Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 85
Hra jenž staví své základny na knižní předloze (ale se kterou má málo společného) se zdála dobrá, tak jsem ji vyzkoušel. Bohužel sem čekal rozsáhlé RPG v Moskevském metru, překvapení přišlo, když jsem se při hraní dozvěděl, že RPG prvků je tam pramálo a ani nejsou nějak důležité. A přesto se mi hra vcelku líbila, dohrál jsem jí na všechny obtížnosti, ale ani tak se mi nepodařilo dosáhnout toho "lepšího" konce (hra má totiž 2 zakončení). Grafika je úchvatná natolik, že s ní má moje GTX260 stále problémy. Hra má podporu DX11 (hlavně tesselace, která ale není ve hře skoro poznat) a taky podporu PhysX (na chování mlhy, plynú a některé, do určité míry, rozstříletelné stěny). Dabing a hudba sou na dobré úrovni. Už se těším na pokračování.
+17
  • PC 85
Zpočátku se mi Metro jevilo jako nepřímé pokračování Cryostasis - mluví se tam rusky, pohybujeme se pomalu a opatrně v depresivních prostorách, dýchá na nás nadpřirozeno a akorát místo ukazatele tepla dobíjíme ukazatel plynové masky... Metro však představuje variabilnější herní náplň a znatelně barvitější hratelnost. Sandbox se sice nekoná, dokonce ani RPG prvky ne (za celou hru jsem jen dvakrát nakoupil něco v marketu a nejspíš jsem to ani nepotřeboval), ovšem Metro je i v rámci koridorové FPS nadstandardně zajímavou hrou. Jsou mise, kde střílíte větší množství nepřátel se skupinou dalších vojáků, jsou mise, kde se ve dvou plížíte temnými chodbami za doprovodu perfektní atmosféry a neméně velkou část zabírají také mise, kde se samotní, ubozí a připosraní schováváte před nepřáteli a postupujete ve stylu stealth.

Ani jeden z těchto druhů misí sice nedosahuje vrcholu svých žánrů, obzvláště stealth prvky jsou velice jednoduché, ale myslím, že právě tak je to nejvíce vhodné pro pohodovou hratelnost a odreagování. Ono vůbec nazývat misi, kde stačí vojákům před nosem zhasnout petrolejku a proplížit se jim za zadkem jako "stealth", je možná až urážkou pro opravdové stealth hry, ale nemůžu si pomoct, právě takhle mi to vyhovovalo. Nic komplikovaného, jen objevit jednoduchý vzorec pohybu nepřátel a dostat se dál. Aby zde však platilo, že "méně je někdy více", musí mít hra oporu v ostatních aspektech. V prvé řadě se jedná o již zmiňovanou atmosféru, která je opravdu fantastická (neříkám, že hrůzostrašná, to ne), v druhé řadě o excelentní grafiku, její hrou světla a stínu a přesvědčivým designem prostředí. Stejně jako u Cryostasis si ale dovolím poznamenat, že samotný engine zdaleka nedosahuje kvalit Crysis, jen na pohled běžného hraní se tváří prvotřídně.

Jednu výtku, která mě rozžhavila pěkně do běla, bych však měl - zpropadený systém ukládání! Hra používá jeden autosave, který se vám přepíše klidně sekundu po té, co se ve stealth misi prozradíte, jelikož nevíte co je za rohem, nebo vám pohodově zničí hru, pokud se vám podaří utéct svému parťákovi do další loadovací zóny a zanechat ho bugnutého v té předchozí... A v těchto situacích opravdu nezbývá nic, než restartnout celou misi.

Celkově to byl moc pěkný herní zážitek a překvapivě dost dlouhý! Člověk sice během hraní přijde na více drobných nedostatků, ale fakt, že si na většinu z nich po dohrání ani nemohu vzpomenout mluví sám za sebe...

Pro: Atmosféra, grafika, minimální složitost, ale ne stereotyp ani tupost, délka hry

Proti: Systém ukládání, drobné nedostatky, pár nápadů nedotáhnutých k dokonalosti

+16
  • PC 90
Temné, nebezpečné a plné mutantů, takové je moskevské metro po jaderné válce. Lidé se proto skryli hluboko do podzemí a ze stanic metra se staly oázy života. Chopíte se role Artyoma, mladíka žijícího na stanici VDNCh, která je postižena invazí mutantů zvaných ďáblů. Po útoku mu je svěřen důležitý úkol, musí doručit patronu se vzkazem do největší a nejlépe vybavené stanice metra – Polis, aby varoval zbytek lidstva před obrovskou hrozbou. Takto začíná post-apokalyptický a atmosférický příběh z první osoby. Je strhující, plný napětí, bojů nejen s mutanty, ale i s obyvateli jiných stanic a zavede nás skrz temné katakomby do trosek Moskvy nacházejících se na povrchu. Je nutné se adaptovat a hlavně šetřit náboji, ty jsou zde vzácné a slouží také jako platidlo. Naše činy ovlivní konec hry.

Pro: Atmosféra, Hratelnost, Příběh, Zbraně a nutnost šetření municí, Zápisník, Používání plynové masky, Zakončení hry

Proti: Místy nedotažená akce, Němota hlavního protagonisty, Hra mohla být delší

+16 +17 −1
  • PC 95
Žánr survival hororů považuju za svůj šálek kávy. Hororových her vzniká v poslední době neskutečný množství, ale jenom pár z nich se může pochlubit tím, že při jejich hraní člověk (nebo aspoň já) opravdu zažívá kýženej nahořklej pocit trýzně a čirýho zoufalství. (hru jsem hrál na obtížnost Ranger Hardcore)

Ačkoli se dá říct, že je metro pouhou koridorovou střílečkou se stealth prvky, musím hned ze startu říct, že já osobně zařazuju hru na nejvyšší pozice ve svým žánru.

