Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Kingpin: Life of Crime


Komentáře

« Předchozí Následující »
  • PC 95
Brutální cesta za pomstou po tom nejšpinavějším podsvětí, které si nedovedete představit ani ve svých nejhorších nočních můrách. Kingpin je výjimečnou hrou z několika důvodů. Tím hlavním však není šokující brutalita a shrnutí všech vulgárních výrazů, kterých agličtina nabízí. Kingpin se snaží odlišit od bezhlavých "doomovek" zařezením jistých adventurních prvků. V praxi to znamená nejen možnost s NPC postavami navázat rozhovor, ale dokonce odpovídat buď pozitivně a nebo (velmi) negativně. Uvedu příklad: Za láhev whiskey se od bezdomovce se dozvíte kombinaci od sejfu, která přijde rozhodně vhod. Za peníze si totiž můžete kupovat a dokonce i vylepšovat zbraně, munici, brnění nebo, a to je velmi užitečná věc, najímat si "pomocníky". Pomocí jednoduchých příkazů pak tyto spolubojovníky můžete ovládat, což pochopitelně velmi usnadňuje postup hrou. Umělá inteligence protivníků (ale i vašich pomocníků) je totiž na dost vysoké úrovni. Spousta dnešních her se musí ve srovnání s AI Kingpina rozhodně stydět. Brutalitu umocňuje skvělý systém poškození, který připomíná o chlup méně řeznickou verzi "GHOULu" později vyvinutého pro Soldier of Fortune. Upravený Quake 2 engine nejenže skvěle vypadá, ale nabízí možnost zařadit drobná puzzle ve stylu Half-Lifu. Díky podobnému enginu se Kingpin Half-Lifu skutečně dost podobá. A to je moc a moc dobře. Kingpina jsem dohrál až nyní po devíti letech od jeho vzniku a skvěle se bavil. Rozhodně doporučuji.

Pro: Špinavě temná atmosféra, skvělý mix retro stylu a moderních technologií, skvělá AI, grafika a snaha o kombinaci s adventurními prvky

Proti: nic co by stálo za zmínku

+25
  • PC 80
Začínáte přizabitý, pohozený u popelnic. Jako postava nejspíš víte, jak jste se sem dostal. Jako hráč však nikoliv. Tato hra vám moc vyprávění nenabídne. Tvůrci teda mohli na příběhu víc zapracovat. Prostředí k tomu vymysleli dostatečně zajímavé. Snad se chcete pomstít. Pro vás je ze začátku hlavně důležité vylízat se z ran a přežít. Proto je začátek Kingpina to nejtěžší, co hra nabídne.

Začátek je celkově asi to nejrafinovanější, na co tvůrci přišli. Splníte pár úkolů, dostanete za ně peníze, nakoupíte si zbraně, střelivo a lékárny v obchodě. Není to procházka růžovou zahradou, ale vypadá to setsakramentsky zajímavě. Design, nutný stealth postup, pobíhání mezi lokacemi jak se vám zachce. Engine Quaka 2 vaří co se dá. Prostředí je temné. Hra je to docela brutální. Velké plus tu má určitě Umělá Inteligence, která je na vysoké úrovni. Nepřátelé kličkují, kryjí se. V případě těžšího zranění se i snaží utéct z bojitě. Super je, že si můžete najmout i spolubojovníky. A docela chytré.

Zvuková stránka hry je výborná. Zbraně pěkně zní. Nepřátelé pořád hláškují. Pokaždé nemůžou zapomenout na své oblíbené slovo "fuck" s oblíbeným drsňáckým gestem. Celé je to laděné v takovém hiphopovém gangsta duchu. O hudbu se tu postarali Cypress Hill. Muzika se dá s originálního CD pustit v audiopřehrávači i s texty.

Bohužel hra neudrží takhle vysokou kvalitu celou dobu. Postupně kosíte čím dál víc nepřátel. Hra je časem čím dál víc přímočařejší a stává se z ní klasická střílečka té doby. Největší slabina hry jsou ale zbraně. Vypadají sice efektně (hlavně teda plamenomet), ale jsou špatně vyvážené. Ke starším zbraním vás to nenutí vracet.
Jakmile seberete pušku s třemi výstřely, stane se ze hry skoro až arkádová střílečka.

Ale pořád zábavná.

Pro: temná atmosféra, UI nepřátel i spolubojovníků, grafika, ozvučení, stylizace, začátek

Proti: nevyvážené zbraně, postupem hry stále přímočařejší a jedodušší, nic moc příběh

+24
  • PC 85
Kingpin: Life of Crime je takový, jaký si ho sami uděláte.

Od výběru obtížnosti, likvidace nepřátel, plnění úkolů až po nastavení grafiky. Rozhodně potěší velmi ponurá a drsná atmosféra, odrážející se ve hře svou brutalitou, padnoucí hudbou a vcelku zajímavě zpracovanými herními mechanismy.

Zbraně je možné kupovat, lze si najímat parťáky, obírat mrtvé nepřátele, dají se schovávat zbraně, mnohým soubojům se dá předejít. Od soudobé konkurence je tu prostě řada reálných prvků, které celkově zvyšují atraktivitu hry a náročnost přestřelek.

To se mi na tom líbí, že v intencích dobových FPS je cílena snaha na hráče, aby mu dalo větší práci někoho zneškodnit. Ačkoli kolikrát protivníci vydrží i několik zásahů do hlavy, byť jindy je sundám jedním výstřelem z brokovnice na stupni Hard. Často nejsou gangsteři osamocení, při útočení umějí adekvátně reagovat, utéct, vyčkávat, přijít z delší vzdálenosti. Na rok vzniku tedy slušná výzva, tou je ale Kingpin už z principu.

