Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Metro 2033 Redux

82

Komentáře

« Předchozí Následující »
  • PC --
Původní hru jsem dohrál třikrát, naposledy před rokem. Chvíli na to byla ohlášena Redux verze. To nasere, jak jinak... Naštěstí Redux není jen technicky vylepšená původní verze hry, ale přináší hromadu menších či větších změn, kvůli kterým rozhodně stojí do něj jít.

Především jsou to nové místnosti, které jsou nenásilně vloženy do původních úrovní. Navíc spousta stávajících lokací byla přepracována k nepoznání, ale dokud člověk nevidí rozdíl mezi Redux a standardní verzí vedle sebe, jen těžko zaregistruje rozdíl a to i v případě, že Metro 2033 dohrál několikrát. Porovnával jsem takhle např. místnost v Polisu, kde jsou obchodníci - v Redux verzi úplně zmizel obchodník s brněním. Stejně tak layout místnosti je úplně jiný, naopak je možno si koupit nové zbraně.

Dvě zbraně z DLC pro původní 2033, tj. rychlopalná brokovnice a Voltdriver, už není možno získat zdarma u Kováře. Naopak hráč dostane možnost získat plamenomet a další zbraně, použité v LL.

Nově jsou tady trezory, ke kterým je potřeba najít klíč a získat tak přístup k vybavení, většinou další munici nebo filtrům. Ad filtry - otravný bug z původní hry, se kterým se potýkalo tolik lidí, včetně mě, je pryč. Nyní je tedy možné se kochat i místy, kde je potřeba plynová maska. Nehledě na to, že na některých místech autoři nutnost masky úplně odstranili.

Zaregistroval jsem taky změnu ve scénáři - před vstupem do Knihovny je u vchodu obranná akce před nosalindy, zatímco v původní hře šel Artyom přímo do vstupních dveří. A nejen to - v části Market je nově střelnice s odměnou a především otravná část s Amébama v bunkru D6 byla přepracována tak, že už není ani trochu iritující.

V některých částech hry jsou vsazeni nepřátelé z LL, přibyly nové prvky jako otírání zakemrované plynové masky nebo zapalování pavučin. Také je možno sbírat části z Artyomova deníku, který komentuje situaci poněkud obšírněji, než útržkovitý loading screen.

Ze záporů bych vypíchl především zamrzání zvuku, zamrzání při startu (někdy jsem hru startoval natřikrát), zamrzávání při loadingu a vůbec neskutečně dlouhé loadingy jako takové. Úrovně sice byly slepeny dohromady, to ale nebyl důvod absolutní nečinnosti SSD. Zůstává také prasácký save systém a někdy dost nepříjemné bugy, z nichž jeden mě donutil opakovat level.

Metro 2033 je samo o sobě jedna z nejlepších immersive stříleček na trhu, s Reduxem tak prakticky nejde šlápnout vedle.

Obtížnost: Survival Range Hardcore

Hodnocení Metro 2033: ✰✰✰✰
Hodnocení Metro 2033 Redux: ✰✰✰✰✰
+26+26 / 0
  • PC 65
Třikrát jsem se snažil původní Metro 2033 dohrát. Třikrát jsem hodil ručník do ringu. Až počtvrté jsem na těch 12 hodin dokázal zatnout zuby. Ačkoli Redux existoval už v době, kdy jsem se s Arťomem vydal na cestu poprvé, počítal jsem s tím, že je to jen klasický remaster – sem tam hezčí textury a nová cenovka – a bez výčitek ho ignoroval. Jaké příjemné překvapení, když jsem při porovnávání zážitků s kamarádem zjistil, že jsem 4A docela křivdil.

Nechci vás moc zdržovat rozpitváváním gameplaye a změn, o to už se u původní verze i tady postarali se svými komentáři jiní, takže jen ve zkratce. Potěšilo mě zkrocené chování zbraní, které sice Bastard připravilo o výstižnou vlastnost netrefit stodolu zevnitř, ale zase jsem už neměl pocit, že než s nepřáteli spíš bojuju s vlastním arzenálem. Stealth je sice jednodušší, ale vyléčil se ze závislosti na vrhacích nožích, přestal připomínat série nešťastných příhod a ve výsledku je o dost zábavnější. Grafika, více zbraní a jejich vylepšování nebo nový, snesitelný Arťomův dabing už jsou jen příjemné detaily.