Děj se odehrává na motivy stejnojmenné knihy v tunelech moskevského metra, kde přežívá posledních pár tisíc zástupců lidské rasy živořící ve špíně a tmě. Několikrát se však podíváme i ven do pobořené ruské metropole a jak sám hrdina komentuje "až na povrchu člověk pozná, jak je v těch rodnejch tunelech krásně a bezpečno." Design prostředí se povedl na jedničku a graficky obecně nelze hře nic vyčíst.

Zvuky mi přijdou takéž zpracovány výborně a i hudbu musím velmi pochválit – výborně sytí atmosféru lokací. Skladba "The Tower" pak u mě vede na plné čáře.

V čem však na mě tato hra zapůsobila nejvíc, je doslova dechberoucí hororová atmosféra (čemuž asi dost pomohl zmiňovanej ranger mod). Pasáže s dýchací maskou ještě podtrhují zranitelnost hlavního hrdiny a patří skutečně k těm nejlepším a zároveň nejtužším pasážím. Nezapomenu, jak jsem nemohouc dokoupit filtry pobíhal sýpavě po Moskvě a masky divoce střídal systémem "z ruky na hubu" a nadával, jak se to prostě nedá. Následně jsem však zjistil, jak to bylo vlastně super – pocit čirýho zoufalství. Nedostatek filtrů potom vrcholí ke konci ve věži, kdy mi to vycházelo v podstatě na vteřiny, abych se nezadusil – tuhé to chvíle a grafické znázornění postupnýho zamlžování výhledu je třešní na dortu.

Příběh se mi taky líbil, možná je v něm pravda několik nelogičností, ale to u FPS člověk tak nějak toleruje a jako motivace k tomu jít dál mi děj přijde více než dostačující, dokonce odhalujeme jakési tajemno, co hru balí až do magickýho hávu.

Negativa?
Nemožnost střelby optikou některými zbraněmi (brokovnice) nás bezkřížaře dozajista moc nepotěší...

RESPAWN – nemám až tak nic proti vlnám nepřátel, tady to nakonec i celkem sedlo, což pak o to, ale na několika (naštěstí ojedinělých) místech se mutanti pořád dotvářeli a to je ve hře s kontinuálním nedostatkem munice docela podpásovka.

No a TY koule - skoro na konci – to mě opravdu přišlo trapný. Naštěstí jsou to jen dvě chodby.

No všechny nedostatky sou v podstatě své prkotiny a já můžu hlasitě zvolat: BRAVO! Tohle se sakra povedlo a já se po dlouhé době u hry cítil, jak když bojuju o svůj vlastní krk!

95%

Pro: POHLCUJÍCÍ ATMOSFÉRA, strach, design, prostředí, horor, dýchací maska, příběh

Proti: Občasněj zbytečnej respawn, všechny zbraně nepodporují zamíření optikou

+14 +15 −1
  • PC 70
Knihu jsem četl, a líbilo se mi, jak ji hra ztvárnila. I ta volba na konci příběhu byla uspokojující.

Co se mi na hře líbilo:
* Spoustu věcí musíte ovládat manuálně, jako je tlakování pneumatických zbraní nebo nabíjení svítilny dynamem. Hře to přidává úplně jiný rozměr. Mezi další detaily patří praskliny na plynových maskách, odměřování výdrže vzduchových filtrů na hodinkách, zašpiněné puškohledy. Stejně výborný je i herní deník s poznámkami.
* Není to klasické FPS. I na normální obtížnosti můžete zemřít na 2-3 zásahy. Musíte být opatrní a ve vybraných pasážích se snažit o tichý postup. Vběhnutí do tábora 5+ banditů je špatný nápad.
* Příběh je zajímavý a hodně blízký knižní předloze.
* Velká péče byla věnována konverzacím lidí, které můžete zaslechnout, když stojíte poblíž. Povídají si zajímavé příběhy a výborně to zatahuje do ponoření se do hry. Oproti jiným hrám mi okolní postavy přišly živější. Jen škoda, že pro ně nelze aktivovat titulky, jejich angličtina s ruským přízvukem je občas těžká k porozumění.
* Různé obtížnosti a herní režimy, které zvyšují znovuhratelnost.

Co se mi nelíbilo:
* Záchytné body místo klasických ukládacích pozic.
* Systém obchodování, kde nemáte tušení, zda kupovaná zbraň bude dobrá nebo špatná. A po koupi si ji ani nemůžete vyzkoušet, dokud zcela neopustíte danou stanici metra.
* Důležité příslušenství typu plynové filtry mohou být zakoupeny jen na začátku hry (kdy ještě nevíte, k čemu slouží a kolik jich budete potřebovat), ale už ne poté, až je potřebujete nejvíce. A to ani v největších stanicích metra. Toto bylo velice nepříjemné a působilo to jako umělé omezení bez žádného logického zdůvodnění.
* QTE scény "zmáčkni tlačítko E" (např. když jste na žebříku a málem padáte). Nejde tam o vaše načasování, schopnosti, štěstí, prostě nic. Zmáčknete E a žijete (máte na to docela dost času), nezmáčknete a zemřete. Působilo to jak z levných konzolových her, a fakt nechápu jejich význam. Po každé takové sekvenci, kde jsem stisknul E (jak jinak), jsem měl pocit, že mě někdo poplácal po rameni a řekl "hodnej kluk!", a přehrál mi animaci, jak jsem to zvládl. Vytrhovalo mě to ze hry a totálně ničilo imerzi. Tyto akce by měly být založeny na načasování nebo schopnostech, nebo tam vůbec nebýt, protože jinak jsou zcela stupidní.
* Menší otravnosti jako nepřeskočitelné úvodní animace nebo nefunkční multimediální klávesy během hraní.

