Komentáře

Legend of Grimrock 2 voní jako dávná vzpomínka na časy bezstarostného mládí. Jako když po desítkách let otevřete dětskou knížku, která vám kdysi dávno byla společnicí pod peřinou a vy v jejích ohmataných stránkách a nakřáplém hřbetu cítíte svou vlastní minulost. To aroma, ilustrace a úryvky textů vám jsou povědomé a evokují vám někde hluboko v mozku cosi nepřirozeně příjemného. Tomu pocitu se říká nostalgie a Legend of Grimrock 2 na tuhle notu zabrnká hlavně těm hráčům, kteří se kdysi dávno proplétali spletitými chodbami, řešili obtížné hádanky a jejichž fantasie byla extaticky vybičována k hranicím nirvány i z prostého nalezení běžného meče, nebo potencionálně důležitého klíče. Ale tohle není podstatné. Mnohem důležitější je fakt, že Legend of Grimrock 2 je nesmírně zábavná a vzrušující hra i pro hráče mladšího data narození. Tedy pokud rádi u her přemýšlí. Tady se totiž vaše mozkové buňky zaměstnají více než vaše reflexy a postřeh. Byť i ten se vám tu bude hodit.

Pravděpodobně hned ten první pocit, který mne po spuštění této hry oblažil, bylo potěšení z přehlednosti. Tady je vše na první pohled jasné, byť nikoli prosté. Menu, inventář, mapa i veškerá rozhraní jsou nezkažená moderním či konzolovým vkusem, takže se můžete pohroužit do změti statistik, čísílek a popisků, aniž by vás cokoli mohlo rušit ve vaší geekovské zálibě. Podobný pocit se hrou rozlévá i během samotného hraní, poněvadž krokovací dungeon, kde se můžete otáčet pouze o 90 stupňů, či chcete-li o pi/2 radiánů, vaši slabost pro orientaci nijak sabotovat nebude. Nicméně možnost volného pohledu zde je i tak přítomna, pokud budete cítit potřebu se pokochat nádherným okolím. A že je na co se dívat.

Hned na úvod hry budete po ztroskotání lodi i se svou maximálně čtyřčlennou partou vrženi na pobřeží nezmapovaného ostrova. A ten skvostný výhled na písčité pobřeží lemované skalami, které zpestřuje sem tam nějaká ta flóra a fauna, vám možná dost dobře vyrazí dech. Ten se vám ale ihned vrátí, když vás uprostřed kochání kousne želva do paty. Pokud vás má předchozí slova přesvědčila, že se zde budete pohybovat výhradně ve více či méně otevřených exteriérech, musím vás vyvést z omylu. Ostatně dungeon bez pořádných dungeonů by neměl na svůj titul právo. Poměr venkovních lokací a atmosférických kobek a jeskyní je zde přibližně vyrovnaný, což je veliká změna oproti prvnímu dílu, kde jste sluneční svit nezahlédli po celou hru. Ba co více, v této hře se podíváte i pod vodu a zvláště za slunného dne se jedná o nádhernou podívanou. Nad hlavou se vám mihotá hladina, houby a korály se lísají k stěnám jako vášniví milenci a jakési podvodní rostliny se ladně kolébají v náručí vodních mas. Nádherně smrtelné místo, kde vám rychle dojde dech a nějaký zelený skřet s harpunou vás rád bodne do zad. Ve hře se střídá den s nocí a některé venkovní lokace vypadají po setmění snad ještě lépe než ve dne. Rozličné zbořeniny a skaliska se zde za hlubokých nocích proplétají s bujnou květenou za svitu ohňů i modrého pableskování krystalů a silových polí jako démanty rozhozené do uměleckého díla a ani kobky a podzemní komplexy nezůstávají nijak pozadu. Však si na má slova vzpomenete, až meteor vyslaný vaším mágem rozehraje mezi sloupy a chodbami úchvatnou podívanou světel a stínů, ve které se zaleskne černá pokožka dvoumetrového pavouka. Nebo až se před vámi s rezavým zaduněním otevřou mříže a světlo vaší pochodně odhalí na okraji poloměru svého svitu až moc podezřelé stíny.