Snad jen sejfy, které jsou nově rozmístěné po lokacích, bych si odpustil. Díky tomu, jak přetékají předválečnou municí, úspěšně rozbily obtížnost. Kdybych nešetřil na „horší časy“, klidně bych mohl na Survival Hardcore od poloviny hry střílet „peníze“ a nijak bych nestrádal.

Knížku jsem četl ještě před hrou a vzhledem k tomu, že ji doporučuju kudy chodím, byl jsem hodně zvědav, jak se 4A s adaptováním porvali. To, že jsem 2033 dohrál až na počtvrté, je docela slušnou nápovědou, jak jsem byl spokojený.

Nicméně musím uznat, že atmosféru a prostředí zvládli na výbornou. Ponurá a drsná realita přeživších z krátkých návštěv přelidněných stanic přímo dýchá a tunely mezi nimi jsou tak temné a tajemné, jak jsem si při čtení představoval. Zpracování metra a povrchu pak moji představivost přímo trumflo, při návštěvě Polis nebo prvních krocích v ruinách Moskvy jsem nezvládal nic jiného než zírat s otevřenou pusou. Jen při návrhu post-apokalyptické fauny se mohli vývojáři trochu víc odvázat.

S příběhem už je to horší. Potvrdilo se, čeho jsem se obával – tohle do hry moc dobře adaptovat nejde. Rozhodně ne do střílečky. Chápu, že 4A potřebovali, aby jejich debut zaujal co nejširší okruh lidí. Na druhou stranu si myslím, že by udělali lépe, kdyby po vzoru GSC použili knížku jen jako odrazový můstek.

Z Arťoma, neschopného ňoumy, kterému musí někdo neustále zachraňovat zadek, se stal stroj na zabíjení schopný vystřílet půlku ozbrojených obyvatel, ale se stejnou prozíravostí kojota Wildy. Nemohl jsem se nesmát, když se Arťom po vystřílení dobré padesátky komunistů a fašistů nechal jako amatér zajmout. Naopak jsem se nedokázal smát, když jsem zjistil, že šibenici a Che Guevarovu brigádu neuvidím. Stejně jako spoustu dalších věcí z knihy.

Nezazlívám 4A, že se nedrželi Arťomovy cesty do posledního kroku – filozofickou diskuzi u ohně jsem si milerád odpustil –, ale vynechali takových zajímavých částí, až to bolí. Cesta z knihovny na Smolenskou, kult Velkého červa, Kreml… Z celé cesty do D6 se stala akorát otravná střelnice s partou stalkerů. A odhadnout ty, co nepřežijí, je snazší než v dílu Hvězdné brány.

Pravda, děsivý mutant z pod Kremlu ve hře je, jen na jiném místě a všechno, jen ne děsivý. Ubohá plivající plíseň se nezmohla ani na boss fight. Podobné zklamání pro mě byla i knihovna. Skriptovanost knihovníků je tak do očí bijící, že se očekáváné napětí moc nedostavilo. To, že se na mýty opředený povrch dostanete během prvních dvou hodin, radši ani nebudu komentovat.

Ke konci hry už jsem se začal přímo hrozit, že to schytá i hořké finále. Po tom, co se Arťom za pomocí svých superschopností – jinak si to vysvětlit nedokážu – vyškrábal na věž, jsem přímo očekával, že mě čeká hollywoodský happy end. Původní konec díky bohu zůstal, i když na možnost přeci jen všechno zakončit „dobře“, protože jsem nasbíral určitý počet „morálních bodů“, jsem se tvářil hodně kysele.


Naštěstí se 4A rozhodli v pokračování navazovat na originální konec a vykašlat se na 2034 – nedivím se jim –, jinak bych Last Light určitě nedal šanci a nebyl tak příjemně překvapen. Ale o tom až příště.

Pro: atmosféra, prostředí, většina změn v Reduxu, příběh má sem tam světlé chvilky

Proti: příběh (změny oproti knížce), mutanti a boj s nimi

+19+19 / 0
  • PC 80
Po tom, čo som si všimol kategórii hernej výzvy "Sousedy si nevybereš", hneď som vedel akú hru si zvoliť. Sériu Metro som mal v pláne rozohrať už dlhšie, avšak vždy som uprednostnil niečo iné, čím sa Metro iba odďaľovalo. Tento bod hernej výzvy bol preto pre mňa vhodný. A navyše som si už dlhšie chcel zahrať nejakú kvalitnú FPSku.

