Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC --
Původní hru jsem dohrál třikrát, naposledy před rokem. Chvíli na to byla ohlášena Redux verze. To nasere, jak jinak... Naštěstí Redux není jen technicky vylepšená původní verze hry, ale přináší hromadu menších či větších změn, kvůli kterým rozhodně stojí do něj jít.

Především jsou to nové místnosti, které jsou nenásilně vloženy do původních úrovní. Navíc spousta stávajících lokací byla přepracována k nepoznání, ale dokud člověk nevidí rozdíl mezi Redux a standardní verzí vedle sebe, jen těžko zaregistruje rozdíl a to i v případě, že Metro 2033 dohrál několikrát. Porovnával jsem takhle např. místnost v Polisu, kde jsou obchodníci - v Redux verzi úplně zmizel obchodník s brněním. Stejně tak layout místnosti je úplně jiný, naopak je možno si koupit nové zbraně.

Dvě zbraně z DLC pro původní 2033, tj. rychlopalná brokovnice a Voltdriver, už není možno získat zdarma u Kováře. Naopak hráč dostane možnost získat plamenomet a další zbraně, použité v LL.

Nově jsou tady trezory, ke kterým je potřeba najít klíč a získat tak přístup k vybavení, většinou další munici nebo filtrům. Ad filtry - otravný bug z původní hry, se kterým se potýkalo tolik lidí, včetně mě, je pryč. Nyní je tedy možné se kochat i místy, kde je potřeba plynová maska. Nehledě na to, že na některých místech autoři nutnost masky úplně odstranili.

Zaregistroval jsem taky změnu ve scénáři - před vstupem do Knihovny je u vchodu obranná akce před nosalindy, zatímco v původní hře šel Artyom přímo do vstupních dveří. A nejen to - v části Market je nově střelnice s odměnou a především otravná část s Amébama v bunkru D6 byla přepracována tak, že už není ani trochu iritující.

V některých částech hry jsou vsazeni nepřátelé z LL, přibyly nové prvky jako otírání zakemrované plynové masky nebo zapalování pavučin. Také je možno sbírat části z Artyomova deníku, který komentuje situaci poněkud obšírněji, než útržkovitý loading screen.

Ze záporů bych vypíchl především zamrzání zvuku, zamrzání při startu (někdy jsem hru startoval natřikrát), zamrzávání při loadingu a vůbec neskutečně dlouhé loadingy jako takové. Úrovně sice byly slepeny dohromady, to ale nebyl důvod absolutní nečinnosti SSD. Zůstává také prasácký save systém a někdy dost nepříjemné bugy, z nichž jeden mě donutil opakovat level.

Metro 2033 je samo o sobě jedna z nejlepších immersive stříleček na trhu, s Reduxem tak prakticky nejde šlápnout vedle.

Obtížnost: Survival Range Hardcore

Hodnocení Metro 2033: ✰✰✰✰
Hodnocení Metro 2033 Redux: ✰✰✰✰✰
+38
  • PC 80
Po tom, čo som si všimol kategórii hernej výzvy "Sousedy si nevybereš", hneď som vedel akú hru si zvoliť. Sériu Metro som mal v pláne rozohrať už dlhšie, avšak vždy som uprednostnil niečo iné, čím sa Metro iba odďaľovalo. Tento bod hernej výzvy bol preto pre mňa vhodný. A navyše som si už dlhšie chcel zahrať nejakú kvalitnú FPSku.

Pôvodný román Metro 2033 od Gluchovského som nečítal, takže o svete Metra som vedel jedine to, že sa hra odohráva po jadrovej vojne a všetci ruský obyvatelia sa uchýlili do obrovského moskovského metra, kde bojujú o prežitie proti rôznym monštrám, avšak hlavne proti sebe...

Atmosféra moskovského metra je vykreslená naozaj výborne, hlavne v rôznych staniciach kde žijú ľudia natlačení na malých priestoroch. Je tam cítiť tá atmosféra zúfalstva a beznádeje a hlavne strach z novej, neznámej hrozby. Čo sa týka samotnej hrateľnosti, ide o klasickú koridorovú FPSku so všetkým čo k tomu patrí. Teda veľa úzkych koridorov, taký "polovičný autoheal" a zopár "nevyhnutných" nascriptovaných sekvencií. U tohto titulu mi však príliš nevadili, pretože ich nebolo veľa a hlavne preto, že náročnosť bola miestami pomerne vysoká. Dohranie mi trvalo cca 11 hodín, čo je na lineárnu FPS-ku solídne číslo.

Príbeh sa mi síce ako celok páčil, predovšetkým ma však zaujali jeho menšie odbočky. Konkrétne fanatické boje medzi ideologickými frakciami aj napriek faktu, že ľudstvo je na pokraji vymretia. Za najlepšie lokácie považujem atmosférickú časť Kremľa a vskutku vydarenú "trať duchov". Hlavná línia bola inak po celú dobu pomerne jasná a predvídateľná.

Zbraní hra obsahuje dosť, najviac som však používal klasické AK 47 + revolver. Granáty a nožíky som využíval minimálne a pre vzduchové zbrane som nenašiel využitie a boli pre mňa zbytočné. Nábojov som mal dosť, jedine ku koncu sa dostavil ich menší nedostatok, ale nebolo to nič strašné.

Z negatív musím spomenúť mlčanie hlavného hrdinu, ktoré mi tu prišlo nelogické a moc do hry nezapadalo, keďže Arťom počas loadingov do ďalších oblastí rozpráva a v knihe to bude nepochybne rovnako. Avizovaný stealth príliš nefunguje, takže som veľmi skoro začal všetko riešiť Rambo štýlom. Surival prvky sú tu len vzácne, okrem obligátneho nedostatku nábojov ho reprezentuje najmä potreba častého vymieňania filtrov v plynovej maske. Aj samotní tzv. "temní" sú tu len naznačení a vôbec nie je vysvetlené, o koho presne ide. Celé to trochu pôsobí polovičatosťou a myslím, že autori už vtedy rátali s pokračovaním, ktoré mnohé nevyriešené otázky posunie ďalej. No a tak mi nezostáva nič iné, len celkom logicky pokračovať titulom Metro: Last Light.

Pro: Atmosféra, hratelnosť, odbočky deja, námet a grafika

Proti: Mlčanie hlavného hrdinu a polovičatosť hry

+29
  • PC 60
Třikrát jsem se snažil původní Metro 2033 dohrát. Třikrát jsem hodil ručník do ringu. Až počtvrté jsem na těch 12 hodin dokázal zatnout zuby. Ačkoli Redux existoval už v době, kdy jsem se s Arťomem vydal na cestu poprvé, počítal jsem s tím, že je to jen klasický remaster – sem tam hezčí textury a nová cenovka – a bez výčitek ho ignoroval. Jaké příjemné překvapení, když jsem při porovnávání zážitků s kamarádem zjistil, že jsem 4A docela křivdil.

Nechci vás moc zdržovat rozpitváváním gameplaye a změn, o to už se u původní verze i tady postarali se svými komentáři jiní, takže jen ve zkratce. Potěšilo mě zkrocené chování zbraní, které sice Bastard připravilo o výstižnou vlastnost netrefit stodolu zevnitř, ale zase jsem už neměl pocit, že než s nepřáteli spíš bojuju s vlastním arzenálem. Stealth je sice jednodušší, ale vyléčil se ze závislosti na vrhacích nožích, přestal připomínat série nešťastných příhod a ve výsledku je o dost zábavnější. Grafika, více zbraní a jejich vylepšování nebo nový, snesitelný Arťomův dabing už jsou jen příjemné detaily.

Snad jen sejfy, které jsou nově rozmístěné po lokacích, bych si odpustil. Díky tomu, jak přetékají předválečnou municí, úspěšně rozbily obtížnost. Kdybych nešetřil na „horší časy“, klidně bych mohl na Survival Hardcore od poloviny hry střílet „peníze“ a nijak bych nestrádal.

Knížku jsem četl ještě před hrou a vzhledem k tomu, že ji doporučuju kudy chodím, byl jsem hodně zvědav, jak se 4A s adaptováním porvali. To, že jsem 2033 dohrál až na počtvrté, je docela slušnou nápovědou, jak jsem byl spokojený.

Nicméně musím uznat, že atmosféru a prostředí zvládli na výbornou. Ponurá a drsná realita přeživších z krátkých návštěv přelidněných stanic přímo dýchá a tunely mezi nimi jsou tak temné a tajemné, jak jsem si při čtení představoval. Zpracování metra a povrchu pak moji představivost přímo trumflo, při návštěvě Polis nebo prvních krocích v ruinách Moskvy jsem nezvládal nic jiného než zírat s otevřenou pusou. Jen při návrhu post-apokalyptické fauny se mohli vývojáři trochu víc odvázat.

S příběhem už je to horší. Potvrdilo se, čeho jsem se obával – tohle do hry moc dobře adaptovat nejde. Rozhodně ne do střílečky. Chápu, že 4A potřebovali, aby jejich debut zaujal co nejširší okruh lidí. Na druhou stranu si myslím, že by udělali lépe, kdyby po vzoru GSC použili knížku jen jako odrazový můstek.

