišlo jako "nastavovaná kaše", ale dalo se to přežít a všechny rozhovory jsem si vyslechl, což u některých stříleček nedávám :)

Plus hry je střelba proti lidským protivníkům. U většiny her mi víc vyhovuje stealth postup, i tady jsem tak většinou postupoval, ale v některých částech hra špatně vyhodnocuje zásah do hlavy a vyvolá poplach. Zkoušel jsem některé časti znovu a znovu, ale narozdíl od ostatních her, tady mi Rambo styl přišel snadnější a účinější... Jen jako u prvního dílu, souboje s mutanty jsou chaotické a pokud to šlo, raději jsem se jim vyhnul.

Asi největším problémem jsou pro mě naskriptované části, které mě opravdu nebaví, i proto skoro nehraju moderní střílečky. Probíhání některých části určitým načasovaným způsobem, souboj s "medvědem" nebo hloupá část s Pavlem kdy po vás na schodech pálí a vy ho musíte trefit mezi dávkou, on zase vyběhne víš a znovu to samé mi přijde lehce na hlavu. Chápu, že to střílení chtějí vývojáři nějak změnit, ale tohle není moc dobrý způsob.

I přes můj kritický komentář je Metro Last Light dobrá střílečka, kterou jsem přes všechny výtky dohrál dvakrát a moc rád si zahraju i nový díl, který snad bude zase lepší...

Pro: Grafika, střelba, Metro

Proti: Příběh, skripty

+20
  • PC 85
Herní výzva 2022 - Svaz spokojeného hraní    

Pokračování skvělého prvního dílu, které se povedlo neméně dobře, jako předchozí Metro. V podstatě se jedná o totožnou hru s minimem změně. Hraje se to stejně, jen máte pár nových zbraní, nepřátel, ale především pokračování příběhu, který se mi zdál ještě o stupínek lepší, než tomu bylo v díle předešlém.

Na jednu stranu si hráč může říkat, že by od dalšího dílu chtěl něco navíc, nějakou výraznější změnu, ale na stranu druhou, když všechno v předchozím díle fungovalo téměř perfektně, tak nač to měnit? Navíc se mi umocnil zážitek o to, že jsem již věděl, jak hru "hrát". Čili jsem si mohl gameplay naplno užívat a dosáhnou kýženého konce, což se mi v první případě úplně nepovedlo, protože jsem dobrovolné rozhovory a věci, které vám pomohou k jinému konci, nebral tolik v potaz, jako  tentokrát.

Díky tomu jsem měl ještě silnější zážitek, hru jsem hrál v ideálním tempu, které mi vyhovovalo a naplno si jí užil. Mě osobně hrozně bavily ty změny tempa v jednotlivých misích, kdy se střídá klasická FPS přestřelka s mnohem temnější misí, kde maximálně můžete využívat stealth a to celé je proloženo klidnou misí, kde jen nasáváte atmosféru, pronikáte do světa Metra a stáváte se tak součástí příběhu.

Příběh se mi zdál ještě víc fantasy, než v díle předešlém, je zde spousta nadpřirozena a tajemství. Ač má hra hororový feeling, tak i přesto je zde prostor pro silné emoce a vy tak můžete, společně s prvním dílem, sledovat vývoj hlavního protagonisty, který plně vnímá to, co se kolem něj děje a snaží se to nějak pochopit a dle toho se zachovat. Musím i ocenit interakci s temným, která mě dost bavila, ač teda zrovna zde se jedná o největší zásah do gameplaye a celkového pocitu ze hry oproti minulému dílu.

U kratších her mívám problém s tím, že než se do nich naplno dostanu, vžiji si hratelnost a svět mě pohltí, tak je konec. Nicméně díky tomu, že jsem hrál druhý díl hned v závěsu, tak jsem si ho dokázal naplno a užít a mohu jen říct, že Metro se stává mou oblíbenou sérií. Baví mě gameplay, svět, atmosféra a celkový pocit, jaký ze hry mám. Jsem rád, že tu ještě mám díl následující, protože se do postapokalyptické Moskvy chci vrátit.