Jsem docela dost přesvědčen, že nebudu hrát Metro: Last Light [poznámka z budoucnosti: tady jsem se mýlil]. Tato hra byla určitě zábavná a nadprůměrná, ale úplně jsem si neužil její motiv. Kniha se mi líbila, ale samotná hra se skládala ze 3 hlavních náplní - souboje s mutanty, souboje s neonacisty, a strašidelné scény s nadpřirozenými jevy. První typ obsahu jsem miloval, druhý typ obsahu se mi nelíbil (ani to nebylo v knize, a nechci ze hry mít dalšího Wolfensteina), a třetí typ obsahu jsem nesnášel (ačkoliv ten odpovídal knize, ale já prostě nedávám hororové hry obecně). Nedělá mi problém plížit se temnými tunely zatímco mi na záda skáčou zmutovaná zvířata, ale prostě nesnáším ty strašidelné šeptavé zvuky, co se nedají lokalizovat, nehmotné výjevy co se vám z ničeho nic objeví před očima a hned zase zmizí, a pocit, že je něco strašně špatně a někdo si zahrává s vaším vědomím. Bylo to velmi dobře ztvárněno na základě knihy, ale já jsem si to nedokázal užít (a občas vydýchat). Ale určitě bude mnoho lidí, které to naopak nadchne.

Celkové hodnocení: Výborná

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2014 v angličtině na Steamu).
+14
  • PC 90
HRÁNO NA XBOX360 A PC

"Arťjome, pojď se s námi napít na naši čest"

Jupí, tento titul vzal kladivo a přibyl mě do jezdící židle, takže.. jsem nejezdil(myslím na té židli) :(

Titul nesliboval mnoho, zvlášť ne před vydáním, ale když jsem si to záhadně koupil(u her mi opravdu odumírají mozkové buňky), tak jsem to samozřejmě spustil na Xboxu 360 a co nevidím, krásná hra, hlavně z čeho mi vypadli oči z důlku byla grafika(po dohrání hry příběh). Pak hudba, to mi přišlo úchy..úžasné - často se přeříkávám :-D - a dál taky téma hry. Sice by Metro víc pasovalo do Battlefield 3 stylu, kde se v Afghánistánu naháním s Talibanem, kteří unesli Metro plné lidí a mají na sobě výbušniny a jestli nedostanou to co chtějí tak je sejmou, ale prostě boží. Takové téma nemusí mít úspěch ale když to vývojáři rozpitvají, mají titul jako tento.

Začal jsem kdesi v lesi a pak mi to hodí na obrazovku "před osmi dny" no, na zabíjenou!
Ovšem v podzemním bunkru je nádherná atmosféra, poprvé v nějaké hře vidím malé děti a rodiče co štěbetají o přídavky. Obchody, temné místa, hospody, blázinec to vše je v jednom z stanovišť metra v Moskvě a ano, taky se po cestě tam objeví mutanti, kteří jsou vymodelovaní jak ta jedle, hodně se mi líbí jejich zdravý smysl pro realističnost, umí dokonce skákat - a další lidoopi co se vám snaží zkřížit cestu a nepustit vás. Taky je hezké prostředí Moskvy,sníh, chumelenice, a taky ti zaneřádění mutanti, jenž iritují život většině psychicky zdravých lidí.

Taky stojí za zmínku dva druhy akce, nejvíc se mi líbil stealth režim, ale ne vždy funguje, takže sem tam můžete někoho zabít a další si samozřejmě všimnou.

Po cestě mezi stanovišti poznáte hodně míst, taky se stane hodně záhadných věcí, ať už duchové ke kterým se musíte chovat nábožensky anebo přízraky a halucinace(po dlouhém hraní jsem si myslel, že je to doopravdy). Přestřelky ale nejsou až tak boží a moc si jich neužijete.

Hru jsem hrál neuvěřitelně dlouho, zejména proto, že mě porád zabíjeli anebo mi došla munic a pak jsem musel "killovat" nožem.

(bez verdiktu, zkuste si ho vyčíst samy)

Pro: atmosféra, příběh, charakter Arťoma,strach,stanoviště a Moskva

Proti: mutanti, přestřelky, dlouhá herní kampaň,neúplně povedené akce

+13
  • PC 75
Dlouhých komentářů je zde již dost a krátkých spíše málo, takže se nebudu rozepisovat a zmíním spíše věci, které se mi na hře nelíbily. Příběh, atmosféra, zasazení, postavy, grafika, převážně i zvuky a hudba jsou v pořádku.

Původně jsem z různých článků a diskuzí nabyl dojmu, že Metro 2033 je open-world (open-tunnel) hra, ve které se hráč přesouvá z jedné stanice metra do druhé a plní úkoly, nakupuje zbraně a tak dále. Ve skutečnosti je to "koridorovka" se všemi plusy i mínusy (často prazvláštní skripty) a RPG prvky, které ve hře jsou (měna, nakupování zbraní, munice a výbavy), mi přišly spíše prvoplánové a na obtíž (ve skutečnosti jsem nikdy nemusel nic koupit a všechno potřebné šlo lehce najít, případně dostat v rámci příběhu).

Co mi přišlo velmi zvláštní je fakt, že hlavní postava v samotné hře vůbec nemluví, ačkoliv je oslovována každou chvíli. Při nahrávání však Artyom vede monolog, tedy jeho hlas je ve hře přítomen, tedy nejedná se o druhého Gordona Freemana. K tomu se váže dabing, který mi přišel dost nepovedený, zkoušel jsem jak ruský (předpokládám originální) tak anglický a ani v jednom případě mi většina hlasů k postavám nesedla.