Za zdařilou a poměrně neotřelou považuji integraci stealth složky, jíž jde využít v prvním levelu a později na konci první epizody. Samozřejmě záleží na tom, co kdo upřednostní, jestli všechny zabije, nechá někoho žít a uteče mu. Právě poslední varianta skýtá k těmto hrátkám příležitost. Při návratu z vrakoviště stál jeden týpek otočený zády kousek ode dveří. Stačilo jít potichu, těsně za ním, případně se skrčit, směrem doprava pokračovat, aniž by postřehl plíživé a opatrné počínání herního avatara. To zaregistroval až po dosáhnutí opačné strany garáže, řešení hráče bylo nasnadě, zase tomu nepříteli utekl.

Jednotlivé lokace srší variabilitou, rozvětveným designem, skvěle zapadají do konceptu zdejšího světa. Ať už míjím temná zákoutí ulic, tichými kroky procházím skladišti, lezu po střechách budov, objevuji tajné skrýše, plavu a potápím se ve vodě, střílím po psech, konverzuji na hajzlu, řeším práci v továrně, proskakuji okny k užitečným itemům, uháním na motorce, brodím se stokou, nechávám unášet malebnými doky, udolávám s přispěním Davida bosse v železničním překladišti, cítím tu autenticitu zmaru, pohánějící hlavního hrdinu k odplatě.

Pojetí akce inklinuje spíše k běžnému splynutí s ostatními 3D akcemi, přesto dovoluje uplatnit i vícero alternativ. Prezentované násilí tím tudíž poskytuje o to větší hloubku, čím častěji dochází k jejich využití v průběhu hraní. Je na každém, jaké zvolí a kdy. Dva spolubojovníci čistí za bedlivého zraku třetí osoby, mě, chodby, místnosti, sklady, přístav, palubu lodi a podobně. Což posouvá výsledný dojem z bojů na úplně jinou úroveň. Odměnou jsou poté ušetřené náboje, relativně velká výdrž mých pomocníků, snadná ovladatelnost při zadávání povelů a co nejrealističtější reakce všech zúčastněných v těchto úkonech.

Devadesátky nikdy neomrzí, mají specifické prvky, už hodně let od téhle dekády uplynulo. Stále na počítačích fungují, třebaže s jistými úskalími, se současnými možnostmi, např. širokoúhlým rozlišením 1920x1080, detailnějšími texturami, lepší paletou barev. Na aktuálním monitoru byl zážitek z vizuální stránky docela působivý. Nevýhodou může být jedině nesedící FoV, kdy nejsou věci držené v ruce vidět celé. Patrné zejména u pistole.

Dohrána opět verze z Levelu, z notně starého a opotřebovaného CD. Hra s přehledem zabaví i dnes. Jednak zpracováním akční vložky, interaktivními momenty, grafikou, neoficiálními patchy, modifikacemi a především nostalgií na dávné časy poctivých fušek.
+24
  • PC 70
Probudil jsem se pochcanej a rozsekanej na sračky v nějaký prdeli světa u popelnic, zbudili mě až hlasy nějakých týpku, jelikož jejich mluva byla, tak sprostá, že jsem jim nerozuměl ani slovo, nepochopil jsem ani co říkají a to bylo všude naprosto stejné po celé mojí cestě k zabití toho zmrda, co mi tohle všechno udělal.

Když jsem se dokázal postavit na nohy první, co mě napadlo, bylo zvednout ten urvanej roxor , co se povaloval na zemi, páč tahle část města rozhodně nepůsobila dojmem, že mi každy na koho narazím bude věšet květinky na krk. Stejně tak i rafinérka, vrakoviště, doky a železniční stanice, kam jsem se později dostal, nepůsobili lépe, špína, smrad, urousaný coury, prostě depka kam se podíváš.

Tak jsem šel... Abych vůbec přežil musel jsem sejmout hnedka prvního pobudu na kterýho jsem narazil a okrást ho o drobný, sice mě málem umlátil, ale hold jsem byl tvrdší. Tohle je totiž pořádnej oldschool a ty zmrdi, co jsem je potkal později a šli mi po krku, tak taky neskoncili nejlíp, někteří rozchodili i půlku zásobníku z Thopsona, nebo tři rány z brokády, ještě že jsem našel takový veci jako raketomet a gránátomet, bez toho bych to asi nedal a nejlepší věc, trojranná puška, pak to šlo jak po másle.

Sem tam mě zbrzdila jen nějaká překážka, když jsem musel najít baterii a nohodit generátor, aby se otevřeli dveře. Ale nic co by průměrnej grázl nedal. Sem tam jsem někoho mohl podmáznout, aby mi pomohl s těma šmejdama, ale za mí těžce nakradený prachy toho moc nevydržel a vzdechnul o blok dál(nebo ho rozmáčkl výtah).

V každým případě jsem dosáhl svého a teď jsem tu boss já.

Pro: Brutalita, syrovost, neuvěřitelně sprostá mluva

Proti: Na mě už až moc tvrdej oldschool, ke konci už hodně lineární, obtížnost(asi jsem za ty roky vyměknul, hrál jsem druhou)

+22
  • PC 70
Kingpin jako jedna z prvních 3D first person her vyžadovala 3DFX (hned po Turokovi tuším), takže mi zpočátku bohužel utekl a zahrál jsem si ho až po letech. Jaký tedy je ten Kingpin - hra, která vyšla rok po legendárním Half-Lifu?