Pro: střídání dynamiky, příběh, atmosféra, vizuál

Proti: málo vedlejších aktivit v rámci stanic

+20
  • PS5 85
U Last Light se budu možná trochu opakovat, ona je totiž hra prakticky stejná jako byl první díl (v Redux verzi)... jenže tady to vlastně nevadí.

Vážně, u Last Light máte pocit, jako byste sledovali druhou epizodu toho samého seriálu (nebo minisérie). Rozhraní i hratelnost je prakticky bezezměny a příliš se nerozšířil ani arzenál zbraní. Naopak třeba plamenoment chybí úplně. Vrací se i většina nepřátel a i ty podzemní tunely vám budou dost povědomé. Ale u Metra platí více než kde jinde otřepané "nespravuj, co není rozbité". Opět tak přichází famózní atmosféra ve skvělém zasazení a autoři i tentokrát servírují dostatečně různorodé úrovně aby hra dokázala strhnout.

Tísnivý pocit z Moskevského metra a pocit zmaru při výletech na povrch jsou opět parádní. Dávkování příběhu se od prvního dílu zlepšilo a story o snaze napravit jeden velký omyl, funguje na poměry žánru víc než dobře. Last Light tak velmi dobře zvládá i poklidné pasáže v osídlených stanicích, které jsou vždy příjemným místem pro vydechnutí a nepůsobí jen jako nezajímavé překážky v akci.

Hlavní hrdina Artyom toho příliš nevydrží (obtížnost Hardcore) ale oproti prvnímu dílu mi snad až na jeden moment s nedostatkem lékárniček nikdy nepřišlo, že bych měl nedostatek zdrojů ať už v podobě munice a filtrů do plynové masky. Vlastně jsem měl často zásobníky plné na maximum a to i při volbě "Surival" módu. Jen je trochu škoda, že v očekávání nedostatku jsem si drahocenné platidlo v podobě speciálních nábojů škudlil nakonec po celou hru a nekoupil za ně vůbec nic.

Pocit ze střelby je uspokojivý a zejména na šestirannou brokovnici jsem nedal dopustit. Střety s lidskými nepřáteli lze vyřešit většinou i potichoučku a hra s tímto přístupem ve svém designu jasně počítá. Osobně jsem ke kradnému postupu přistoupil až překvapivě často. Sice jsou občas nepřátele natvrdlí, ale mozek si v podzemí asi může dovolit lehce změknout :).

Redux verze nabízí i veškeré vydané DLC. V době psaní komentáře sice nemám odehrané všechny, jde však o vcelku zajímavé jednohubky. Někdy jde o relativně klasické úrovně v kůži jiné postavy, ale třeba taková Kshatriya nabízí zcela nový koncept hratelnosti.

Last Light je tak kousek, který má i po více než devíti letech stále co nabídnout. I když hra nevydrží příliš dlouho, budete se velmi dobře bavit ať už při boji s mutanty nebo s lidským póvlem v podobě nácků, komoušů a banditů, ale i u decentních lidských momentů u ohníčku na již takřka zapomenuté stanici obludy známé též jako Moskevské metro.

Hráno jako součást Herní výzvy 2022 – " 2. Cesta do středu země:   Dohraj hru, jejíž převážná část se odehrává pod povrchem země ." – Hardcore varianta

Hodnocení na DH v době dohrání: 84 %; 218. hodnotící; digitální verze PSN

Pro: Špičková atmosféra; i napodruhé zajímavé zasazení; dobrý pocit ze střelby; slušný příběh i scénář

Proti: I v módu Survival je zdrojů až příliš; i přes své kvality prakticky stejné jako první díl

+17
  • PC 85
Pokud bych porovnával Redux verze dvou dílů Metra, příliš mnoho rozdílů bych nenašel. Přesto Last Light mohutně překonává „třiatřicítku“. Může za to jedna jediná věc: rozhodnutí oprostit se od adaptování děje knížky. Že by si s herní podobou příšerné 2034 říkali o katastrofální průšvih, je jen jedna věc. Využití Gluchovského světa pro vlastní příběh mělo i dost velkou výhodu: mnohem větší šance, že ho 4A tentokrát zvládnou odvyprávět.