Pôvodný román Metro 2033 od Gluchovského som nečítal, takže o svete Metra som vedel jedine to, že sa hra odohráva po jadrovej vojne a všetci ruský obyvatelia sa uchýlili do obrovského moskovského metra, kde bojujú o prežitie proti rôznym monštrám, avšak hlavne proti sebe...

Atmosféra moskovského metra je vykreslená naozaj výborne, hlavne v rôznych staniciach kde žijú ľudia natlačení na malých priestoroch. Je tam cítiť tá atmosféra zúfalstva a beznádeje a hlavne strach z novej, neznámej hrozby. Čo sa týka samotnej hrateľnosti, ide o klasickú koridorovú FPSku so všetkým čo k tomu patrí. Teda veľa úzkych koridorov, taký "polovičný autoheal" a zopár "nevyhnutných" nascriptovaných sekvencií. U tohto titulu mi však príliš nevadili, pretože ich nebolo veľa a hlavne preto, že náročnosť bola miestami pomerne vysoká. Dohranie mi trvalo cca 11 hodín, čo je na lineárnu FPS-ku solídne číslo.

Príbeh sa mi síce ako celok páčil, predovšetkým ma však zaujali jeho menšie odbočky. Konkrétne fanatické boje medzi ideologickými frakciami aj napriek faktu, že ľudstvo je na pokraji vymretia. Za najlepšie lokácie považujem atmosférickú časť Kremľa a vskutku vydarenú "trať duchov". Hlavná línia bola inak po celú dobu pomerne jasná a predvídateľná.

Zbraní hra obsahuje dosť, najviac som však používal klasické AK 47 + revolver. Granáty a nožíky som využíval minimálne a pre vzduchové zbrane som nenašiel využitie a boli pre mňa zbytočné. Nábojov som mal dosť, jedine ku koncu sa dostavil ich menší nedostatok, ale nebolo to nič strašné.

Z negatív musím spomenúť mlčanie hlavného hrdinu, ktoré mi tu prišlo nelogické a moc do hry nezapadalo, keďže Arťom počas loadingov do ďalších oblastí rozpráva a v knihe to bude nepochybne rovnako. Avizovaný stealth príliš nefunguje, takže som veľmi skoro začal všetko riešiť Rambo štýlom. Surival prvky sú tu len vzácne, okrem obligátneho nedostatku nábojov ho reprezentuje najmä potreba častého vymieňania filtrov v plynovej maske. Aj samotní tzv. "temní" sú tu len naznačení a vôbec nie je vysvetlené, o koho presne ide. Celé to trochu pôsobí polovičatosťou a myslím, že autori už vtedy rátali s pokračovaním, ktoré mnohé nevyriešené otázky posunie ďalej. No a tak mi nezostáva nič iné, len celkom logicky pokračovať titulom Metro: Last Light.

Pro: Atmosféra, hratelnosť, odbočky deja, námet a grafika

Proti: Mlčanie hlavného hrdinu a polovičatosť hry

+19+19 / 0
  • PC 75
Herní výzva 2018: "Sousedy si nevybereš"

Poslední dobou se střílečkám vyhýbám. Zvláště těm ukrajinským, okolo nichž mi vždy přišlo, že se pohybuje podivná sorta hráčů-masochistů, kteří spouštějí hru o zimní půlnoci po běžeckém maratonu za otevřeného okna a zhasnutých světel, aby simulovali únavu, tmu a chlad. Mezi typické zástupce řadím hry jako je série Stalker, ale i méně známé Cryostasis. Nicméně výzva je výzva a tak jsem na několik večerů opustil svoji komfortní zónu.

Ukrajinci se s tím prostě nemažou. Metro 2033 není žádnou výjimkou. Chtěl jsem být trochu originální, ale i já musím vypíchnout především to, co 100 lidí přede mnou. A tím je dechberoucí atmosféra. Atmosféra postapokalyptického moskevského metra. Atmosféra podzemí plné nadpřirozených mutantů a anomálíí, nepřátelských lidí a jejich pastí i pro život neslučitelného prostředí. Atmosféra trosek naší civilizace a několika posledních osad lidského pokolení. Atmosféra kdy jednou chcete utíkat, kdy chcete střílet, kdy se chcete plížit, ale musíte jednat proti své přirozenosti, jinak vás stihne smrt. Atmosféra putování, kdy vaše postava poznává tento svět prostřednictvím mnoha průvodců k nevyhnutelnému(?) konci.