Největší výtku mám však k technickému zpracování, předpokládám že vzhledem ke kompatibilitě s novějšími OS a grafickými kartami. Metro 2033 je pravděpodobně první hra, která se mi sekala při jakékoliv změně FPS o zhruba 15 a více. A tím nemyslím změnu ze 70 na 55, ale spíše změnu ze 160 na 145 a podobně. Vzhledem k tomu, že hra nenabízí příliš možností nastavení grafiky a VSync se mi nepodařilo zprovoznit, jsem se s tímto faktem musel smířit a sekání při každé větší změně situace vydržet.

Pro: Příběh, atmosféra, zasazení, postavy, grafika

Proti: Dabing, technická stránka, RPG prvky

+13 +14 −1
  • PC 70
Než mě sežerete za negativitu, předem říkám, budu psát především to, co mě na hře poměrně vadilo. Uznávám, že jsem mohl mít špatné rozpoložení, třeba se k tomu někdy vrátím, ale momentálně je můj dojem o pár řádků níže.

Na Metro 2033 jsem se těšil, už podle pár recenzí, co jsem si letmo přečetl. Ovšem po spuštění mě to poněkud rychle přešlo. Samotný úvod (cca 30 minut gameplaye) byl pro mě nudnější, než začátek Half-Life, kde jedete vláčkem až k Barneymu. Je to spousta sledování scén, jak mezi sebou lidi mluví a než nastane nějaká akce, tak mezi tím 6x proběhne loading.

Bohužel pro mě, řekl bych, že tak 1/5 z celé hry je pouze sledování rozhovorů a další 2/5 sestává z chození a hledání čehosi. Což mě také překvapilo, že hra se neobtěžovala vysvětlit herní prvky, jako např. "quest zápisník", hodinky, modré světlo ... že mám vůbec zapalovač a že s ním tedy mám zapálit pavučiny, k tomu jsem došel také až po chvíli tápání a ano, dialogy jsem četl.

Když o tom tak přemýšlím, poměrně často jsem se zarazil s tím, že mám nějak jít dál a přitom to na první pohled nešlo. Když Vám bratři ve zbrani řeknou, že máte otevřít dveře, taky se logicky zamyslíte, co asi udělat, ale občas člověk nečeká, že musí hledat jestli se má dodatečně někde jinde něco spustit. Často mě tak napadalo, jestli to není prostě jen nějaký bug.

A že brouků je tam dost. Na chyby v animacích jsem si zvykl, ale nefunkční nightvision, propadání skrz texturu, umírání z ničeho nic (asi infarkt na pavouky) - to už bylo na mě dost. Dále věřím, že hra měla nějakým způsobem děsit, ale veškeré situace byly pro mě dopředu čitelné, tak se mi opravdu ze hry hnusili nejvíce pavučiny plné pavouků (fuj, blé).

Co se arzenálu týče, moc tomu nerozumím. Poměrně ze začátku (cca po 1-2h) jsem se dostal k vylepšeným zbraním jako je brokovnice, AK apod. Granáty poměrně nepoužitelné stejně jako jejich volba i zbraň na blízko (u mutantů). Upgrady (protože jich tam je setsakramentsky málo) tak neměli v podstatě význam kupovat, stejně tak zbraně a munici jsem nevyplýtval snad ani jednou a to jsem hrál na režim Spartan, která měla zaručit řež nepřátel.

Nepřátelé ... co k tomu dodat. Buď skupina vojáků s IQ 80 a nebo 80 mutantů, kteří vždy jdou po vás. I když vyskočí u vašeho kolegy a vy se krčíte o 2 místnosti dál, tak stejně jdou jen po vás. Druhý paradox: krysa umře na 2 náboje z brokovnice stejně tak jako velký mutant... Co se týče zmutované "gorily", ta odběhne do zaječích na 3 náboje a jak jsem již psal, je přespříliš naskriptovaná a tudíž předvídatelná (zajímavý je, že se chová téměř identicky jako novější alien v Alien: Isolation). Démoni mě prudili, tahali mě i zpoza barikád a úkrytů, ale budiž.

___________________________

Celkově, vidím v tom dost prvků z jiných her, jako např. Half-Life (nemluvíte a tady to vyzní hloupě na rozdíl od HL, nudné a nemožné mise s drezínou, jazyky ze stropů), Bioshock Infinite (chodník v závěru) a pochopitelně Stalker. Zápletka, že jste výjimečný a zachráníte Moskvu před mimozemšťany či je zachráníte.. K tomu přidám nerealistické chování a dialogy. Na konec spolu s dlooouhou chůzi všech NPC a nemožnosti jít někam jinam se to vleče i přes krátkou herní dobu.

Samozřejmě to má i své plusy a určité prvky rád uvidím i v jiných hrách, především se mi líbilo využívání masky a zápisníku. Ovšem jako celek to momentálně pro mě nemělo to něco víc co bych neviděl jinde, spíše naopak. Každopádně se i tak těším na pokračování s myšlenkou, že si povedou tvůrci na můj vkus lépe a nebo že si k tomu prostě najdu tu správnou chuť.
+11 +14 −3
  • PC 75
Herní výzva 2018 číslo 6 - sousedy si nevybereš

S ohledem na to, že je zde již hodně komentářů, pojmu tento komentář stylem, kdy budu porovnávat knihu s hrou. Trochu jsem ty ostatní komentáře projel, a nevšiml jsem si, že by se v nich o knize nějak psalo.

Nejdříve bych, ale začal tím, proč jsem si zvolil klasickou verzi z roku 2010 a ne verzi redux z roku 2014. Vybral jsem si to především z důvodu, že si radši zahraji původní verzi hry od nějaké upravené ať už oficiálně nebo módy. Za druhé nechápu příliš důvod dělat redux verzi na momentálně cca 8 let starou hru. Pro mě je to stále jako novinka.