Z Arťoma, neschopného ňoumy, kterému musí někdo neustále zachraňovat zadek, se stal stroj na zabíjení schopný vystřílet půlku ozbrojených obyvatel, ale se stejnou prozíravostí kojota Wildy. Nemohl jsem se nesmát, když se Arťom po vystřílení dobré padesátky komunistů a fašistů nechal jako amatér zajmout. Naopak jsem se nedokázal smát, když jsem zjistil, že šibenici a Che Guevarovu brigádu neuvidím. Stejně jako spoustu dalších věcí z knihy.

Nezazlívám 4A, že se nedrželi Arťomovy cesty do posledního kroku – filozofickou diskuzi u ohně jsem si milerád odpustil –, ale vynechali takových zajímavých částí, až to bolí. Cesta z knihovny na Smolenskou, kult Velkého červa, Kreml… Z celé cesty do D6 se stala akorát otravná střelnice s partou stalkerů. A odhadnout ty, co nepřežijí, je snazší než v dílu Hvězdné brány.

Pravda, děsivý mutant z pod Kremlu ve hře je, jen na jiném místě a všechno, jen ne děsivý. Ubohá plivající plíseň se nezmohla ani na boss fight. Podobné zklamání pro mě byla i knihovna. Skriptovanost knihovníků je tak do očí bijící, že se očekáváné napětí moc nedostavilo. To, že se na mýty opředený povrch dostanete během prvních dvou hodin, radši ani nebudu komentovat.

Ke konci hry už jsem se začal přímo hrozit, že to schytá i hořké finále. Po tom, co se Arťom za pomocí svých superschopností – jinak si to vysvětlit nedokážu – vyškrábal na věž, jsem přímo očekával, že mě čeká hollywoodský happy end. Původní konec díky bohu zůstal, i když na možnost přeci jen všechno zakončit „dobře“, protože jsem nasbíral určitý počet „morálních bodů“, jsem se tvářil hodně kysele.


Naštěstí se 4A rozhodli v pokračování navazovat na originální konec a vykašlat se na 2034 – nedivím se jim –, jinak bych Last Light určitě nedal šanci a nebyl tak příjemně překvapen. Ale o tom až příště.

Pro: atmosféra, prostředí, většina změn v Reduxu, příběh má sem tam světlé chvilky

Proti: příběh (změny oproti knížce), mutanti a boj s nimi

+26
  • PS5 85
Skvělý kousek s pořádně hutnou atmosférou, který v očích mnohých překonává i svoji předlohu. Hru jsem prošel kdysi na PC a nyní v režimu kompatibility na PS5 jsem zjistil, že si z ní vyjma pár milníků prakticky nic nepamatuji.

Metro 2033 se nemá problém odlišit od konkurence a v tom tkví její velká síla. Přichází na poměry FPS se zajímavými mechanikami v módu Survival jde vážně spíše o přežívání, než klasickou střílečku. Osobně jsem tento průchod hrál v módu Spartan na obtížnost Hardcore a někdy v budoucnu si to opět na Survival rád střihnu. Nutnost hledání munice, filtrů a ruční dobíjení baterky však zůstává i v benevolentnějším Spartanovi.

Ještěže někoho napadlo, jak výborný potenciál na videohru dílo Glukhovského má. Už při čtení mi místy jednotlivé stanice/kapitoly evokovaly herní úrovně. Převedení se ukrajinským 4A Games povedlo skvěle a na zdánlivě omezeném prostoru dokázali vymyslet zajímavý obsah, který nenudí a nesklouzává do stereotypu. Za nějakých 10-14 hodin máte sice hotovo, pamětihodných míst se však ve hře najde dostatek a nikdy jsem neměl pocit, že by hra zapadala do již dříve vyjetých kolejí.

Zasazení je zcela unikátní a hratelnost z něj vychází. Do kontextu postapokalyptického moskevského metra zapadají i zbraně, kterých je i přes některé společné prvky obstojné množství. 2033 sice nenabízí vyložený Bossfight, ale se zdejším osazenstvem si přesto užijete perné chvilky. Třeba pasáže s Knihovníky dokáží pořádně pocuchat nervy.

Co do zpracování prostředí a atmosféry prakticky není co vytknout, dávkování či prezentace příběhu přesto má určité rezervy a přijde mi, že kdybych nečetl knihu, některé události by mi příliš smysl nedávali. Vyjma toho je malinko škoda, že se poměrně brzy dostanete k noktovizoru, který z hlavy v útrobách metra už prakticky nesundáte. Koukat na všechno pořád se zeleným filtrem přitom taková paráda není a pocitu z tmavých zákoutí linek metra to spíše škodí.

Metro 2033 byla svého času velmi pohledná hra a Redux verze ani s odstupem času nevypadá vůbec špatně. Nahrávací časy jsou prakticky neexistující a hra je po tolika letech od vydání naprosto vyladěná, takže skvělému zážitku nic nepřekáží.

Hodnocení na DH v době dohrání: 82 %; 183. hodnotící; digitání verze PSN

Pro: Zábavná herní náplň; parádní zasazení; pro FPS neotřelé prvky hratelnosti; skvělá atmosféra

Proti: Prezentace příběhu má rezervy; noktovizor občas hře spíše škodí

+24
  • PC 90
Tak rovnou na začátek napíšu, že knihu ani původní trilogii hry Metro neznám. Což, ale dle mého nemá žádný vliv na můj herní zážitek. Ještě doplním, že hru jsem poprvé hrál v roce 2019 když byla zdarma na Epic Game Store. A včera jsem ji dohrál podruhé, jelikož se chystám hrát další díly, tak abych si připomněl příběh.

Hra nabízí ke hraní dva základní režimy obtížnosti: těžší Přeživší a více "střílečkový" Sparťan, já hrál na tu těžší :-)

Jedná se o postapokalyptickou střílečku z blízké budoucnosti odehrávající se v Moskevském metru. Takže jsem pro lepší zážitek a atmosféru hrál s ruským dabingem. 
Hrajete za Arťoma, který celý život prožil v jedné stanici metra a teď ho příběh a souhrn událostí posílá do "světa" dalších stanic, tunelů, ale i vstupu na povrch, kde je potřeba používat plynovou masku, kvůli zamoření planety, takže pak se nebojujte jen z nepřáteli a nedostatkem munice,  ale i kyslíku. Ve hře máte za protivníky různé mutanty, ale jak tomu v postapokalyptické době bývá i různé společenství lidí, ať už banditů, nácků nebo komoušů, takže vlastně výběr toho nejhoršího z lidského pokolení. 

Snad všechny mise jdou udělat více způsoby a cesty, opatrně se proplížit, zabíjet ze zálohy nebo to vzít rambo stylem, ten ale na obtížnost "přeživší" není moc vhodný, no já vždy začal opatrně stealth stylem a pak se to skoro vždy zvrhlo v rambo řež :-D

Ve hře jsou i hororové prvky, hlavně různé lekačky, takže hrozí riziko, že vaše trenýrky získají nový hnědý proužek ;-)

Celkově bych hru hodnotil velmi pozitivně, má dobrou hratelnost a atmosféru, zajímavý příběh a prostředí, originální zbraně, pěknou grafiku

Co mi vadilo byla (ne)inteligence AI, nemluvný hlavní hrdina, krátkost.

Pro: hratelnost, atmosféra, zajímavý příběh a prostředí, originální zbraně, grafika

Proti: (ne)inteligence AI, nemluvný hlavní hrdina, krátké

+23
  • PC 75
Herní výzva 2018: "Sousedy si nevybereš"

Poslední dobou se střílečkám vyhýbám. Zvláště těm ukrajinským, okolo nichž mi vždy přišlo, že se pohybuje podivná sorta hráčů-masochistů, kteří spouštějí hru o zimní půlnoci po běžeckém maratonu za otevřeného okna a zhasnutých světel, aby simulovali únavu, tmu a chlad. Mezi typické zástupce řadím hry jako je série Stalker, ale i méně známé Cryostasis. Nicméně výzva je výzva a tak jsem na několik večerů opustil svoji komfortní zónu.

Ukrajinci se s tím prostě nemažou. Metro 2033 není žádnou výjimkou. Chtěl jsem být trochu originální, ale i já musím vypíchnout především to, co 100 lidí přede mnou. A tím je dechberoucí atmosféra. Atmosféra postapokalyptického moskevského metra. Atmosféra podzemí plné nadpřirozených mutantů a anomálíí, nepřátelských lidí a jejich pastí i pro život neslučitelného prostředí. Atmosféra trosek naší civilizace a několika posledních osad lidského pokolení. Atmosféra kdy jednou chcete utíkat, kdy chcete střílet, kdy se chcete plížit, ale musíte jednat proti své přirozenosti, jinak vás stihne smrt. Atmosféra putování, kdy vaše postava poznává tento svět prostřednictvím mnoha průvodců k nevyhnutelnému(?) konci.

Nutno říci, že právě ve jménu atmosféry je velká část vašeho putování pohybem po koridoru a nascriptovanými událostmi. Metro 2033 je prostě koridorová střílečka, kde sejdete z cesty jen pro část deníku nebo střelivo. Pro případné znovuzahraní tak vidím docela problém, že v některých pasážích budete schválně šetřit a nechat bojovat spolubojovníky, jinde zase půjdete tiše jako stín. Jenom kvůli znalosti jak se kde zachovat, aby jste se vyhnuli problémům a komplikacím.

