Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS3 80
Téhle hře jsem na začátku moc nevěřil. Myslel jsem, že zdejší hodnocení je jen setkání nostalgiků nebo PlayStation hráčů, kteří moc FPS exkluzivit na svou konzoli nehráli. Hra mě velmi mile překvapila. Má super atmosféru, je zábavná a hlavně se dá v klidu ovládat. I bez pomocného míření. Po tom, co se mi rozbil můj ultimátní ovladač Splitfish jsem se o tom přesvědčil na klasickém ovladači. Vůbec mi to nekazilo pocit z hraní.

Hra totiž hráče nedrtí nějakým zběsilým tempem. Místo toho se ubírá pozvolným krokem. Nemusíte až tak moc rychle mířit. Dokonce je čas zamířit na hlavu protivníka. To je, zvlášť na konci, potřeba, protože nepřátelé jsou čím dál odolnější. Trochu to komplikuje velká nepřesnost některých zbraní. V arzenálu se ale dají najít přesnější kousky. Postupem hrou si můžete vybrat ze čtyř postav.

Vojáka, který má všechny vlastnosti průměrně vyvážené. Rychlou a hbitou ženskou s infračerveným viděním, určenou k tiché likvidaci nepřátel. Má nůž, ale bohužel málo vydrží a neunese moc nábojů. Velký obrněný voják nábojů unese dost. Má pořádný kanón a není moc rychlý. Agent má průměrné vlastnosti, nůž a může se v některých částech dostat nepřátelům do týla. Bohužel také vlastní hodně nepřesnou helgastskou pušku. Není tedy v boji příliš efektivní.

Postavy jsou z mého pohledu bohužel dost nevyvážené. Rychlost je mi k ničemu, když postava nevydrží pár zásahů. Průměrnost může být fajn, když nemáte na výběr. Výhody agenta jsou k ničemu, když k tomu nemáte pořádnou pušku. Ať žije obrněnec s kanónem. Rychlost nepotřebuji a unese nejvíc nábojů. To se hodí, protože všem ostatním vždy dojdou brzy náboje a pak vám stejně nezbývá nic jiného než střílet z té nepřesné helgastské pušky.

Obrněncem jsem procházel docela dlouhou hrou. Scenérie se v jednotlivých lokacích sice trochu recyklovali. Na druhou stranu se lokace střídali a tím pádem i herní prostředí. Sníh, džungle, pláže, poušť, zákopy nebo rozbořené město. Prostředí tady rozhodně není stereotypní. Nepřátelé už trochu jo. Celou dobu střílíte prakticky do jednoho druhu nepřátel s tím rozdílem, že jsou později lépe ozbrojení a obrnění. Inteligence moc nepobrali, ale to vůbec nevadí. Hra mě celou dobu hraní opravdu bavila. Atmosféra je fajn a Helgasti zahlásí každý zásah, který dostali.

Hrou vás provází celý tým a chová se skvěle. Spolubojovníci vám nelezou do rány a když máte na mále, je možné se za ně schovat a oni něco dokážou zastřelit. Kompromis mezi autohealem a lékárničkami je také fajn. Jen je škoda nevýrazného bosse. Bez své mrtvé ochranky vypadá jako ufňukánek, který se moc nebrání a vydrží jako standardní obrněný voják.

♫♫♫

Pro: parťáci v boji, měnící se postředí, zábava od začátku do konce, slušná herní doba, atmosféra

Proti: nevyváženost postav, málo nábojů do spojeneckých zbraní, nepřesné útočné pušky (i s mířením)

+17
  • PS2 75
V roku 2004 v žánru FPS vyšlo mnoho kvalitných hier. Napríklad môžem vymenovať prvý Far Cry, Doom 3 alebo legendárny Half-Life 2. Na tieto hry už playstation 2 výkonovo nestačil. Takže ak si chcel v tej dobe „pskový“ konzolista zahrať nejakú dobrú strieľačku, tak nemal moc na výber. V tom roku čo som si vedomý vyšiel len Call of Duty Finest Hour a Killzone.
Killzone mal v skutku agresívny marketing. Mala to byť odpoveď od Sony na populárnu sériu Halo na poli konzol. Hra nakoniec obdržala dosť rozpačité hodnotenia od renovovaných magazínov ale aj od obyčajných hráčov.