Co mně hned zpočátku téměř vyrazilo dech, byla obtížnost - skutečnost, že se nepřátelé trefují naprosto přesně z půlkilometrové vzdálenosti, sotva ukážete zpoza rohu pár pixelů, bych ještě bral (zdravím Stalkera: Clear Sky :-)), ale že reagují téměř frame poté, co jim dáte o sobě vědět... rychlejší reakce jsem neviděl ani u akvarijních rybiček. Hlavně zpočátku, než se dostanete k lepším zbraním (od čísla 5 nahoru), je to opravdu pekelně těžké, někdy takřka nehratelné. Odolnost nepřátel je vysoká (i když se snažíte mířít na hlavu). Zkrátka, kdo si troufne na poslední dvě obtížnosti, ten je u mě King(pin :-)). AI není vyloženě špatná ale s Half-Lifem se nemůže měřit. Nepřátelé nejdou po Vás přímo vždy ale snaží se Vás i obcházet a vpadnout Vám do zad.
Co mě potěšilo, byla skutečnost, že pokud si najmete parťáky na čistky (v barech za peníze, které najdete nebo které získáte oloupením zabitých nepřátel – dobrý nápad), nebo obecně pomoc (viz. trezor), nezaseknou se jako v případě Half-Life u prvního skoku nebo skrčení a nebojí se překonávat i těžší překážky, můžou Vás tak následovat přes celé levely, v boji samotném jsou opravdu výkonní a nejsou jen typickým kanonenfutterem (viz. třeba Delta Force). Na druhou stranu, pokud procházíte levely příliš rychle, můžou se Vám „kámoši“ někde zaseknout a musíte zpátky (o tom Vás informuje šedá ikona s miniaturou spolubojovníka – prostě náhle zmizí). Svým kumpánům můžete dávat jednoduché příkazy typu: Pojď za mnou, Stůj tady a Kryj mě! Ikony v HUD Vás informují o jejich zranění, takže máte přehled, kdo jak dlouho ještě vydrží a kdo je brzy zralý na máry – celkem vychytávka, která v Halfovi chyběla. Bohužel – kolikrát se Vám stane, že se ocitnete na úzké plošině nebo římse a snažíte se horko těžko popostrkávat „kámoše“ před sebou, většinou to musíte řešit skoky nebo dané místo obejít (nebo postřílet kamarády ale to není etické :)). Tady by se hodil příkaz: Ustup nebo ikona ve stylu Fallouta II pro odstrkávání. Se dvěma kumpány je to v malých místnostech a úzkých prostorách obecně peklo. Pokud při nepřehledné a zvlášť zuřivé bitce omylem někoho ze svých „přátel“ trefíte, varuje Vás poprvé, pokud to přeženete, jde po Vás – realistické a povedené.

Zbraň se dá schovat, někdy je to lepší, když dlouho na někoho míříte, půjde po Vás. S tím souvisí to, že ne každý, kdo se ve hře objeví je Váš nepřítel a musíte ho zabít. Někdy je to zcela zbytečné. Stejně tak si můžete někoho naštvat špatnými řeči a udělat si z něj nepřítele.

Nepřátelé nejsou moc rozmanití ale tady je to pochopitelné a hodí se to sem (určitě by sem nezapadli nějací zmutovaní Ubersoldiers nebo alieni :D) – máte tu chlapíky (pobudy i bojovníky) i ženské s brokovnicemi, s TommyGunny, s granátomety, s puškami, s plamenomety (s ochrannými obleky), s pistolemi, později přibudou ještě pejsci. A navíc Vám život ztrpčují krysy.

Zbraní sice není vyloženě málo, ale co je to platné, když zjistíte, že od poloviny hry nemůžete používat prakticky nic jiného než zbraně od "5" nahoru. Taková brokovnice je v tomto případě absolutně neúčinná a mnohdy nepomůže ani pořádný headshot z těsné blízkosti (používal jsem jí většinou jako dorážečku po zapálení soupeře plamenometem). Vůbec brokovnice je případ – pomalu a realisticky se nabíjí (podobně pomalu jako v Half-Life, ne tak ultrarychle jako u Soldier of Fortune), ale bohužel stejně tak pomalu střílí, což je v kombinaci s malou účinností (nemám samozřejmě na mysli ustupující účinnost v závislosti na vzdálenosti – rozptyl střel) vražedné a pokud jste rozumní, opustíte tuto zbraň hned, jak se dostanete k TommyGunu. S pistolkou, se kterou jsem byl v Halfovi schopen ustřílet i mariňáky, se tady nenechte vysmát a hodí se akorát tak na střílení krys, které ale stejně většinou zasáhnete až tak na třetí čtvrtý pokus. Plamenomet je graficky řešen o třídu lépe než v o rok mladším Soldier of Fortune (který také běžel na modifikovaném Quake II enginu). Vůbec oheň se docela graficky povedl.

Jinak zvuky zbraní a vůbec zvuky obecně se vydařily. Vzpomínám si třeba na zvuk u generátoru, který udělala textura pletiva, když jsem do něj narazil – hned měl člověk reálnější pocit. Střílení do krabic, dřeva, kovových materiálů má ten správný zvuk, co má mít (včetně odražených střel v případě tvrdých kovových materiálů).