Audiovizuál nemá chybu, textury, zvuky i animace jsou na vysoké úrovni. Hra světla a stínů je další skvělá součást atmosféry, vytkl bych však že jsem si za celou hru nevšiml, že by světlo hrálo nějaký vliv v mém plížení - na chování nepřátel jsem si nevšiml, že by reagovali víc kdybych svítil baterkou nebo ne. Světlu prostředí jsem se instinktivně vyhýbal, ale moc bych nedal za to, že záleží opravdu spíše na vzdálenosti než na světle. Jelikož spoustu pasáží lze, nebo spíše je nutné projít bez boje, viděl bych větší důraz na použití světla v podzemí jako záhodnou.

Co mi vadilo je, že v průběhu hry se dostanete někdy k specifické situaci se kterou jste se dosud nepotýkali. Patří sem pálení pavučin zapalovačem nebo užití sekundárních zbraní (granáty, nože). V tuto chvíli jsem až dodatečně sahal k nastavení ovládání a myslím, že redux verze by toto měla lépe osvětlit. Pocit ze střelby je dobrý, trochu mi vadilo, že revolver zde je primární zbraň a je braný na stejné úrovni jako kulomet nebo plamenomet, to mi z fyzické podstaty věcí nedává smysl. Zatímco boje s lidskými nepřáteli mají svou logiku, v boji s mutanty očekávejte především chaos, kdy budete často obklopení nepřáteli bez ladu a skladu.

Přiznávám, že románovou předlohu jsem nečetl. Příběh podle mého úplně nefunguje, dlouhou dobu mi akorát připadal jako alibi k putování z místa na místo. Jednotlivé frakce mi připadají dost na sílu, kdo by chtěl prosazovat komunismus nebo fašismus ve světě kde na vás útočí mutanti na každém kroku? No dost možná jde o autentickou zpověď situace na území bývalého Sovětského Svazu, radši bych ale nějakou reflexi současného světa.

Pokud máte rádi postapokalyptické střílečky, tak pro openworld zážitek zvolte sérii Stalker, pro lineární koridorové střílečky je Metro jednoznačně na mnoho let tím nejlepším v daném žánru.

Pro: Atmosféra, grafika, zvuky

Proti: Nejasnosti v gameplay, chaotické boje

+20
  • PC 85
Metro 2033 je kultovní sci-fi záležitost a její herní zpracování rozhodně nedělá tomuto jménu ostudu. Knihu i původní hru jsem louskal v návaznosti na sebe někdy v roce 2011 a na oboje dobře vzpomínám, takže jsem se nedávno rozhodl zahrát si i redux verzi. Musím přiznat, že si už úplně nedokáži vybavit podobnosti a rozdílnosti mezi původní a redux verzí, stejně jako s knihou samotnou. Vím, že když jsem hru po přečtení knihy hrál poprvé, tak mě její okleštěný příběh trochu vadil, ale po těch letech to již tak neberu. Tento text je proto komentářem čistě k Metru 2033 redux, bez ambice porovnávat tento titul s původní hrou či knihou.

Hra samozřejmě vychází z knižní předlohy, přesto nemohu než neříct, že jde v herním světě o velmi originální, atmosférickou záležitost. Nejsem moc příznivec her odehrávajících se v uzavřených prostorech, ale atmosféra postapokalyptického Moskevského metra je prostě úžasná. Nejen díky výbornému a detailnímu zpracování, ale i díky celkovému mikrouniversu, které autor v tomto uzavřeném světě vytvořil. Komunisti, náckové, civilozovaná Polis, "Rytířský řád ochránců metra" a mnoho dalších prvků vytváří zkutečně zajímavý mix, který tvoří pozadí pro dobře napsaný příběh. Hlavní hrdina Arťom toho moc nenamluví, ale díky komentářům při načítání jednotlivých kapitol a také díky deníkům, které cestou sbíráte si k němu vytvoříte celkem dobrý vztah. To je umocněno i dobře zpracovanými postavami okolo Vás, které sice s Vámi nikdy nevydrží dlouho, ale jsou zapamatovatelné a dobře dokreslují celkový příběh. Je jasné, že příběh je oproti knize okleštěný, ale pokud si tuto hru zahraje člověk, který je knihou nepolíben, tak ho to určitě musí ke koupi knihy navnadit. A o to přeci jde... Příběh je prostě dobrý a dokonce bych ocenil, kdyby byl delší, protože poměrně krátká kampaň je jedním z mínusů této hry.

Samotná hratelnost a její mechaniky jsou bez zásadnějších problémů. Zbraní není mnoho, ale pokrývají potřebné spektru a jejich možné úpravy vytváří dostatečný mix, kterým si můžete zvolit svůj typ hraní. Pocit ze střelby je velmi dobrý, navíc umocněn dobrým zvukem. Zvuková stránka celkově a vizuální zpracování jsou prostě skvělé a dokreslují patřičně celkovou atmosféru. Poněkud horší je to s umělou inteligencí nepřátel, která není úplně optimální. Souboje s lidmi však jsou zábavné, poněkud horší je to s monstry, které na vás bezhlavě nabíhají a vy je jen kosíte, navíc jejich fyzika je trochu nezvládnutá. Celkově jsou souboje s těmito monstry slabší stránkou hry, která je bohužel celkem častá.

Metro 2033 redux je velmi dobrou hrou, která zvládá to základní: výbornou atmosféru a solidní hratelnost. Hodnocení příběhu závisí na tom, zda ho porovnáváte s knihou nebo ne. Hra určitě není dokonalá a má slabší místa, ale celkově nelze než doporučit. Jo a doporučuji pro lepší prožitek hrát s ruským dabingem.

Pro: Atmosféra metra se vším všudy, zvuková a vizuální stránka, obecně dobrá hratelnost, příběh pokud ho neporovnáváte s knihou

Proti: Kampaň by mohla být delší, UI nepřátel a především souboje s monstry jsou velmi monotónní, příběh pokud ho porovnáváte s knihou

+20
  • PC 70
Kniha Metro 2033 od Dmitrije Glukhovského uchvátila svět netradičním prostředím moskevské podzemní dráhy. Tohle spletité bludiště mnoha stanic a servisních šachet využije denně téměř osm miliónů cestujících. Stačí však aby se vyprázdnila nástupiště a zhasla světla, a na člověka okamžitě padne tíseň. Od jaderné války tak zničující, že narušila hranice naší reality, uplynulo dvacet let, a to co zbývá z lidské civilizace zvolna kolabuje.

Hra je extrémně koridorová FPS a to až do takové míry, že mi připadala jako hybrid mezi střílečkou a interaktivním filmem. Příběh je téměř bez výjimek přísně lineární a kopíruje knižní předlohu, jen sem tam něco vynechává. Její znalost není výhodou, protože počet voleb je omezený na absolutní minimum. Volný pohyb je možný jen v určitých ohraničených lokacích. Arťom si může nakoupit, projít se po stanici a prohlédnout si postranní uličky. To je všechno. Žádné vedlejší questy neexistují. Jediná věc obohacující příběh, jsou deníkové záznamy pohozené v různých zákoutích. Tyto bubliny svobody spojuje červená nit vyprávění, na níž hráč pasivně sleduje děj. Jen občas dostane za úkol střílet mutanty, nacisty, nebo jiné kolemjdoucí.

Postup hrou spočívá v zažehnávání různých krizí, přičemž pro hráčovu invenci není místo. Je nutné se přesně trefit do předskriptované situace. Zamčené dveře tedy neodemknete, nevyrazíte, nevyhodíte do vzduchu, nezapálíte, neobejdete, neuprosíte, a ani pod Vaším opovržlivým pohledem neshnijí studem. Stačí však provést předepsaný úkon, odehraje se další část příběhu, nově příchozí postava vezme za kliku a s bohorovým klidem dveře otevře. Nebo se otevřou samy, což je ještě víc rozčilující. Neplatí to stoprocentně, protože jsem narazil na několik situací, které šly vyřešit několika (dvěma) způsoby, případně je bylo možné úplně vynechat. Těmito momenty ovšem vývojáři šetří, jako kdyby je každý stál rok života.

Většina problémů má jen jedno řešení a bohužel téměř nikdy jsem neměl pocit, že hledám odpověď na hádanku. Vždycky jsem si připadal jako dítě snažící se potěšit přísného rodiče. Když jsem vymyslel něco co by mohlo fungovat, ale nebylo to přesně podle nesmlouvavého příběhu, tak mě hra mlčky profackovala a vrátila zpátky na začátek. Ve výčtu chyb a záporů by se dalo plynule pokračovat a za všechny zmíním neodladěný systém checkpointů, který mi občas uzavřel cestu zpět a znemožnil průzkum, a občas mě naopak donutil opakovat dlouhou sekvenci úkonů, dokud postup milostivě neuložil.

Alfou a omegou žánru FPS je akce a kdyby to platilo o Metru 2033, šlo by o těžce podprůměrnou hru. Výběr zbraní je omezený, ovšem dostačující, ale jejich užitečnost je diskutabilní. Hra nabízí několik úrovní obtížnosti a vyzkoušel jsem i verzi, v níž jsou zbraně účinnější a boje hektičtější. Bohužel ani to nevylepšilo potýkání s nepřáteli. Těch je všeho všudy pět druhů a jeden ze dvou nejčastějších je neuvěřitelně otravný. Bojovat s mutanty je vyloženě za trest, protože pobíhají jako blázni, špatně se trefují a proskajují hráčem a sem tam i texturou. V některých pasážích se respawnují pořád dokola, v jiných jich jsou jen obrovské zástupy. Přemrštěně silnou lékárničku doplňuje autoheal, nábojů je dostatek a v případě nouze je postřílejí nesmrtelní kamarádi, takže o výzvě se nedá mluvit. Došlo to tak daleko, že jsem hru začal znovu se sníženou obtížností, jen abych měl tyhle přepadovky rychleji za sebou. Přestřelky s lidskými protivníky jsou zajímavější, zvláště v pozdějších fázích. Mezi mechanikami je i náladový stealth, který je asi tak použitelný, jako kdyby se při něm Arťom doprovázel na tahací harmoniku.

