Jste král, emír či kníže kdesi ve středověké Evropě a musíte vládnout. Sedíte na trůnu v hlavním městě vaší země a dáváte rozkazy svým správcům měst k zahájení staveb, svým generálům k útoku na nepřátelské armády, špiónům k diverzním akcím a do toho uzavíráte spojenectví, vyhlašujete války a řešíte obchod. Vaše vůle se uskuteční ihned a vůle ostatních vládců také. Obvykle. Ale v King's Orders tedy ne. Musíte nejdříve sepsat zprávu, vyslat posla a pak doufat, že neskončí v nepřátelském zajetí či s kudlou v zádech. Když konečně dorazí, možná už nepřátelé odtáhli neznámo kam anebo, ještě hůř, jim přišly posily. Váš generál pak půjde vstříc jisté záhubě.
Poslové s konečnou rychlostí jsou hlavní inovací této strategické hry. Z ní plyne možnost, ba možná i nutnost, nechat vašim správcům a generálům v lecčems volnou ruku. Pak totiž vaše pomalé posly tolik nepotřebují. Hra jinak obsahuje familiérní mechaniky ve velmi jednoduché formě - nábor armád s jednotkami různého typu, jejich boj, obléhání, daně, budovy, diplomacii, špionáž, velikost populace, její štěstí, sem tam nějaká ta náhodná událost. Ve hře je pět kampaní: normanský vpád do Itálie, Stoletá válka, Polsko s Litvou proti teutonským rytířům, Reconquista a velká evropská kampaň 11. a 12. století. Mapa se dělí na provincie a ty ještě na subprovincie/města. Země se liší jen tím, čeho mají za úkol dosáhnout, jaké ovládají území, kolik v nich žije lidí a dvěma bonusy, z nichž jeden posiluje jeden typ jednotek a druhý jeden typ staveb.
Subjektiv
Inovace v podobě poslů, kteří s jistou nespolehlivostí a konečnou rychlostí jdou s rozkazy do Vašich měst či k Vašim generálům je rozhodně zajímavý prvek, ale není úplně důsledný. Např. pohyby nepřátelských armád vidíte bez zpoždění. Jistě, fog of war a zpoždění zavání velkou frustrací, ale měl jsem dojem, že o to právě jde. O vyvolání pocitu, že Vaše ruce nejsou tak dlouhé. O poznání, že když se od Vás něco děje opravdu daleko, nemáte o tom dobrý přehled. O pochopení, že na dálku se ve středověku veliká říše spravuje opravdu obtížně. Jenže právě tuhle zkušenost, kterou by hra mohla, ba věřím, že ji i chtěla vyvolat, zároveň systematicky podkopává.
Většina scénářů se odehrává na malých mapách, na nichž posel necestuje dlouho a jen zřídka se ztratí. Snad jen velká evropská kampaň má mapu, v které hlavní devíza hry dojde naplnění. Jenže v okamžiku tohoto prozření mě hra už přestala bavit pro řadu dalších nectností. Ostatně i v té velké mapě pomocí posla můžete přesídlit tam, kde se nejvíce děje a pak v klidu vydávat rozkazy zblízka.
Umělá inteligence je tragická i na nejtěžší obtížnost, která beztak nemění její chování, jen jí dává bonusy. Po nějaké době jsem si uvědomil, že hloupost AI je nezbytná, protože mechanismy této hry zákonitě vedou k vítězství větších armád a ty zase postaví bohatší státy. Hrajete-li za silnější stát, můžete hned začít válcovat souseda, nemusíte na nic brát zřetel. Jste-li slabší, nejspíš vás nechají na pokoji tak dlouho, že postavíte armádu na dobytí nejslabšího souseda, pak trochu posílíte, pak ještě malinko a zase všechny válcujete.