Graficky na tom celkově Kingpin není špatně (rok 1999), dle mého názoru vyniká především v zobrazení ohně, který je (podobně jako plamenomet) ztvárněn o třídu lépe než v mladším SoF. Co mě ale zklamalo, byly textury postav – jsou takové rozplizlé, značně komprimované – což ubírá postavám (které jsou tvořeny celkem malým počtem polygonů) na věrohodnosti (Otřesně to působí hlavně v detailech in-game animací). Ale zase něco za něco – tuším že Kingpin byl vůbec první hrou, která nabídla postupné poškození charakterů – něco podobného o rok později (jen mnohem brutálněji a celkově lépe – Ghoul system) předvedl zde již zmiňovaný SoF. Dala se tak ustřelit hlava (zásah do ní ubíral zdraví více než kamkoliv jinam podobně jako v H-L), končetiny a celkově někoho roz…t na malé kousíčky (to už novinka nebyla :-)). Potěšil nápad s krvácením, kdy se dal nepřítel na útěku vysledovat pomocí krvavých stop na zemi, stejně tak krváceli Vaši spolubojovníci a Vy také. Chápu tedy, že grafika byl zde více než kde jinde těžký kompromis. Dále překvapí pěkné efekty s mlhou u generátoru, takových míst mohlo být více (např. se to hodilo do levelu se stokami) Prostředí jsou udělána celkově dobře – ponurá a tmavá, jak má každá správná gangsterka být. Vůči grafickému zpracování zbraní a jejich efektů nemám výhrad. Co se mi opravdu nelíbilo, byl screen při loadování hry – otřesně komprimovaný a graficky splácaný v kompozičním softu za pár sekund, v HUD mi chyběl ukazatel výdrže dechu při potápění.

Animace postav není podle mě zvládnutá úplně dobře, takový H-L, který je o rok starší je někde úplně jinde. Skákání a lezení po žebříku zde působí zvláštně – v kombinaci s nepříliš přesvědčivými texturami to někdy vypadá nechtěně směšně.

Stejně jako zde již několikrát omílaný Soldier of Fortune bohužel trpí engine Kingpina šíleným ovládáním v případě lezení ze žebříku - z 95 procent jsem padal držkou přímo na tvář, místo toho, abych se pohodlně chytil a sjel dolů (viz. třeba Half-Life) a přišel tím pádem o pár procent zdraví. Což může být celkem problém, pokud se potřebujete dostat dolů a zbývá vám jen pár procent života. Nepřátelé se někdy zaseknou o roh budovy, nebo nejsou schopni vylézt menší žebřík, ale na druhou strany si pamatuji jen dva takové případy. Co už je horší – to je boj o dveře. Jednak mě otravuje, že všechny dveře či vrata se automaticky po pár sekundách zavírají (pokud taktizujete bojem u dveří, tohle může celkem otravovat). Pokud si při souboji stoupnete hned před dveře, zabráníte tím protivníkovi, aby si dveře otevřel a zaútočil na Vás, třebaže jste dveře původně otevřeli jeho směrem. Oponent si logicky neotevře k sobě a nejde po Vás ale stupidně se snaží dveře otevřít ve Vašem směru obráceně a stojí na místě, dokud od dveří neodstoupíte a souboj nemůže pokračovat. Z dalších chyb, které mě otravovaly při hraní si vzpomínám na plamenomet, který sice hezky vypadal, ale zasekával se o neviditelné bariéry(mezery v zábradlích apod.).

Level design není špatný. Najdeme zde sklady, doky, lodě, nádraží, stoky, bary, továrny, ulice, požární žebříky, výtahy, tunely, jezdící vlaky, nadzemku atd. Rozmanitost prostředí nevyniká tak jako u SoF, ale občasné adventurní prvky a logické hádanky (H-L v tomhle ale stejně hraje prim) všechno zpestřují. V levelech se dá vracet zpět, což je docela žádoucí, pokud si chcete někde dodatečně najmout kumpány nebo si koupit výzbroj, zdraví apod. Jak už jsem se zmínil, celkově je hra tmavá, tady to ale rozhodně není mínus. Kolikrát mě překvapilo, když jsem se dostal výtahem nebo schodištěm někam, kde jsem už byl předtím ale nevšimnul jsem si malého výklenku, rohu apod. Nicméně hra mohla obsahovat i něco podobného jako předvedl Half-Life - mám samozřejmě na mysli už legendární cestování na drezíně. Tady se vyloženě nabízela možnost udělat pár levelů v podobném stylu - např. zpestřit tupé zabíjení a šlapání po svých jízdou na motocyklu (pro který v jednom z levelů musíte najít baterii), projížďkou na lodi (v docích se tam jedna pohupuje na vlnách), nebo převzít řízení náklaďáku (kterým přijedete do jednoho z dalších levelů a řidiči pak pěkně poděkujete v in-game animaci). Některý z levelů se také mohl odehrávat v jedoucím vlaku (tak jako to předvedl Outlaws, Blood 2 anebo onen SoF). Tady třikrát škoda.

Fyzika mě docela překvapila (pozitivně i negativně), jednou jsem omylem zakopnul o popelnice, které se relativně realisticky převrátily a vysypaly. Stejně tak jsem jednou zabil nepřítele na kolejích, po kterých posléze projel vlak a zbraň pod jeho koly explodovala. Malé a dlouhé bedničky se dají rozbít, větší se docela realisticky rozloží, na druhé straně stůl, židle, zrcadla v koupelnách jsou jak z mramoru. Červené barely po zásahu vybuchují, což se někdy může při soubojích hodit. Skla se tříští, stejně jako šachetní mříže, což je veledůležité pro další postup. Menší okované bedničky se dají šoupat po zemi, jednou je to rovněž zásadní pro další postup, škoda, že takovýchto okamžiků nebylo ve hře více. Oheň v barelech není jen na okrasu, opravdu hřeje. Pokud se přiblížíte moc nebo omylem na některý skočíte, zapalují se Vám doslova lýtka :-) Blafnout můžete i od roztavené rudy v továrních halách. Oponenti nebo spolubojovníci záhadným způsobem stojí jednou nohou na schodech a skoro celým tělem ve vzduchu ale to se dá snést (rok 1999 proboha :-)).

Celkově je hra povedená, bohužel těch několik málo nápadů mohlo být dotaženo mnohem dál. Hru sráží matrixovské reakce nepřátel a s tím zvýšená obtížnost první poloviny hry, hratelnost tím pádem dostává řádně na pozadí. Bohužel, když už se začne hra konečně rozjíždět… najednou je konec. Mohlo to být opravdu ještě tak o 5 levelů delší. Na druhé straně hře nechybí pár zajímavých překvapení (telefonní budka :D). Multiplayer jsem nehrál, takže nemůžu hodnotit.