Ale to jsem trochu přeskočil, protože právě vaše první kročeje obtištěné v písku pláže jsou tím okamžikem, kdy začnete dělat přesně to, co od podobné hry očekáváte. První nesmělé krůčky vás provedou právě pobřežím a mezi soutěskami skal a stromů, kde budete každé nalezené vejce, větev a šutr považovat za malé vítězství a takřka cítit, jak vaše partička sílí a stává se více a více konkurenceschopnou na tomto místě, které vašemu přežití příliš nepřeje. Ale ještě větší překážku ve vaší cestě k svobodě a za odpověďmi budou všechny ty páčky, nášlapné plošiny, posuvné kameny a teleporty, stejně jako tajná tlačítka, která ovšem až tak tajná a nenápadná nejsou, ale přehlédnout se i přesto dají. Vývojáři zde s celkem málem nástrojů dokázali rozehrát velice složitou symfonii dedukce a kombinatoriky. Počáteční překážky jsou prostinké jako mysl vyznavače homeopatie a vy se nad nimi možná i cynicky ušklíbnete, ale ten úsměv by se vám na tváři mohl brzy změnit v hodně groteskní grimasu, až budete narážet na stále těžší a mazanější rébusy. Ne, nemusíte se zas tak moc bát. Tak šílené puzzly, na jaké můžete narazit například v pozdějších levelech her jako Fish Fillets či Quadrax X, zde zase nejsou, ale i přesto bych vám doporučil se obrnit jistou trpělivostí a připravit se, že ne vše vám bude na první pohled jasné. A kolikrát ani na ten druhý. Já sám, a stydím se to přiznat, se musel dvakrát lehce inspirovat internetovým návodem, abych se hnul z místa. Kupodivu nešlo o ony matematicky logické rébusy, ale spíše o ty lingvistické. I ty se zde totiž nacházejí a mohu váš ujistit, že matoucí nápovědy filosofických hlav a nejasná doporučení na svitcích vás kolikrát více zmatou než vám pomohou. Ale pokud ten či onen zádrhel rozřešíte, možná se plácnete rukou do čela, jak zřejmá a fikaná ta nápověda byla.

Jak vám možná už některé mé předchozí věty naznačily, tahle hra není jen pro intelektuály, ale i pro hrdinné reky, kteří nejdou pro ránu daleko a které agresivní nepřátelé dokáží rozběsnit do amoku spravedlivého hněvu. Paleta nepřátel zde není nějak zvláště široká, ale přesto je zde protivníků více než dost, abyste se nemuseli nudit. Přes počáteční želvy, skřety a kostlivce se časem tváří v tvář postavíte i tradičním a děsivým pavoukům, různým duchům, mumiím či překvapivě tuhým zombiím, které se na vás budou z mlh hřbitova vrhat jako černí andělé pomsty. Hodně tuhý je i mohutný ogr s palcátem, obrovská krysa s kanonem či jakási hodně rychlá psovitá potvora. Originálním sokem vám zde bude i obrovská ropucha, která je s to svým lepkavým jazykem vám dokonce zcizovat drženou výzbroj. Tak jako vy se i všichni nepřátelé pohybují po čtvercích a mohou útočit buď z bezprostřední blízkosti ze čtyř směrů, nebo případně na dálku jako věž ze šachové hry. To je i vaší výhodou, protože díky vhodnému tanečku po čtvercích jde většina nepřátel s trochou snahy udolat, aniž by se vás dotkal. Tedy pokud jich není více, nebo nejste vehnáni do úzké chodby. To se pak ukáže, jak dobré brnění vaši borci v přední linii mají a jak nabroušené zbraně třímají v rukách. Vydatnou pomoc v boji vám poskytnou i mágova kouzla, rozličné granáty a střelné zbraně, stejně jako schopnost alchymisty vyrábět z rostlin užitečné lektvary. Vyjma zkušenostních bodů vám nepřátelé nezřídka po své smrti zanechají ležet na zemi i části svých těl, na kterých si můžete pochutnat, protože hladoví borci přestávají regenerovat životy a energii, nicméně hlady se tu umřít nedá.

Hratelnost Legend of Grimrock 2 stojí na několika masivních pilířích. Vyjma povedených a nezřídka obtížných rébusů to je i vývoj postavy, hledání lepšího vybavení a prozkoumávání kobek i exteriérů záhadného ostrova. Jisté potěšení můžete nalézt i v příběhu, který je ale hodně prostinký a posouvá se vpřed více méně jen díky několika nalezených zprávám od Pána ostrova. A to je naneštěstí skoro vše, což mohou mnozí považovat za zápor této výtečné hry. Něco jako rozhovory zde vůbec není, protože ani není s kým se bavit. Nebudete tedy ani obchodovat a rovněž zde schází něco jako odstraňování pastí, páčení zámků (paklíče zde jsou, ale ty otvírají jen truhly a jsou vždy úspěšné a na jedno použití) a další podobné atributy komplexních RPGček. Je jen a jen na vás, jestli tohle budete brát jako zápor hry. Legend of Grimrock 2 totiž žánrově není klasické komplexní RPGčko, je to dungeon s mnoha logickými rébusy, kde jste se svou čtyřčlennou partou na vše sami. Záleží tedy jen a jen na tom, jestli tomuto žánru holdujete. A pokud ano, budete ve svém živlu, protože takhle promyšlené rébusy a krásně přehledný vývoj postavy v okouzlujícím prostředí ostrova dělá tomuto žánru čest.