Oproti knize se hra celkem odlišuje. Začneme tedy tím nejdůležitějším a to je příběh. Ten se liší celkem dost, ale takovou hrubou strukturu si vzal. Občas jdete s jinou postavou nebo vás pošlou autoři jinou cestou, což jde vidět hned na začátku, kdy se s drezínou vydáváte do stanice Prospekt Mira, kdy první stanici Alexejevskaja ve hře objíždíte servisním tunelem, zatímco v knize jedou s drezínou přes stanici. To nepočítám, že si vyrazí ve své podstatě jakoby na výlet, což totálně kazí hutnou atmosféru, kdy v knize šli ještě jeden člověk před drezínou a druhý za. Jsou to pouze detaily, takže to tolik neznamená, uvedl jsem to pouze jako příklad.

Po setkání s Bourbonem jsem si říkal, ono se to bude trochu více teď podobat, ale není to tak. Bourbon sice zemře, ale úplně jiným způsobem, a určitě by vás tolik nechránil před bandity, protože by se vás nejspíše po dokončení cesty zbavil.

Teď se podíváme na povrch, který se zde celkem povedl a autoři rozhodně nedbali na knihu. V knizese na povrch Arťom poprvé podívá až po příjezdu do Polis, kdy ho vyšlou do knihovny. Ke všemu Mělnik zakázal chodit do okolních budov a uliček, což ve hře prolezete skoro každou rozbitou budovu. Zase to chápu, aby hra nebyla příliš koridorová a převážně v metru.

Arťom je nezkušený mladík, který je vyslán na nebezpečný úkol, kterým má zachránit celé metro. Jenže ve hře mi příliš ustrašený nepřijde a všechno bere vcelku poklidu. Ke všemu z něj autoři udělali zabijáka. V knize poprvé zabije, až nacistického důstojníka, který zabije jeho přítele, který ve hře ani není zmíněn. Arťom do té doby má strach někoho zabít. Nacisti ho poté uvězní a mučí.

Příšery a bandité jsou do hry přidáni, aby se to okořenilo a nebyla to taková procházka růžovou zahradou, kdy nic nepotkáte, ale tím se ruší atmosféra z cest po tunelech, ze které všichni vždy mají strach. Zde se v tunelech procházíte vždy s nějakou další postavou, ale mě to nepřipadalo, tak strašidelné, jako je to v knize popisované.

Nebudeme to protahovat a podíváme se na nějaké ty nepříjemné bugy, kdy se občas zaseknete a nevíte, o co nebo narazíte do plaňky a ta začne dělat takový rámus, jako kdyby spadlo celé lešení, ke všemu nikdo ze strážných si toho ani nevšimne. V jedné stanici, se mi hra dokonce bugla, takovým způsobem, že jsem nemohl vytáhnout zbraň ani sbírat munici, proto jsem musel restarovat od kontrolního bodu a prostřílet se znovu na to samé místo.

Závěr hry je rozdělen na dobrý a špatný konec. To bych zase tolik netvrdil, protože ať si vyberete jakýkoliv konec, přesto to skončí dobře. Zklamalo mě, jak na konci z Arťoma udělali samozvaného hrdinu, když obětovali Mělnika a Arťom musel všechno odřít sám v epických mačkacích sekvencích.

Pro: Atmosféra na povrchu a ve stanicích, známé postavy

Proti: Bugy, trochu příběh, atmosféra v tunelech, němý Arťom

+11
  • PC 75
Ke hře jsem se (konečně) dostal v rámci Herní výzvy 2022. Základní kontury příběhu jsou uvedeny v článku ke hře, opakovat je tedy nebudu a zaměřím se na jiné věci.

Na úvod je potřeba podotknout, že jsem hrál původní verzi obohacenou o DLC (nějakou Ranger obtížnost), nikoliv upgradovanou Redux verzi, což znamená, že komentuji hru s odstupem nějakých 11 let od jejího vydání a musím říci, že bych to do ní rozhodně neřekl. I v dnešní době překonává řadu koridorových FPS možná i po stránce grafického zpracování (samozřejmě nesmíte kolem chodit s lupou, ale dívat se na věc, jak funguje jako celek), ale rozhodně v originalitě a to nejen palety dostupných zbraní.

Knihu jsem sice četl před nějakou dobou, takže podrobnosti si nevybavuji, ale přišlo mi, že příběh překlopili tvůrci do hry v podstatě kompletně, tedy s výjimkou toho, že hlavní postava Arťom nebyl takový stroj na zabíjení. Tvůrci zvolili ztvárnění prostřednictvím FPS možná prostě proto, že jiné styly by nedávaly moc smysl asi ani z pohledu knižní předlohy, navíc koridory metra k tomu svádějí, protože na rozdíl od CoD her nemusíte uměle simulovat lineární průchod lokacemi. Třeba ztvárnění skrz RPG si nedovedu moc představit, protože se vše odehrává v několika dnech a nějaký robustní rozvoj postavy by nedával smysl. Navíc, pokud hra sleduje knižní předlohu, nemůže dávat hráči příliš na výběr, zvlášť pokud je knižní předloha v podstatě taky lineární průchod koridory.

Ačkoli tvůrci neměli k dispozici, krom několika výletů na „čerstvý“ vzduch, nějak extra širokou škálu prostředí (tedy tunely, servisní chodby a nádraží), dokázali vymyslet hru tak, aby vhodně kombinovala „civilní“, příběhové, akční a stealth pasáže a v těch akčních akci dostatečně obměňovala, takže hra nenudí. Navíc v civilních pasážích dokázali vymodelovat jednotlivé obydlené stanice a jejich obyvatele téměř uvěřitelným způsobem, i když ani zde (v knize už vůbec) si nedovedu představit, že by v moskevském metru dlouhodobě přežilo 40.000 lidí. V civilních a příběhových částech hry je na poměry FPS docela dost konverzací. O to víc je s podivem, že hlavní postava vůbec nemluví. Nevím, jestli se tvůrci inspirovali u Gordona, ale na několika místech si z toho i sama hra dělá v podstatě legraci.