Výtky které ke hře mám, kompenzuje přenádherný a neuvěřitelně charismatický svět. Grafika je skvělá i po letech a některé oblasti jsou doslova omračující. Ruiny Moskevského metra vypadají přesně tak, jak jsem si je představoval při čtení knihy - temné, vlhké, špinavé a strašidelné. Míra úpadku je kolosální, přesto stanice kypí životem a z rozpadlých staveb čiší tichá majestátnost. Vždycky když byla možnost, snažil jsem z toho fantastického prostředí vidět co nejvíc. Místy je atmosféra téměř hororová, čemuž pomáhají i vynikající zvuky a občasné paranormální jevy. V těch okamžicích jsem nejvíc litoval, že mě vývojáři nepustili z vodítka a neumožnili mi mezi stanicemi cestovat volně. Ulice Moskvy už tak krásné nejsou a je vidět, že grafika je optimalizovaná na podzemní prostory.

Metro 2033 není hra pro každého. Jako vizuální doprovod knihám poslouží dokonale. Pokud od ní čekáte trochu jiného S.T.A.L.K.E.R.a, tak budete dost možná zklamáni. Pokud od ní čekáte Skyrim v podzemí, tak ji ani nezapínejte. Ve všech ostatních případech si užijete skvěle napsaný příběh, který bude občas přerušovat hra. Případně slušně atmosférickou střílečku, kterou budou doprovázet animace - to podle toho, jak moc vřelý vztah máte k RPG.

Pro: famózní svět, příběh, atmosféra, zvuky, grafika, sympatické postavy, pestrá volba obtížnosti

Proti: otrocká linerárnost, nudné přestřelky, náladový systém checkpointů, hopsající mutanti, mimózní závěr

+20 +22 −2
  • PC 85
Herní výzva 2022 - Hippokratova přísaha
 
Kdysi v dávnověku jsem tento kousek rozehrál a už tehdy mě bavil, ale pak jsem se někde seknul a jak mi bylo dřív podobné, vzdal to a hru nechal vyšumět někam do ztracena. Díky herní výzvě jsem se k tomuto kousku vrátil a jaké bylo moje překvapení, o jak skvělou herní záležitost se jedná! Druhým velkým překvapením bylo, jak si hru nepamatuji (samozřejmě prolézaní metra a post-apokalyptickou Moskvu si vybavuji). Čili se pro mě jednalo v podstatě o nový herní zážitek, takže dvě mouchy jednou ranou.

V první řadě, dokud ještě někdo čte, tak chci zdůraznit, že hra se rozhodně vyplatí hrát na Hraničář mode a v režimu přežití. Já bohužel zvolil (jelikož si matně vybavuji, že můj zásek byl způsoben nedostatkem surovin, ale kdo ví) pouze režim přežití s HC obtížností. Díky tomu jsem měl po celou dobu přehršel nábojů, lékarniček, filtrů... Prostě jsem si díky tomu rozbil imerzi celé hry a věřím, že s Hraničář módem by byl zážitek ještě o stupeň silnější a lepší.

Nicméně i tak je to skvělá záležitost. Velmi hutná, nepříjemná atmosféra, která by se dala krájet. Já, poměrně velký strašpytel, se obecně snažím hororovým záležitostem vyhýbat, nemám moc rád nepříjemné pocity, kdy vám běhá mráz po zádech... No a to přesně tato hra nabízí, ale je to ještě do určité míry i pro strašpytly snesitelné. Vlastně naopak, já si to přímo užíval, jak v každé lokaci opatrně našlapuji, opatrně otevíráme dveře, hledám loot a neustále se ohlížím přes rameno. Naštěstí se hra oprostila o většinu prvoplánových lekaček a já si tedy naplno mohl užít všudypřítomný, nepříjemný pocit, ale celou dobu mě hnala myšlenka, že to prostě dokáži...

Dokáži vlastně co? Příběh je velmi povedený, ale to není překvapením, když vychází ze světově známého bestselleru. Nicméně vám konec krásně naťukne, že není všechno tak, jak se na první pohled zdá a přesně tohle u příběhů miluji. Nejasnost, šedivost, otázky. To mě vlastně nutí vzápětí nainstalovat další díl a v příběhu pokračovat.

Co ještě samotnou atmosféru a příběh umocňuje? Postavy kolem vás. Spousta lidí kolem vás se jeví jakou pouhé kulisy, nicméně nemálo z nich skrývá nějaký menší příběh či historku, které jsem rád poslouchal a vlastně jsem si moc užíval i levely, kde pouze procházíte další stanicí a pronikáte do samotného světa Metra. Díky těmto minipříběhům (+deníku hlavního hrdiny) se hře daří vás do svého světa lépe vtáhnout.

Někdo si řekne meh, u FPS chci hlavně kosit nepřátele a nezajímají mě nějaké monology pološílenců. I to se dá (ale upozorňuji, že to dost ochuzuje celkový zážitek). Nicméně samotná akce je velmi zdařilá a hra hráčům nabízí hned dva přístupy. Jeden opatrný, kdy si vážíte každé kulky (ještě jednou - Hraničář obtížnost + režim přežití), spoustu situací musíte řešit stealthem a pak je tu ten druhým, kdy můžete vesele drtit své nepřátelé a zabíjet všechno, co vám stojí v cestě. Obě cesty mají něco do sebe a já si užil oba dva.

Metro 2033 Redux je výborná FPS záležitost, která nabízí i něco extra. Vlastně je to FPS, které si rozhodně ještě někdy zahraji, protože věřím, že dokáže přinést ještě trochu jiný zážitek. A čemu ještě musím sklonit poklonu je to, jak dobře hra vypadá. Kapky a krvavé šmouhy na vaší masce? Někdo si řekne nepatrný detail, ale to je přesně ten detail, díky kterému vás hra pohltí.

Pro: prostředí, minipříběhy, atmosféra, vizuální stránka, hra se nezadrhává a směřuje neustále vpřed

Proti: Artyom je nemluvka

+20
  • PC 85
Splnené v rámci HC módu hernej výzvy 2018 - 6. "Sousedy si nevybereš"

Jediná hra z mojej tohtročnej výzvy, ktorú som už v minulosti prešiel. Jediná hra za posledné 4 roky, ktorú som hral druhý raz. A bavil som sa stále viac, ako pri prvom hraní mnohých iných hier.

Veľa bolo o Metre v komentároch popísané. Moje nadšenie by bolo možno o kúsok slabšie, keby som najprv čítal knihu a potom hral hru. Urobil som to však v opačnom poradí a preto (alibisticky) vnímam obe diela ako niečo z časti tématicky odlišné tam, kde sa hra rozchádza s predlohou. A oboje ma veľmi bavilo.

Pre mňa sa jedná o asi najlepšiu FPS, akú som za posledné roky hral - zaujímavý mysteriózny príbeh. Hutná postapokalyptická atmosféra Metra, dostatočné zmeny v hraní (stealth pasáže, bulletstorm prestrelkové masakre a nebojové hororové pasáže). Toto všetko sú aspekty, ktoré ma u hry dvakrát intenzívne držali a dvakrát som aj hru mohol hrať tak trochu inak. Zábavné boli aj rôzne zbrane a ich "feeling" bol pre mňa takmer hmatateľný.

Chce to viac takýchto hier, aj s kvalitným pokračovaním a snáď s nemenej kvalitným tretím dielom, ktorý si snáď v roku 2019 zahrám a možno sa mi ho aj podarí strčiť do nejakej kategórie hernej výzvy 2019. :)

Pro: atmosféra, prostredie, príbeh, zbrane, rôznorodý gameplay, grafika

Proti: miestami over the top akcia, ktorá síce baví, ale nesedí úplne do príbehu, mlčanie hlavného hrdinu, ešte by som pridal trocha rôznorodosti

+19
  • PC --
Svého času jsem se na původní verzi hry dost těšil, hltal o ní každý článek a dohrál ji prakticky hned po vydání. Redux verze se tedy jevila jako sázka na jistotu.

Ze způsobu, jakým je hra upravena, by si mohli vzít příklad snad všichni vývojáři. Otravné pasáže jsou zredukovány, technická stránka hry vyšperkována, některé úrovně spojeny dohromady, případně obohaceny o nové lokace. Opravena je i umělá inteligence, která v předchozí hře znemožňovala kradmý přístup, a další vychytávky převzaté z pokračování Last Light. Grafika, i po nějakých 4 letech, vypadá fantasticky, přičemž není nějak extrémně náročná na hardware. Chvílemi jsem si až připadal, že hraji úplně jinou hru.

Po zkušenostech s originálem, a zároveň kvůli právě probíhající výzvě, jsem se do Reduxu pustil na nejtěžší obtížnost (Survival/Hardcore Ranger). I takové nastavení mi přišlo vůči hráči férové. Umíral jsem často, ale vždycky jsem věděl, že to byla moje chyba, nikoliv podvod hry. Ta byla na můj vkus až benevolentní, co se stealthu týče. Občas si vás nepřítel nevšimne ani když mu omylem posvítíte baterkou přímo do ksichtu. Přišlo mi to jako dobrý kompromis zabraňující frustraci, i když občas působí nepatřičně, až komicky.

