Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Horizon Zero Dawn


Komentáře

« Předchozí Následující »
  • PS4 100
Horizon Zero Dawn je tím typem hry, kvůli kterému stojí za to koupit si celou herní konzoli.

Graficky úžasné, s výbornou hratelností a mistrovsky podaným a postupně odhalovaným příběhem. Bavilo mě zde naprosto všechno, jak prosté plnění loveckých úkolů, sbírání tajemných kovových květin a vyhlídkových bodů, tak postup hlavní misí a vedlejší úkoly. Ale není to jen o tom, že mě to bavilo, to platí pro spoustu dalších her, bavilo mě to tak, že jsem splnila, posbírala a pozabíjela úplně vše, dosáhla stropové úrovně 50 a pak šnečím tempem dohrála druhou polovinu hlavního příběhu, kdy jsem poctivě prolézala každý koutek, četla a poslouchala naprosto všechno, co se dalo - a to všechno proto, že jsem si přála, aby ta hra nikdy neskončila.

Už jenom ten výchozí koncept, kdy jste schopni s lukem a šípem likvidovat robotickou faunu a megafaunu tím, že hledáte jejich slabá místa, kladete pasti a nakonec i objevujete možnosti, jak je ovládnout, je super herní zábava. Navíc je to pěkně rozfázované tak, že ve chvíli, kdy jsem si pomýleně připadala namachrovaně, že umím robotického velociraptora trefit přímo do jeho diodového očka a osedlat si jeden z pasoucích se strojů-kopytníků, tak jsem narazila na nový stroj, ještě silnější a záludnější než ten předchozí. Už jen na základně těžkou obtížnost není možné bezhlavě naběhnout do jakékoliv konfrontace. Když mi dávalo sakra zabrat hejno Glinthawks během šplhání za jednou z banuckých figurek (opět krásně zpracované collectibles, malby na skalách vám říkají, kam máte jít), ještě jsem netušila, že existuje něco, co se zabíjí tak těžko jako Stormbird. Ale časem se vám podaří Aloy vypracovat a vybavit tak, že dá i jeho. Na výběr máte řadu zbraní a vychytávek (různé bomby, provazy na svazování, kulomet na kovové úlomky), ale osobně jsem preferovala jednoduchost - luk se zesílenými šípy, maximálně v kombinaci s tripcasterem. Tento typ šípů dělá hezký zvuk a jak jsem zmiňovala, smysluplným způsobem zrušit obří stroj s pomocí primitivních zbraní je fajn zážitek.

To ale není zdaleka všechno, neboť svět Horizon: Zero Dawn je protkaný nitkami solidního, dojemného a velkolepého příběhu. Jedná se o klasickou šablonu s lehce identifikovatelnými archetypy - nejde zde totiž o nic menšího než o záchranu lidstva - a to hned dvakrát. Aloy je neprávem zavržené, vyvolené dítě vychovávané neprávem zavrženým mentorem, který na závěr Aloyina dovršení dospělosti zemře a nechá ji, aby si se svým osudem poradila sama. Aloy se zaplete do mocenského konfliktu znepřátelených protocivilizací, kdy jedna z nich je výrazně morálně lepší než ta druhá a zároveň zjistí, že celá její existence je cíleným zásahem umělé inteligence, která obnovila a za pomoci dříve hodných strojů teď spravuje celý svět poté, co byl zničen korporátní nenažraností a upřímně řečeno výsostně debilním nápadem vytvořit samoreplikující killer roboty s pohonem na biomasu. Nechybí ani jediná morálně šedé figura v pozadí, která tahá za nitky celého dění.

Zkrátka klasický "vysoký" příběh hrdinka zachraňuje svět, ale velmi detailně, poctivě a krásně zpracovaný. Fakt se mi to hodně hodně líbilo, je to takové mnohavrstevné, dotažené, vymakané. Při toulkách krajinou narazíte na podivnou díru do země, kde cosi produkuje stroje? Časem zjistíte, co to celé znamená. Najdete tajemnou elektronickou věcičku, kterou můžete skenovat okolí -zjistíte, že měla sloužit k učení nové lidské generace než se celý plán mírně pokazil a lidstvo tak musí začínat odznova. Líbil se mi ateismus příběhu (bůh, který vytvořil Aloy je sám lidským výtvorem, Aloy není ani tak vyvolená jako klon; taky paralela Hades/Gaia a Lucifer/bůh). Co mě ale fakt dostalo je moment, kdy Aloy šplhá na místo, kde předtím nikdy nikdo nebyla a přesto je skála pokryta vhodně umístěnými úchyty, tak jak to ve hrách bývá - "Tu cestu jsem už prošel a připravil ti jí," vysvětlí jí Sylens. Hezká maličkost, dobře ilustrující celkovou dotaženost hry.

Na závěr vyčtu hře pár nedostatků: za prvé, veškeré odměny, které jsem dostala, zvlášť ty za sesbírané sety předmětů, ale i ty odměnové krabice za splněné úkoly, mi byly na nic, protože jsem už dávno měla lepší výbavu. Buď koupenou nebo sebranou ze zabitých strojů. S tím souvisí ještě takový sub-nedostatek: ty odměnové krabice jsou absolutní kravina, prostě mi ty věci dejte, proč něco dostat a pak to ještě otevírat. Je to něco na způsob mikrotransakcí formou reward boxů (ve For Honor by za to ti hloupější z hráčů platili), akorát bez transakcí. Nedává to smysl. Druhým nedostatkem byla možnost rychlovýroby nové munice kdykoliv a kdekoliv, třeba během sprintu od protivníka. Na jednu stranu mi to kolikrát zachránilo život, na stranu druhou bych tu nepřipravenost přece jen trochu penalizovala.

Bezpochyby nejotravnější aktivitou ve třetím Zaklínači, který u mě byl jinak taky za 100%, bylo hledání těžko viditelných stop "zaklínačským smyslem," stejně tak mě v ME: Andromedě brzo omrzelo neustálé skenování všeho, co se dalo. V Horizonu je skenování rovněž chvílemi až moc, ale aspoň má během boje praktický smysl a ani to stopování není tak ubíjející jako v Zaklínači, protože stačí jeden sken a máme vyznačenou celou cestu dotyčného. No ale co si budeme povídat, to zpomalení na pomaličkou chůzi, když Aloy skenuje, taky trochu otravuje.... Snad tahle celoplošná skenovací mánie ve hrách vezme rychlý konec. Nebo alespoň výrazné omezení (říkám a odcházím poslušně skenovat mimozemšťany v Prey).

Pro: úchvatná, velkolepá hra po vše stránkách

Proti: odměny mi byly k ničemu :)

+28
  • PS4 90
Čekal jsem, že bude Horizon Zero Dawn dobrá hra, ale až takovou pecku jsem nečekal.

První co mi po dohrání přijde na mysl, je příběh. Už dlouho se mi nestalo, že bych se do příběhu až tak ponořil, je dávkovaný a vyprávěný naprosto perfektně a má i své epické momenty. A čím víc se Aloy dostává ke konci, tím víc je příběh pohlcující a atmosféričtější. Celkově je lore světa zvládnuté na jedničku.

Samotná Aloy je výborně napsaný charakter, navíc má sympatický kukuč a člověk si ji rychle oblíbí. Je bohužel jedním z mála charakterů, ke kterým se dá vybudovat vztah. Vedlejší postavy jsou lehce zapomenutelné, protože jen málokdo dostane více prostoru. Takže mi v hlavě zůstanou jen tři vedlejší charaktery, které mi přišly opravdu zajímavé - Nil, Erend a samozřejmě Sylens.

Vedlejší úkoly jsou fajn, je jich ve výsledku méně než se to může zdát, takže přestože se pak začnou trochu opakovat, nestihne to vadit. Je to taková open world klasika, od výborných až po ty trošku slabší. Hodně se mi líbily výzvy v Hunting Grounds, kde musí člověk na čas zničit specifickým způsobem určené roboty.

Co se týče toho hlavního, tedy souboje s obřími (i menšími) roboty, tak to je nebe. Samotný jsem překvapený z toho, jak mě to baví. I mimo questy jsem si občas jen tak vyrazil na prudící nájezdy na ty největší mechanické stvůry. Hra je i dost dobře vyladěná, i na 50 levelu se musí mít hráč na pozoru a nenechat se obklíčit, pak dokážou zavařit i slabší potvory. Celkově není ale hra nijak přehnaně těžká, při tuhých soubojích stačí přijít jen na správnou strategii.

Co se týče zbraní, luk je naprosto dokonalý, doplňoval jsem ho jen Ropecasterem na létající roboty a Tearblasterem, zbytek, včetně pastí, jen občas.

Vizuál hry je nádherný, jedna z nejhezčích her, co jsem hrál za poslední dobu. Pochválím i hudbu, která nejvíce vynikne při plnění hlavních úkolů.