Hodnotím 70%, což někomu přijde zřejmě dost málo ale nemůžu jinak - srovnání s "Halfem" se prostě nevyhnete a od Kingpina jsem od počátku zřejmě čekal až příliš mnoho, opravdu dlouho jsem se těšil až ji projdu (tolik jsem toho slyšel o AI, postupném poškození nepřátel), ale hra mi prostě nedala šanci. Dohrál jsem jí, ale na pozadí z ní nepadám.

Pro: Atmosféra, zásahové zóny – poškození nepřátel, spolubojovníci, na svou dobu slušné particles a vůbec oheň, občasné hádanky ve stylu Half-Life, obírání mrtvol o prachy a tím pádem možnost nákupu zbraní, munice, zdraví apod.

Proti: Zpočátku Unreal obtížnost - díky tomu místy frustrující hratelnost, textury postav, zasekávání postav o rohy, lezení ze žebříku dolů, kratší herní doba, ne vyloženě slabý ale nevyužitý level design, v té době nutnost 3DFX :D

+21
  • PC --
Jen o deset dní jsem minul dvacetileté výročí vydání Kingpina. Pokořil jsem jej dvakrát a tohle byl můj třetí run, o dvě dekády později. Naprosto přesně si pamatuju zklamání nad délkou, snad poprvé po dohrání nějaké hry jsem si řekl, že to bylo nějaké krátké. A také si pamatuju, jak jsem poprvé obdivoval odlesky na laufech zbraní. V reálném čase. Protože jsem byl hrdým majitelem Voodoo 2, mohl jsem si tuhle nádheru vychutnat v plné kráse.

Z hlediska hratelnosti Kingpin nezestárnul zrovna se ctí. Zatímco hry jako Quake 2 nebo Doom můžete hrát i dnes a užívat si stejně jako tehdy, u těchto sofistikovanějších her to tak dobře nefunguje. Level-design je v první polovině hodně odvážný a obsahuje pomalu až adventurní stealth prvky a hezky větvené odbočky, ve druhé půlce už je to ale přímočará akce a detaily z prostředí se úplně vytrácí. Je tady jasně znát rukopis méně zkušených autorů, kteří nejprve vytvářeli poslední levely ze hry a jakmile získali dost zkušeností a naučili se pracovat s enginem, vytvořili úrovně ze začátku hry.

Gunplay je naprosto tragický, zbraně nemají tu správnou účinnost a přestřelky se odehrávají ve groteskním stylu, kdy se dva maníci s kulomety, naproti sobě stojící, snaží jeden druhém sebrat všechny hp. Kdo je sebere dříve, vyhrál. Reakce nepřátel na ránu z brokovnice do hlavy je nulová, jakmile na sebe upozorníte, jsou schopni vás během pikosekundy začít zasypávat náboji bez ohledu na to, že do nich zrovna vyprazdňujete svůj zásobník. Umíral jsem. Hodně. F5 a F9 jsem mačkal častěji než by bylo zdrávo a frustrace se dostavovala především v poslední části hry, kde nepřátele vydrží klidně dva přímé zásahy z raketometu. Na nejtěžší obtížnost si hraní vůbec nedovedu představit a tohle naprosto přesně vystihuje tu frustraci, o které mluvím :-)

Kingpin přinesl i pár nových mechanik, jako je najímaní sidekicků, kteří dokáží dost razantně v boji pomoct. Bohužel překáží úplně všude, často se zasekávají nebo umírají skřípnutí ve výtahu. Je možno jim dávat primitivní příkazy a snažit se je navigovat, ale je to hodně otravné. Interakce s NPC probíhala také pomocí dvou příkazů (negativní a pozitivní reakce), což byla na svou dobu ve střílečkách neviděná věc. I když se často hráč dočkal jen slohově brilantní odpovědi ve stylu "fuck you fuck!".

Občas neuškodí si připomenou hry z dob dávno minulých. Člověk buď ocení nadčasovost titulů nebo naopak uzná, že ty současné hry nejsou zase tak blbé a že "zlaté časy" jsou z části jen melancholickým mementem mladých naivních let. V případě Kingpina platí ta druhá možnost...
+20
  • PC 90
Kingpina jsem přejel několikrát a s chutí. FPS já můžu a tohle je navíc ozvláštněno spoustou prvků z jiných žánrů. Tak třeba adventura. Hráč kecá a může odpovídat. Nebo RPG. Můžete si najmout pomocníka, obírat mrtvoly a kupovat u obchodníka věci. A samozřejmě FPS střílečka, která je hlavně ze začátku hodně těžká. Ale třeba první level se dá udělat více způsoby, což je taky plus. O atmosféře, grafice, zvuku psát nebudu, to už udělali kolegové podemnou.

Hra je tedy do čtvrtiny těžká jako prase, potom už máte zbraně, takže akce dostává konečně koule a je to řežba až do konce. Jediné na co si vzpomínám a co mi vadilo, no je to taková blbost, že ve hře zraňovaly krysy. Musíte je odstřelit. No asi mají hlad. Ty krysy :-D

Pro: FPS ozvláštněné prvky z jiných žánrů.

Proti: Grafika mne moc nebrala a je to hodně těžké.