Příběh Last Light netrpí tím, že by některé jeho části vyšuměly do ztracena nebo z bůh ví jakých důvodů byly nahrazeny, takže místo neustálého trpění jsem naopak napjatě očekával, co přijde dál. Může za to z velké části to, že 4A mě protáhli neprobádanými kouty moskevského podzemí: centrem post-apokalyptické kultury, vodou a kriminalitou takřka zatopenými Benátkami, po Rudém náměstí – místy, které jsem jinak navštěvoval jen imaginárním cestováním po mapě na zadní obálce knížek. Co se týče mých nadějí a očekávání, to byla trefa přesně do černý.

Ale příběh Last Lightu nestojí jen na prohlídce kuriozit, je velice povedený sám o sobě. Soustředit se místo Temných na frakce metra a jejich boj o moc, bylo výtečným krokem a vytvořilo prostor pro Pavla, jednoho z nejsympatičtějších šmejdů, s jakými jsem se ve hrách setkal, nebo snad jediné dítě, při jehož virtuálním doprovázení mým žilám nehrozilo přeřezání – i když to má trochu háček. I Leonidovo krátké cameo jsem si k mému velkému překvapení užil.

Jistě, má to svoje mouchy. Finální odhalení, že část temných si dává šlofíka uvnitř D6, jsem bral trochu jako ránu pod pás, a že o dobrém a špatném konci rozhodují i takové prkotiny jako zadrnkání na kytaru, je pořád pitomost nejvyššího kalibru. Ale pokud mi něco opravdu kazilo požitek, je to Arťomova zarytá němota, která v mnoha místech naprosto nedává smysl. Chápu, že Chán potřebuje stabilní práci, ale určitě by našel i jinou než „Arťomův tlumočník“.

Atmosféra byla snad to jediné, co mě dokázalo úspěšně dotlačit k dokončení prvního dílu a v Last Light se situace rozhodně nijak nezhoršila. Naopak bych řekl, že je ještě lepší. Moskva na stupnici děsivosti postoupila o několik příček výš, ale ani tunely metra nezaostávají. Bytovky plné mrtvých vzpomínek nebo úkryt oběšených stínů mi až příliš spolehlivě dokázaly přivodit husí kůži.

4A také rozšířili docela chudý bestiář o nové kousky, u kterých už není třeba rozlišovat rozdíly pod lupou. S tím se váže přidání bossů, kteří sice nejsou nijak extra nápadití, ale dokážou velice spolehlivě ulehčit od poctivě nastřádané zásoby nábojů a docela zpestřují zdlouhavější pasáže hry.

Gameplay je sice jinak prakticky identický s vylepšenou verzí jedničky, ale netrpí na směšně nevyváženou obtížnost. Ranger hardcore je místy opravdu hardcore, filtrů a medkitů je občas nepříjemný nedostatek a sejfy jsou lépe poschovávané a nepřetékají předválečnou municí až k prasknutí. Jedna věc mi bohužel úspěšně pila krev, a to je vypnutý HUD – nebo spíše jeho nedomyšlenost. Nemožnost zjistit, o co jsem právě obral ohlodaného nešťastníka, ověřit si, jestli se do boje neženu s poloprázdným zásobníkem a jestli budu střílet náboje, nebo peníze, je vážně pěkná otrava.

Ale jinak musím říct, že mě Last Light velice příjemně překvapil. Počítal jsem s tím, že mi bude po chuti víc než 2033, takové masivní zlepšení mě ale zaskočilo. Jsem opravdu hodně zvědav, jestli v tom Exodus bude pokračovat a jako bonus zažene pachuť z úmrtí STALKERa.