Trochu mi nesedlo šplhání, stačí mačkat směr a Aloy zvládne vše sama. Výzva 0, navíc jsem měl občas problém najít místo kudy vůbec šplhat, protože podbarvení nešlo vidět, což se stávalo hlavně v noci. Takže jsem často běhal kolem hory jak trubka :D

Štval mě také malý inventář, haraburdí je až moc a docela dost ho člověk i potřebuje ke craftění. Blbé pro lidi jako já, kteří si u hry řeknou: "Jo, tohle raději neprodám, mám jen jeden kus a určitě ho budu potřebovat" a nakonec...nepotřeboval :)

Celkově je Horizon Zero Dawn povedený, výborně hratelný titul se skvělými souboji a úchvatným příběhem.

Pro: Příběh, hratelnost, souboje, grafika, hudba, Aloy

Proti: Malý inventář, málo výrazné vedlejší charaktery, šplhání je trošku meh

+22
  • PS4 --
Kdyby mi někdo řekl, že Horizon vytvořil Ubisoft, věřil bych mu. Loot a crafting tady tvoří jednu z hlavních náplní hry. Mapa je natřískaná k prasknutí a kdo nelootuje, brzy zapláče. Suroviny u obchodníku nejsou nejlevnější a většinou člověk šetří spíše na nový oblek nebo zbraň. Těch je tady jen pár druhů, ale v různých variacích. Např. stealth oblek, útočný oblek a ochranný oblek před živly, každý oblek má několik svých úrovní a je potřeba kupovat každou zvlášť. To samé platí pro zbraně. Nejslabší válečný luk může střílet pouze elektrizující šípy, zatímco druhá úroveň už přidá i výbušné. A tak to pokračuje dál a dál, hráč platí a platí a prakticky nedostane nic moc navíc.

Patřím mezi lidi, kteří nepoužívají Quick travel, protože jej považují za cheatování. Tady jsem se ale k tomu cheatování musel uchýlit asi po 25ti hodinách, kdy už jsem byl opravdu frustrovaný z celkového pohybu po mapě. A to hned z několika důvodů...

1. Hustě rozeseté "pastviště" strojů představují neustálé respawn pointy již vymlácených potvor a aby toho nebylo málo, stroje se spawnují i mimo pastviště. To si takhle, s jazykem na vestě, odstraním strážné roboty u vchodu do Cauldronu a utíkám do města doplnit hojivo. Když se vrátím zpět, stroje tam jsou zase. Vzhledem k vyšší obtížnosti a prakticky stále stejnému vzorci soubojů, je to činnost maximálně stereotypní.

2. Roboti se často jen tak promenádují u hlavních tahů, takže se přesun po svých stane dost otravným.

3. I obyčejný "kůň" je agresivní hovado a když kolem něj proběhnu, mám na krku stádo několika kusů, svítící červeně na Aloyiny natřásající se půlky při úprku.

4. Mapa je vystavěna nevhodně pro delší přesuny. Obsahuje několik choke-pointů, které je potřeba vždy projít. Buď se jedná o město, kvůli kterému ztratím mounta, protože ten do města nesmí a na druhé straně už není k dispozici nebo je tam pastviště a ty prakticky nemám možnost obejít jinak, než soubojem nebo úprkem.

Že autoři nemají zkušenosti s vytvářením otevřeného světa je vidět hned na začátku a táhne se to prakticky po celou dobu hraní. Cestování se brzo stává neskutečně otravnou činností. I to je důvod, proč mě hraní HZD nebavilo na delší časové úseky. Dával jsem si často pauzy, někdy jsem hru úplně odložil i na několik týdnů, než jsem se rozhodl se k ní vrátit. Nyní, po 30ti hodinách, už to odkládám k ledu, protože mě samotné hraní začíná velmi iritovat.

Horizon je krásně vypadající hra, ale její casual zasazení, otravné souboje s luky nekonečné respawny robotů z ní dělají těžko stravitelný open-world, ve kterém je quick travel jedinou možností, jaxe z toho všeho nezbláznit. Bavilo by mě se protloukat divočinou a využívat dostupné zdroje. Prostě takový survival. Ale přesně to Horizon není.
+21
  • PS4 80
Horizon Zero Dawn obsahuje vše, co nemám rád na moderních (nejen) AAA open world hrách - úkoly, které působí jako todo list, crafting, možnost ke všemu přistupovat stealth/akčním stylem, zkušenosti a skilly, špatný pacing, kdy pospícháte zachránit svět, ale mezi tím máte čas si splnit pár výzev v loveckém klubu, filmové hvězdy, které ve většině případů postavu víc zabíjí a samotné hře nijak neprospějí, a samozřejmě samotná zápletka, u které se náhodou stane, že devatenáctiletá holka zachrání svět před zlýma robotama, zatímco se z ní mezi tím stane masový vrah, ale pořád je to klaďas.

I přesto všechno jsem u hry vydržel 50 hodin. A bylo to kvůli třem věcem. První co vás praští do očí je vizuál, který je nádherný a plný kýčovitých západů slunce a ranní mlhy. Ale přiznejme si, kdo z nás nemá rád obrazy Boba Rosse? Druhá věc je soubojový systém, kdy proti vám po většinu hry stojí silnější nepřátele a vy tak musíte přemýšlet a taktizovat. A v neposlední řadě svět, který působí jako živý. Něco se stalo u jedné vesnice? Ano je naprosto normální, že vesnice pět minut cesty dál o té událostí ví.

Ačkoliv je co vytýkat, je toho i hodně co chválit. Poctivá hra, ve které jsem ty dva dny utopil rád.

Pro: svět, grafika, souboje

Proti: většina neduhů dnešních AAA her

+18
  • PS4 80
Z Horizon se vyklubalo velmi příjemné překvapení, které jsem upřímně nečekal. Po nezáživném a velmi standardním úvodu se najednou zjeví krásná hra, kterou je radost prozkoumávat. Skoro jako za mlada!

Zdejší prehistorický svět budoucnosti je úžasně fotogenické místo, které působí obrovsky, ale přitom zůstává příjemně kompaktní. Skvělý cit pro vyvážení (a zřejmě výborně odvedený playtesting) autoři předvádí prakticky ve všech částech hry. Souboje s nádherně provedenými roboty jsou perfektní. Jednoduché rozhovory většinou neruší, když zrovna někdo už po páté dramaticky neumírá. Crafting je natolik primitivní, že sbírání kytiček ani po 50 hodinách nestihne zprotivnět. Jen souboje s lidmi jsou zde tak nějak dopočtu a začnou rychle nudit.

Co ale nenudí je Aloyino postupné objevování minulosti. Z obávané slátaniny se stalo vcelku pěkné scifíčko, které má po většinu času hlavu a patu. Velká škoda, že se jim to nechtělo rozvést v nápaditější finále, které je v rámci originální zápletky dost tuctové. Po celou hru mě taky iritovala přehnaně čistá stylizace, díky které zdejší kmeny a města působí až moc uměle a panenkově. I to ale může být jistá reakce Guerrilly na "temné a drsné" světy jiných dnešních her. Co mi přišlo velmi mdlé jsou postavy a questy. Svým způsobem se jim nedá nic moc vytknout, vše funguje. Rozhovory jsou standardní, náplň questů je standardní, postavy dělají to, co byste očekávali - jsou standardní.

Možná i díky tomu ve mě nakonec Horizon nezanechal tak silný dojem, jak by se z chvály dalo čekat. Je to perfektně udělaná hra a zřejmě výborný start nové série. To je ale tak nějak všechno. Mám pocit, že za půl roku už si na nic z toho nevzpomenu. Jednoduše tam není nic, co by nějak chytlo za srdce a vrylo se do paměti. Pobavit se a zahodit. Trochu smutné.
+16
  • PS4 90
Hned na začátku musím říct, že na Horizon: Zero Dawn jsem se těšil jak malé děcko. Ale nedokázal jsem si ho náležitě užít, to až s druhým průchodem. Z mě neznámých důvodů jsem prostě jantar na zvyknutí si a vstřebání všech herních mechanik. Hned po vydání jsem ale ocenil minimálně vizuální stránku hry a tu příběhovou.

Vzhledem je hra jednoduše fantastická. Bavilo mě objevovat všechna neznámá místa a pokud jste měli pocit, že tu a tam jste ještě nebyli, nebojte, vedlejší nebo hlavní mise vás tam natuty zavedou. Od planin po pouště, sněhem sužované hory nebo zarostlou jungli, to vše tu najdete kolem trosek ze světa minulosti. Velká většina postav je vymodelována skvěle, až na "lip-sync" dabingu postav vedlejších. Neříkám všech, ale člověk si všimne, že je to trochu kostrbaté. A nakonec mechanická monstra. Od prvního Watchera až po Thunderjawa žasnete nad jejich majestátností. Kochání se na ty obry vás prostě neomrzí.

