Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Hitman: Absolution


Komentáře

« Předchozí Následující »
  • PC 60
Nový Hitman je pro mě jednou z nejrozporuplnějších her poslední doby. Na jednu stranu se vývojáři snažili vykouzlit hře nadprůměrný grafický kabát, na stranu druhou obměnili pár stealth prvků, které ovšem na rozdíl od stránky grafické nejsou ničím, co by mě ohromilo, ba spíš naopak.

Jak už bylo patrné z trailerů, agent 47 ve svých tichých praktikách trochu přitvrdí a bude mít možnost situaci řešit o něco akčněji než v dílech předchozích a jeho typické silverballerky tak může sem tam vyměnit i za zbraň těžšího kalibru. Tato možnost volby tu sice je, přesto vás však hra logicky žene k postupu tichému a tu i odměňuje bodovým hodnocením a na konci mise pak jakýmsi titulem.

A právě tichý postup doznal jedné zásadní změny, kterou jsem já osobně doslova proklínal. Jak už nejen fandové série Hitman vědí, agent 47 je doslova proslulým mistrem převleků, jejichž častá změna je víceméně nevyhnutelná a je tak klíčem k obejití nepřátel stejného obleku a k celkovému úspěšnému postupu hrou. Nevím, jestli chtěli vývojáři hru udělat více hardcore či nějak zajímavější, ale použití převleku a projití v něm okolo těch, kteří jej používají, tentokrát automaticky neznamená v podstatě nulovou možnost vyzrazení svojí identity. V takovémto případě lze použít tzv. instinkt, který nejčastěji nenápadným zakrytím agentovy tváře mu dočasně znemožní jeho identifikaci prozradit a umožní tak se pohybovat v dané lokaci relativně v klidu. Použitelná dávka tohoto instinktu však není nevyčerpatelná, takže jejím použitím je nutné šetřit, a to i přesto, že po zhruba každé druhé misi je její dávka formou odměny zvyšována. Vezmu-li v úvahu stále omezenou možnost ukládání během jednotlivých misí, pak pohyb po lokacích, kde se to hemží velkým množstvím nepřátel v jednom obleku (typickým příkladem jsou policisté v knihovně), je poměrně problém a je tak nutné provádět častější likvidace, za což vás hra bodově rozhodně neodmění.

Dalším negativním aspektem hry, které mě poněkud zarazilo, je strhávání bodů za omráčení (nikoliv zabití, kde by se to dalo chápat) nepřítele, jehož oblek hodláte použít. Pravdou je, že některé obleky je možné nalézt na různých místech a v klidu je použít, ovšem nutno uvést, že často je takový oblek k mání na tak v misi vzdálených místech, kam se agent 47 ve svém původním obleku prakticky nemá šanci dostat. Je sice velmi milé, že poté, co nepřítelovo tělo ukryjete v kontejneru, dostanete část bodů zpět, ale tento nápad mi už přijde vysloveně úsměvný.

Co mi ovšem přišlo až trapné, je samotné omračování nepřátel za pomoci jejich přiškrcení. Když jsem poprvé zahlédl tuto časově nekonečnou scénu, tak tak jsem zadržel výbuch smíchu a držel agentovi 47 pěsti, aby neupadl do bezvědomí spíše on.

Co dodat? Přes tyto neduhy, které pověstnou kvalitu série Hitman znevažují a které mě často opravdu iritovaly, jsem kupodivu byl zvědavý na vyústění příběhu, který sice není žádným velkým tahounem hry, ale mě zas tak úplně chladným neponechal. Ovšem teprve po odehrání dílu Absolution jsem si nemálo uvědomil, jak předchozí díl Blood Money měl kvality, které jsem možná ne až tak úplně docenil. A za to se mu po dohrání Absolution tak trochu omlouvám.


