Knack

Hlavní nápad hry jste vy: Knack! A taky hlavní síla.

Relikvie, různobarevné kostičky, kuličky, trojúhelníčky a podobně, jsou v podstatě základem technologií světa, ve kterém se hra odehrává. Společně se slunečními kameny. Hlavním hrdinou je malý Knack, živoucí a myslící bytost složená z orbu a relikvií. Když říkám malý, je to vlastně docela zavádějící. Velkou část hry totiž budete opravdu velcí, až obrovští - Knack na sebe totiž dokáže vázat další (nejenom) relikvie, čímž se léčí a zvětšuje až do úctyhodných rozměrů.. Je hlavním tahounem příběhu, který je postaven na principu "Knack to zařídí" a "velkého Knacka nic nezastaví". Jinak jsem příběhu velkou pozornost věnovat nezvládla.. Jste vysláni bojovat s orky, ale zrada z vlastních řad vás přiměje ke změně plánů a tak vystřídáte i další nepřátele - lidi, roboty, brouky,... Žádná z postav bohužel není zapamatováníhodná, celé je to spíše na úrovni dětského seriálu.

Co ovšem na dětské úrovni není je obtížnost.. Hráli jsme to v kooperaci, což obtížnost sice snížilo, přineslo to ale spoustu dalších nepříjemností. Hra je o Knackovi. A ten je jen jeden. Druhý hráč se tak chápe role jakéhosi kovového "Knacka", který snad musel být přidán do hry za pět minut dvanáct. Nemá žádná práva. Kamera sleduje pouze hlavního hráče (barevného Knacka 1). Ten také vstupuje do všech animací, a všechny obměny hratelnosti (třeba navazování jiných materiálů než relikvií) se týkají pouze jeho. Druhý hráč tam je, účastní se soubojů. Je nesmrtelný, když zemře, po uplynutí lhůty se může znova obnovit a pokračovat kde skončil. (v případě úmrtí Knacka 1 se opakuje pasáž). Ve hře využíváte super-útoků za sluneční kameny. Zatímco Knack 1 dokáže vyvolat tři typy plošných útoků s masivním poškozením (úder do země a tlaková vlna, vytvoření ničivého relikviového víru a útok na dálku), kovový Knack 2 má jen slabý odvar. Také se neléčí sbíráním relikvií, ale kovem, který padá z nepřátel, které zabil. A už jsem zmínila že se hra tváří jako by tam nebyl? Kamera vás prostě "zapomene pozadu" a mně často nezbývalo než třeba zkusit projít úsek plný pastí a skákání poslepu nebo prostě skočit dolů a obnovit se (bez nasbíraného kovu, tudíž zase malá a s jedním článkem života). Samozřejmě se oba hráči mohou snažit držet se pospolu, ale ne vždy to prostě jde. A počítá se jen zdraví toho prvního...

Už je to moc dlouhé. Závěrem - chtěla jsem dát víc, protože mě to navzdory všemu bavilo. Ale co nám ta kooperace přinesla za momenty, nemůžu to přehlédnout. A když ani příběh není ničím výjimečný a jeho podání moc nezaujme, jediné, co vlastně zbývá jsou svižné a zábavné souboje v prostředí, které je (sice s obměnami) stále to stejné a po čase toho máte tak akorát...