Pokusím se trochu popsat Aloy. Je to mladá holka, hledající odpovědi na tolik otázek. A ty budou jen nabývat. Působí v jistých záležitostech na svůj věk až zvláštně nekompromisně (mise "milenců" na ostrově"), ale zároveň je z ní dost cítit empatie, což se mi docela bije s možností někdy rozhodnout o dialogu "násilně". Tady nevím, jestli by bylo lepší více upravit scénář tak, aby nebylo třeba voleb, nebo jich udělat víc než cca 15 za celou hru. Ale i přesto je to sympatická mladá lovkyně a vy se s ní sžijete a odkrývání tajemství starého světa je rázem aktivita pro dva. Pro Aloy a hráče. A pak tu máme několik velmi zajímavých postav, které napříč průzkumem světa poznáte. Sylens je mysteriózní společník s vlastním příběhem, Erend je jelito jak se patří, pak tu máte ctižádostivou velitelku Sonu nebo Nila, lovce se zálibou v zabíjení. Je jich tu opravdu dost na to, aby byla vaše celá herní doba zaměstnána i něčím jiným než jen tupým sbíráním itemů.

Když jsem se o Horizonu doslechl, hned jsem věděl, že tu hru koupím po vydání. Budete přece hrát za holku z pokolení členících se do kmenů, která bije robosaury lukem! Za tím přece musí být boží příběh! A taky že je. Vlastně s každou novou hlavní misí dostanete jednu odpověď a jednu novou otázku. Dobře, možná jich bude více, ale vzhledem k skvěle propracované futuristické myšlence (která by nemusela být nereálná i pro nás) prostě chcete vědět, proč nemá Aloy matku, proč ji chtěli zabít a nakonec jste v tom až po uši. Těžko se to popisuje, protože jednotlivých fragmentů příběhu je víc než se zdá, ale každý je velmi důležitý a v každém jednom se skrývá menší nebo větší "wow moment".

A teď ta věc, ze které byli nadšeni všichni před vydáním - boj s mechanickými monstry. Je to jedním slovem pecka! Ovladatelnost je strašně příjemná a ničení je zábavné až je to skoro k smíchu. Co je ale pekelně důležité, je se seznámit s dostupným arsenálem a slabinami nepřátel. Věřte, první průchod byl pro mě osinou v prdeli, protože jsem se úplně vysral na Sharpshot Bow, který mechanické části trhá jako nic. No moje chyba, podruhé jsem se už poučil. Což mě taky přivádí k stromu schopností, který jde krásně ruku v ruce se zbraněmi a taktikami zabití. Střelit 3 šípy z "ostrostřeleckého" luku do bolestivých částí Deathbringera prostě chcete. Ono použít zbraň z Thunderjawa přímo na něj je strašně uspokojující a po jeho skolení si fakt připadáte jako Alfa Prime. A taky se sluší říci, že ke konci hry mě více bavilo řezání se s těmi většími potvorami, mělo to lepší grády.

Zbývá vyplnění mapy. Jak už jsem řekl, mise vás provedou téměř všemi kouty, a i když vyšetřování míst činů nesrší originalitou, hlavní pointa misí je prostě zajímavá. Na co ale narážím, jsou sběratelské předměty. Jejich lore může být zajímavý, ale odměna za jejich posbírání je velmi nedostatečná. Nejsou tolik zábavné, jak byste čekali a po nějaké době omrzí. Zvířata na vylepšování batohů a podobně nacházíte po celé mapě a ne jako ve FarCry, kdy je to až otravné. Spíš i přes největší batoh nemáte stále dost místa.

Na poprvé jsem dal 80 %, teď 90 %. Jednoduše jsem docenil všechny zbývající přednosti, které hra nabízí. V souhrnu jsme dostali od Guerrilla Games exkluzivku na PS4, která má zajímavé postavy, šokující příběh, ohromnou krajinu, zábavné souboje a do toho všeho nám hraje povedený soundtrack s několika skvělými skladbami. Možná je 90 % moc, ale když na závěr Aloy našla mamču, obě oči nezůstaly suché. Tomu byl blízko jen třetí Bioshock. A to je co říct. Teď mě čeká DLC a kdo ví... třeba se dočkáme pokračování se zrzavou sympaťačkou.

Pro: Aloy a většina hlavních postav, prostředí, souboj s robosaury, silný a kvalitní příběh, poutavé vedlejší mise, emoce.

Proti: Sbírání sběratelských předmětu časem omrzí, občasný bug, malé batohy, nešťastně řešená možnost volby dialogu

+15(16-1)
  • PS4 65
Naivní kravka Aloy pobíhá po mapě mezi robotickými zvířaty a snaží se hráče přesvědčit, že je to zážitek, o který nemůžou přijít. WONG ON SO MANY LEVELS.

Ale tak vezměme to popořadě. Je to AAA titul, což znamená, že nemůžeme čekat příliš. A musím vyzdvihnout technickou stránku hry. Grafika je skvělá, prostředí se mění, bugy jsou tam minimálně, dokonce bych řekl skoro žádné a souboje dokážou být zábavné, pokud si zapnete vyšší obtížnost. Ta hra funguje, to se jí nedá upřít.

Já začal hrát na ultra hard, protože jsem si za poslední roky zvykl, že AAA hry jsou dělané pro mrňata a že normal je to, co bylo před deseti lety easy. Nicméně tady jsem se spálil a v půlce hry jsem si musel přiznat, že to nedávám. Boje byly ok. Výzva, ale ok. Ovšem to platilo jen pro "první" mapu. Jakmile si to nad mojí hlavu přivandrovali robo-ptáci, měl jsem po ptákách. A také jsem neměl dost peněz na koupi vystřelováku lana.

Po snížení obtížnost na very hard jsem si všiml velkého skoku, co se týkalo soubojů. Hra je najednou o několik řádů snazší. Je to proto, že ultra hard je určeno pro hráče, kteří už hru jednou prošli, mají vybavení a zkušenosti z celé hry a chtějí si zážitek zopakovat. Což by mohlo být u popisu obtížností znatelnější. Ačkoli věřím, že někteří hardcore gameři dali ultra napoprvé.

Nicméně těsně před finále jsem "musel" snížit na hard, protože mi začaly docházet předměty. Je to trochu začarovaný kruh, kdy potřebujete zabít monstra, abyste měli předměty, a potřebujete předměty na to, abyste mohli zabít monstra. Boj je na hard až příliš snadný, ale aspoň jsem využil ty nejobyčejnější šípy (na vyšší obtížnosti jsou prakticky k ničemu). V mžiku jsem měl předmětů a peněz tři zadky. Takže za mě je velký neduh hry nevybalancování různých obtížností.

Pro zajímavost ještě doplním, že celé finále jsem hrál na "story" obtížnost, kdy jste prakticky nesmrtelní a můžete si jen "užívat příběh". Už jsem to chtěl mít prostě rychle za sebou.

Na ultra hard mě to bavilo (a štvalo) nejvíc. Je to survivor, je to těžké, přeběhnout od ohniště k ohništi není žádná sranda a zabere to klidně hodinu. Jeden Watcher je výzva, natož tři. Skolit Sawtootha je opravdu výkon. Ale dá se. A je to super. Bohužel v kombinaci s těžkou obtížností hodně štve respawn nepřátel. Celkově je respawn hodně špatný, častý a přesný (pokaždé jsou na stejném místě stejná zvířata).

Mount je naprosto k ničemu, vůbec nechápu, proč tam tahle funkce je. Je to asi nejlepší "kůň", kterého jsem za poslední dobu ve hrách potkal (do pekla s Tebou, Klepno!), ale v téhle hře nemá smysl. NA KAŽDÉM ROHU JSOU ZKURVENÍ ROBOTI. NA KAŽDÉM! Míst, kde není žádný robo-dlak, je jako šafránu. Navíc musíte pořád sbírat nějaké nesmysly, abyste si craftili další nesmysly, takže neustále sesedáte atd atd. A na jakoukoli nižší obtížnost než ultra hard lze bez omezení cestovat mezi ohništi. Tak k čemu mount? A nejhorší je, že nelze osedlat ty největší potvory. To bylo velké zklamání. Jestli jsem za hru mountul 10 zvířat, je to moc.

Mimochodem to, že není ve hře žádná skutečně velká příšera, je velký špatný, ačkoli jsem to tak trochu čekal. Nenechte se zmást coverem, je lživý.

Override je taky k ničemu, nějak jsem nepochopil proč bych měl nechat bojovat příšery, když tím přijdu o expy. Možná jako odvrácení pozornosti, ale nepoužíval jsem to ani na nejtěžší obtížnost, natož na snazší.

Nicméně musím říct, že bojová složka je skvělá. Trvalo mi, než jsem pochopil co a jak, trvalo mi, než jem získal trošku "skill", trvalo mi, než jsem se přestal bát vylézt z křoví před trojici Watcherů. Jakmile však dojde na boj na blízko, kouzlo mizí, protože máchání oštěpem je fakt debilní. Mimochodem skutečnost, že ani lidé mě nevidí v křoví, i když mi ven čouhá hlava, je hodně velká komedie. Souboje s lidmi jsou jinak fajn, aspoň si člověk nacvičí headshoty na gamepadu.