Moje prvé zoznámenie s hrou bolo skvelé. Skvelé intro, ktoré ma pekne namlsalo a ešte lepším soundtrackom, ktoré vytvorilo priam nezabudnuteľnú atmosféru. Hneď v úvode som bol hodený do vojnovej mašinérie, kde som sa mal ubrániť postupujúcim Helghastom. Prvý pocit zo streľby bol úchvatný. V tej dobe som sa s ničím podobným nestretol. Pestrá paleta zbraní, animácie pri ich prebíjaní a aj ich vzhľad bol veľmi príjemný. Trošku neskôr som si všimol, že hlasy parťákov ale aj hellghastov sú nejako v divnej zvukovej kvalite, čo bolo pre mňa dosť rušivý element. Ako som postupoval hrou, tak ma strašne mrzelo, že prostredie je nedostatočne interaktívne. Nič tu nemôžete poriadne zničiť, maximálne pár výbušných bedien a pár skiel a možno zopár predmetov. Keby tam vývojári zakomponovali aj trošku ničiteľné prostredie, tak by to hre strašne prospelo. V prvej štvrtine hry ste väčšinou v interiéroch, ktoré sú moc sterilne a opakujúce textúry, stále rovnaké grafity na stenách tiež moc nepridajú po čase na atmosfére. Našťastie, že keď som si myslel, že hre dochádza dych, tak pekne sa presunula do otvorených priestranstiev. Síce to bolo iba na oko a skutočnosti to bol iba ohraničený rovný koridor, to mi až tak nevadilo. Príjemne prekvapilo rôznorodé prostredie ako džungľa alebo horské plošiny. Džungľa bola strašne, lineárna, bez možnosti sa trocha stratiť a tak. Na konci hry sa tiež pozrieme aj na jedno prekvapivé miesto. Najpamätnejšie boli pre mňa hlavne Escape a New allies.

Ďalej čo stojí za zmienku tak, máte na výber aj z štyroch postáv za ktoré sa dať hrať. Postupne sa sprístupňujú ako postupujete hrou. Každá postava má iný arzenál a aj trošku môže zmeniť štýl hrania. Asi za najviac výraznú považujem Lugera čo je taký fakt dosť hendikepovaný Sam Fisher. Moc ale toho stealthu aj tak sa nedá využiť, lebo vaši kumpáni ťa aj tak prezradia. Stretol som aj dosť divnou umelou inteligenciou, raz Helghasti nereagovali, niekedy vás videli až skoro cez polku mapy. Pár krát sa mi ale aj stalo, že moji „nesmrteľný“ parťáci ma zachránili od mojej istej smrti pri nedostatočnom krytí,, čo bolo dosť príjemné.

Príbeh je dosť predvídateľný a aj strašne nudný. Človek po čase si naň ani nespomenie. Maximálne ma bavilo sledovať vzťahy medzi postavami v mojej partii.

Škoda, že autori nedostatočne využili potenciál čo by hra mohla ponúkať. Vedel by som si predstaviť napríklad využívanie aj vojenskej jazdnej techniky.
Na dnešnú dobu hra príliš zostarla. Nemá nič čo by mohla ponúknuť dnešným hráčom. Môžno ak tak maximálne, kto si chce pripomenúť a vyskúšať éru ps2 hier, ku ktorým sa ako mladý nedostal.
+14
  • PS3 70
Při hraní první mise jsem si nemohl nevzpomenout na Shellshock: Nam '67. Hra běží na stejném enginu a i ten pocit ze střelby je prakticky totožný. Jedná se o solidní retro a donutilo mě to zavzpomínat si na staré časy strávené u kamaráda při paření her na PS2.