+16
  • PC 65
Tak tenhle výtvor sliboval mnoho! A dodržel aspoň část z toho? Víceméně ano, ALE… Stejně jsem si to všechno představoval jinak! Pojďme tedy popořadě… Co tedy sliboval? Pravou gangsterskou řežbu, kde je možnost najímat si komplice, hudbu od Cypress Hill, vliv, kam zasáhnete soupeře… Demo tenkrát bylo docela zklamání. Následující kontakt po vydání hry byl multiplayer. Ten se nehrál špatně, ale už tenkrát se pro více hráčů našly zábavnější tituly a to i staršího vydání. Udělil jsem tedy 65%. Po čase na to koukám, čtu místní komentáře a drbu si hlavu, zda jsem to dost nepodhodnotil, tak jsem hru rozehrál s tím, že tentokrát jí zdárně dotáhnu do konce.

To se nakonec povedlo rychleji, než jsem čekal. Od Cypress Hill pár slabých prdů, nepřátelé nijak zajímaví, navíc nesmyslně vydrží a přežijí i několik headshotů za sebou. Co se týče jejich inteligence, tak ta je celkem dobrá. Najímání kompliců se taky povedlo, ke všemu jsou opravdu platní. Nicméně, tohle všechno nestačí na to, abych hodnocení zvedl, takže zůstávám u 65%.

Myšlenka hry nebyla špatná, navíc se v několika směrech jedná o originální výtvor, ale provedení už bylo horší. Nemastnou atmosféru nezachraňuje ani vulgarita protagonistů a jakýsi rádoby pokus o příběh. Celé to působí tak nějak prázdně. Na druhou stranu určitě existují i horší tituly v daném žánru, ale tahle hra prostě nesplnila své ambice.

Pro: originalita, možnost najímání spolubojovníků a jejich využití

Proti: příběh, nevyrovnaná obtížnost

+15(16-1)
  • PC 95
Po Outlaws ma druha nejoblibenejsi FPS z hlediska pribehove single kampane. Nejde jen o cistou FPS, ale okorenenou adventurnimi prvky, prvky hry RPG. Ve hre je kvanta zbrani od olovene trubky pres pacidlo, pistoli, brokovnici, tommy gun, tezky kulomet, granatomet a bazuku. Nepratel je cela rada od klasickych poulicnich vandraku s pistolemi az po zuby ozbrojene, brneni nosici a tezke zbrane drzici drsnaky. Role penez ve hre je alfou a omegou vaseho putovani. Za penize si kupujete lepsi zbrane, upgrady, lekarnicky, brneni, ale predevsim najimate zoldaky na svou ochranu. Muzete jim udelovat prikazy a sledovat stav jejich zivota. Prostredi je spravne spinave, nechutne az depresivni. Autori se inspirovali nejvetsimi shitholes v New York City a podobnych americkych mestech. Zaplivane dvorky okoli ruin baraku, vsude spina, strach, drogy, alkohol. Spisovna slova v konverzaci s postavami byla spise vyjimkou. Soundtrack z dilny Cypress Hill do hry skvele zapadl. Hru jsem dohral na nejtezsi obtiznost a bylo to hotove peklo. Vetsinou jsem se kryl za bodyguardy, po kazde vetsi bitce nekolik minut cekal, az se uzdravi, savoval, loadoval a pokracoval dale. Nejhorsi cast byla predposledni mise, kde jste celou dobu byli sami. Protivnici totiz mirili neuveritelne presne a jakmile jste neměli minimálně Tommy Gun, mohli jste jít akorát lovit krysy.

Hlavni hrdina se probouzi zmlaceny ve spine. Nevi kde je ani jak se jmenuje. Vi vsak moc dobre, kdo ma na svedomi jeho stav a vydava se ihned za pomstou. Nebyl jim jikdo jiny nez samotny kral mistniho podsveti - Kingpin.

Pro zacatek si hlavni hrdina (dale "Thug") nasel alespon olovenou trubku. Po zjisteni, ze jej vetsina lidi v teto ctvrti nema prilis v lasce planuje presun do jinych koncin. Zaplati si tedy jednoho na rohu postavajiciho typka, aby mu kryl zada. Projdou do stoky, kde bohuzel v radiovce odeny ochrance jiz padne pred presilou Kingpinovych nohsledu. Jiz s pistoli v ruce, prostrili se hlavni hrdina pekne potichoucku za asistence tlumice az do mistniho baru. Zde si najme dva rezniky, kteri odvedou poradny kus spinave prace. Po dalsim putovani ctvrti Skidrow nakonec Thug nalezne baterii do chopperu a konecne se vyda na ztec za Kingpinem.

Jeho dalsi zastavkou je Poisonville, kde mistnimu mafianskemu kapovi Louiemu chlapci Nikky Blanca "prevzali" jeho sejf i s cennymi dokumenty v ramci vyrizovani uctu. S kasarem se tedy Thug vydal sejf vyloupit. Po prostrileni se skrz armadu Nikkyho chlapcu a po vyhozeni pojistek bylo dilo uspesne dokonceno. Jako argument pro dohodu se strazi dostatecne poslouzila brokovnice. Za odmenu se k vam pridali pekne drsni Louieho chlapci, oba dva ozbrojeni Tommy Guny. Pout skrz cisticku odpadnich vod rozhodne stala za to. Vsude cihalo plno nepratel a ve sladkem zaveru sam Nikky Blanco, ktery behal jako sileny a palil plamenometem vse, co se hybalo. Nakonec vsak stejne ujel svym nadupanym bourakem pryc.

Po presunu do pristavu a zajimave interakci se ridicem kamionu, ktery vas vzal stopem, byl Thug rychle vtazen do mistniho velkeho prusvihu. Williemu nekdo jednak vyrazne upravil vizaz a navic unesl jeho holku. I pres maximalni snahu se vam ji nepodarilo zachranit celou. Prinesli jste tedy Williemu alespon jeji kousek, coz ho vyrazne rozrusilo a pridal se k vam na ceste za tim parchantem. Pote, co jste jej v kajute jeho lodi vlastnorucne zlikvidoval jse si zajistil Willieho nehynouci dik.