To, co mi na hře vadilo nejvíc, byla hlavní hrdinka. Charakter jak z devadesátek. Hodná, milá, outlocitná, trošku nasraná a protivná. Motivace pro dělání vedlejších úkolů je jen ta, že hrdinka je sluníčko, které chce každému pomoct. Na to, že si hra hraje na RPG (kterým není), je zde příliš málo voleb pro odpovědi a "tvorbu charakteru". Jediný moment, kdy jsem se dočkal smysluplné reakce, byly ty volby s pěstí.

Writingem je hra špatná. Nebo ne špatná, ale průměrná. Prostě jdi tam, udělej tohle, protože jsi hodná holka co dělá všechno pro všechny. Poslouchej tohohle, ačkoli k tomu nemáš důvod, a dělej přesně to, co chce. A tak dále, všichni to známe. Předkládání příběhu pomocí deníkových a zvukových záznamů (!!!) je tak strašně zastaralý způsob prezentace příběhu, až jsem se musel smát a samozřejmě po čase jsem veškeré logy ignoroval. Vlastně jsem začal přeskakovat i dialogy a cutscény, protože opravdu nebylo o co stát.

Další špatným prvkem je nutnost craftit a lovit ta malá zvířátka. To je opravdu veeeelkej vopruz, hlavně proto, že nikdy nevíte, co z jakého zvířátka vypadne. Navíc mi přišlo komický, že jsem umlátil tři Watchery a pak strávil dvě minuty naháněním zajíce.

Craftění je důvod, proč má hra 60 hodin, přitom kdyby z toho udělali lineární zábavičku na 15, tak jsou všichni spokojení. Horizon je ideální příklad toho proč jsou open worldy špatné. Protože nedávají smysl a jsou přehnaně dlouhé. A co přesn nedává smysl? Tak například kupci. Jsou na naprosto nelogických místech, obklopeni monstry. Jak se tam dostali? Kdo u nich, kromě mě, nakupuje? Nebo ti lovci, kteří jsou pro jistotu nesmrtelní, pobíhají zmateně kolem monster a zabíjejí je. Působí to neskutečně komicky. Hlavně když zjistíte, že tenhle svět zná kulomety a raketomety, ale lovci na příšerky vyrážejí s klacky.

Co se děje jako takového týče, přišel mi vlastně ok. Začátek je fajn, Aloy se snaží vymanit ze společnosti pověrčivých bláznů a má svojí hlavu. Nějak mě nezajímala zápletka kolem apokalypsy, ale nakonec nebyla špatná a kdybych už ze hry nebyl totálně otrávený, asi bych si ji užil. Finální bitka je hustá, jakože fakt hustá, na ultra hard a asi ani very hard si to neumím představit, hlavně co se času týče - i na story mode mi to trvalo tři hodiny.

Podtrženo sečteno, jedná se o nadprůměrnou hru. Kdyby byla skromnější, údernější, lieární, nehrálo by si to na RPG, nemělo to protivnou hrdinku, debilní dialogy, hloupé vedlejší úkoly a nevyprávělo se to pomocí logů, mohlo to být vlastně docela fajn.

Pro: grafika, souboje...

Proti: Aloy, příliš dlouhá herní doba, logy, nudné vedlejší questy...

+14(18-4)
  • PS4 90
Svět Horizonu mě od prvního okamžiku naprosto uchvátil. Po dohrání mi strávený čas ukazuje něco málo přes 110 hodin. Stále nemám dost a už se těším, až vyluxuji i ty poslední zbývající vedlejší mise. Ne, že by byly zrovna nějak zajímavé nebo originální. Vlastně je považuji za nejslabší část celé hry. Poprvé pátrání po ztracené osobě pomocí technického udělátka, které máte ve hře celou dobu v uchu, působí zajímavě, ale po padesáté už to spíš nudí. Stejně tak vybíjení kempů banditů, plění časových úkolů v tak zvaných Hounting grounds nebo plenění zón zasažených korupcí působí dost repetetivně. Od každého z těchto úkolů není zase až tolik, ale nelze se zbavit dojmu, že jde jen o vatu a jak zaplnit obrovský rozsáhlý vět.

Příběh se mi zpočátku hodně líbil. Úvodní a poslední část hry je plná pěkných filmečků, hra má spád a pokud by si takové tempo udržela po celou dobu, nebál bych se jí vysolit stovku. Bohužel i hlavní mise mají občas hluchá místa. Hlavně ve střední části hry se příběh posouvá pouze studováním nahrávek a záznamů lidí z období před pádem civilizace. Navíc spoustu důležitých souvislostí hráč nemá moc šanci hned pochopit, protože je zapotřebí znalosti z okolních poznámek a audio knih, tzv. datapointů. Ty buď vůbec nenaleznete, nebo s určitým zpožděním. A tak se mi často stalo, že jsem začal rozmlouvat s nějakou postavou, ale vůbec jsem neměl tušení, o čem mluví. Navíc jak příběh postupuje, přišel mi víc a víc překombinovaný a nereálný. Informací a událostí, které se staly až do současnosti je zde opravdu dost. Vůbec by nebylo myslím na škodu trochu ho zredukovat, případně citlivěji převyprávět. Samostudium v obsáhlých datapointech mi nepřišlo moc záživné, navíc mi ani nepřišly nějak zvlášť zajímavé.

Přesto jsem si hru vychutnával plnými doušky a úžasným světem jsem se nedokázal za celou dobu hraní dost nabažit. Trávil jsem v něm čas tak moc rád, že i když jsem měl možnost nějaký ten stroj si po čase ochočit a osedlat, raději jsem chodil všude pěšky, abych někde něco nepřehlídnu a mohl si v klidu vychutnávat ty úžasný panoramata, která se přede mnou doslova na každém kroku vynořovala. Vlastně je Horizon první hrou, kde jsem častokrát měl pocit, že jsem narazil na hodně zajímavá místa, která tu prostě jen tak jsou. Neodehrává se v nich žádný příběh, neslouží jen jako kulisa pro nějakou hlavní nebo vedlejší misi a přesto si dali autoři práci a nesmírnou piplačku s každým koutem světa. Až si říkám, jestli to není snad i škoda, mnoha místy prostě jen tak projít, říct si, tady je to pěkný a jít dál. Mapa je tak rozlehlá, pestrá a zajímavá, že hráči se prostě nemá šanci dřív nebo později okoukat a objevování si tady člověk užije opravdu spoustu. Svět působí živě, tu a tam se občas připletu na svých toulkách do probíhající bitvy. Boj obyčejných lidí bránící vesnici před útočícím Behemothy nebo opatrný průchod polní cestou kolem obřího létajícího Stormwindu nedaleko Meridianu. Toulání se prázdnou přírodou v prachové bouři s příjemnou ambientní hudbou za šelestu trávy a kdesi v dáli se ozývajících strojů. To jsou momenty, které mi zůstanou navždy vryty do paměti. Hlavně proto, že spoustu z nich jsem zažil jen a jen já a nikdo jiný, díky tomu, jaké náhodné situace si pro mě hra připravila.

Určitě doporučuji hrát na velkou obtížnost. Hra pak dostává zcela jiný rozměr. Hráč se musí pak víc snažit pochopit a odhalit slabá místa strojů a o to lepší je pak pocit z pokořeného obřího stroje, který hráči po dlouhé bitvě padne k nohám.

Pro: rozsáhlý svět, pestrost strojů a prostředí, úžasný audiovizuál

Proti: vedlejší mise, překombinovaný příběh

+14
  • PS4 90
Hry v otevřeném světě jsou po stránce konzumace času tím největším oříškem. Skrývá se v nich potenciál dech beroucích příběhů a strhujícího vývoje postav, ale vždy se stokrát rozmyslím, než se do jedné z nich vydám a ve většině případů se k tomu ani nikdy neodhodlám. Horizon mi ale něčím učaroval už ve chvíli, kdy jsem z něj zahlédl první screenshot. Postapokalyptický žánr nevyhledávám, přijde mi, že už je tematicky dost vytěžený, ale takovýto kříženec, který se nebojí přidat genetiku, dinosaury, dospívání, lukostřelbu, umělou inteligenci a spoustu dalších věcí, mi učaroval s příslibem něčeho vskutku velkého.

Nejvíc mi z přidaných hodnot přirostl k srdci tribalismus, které se všemi linkami táhne od začátku až do konce. Tradiční Nora, šamansky založení Banuk, oportunističtí Oseram, mocní Carja a samozřejmě i nějací čistokrevní záporáci ze stínů, ti všichni mají v tomto světě místo, ti všichni z něj dělají dokonale fungující mozaiku, kterou jsem chtěl prozkoumávat dál a dál, i za hranice už tak dosti široké a podrobné mapy. Chvíle, kdy Aloy, dosud se pohybující jen v táborech, jeskyních, skalách a divoké přírodě, dorazí do obrovského města Meridian, pro mě znamenala jasný předěl, kdy Horizon přešel z dost dobrého příběhu na pravidelnou dávku emocí, kterou jsem si musel v přesných intervalech aplikovat.