Diplomatické akce nemají skoro žádný význam, válku můžete vyhlásit spojenci, příjem z obchodu je mizivý, právo vojenského průchodu nic neznamená. Pokud tedy nepočítáte, že vládce země, s nímž jste na průchodu armád nedomluvili, vám pošle protestní nótu. AI na vaše válečné šílenství nijak nereaguje, ani vojensky, ani diplomaticky. Nakonec se naučíte, že diplomacie je jen k vyhlašování války a případnému plnění úkolů scénáře. Nebojte, nakonec si uděláte kamaráda i z vládce, kterého jste před rokem obrali o všechno krom jednoho města.
Další nedostatky ve zkratce. Lidé se množí jako králíci, během pár let se mi podařilo asi zosminásobit obyvatelstvo Itálie. Manpower nehraje žádnou roli, omezení penězi je takové, že jej prakticky nikdy nevyčerpáte. Náhodné události jsou škálovány na vaši situaci. Když máte 100 zlaťáků a hoří stáje, zachráníte je za 30, když 100 000 a hoří stále, zachráníte je za 30 000. Ale postavíte je vždy za totéž. Zabugovaní některých achievementů na Steamu už je jenom banalitka, která ale ladí s celkovým dojmem. Přece však jeden klad na závěr - kampaně jsou svižně krátké a tak chybí jeden z častých problémů i těch nejlepších strategií, zdlouhavá koncovka.
Většina scénářů se odehrává na malých mapách, na nichž posel necestuje dlouho a jen zřídka se ztratí. Snad jen velká evropská kampaň má mapu, v které hlavní devíza hry dojde naplnění. Jenže v okamžiku tohoto prozření mě hra už přestala bavit pro řadu dalších nectností. Ostatně i v té velké mapě pomocí posla můžete přesídlit tam, kde se nejvíce děje a pak v klidu vydávat rozkazy zblízka.
Umělá inteligence je tragická i na nejtěžší obtížnost, která beztak nemění její chování, jen jí dává bonusy. Po nějaké době jsem si uvědomil, že hloupost AI je nezbytná, protože mechanismy této hry zákonitě vedou k vítězství větších armád a ty zase postaví bohatší státy. Hrajete-li za silnější stát, můžete hned začít válcovat souseda, nemusíte na nic brát zřetel. Jste-li slabší, nejspíš vás nechají na pokoji tak dlouho, že postavíte armádu na dobytí nejslabšího souseda, pak trochu posílíte, pak ještě malinko a zase všechny válcujete.
Diplomatické akce nemají skoro žádný význam, válku můžete vyhlásit spojenci, příjem z obchodu je mizivý, právo vojenského průchodu nic neznamená. Pokud tedy nepočítáte, že vládce země, s nímž jste na průchodu armád nedomluvili, vám pošle protestní nótu. AI na vaše válečné šílenství nijak nereaguje, ani vojensky, ani diplomaticky. Nakonec se naučíte, že diplomacie je jen k vyhlašování války a případnému plnění úkolů scénáře. Nebojte, nakonec si uděláte kamaráda i z vládce, kterého jste před rokem obrali o všechno krom jednoho města.
Další nedostatky ve zkratce. Lidé se množí jako králíci, během pár let se mi podařilo asi zosminásobit obyvatelstvo Itálie. Manpower nehraje žádnou roli, omezení penězi je takové, že jej prakticky nikdy nevyčerpáte. Náhodné události jsou škálovány na vaši situaci. Když máte 100 zlaťáků a hoří stáje, zachráníte je za 30, když 100 000 a hoří stále, zachráníte je za 30 000. Ale postavíte je vždy za totéž. Zabugovaní některých achievementů na Steamu už je jenom banalitka, která ale ladí s celkovým dojmem. Přece však jeden klad na závěr - kampaně jsou svižně krátké a tak chybí jeden z častých problémů i těch nejlepších strategií, zdlouhavá koncovka.
Pro: Možnost ztráty poslů, konečná rychlost poslů, žádná zdlouhavá koncovka
Proti: Víceméně zbytek