Nutno říci, že právě ve jménu atmosféry je velká část vašeho putování pohybem po koridoru a nascriptovanými událostmi. Metro 2033 je prostě koridorová střílečka, kde sejdete z cesty jen pro část deníku nebo střelivo. Pro případné znovuzahraní tak vidím docela problém, že v některých pasážích budete schválně šetřit a nechat bojovat spolubojovníky, jinde zase půjdete tiše jako stín. Jenom kvůli znalosti jak se kde zachovat, aby jste se vyhnuli problémům a komplikacím.

Audiovizuál nemá chybu, textury, zvuky i animace jsou na vysoké úrovni. Hra světla a stínů je další skvělá součást atmosféry, vytkl bych však že jsem si za celou hru nevšiml, že by světlo hrálo nějaký vliv v mém plížení - na chování nepřátel jsem si nevšiml, že by reagovali víc kdybych svítil baterkou nebo ne. Světlu prostředí jsem se instinktivně vyhýbal, ale moc bych nedal za to, že záleží opravdu spíše na vzdálenosti než na světle. Jelikož spoustu pasáží lze, nebo spíše je nutné projít bez boje, viděl bych větší důraz na použití světla v podzemí jako záhodnou.

Co mi vadilo je, že v průběhu hry se dostanete někdy k specifické situaci se kterou jste se dosud nepotýkali. Patří sem pálení pavučin zapalovačem nebo užití sekundárních zbraní (granáty, nože). V tuto chvíli jsem až dodatečně sahal k nastavení ovládání a myslím, že redux verze by toto měla lépe osvětlit. Pocit ze střelby je dobrý, trochu mi vadilo, že revolver zde je primární zbraň a je braný na stejné úrovni jako kulomet nebo plamenomet, to mi z fyzické podstaty věcí nedává smysl. Zatímco boje s lidskými nepřáteli mají svou logiku, v boji s mutanty očekávejte především chaos, kdy budete často obklopení nepřáteli bez ladu a skladu.

Přiznávám, že románovou předlohu jsem nečetl. Příběh podle mého úplně nefunguje, dlouhou dobu mi akorát připadal jako alibi k putování z místa na místo. Jednotlivé frakce mi připadají dost na sílu, kdo by chtěl prosazovat komunismus nebo fašismus ve světě kde na vás útočí mutanti na každém kroku? No dost možná jde o autentickou zpověď situace na území bývalého Sovětského Svazu, radši bych ale nějakou reflexi současného světa.

Pokud máte rádi postapokalyptické střílečky, tak pro openworld zážitek zvolte sérii Stalker, pro lineární koridorové střílečky je Metro jednoznačně na mnoho let tím nejlepším v daném žánru.

Pro: Atmosféra, grafika, zvuky

Proti: Nejasnosti v gameplay, chaotické boje

+15+15 / 0
  • PC 95
Kdysi jsem Metro 2033 dohrál, teď jsem si řekl, že než zkusím dvojku, připomenu si první díl a to nyní v redux verzi. Vyvaruju se tak do jisté míry detailnímu porovnávání obou vydání, neboť jsem za tu dobu dost pozapomněl.

Jak už jsem zmiňoval v komentáři k původní hře, Metro je výborně zpracovaná gameska (svýho žánru) - skvělá předloha - tedy příběh, audiovizuální zpracování na jedničku, uvěřitelný univerzum i charaktery, hutná atmosféra i kvalitní muzika.

Obtížnost je ucházející - na SURVIVAL-RANGER-HARDCORE mi celkem příjemně dala hra zabrat a někdy jsem musel jisté pasáže opakovat. Poškození zbraní je pak téměř realistický! Nicméně filtrů mi tentokrát přišlo v prostředí jaksi více (asi díky trezorům?), a tak jsem nezažíval sýpavý okamžiky, kdy se hlavní protagonista dusil a já se zamlženou maskou uháněl hledat masku/filtr - možná jsem za to i rád - člověk nemusel tak spěchat, ač jsem na toto čiré zoufalství prve vzpomínal spíš v dobrym. O:-)

Asi se nemá cenu příliš rozepisovat, udělal jsem to už zde: http://dbher.cz/k12701
Redux verze jistě mnohé vylepšuje (minimálně třeba ty trezory nebo přidá nový zbraně) a tak myslím nelze šlápnout vedle. Kdo však starou verzi metra už má na skladě, Redux bych asi nepovažoval za nutný dokupovat. Je to prostě více-méně totéž.