Tenhle svět totiž žije, viditelně dýchá téměř z každé scény a vedlejší postavy, byť místy poněkud šablonovité, z něj dělají svět, do kterého se chci vrátit nejen v DLC, ale i někdy v budoucnu v dalších dílech. Ať je mým protivníkem zdánlivě neškodný Watcher, nevyzpytatelný Sawtooth nebo v pozdějších částech majestátní Thunderjaw, vždy tomu tak je zcela přirozeně a hráč chápe, proč se protivník nachází na tom či onom místě (snad s výjimkou Stalkera, tahle divoká šakalovitá potvora mi pila krev pokaždé, kdy se ozval jeho povědomý varovný signál).

Že drtivá většina robotické divočiny jde hlavní hrdince krvelačně po krku ve chvíli, kdy se k nim neprozřetelně přiblíží na pár metrů, to je věc druhá. Souboje ve hrách stále pokud možno nevyhledávám, nepotřebuju výzvy a proto první hodiny po velkolepém několikahodinovém prologu, tedy první chvíle pohybu ve volné přírodě, mojí vůlí trochu zamávaly. Kam se člověk vrtne, aniž by se ostražitě plížil, tam se objeví otazníček znamenající nepřítele. Postupem času jsem se proto uchýlil ke snadnějším obtížnostem, abych se vůbec dokázal ve hře pravidelně pohybovat. Situací, kdy jsem si chtěl některý večer pořádně zahrát a kvůli tuhosti nepřátel a nedostatku pořádné munice jsem se za hodinu dokázal přesunout jenom na délku tři čtyř ukládacích ohýnků, nebylo málo. To ale beru jako drobnější výtku, než by se snad mohlo zdát. Moc dobře si totiž uvědomuji, že třeba velkolepé taktické divadlo s Rockbreakerem může být pro někoho stejná slast jako pro mě možnost tento souboj zvládnout za pár minut. Přesto obdivuji přerod hlavní postavy po bojové stránce. Když se z dívčiny, která se bála s kopím a lukem vyrazit na cokoli většího, než je Watcher, stal o téměř šedesát herních hodin později bezchybný ostrostřelec s nejrůznějšími pokročilými zbraněmi, téměř mě to dojalo.

Jednu věc mají ale všechny podsložky stejnou. Ať se bojuje s lidmi nebo se stroji, ať se šplhá na Tallnecka nebo na skálu, ať se Aloy brodí sněhem nebo sbíhá z písečné duny, ať prochází jeskyní nebo si propracovává cestu Cauldronem – tam všude je Horizon graficky nejpohlednější hrou, jakou jsem kdy měl tu čest hrát. Několikrát jsem narazil na názor, že jestli někdo váhá s nákupem konzole PS4, měl by pro něj Zero Dawn být jazýčkem na vahách. Rád přisvědčím, že u mě tomu přesně tak bylo – a že ono tvrzení nelhalo.

Pro: Velkolepý ústřední příběh, hlavní postava, bezchybná grafika prostředí, cutscény

Proti: Četnost soubojů, vedlejší mise, ve kterých jde o záchranu někoho, kdo si to nezaslouží

+13(14-1)
  • PS4 75
Horizon Zero Dawn. Nejúspěšnější start IP na PS4. Ale stojí tahle hra opravdu za tolik povyku? Vidím že všichni to tady přirovnávají k open world hrám od Ubisoftu, a nejsou daleko od pravdy. I zde se nachází desítky sbíratelných předmětů, dokonce jsou zde i známé "Synchronizační věže" které poprvé uvedl Assassins Creed. Na rozdíl od Ubi ale každý z těchto sbíratelných předmětů obsahuje i trošku příběhu, a popisuje svět před katastrofou. Teď bych mohl říct něco málo o příběhu, že? Hrajete jako Aloy, dívčina narozená do krutého a divokého post apokalyptického světa, kdy se lidstvo vrátilo k mnohem jednoduššímu, skoro až pravěkému stylu života. Po divočině se místo obvyklých jelenů prohání stáda podivných robotických potvor, jejich rozmanitost sahá od malých jelínků po masivní tyranosaury. Aloy je vyvrhel, svou matku nikdy nepoznala, a její náhradní otec byl vyloučen z kmene za neznámý prohřešek. Co se stalo že je teď celý svět v háji? Jaktože jsou najednou všichni roboti mnohem víc agresivnější? Proč mě chce sakra celý svět zabít?

Řekněme si to na rovinu, celá hra vypadá úžasně, a pokud máte PS4 Pro, tak vypadá ještě líp. Animace jsou krásně plynulé, prostředí jsou uvěřitelná a plná detailů. Hra jede konstantně na 30 FPS, ani jednou jsem si nevšiml nějakého záškubu nebo dynamického rozlišení, což bych u podobně vypadající hry čekal. Roboti vypadají a zní moc hezky, a když je trefujete tak vidíte jak z nich odlétávají součástky. Audiovizuál hry je tedy téměř dokonalý. Téměř. Když budete hrát jenom hlavní příběh, tak si toho nevšimnete, ale ve vedlejších misích jsou animace obličejů špatné. Není to až tak hrozné, ale oproti tomu co hra předvádí při hlavním příběhu je to znatelně méně kvalitní. Také bych vytkl malou rozmanitost soundtracku mimo cutscény. Combat má snad jedinou znělku, a po chvilce mně přestal přidávat na pocitu nebezpečí a přestal jsem ho úplně vnímat.

A nakonec bych se rád zmínil o hratelnosti a světě samotném. Svět se propadl do téměř pravěkého stavu, a lidé žijí lovem robotických strojů a drobnějších živočichů. Po celou hru tedy budete primárně využívat luky, praky a podobné jednodušší zbraně. Z nich nejvíce vyčnívá Ropecaster, který vám umožní přivázat monstrum k zemi a umožní vám buď útěk nebo jednodušší zasažení slabin. Většina zbraní je dobře navržená, bohužel však u sebe můžete mít jen 4 zbraně, a některé zbraně tak možná celou hru nevytáhnete. Roboti jsou jako nepřátelé naprosto geinální, utíkají když mají málo životů, pak se vracejí a napadají vás když máte na kahánku vy. AI je navrženo docela dobře a několikrát mě zahnali do úzkých. Oproti svým robotickým bratříčkům jsou ale lidští nepřátele neskutečně tupí a nudní, takže jsem často raději než nenápadným plížením ničil tábory přímo a velmi akčně. Svět je rozdělen do několika menších sekcí, jímž vždy kraluje nějaká frakce. Tyhle frakce poznáte během hlavních a vedlejších misí, oproti příběhu "před apokalypsou" je ale tenhle příběh o dost méně zajímavý, a tak si mě moc neudržel, navíc si nepamatuji jedinou vedlejši postavu která by stála za to. Ještě bych rád vzpomenul dobré DLC The Frozen Wilds, které přidává nové prostředí a jeden nový a brutální typ robotího nepřítele.

Horizon je velmi solidní hra, se spoustou obsahu, nádhernou grafikou a zajímavým světem. Bohužel mě však několik chybek odrazuje abych téhle hře dal víc než 9/10, jinak se však jedná o produkt s vysokými hodntami. Pro lidi kteří si tohle čtou a přemýšli jestli si hru koupit: zapněte si dynamický HUD, hra pak vypadá mnohem lépe, a nebojte se hrát na nejvyšší obtížnost, není to až taková hrůza.

Pro: Audiovizuál, roboti, střípky příběhu "před koncem", souboje s roboty, zbraně

Proti: Lidští nepřátelé, méně zajímavý příběh v současnosti, charakterový "plochost" Aloy

+12
  • PS4 70
'Jak na nový rok, tak po celý rok!' Jaryn slavnostně zajásal, když si uvědomil, že zas a opět bude chcát proti proudu a trochu hejtovat hru, která je globálně všude po světech a internetech nekončícně adorovaná. Leč nezrobíš nic, neb přestože jsem si vesměs tento Far Cry of the Tomb Raiding Terminator vcelku užil, nějak to za těch celých 40 hodin ne a ne kliknout.

Jedno si ujasněme hned zkraje - nemám sebemenší problém s hraním za ženskou postavu, ostatně původní dobrodružství někdejší Lary Croft již navždy zůstanou mou nejmilejší herní značkou [nestoudný reklamní tampónek - klasický TR není mrtev, ba naopak je živější než kdy předtím; fanouškovské hry se stále vytváří, a příslušné technologie se také stále vyvíjí - check that shit out (v těch posledních dvou dokonce i moje maličkost vystupuje!)], na takovou NOLFovskou Cate taky nedám dopustit, a třeba na E'Laru z Hunted okázale zasněně vzpomínám taky dodnes.