Pro: příběh, atmosféra, postavy, vyváženější obtížnost

Proti: Arťomova němota, nedomyšlenost chybějícího HUDu

+16
  • PC 85
Oproti předchozímu dílu - Metro 2033 - není Metro: Last Light (dále MLL) nijak zásadní změna. Je samozřejmě otázka, zda je to chyba, nebo nikoliv. Z mého pohledu vůbec ne. Oba díly jsou herně prakticky stejné a hrajete li oba díly v redux verzi, tak není velký rozdíl ani v kvalitě grafického zpracování. Ale když něco funguje, není důvod to měnit.

MLL je v zásadě spíše něco jako příběhové pokračování, které plynule navazuje na závěr dílu předchozího. Příběh je rozhodně povedený a dle mého ještě o fous lepší než v dílu předchozím (nesrovnávám s knihami). Pomáhá tomu i delší herní doba, která umožňuje větší délku vyprávění a co je důležité, celé tato délka je dobře naplněna obsahem. Ve hře nebyla hluchá místa, která by mě nudila. Ano je to klasická tunelová záležitost, ale v dnešní době plné otevřených světů jsem za přímočarou atmosférickou hru opravdu rád.

Atmosféra si drží vysokou úroveň prvního dílu. U MLL je dán větší prostor pohybu v otevřeném prostředí, což bylo někdy plus (Rudé náměstí) jindy spíše mínus (bažiny), každopádně celkově hru osvěžuje. Mikrokosmos moskevského metra je ještě detailněji popsán a hráč se může z první ruky seznámit se zrůdností Reichu i Rudé trasy, se zbytkem kultury ve stanici pod Bolšoj Těatr či uvolněnými mravy ve stanici Benátská. Všechny stanice nabízí osobitou atmosféru a je jen škoda, že jako v prvním díle jimi pouze rychle projdete bez možnosti větší interakce s prostředím.

Jak jsem již uvedl, herní mechaniky se nezměnily s jednou výjimkou a tou je větší prostor pro stealth přístup. Většinou lokací se můžete proplížit, ale popravdě mě v této hře tento způsob postupu příliš nebavil a dával jsem přednost klasické řezničině pěkně naprudko. Přestřelky s lidmi jsou opět celkem zábavné (i kdyz UI nic extra), zato souboje s monstry zůstaly bohužel opět spíše slabší částí hry. Věřil jsem, že vývojáři zapracují na fyzice i inteligenci pohybu monster, bohužel se tak nestalo, což je asi největší zklamání z MLL.

Shrnu-li na závěr, tak MLL je v zásadě příběhovým pokračováním prvního dílu bez zásadních změn v herní mechanice. Hra trpí stejnými neduhy jako první díl - souboje s monstry, nemožnost interakce s prostředím, rychlé tempo příběhu nedává větší prostor zajímavým vedlejším postavám (snad s výjimkou komunisty Pavla). Naopak hra opět nezklamává v mimořádně hutné atmosféře, skvělém audiovizuálu, a dobře odvyprávěném příběhem, který mě prostě bavil. Celkově však klady převažují nad zápory a s nadšením očekávám právě vycházející Exodus...

Pro: Atmosféra, audiovizuál, příběh, přesřelky s lidmi

Proti: Souboje s monstry, nevyužitý potenciál prostředí jednotlivých stanic metra, vedlejší postavy se jen míhají

+16
  • PC 60
Tahle hra je fakt low, těžce low. 85% si vysvětluju efektem zelené míle z ČSFD. Kdyby to byl první díl série Metro, pak 70-75%, ať nežeru, dal bych to. Protože to je druhej díl a protože doslova zazdil story prvniho dílu (proč se dělaj s různejma koncema, když to staticky navazuje na pouze jeden z možných konců prequelu ?) a prohloubil stereotypy, na který si všichni stěžovali, pak nemůžu hodnotit líp a 60% je v podstatě milosrdných.