Pokud bych měl vypíchnout nějaká negativa z osobní zkušenosti se hrou, bylo by to mnoho drobností, které s ní ani nemusely přímo souviset. Několik pasáží jsem musel procházet znovu a znovu kvůli jakémusi problému s uloženou pozicí, resp. synchronizací s cloudovým úložištěm. Možná kvůli tomu mi hra nedopřála na konci achievement za dokončení v režimu ranger. Jinou pasáž jsem musel opakovat zase kvůli nemožnosti sbírat filtry do plynové masky. Několikrát mi málem ruply nervy u stealth pasáží, kde mi detekce ze strany nepřátel připadala naprosto náhodná a v momentě, kdy vás zmerčil jeden nepřítel třeba přes zeď, mi asi nad hlavou začal blikat velký červený vykřičník a nepřátelé z celé úrovně mi šli po krku, ať jsem byl kdekoliv. Dalším nešvarem bylo časté zasekávání o futra dveří, v úzkých schodištích, o suť a podobně. A trochu zamrzela nemožnost projít si Polis.

Pak je ve hře několik prvků, které k ní vlastně patří, ale při hraní nejsou příliš příjemné nebo hráče mohou štvát. Obtížná orientace v prostředí, zvlášť v hektických bojích. Špatná viditelnost - jednoznačně ke hře odehrávající se v podzemí patří a je klidně možné, že lidé žijící v podzemí pak mají vyvinuté tunelové vidění, ale to, že si postava nevidí ani pod nohy, kam se jí odkudsi teleportují nepřátelé, je prostě divné. Systém jedné úložné pozice - jasně, nemožnost ukládat záložní pozice přispívá k napětí a kvůli poměrně častým záchytným bodům to většinou není třeba, ale na druhou stranu vás nutí případně hrát celou hru znovu, protože jinak při načtení dřívější úrovně smaže veškerý následný postup.

Závěrem, pokud pojmete hru nikoliv jako čistokrevnou FPS a věnujete nějaký ten čas „navíc“ průzkumu obydlených stanic, občasnému stealth přístupu a zkoušení různých zbraní, může pro vás být Metro 2033 i po 11 letech od vydání stále poměrně osvěžujícím herním zážitkem, i když se určitě nejedná o dokonalý zázrak.

Pro: Atmosféra, určitá originalita, dobře rozprostřené změny hratelnosti, baterka a některé zbraně na dynamo.

Proti: Bez notesu občas nemožná orientace, zasekávání postavy o všechno možné, systém jediné ukládací pozice.

+11
  • PC 90
Metro 2033, Metro Last Light a Metro Exodus, příběh Arťoma v post-apokalyptickém světě po jaderné válce, kdy se on a zbylí přeživší snaží přežít v metru, kde bojují jak mezi sebou tak proti mutantům, kteří se po dopadu jaderných zbraní objevili na světě. To vše smíchané s trochou mysteriozna, kdy Arťom je skoro něco jako vyvolený, do celé série pěkně zapadá.

I když jde o jeden příběh, tak všechny 3 hry mi přišly velmi rozdílné. Metro 2033 má spíš prvek, kdy je velmi těžké přežít a každá kulka se počítá. Last Light mi přijde mnohem víc stealthovější a Exodus je dost open world a rozdílný od prvních dvou dílů, kdy do uliček metra a podzemí se dostaneme spíš už jen sporadicky.
+10
  • PC 75
Jednoznačně atmosférická špička a to zejména tím, že ji můžete celou odehrát bez HUD protože vše potřebné je ve světě - docházející filtr se pozná podle zrychleného dechu, lepší munici poznáte podle zvuku, to, že jste ve stínu vám ukazují hodinky, nasazenou výbavu poznáte podle pohledu (omezené hledí noktovize, zamlženost masky).

Toto je nejsilnější stránka hry - vše má svou logiku v daném světě. Často potom i nějaký úsek, co "nejde projít" vlastně má své rozumné rozuzlení - tu generátor, co zajistí tmu, tam zas zničitelná věc.

O to víc mě mrzí ukládání jen na některých místech, která vás mohou nutit některou původně atmosférickou scénu opakovat vícekrát. Pokud hru hrajete na nejvyšší obtížnost nebo se snažíte projít obtížný úsek plížením, potom veškerá atmosféra z dané sekvence vyprchá.

Přechody mezi cut-scénami a hrou jsou tak plynulé, že to někdy ani hra nepozná. V závěru hry jsem musel nahrávat starší pozici, neboť mi po cut-scéně hra nevrátila zbraně a nemohl jsem tedy odehrát další díl příběhu.

Co se délky hry týče, mě osobně přijde akorát. Na lehkou obtížnost ji projdete rychle, ale pouze pokud nezkusíte získat i "dobrý" konec nebo využít na plno plížení. A délka hry zaručuje, že se hráč setká s mnoha zajímavými a rozdílnými situacemi. Někdy i naschvál zažije, že dvakrát totéž není totéž (jako zkoušet pižlat nožem lidi v plné zbroji :D). Co mi však vadilo bylo opakování momentu, kdy se postavy někde zastaví a čeká se na hordu monster, která se následně zběsile střílí. Tyto části mi naopak přišly dost repetitivní i když opět se autoři snažili, že každá má jiný důraz a jiné vyznění.