Nicméně Aloy, ta je...oukej, ale doplácí na to, že ji tvůrci samotní hodili půlku Amazonu pod nohy, na určitou tvůrčí lenost, a na hromadu naprosto nepochopitelných designérských rozhodnutí.

Jeden klacek za všechny jest ten, že s výjimkou některých útržků z hlavní příběhové linky, a těch několika málo momentů, při kterých je třeba vybrat mozek-srdíčko-pěst reakci, má Aloy učebnicové vyjadřování. A to myslím tak, že se ono vyjadřování vyrovná předčítání z učebnic na střední. No fakt, schválně, při libovolném vedlejším dialogu zavřete oči a zkuste mi říct, že vás to hned nemrskne zpátky do hodiny angličtiny. Writing i voice acting působí prostě hrozně nepřirozeně, napříč všemi postavami, čemuž nepomáhá ani ta občasně čudná creepy mimika postav, viď Olaro. Dejme tomu, u Aloy bych si to byl ochotný odůvodnit tak, že kombinace dospívání v izolaci (nicméně stejně se nějak někde s někým stihla naučit základy flirtování. Škoda, že ji nikdo nestihl naučit, jak se usmívat, viď Aloy…ok, už dám pokoj) s všechnou tou smrtí, která ji obklopila při matuře, z ní samotné holt udělala robota. To by ale samozřejmě nesměla pak v hlavním příběhu ukazovat tolik emocí. Ve finále tedy víc než cokoliv nekonzistentní.

A nechápejte mě zle, von ten hlavní příběh na tom není zas o tolik líp. Kolem a kolem rozhodně ujde, a závěr byl zpracován vyloženě krásně, ale i on má své průzračně debilně napsané chvilky (kor jedna, u které jsem se musel řechtat na celé sousedství, věčná škoda, že to nemělo být vtipné). Takže ta hlavní linka satanvíjakou konzistencí taky neoplývá.

O hratelnosti v bodech:

Crafting – Kolik potřebujete čuňat, abyste si mohli zvětšit batůžek na obecný vercajk? 25. 18, ze kterých padne jen základní žrádlo; jedno, ze kterého padne epická kost; dalších pět jen na základní žrádlo; a to dvacáté páté, ze kterého konečně padne epická kůže. Mno nevím jak ostatní, ale mě tenhle brutální RNG bubák, který nastavuje šanci na drop toho správného matroše tak na 2% bajvoko, od lovu víc než cokoliv odrazoval. A proč vlastně na batůžek pro obecný vercajk potřebuju kůži prasečí, ale na batůžek pro modifikace už potřebuju kůži liščí? Protože prostě proto, drž hubu a krok cywe. Jinými slovy ne, nevymaxoval jsem kapacitu snad žádného ze zdejších batůžků. Ostatně, když ten vepřový krutolov, který mi zabral bezmála celou hodinu, zvedl kapacitu o dvacet položek, které jsem následně dosyta zaplnil během pěti minut, tak jsem nabral dojmu, že by mi ani ta další úroveň už moc nepomohla. A vůbec, proč v tom je prosatan tolik rozdílných jednotlivých druhů vercajku? Hardcore survival hry hadr. To, jak se tu tahle přemíra pere s lehkostí a intuitivitou rýltajmového kraftění munice, opět nebezpečně přidává na pocitu otravné nekonzistence. Jó, kdybych si mohl chybějící ‘součástky’ někde prostě koupit. Což mi připomíná…

Obchodníci – Všichni mají de facto ten samý sortiment, ať už jde o Břéťu s polorozpadlým stánkem u potoka, nebo o Francoá v luxusní čtvrti luxusního města. Poněkud to podkopává world building, ale budiž. Co mě sere víc je ta skutečnost, že ti byznysmeni, kteří mezi sebou sdílí to samé harampádí (tedy zbraně, hadry, a velmi výrazně omezený obecný vercajk) obchodují hezky bez keců, zatímco ti peprnější, kteří už mají trochu unikátnější nabídku, musí každou mou návštěvu zas a znova obkecávat těmi stejnými plky, furt dokola. Kdyby tvůrci štědře obohatili nějakým tím žbleptem každého z nich, tak mi to nevadí. Kdyby naopak všichni z nich byli němí, tak mi to též nevadí. Vadí mi to v této nekonzistentní podobě, kurňa.

Šplhání a hopsání – Když si odmyslím žlutě zvýrazněné záchytné body, tak se většinově absolutně nedá odhadnout, čeho se Aloy chytí a čeho ne. A když už se chytí, tak je každá vteřina strávená šplháním neskutečně těžkopádná a tak nějak divná. Takže pocitově ‘chceme v naší hře šplhání, ale nevíme jak jej zakomponovat prakticky, tak to místo toho v naší hře bude kontextuálně citlivé, každý šplhatelný šutr bude manuálně vytesán, a celkově toho v té hře bude tak málo, že na už tak divný platforming si hráč ani nestihne zvyknout *thumbs up*’. Nicméně to alespoň znamená, že se tady dá uklouznout, spadnout, a zemřít, čehož si cením.

Skilly – buď jde o nudné pasivy, nebo o takové aktivy, které by Aloy mohla s přehledem umět hned od začátku. Sorry jako, ale investovat tři body, jen abych mohl udělat delší kotrmelec? GG.

Ono v tom vůbec je hromada věcí, které působí, jakoby byly navrženy vyloženě za účelem prodloužení hracího času na úkor byť vzdálené smysluplnosti. Fast travel? Hezky si kup/ušij cestovatelský balíček, jinak val po svých! Případně si kup Zlatý Cestovatelský Balíček, bude tě stát ňáký ten kov, liščí kůži, a tučné maso. Ano, obchodníci si od tebe pochopitelně všechny tyhle živočišné zásoby nadmíru rádi vemou, ale na prodej ti je nenabídnou! Nechce se ti pěšky a balíček nemáš? Tak využij mounta. No jak asi, hezky si hackni pojízdného robosaura a můžeš se projet. Nebo si za čtyři dovednostni body můžeš koupit skill, se kterým si budeš moci již hacknutého mecha kdykoliv přihvízdnout!

Souboje – Okej, mluvme chvilku i o něčem hezkém. Odhadem větší půlka soubojů hru bezpečně drží nad vodou. Menší půlku tvoří extrémně chaotické bordely (jako finální bitka), absolutní shitky (šutrorozbíječi, fok dous eshouls) drtivá většina potyček s třpytojestřáby (neboť každá je nevyhnutelně pokaždé dokonale stejná, a kamera je takřka při každé v naprostém hajzlu) a s lidskými nepřáteli (bo AI na úrovni slunícího se hovna + souboják navržen na boje s poněkud většími tvorečky + i tady je kamera častokrát totální běhna). Tu větší ale tvoří 1v1 s kolosy typu bleskočelisťáka (tearblastem sundat jeho diskanón a tím jej následně penetrovat <3), bouřkoptáka (vylákat přistání na pevnou půdu, ke které ho následně přivázat, a pak jej v nemohoucím stavu zahrnout nálepnými bombičkami <3), apod. Obecně prostoru k určité kreativitě, jak a kterak se této robozvěře zbavovat, je hráči poskytnuto dostatek. Problém spíš spočívá v tom, že iniciativa k nějaké kreativitě je ta tam, jakmile si člověk u každé bestie konečně najde opravdu efektivní taktiku. To u některých robotů žádný problém nevytváří, neboť jich je dostatečně skromného množství na to, aby si konfrontace udrželi zábavnost až do konce, nicméně u většiny těch menších, obyčejnějších potvor je jejich profláklost natolik přestřelena, že v posledních pár hodinách hry jsem už každou oblast jen prosprintovával, anžto se mi ten proces uskočit-tvrdý úder-critical už opravdu nechtělo opakovat.

Svět – Vím, tohle už není úplně o hratelnosti, ale stejně to tu mrsknu jako poslední bod. Krátce po rozehrání jsem si nepřeberně přál, aby ta úvodní oblast nebyla indicií zbytku mapy, ale aby se pak situace razantně zlepšila. Nezlepšila. Celému tomuto světu bolestivě chybí pořádnější smysl pro detail. A já fakt věřím tomu, že kdyby se vysrali na open world, tak by to dopadlo mnohem líp, protože třeba takové Cauldrony jsem si naprosto vychutnal, a cítil jsem v nich přesně ten designérský um, který jaksi ta velká, otevřená plocha postrádala. Města už jsem si neužil – s úrovní detailu na tom nebyla o moc lépe, ale hlavně ta kamera, která se v těchto částech nevysvětlitelně přicucávala na Aloyin mnohocop, mě iritovala do té míry, že jsem pokaždé spěchal zpátky ven. A venku, mno, tam to až na výjimky působilo jako v náhodně vygenerovaném lesíku. :/

Takže tak, nepochopil jsem. Nepochopil jsem, co na tom celej svět tak žere. Nepochopil jsem, proč doteď pořád každej plácá gorilu po zádech za to, jaká dobrá nová IP se jim povedla, a ještě k tomu open world. Pochopil bych, kdyby to byli amatéři, nebo kdyby aspoň ten open world byl k užitku hry/kdyby tento formát využili nějak novátorsky, ale ani jedno není pravda. Vlastně to vnímám hodně podobně, jako kdysi Bioshock – ve světě fenomén, u mě doma jen obyčejný, neškodný nadprůměr na jedno zahrání. A stejně jako u onoho Bioshocku se nemůžu zbavit dojmu, že se někomu zkraje vývoje vylilo na papír kafe, kvůli čemuž se z toho v tomto případě vyprdla open world adventura s kraftěním a levelováním. Kdyby to byla menší, kompaktnější, mechanicky střízlivější a ucelenější neandrtálská variace na prvního Rocksteadovic Batmana, věřím, že by bylo mnohem líp.