Metro: Last Light Redux je naprosto generická střílečka, která, s ohledem na to, že existuje první díl, nepřináší naprosto (ale naprosto - je to tak důležité, že jsem cítíl potřebu to zopakovat) nic nového. Jako uznávám, grafika, dokud to člověk nezačne pitvat, je v pohodě. Arzenál zbraní a pocit ze střelby taky fajn. Prostředí moskevského metra je zajímavé a originální. Tohle ale fakt nestačí.

Atmosféra je 0 (slovy nula). Nevím, jak se to pánům 4a podařilo, ale je to tak. Horror to fakt není. Lekačky totiž neexistujou kvůli zvukům a hudbě, která Vás dopředu POKAŽDÝ upozorní, že se se něco bude dít (tohle je fakt LOL, asi pro případ, že by jste byli autistickej dement, aby se nestala nějaká nehoda - tohle fakt vymyslel nějakej jantar), prostředí a level design nutí a nabádají do prachsprostého farmingu, protože v každý odbočce je nějakej matroš a každej (skoro každej) otitulkovanej dialog kterej vyslechnete, vám dá záblesk karmy. Spojeno s debilním autosavem, jehož frekvence je taková, že to neřešíte a hrajete to jak quick-save/quick-load akci. Do toho všeho tomu dává korunu hnusnej anglickej dabing s ruským přízvukem a naprosto wtf strukturovaná zápletka, kdy by fakt bylo lepší radši nemít zápletku žádnou a jen jít dopředu levelama jako ve správné lineární a koridorové střílečce.

Teď technicky:

* Fakt běs hnus nejhorší stealth co jsem kdy viděl. Je tam asi nějakej grafickej glitch, kdy se nezobrazujou správně propisky ve vočích, co si do nich vrazili všichni nepřátelé, protože voni prostě nevidí a neslyší. S tím spojenej lightning. Tma je světlá a vaši protivníci jsou na 3 metry slepí jako krtkové a hluší jako nějaké jiné zvíře, co zas blbě slyší. Arťom v naprosto světlé chodbě vidí protivníka bez limitu a nepřítel Arťoma nevidí ani na 2 metry. Nenormální situace, prostě *immersion icebreaker. Potom najednou, jakmile začne vzduchem lítat olovo, tak Arťoma všichni jak mávnutím kouzelného šátku vidí bez omezení.

* Textury a animace ze začátku jdou, ale naprosto tragicky je s postupujícím časem vidět, jak úroveň slábne. Ve druhé polovině reduxu je množství textur doslova odporně a trestuhodně odfláknutejch, že se na to ani nedá dívat. Dobře je to vidět v divadle při pohledu na prostitutku/tanečnici, tady se totiž dá předpokládat, že většina hráčů si je prohlédne, nicméně ruský developer/QA asi uvažuje trochu jinak. Nebo venkovní lokace. Ty jsou hnusný už od začátku.

* Celej ekonomickej subsystém je úplně špatnej a nefunkční. Survival-Hardcore obtížnost slibuje, že bude záležet na materiálu, ale není tomu tak. V podstatě v celém walkthrough se pohybujete s naprosto plnejma zásobama veškerého materiálu. MR (milotary rounds - platidlo) netřeba vůbec utrácet, protože všechno stejně najdete, myslím tím kombinace zbraní a attachmentu a každej kdo hrál první díl tohle prostě ví, takže tady se nestal žádnej progres nebo evoluce týhle situace, a to je špatně, protože udělat chybu a něco zkazit nění problém, ale udělat to stejné zase znovu už je demence.

Shrnuto: Nemám problém s koridorovovejma střílečkama, ale mám problém s Metrem, které jsem oba díly a zejména ten druhej už od poloviny probíhal s touhou mít to za sebou. Replay nehrozí.
+12 +13 −1
  • PC 85
První díl se mi líbil a tak jsem se vrhnul na pokračování. Zvolil jsem rovnou verzi REDUX, nevím tedy v čem se tato liší od původní verze - srovnávám tedy spíš obě redux verze navzájem.