Na hře mě jen štvalo, že na nastavení Ranger není vidět tak důležitá věc, jako je indikace tlačítka při akční sekvenci. Nevíte co a kdy mačkat, což jsem řešil metodou pokus/omyl. Není vidět ani důležitá část uživatelského rozhraní, výběr vrhacích předmětů (nože, granáty). To je uděláno ve stylu přepínacího kruhu, jenže je neviditelný, takže se dá orientovat jen po zvuku. Další zápor bych viděl v herních animačkách, které natvrdo běží ve třiceti framech, působí trhaně a patrně jsou pouze v HD rozlišení. Nejspíš snaha jak ušetřit místo na disku, jinak si to nedovedu vysvětlit, anžto zbytek hry je technicky na špičkové úrovni.

Nakonec musím jen konstatovat, že celých těch 11 hodin strávených v Metru, jsem se královsky bavil. Už teď se nemůžu dočkat, až se pustím do pokračování.

Pro: grafika, zvuky, gameplay, atmosféra

Proti: absence QTE ikon v nastavení Ranger, neviditelný přepínací kruh granátů v nastavení Ranger

+18
  • PC 80
Příběh postapokalyptické akční hry Metro 2033 se odehrává, jak již samotný název napovídá, v moskevském metru roku 2033. Svět byl zničen třetí světovou válkou, kdy se lidstvo rozhodlo se téměř vyhladit jadernými zbraněmi. Jako jediné místo pro několik tisíc přeživších se tak nabízely tunely metra. Zdevastovaný a radiací zasažený povrch je domovem zmutovaných zvířat a lidí, kteří mají jediný smysl své existence. A tím je likvidace zbytku lidské rasy.
Hrajete za Arťoma - obyvatele stanice VDNCh, která je neustále napadána mutanty a novou temnou rasou tzv. Temnými. Jednoho dne se ve stanici objeví Lovec. Ten Vám sdělí, že pokud se nevrátí z poutě za Temnými musíte se vydat do hlavní stanice Polis pro pomoc. Lovec to samozřejmě nezvládne a tak začíná Vaše dobrodružství za záchranu stanice a postupem času i za záchranu lidstva. Sbalíte si tedy svých pár švestek v podobě revolveru s pár naboji a vyrazíte. Ze začátku Arťoma, který za celý život nevytáhl paty ze stanice, doprovodí průvodce Bourbon. Seznámí ho se situací v tunelech a poradí jak nejlépe přežít.

Ovšem to hlavní se naučíte jak jinak než sami postupem hry. Zjistíte, že na mutanty nejlépe platí brokovnice a plamenomet a pokud je jich větší množství je nejlepší volbou vhodit mezi ně váleček dynamitu. Co se týče lidských protivníků z frakcí komunistů a nacistů je nejlepší volba zásah do hlavy. Zbraně sebou můžete mít maximálně tři, přičemž různé typy zbraní využívají různé náboje. Ty jsou ve světě tunelů a chodeb využívány ne jenom jako střelivo, ale zároveň také platidlo. Při výběru zbraní je dobré používat takové zbraně aby se lišili střelivem. Protože, když ponesete 3 zbraně do nichž lze využít stejnou munici po chvíli se vám stane, že až vystřílíte jednu zbraň nemáte automaticky náboje i do těch ostatních. Mě se vyplatilo nosit revolver, útočnou pušku a brokovnici, kterou jsem k závěru hry vyměnil za plamenomet. Zbraně jdou navíc ve stanicích různě upravovat a tím u nich zvýšit přesnost, kadenci i sílu.

V některých částech hry lze lidské protivníky likvidovat potichu pomocí tlumiče nebo vrháním nožů. K tomu pomůže i vypnutí petrolejových lamp, generátorů nebo rozstřelení halogenů a potom už jde s nočním viděním vše hladce. Mezi vybavení patří i svítilna, kterou je nutné, stejně jako noční brýle nabíjet ruční nabíječkou. Je dobré si dávat pozor na nastražené pasti v podobě natažených drátů na jejichž konci jsou výbušniny. Také nepřehlížet zavěšené plechovky, které nepřítele hlukem upozorní na nezvaného hosta. Pokud už jste v přestřelce můžete rozstřelit svítící petrolejku. A pokud je váš cíl poblíž bude zasažen hořícím petrolejem a usmažen za živa.
Jestli si myslíte, že celou hru budete prolézat jen klaustrofobní metro jste na omylu. Podíváte se totiž také na povrch do samotných trosek Moskvy. Abyste přežili je nutné nosit plynovou masku s filtry. Ty mají standartní výdrž pět minut a po té si jej musíte vyměnit, jinak je s Vámi ámen. Ne všechny filtry jsou nové a tak narazíte i na ty co mají menší životnost. Taktéž si musíte chránit samotnou masku. Při přestřelkách se snadno roztříští a to pak máte pár vteřin na to najít jinou. Ovšem to se ve většině případech už nepovede a tak vás hra vrátí na předem automaticky uložený savepoint. Navíc venku je to nebezpečnější než v tunelech. Mutanti útočí nejen z země, ale i ze vzduchu. V rozvalinách a ruinách se navíc těžko hledá cesta do bezpečí a tak pokud vás nezabijí nepřátelé, chcípnete jednoduše na udušení. Na povrchu se lze schovat do zničených autobusů kam se mutanti většinou nedostanou a likvidovat je odtud. A tak stejně jak jste si po dlouhém prolézání tunelů přáli vylézt na povrch a spatřit oblohu, tak se po pár minutách strávených pod ní, budete chtít zase vrátit rychle zpátky.

Jako zajímavá mi přišla mise, kde zachráníte malé dítě, které vám vleze za krk a Vy jej musíte dostat k matce do bezpečí stanice. Pohyb je najednou pomalý a plouživý. Ochránit tak malého chlapce je tedy velice ztíženo. V průběhu hry si vede Arťom deník, který dokresluje příběh Metra 2033. Jako perličky k pobavení bych zmínil upalování pavučin s odpornými pavouky nebo možnost se v Polis u baru slušně opít :) Ovšem interakci toalet zde nečekejte :)

Hra je poměrně krátká a dohrání trvá okolo 10-ti hodin. Pokud se rozhodnete prozkoumat každou škvíru tak se délka hry může protáhnout třeba na 16 hodin jako v mém případě. Metro 2033 Redux je předělávka původní hry z roku 2010. Autoři se zde zaměřili na vylepšení grafického zpracování a celkové hratelnosti. Studio 4A Games odvedlo slušnou práci, která určitě stojí za vyzkoušení.

Pro: Grafika, příběh, hratelnost

Proti: absence mapy - na povrchu by se hodilo určit alespoň cílovou destinaci - na druhou stranu by to mohlo být ale zbytečně lehké.

+18
  • PC 65
Skoro až kacířská myšlenka u takovéto značky, ale Metro 2033 je pro mě naprosto zapomenutelná hra. Komentář jsem si chtěl nechat rozležet v hlavě, ale s hrůzou jsem zjistil, že sotva týden po dohrání si téměř nepamatuju svůj průchod, co jsem tam dělal nebo o čem to má být. Zbyly jen určité pocity.

Celou dobu jsem si u hraní říkal, že přece přesně toto mě má bavit. Atmosférická lineární FPSka, která je tak akorát strašidelná, že si nemusím přidržovat polštář před očima. Výborný sci-fi post-apo námět. Bohužel to na mě nefungovalo. Prostředí mě nebavilo, atmosféra klaustrofobického špinavého metra mě míjela účinkem, stealth pasáže nefungují, protože tiché zabíjení vám trvá jak psovi sra**, gunplay je zmatenej a suchej, nepřátelé vydrží ohromný množství ran. Hra vám nikde neřekne, že lze střílet "platidlem" a jak to přehodit, tudíž jsem si v půlce hry omylem vystřílel celé jmění (a ještě jsem se začal plácat po rameni, jak mi to najednou nějak jde). Plus je ve hře nejzbytečnější upgradování zbraní ever.

Na hře je hrozně vidět, že je z "východu". Zvuky zbraní jsou hrozné a jednotvárné ala Stalker, stejně jako příšerný ruský dabing. Nechápu proč mají východňáři pořád tendence dělat ze všech postav zpomalený idioty. Všichni mluví jak po lobotomii nebo 3 promile vodky. A nebo nemluví vůbec. Nechápu, proč si autoři podřezávají větev pod nohama hromadou otázek na vašeho hrdinu, zatímco vy jen tupě čumíte. Hra mi jednou spadla, podruhé se pro změnu nespustil skript, takže jsem musel hrát celou misi od znovu. AI všech zúčastněných je tragická (především vaši parťáci, kteří vám NIKDY nepomůžou, i když stojíte metr od nich a nemilosrdně se po vás sápe hnusák). Prostě tomu chybí takový ten západní polishing (a jasně, chápu - i budget).

Z těch světlých stránek - bavily mě maličkosti typu aktuálního času na Arťomových hodinkách, stříkání krve a obecně bordelu po vaší masce, graficky je to vymazlený a dobře optimalizovaný. Prostředí je super, dostatečně variabilní a detailní i vzhledem k zasazení, příběh a halucinace jsou fajn. Procházky venku jsou šmakózní.