Za mě 95% - stejně jako stará verze. Můžu doporučit.

Pro: ATMOSFÉRA, strach, design, prostředí, horror, dýchací maska, příběh

Proti: Občasněj zbytečnej respawn nepřátel, všechny zbraně nepodporují zamíření optikou

+14+14 / 0
  • PC 80
Tuhle hru hodnotím poměrne vysoko. Nechci si teďka ulehčovat práci, ale musím se odkázat na hodnocení mattesáka, kterej v podstatě vyjmenoval a popsal elementy hry tak, jak bych to udělal já sám, proto si dovolím být ve svém komentáři krapet stručnější, než obvykle bývám.

Na úvod musím uvést, že vyšší hodnocení než mattesák dávám kvůli tomu, že mě osobně nevadí koridorové střílečky a pokud bych si mohl vybrat, tak radši dobrou a citlivě promakanou (eg naskriptované scény, lokace s nestvůrama, apod) koridorovou střílečku, než (nuka colou) přeplácanej a pitomej open-world.

Takže co mě na hře asi nejvíc štvalo ?

- nemůžu si pomoct, ale vyloženě dementní je stealth systém. Připadá mi, že stealth je jednoznačně slabina týhle hry a strašně tam kazí atmosféru. Je prostě děsně lehkej. Hra opět trpí syndromem nepřátel slepejch jak krtek a hluchejch jak nedoslýchavej důchodce. Pasáže s lidskejma nepřátelema jsem po krátké chvíli vyloženě nesnášel. Dokážu ještě pochopit, že ve hře, kde hlavní protagonista nemá vlastnosti stylem RPG, tak je prostě systém nastaven principem on/off, že pokud jdete ve stoje, tak vás nepřítel na určitou vzdálenost slyší a pokud jdete přikrčeni, tak vás prostě neslyší, ale vodsaď pocaď. Se schopností nepřátel zahlédnout vás je to uplná tragédie. Prostě jste schopni přikrčeni pobíhat nepřatelům 3 metry před nosem a oni vás nevidí, ani když jste vlastně na horizontu a nebo proti světlému průchodu. Nehraje se na to, že by jste museli někde číhat a kalkulovat s jejich pohybem a zorným polem. Prostě tak jako s jejich schopností vás slyšet je úplně stejně stylem on/off stání/přikrčení nastavena jejich schopnost vás vidět. Mě osobně to strašně ruší a stealth akce jsem kvůli tomu nedělal. Připadalo mi to jako cheatování. A apropos, i ty zvuky by snad šly vyřešit trošku líp. To, že poměrně hlasité zvuky vydává např. přebití zbraně a nebo její výměna není zohledněno taky. Můžete to udělat za zády nepřítele a jemu je jedno, když se metr za ním ozve cvaknutí uzávěru, tedy zvuk, který se z pohledu hráče rozléhá hlasitě všude okolo.