Nasledoval Steeltown, kde vas pohledna Bambi poprosila o zachrani jejiho bratra Davida. Toho odvedl Moker jako otroka pracovat do slevarny. Cestou slevarnou jste potkali jeste nekolik detskych otroku a po vystrileni snad pulky zamestnancu ucinili pritrz Mokerovemu byznysu. David vas pote doprovazel az k zeleznicni stanici za samotnym Mokerem, ktery rozpoutal hotove raketometove peklo, ale ani to mu nebylo nic platne.

Cesta vlakem nakonec skoncila vykolejenim a putovanim stokami, tunely az k zastavce metra. Byla to pekna fuska, ale slova jako grilovani, opekani a BBQ tou dobou nabyla naprosto novych vyznamu. Plamenomet je skvela vec, ale je u toho zbytecna spousta revu a smradu.

A prisel vrchol - Radio City. Ve stanici metra se k vam pridali zdarma clenove mistniho gangu Jokers. Museli jste ale projit testem - vymlatit stoky metra od bezdomovcu bez pouziti strelne zbrane. Jokers vedli boj proti Dragoos a prohravali. Vy jste ale jejich pozici vyrazne vylepsil a Dragoonum vypaloval rybnik za rybnikem. Cesta vedla az k samotnym Central Towers, k obrovskemu mrakodrapu, k sidlu samotneho a velkeho Kingpina. V baru vam chlapek prodal listek na Skytram a slo se na vec.

Ani smecka vernych psu rabiatu, ani patolizalove s raketomety vas od konfrontace s Kingpinem nezastavili. Mnohem sladsim soustem se nakonec stala jeho partnerka Mary, ktera po jeho zabiti vydesene prchla na strechu a ulitavajici ve vrtulniku prisahala pomstu. Hra konci animackou, ve ktere z drive Kingpinovy zidle prepocitavate penize ve spolecnosti krasnych zen. Bravo, stali jste se mafianskym bossem!

Pro: unikatni FPS z gangsterskeho prostredi, role penez ve hre, vylepsovani zbrani, najimani poskoku, obchody se zbranemi, bary, soundtrack, paradne zpracovane az nechutne prostredi, sprostota na kazdem kroku

Proti: ultimatni obtiznost a chirurgicky presni nepratele, hranate textury nepratel

+13
  • PC 90
Tak právě jsem to dohrál po dlouhých letech, přiznám se k jedné věci, v době kdy hra vyšla jsem měl nic moc počítač a hra mi nejela zcela plynule a hrál jsem to s cheaty, protože bez nich by mě dostali hned za prvním rohem. Navíc jsem měl problém číslo 2 a to byla moje tehdejší angličtina základní školy.....opravdu bych to tehdy bez cheatu nezvládl......no ale dnes je rok 2011 a po dlouhé době jsem si něco zahrál...a sáhl jsem tedy po této klasice.....Tvůrci Kingpina jej tehdy oblékli do velmi hezkého kabátku Quake 2 enginu, což se jim dosti povedlo.....americké podsvětí vypadá opravdu tak jak bych si ho představoval....na hře se mi líbily četné detaily, vůbec exteriéry i interiéry byly impozantní, hra mi přišla taková uvěřitelná. Příběhová linka se mi taktéž líbila, nebylo to nic tak zapeklitě těžkého, a děj se ubíral víceméně pořád vpřed s žádným extra vrácením se do předchozích levelům. Obtížnost hry je nicméně vyšší, protivníci jsou opravdu odstřelovači, trefí se snad přes půl levelu brokovnicí, nicméně to bych hře odpustil.....hodně se mi líbilo sbírání peněz od nepřátel a taky obcházení barů, milým překvapením bylo zpracování ohně....hra měla dostatek různé míry interakce....nicméně chybky by se tu našly....např. tvůrci mohli odstranit nebo zmírnit trošku ten nešvar Q2 enginu a snažit se minimalizovat roztřepanost postav.....když stáli tak opravdu ten pohyb byl strašný....ale to je detail (berme v potaz, že je to hra vytvořená ještě v minulém tisíciletí)....malinko bych také přidal na herní době....na to že jsem to prakticky hrál plnohodnotně poprvé.....se to dalo proskákat za pár hodin......ale každopádně se mi to hodně líbilo, a troufnu si říct, že i když už dneska hry moc nehraju (není čas ani mě to už tak nebere) a jen sporadicky si dám nějakou starší klasiku.....tak Kingpin mě pobavil....fakt jsem se nenudil....a musím tomu dát krásných 90%...jo a poslední super věc je taková ta těžká puška co střílí dávky nábojů....já si nemůžu pomoct, ale je to jedna z nejlepších zbraní co jsem u hry viděl....

Tak dohráno znovu, a pořád je to cool akce......až na těch pár detailů se u mě chyby opět nedostavily.......škoda, když tvůrci nechali tak trošku otevřený ten konec, to nedotáhli do dalšího dílu :-) myslím si, že hra byla dosti podceňovaná.....a proto to asi už nepokračovalo........