Pro: Audiovizuál (tedy grafika a sound design, z hudby si nepamatují ani notu); hlavní příběhová linka; některé souboje jsou parádní; vrchovatě uspokojivá obtížnost (dohráno na Hard); cauldrony

Proti: Side questy, hlavně protože writing a VA v nich dosahují až trapných úrovní špatnosti; nesmyslný RNG v rámci lovu; některé souboje jsou nepříčetně frustrující; věčné problémy s kamerou; UI; herní svět

+11(13-2)
  • PS4 90
Horizon Zero Dawn je zaslouženě opěvovaná hra. Dělá hodně věcí extrémně dobře a novátorsky a chybky tu musí člověk až na výjimky hledat lupou. Jenže když pod lupou začnete objevovat další úžasné věci, je těžké proti Horizonu smýšlet špatně.

Že jde o výjimečnou hru poznáte v momentě, kdy i po desítkách hodinách hraní jste stále ponořeni do tajemství neklišovitého příběhu, zatímco vás hra stále překvapuje novými herními mechanikami a svým světem.

„Příběh“ je tu příběh sám o sobě :). Troufnu si tvrdit, že po určitém učesání by klidně obstál v knižní i filmové podobě. Fakt, kde na časové ose je dění zasazeno, co tomu vše předcházelo, proč, jakým způsobem a z jakých pohnutek se různí lidé zachovali v různých situacích, je neuvěřitelně obohacující. Horizon se pyšní přesně tím typem příběhu, u kterého nahlas přemýšlíte nad motivy charakterů, hledáte morální hranici v situacích, ve kterých byste si nepřáli být a v neposlední řadě vůbec obdivujete, jaké různé dnes aktuální tématiky příběh používá a do jakých rozměrů je rozvíjí a předvídá jejich dopady. A když pak člověk začne v reálném světě slyšet známá vědecká jména zmiňovat závažnost různých hrozeb, která nás v blízké budoucnosti můžou čekat, uvědomíte si, že Horizon není pouze pohádkou, ale teoreticky možným scénářem, byť v mnoha ohledech hodně sci-fi.
A to je věc, kterou je nutno nahlas ocenit, protože z Horizonu si člověk vezme kus zkušeností zpátky do života před obrazovkou.

Skvělý příběh je jedna věc, ale pokud zmrvíte jeho podání, vyšumí jakékoliv pointy do ztracena. Netuším, do jaké míry můžou Guerrilla Games vděčit štěstí, protože jejich předchozí série Killzone je po příběhové stránce strašnej škvár, ale samotné podání příběhu zde dělá polovinu jeho úspěchu. Postupné odhalování a předhazování vodítek hráče s hravou představivostí zamotá do kolotoče teorií a debat s vnitřním já. Není nad to pauznout hru a do potiché prázdné místnosti pronést „Jak je toto sakra možný? To by přece muselo znamenat že … ale tak to být nemůže … to se vylučuje s … „. A takto je hra schopna vás škádlit až do samotného konce. Ale férově. Pokaždé dostanete kousíček mozaiky.

Když pak vidíte, jak do sebe vše začne zapadat do takové míry (a to i věci, o kterých jste vůbec netušily, že mají význam a jsou součástí univerza), žasnete.

Proto mě pak mrzí komentáře jako ten Garretův. http://dbher.cz/k21340 Mrzí mě to kvůli jemu samotnému, protože díky svému mechanickému přístupu ke hře se není schopen do ní ponořit. Věci, co kritizuje, sice jsou v základu herní mechanika, ale mají příběhové důvody. To, že se určité stroje „pasou“ na určitých místech a to, že se tam znovu objevují, ty vidíš jako „nějakej Franta programátor tam blbě nastavil hodnoty respawnu a mě se to blbě hraje protože nechci používat fast travel“. Pokud bys byl ale do hry ponořený, uvidíš stroj a budeš se ptát, proč je tento stroj zrovna zde a proč není jinde? Proč tento stroj migruje z místa na místo? Jaktože se tady ten stroj objevil znovu, když už jsem ho zničil? Proč na mě některý stroj útočí, některý utíká a proč dříve neútočili vůbec? To jsou vše tajemství herního univerza a mají svoje odpovědi. Tohle není žádný generický open world. To, že ty to přiřadíš jako chybu a kvůli tomu to nedohraješ a nedozvíš se to, vidím spíše jako chybu tvého přístupu, než chybu hry. Ale nedávám ti to za zlé, protože hráčský přístup dnes obecně je hrozně pokřivený a hráči hrají hry jak dle šablony. Místo aby pozorovali svět a ptali se, proč věci fungují, jak fungují, tak poslepu běží dle minimapy za vykřičníkem aby nabrali položku do questlogu a dostali nějaké expy... Tohle není role play a postava by se tak nikdy nechovala. Hráč pak přichází o tento specifický typ zážitku. Je na hrách, aby se snažili toto paradigma rozbít a tyhle stereotypy odstraňovat. Horzion se o to částečně snaží svým zajímavým světem, ale musíte mu jít naproti. A to Garret bohužel nešel. Byť myslím, že duší bude RP hráč, protože nepoužívat fast travel vychází z potřeby nezatahovat do gameplaye „systémovost“. Zkus dát hře ještě šanci. Fast travel je ve hře jako kompromis. Protože realita není vždy tak zábavná a cestovat dlouhé trasy stále dokola prostě zábava není.

Příběh sám o sobě k dobré hře ale nestačí. A Horzion se nemá za co stydět. Nabízí jeden z nejhezčích světů k vidění. Ne jen vizuálně ale i obsahem. Bylo na denním pořádku pořád někam lézt, objevovat a pak tam jen tak mlčky stát a rozhlížet se. V Horzionu se kloubí neuvěřitelná technická promyšlenost (shlídněte si nějaká tech videa o hře, taková krása nebyla zadarmo) i umělecký směr. Pokud jako já máte Pro verzi a 4k OLED HDR TV … hodně štěstí při plnění povinností.

Svět zkombinujete s tím, co v něm můžete dělat a rovnou si vemte pěkně dlouhou dovolenou. Prim tu samozřejmě hrají souboje, zbraně a strom dovedností. Je nádhera vidět, že u toho někdo konečně přemýšlel a snažil se udělat věci zajímavými. Už mi lezou krkem samozvaná RPG, kde máte 10 dovedností, které se liší jen barvou a efektem a jejich jediným cílem je dělat zranění. Schopnosti pak neumí nic jiného, než zvyšovat toto zranění o 5%, 10% atd. Tohle pak dělá ze hry matematiku. Zdravím Diablo a tisíce klonů.

V Horzionu drtivá většina zbraní představuje zcela jiný přístup k boji. Doslova! A že těch zbraní není málo. Tyto zbraně jde pak vybavit municí, která ty možnosti dále rozšiřuje. A to vše zkombinujte se stromem schopností, který až na výjimky opravdu přidává možnosti, které mění váš gameplay. Pokud někdo zůstane u základního luku, protože se mu líbí, tak se sakra ochuzuje. Žádná ze zbraní není do počtu. Zkoušel jsem všechny a různě je kombinovat a je to paráda vidět, kolik herních stylů se ve hře schovává. Samozřejmě si pak nějaký styl člověk oblíbí, ale protože samotné stroje, proti kterým bojujete, jsou kapitola sama o sobě a je nutné ke každému přistupovat jinak, tak je prostě dobré taktiku občas změnit. A to nemluvím o dalších věcech jako vylepšení zbraní, různá brnění, jejich vylepšení, pasti, předměty, možnosti stealthu, slabiny nepřátel, mountování a boj, ochočování nepřátel, … a to vše vyladěno, že to žije jedno vedle druhého.