Pro: grafická stránka, jakžtakž příběh

Proti: stealth novinky a tím krkolomný postup hrou

+34 +35 −1
  • PC --
Vzhledem k negativním reakcím jsem neměl moc chuť se do Absolution pouštět. K mému překvapení to nejenže nebyl průser, ono to bylo fakt dobré!

Nejsem si jistý, jestli bych dokázal hrát na nižší obtížnost než Purist a to né proto, že bych byl nějaký macho-skiller, ale prostě proto, že všechny ty fičury jako rentgenové vidění, GPS, ukazatele nebezpečí nebo neustále vyskakující text čehokoli, by mi dost vadily a nabourávaly atmosféru. Občas to sice bylo mírně frustrující, ale nakonec se mi vždy podařilo hru zahrát tak, jak jsem si představoval.

Jednotlivé mise byly parádní, prostředí se hodně střídalo a několik momentů si budu pamatovat ještě hodně dlouho. Např. takové plížení se v pěstírně marihuany, útěk z hotelu Terminus, Lennyho epilog nebo přestřelky v Dexter Industries... Ad Dexter, parádní záporák. Příběh taky nezklamal a moje zvědavost mě u něj udržela napnutého až do finále.

Ačkoli je Hitmanovo gró v převlecích, je to právě ta nejslabší věc na celé sérii. Převleky totiž nikdy pořádně nefungují. Pamatuju, že i ve dvojce nebo Contracts jsem vztekem házel židlí, když mi „teploměr“ identifikace nepřítelem přetekl poté, co jsem se pohnul o pár centimetrů. V Absolution jsem tuhle věc už vůbec neřešil, bylo mi jasné, že lidé se stejným oblekem mě prostě vždy prokouknou (protože se všichni znají navzájem, to dá rozum) a to i v případě, když mám na sobě oblek speciálních jednotek, kde je člověk zahalený od hlavy až k patě, ale milý 47 si na xicht tu kuklu prostě nedá, protože je děsnej frajer.

Vcelku do-očí-bijcí blbost je změna převleku a ztracení vybavení při přechodu mezi misemi, ačkoli se tyto mise odehrávají na stejném místě. Opravdu mě dokáže vytočit, když jsem napakovaný v dobrém převleku s těžkou zbraní v ruce a po průchodu dveřmi do další mise jsem zpět v saku a pouze s beretama. Stejně tak mě dokázal nasrat počet nepřátel, který byl na Puristu často hodně přestřelený.

V Absolution zůstala spousta „hitmanovin“, ale s klidným svědomím ho můžu postavit vedle stejně skvělého Blood Money. Well done!

✰✰✰✰ / 5
+22
  • PC 70
Hitman Absolution je pro mě tak trochu prokletá hra. Ač jsem minulé díly s agentem 47 v hlavní roli dohrál křížem krážem, některé i vícekrát, do rebootu s přízviskem Absolution jsem se nemohl vůbec dostat. Co za to může?

V první řadě překopaný stealth systém, který využívá nových a dle mého názoru až příliš arkádových mechanismů. Když jsem zkoušel hrát na nižší obtížnost, vadil mi až příliš výrazný HUD, všemožné ukazatele a především nutnost tu a tam využít instinktu, který je vlastně takový až příliš mocný cheat, který lacinou metodou hráče skryje před nepřáteli. Na těžší obtížnost mi hra naopak přišla kvůli ne zcela perfektní znalosti mechanismů až příliš frustrující. S tím se pojí ještě jeden a pro mě naprosto zásadní nedostatek, kvůli kterému jsem raději sklopil uši a hrál na obtížnost normal: save systém.