Pro: atmosféra, zasazenost do světa

Proti: některé scény, bugy, "střelnicové" části

+10
  • PC 90
Příběh se odehrává v Rusku po nukleární válce. Lidé se byli nuceni ukrýt do rozsáhlých komplexů moskevského metra. Vy v roli Arťoma jste do tohoto světa vrženi. Kromě monster která se v tunelech metra skrývají, tak mezi sebou soupeří také ostatní přeživší z jiných stanic. Ve hře budete moct během předem daného lineárního příběhu navštívit také povrch zničené země. Tady se objevuje můj oblíbený a originální prvek hry a to, že si musíte nasadit ochrannou masku a po určité době si vyměňovat ochranné filtry. Pamatuju si své první hraní, kde jsem velmi brzo zemřel, když jsem se o masku vůbec nestaral. Aby toho nebylo málo, pokud se dostanete do konfliktu s monstry (kterých je zde několik typů, víc prozrazovat nechci) tak i ta se mohou přičinit dřívějšímu zničení vaší ochranné masky. 

Celé mě to přivádí k dalšímu bodu a tím jsou steath pasáže, které budete v některých situacích nutně potřebovat. Hra nemá možnost quicksave a to občas může ze hry udělat pořádně těžkou výzvu, pokud tedy nechcete zbytečně plýtvat s náboji, což bych vám nedoporučoval. Je důležité si říct, že munice není příliš a s tou silnější se obchoduje jako s platidlem. Navíc si vzpomínám, že jsem v určité části hry měl co dělat s municí, kterou jsem právě zbytečně použil a dost mi chyběla.

Pokud jde o grafiku, tak se povedla stejně tak i textury různých předmětů jsou opravdu krásně vymodelované. Dále je potřeba pochválit autory i za hru světel a stínů. Soundtrack je taky skvělý a moc mě bavil. Herní doba bude asi různá viděl jsem hráče hru zvládnout do 6-7 hodin. Já jsem nad hrou nakonec strávil necelých 10 hodin a nelituju ani jedné minuty.

Co se týče záporů hry, vadili ceny za vybavení v shopu. Munice je zde totiž jak jsem již psal platidlem a příliš jí nenacházíte na druhou stranu doba je zlá a ve světě metra to platí víc než dvojnásob. Větším problémem mohou bývat herní bugy. Za sebe můžu pomyslně zaklepat na dřevo, že jsem za svůj průchod narazil pouze na jediný větší bug. Ten mi sice téměř znemožnil dokončit hru, ale nakonec byl velmi snadno opravitelný. Bez většího spoileru jen napíšu, že šlo o misi, kde s Arťomem někam spadnete a při skriptu, se máte probrat a jít dál, jenže můj Arťom se sice po pádu probral, ovšem v černotě a jelikož to vypadalo, že to možná je součást hry, ač jsem pochyboval, tak jsem nad tím přeci jen chvílí dumal, než jsem se rozhodl kouknout na něčí longplay na youtube, abych zjistil, že se něco při skriptu opravdu stalo. Nakonec už naštěstí žádný další bug nepřišel a já mohl hru dokončit. 

I po těch letech má Metro 2033 co nabídnout. Hra je stále skvělou atmosférickou akcí, s parádním soundtrackem. Vyzdvihnu i originální dabing, který vám doporučuji si přepnout, jelikož dostanete ten plnohodnotný pocit, že se nacházíte v moskevském komplexu metra. Metro 2033 je hrou, kterou byste si měli zahrát i dnes.

Pro: příběh, atmosféra světa a design prostředí (komplex moskevského metra, postapokalyptický povrch světa), stealth pasáže, soundtrack

Proti: občasné bugy, ceny v obchodech, quicksave (občas by se tak moc hodil)

+8
  • PC 70
Posledné zbytky ľudstva po tretej svetovej vojne prežívajúce v podzemí, koho by tento futuristický scenár nezaujal? Atmosféra podzemných útočíšť v tuneloch a priestoroch moskovského metra, dopĺňaná neveselou ambient hudbou, mala väčšinou tú správnu, vytúžene depresívnu atmosféru.

Krásy ruín mesta na povrchu mali tiež svoje čaro, ale nedokázal som si ich ani zďaleka vychutnať tak ako vo Falloute, a to najmä preto, že na povrchu je vzduch nedýchateľný a moja plynová maska sa stále zaparovala a praskala pod ranami nacistických guliek a pazúrov démonov. Deravá maska znamená smrť, nepomôže ani cheat na nesmrteľnosť. Krásy zničeného mesta som si nedokázal vychutnať taktiež ani preto, lebo svet nie je otvorený, hráč má vždy len jednu cestu a jeden cieľ, možnosť voľby spočíva len v tom, akou zbraňou nepriateľa zlikvidujete, hoci viaceré levely sa dajú prejsť aj bez použitia násilia, ale túto možnosť som nevyužíval. Načo chodiť po špičkách?

Prebojovávať sa cez banditov a iných ľudských nepriateľov ma bavilo viac ako väčšina súbojov s mutantmi, ktoré útočili skupinovo a bez rozmyslu a bola z toho obyčajná strieľačka. Síce, politické ideológie (náckov a komunistov) by som osobne do tejto hry vôbec nemiešal (hoci nevylučujem, že hlupáci by aj v realite si za nimi stáli a bojovali za ne ešte aj vtedy, keď to už je dávno zbytočné), nahradil by som ich nejakými „gangami“. Temní boli naozaj bizarné humanoidné bytosti, kedysi ľudia, ktorí vďaka radiácii akosi zmenili rysy. Nie je mi ale jasné, aký (príbuzenský) vzťah mali s ostatnými zmutovanými druhmi, ktoré očividne nemali najmenší záujem o nadväzovanie „mierumilovného kontaktu“ s ľuďmi, knihu som nečítal.