Koukám tu na seznam věcí, o kterých bych chtěl mluvit a které bych chtěl vyzdvihnout. Popsat, jak velký vliv má téměř dokonalé vyhlazování vliv na vjem obrazu, jak Aloy hlavní hrdinka je úžasný charakter, jak líbezná hudba ve hřeje, jak některé efekty jako mlha v údolí dokážou změnit náladu celé scény, jak AI strojů vám dovoluje se opravdu vžít do daného světa, jak…. A dost. Bez šance. Ta hra je tak bohatá, že by bylo šílenství se jí snažit popsat. Naštěstí je bohatá svými mechanikami a u ničeho člověk nemá pocit, že je zahlcován stereotypním obsahem.

Proto jděte a dejte hře šanci. Ponořte se do ní a pokud jste alespoň trošku sci-fi naladěni, přemýšlivý, máte rádi hodnotu v příbězích a rádi zkoušíte originální přístupy v hratelnosti, budete nadmíru potěšení, že těch pár vad na kráse ani nezaregistrujete – podivně rychle se měnící počasí, agresivní LoD (mozek si ale docela rychle zvykne, že ho nevnímá), slabší mimika, nemožnost nastavit dynamiku zvuku, generické vedlejší postavy, …

Pro: hlavní příběh; svět; audiovizuál; promyšlené variabilní souboje; řada herních mechanik;

Proti: mimika; slabší vedlejší linky a postavy;

+11(13-2)
  • PS4 60
Pro mnohé hra roku 2017. A já musím dodat, že asi nehráli poslední Zeldu.

Moje pocity v bodech:
- Lore je dobrý, bavilo mě zjišťovat, co se stalo s původními obyvateli Země. Příběh samotný ale ničím nepřekvapí. Klasika o záchraně světe. A záporák je zlý, protože je zlý. Nuda.
- Aloy je sympatická, ale svým dušínovstvím po čase předvídatelná a nudná.
- Zbraní několik, ale většina z nich je jen do počtu. 95% času budete používat luk, protože je nejúčinnější, nejuniverzálnější a nejužitečnější. Ten zbytek pak budete používat jen pro ozvláštnění vašich herních seancí, abyste zahnali stereotyp a nudu.
- Nepřátelé jsou na každém rohu, kopci, cestě. V kombinaci s jejich rychlým respawnem se jedná o nejotravnější složku hry.
- Proč většina po světe rozesetých poznámek ze staré doby jsou nějaké reklamy na neexistující produkty, které vám o světe nic neřeknou?
- Kterého kreténa napadlo do hry přidat létající potvory? A proč k tomu tedy alespoň nepřizpůsobili gameplay? Ono je totiž logické, že když to lítá a já ne, budu na to střílet ze země, ale jakmile člověk zamíří do vzduchu, kamera se zaboří do trávy a vy nemáte tucha, kam střílíte. Bravo *slow clap*
- Co fakt musím bez keců pochválit jsou dialogy, resp. jejich technické provedení. Obličejová animace je skvělá, hra má dobře zvládnutý pohyb očí a působí to přirozeně, v konverzacích se postavy i hýbou a tak na vás jen blbě nečumí... Málokdy jsem dialogy přeskakoval, třebaže jsem měl titulky již dávno přečtené. Bravo *standing ovation*
- Grafika je jinak úchvatná, ale i na PS4 Pro to jede jen ve 30 fps. Uvítal bych klidně horší grafiku, ale se stabilnějším frameratem.
- Loadingy trvají věčnost!
- Hře by mnohem víc slušel semi-open world, jako byl třeba v rebootované Laře. Open world tady není úplně dobře zmáknutý. Svět je prázdný, cestování je kvůli nepřátelům otravné a svět kromě collectiblů v podobě "to do list" nic nenabízí.
- Když už jsme u toho světa, nezlobil bych se za povedenější parkour, protože obíhat několikrát celou skálu, abych našel ten jeden výstupek, na který můžu vyskočit a který jsem 2x přehlédl, je za trest.
- Čekal jsem ve hře mnohem častější střetnutí nové a původní civilizace.
- Ano Aloy, já vím že mám zapnout Focus, jen to tady chci nejdřív prozkoumat, nemusíš mi to opakovat co 15 vteřin.

Shrnutí:
Jedna z her, kvůli které jsem si konzoli pořizoval a nakonec je to veskrze průměrný titul. Ne špatný, ale ničím zvláštní. Mám za to, že kdyby to nebyla konzolová exkluzivita, nedosáhla by takového renomé. Assassins Creed Origins mi třeba přišel zábavnější a variabilnější.
+11(14-3)
  • PS4 75
HORIZON ZERO DAWN se mi strašně těžce hodnotí. Faktem ale zůstává, že po tolika nadšených ohlasech a recenzí jsem očekával přeci jen o něco více.

Začal bych příběhem, který se odehrává ve dvou rovinách. V té první, současnosti (či velmi daleké budoucnosti chcete-li) jsem se dočkal klasického příběhu o vyvrheli, který nakonec všechny sjednotí. Klasický příběh plný klišé, leč neurážející. Vedlejší úkoly jsem téměř neplnil. Ve výsledku se ukázalo že stejně o moc nepřicházím.
Pak je tu ale druhá linie, odehrávající se v minulosti (nebo ne tak vzdálené budoucnosti chcete-li), v níž objevujete bunkry takzvaných "old ones" a odkrýváte postupně pravdu o zkáze starého světa. A to mě bavilo, hodně. Mnohem více mě zajímalo co se stalo před zkázou, jak to dopadlo s posledními žijícími lidmi, než to, co se dělo hrdinům v současnosti. Hltal jsem doslova každý nalezený záznam, každý střípek informací,

Hlavní postava, Aloy, je klasický morální bezchybný klaďas, u kterého byste hledali kostlivce ve skříni marně. Neříkám že by byla nesympatická, ale působí tak moc dokonale až to pomalu začne nudit. Jak by řekl Just Write, chybí jí „duch“ https://www.youtube.com/watch?time_continue=267&v=vOJmhq-ve2Y )
Ostatní postavy na tom nejsou o moc lépe, jen si prostě budete postupně odškrtávat povinné položky dobrý chlapík, který je ale nucen přidat se ke zlým, jinak mu zabijí rodinu atd., a to se týká i záporných postav.
To ale úplně neplatí pro dva charaktery, se kterými se seznámíte jen přes zápisy v denících a audiovizuálních nahrávkách. Elisabeth a Ted mi přišli i na tak malém kousku mnohem lépe napsané postavy s uvěřitelnějšími motivacemi pro to, co dělají, než celý zbytek osazenstva.

Další kapitolou je svět. Na jednu stranu nádherně vypadající, živoucí, uvěřitelný (pokud přejdeme fakt že poušť a sníh od sebe mohou ležet pár metrů), obydlený zajímavými robotickými dinosaury, na druhou stranu ale obydlený těmi zmíněnými robotickými dinosaury na každém rohu. Chvilkami jsem si připadal, že procházím jen jednotlivými arénami plných nepřátel, kterými se musím probojovat. Žádné poklidné brouzdání ve světě a objevování detailů jako například v Zaklínači 3 či GTA. Tady se cesta většinou smrskla na rychlý sprint před nepřáteli rovnou do cílové destinace. Pak jsem objevil fast travel a nic jiného jsem na přesun už nepoužíval.

Když už ale na nějaký boj došlo, musím říct že jsem si ho užíval. Pokud pomineme fakt, že nejlepší na sejmutí robota je luk a šíp (zajímalo by mě jak by tohle zfilmovali), je celý systém soubojů celkem dobře promyšlený a nabízí vícero možností, jak ho uchopit. Souboje jsou přiměřeně těžké (pokud proti obě nepoštvete celé stádo), dynamické, vyžadující vaši plnou pozornost.
Lze využít i stealth, i když ten byl pro mě někdy spíše k vzteku. Aneb když se na poušti dokážete schovat v trsu vyšší trávy půdorysně metr na metr, ale v džungli plné vysokých kapradin a plno keřů ne.

Výše popsané vypadá, že hru jen kritizuji. Když se na to ale podívám jako na celek, tak musím říct že i přes všechny ty neduhy, nedokonalosti a nedotaženosti, jsem si hru nakonec i užil. Jen se nemůžu zbavit dojmu nevyužitého potenciálu. Tak třeba v dalším díle.

Pro: Historie světa, grafické zpracování, souboje

+9(10-1)
  • PS4 --
Skvělá hra po všech stránkách, velmi zajímavý koncept a má počáteční skepse byla velmi rychle zahnána dobrým gameplayem a úchvatnou stránkou hry. Pcčkáři mohou jen tiše závidět, stejně jako blížící se Red dead redemption 2.

Skvělá grafika, libová hratelnost a ovládání. Výborné úkoly a naprosto epický příběh.
-2(7-9)
  • PS4 95
Horizon Zero Dawn je výborná hra kterou si budete užívat po všech stránkách.

Pro: Příběh, Grafika, Roboti, Souboje,

Proti: Minimum zbraní - na začátku si můžete v podstatě koupit nějaký luk s kterým hru dohrajete bez větších problémů, Crafting je hodně ořezenej...

-3(4-7)