Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Marathon

21.12.1994
07.07.2011
69
10 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
freeware (dříve placená hra)
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Rok: 2794. Místo: solární systém Tau Ceti. Cíl: planeta Tau Ceti IV a její kolonizace posádkou lodi UESC Marathon. Během chvíle se vcelku rutinní mise změnila ve smrtící past na kolonisty, když se na Marathon nalodili mimozemšťané z rasy Pfhor, která Tau Ceti považují za své teritorium. Útočníci během boje o loď poškodili tři lodní počítače, z nichž každý je centrem jedné z vysoce pokročilých umělých inteligencí (Leela, Durandal a Tycho), spravujících až do přepadení bezchybně celý Marathon. Nyní však se zničeným počítačem úplně odešel Tycho, zbylé dvě AI vypověděly lidem poslušnost a pustily se do sebe.

Jste bezpečnostní důstojník, který se rozhodl zachránit loď. Cestou rozlehlým Marathonem budete prostřednictvím textových terminálů odkrývat příběh a plnit jednu misi za druhou. Postup dál zpomalují přestřelky se stále silnějšími a početnějšími variantami nepřátelských Pfhorů, čemuž naštěstí odpovídá účinnost vašeho rostoucího arzenálu. Nelineární level design často vyžaduje prohledat každý kout, důležitý spínač může být kdekoli. Překážky typu sjíždějících se stěn, průrv se žhavou taveninou, gravitačních nebo magnetických polí, by vás neměly zastavit, stejně jako přesné časování vyžadující puzzly.

I Marathon naskočil na rozjíždějící se vlak online multiplayeru. Zapojit se může až osm lidí, bojujících buďto ve dvou znepřátelených týmech nebo všichni proti všem.

Marathon vyšel v roce 1994 na Macintosh, jako protiváha velmi úspěšného Doomu z konkurenčního PC. V roce 1999 vydali autoři zdrojový kód hry pod open-source licencí, což umožnilo vznik projektu Aleph One. V roce 2005 pak autoři zpřístupnili zbylé součásti hry jako freeware. Díky tomu pak z projektu Aleph One vznikla v roce 2011 konverze na PC i na mobilní platformu iOS.

Série pokračuje dílem Marathon 2: Durandal.


Poslední diskuzní příspěvek

@adam.kulhanek (26.10.2024 23:52): možná spíše zkusím nějaký díl Halo. Zatím mě tato série míjela. Přitom je to celkem můj žánr.
Nicméně atmošku Marathon má. Uvidíme, třeba bude nějaký zimní večer chuť zkusit alespoň pár levelů.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 65
Marathon se mi hodnotí těžce, na jednu stranu to rozhodně není špatná hra, ale takhle po letech je i docela vyčerpávající a trochu zestárla. Tady jde vidět, jak Doom co do hratelnosti předběhl svou dobu.

Za největší klady považuji atmosféru a zajímavé nápady v misích a level designu (o něm ale ještě později). Nejde jen o to dostat se na konec levelu a postřílet hordy nepřátel. Mise jsou různé, někdy musíme vystřílet celý level a nikoho nevynechat, jindy někoho zachraňujeme, něco ničíme, ubývá nám kyslík, prostě každý level má svůj příběhový smysl a to je fajn. 

Level design je dobrý, ale i není. Mohou za to ukládací terminály, které jsou rozesety mizerně a je jich málo. Třeba jeden ke konci levelu, pak jsou najednou v jednom levelu tři a v dalším žádný. Fakt zábava opakovat část předchozího levelu v případě smrti... Levely jsou brutálně spletité a zamotané, herní dobu prodlužuje bloudění a hledání čehokoliv, co nás posune dále. Tak to ale v tomhle žánru chodí. Nejhorší je, že levely jsou dost tmavé, takže přehlédnout chodbu nebo tlačítko je úplně normální. Zábavnost levelů kolísá, některé jsou super, jiné zmatené a nelogické.

Nevím jak fér je u tak staré střílečky hanit umělou inteligenci, ale několikrát se mi stalo, že se mi za zády objevil nepřítel a nedělal nic, dokud jsem nevystřelil já. 

Co funguje na jedničku je spojení atmosféry, grafiky a příběhu. Opravdu jsem se cítil ztracený ve vesmírné lodi daleko, předaleko od domova. Design nepřátel je také fajn, arsenál mi přišel dostačující a pocit ze střelby naprosto uspokojující.