Upřímně, kdo o tomhle systému ukládání rozhodl a usoudil, že je to dobrej nápad, měl by dostal na holou. Už předchozí díly měly omezené ukládání, ale pouze na počet uložených pozic na misi. Hráč si alespoň mohl hru sejvnout kdy chtěl, kde chtěl a co je nejdůležitější - natrvalo. Tady jsou pouze po lokacích tu a tam schované checkpointy, které nejenže fungují jen pro právě běžící relaci (tzn. po vypnutí hry se uložená pozice smaže), ale hlavně se po loadnutí hra podivně resetuje včetně pozic nepřátel a nikdy jsem netušil, co mě přesně po loadu čeká - co se mi uloží a co ne a jestli mi třeba náhodou něco nezmizí z inventáře. A tohle je důvod, kvůli kterému jsem hru v minulosti několikrát rozehrál a už se k ní po pár misích nevrátil. Hitman byla vždycky hra o blbnutí a o experimentování a tenhle save systém mě od experimentování vyloženě odrazoval a kolikrát jsem raději volil cestu nejmenšího odporu. A to je imo špatně.

Postupně jsem zjistil, že jsou lokace malé a na nižší obtížnost se jimi dá i poměrně lehko a efektivně proběhnout. Konečně jsem se zbavil té počáteční nechutí, začal si hru užívat a nakonec ji během několika dní dohrál. Můžou za to i v pozdějších částech hry daleko zajímavější prostředí a příběh, který docela táhne. Hra vypadá stále naprosto skvěle, je výborně optimalizovaná a ani jednou mi nespadla. Lokace jsou dostatečně rozmanité a často docela nápadité - např. likvidaci speciální jednotky svatých sester v kukuřičném poli v outfitu strašáka jen tak nezapomenu. Podobných momentů má ovšem Hitman Absolution několik a ve výsledku jsem rád, že jsem hře dal další šanci a nakonec ji zdárně dokončil.

Hra mění svobodu za filmovější pojetí, což je trochu dvousečná zbraň. Z dnešního pohledu jsou starší díly již poměrně nepřístupné hardcore kousky a omlazení v podobě určitého zjednodušení a s důrazem na příběh určitě vítám. Jen si říkám, jestli toho zjednodušení není až moc a občas jsem si posteskl, že mi chybí pořádná komplexní lokace, která by v kombinaci s uvěřitelnějšími mechanismy a normálním ukládáním byla zajisté na tomto enginu naprostou bombou. Tak snad příště a vypadá to, že reboot z roku 2016 v tomhle ohledu nezklame.

Pro: prostředí, do určité míry hratelnost, grafika a optimalizace, solidní příběh, uspokojení ze speciálních killů, zábavné dialogy stráží, Ave Maria

Proti: SYSTÉM UKLÁDÁNÍ výrazně nabourává hratelnost, nepřející systém bodování, svérázné stealth mechanismy, čárovej kod přelepenej náplastí

+21
  • PC 90
Ultimátní herní, ale i filmový zážitek. A to nejen díky parádním cutscénám, ale hlavně díky příběhu. Plešatý zabiják s číselným označením "47" se vrátil po šesti letech v plné formě.
V dnešní době přeskriptovaných her jde o opravdové pohlazení po kreativní hráčově duši a po nezbytném počátečním tutorialu už jen zazní: "od teď je vše na tobě, řeš mise dle libosti". To je ten okamžik, kdy nastupuje hráčův "hitmanovský" instinkt a většina fanoušků Hitmana se bude cítit, jakoby Blood Money dohrála předevčírem.

Příběh nebudu kvůli spoilerům moc rozebírat. Snad jen zmíním, že se vše bude točit kolem mladé chráněnkyně Victorie, kterou z nějakých důvodů drží Hitmanova handlerka Diana mimo dosah Agentury. A přesně takový začátek, plný otázek, starých i nových postav, jsem si přál.