- další věc, co mě štvala, byla podivně nastavená obtížnost. (S difficulties je tu trošku dost bordel, schovávám do spoileru, abych nerušil koment. Obtížnost je vícerozměrná a ve hře v options můžete přepínat pouze druhou úroveň normal/hardcore. Když začnete walkthrough, tak si na začátku vyberete první úroveň obtížnosti a sice spartan nebo survival, která se nedá změnit jinak, než že začnete novou hru, a poté vybíráte druhý stupeň obtížnosti a sice v nabídce je normal, hardcore, ranger a ranger-hardcore. Nutno podotknout, že Ranger je ve skutečnosti nadstavba a ten přepínač v options přepíná reálně mezi skupinama normal a hardcore a v případě, že jste na začátku zvolili jednu z Ranger variant, tak přepínač normal/hardcore ve skutečnosti přepíná mezi ranger-normal a ranger-hardcore. Je v tom dost bordel, co ? Co to je survival a nebo spartan se dočtete např. tady, co to je ranger se dočtete např. tady. Pozor! Informace na stránce je dost zavádějící. V Redux verzi ne-existuje obtížnost easy a na stránce chybí poměrně zásadní skutečnosti, které se pokusím podat. Bez DLC, co přináší Ranger variantu, je nejtěžší obtížnost survival-hardcore, ve které můžete mít 3 zbraně a máte plný HUD. V obou variantách Ranger můžete mít zbraně pouze 2, což zásadním způsobem zvyšuje obtížnost, a vy i nepřátelé máte méně života, takže se umírá rychleji na obou stranách. V ranger-normal je částečně ořezaný HUD, v ranger-hardcore HUD vůbec není vůbec. Mě osobně asi nejvíce vyvážená přijde obtížnost survival-hardcore, kterou doporučuju pro první walkthrough. Já osobně hraju na survival-ranger-hardcore, což je asi největší challenge, ale paradoxně například souboje o tolik těžší nejsou, protože nepřátelé umírají rychleji. Survival-Ranger-Hardcore (nejvyšší možná obtížnost vzhledem k dostupnému materiálu a obtížnosti soubojů) slibuje, že munice a další výzbroj a výstroj bude strašlivě vzácná, že na každý kulce bude záležet, ale není to vůbec pravda. Po chvíli hraní je klasická situace, že máte všeho dostatek a survival pocit odvozený od potřeby šetřit s materiálem je fuč. Co je ale na tom to nejhorší je, že ranger to řeší tupým způsobem, že z nepřátel prostě vypadává míň munice, třeba 5 kulek, ale když jste pozorní, tak se po mapě v každé odbočce schovává nějaká odměna v podobě hromádky erárního materiálu, až je to trapné - a tady připomínám, že mapa je koridorová a to znamená, že žádné velké prohledávání, aby jste prolezli každý kout, fakt netřeba. Možná jedinou vyjímkou jsou venkovní lokace, kde je situace trošku lepší, ale pořád platí, že se i v nich povaluje erárního materiálu přespříliš.

- zápory příběhu rešit nebudu. Hra je prostě koridorová střílečka a na příběhu ve skutečnosti vůbec nezáleží a jako takovou jí hodnotím. Jediné objectives v průběhu celé hry je jít dopředu a zahlušit vše, co se vám v pokusí zabránit v postupu do dalšího levelu. Ostatně celkem vtipnej je i fakt, že vy v průběhu procházení levelema nacházíte (a nebo také nenacházíte) stránky journalu, kterej ten příběh popisujou. Pokud je nesbíráte (a nebo nečtete), tak není příběh žádnej a na gameplay se naprosto nic nemění. Tenhle bod totiž ani není v podstatě zápor. Knížku jsem nečetl, takže na příběh jsem neměl žádná očekávání. Je ale trošku škoda, že když pominu stránky journalu, tak celá story ve hře se dá shrnout do oněch N jedno až dvouvětnejch popisků v loadscreenu každé kapitoly. Chybí mi tam vysvětlení, proč jsou tam frakce nácků a komoušů (njn. ruská duše to má fakt asi takhle černobíle), chybí mi tam trocha větší interakce např. na obydlených stanicích metra, kde jediné, co můžete, je obchodovat, jinak vše ostatní je tam statické jak koleje, co vedou tunelama.

Dost bylo záporů, pojďme na hře něco pochválit. Musím se opakovat. Nebudu chválit vše, hodně toho bylo řečeno, ostatně na mém hodnocení je znát, že se mi hra celkem líbila, takže vypíchnu věci, které mi přisly jinejma hodnotitelema opomenuté a nebo nepříliš zdůrazněné.

+ o kousek výše jsem mektal sice něco o tom, že jsem nebyl spokojen s obtížností v případě lidských nepřátel, v případě nestvůr byla situace zcela opačná. Levely s nestvůrama jsou docela challange a zrovna munice do brokovnice vám začne na pár místech docházet. Nestvůry navíc mají tu výhodu, že narozdíl od lidí vidí a slyší velmi dobře a užijete si s nima přesně ten stealth a to taktizování, které se s lidma dělat nedá.