Audiovizuálně se moc nezměnilo (což beru jako plus). Zpracování tunelů je líbivý, především na povrchu to na člověka dejchne - mrazivá atmosféra liduprádné Moskvy.

Rudý náměstí se mi podařilo v rámci pracovního výjezdu nedávno navštívit i naživo a musím uznat, že chrám Vasila Blaženého byl doslova dechberoucí - jak v reálu, tak jeho rozbořená poboba ve hře.


I gameplay se nijak výrazně nemění, naopak hráč mi přišel snad ještě víc veden za ručičku, než v jedničce. Vlastně skoro pořád jsem pod dohledem nějakýho NPC, kdy mi radí, vede mě, ukazuje kudy dál.

Obtížnost. No já nevím - dal jsem si jako prve v jedničce na maximální RANGER HARDCORE a bylo to hrozně nevyvážený. I když mě někde objevili nepřátelští vojáci, šlo je bez větších problémů vystřílet a ještě se na tom napakovat. Pokud na mě nabíhali mutanti, taky jsem s nima neměl většinou problém. Naopak nepříjemní mi přišli bossové - do téhle hry se to přitom nějak nehodí. Dohromady jsem musel opakovat asi jen čtyři místa, za to ty jsem opakoval i vícekrát. Filtrů bylo tentokrát celkem dost, sýpavě jsem pobíhal zmateně po Moskvě jenom jednou.

Příběh samotnej se odehrává v nám známém univerzu (i skoro se stejnýma postavama) - dokonce na předchozí události přímo navazuje a je bohužel znát, že trumfy už jsou vyplácaný. Příběh víc než nějaký tajemství či mrazivý neznámo rozkrývá pouze lidský zrady či šílený plány nacistickejch vůdců. Ač to dohromady jakoby dává celý smysl, rozhodně se to s napětím a spádem prvního dílu nedá porovnat.

Co nám tedy zbývá? Co má člověk v rukách? Je to opravdu totéž jako jednička, sází úplně na to stejný jako předchůdce. Autoři se úzkostlivě drží stejné dříve použité kostry, nesnaží se překonat jedničku nebo něco výrazněji vylepšovat, jen "zdvořile" navázat. Tentokrát tomu proto něco chybí - pořádnej příběh a háv tajemna. Přesto se stále jedná o kvalitní hru.

85%

Pro: Audiovizuální zpracování, atmosféra, METRO

Proti: Slabší příběh, málo novinek, nevyvážená obtížnost, příliš stejné jako předchůdce

+11
  • PC 70
Dlouho jsem nepařil hru, jejíž závěrečné hodnocení by mě tak mrzelo a rád bych jí přidal, ale nemůžu. Během první poloviny jsem byl nadšený – grafika i ozvučení jsou na skvělé úrovni, hra je syrová a atmosféra tíživá, přestřelky s lidmi jsou zábavné , laťka obtížnosti je nastavena tak akorát … vše pěkně odsýpá, baví a poutá k monitoru: už jen samotné plazení se tunely a větracími šachtami mezi okousanými mrtvolami, kokony a roztodivným svrabem je zážitek.
Zhruba v půlce ale přišel zlom a až do konce následoval z hlediska zábavnosti vytrvalý sešup. V závěru už jsem LL dojížděl vyloženě ze setrvačnosti a po skončení ve mně hra zanechala smutný dojem naleštěné bídy a nudy v úchvatných kulisách.  Stal se z ní totiž časem téměř interaktivní film, posedlý vyprávěním svého „grandiózního“ příběhu, přičemž je ale herní složka odsunuta jaksi na druhou kolej. Na čemž bylo nejhorší, že mi ten příběh ještě přišel jako kýčovité béčko, nehodné přehnané pozornosti.