Chtěl jsem si dát celou trilogii, ale po prvním díle tahám za ručku do smyku. Možná až fakt nebudu vědět, co hrát.
+17 +21 −4
  • PC 95
Kdysi jsem Metro 2033 dohrál, teď jsem si řekl, že než zkusím dvojku, připomenu si první díl a to nyní v redux verzi. Vyvaruju se tak do jisté míry detailnímu porovnávání obou vydání, neboť jsem za tu dobu dost pozapomněl.

Jak už jsem zmiňoval v komentáři k původní hře, Metro je výborně zpracovaná gameska (svýho žánru) - skvělá předloha - tedy příběh, audiovizuální zpracování na jedničku, uvěřitelný univerzum i charaktery, hutná atmosféra i kvalitní muzika.

Obtížnost je ucházející - na SURVIVAL-RANGER-HARDCORE mi celkem příjemně dala hra zabrat a někdy jsem musel jisté pasáže opakovat. Poškození zbraní je pak téměř realistický! Nicméně filtrů mi tentokrát přišlo v prostředí jaksi více (asi díky trezorům?), a tak jsem nezažíval sýpavý okamžiky, kdy se hlavní protagonista dusil a já se zamlženou maskou uháněl hledat masku/filtr - možná jsem za to i rád - člověk nemusel tak spěchat, ač jsem na toto čiré zoufalství prve vzpomínal spíš v dobrym. O:-)

Asi se nemá cenu příliš rozepisovat, udělal jsem to už zde: http://dbher.cz/k12701
Redux verze jistě mnohé vylepšuje (minimálně třeba ty trezory nebo přidá nový zbraně) a tak myslím nelze šlápnout vedle. Kdo však starou verzi metra už má na skladě, Redux bych asi nepovažoval za nutný dokupovat. Je to prostě více-méně totéž.

Za mě 95% - stejně jako stará verze. Můžu doporučit.

Pro: ATMOSFÉRA, strach, design, prostředí, horror, dýchací maska, příběh

Proti: Občasněj zbytečnej respawn nepřátel, všechny zbraně nepodporují zamíření optikou

+16
  • PC 75
Tuhle hru hodnotím poměrne vysoko. Nechci si teďka ulehčovat práci, ale musím se odkázat na hodnocení mattesáka, kterej v podstatě vyjmenoval a popsal elementy hry tak, jak bych to udělal já sám, proto si dovolím být ve svém komentáři krapet stručnější, než obvykle bývám.

Na úvod musím uvést, že vyšší hodnocení než mattesák dávám kvůli tomu, že mě osobně nevadí koridorové střílečky a pokud bych si mohl vybrat, tak radši dobrou a citlivě promakanou (eg naskriptované scény, lokace s nestvůrama, apod) koridorovou střílečku, než (nuka colou) přeplácanej a pitomej open-world.

Takže co mě na hře asi nejvíc štvalo ?

- nemůžu si pomoct, ale vyloženě dementní je stealth systém. Připadá mi, že stealth je jednoznačně slabina týhle hry a strašně tam kazí atmosféru. Je prostě děsně lehkej. Hra opět trpí syndromem nepřátel slepejch jak krtek a hluchejch jak nedoslýchavej důchodce. Pasáže s lidskejma nepřátelema jsem po krátké chvíli vyloženě nesnášel. Dokážu ještě pochopit, že ve hře, kde hlavní protagonista nemá vlastnosti stylem RPG, tak je prostě systém nastaven principem on/off, že pokud jdete ve stoje, tak vás nepřítel na určitou vzdálenost slyší a pokud jdete přikrčeni, tak vás prostě neslyší, ale vodsaď pocaď. Se schopností nepřátel zahlédnout vás je to uplná tragédie. Prostě jste schopni přikrčeni pobíhat nepřatelům 3 metry před nosem a oni vás nevidí, ani když jste vlastně na horizontu a nebo proti světlému průchodu. Nehraje se na to, že by jste museli někde číhat a kalkulovat s jejich pohybem a zorným polem. Prostě tak jako s jejich schopností vás slyšet je úplně stejně stylem on/off stání/přikrčení nastavena jejich schopnost vás vidět. Mě osobně to strašně ruší a stealth akce jsem kvůli tomu nedělal. Připadalo mi to jako cheatování. A apropos, i ty zvuky by snad šly vyřešit trošku líp. To, že poměrně hlasité zvuky vydává např. přebití zbraně a nebo její výměna není zohledněno taky. Můžete to udělat za zády nepřítele a jemu je jedno, když se metr za ním ozve cvaknutí uzávěru, tedy zvuk, který se z pohledu hráče rozléhá hlasitě všude okolo.

- další věc, co mě štvala, byla podivně nastavená obtížnost. (S difficulties je tu trošku dost bordel, schovávám do spoileru, abych nerušil koment. Obtížnost je vícerozměrná a ve hře v options můžete přepínat pouze druhou úroveň normal/hardcore. Když začnete walkthrough, tak si na začátku vyberete první úroveň obtížnosti a sice spartan nebo survival, která se nedá změnit jinak, než že začnete novou hru, a poté vybíráte druhý stupeň obtížnosti a sice v nabídce je normal, hardcore, ranger a ranger-hardcore. Nutno podotknout, že Ranger je ve skutečnosti nadstavba a ten přepínač v options přepíná reálně mezi skupinama normal a hardcore a v případě, že jste na začátku zvolili jednu z Ranger variant, tak přepínač normal/hardcore ve skutečnosti přepíná mezi ranger-normal a ranger-hardcore. Je v tom dost bordel, co ? Co to je survival a nebo spartan se dočtete např. tady, co to je ranger se dočtete např. tady. Pozor! Informace na stránce je dost zavádějící. V Redux verzi ne-existuje obtížnost easy a na stránce chybí poměrně zásadní skutečnosti, které se pokusím podat. Bez DLC, co přináší Ranger variantu, je nejtěžší obtížnost survival-hardcore, ve které můžete mít 3 zbraně a máte plný HUD. V obou variantách Ranger můžete mít zbraně pouze 2, což zásadním způsobem zvyšuje obtížnost, a vy i nepřátelé máte méně života, takže se umírá rychleji na obou stranách. V ranger-normal je částečně ořezaný HUD, v ranger-hardcore HUD vůbec není vůbec. Mě osobně asi nejvíce vyvážená přijde obtížnost survival-hardcore, kterou doporučuju pro první walkthrough. Já osobně hraju na survival-ranger-hardcore, což je asi největší challenge, ale paradoxně například souboje o tolik těžší nejsou, protože nepřátelé umírají rychleji. Survival-Ranger-Hardcore (nejvyšší možná obtížnost vzhledem k dostupnému materiálu a obtížnosti soubojů) slibuje, že munice a další výzbroj a výstroj bude strašlivě vzácná, že na každý kulce bude záležet, ale není to vůbec pravda. Po chvíli hraní je klasická situace, že máte všeho dostatek a survival pocit odvozený od potřeby šetřit s materiálem je fuč. Co je ale na tom to nejhorší je, že ranger to řeší tupým způsobem, že z nepřátel prostě vypadává míň munice, třeba 5 kulek, ale když jste pozorní, tak se po mapě v každé odbočce schovává nějaká odměna v podobě hromádky erárního materiálu, až je to trapné - a tady připomínám, že mapa je koridorová a to znamená, že žádné velké prohledávání, aby jste prolezli každý kout, fakt netřeba. Možná jedinou vyjímkou jsou venkovní lokace, kde je situace trošku lepší, ale pořád platí, že se i v nich povaluje erárního materiálu přespříliš.

- zápory příběhu rešit nebudu. Hra je prostě koridorová střílečka a na příběhu ve skutečnosti vůbec nezáleží a jako takovou jí hodnotím. Jediné objectives v průběhu celé hry je jít dopředu a zahlušit vše, co se vám v pokusí zabránit v postupu do dalšího levelu. Ostatně celkem vtipnej je i fakt, že vy v průběhu procházení levelema nacházíte (a nebo také nenacházíte) stránky journalu, kterej ten příběh popisujou. Pokud je nesbíráte (a nebo nečtete), tak není příběh žádnej a na gameplay se naprosto nic nemění. Tenhle bod totiž ani není v podstatě zápor. Knížku jsem nečetl, takže na příběh jsem neměl žádná očekávání. Je ale trošku škoda, že když pominu stránky journalu, tak celá story ve hře se dá shrnout do oněch N jedno až dvouvětnejch popisků v loadscreenu každé kapitoly. Chybí mi tam vysvětlení, proč jsou tam frakce nácků a komoušů (njn. ruská duše to má fakt asi takhle černobíle), chybí mi tam trocha větší interakce např. na obydlených stanicích metra, kde jediné, co můžete, je obchodovat, jinak vše ostatní je tam statické jak koleje, co vedou tunelama.

Dost bylo záporů, pojďme na hře něco pochválit. Musím se opakovat. Nebudu chválit vše, hodně toho bylo řečeno, ostatně na mém hodnocení je znát, že se mi hra celkem líbila, takže vypíchnu věci, které mi přisly jinejma hodnotitelema opomenuté a nebo nepříliš zdůrazněné.