+ dále se mi velmi líbily různé atmosférické lokace, ve kterejch byly typicky triggerovány velmi povedené cutscény. Ve hře mi nepřišlo, že by byly lekačky (a že jsem lekavej jak nevím co) a moc nechápu, proč se o ní říká, že je to (survival) horror, ale můžu říct, že mrazení na zádech jsem měl generálně vzato právě v neinteraktivních (resp. semi-interaktivních - "run Arťom, run !!!") cutscénách a nebo ve výše zmíněnejch atmosférickejch lokací bez nepřátel. Zvuková kulisa je bezvadná a dokonale sedí a dokresluje atmosféru. Tomuhle navíc napomáhá minimalistickej HUD (ačkoliv ten zavisí i na zvolené obtížnosti - lehkou obtížnost jsem ale nehrál) a absence jakejchkoliv rušivejch věcí typu šipky, co vám ukazuje, kam máte jít.

+ už to zase moc protahuju, proto jako poslední velkej klad hry musím vyjmenovat tempo, které někteří recenzenti naopak haněli. Musím se přiznat, že jsem se v žádném levelu nenudil od začátku do konce. Zcela naopak, poslední levely hry byly přesně takové, jaké bych je očekával: více akce, více střelby, více krve, více umírání a více reloadů. Takhle nějak si představuju, že by FPS, které je zcela lineární a v podstatě s absencí příběhu, mělo vypadat. Co tam má bejt ke konci jiného, když to není postavené na příběhu - a znovu, v týhle hře je příběh irrelevant ať se vám to líbí a nebo ne, jediné na čem záleží je probojovat se do dalšího levelu až k závěrečným titulkům.

Hru mohu doporučit. Mě se líbila. Pokud by tam nebyl z mého pohledu pokaženej ten survival element a lidští nepřátelé, pak by hodnocení určitě začínalo číslicí 9.
+14+14 / 0
  • PC 80
Čo si najviac zapamätám na tejto hre je ta svelá temná atmosféra. Málo svetla, úzke chodby, málo munície a všade pritomný mutanti v obrovskom podzemnom metre. Všade bola cítiť beznádej a strach obyvateľov, že sa nemusia dožiť ďalšieho dňa.

Príbeh hry ma moc nezaujal, kedže sa skoro trištvrte kampane sa snažíte dostať do mesta a z konca hry som bol celkom rozčarovaný (čakal som viac). Ocenil som aj to. že som sa mohol pozrieť na povrch (viackrát) a nadýchať sa tak jedovatého vzduchu.

V hre som nenašiel nič, čo by mi vyložene vadilo. Na väčšie bugy som nenarazil, maximálne bol občas problém s NPC, že nereagoval správne. Hru odporúčam!
Vybral som si zlý koniec, odpalil som rakety.
+12+12 / 0
  • PC 65
V moskevském metru jsem strávil něco kolem devíti a půl hodiny herního času. Což vlastně není tak úplně pravda. Nebyl jsem jen tam, ale samosebou i na povrchu. Pro mě konkrétně bylo ale více zapamatovatelné prostředí pod městem. Právě tam se totiž autorům podařilo vybudovat tu pravou atmosféru, kterou jsem od hry čekal. A jak jsem si tento exkurz užil? Dosti rozporuplně.

Zpočátku mě hra opravdu nadchla a velice bavila. Zejména jsem uvítal, že ve většině lokací, kde jsou lidští protivníci, si lze vybírat ze dvou různých postupů hrou - klasickou střílečkou a stealth. Já osobně ve většině her raději procházím nepřátelům za zády a tiše je odstraňuji pistolí s tlumičem z bezpečného úkrytu. První investice byla tedy do tlumiče. Samotný systém vylepšování zbraní se mi ve hře velice líbil. Nic složitého, ale každá úprava se citelně projevila na chování zbraně. Já koneckonců ani nevím, jaké všechny zbraně v Metru jsou. Prakticky celou hru jsem prošel s revolverem vybaveným tlumičem a krátkou optikou s nočním viděním. Druhou zbraní byl Bastard, který jsem si upravil tak, aby byl jen polovičním bastardem a k tomu všemu ještě co možná nejtišším. Poslední zbraní byla velice silná a proti příšerám účinná brokovnice na šest nábojů (ale s velice, velice pomalým nabíjením). Pouze v poslední části hry jsem revolver vyměnil za plamenomet. Ne, že by bylo na výběr málo zbraní, ale zkrátka mi bylo líto nechat své, za těžce vydělané nábojnice, upravené zbraně někde na dně stoky.