Ale nechme nostalgie. Hrál jsem HD verzi, tedy remaster do 720p. Původní Killzone jsem v minulosti nezkoušel, ale Killzone HD vypadá velice solidně i dnes. Nemile mě však překvapily časté propady snímků (např. při pohledu na oheň, ale často i bezdůvodně). Ukazuje to na velice lajdáckou optimalizaci, obzvlášť když víme, co všechno stará PS3 dovede. U hry stavící na precizním ovládání je tohle problém.

Hra se skládá z 11 misí, navíc ještě rozkouskovaných do několika sekvencí rozdělených loadovacími obrazovkami. Zatímco v první polovině jsou tyto sekvence kratší, některé trvají dokonce okolo 5 minut, v pozdější fázi jsou o mnoho delší. Obtížnost je zprvu velice nízká a asi i díky naprosto vypatlané AI jde likvidace Helghastů jedna radost. Někde zhruba v polovině hry ale velmi přituhne. Základní bojovníky nahradí obrněnci, kteří vydrží klidně i celý zásobník z kulometu a zmrdi s granátomety, které jsem až do finální cutscény proklínal. Obtížnost je navíc zvýšena delšími misemi, přičemž některé jsou naprosto bez checkpointu a při neopatrném hraní není problém přijít třeba i o půlhodinový postup. Největší krize přišla v misi v bažinách, kde je obtížnost navíc zvýšena klasickým neduhem, který se objevuje u některých starších 3D her: mlha. Hráč totiž nevidí v mlze nic, AI vidí všechno. Přiletivší granát kdesi z dáli a jistý instakill tak mnohdy opravdu nepotěší.

Kdo čeká bezmyšlenkovitou rychlou FPS, tak bude nejspíš zklamán. Killzone je pomalá hra, kde nebezpečí představuje každý nepřítel, obzvlášť v pokročilých částech hry. Hráč je tlačen do opatrného postupu a preciznosti, což může být někdy u hraní s ovladačem problém. Nehledě na otravně nepřesné zbraně a již zmiňovanou optimalizaci. Naštěstí AI je natolik debilní (srsly, horší AI jsem v akční hře snad neviděl), že se i ty nejtužší situace dají nějakým způsobem zvládnout. Chce to ale určitou trpělivost. Hra se pak odmění parádním pocitem ze střelby (i animace zbraní jsou lahůdkové a nemohl jsem si nevzpomenout na Chasera) a syrovou atmosférou válečného konfliktu, který chvíli připomíná 2. světovou válku, chvíli zase Vietnam a přesto se odehrává na cizí planetě v daleké budoucnosti. Hra se ale velmi drží při zemi a kromě několika výsadkových lodí a zlovolného looku nepřátelských Helghastů to moc sci-fi hru nepřipomíná. Tím je ovšem paradoxně Killzone dost originální.

Potěší proměnné prostředí. Hráč navštíví jak ruiny města, tak třeba lesy, pustiny, polní tábory, džungli, ledové pláně a na závěr mají tvůrci připravené i malé překvapení. Design je zajímavý, občas málo členitý a neinteraktivní, ale to se dá od hry z roku 2004 očekávat. Herní náplň je prakticky jen o střílení, ale při správném dávkování nuda moc nehrozí. Příběh je velmi zapomenutelný a přišel mi i trochu nevyužitý. První Killzone působí spíš jako menší a komornější ochutnávka něčeho většího. Lore má rozhodně na víc.

Abych to shrnul. Chápu ony rozpačité recenze, které hra obdržela. Killzone má skutečně dost nedostatků. Od clunky ovládání a pohybu, určité pomalosti až po vypatlanou AI. Má ale i svá pozitiva. Takhle syrovou válečnou atmosféru hráč ve sci-fi střílečce jen tak nezažije a takhle poctivou a uspokojující střelbu jakbysmet. Kdo se obrní určitou trpělivostí, tak se mu hra odmění velmi dobrým 12h zážitkem ze staré školy.

Pro: syrová atmosféra, pocit ze střelby, hratelnost, solidní délka, vylepšená grafika, rozmanité prostředí

Proti: optimalizace, pitomá AI, občas uměle a neférově zvyšovaná obtížnost (mlha, granátomety, absence checkpointů)

+13