Absencia vedľajších úloh a voľnosti pohybu je mínusom hry, naopak realistickosť dopĺňa napríklad aj to, že môžem mať pri sebe naraz iba dve väčšie zbrane. Moje top zbrane: Revolver s pažbou, optikou a tlumičem, VSV s optikou, Abzats (Automatická brokovnice). Všetky 3 sa dajú zohnať najskôr asi až v Zbrojnici (kapitola 3), kde sa dá kúpiť aj zbroj („těžký oblek“), avšak dosť veľký problém je so zháňaním nábojov, za ktoré sa veci kupujú, takže ja som si zbroj dovoliť nemohol a v neskoršej fáze hry sa to odrazilo na tom, že som si musel znížiť obtiažnosť.

Po necelých desiatich hodinách hrania čistého času (keď nepočítam loady) sa ocitnete v závere, ktorý má len jeden scenár, teda aspoň v prípade, že počas hry nenazbierate dostatočný počet morálnych bodov, na ktoré vás ale nikto v hre nikdy neupozorní a vy si ani nikde v menu nemôžete kontrolovať stav.

Pravdupovediac, chýbal mi nejaký veľkolepejší koniec. Tri rakety hore-dole by v skutočnosti veľa nevyriešili. A čo ľudia? Mali by mať právo na druhú šancu? „Už jednou jsme Zemi spálili. A teď byl oheň v mých rukách... a já měl jít dál.“

Pro: temnota, postapokalypsa

Proti: bugy (robím si srandu, ľudia o akých bugoch to hovoríte? ja som nezaregistroval jediný)

+6
  • PC 65
Když jsem poprvé slyšel o této hře, tak jsem si jí chtěl hned zahrát. Hru jsem sehnal s anglickým dabingem a českými titulky. Řekl jsem si, že ta angličtina nemůže být tak špatná.

Hra začíná. Atmosféra hry mě hned pohltila. Život v moskevském metru byl fenomenální a svým způsobem nádherný. Brzy přišlo zklamání. Tunely byly jenom krátké přechody mezi stejnými stanicemi a člověk si ani nemohl nabrat jejich atmosféru naprosté tmy a ticha. Souboje s monstry, kterých bylo na obydlené metro až příliš, byly nechutně nudné a účinnost zbraní také nepotěšila. Střílení do hlavy brokovnicí z jednoho metru je stejně neúčinně jako cokoliv jiného. Monstra si vesele kolem váš pobíhají a vesele si znova a znova útočí. Jedinou výhodou je, že Arťom je vůči nim snad imunní.

Anglický dabing s ruským přízvukem už mi leze krkem.

Výstup na povrchy byl napoprvé velice hezký a nápaditý. Zničená Moskva je hezká a zajímavá. Ale (moje první "ale") monstra jsou všude a sami s Bourbonem je zabíjíme jako nic. Když je to tak jednoduché tak proč lidé žijí stále v Metru? Chvíle na povrchu byla stejnorodá celých 20 minut a už jsme zase v metru.
Je tu ta chvíle s nudnými stealth akcemi s nacisty a komunisty. Souboje s vojáky a jejich nulová U.I. dokáže pěkně naštvat a zdržet. Drezíny s kulomety také nejsou potěšením.

A už jsou tu kouzla a nadpřirození duchové. Je to vtip? Má to být post-apo a ne fantasy.
A zase na povrch a potom zase metro. Kouzlo Metra 2033 mizí a stává se z ní hra postrádající veškerou logiku a zajímavost. Cestování metrem je nudné. Doufal jsem třeba, že Polis hru znovu rozjede, ale prd. Doufal jsem marně.
Hru jsem musel ukončit a už jí znovu nespouštět.

Po dvou letech jsem hrál hru znovu ale už s ruským dabingem. Ten hru o něco pozvedl, ale vše co mi vadilo předtím se začalo rychle projevovat a neprošel jsem ani přes komunisty. Začal jsem číst knihu Metro 2033 a hra se tím pádem stala debilitou s ničením celé atmosféry knihy a příběhu. Scénáristé hry nechali jenom jméno Arťom a pár dalších charakterů. Toť vše.

Hry podle knih asi nemohou být dobré.

Pro: grafika, atmosféra, ruský dabing

Proti: příběh, grafika monster, neúčinnost zbraní, žádná volnost, duchové, kouzla,

+1 +10 −9
  • PC 90
Hral som tesne po Battlefield 3, ak obe hry zoberieme ako strielačku, tak jednoznačne vedie Metro 2033. V Battlefielde som filmíky preskakoval, v Metre vychutnával. Viem si predstaviť, že by sa Metro spojilo so svetom Stalkera.

Pro: atmosféra, príbeh, zbrane

Proti: občasné bugy

-4 +10 −14
  • PC 20
Z reklamného sloganu "Instant Cult Classic" nakoniec platí len to instant. Hru som dohral za ani nie 8 hodín a nedá sa povedať, že by som si ju nejak enormne užíval. Zbrane sú nevýrazné, monštrá neosobné, prostredie príliš plastické (grafika za posledné roky pokročila len v intenzite Bluru a Bloomu) a design enormne lineárny (už Doom či Dead Space sú menej lineárne) Napriek tomu, že knihu Metro 2033 mám prečítanú ma nezaujal ani len ten dej. Za 5$ z Gamersgate je to OK kúpa, ak by som za to vysolil plnú cenu, asi by som žiadal refund.
-7 +9 −16
  • PC 100

Pro: nápad, originalita, výborný grafika, zbraně, mutanti, atmosféra, zajímavost

Proti: vysoké HW nároky, někdy chyby ve hře, mohlo to být delší

-25 +1 −26