Kdybych měl strukturovat a přiblížit nejpodstatnější klady a zápory, tak pozitivům určitě vévodí krásné audio-vizuální provedení a atmosféra, která místy téměř působí neblahé fyzické pocity. Souboje s lidmi jsou rovněž zábavné a provázejí je kromě možnosti všem vyčinit brokovnicí i určité „sofistikovanější“ morální volby a alternativní možnosti postupu levely, což je v survivalistické post-apo hře určitě fajn (I když v FPSku stejně budu preferovat spíš cestu brokovnicem, sry všichni).
Pak je tu ale velký pytel negativ. Jak už jsem naznačil – velká porce z druhé půlky je něco mezi videem a walking simulátorem a hratelnost tím neustálým ředěním akce trpí. (Možná teda jen pro tenhle typ gameplaye nejsem cílovka. Pokud u FPSka ale někoho baví jíst pizzu, poslouchat Rusáky a občas si do toho zastřílet, pak bude asi najeden do syta.).
Vadila mi i přehnaná skriptovitost scénáře a příliš okaté vymezování toho, co vám hra dovolí dělat. Děj je často násilně rozsekaný do určitých sekvencí, kdy na vás 17 a půl vteřiny vybíhají odevšad mutanti, a když to přežijete, se zatroubením se rozutečou a můžete přejít do další sekvence, kde jedete na mašině a jiní mutanti po vás skáčou 22 a půl vteřiny. Nebo se s někým řežete v aréně, ale hra vám ho nedovolí zabít, protože ve scénáři je, že nakonec uteče a budete se s ním řezat ještě ve vedlejší místnosti. Takže mu dáte devět head shotů snajperkou, aby vám pak po-utekl o místnost vedle, a když tam vlezete, povalí vás v cut-scéně s nožem na krku, i když ještě s jistotou víte, že tam na vás zemtek číhá. Hra vás do téhle situace prostě násilně strčí, aby to zapadalo do jejího narativního schématu. (Takže vlastně ještě ve výsledku udělají autoři debila z vás.).
Boss fighty mi zase přišly, že jsou přítomny jen proto, aby byly přítomny. Do děje jsou často vklíněny úplně na hulváta. Příběh, jak jsem už psal, mi přišel plný naivních klišé a patosu. Ty různé báje o Jednorozeném a prastaré rase by lépe zapadaly někam do análů Svědků Jehovových než do hry tohohle ražení a rozpoložení. To, co se dělo ve druhé půlce, mi připadalo úplně nepatřičné.  
Poslední větší výtku mám k level designu. Ne k jeho grafickému provedení ani vlivu na hratelnost, ale spíš k jeho vnitřní logice a soudržnosti. Vždycky se po útěku z nějaké lokace dostanete do šachty, kterou se proplazíte pár metrů a z nepřátelského tábora najednou vylezete v táboře vaší vlastní frakce. Ten prostor je na sebe často tak podivně naroubovaný, aby mohla být hra lineární.

Sečteno podtrženo, MLL za mě pořád ještě za zahrání stojí, kvůli audiovizuálnímu provedení, atmosféře a gameplayi první půlky. Časem ale bohužel znatelně ztrácí šťávu a ten nepoměr mezi vyprávěním příběhu a soustředěním se na hratelnost je příliš v neprospěch hratelnosti. Posledními levely už jsem jen rychle probíhal – když to zrovna šlo, což teda moc často nešlo. Takže jsem spíš koukal u cut scén do mobilu. Věřím, že pokud má někdo rád knižní předlohu, bude akcentaci příběhu a mytologie světa Metra vnímat jinak, já jsem jí ale nepolíben a po dohrání LL bohužel asi i zůstanu.

Pro: audio-video, přestřelky s lidmi, atmosféra, dobová tematičnost ( :-), :-( )

Proti: přílišná filmovost, přestřelky s nelidmi, vykonstruovanost, místy nelogičnost

+10
  • PC 80
Velmi kvalitní pokračování (nyní již série) Metro.