+ o kousek výše jsem mektal sice něco o tom, že jsem nebyl spokojen s obtížností v případě lidských nepřátel, v případě nestvůr byla situace zcela opačná. Levely s nestvůrama jsou docela challange a zrovna munice do brokovnice vám začne na pár místech docházet. Nestvůry navíc mají tu výhodu, že narozdíl od lidí vidí a slyší velmi dobře a užijete si s nima přesně ten stealth a to taktizování, které se s lidma dělat nedá.

+ dále se mi velmi líbily různé atmosférické lokace, ve kterejch byly typicky triggerovány velmi povedené cutscény. Ve hře mi nepřišlo, že by byly lekačky (a že jsem lekavej jak nevím co) a moc nechápu, proč se o ní říká, že je to (survival) horror, ale můžu říct, že mrazení na zádech jsem měl generálně vzato právě v neinteraktivních (resp. semi-interaktivních - "run Arťom, run !!!") cutscénách a nebo ve výše zmíněnejch atmosférickejch lokací bez nepřátel. Zvuková kulisa je bezvadná a dokonale sedí a dokresluje atmosféru. Tomuhle navíc napomáhá minimalistickej HUD (ačkoliv ten zavisí i na zvolené obtížnosti - lehkou obtížnost jsem ale nehrál) a absence jakejchkoliv rušivejch věcí typu šipky, co vám ukazuje, kam máte jít.

+ už to zase moc protahuju, proto jako poslední velkej klad hry musím vyjmenovat tempo, které někteří recenzenti naopak haněli. Musím se přiznat, že jsem se v žádném levelu nenudil od začátku do konce. Zcela naopak, poslední levely hry byly přesně takové, jaké bych je očekával: více akce, více střelby, více krve, více umírání a více reloadů. Takhle nějak si představuju, že by FPS, které je zcela lineární a v podstatě s absencí příběhu, mělo vypadat. Co tam má bejt ke konci jiného, když to není postavené na příběhu - a znovu, v týhle hře je příběh irrelevant ať se vám to líbí a nebo ne, jediné na čem záleží je probojovat se do dalšího levelu až k závěrečným titulkům.

Hru mohu doporučit. Mě se líbila. Pokud by tam nebyl z mého pohledu pokaženej ten survival element a lidští nepřátelé, pak by hodnocení určitě začínalo číslicí 9.
+16
  • PC 80
Solidní, zábavná jednorázovka. Chvíli jsem ji rozehrál už před lety, ale pořádně se do ní pustil až teď, kdy jsem koupil Redux verzi v akci za pár korun. Je to v podstatě takový hodně interaktivní film, ale dobře provedený, napínavý a ve velmi atmosférických, hororových kulisách. Grafika této verze (originál si už z paměti hodnotit netroufnu) vypadá pořád dobře. Místy je to strašidelné a občas i celkem hnusné (už jen ti zmutovaní pavoukovci co tam všude polézají v pavučinách a vy mezi nimi). S častými skripty je tu alespoň nakládáno docela zdařile – jsou napínavé, přinášejí různé lekačky, záchrany na poslední chvíli apod., do hry dynamicky celkem zapadají a nejsou tam jen, aby člověk nadával, že je nemůže odkliknout.
Hra je ale i přes jejich četnost taková trochu zmatená. Občas jsem nevěděl, kam mám jít a co se po mně přesně chce. Nakonec jsem ale vždycky někam došel a udělal to, protože děj i cesta jsou v jádru zcela lineární, takže je to vlastně jen takové znejišťující křoví. Bez netu bych už ale vůbec nepřišel na to, jak nabíjet baterie, pumpovat vzduchovku nebo měnit sekundární zbraně. Ve vysvětlování byla hra celkově až moc vágní. V původní verzi, co jsem tak zběžně pochopil, nějaké popisky, jak co dělat, byly.
Věc, která mě ale skutečně vytáčela, bylo strašné provedení skákání – pravidelně nemoct vyskočit na půlmetrovou zídku, ačkoli ve skriptech skáču z rozjetých vlaků na jiné, nebo když na podobnou zídku kousek vedle už vyskočit jde, to bylo fakt trapně udělané a občas jsem se u toho poctivě vztekal (třeba když jsem se tím zasekával při soubojích či ještě lépe útěcích). Bylo zkrátka protivné neustále zjišťovat, jestli mi zrovna autoři nějaký výskok dovolí nebo ne, protože bych jim tím vylezl z koridoru a musím radši jít vymezeným obchvatem. Nakonec to je ale jen detail, vzhledem k vyprávěcímu pojetí hry.
Její hlavní devízou je prostě poutavý příběh/skvělá atmosféra. Příběh je sice v jádru celkem béčkové epigonství oblíbené (východo)evropské sci-fi tematiky 70. a 80. let, ale poutavý pořád je – s napínavým a zábavným scénářem. Hra svižně odsýpá, pořád se něco děje, někdy tuhne krev v žilách, jindy je člověku nevolno (každý si přijde na své – pavouci, krysy, plísňovitý sliz, okousané mrtvoly, úzké prostory, výšky…), občas se i zasměje a ani se nenaděje, a kouká do závěrečných titulků.
Nepřátelé by v IQ testech jistě velkou slávu neudělali. Sem tam na vás sice tasí nějaký rozumný tríček, ale za chvíli už zase lezou po jednom za okraj bedny, kde celou dobu ví, že jste, a s ustřelenou hlavou tam na sobě staví bábovičku. Možná že na vyšší obtížnost než základní je to lepší. Nevím. Ale myslím, že stejně moc ne.
Každopádně jsem si tu filmově pojatou jízdu užil a nad podobnými jevy prostě přivíral oči, stejně jako nad tím, že byla často moc okatě divoká až přitažená za vlasy (hrdina ve skriptech vždycky všechno na poslední chvíli přežil). Nějakou extrémní hloubku bych v téhle hře nehledal a ani nenalezl, s čímž jsem byl ale hned srozuměn a spokojen.
Dal bych i 85 procent, ale něco mě brzdí. Asi hlavně to, že herní složka je dost zredukovaná a podřízená naprogramované filmové výpravnosti. Je to takové velké skriptorium, byť dobře provedené. Ale prostě je a já tady přese všechno chci hodnotit hlavně hru. Kdyby se neodehrála v těch „malebných“ post-apo kulisách a neměla skvělou temnou atmosféru, čistě hratelnostně by to taky žádný trhák nebyl. Spíš naprosto průměrná, celkem nezajímavá střílečka. Ale ona se v těch kulisách odehrává. Tak celkově třeba 82 procent.

Pro: atmosféra, napínavost, syrovost, hudba (ta trocha co ve hře je), grafika

Proti: skriptovitost, debilní skákání, trochu zmatenost, nedostatek popisků herních mechanismů

+16
  • PC --
Čo si najviac zapamätám na tejto hre je ta svelá temná atmosféra. Málo svetla, úzke chodby, málo munície a všade pritomný mutanti v obrovskom podzemnom metre. Všade bola cítiť beznádej a strach obyvateľov, že sa nemusia dožiť ďalšieho dňa.

Príbeh hry ma moc nezaujal, kedže sa skoro trištvrte kampane sa snažíte dostať do mesta a z konca hry som bol celkom rozčarovaný (čakal som viac). Ocenil som aj to. že som sa mohol pozrieť na povrch (viackrát) a nadýchať sa tak jedovatého vzduchu.

V hre som nenašiel nič, čo by mi vyložene vadilo. Na väčšie bugy som nenarazil, maximálne bol občas problém s NPC, že nereagoval správne. Hru odporúčam!
Vybral som si zlý koniec, odpalil som rakety.
+12
  • PC 65
V moskevském metru jsem strávil něco kolem devíti a půl hodiny herního času. Což vlastně není tak úplně pravda. Nebyl jsem jen tam, ale samosebou i na povrchu. Pro mě konkrétně bylo ale více zapamatovatelné prostředí pod městem. Právě tam se totiž autorům podařilo vybudovat tu pravou atmosféru, kterou jsem od hry čekal. A jak jsem si tento exkurz užil? Dosti rozporuplně.

Zpočátku mě hra opravdu nadchla a velice bavila. Zejména jsem uvítal, že ve většině lokací, kde jsou lidští protivníci, si lze vybírat ze dvou různých postupů hrou - klasickou střílečkou a stealth. Já osobně ve většině her raději procházím nepřátelům za zády a tiše je odstraňuji pistolí s tlumičem z bezpečného úkrytu. První investice byla tedy do tlumiče. Samotný systém vylepšování zbraní se mi ve hře velice líbil. Nic složitého, ale každá úprava se citelně projevila na chování zbraně. Já koneckonců ani nevím, jaké všechny zbraně v Metru jsou. Prakticky celou hru jsem prošel s revolverem vybaveným tlumičem a krátkou optikou s nočním viděním. Druhou zbraní byl Bastard, který jsem si upravil tak, aby byl jen polovičním bastardem a k tomu všemu ještě co možná nejtišším. Poslední zbraní byla velice silná a proti příšerám účinná brokovnice na šest nábojů (ale s velice, velice pomalým nabíjením). Pouze v poslední části hry jsem revolver vyměnil za plamenomet. Ne, že by bylo na výběr málo zbraní, ale zkrátka mi bylo líto nechat své, za těžce vydělané nábojnice, upravené zbraně někde na dně stoky.