Pro: Prostředí, Interakce, Příběh, Zbraně, Bary, různé Detaily

Proti: nic velkého :-)

+11
  • PC 80
Kingpin znamená tuhej boj o každej čtvereční metr a k tomu vám dopomáhej širokej arzenál a bez vesty to ani nezkoušej. Osobně jsem využíval celé jeho palebné síly, kde na větší vzdálenost má i mírně upravená pistolka slušnej potenciál, a když k tomu připočteme zásahové zony, totální destrukci těl a grafiku, se kterou má puvodní guake engine jen pramálo společného, tak tu máme neotřelou řež, která si na poli brutal FPS získala respekt a má do dnes co nabídnout - řekněte sami, kde poprvé Vám vybuchovyly kanistry s benzínem do ksichtu nebo jste zdi barvily do ruda? Nevypočitatelné prostředí vás strhávalo s sebou do někončící akční zábavy, která Vás zanechala u obrazovek dlouho do noci. Celá hra je, až na svoje brutální chyby hned v několika ohledech originální a posouvá tak latku na poli žánru o pořádnej kus dál. Ukoly jsou celkem jednoduché, pořád se pohybujete ve stokách toho nejzaplivanějšího místa, za které by se nemusel stydět ani komiksovej svět a hledáte potravu pro svoji brokovnici. Jinej cíl tenhle flák nemá a mně to celkem vyhovovalo, a až seženete plamenomet, bude i Vám. Osobně dávám přednost raději granátum, ale při tom mi hra padala na všech sestavách(!) a taky, když někdo řekl „fuck“ - hra je tak sprostá, že by urazila i malý dítě. Příběh se rodí s vámi a je zbytečnej asi jako váš život na ulici, kde by vás kde kdo hned ubodal trubkou, nebo s ní alespon obtáh, a když ani to ne, tak pak ty krysy, kterými se to tam jen hemží.

Atmosféra z kanálu Vám dejchá na záda a po uvodním kole to možná začne být nuda, ale když si to prostředí oblíbíte, tak rozhodně už nebude kam spěchat. Navíc tohle je kousek ze starý dílny, takže to za odpoledne asi neproběhnete. Na savech, které jsem si pruběžně ukládal, mužu dohledat, že jsem začal někdy v září 2012, pokračoval minulé léto a ted to rozjíždím z pulky potřetí! Hlavně jsem si zvykl na zbraně, kterých není přehršel a vývojáři se zaměřují na kvalitu nejen jejich zpracování, která je bezchybná - přebíjení, díry ve zdech, prázdné nábojnice, ohen, zvuky - ale i interaktivitu s komplexně uceleným prostředí, které ve Vás ve výsledku vyvolává dojem 3D realného světa. Od demolice objektu a těl, která krvácí, až po nájemné vrahy, kteří s Vámi pujdou za kilo prosazovat Vaše argumenty, věrohodná šlapka, která Vám hned míří pětačtyřicítkou na hlavu, když si nedáte chvíli pozor na hubu, mrtvola bezdomovce, se kterým jste ještě před hodinkou kecali, ruzné bary a nákupní střediska plná zdraví, prostě neskutečnej výběr a přitom ta quakeovská jednoduchost, se kterou se v tom universu podsvětí orientujete. Začal jsem na tom dokonce porovnávat staré grafiky, kde je rozdíl mezi 16-32MB víc než patrný a musím si koupit další větrák do mašiny, abych to Voodoo ještě uchladil na plný detaily, proto mě zaráží objektivita redakce LEVEL, která tohle srovnává se SOF a naperou tomu jen 8,4! Tzn. 16 procent nedostatku, které ale nikde v článku nezohlední. Ačkoliv ta stealth akce na začátku, která vás nutí se plížit s trubkou v ruce a žadonit o každej Cent, se po CityTown vytrácí - pamatuji se, že mi tam taky vadilo, že nemužu sbírat zbraně od mrtvol a byl jsem z toho špatnej, stejně tak z upgrade pistolky na magnum nebo rate of fire, ale dnes nad tím nepřemejšlím, protože to má svý pravidla a o tom to je. Soundtrack mi nevadil a patřil tam, navíc rádio jsem mohl kdykoliv vypnout a jedno dokonce celé rozmlátit.

Je to takovej malej zázrak, kterej ve všech ohledech překonává svou dobu a nevázne to ani v hratelnosti, která kombinuje ruzné prvky RPG, adventury a doomovky, zkrátka stačí, když se v tom světě jen pohybujete, a pokud jsem hledal k nějaké hře cestu, tak to bylo v Kingpinovi, králi podsvětí, jen do něj musíte pomalu dorust (my pomalejší).

Pro: Velice chytlavé, štětky, mafiáni, bouchačky a nula procent drog. Kvalita, brutalita atd.

Proti: Nemožnost nastavování pozic zbraní, dostatek munice, možná tuhost nepřátel.

+11
  • PC 85
Kingpin byla v několika směrech poměrně inovativní fps - dalo se tu obírat zmlácený nepřátele o prachy, najímat si pomocníky, kupovat si zbraně v obchodech...k tomu hrál parádní soundtrack od Cypress Hill (a to hip-hop ani nemusím, ale sem se hodil) a skvělá akce je tady.
+8
  • PC 90
Vynikající nadčasová střílečka z ghetta. NPC postavy, které si můžete za pár babek najmout nebo od nich něco pokoupit. Hra měla na tehdejší dobu výborné zpracování ohně. Hrál jsem dvě střílečky: Kingpin a Soldier of Fortune a ač se mi kvůli brutalitě líbil SOF víc nikdy jsem ho nedohrál kvůli nudě a oheň byl zpracován mnohem hůře, ikdyž obě hry běží na Quake II enginu.
Potěšil mne také vynikající soundtrack od Cypress Hill, který se na CD nacházel.

-So what's up, ma'?
-I'll give ya' crowbar for ten bucks.
-I ain't got 'em now.

Pro: Plamenomet, stealth prvky, prvky družiny

Proti: tehdy HW náročnost, obtížnost

+8(9-1)
  • PC 90
Dobrá násilná akce plná špíny a šlapek. Plamenomet!!! a Teˇžkej kulomet. Výborný multy player. Ty jo, to bych si ted z chutí dal znovu.
-8(4-12)