Nabízí se otázka, jak bych hodnotil Marathon, kdyby se mi dostal do ruky v devadesátých letech. Tak nějak bych očekával, že by se mi líbil hodně a bral bych ho za klasiku. Takhle po letech je to už trošičku kostrbatá hra s nánosem rzi, ale i tak v sobě uchovává dostatek kvality na to, abych hodnotil nadprůměrně.
+21
  • PC 65
Marathon jsem si chtěl zahrát už dlouho. Nejprve originál, pak source port a nakonec Steam vydání, které je na něm postavené. Ale pořád nějak nebyla to správná nálada. Nakonec mám ale ze hry velmi rozpačité pocity. Po spuštění a nějaké základní konfiguraci jsem pár levelů odehrál s původním velkým HUDem, pro zachování atmosféry a vyzkoušení původního náhledu na hru. V komplexnějších levelech to ovšem začalo být málo přehledné a tak jsem přepul na modernější rozhraní. Ani tak mě Marathon moc nechytl a až tak ve třetině jsem se do hry opravdu dostal. Asi bylo nutné si zvyknout na jiný přístup než v ostatních dobových střílečkách. Ten první kousek hry zabral skoro měsíc a neustále jsem odbíhal k jiným titulům a naopak větší zbývající kus padl za dva dny. Upřímně jsem už dlouho nezažil u hry tak dlouhou seznamovací fázi.

Nejvíce trvalo si zvyknout na trochu matoucí design levelů. Nejsou špatné a vypadají dobře, ale zpočátku jsem měl problémy s orientací. To se postupně zlepšilo a tím dost pomohlo zážitku ze hry. Atmosféru má Marathon povedenou, prostředí, nepřátelé i zbraně k sobě dobře sednou. Zbraně musím pochválit. I když jsem měl své favority, tak jsou všechny dobře použitelné a i základní pistole má své využití celou herní dobu. Za zmínku určitě stojí level ve vzduchoprázdnu, kdy je nutné si doplňovat kyslík z terminálů. Spotřeba není přehnaná a je škoda, že byl tento princip využit pouze jednou. Příběh vyprávěný pomocí informačních terminálů je fajn a potěší také úkoly v jednotlivých levelech. Ačkoliv občas to chtělo trochu pátrání. Hra obsahuje i nějaké hrátky s plošinami a skákáním, ale v rozumné míře, takže jde i přes omezení enginu o slušné osvěžení.

Obtížnost hry je také nastavena celkem rozumně, ačkoliv se starším ovládání a v malém okénku by šlo o větší výzvu. Ukládání pouze u terminálů obecně není problém, ale jejich rozmístění je vyloženě pitomé. Často nejsou na začátku levelů ani u konce a opakovat polovinu levelu kvůli smrti v začátcích dalšího je vyloženě nepříjemné. Celkově nejde o špatnou hru a má několik dobrých nápadů, ale výsledek je horší kvůli těm několika chybám. Do dalšího dílu se pustím, ale prvotní natěšení bohužel opadlo.
+15
  • PC 75
Za vámi zavřené dveře přechodové komory, v ruce nabitá pistole, před vámi terminál se zprávou od palubního počítače a hangár plný nepřátelských mimozemšťanů. Tak začíná boj o záchranu kolonizační lodě UESC Marathon.

Marathon je klon Doomu původně vydaný pro počítače Apple Macintosh. Tak lze nejlépe shrnout technické možnosti původního enginu a základní hratelnost. Navíc je tu ale řada nových prvků, které byly v roce 1994 přímo revoluční. Například rozhlížení pomocí myši, realistické nabíjení zbraní, dva režimy střelby, plošinkové hlavolamy a především příběhové úkoly, které si přečtete na počítačových terminálech umístěných v různých částech většiny map.

Mimozemská armáda se skládá z několika ras s různými zbraněmi, výhodami a slabinami. Nepřátelé nejsou příliš chytří, takže střelci občas pálí svým spolubojovníkům do zad, ale dovedou vás pronásledovat přes celou mapu a občas se nějaký zatoulaný mimozemšťan objeví za vámi, když to nejméně čekáte.

Arzenál zbraní mohl být trochu lepší a trochu lépe využitý. I v závěru hry budete celkem často používat základní pistoli, protože kromě jedné hodně vzácné zbraně nebudete mít nic lepšího pro střelbu na větší vzdálenost. Hned v jednom z prvních levelů přitom dostanete samopal s granátometem, který je opravdu skvělý proti větším počtům nepřátel, ale má rozptyl jako brokovnice a na dálku s ním nejde trefit stodolu. Ke konci hry pak dostanete i raketomet a plamenomet, které ale mají poměrně omezené využití. Někteří nepřátelé jsou proti plamenometu zcela imunní a rakety i granáty mají oproti jiným hrám malý účinek.