Hitman: Absolution je graficky na kvalitativní úrovni her roku 2012. Atraktivních scenérií, nebo chcete-li lokací, je ve hře velké množství a užijete si jak venkov, tak velkoměsto. Ale zase se moc nekochejte západem slunce nebo nasvícenými interiéry, aby vás nemile nepřekvapil kolemdoucí strážce nebo údržbář. Umělá inteligence je na standardní úrovni. Tedy když vás nepřátelé spatří, jdou po vás a neváhají povolat i posily. Naopak když se chováte nenápadně, nevšimnou si nepřátelé ani těch přeplněných beden a skříní omráčenými/zabitými kumpány.

Hitman je především o stealth akci. Ale někdy jsem si vzpomněl na Maxe Paynea a řešil misi jeho metodikou. Například misi, kdy přijelo komando jeptišek k mému hotelu a já měl poté za úkol všechny dámy zlikvidovat. Celou hru jsem odehrál na normální obtížnost, většinu misí jsem končil s hodnocením Veterán, ale i párkrát jako Shadow.

Čím víc se blížil samotný závěr, tím víc jsem chtěl hrát. Finále je parádní, dojde i na příběhové překvapení i závěrečné pomrknutí, které v podstatě slíbí další díl. A teď už jen doufat, že to nebude až za šest let. Každopádně tenhle díl Hitmana považuju za jednu z nejlepších her tohoto roku.

Pro: příběh, tvůrčí řešení misí, atraktivní lokace, grafika, soundtrack, dialogy

Proti: čekání na další díl

+19
  • PC 25
Koukám, že Dánové už v těch herních průserech jak mraky jedou taky... Vykopal jsem tu zmršenost z disku a přemýšlel, jestli už taky nebabičkovatím, jestli fpsky a tráva nebývaly dříve zelenější. Zdali moderní videohry nemají přeci jenom v něčem pravdu.

Jde o to, že Blood Money byla po čertech slušná hra, jejíž unikátní přestrojovací gameplay možná nebyl žádnej objev století, ale fungoval. K tomu kvalitní grafika, level design, a jakýsi áčkový punc byl na světě.

Ten kvalitní háv určitě zůstal, hře je to ovšem piču platné.

Hru, která mě v každym levelu donutí udělat z toho druhý Mogadisho, nepovažuju za kvalitní stealth ani omylem, a pokud autoři ano, měli by si dát nahatý kolečko po lednovým kodaňským náměstí, schoulit se pod sochu malý mořský víly, co tam mají, a z dané tvůrčí kocoviny se vyspinkat.

Hru, která si proces maskování představuje schováním pod jakýsi šestý smysl, kdy agent strčí rypák pod klobouk, než mu dojde charisma nebo tak něco, a je nahranej.

Hru, která si headshot vyloží někdy jako smrt a jindy jako důvod k jakýsi lobotomický křeči, oklepání se a následném utíkání dále.

Hru, která s respawnem na poslednim checkpointu oživí i třikrát a pokaždé jinak zhasnuté nepřátele... eh.

Neupravovat pořád obrovský fotky, asi prodám kompla. Protože v herním světě to nějak stojí za prdel. (Tuto hlášku jsem léta páně 2012 pochytil někde na Uherskohradišťsku.)

Pro: Na rozdíl od školních jídelen v 90. letech mě tenhle kenťák nikdo nenutil dojíst

Proti: Nerealistické, nezábavné, moderně-zlobotomizované a staré fungující principy do hajzlu splachující WHATEVER líbivé maximálně na omak

+18 +27 −9
  • PC 80
Moje první zkušenost Hitmanem sahá do dávné minulosti, ještě ke staré PS2. Po dohledání a kouknutí na youtube jsem zjistil, že to byl Hitman 2: Silent Assassin, z kterého jsem si pamatoval jen část prvního levelu, jelikož dál jsem se ani nedostal a hru odložil. Myslím, že v té době u mě frčel Solid Snake a na to ho je tak někdo nemá. Až rok 2019 se stal další pokusem o pořádné seznámení se sympatický plešatým pánem v slušivém obleku v Hitman: Absolution.