Líbilo se
-----------

* Pocit ze hry obecně. Pěkně vykreslený postapokalyptický svět, zajímavé klábosení vojáků mezi sebou, atd.
* Výborná atmosféra. To napětí, ten pocit, že nebezpečí může být za každým rohem, a dost možná i zrovna teď za mými zády.
* Výborný systém plížení. Nepřátelé reagují velmi přirozeně.
* Dostupné multiplatformně a bez DRM.

Ušlo
------

* Ukládací systém pomocí záchytných bodů. V FPS hrách záchytné body nesnáším. Zejména když už mám doma dítě. Ale v této hře je to kupodivu celkem snesitelné. Záchytné body jsou blízko u sebe a jsou logické (na rozdíl od např. BioShock Infinite). A musím přiznat, že to vylepšilo můj systém hraní. Ale stále je neodpustitelné, že se hra neuloží, když ji ukončujete (takže nemůžete skončit kdykoliv).
* Naprosto lineární, s pár občasnými nepovinnými oblastmi k prozkoumání. Bylo by pěkné mít větší prostor k pohybu, ale na druhou stranu po všech těch nedávných velkých hrách s otevřeným světem jsem si docela užil lineární, naskriptovaný, ale silně příběhový přístup.

Nelíbilo se
--------------

* Šíleně dlouhá nepřeskočitelná videa při každém spuštění hry.
* Rozhraní je velmi konzoloidní, s velkými ikonami, ale žádnými popisky, kontextovou nápovědou, ničím takovým. Zejména ikony zbraní jsou naprosté peklo. Nemáte tušení, jaké přídavky jsou na zbrani aktivní, a z rozhraní se to prostě nedá zjistit.
* Nedostatečný tutoriál. Například vám nikdo neřekne, jak měnit typ střeliva (což je dost problém, když se vám občas automaticky samo vybere vojenské střelivo).
* Falešné odrazy, které simulují nedokonalosti čočky kamery, když s ní míříte do zdroje světla ("lens flare"). Ale ve hře se nedíváte skrz kameru, ale vlastníma očima. Tento efekt dělá plížení mnohem obtížnější, protože nemůžete spolehlivě říci, kde je světlo a kde je stín.
* Pavouci. Obrovští pavouci. Nenávidím pavouky.

Celkové hodnocení: Výborná

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2017 v angličtině na Steamu).
+9
  • PC 80
První díl série mě moc neuchvátil, takže jsem tohle docela dlouho odkládal, ale byla to chyba. Metro: Last Light Redux je téměř ve všem lepší než předchozí díl.

Příběh jsem dohrál za 3 dny, což značí, že mě to opravdu chytlo. Líbilo se mi, že nám tvůrci přidali nějaký ten lore, takže jsem věděl, o co jde. Nejvíce na mě ale zapůsobil ten konec, který mi naprosto vyrazil dech (Měl jsem ten konec, kdy Artyom umřel). 

Pro: Příběh, zajímavé flashbacky, atmosféra a hudba

Proti: někdy nudný a repetetivní gameplay

+9
  • PC 85
Další dohrání REDUXU.
Ikdyž jsem kdysi byl nadšený ze série METRA (knihu jsem ještě nečetl - chystám se na ní), tak stále musím podotknout že i po 8 letech hra stále baví.
Vůbec mi nevadilo, že jsem neměl otevřený svět a cesta byla přímočará. Tohle dělá hry hrami, menší svět s perfektním příběhem, než se procházet po celé Moskvě a sbírat "úkoly". Tyto hry by měli dělat často.
Jediné co k čemu mám výtku, ale nehodnotím je že REDUX verze se dle mého názoru neliší od té klasické. Asi to bude tím, že ještě neletěly "remaky" a "demaky" jako teď.

Pro: Atmosféra, příběh

Proti: REDUX není o nic víc než v roce 2014

+5 +7 −2