Nehrál jsem originální verzi, která jistě byla o dost osekanější (alespoň podle recenzí), ale i přesto musím vyzdvihnout několik příjemných detailů. Velmi se mi líbily efekty jako mouchy na obrazovce v blízkosti rozkládajících se mrtvol. Samotný nápad s možností utřít si hledí plynové masky poté, co je zaneřáděná od krve, slizu nebo vody je velice funkční „fičura“ a na poli FPS přináší příjemné osvěžení. Svítilna hází parádní stíny a celkově je hra graficky na perfektní úrovni. Co mě mile překvapilo byla "kvalitní tma". Toto slovní spojení zní sice dost divně, ale když se podíváte na hry jako Fallout 4, kde je v prostorách metra nebo jeskyních světla jako v lunaparku, jistě mi dáte za pravdu, že tma je zde opravdu taková, jaká má být – temná a černá. Mě jakožto arachnofobovi největšího kalibru se zážitek ze tmy ještě o něco znásobil tím, že jsem byl nucen některé pasáže procházet s téměř zavřenýma očima.

Ve hře (hlavně v první polovině) je i několik skvělých postav. Zejména Bourbon a Chán jsou jedni z nejsympatičtějších NPC postav, po jejichž boku jsem měl tu čest bojovat. Metro 2033 taky hodně hraje na hlášky, kterých je ve hře požehnaně.

Z hratelnosti bych ještě rád zmínil velice krátké loadingy. Často se mi stávalo, že než jsem dočetl krátký záznam na nahrávací obrazovce, už jsem mohl dávno hrát dál. Ve hře je sice hromada skriptů, ale většinou vše působí realisticky a celistvě. Hodně se mi líbila uvěřitelnost scény, kdy se s Arťomem dostanete do archivu, kde máte hledat v místnosti plné kovových kartoték jakýsi dokument. V drtivé většině her by vás buďto hra přímo zavedla ke správnému šuplíku tím, že by ho například problikávala nebo by spustila animaci, kde postava ihned nalézá, co hledá. V Metru ale ne. Spustí se vám skript, kde Arťom prohledává více než tucet zásuvek, než najde to, co hledá. S vědomím toho, že máte za zády jednoho z nejsilnějších nepřátel hry, jsem byl vcelku napjatý, kdy na mě Knihovník vyskočí. I samotný nápad s kompasem, jakožto do hry plně implementované funkcionality, mi velice sedl.

Ale dost bylo chválení, teď se pustíme do kritiky. Proč jsem dal hře 65%? To je jednoduché, kousek za druhou polovinou mi začalo připadat, že trochu ztrácí tempo. Nejprve trochu, pak trochu víc. Někde ve třetí čtvrtině už mě ani příliš nezajímalo, jak to celé dopadne a chtěl jsem mít hru co nejrychleji za sebou. Rezignoval jsem tedy na stealth průchod a hrou jsem spíše už jen probíhal. Došlo to dokonce tak daleko, že jsem ani pořádně nevěděl, jaký je Arťomův motiv k tomu nechat se ozařovat, zabíjet, servávat z kůže, a ještě se přitom skotačit s Temnými. A samotný návěr jsem čekal více strhující. Poslední kapitola byla vpodastatě jen o tom někam se dostat, chvíli halucinovat a pak shlédnout titulky. No a ani jsem se pořádně nedozvěděl, co to jsou ti Temní a proč je zrovna Arťom tak často vídá. Možná jsem to přehlédl. Možná mě odpověď čeká v pokračování, nevím. Dosti nesmyslné mi připadalo ovládání kulometu na drezíně. K pohybu doleva a doprava se používaly klávesy "A" a "S", ale nahoru a dolů se mířilo myší. Proč? Kvůli vyšší obtížnosti? Ne děkuji, přišlo mi to spíš frustrující než obtížné. Takže asi takhle. Nebýt ztráty tempa a atraktivnosti ve druhé polovině hry, tak si jistě hra odnese mnohem vyšší hodnocení. Ale pokud mě jinak parádní hra pozvolna přestává bavit, nemůžu hodnotit jinak.

Hra dokončena v rámci herní výzvy 2018 – 6. Sousedy si nevybereš (hardcore)

Pro: Grafika, NPCs, možnost stealth, krátké loadingy, různé drobnůstky

Proti: Závěr, postupná fádnost, nelogické ovládání kulometu, malá paleta nepřátel (ale chápu, že je to podle knihy, takže nelze nic moc přidávat)

+8+10 / -2