Moje zkušenosti se s stealth hrami jsou opravdu malé, i když mám prolezlý Metal Gear 1-2 snad všemi směry. Od té doby jakoby mi stealth hry nebyly po chuti. Proto jsem Hitmana dlouho přehlížel. Přitom Absolution je skvěle nastaven, že i dřevák jako jsem já si během prvního levelu krásně osahá ovládání a už ve třetím levelu si myslí, že neexistuje tiššího nenápadného nájemného vraha než jsem já, kterého stejně u konce levelu vždy odhalí.

Strat hry začíná v momentě kdy Diana zradí agenturu a jako správný zástupce agentury jdete vyřídit účty. Krytí, plížení, převlékání, tiché zabití to jsou věci které jsou 47 vlastní. Vše perfektně funguje, nenapadá mě věc která by ve hře kolísala. Ze začátku jsem měl trochu obavy z přestřelek, když váš nepřátele odhalí ale opak je pravdou. Přestřelky mě strašně bavily, ani mi nevadilo, když mě u konce levelu odhalili.
Design a rozloha levelu je super, celkově hra graficky vypadá výtečně. Musím říct, že Hitmanovi se daří na všech frontách. Možná by se dalo víc zapracovat na AI ale třeba na vyšší úroveň je to jiné, nemohu soudit.

Verdikt: Hitmana jsem tak dlouho odkládal až jsem skoro zapomněl, že existuje. Přiznám byla to chyba, Hitman Absolution je parádní hra, která mě hodně bavila, herně i dějově. Jediný smutný je, že už dávno nefungují servery a tedy vůbec nefungují kontrakty, celá druhá část hry!!! Chtěl jsem kvůli tomu i dát nižší hodnocení, nemohu splnit nějaké achievementy a tím si prodloužit tuto hru. Ale neudělám to, u Hitmana jsem prostě dobře bavil 80%! Už se těším na další setkání s plešatým elegánem v Hitman.

Pro: Grafika, Ovladání, Stealth / Akce, Děj.

Proti: Kotrakty nefungují.

+17
  • PC 90
O Hitmanovi som už niečo počul a videl, ale osobne sa mi ho nikdy nechcelo hrať. Preto som nevedel do čoho idem. Avšak, hra ma veľmi prekvapila a dokonca ma aj bavila.

Príbeh ma do seba vtiahol od prvých minút a neprastával ma prekvapovať až do samotného konca. Toľko možností čo hra ponúkala bolo neúrekom. Mohli ste ísť celú hru stealth, alebo všetkých zastreliť ba dokonca ste nemuseli zabiť ani muchu (samozrejme okrem hlavných cieľov). Ja som sa vybral cestou stealthu, ale keď sa niečo nevydarilo musel som siahnuť po zbraniach. Niekedy sa mi podarilo prejsť nejakú lokáciu bez zabitia. Ciele, ktoré Hitman musel zabiť bolo dostatočne veľa na to, aby hra neubehla veľmi rýchlo. Mohli ste ich zabiť normálym spôsobom, alebo tak, aby to vyzeralo ako nehoda. Prevliekanie do rôznych prevlekov bolo výborné, najviac ma bavila misia v kukuričnom poli, kde som sa prevliekol za strašiaka. Hneď to malo hororovú atmosféru.

Filmové cutscény boli najlepšie, lebo aspoň tie mi išli nad 60fps. Grafika bola pekná. Soundtrack bol taktiež pekný a počúvateľný. A to nehovorím o atmosfére, ktorá bola vynikajùca a niekdy mi z nej naskočila husia koža. Dialógy boli dobré, len škoda že titulky som si som zapol až v 3/4 hry.

Za poskytnutie kľúča ďakujem Krezovi.

Čo dodať na záver? Hitman ma veľmi prekvapil a preto som mu udelil aj také hodnotenie. Toľko veľa možností čo sa dá v hre robiť, to asi v inej hre nenájdeme.