Příběh je povedený a hlubší, než se na první pohled zdá. Část příběhových zpráv se totiž skrývá v tajných místnostech. Nechybí ani několik zajímavých zvratů. Samotné příběhové úkoly nejsou pro dnešní hráče nic překvapivého - zmáčknout několik tlačítek, donést předmět A na místo B, zlikvidovat všechny nepřátele nebo třeba jen prošmejdit všechny části mapy. Ve své době to byl ale revoluční nápad, stejně jako hlavolamy, kde si musíte správně nastavit několik plošinek, a pak přes ně přeběhnout. Největším slabým místem je bohužel design některých levelů, kde si autoři vůbec nelámali hlavu s nějakým realistickým a konzistentním ztvárněním kolonizační lodi ani bezpečností práce pro posádku. Často budete muset skákat z pohyblivých plošinek, které vás při špatném načasování rozmáznou o strop. Nejednou vás cesta zavede na ochoz nad dírou, ze které zjevně nevede ani cesta dál, ani cesta zpět. Občas je v té díře dokonce láva. Co máte udělat? No přece skočit do ní, aby se vám cesta otevřela! Lávovou koupel si pak užijete hned v několika levelech. Za nejlepší část hry považuji návštěvu mimozemské lodi, protože tam si autoři dali na konzistenci a rozumnějším designu trochu víc záležet.

Marathon je nejspíš nejlepší 3D střílečka z poloviny 90. let, o které jste nikdy neslyšeli. Může směle konkurovat klasikám žánru jako je Doom, Star Wars: Dark Forces nebo The Terminator: Future Shock, ale přece jen hodně zestárl. Pokud vás zajímá historie 3D stříleček, určitě ho vyzkoušejte.

Pro: Zajímavý příběh, mimozemská loď, inovativní herní prvky

Proti: Nesmyslný design některých levelů, pomalý rozjezd

+14
  • PC 65
Navázat na úspěch Doomu se v devadesátých letech pokoušelo několik dalších her. Jednou z nich je i Marathon, o jehož existenci jsem neměl do nedávna nejmenší tušení. Hru jsem objevil až díky Retro Klubu a následně jsem si jí prošel v její klasické verzi.

Hrát jsem začal naslepo, aniž bych si o hře zjišťoval nějaké detaily a tak na mě již od prvních okamžiků působila dost nepřehledně kvůli tmavým barvám, krátkému dohledu. První mimozemské nepřátele jsem hned interně začal přezdívat jako Jaffy podle jejich tyčových zbraní. Hned v první úrovni jsem pak trpěl na nedostatek nábojů a současně jsem se v ní dokázal ztratit. 

Nepříliš dobré první dojmy se o něco zlepšily časem, když jsem pochopil mechaniky hry. Zabíjel to ale design úrovní, který mě po celou dobu hraní moc nechytl. Hlavně mě štval systém ukládání hry, což bylo možné pouze na příslušných terminálech. Ty však často nejsou na začátku úrovně a některé z nich nemají daný terminál vůbec. Není nad to projít těžkými úseky úrovně následně umřít na nějakou blbost a pak opakovat i předchozí úroveň. Nebo když nemám na hraní moc času a po pár dnech si tu rozehranou úroveň už moc nepamatuju.

Zajímavou, avšak někdy nepříjemnou věcí, jsou úkoly jednotlivých misí. Ty jsou obvykle popsány pomocí informačního terminálu, kde se rozvíjí i příběh. Nejednou se mi však stalo, že jsem se zasekl jen kvůli tomu, že jsem dostatečně neprohledal jednu chodbičku, ve které byl jeden enemák a já tak pobíhal po úrovní a dumal nad tím, co jsem neudělal.

Pak jsem ještě nepobral smysl jedněch dveří, které se pomaličku otevírají, aniž by se v okolí něco dělo. Musel jsem si počkat několik desítek vteřin. Stejně tak zvedací plošina, co sjede dolů snad po minutě.

Naopak se mi líbila úroveň, kde nebyl kyslík a já tak musel nejprve hledat doplňovací terminály a pravidelně se k nim vracet. Také musím ocenit mise odehrávající se na mimozemské lodi, kde prostředí vypadá jinak a kde je celkem nouze o náboje, protože proč by tam vůbec byly, že?

S arzenálem zbraní jsem spokojen, jen jsem až příliš často trpěl na nedostatek nábojů. Co se nepřátel týče, možná by to chtělo jich pár druhů přidat.

Celkově mám ze hry spíše negativní pocity. Hra je těžká hlavně díky nedostupnosti ukládacích a uzdravovacích terminálů, což není vyloženě špatně, ale nemožnost ukládat hru na začátku některých úrovní je značně frustrující. Jsem rád, že to mám za sebou.
+13