Nehrál jsem originální verzi, která jistě byla o dost osekanější (alespoň podle recenzí), ale i přesto musím vyzdvihnout několik příjemných detailů. Velmi se mi líbily efekty jako mouchy na obrazovce v blízkosti rozkládajících se mrtvol. Samotný nápad s možností utřít si hledí plynové masky poté, co je zaneřáděná od krve, slizu nebo vody je velice funkční „fičura“ a na poli FPS přináší příjemné osvěžení. Svítilna hází parádní stíny a celkově je hra graficky na perfektní úrovni. Co mě mile překvapilo byla "kvalitní tma". Toto slovní spojení zní sice dost divně, ale když se podíváte na hry jako Fallout 4, kde je v prostorách metra nebo jeskyních světla jako v lunaparku, jistě mi dáte za pravdu, že tma je zde opravdu taková, jaká má být – temná a černá. Mě jakožto arachnofobovi největšího kalibru se zážitek ze tmy ještě o něco znásobil tím, že jsem byl nucen některé pasáže procházet s téměř zavřenýma očima.

Ve hře (hlavně v první polovině) je i několik skvělých postav. Zejména Bourbon a Chán jsou jedni z nejsympatičtějších NPC postav, po jejichž boku jsem měl tu čest bojovat. Metro 2033 taky hodně hraje na hlášky, kterých je ve hře požehnaně.

Z hratelnosti bych ještě rád zmínil velice krátké loadingy. Často se mi stávalo, že než jsem dočetl krátký záznam na nahrávací obrazovce, už jsem mohl dávno hrát dál. Ve hře je sice hromada skriptů, ale většinou vše působí realisticky a celistvě. Hodně se mi líbila uvěřitelnost scény, kdy se s Arťomem dostanete do archivu, kde máte hledat v místnosti plné kovových kartoték jakýsi dokument. V drtivé většině her by vás buďto hra přímo zavedla ke správnému šuplíku tím, že by ho například problikávala nebo by spustila animaci, kde postava ihned nalézá, co hledá. V Metru ale ne. Spustí se vám skript, kde Arťom prohledává více než tucet zásuvek, než najde to, co hledá. S vědomím toho, že máte za zády jednoho z nejsilnějších nepřátel hry, jsem byl vcelku napjatý, kdy na mě Knihovník vyskočí. I samotný nápad s kompasem, jakožto do hry plně implementované funkcionality, mi velice sedl.

Ale dost bylo chválení, teď se pustíme do kritiky. Proč jsem dal hře 65%? To je jednoduché, kousek za druhou polovinou mi začalo připadat, že trochu ztrácí tempo. Nejprve trochu, pak trochu víc. Někde ve třetí čtvrtině už mě ani příliš nezajímalo, jak to celé dopadne a chtěl jsem mít hru co nejrychleji za sebou. Rezignoval jsem tedy na stealth průchod a hrou jsem spíše už jen probíhal. Došlo to dokonce tak daleko, že jsem ani pořádně nevěděl, jaký je Arťomův motiv k tomu nechat se ozařovat, zabíjet, servávat z kůže, a ještě se přitom skotačit s Temnými. A samotný návěr jsem čekal více strhující. Poslední kapitola byla vpodastatě jen o tom někam se dostat, chvíli halucinovat a pak shlédnout titulky. No a ani jsem se pořádně nedozvěděl, co to jsou ti Temní a proč je zrovna Arťom tak často vídá. Možná jsem to přehlédl. Možná mě odpověď čeká v pokračování, nevím. Dosti nesmyslné mi připadalo ovládání kulometu na drezíně. K pohybu doleva a doprava se používaly klávesy "A" a "S", ale nahoru a dolů se mířilo myší. Proč? Kvůli vyšší obtížnosti? Ne děkuji, přišlo mi to spíš frustrující než obtížné. Takže asi takhle. Nebýt ztráty tempa a atraktivnosti ve druhé polovině hry, tak si jistě hra odnese mnohem vyšší hodnocení. Ale pokud mě jinak parádní hra pozvolna přestává bavit, nemůžu hodnotit jinak.

Hra dokončena v rámci herní výzvy 2018 – 6. Sousedy si nevybereš (hardcore)

Pro: Grafika, NPCs, možnost stealth, krátké loadingy, různé drobnůstky

Proti: Závěr, postupná fádnost, nelogické ovládání kulometu, malá paleta nepřátel (ale chápu, že je to podle knihy, takže nelze nic moc přidávat)

+12 +14 −2
  • PC 75
S touhle herní sérií, tedy konkrétně touhle hrou, jsem začala opravdu v ten nejnevhodnější čas, právě před začátkem války mezi Ruskem a Ukrajinou. Vzhledem k tomu, o čem je, o kom je, kde se odehrává a od koho je, jsem uvažovala, jestli to neodložit na jindy (na neurčito) a do kategorie Výzvy 2022 č. 2 – Cesta do středu země si nezvolit něco jiného. Hru jsem nakonec dohrála, ale aktuální situace rozhodně ovlivnila pocity z ní. No, to se může považovat za pozitivní, protože autoři (i autor předlohy) se snaží zobrazit neutěšený svět po jaderné katastrofě, kvůli aktuální situaci byly moje pocity o to výraznější.

Knižní předlohu neznám, tak nevím, jak je v ní popsán svět a zmutovaná zvířata (hlavně kolik typů jich je). V samotné hře bych jich pár přidala. Hlavní je vlastně pouze jeden typ, i když v pozdější části hry se objevují i mutanti se sonickým útokem, mohlo by jich být více. Samozřejmě nezapomínám na ty létající a v knihovně, ale ty jsou vzácnější, což je dobře, protože se jedná o náročné nepřátele, kteří tak získají statut výjimečnosti.

Hra je známá tím, tak jsem dopředu věděla, že je možné mít dobrý konec. Já ráda dobré konce, tak jsem se o tom snažila dopředu něco málo zjistit. Našla jsem informaci, nebo jsem jí tak aspoň pochopila, že nezáleží, kolik lidí cestou zabiji, že jde hlavně o ty, kde je volba, a to se pozná. No, já to nepoznala. Bohužel jsem skončila s negativním koncem a nic se mi s tím nepodařilo udělat. V poslední části hry se s tím už nic neudělá, a pokud nemáte při hraní nasbírané pozitivní body, Temný vás zabije, když ho nezabijete vy. Po tom, co se mi nepodařilo dojít k dobrému konci, snažila jsem se zjistit proč. Jestli to chápu správně, tak se jednalo o nějaké drobnosti, které se mají udělat, které jsem ani nenašla. Třeba někdy, až nebude tak depresivní atmosféra i v reálném životě, si tu hru zkusím zahrát znovu a zopakuji si to s dobrým koncem. 

Hra dobře pracuje s množstvím hráči poskytnutých nábojů a počtem nepřátel. Opravdu to nutí přemýšlet a střelivo šetřit. Naštěstí je možné doplňovat zásoby u prodejců. Také je dobré, že střelivo funguje jako platidlo. Náboje, které se používají k placení, se normálně dají vystřílet. Nejsou ale tak dobré.

Štvalo mě, že nejdou koupit filtry do dýchacího přístroje. Měla jsem nábojů jako platidla dost a chtěla je využít ke koupi několika minut venku, ale filtry je nutné hledat. Nebo aspoň na těch zastávkách, kde jsem je chtěla koupit, je neměli. Pak jsem nemohla pořádně prohledávat prostředí, protože mě opravdu tlačil čas. V prohledávání prostředí venku mi také nepomohlo časté poškozování dýchací masky, přes kterou pak není nic vidět. Po její výměně, když jsem nějakou našla, to byla úleva, ale ne na dlouho.

Střílení mi vůbec nešlo. Zvláště na začátku jsem měla pocit, že ty potvory snad vůbec ani netrefuji. Až později, když jsem si vylepšila zbraň, tak to začalo být lepší. Neříkám, že je to špatně. Jen jsem na začátku hry byla zmatená, jestli je to mnou nebo hrou. Těžké rozhodování nastávalo ve chvílích, kdy jsem měla možnost výměny zbraně. Člověk dostane braň, vylepší si jí, ale pak najde jinou, která by mohla být lepší, ale do té původní už investoval do vylepšení, které chce.

Ve hře dost často nejste sami, ale máte nějakého toho parťáka (i více). Zvláštní byla část, kdy najdete malého Sašu, kterému mutanti zrovna zabili strýčka. Saša se z toho dostane poměrně rychle a nad strýčkem dlouho netruchlí. To si myslím dle tónu jeho hlasu a křepčení okolo. Trochu mi to připomnělo ten meme s Clarksnem (Oh no! Anyway). Protože se také jedná o jediného společníka, který se nemůže bránit mutantům, tak ho raději vývojáři nechají zmizet (pokud to nebyl jen bug :)). Pořád jsem ho slyšela, ale nikde nebyl, prostě zmizel.

Celkově hra splnila očekávání. Asi nebude patřit mezi mé nejoblíbenější tituly, ale hraní jsem si užila.
+11
  • PC 85
Je to dlouho, co jsem hrál hru Metro 2033. A jelikož by se mi to nepočítalo do výzvy, tak jsem si vybral tu samou hru ve vylepšené edici, kterou ještě nemám ohodnocenou. Co se týče zpracování a vylepšení tak za mě můžu říct, že větších rozdílů jsem si nevšiml. Hra je to pořád bombastická se skvělou postapokalitpickou atmosférou.

Pro: Příběh, post-apo

Proti: Není žadný extra razantní rozdíl oproti Metru 2033

+5 +8 −3