Pro: Hitman, príbeh, postavy, grafika, soundtrack, atmosféra, veľa možností,...

Proti: Nič dôležité, čo by hru kazilo.

+15
  • PC 75
O této hře nemá smysl se nějak moc rozepisovat po tom co tu bylo napsáno předemnou :). Ale pár poznatků bych sdělit chtěl. Tento titul rozhodně nedělá celé sérii ostudu, jak jsem se někde dočetl. Ano přibyly takové věci, jako je instinkt, který v předchozích dílech nebyl a HC hráči řeknou, že to k této hře nepatří. Ale ono je vše perfektně vybalancované. Když instinkt nechcete, tak stačí hrát na vyšší obtížnost a instinkt zmizí. Pokud chcete zlatou střední cestu, tak máte instinkt jen tak tak, aby Vám poradil v té nejtěžší chvíli, no a pokud jste začátečník, tak stačí hrát na lehkou úroveň a máte tolik instinktu, že to Ctrl můžete držet pořád :).
Pak je tu grafika. Ta je opravdu vymazlená. Malé prostory jsou dokonale zaplněny detaily, vše je krásně nasvíceno. Umělá inteligence není zase tak blbá, jak někdo tvrdí. Lidé okolo Vás si neustále povídají a řeší i zajímavé věci, které Vám mohou pomoci v herním postupu.
Celé řešení vražedných misí má spousty různých řešení. Od opravdu stealth akce, až po prostřílení se k danému cíly. Tím se trošku potvrzuje to nazvání hry masově úspěšná wow hra, ale na druhou stranu, trh je dnes velký a zde je celé to masové řešení tak nějak nenásilně podané.
Abych to uzavřel, tak holohlavý agent mi rozhodně udělal radost a zabavil na hodně dlouho, ale je pravda, že i pár nedostatků se najde. Tím největším je asi stereotypnost celé hry. Ke konci budete celou hru dohrávat už tak trochu z povinnosti, ale to je třeba jen můj pocit :)
+10 +11 −1
  • PC 70
Absolution ... aneb absolutní bezmoc při mém hraní pátého dílu. Hitman je pro mě herní postava numero uno a i přes fakt, že jsem se na nový díl relativně těšil, dostal jsem jen něco … něco herně zvláštního, příběhově prapodivného, technologicky příjemného, přesto Absolution filmovým zpracováním smrdí na hony! Hitman totiž nikdy nebylo zapotřebí prezentovat nikterak filmově – kromě filmového zpracování. Ale popořadě!

Série se u mě pokaždé vyznačovala osobitou hratelností, která je bohužel jaksi „pryč“. Samozřejmě rozumím, že byla potřeba se posunout dále, ale tenhle směr/styl se mě osobně – jako fanouškovi – moc nezamlouval. Stealth je víceméně pryč, až na vyjímky a to jsou asi dvě mise, které se dá splnit stylem „Silent Assassin“. Ostatní jsou buď o náhodě, jak se k cíli dostat, či o vystřílení tupých nepřátel, kteří chodí na stále ta samá místa a tak si stačí počíhat za rohem a headshotovat. Popravdě mne tohle přestalo bavit asi po nějaké čtvrté misi.

Nevím, jak u ostatních obtížnosti, ale na Hard mají nepřátelé neuvěřitelný zrak a i s převlekem se můžu stát, že vás poznají, přitom umělá inteligence celkově není na nikterak zajímavé úrovni. Převleky celkově mi přišly naprosto zbytečné a jejich používání mě spíš iritovalo, i když se našlo několik opravdu zajímavých i s odkazem na předešlé díly.

Kladem u Hitman: Absolution je bezesporu návrat hrdiny, který si dával se svým návratem poměrně na čas. Graficky se tedy jedná o posun vpřed, samozřejmě na úkor některých dalších aspektů, které provázeli Hitmanovy začátky. Předně je nutno konstatovat fakt, že na hudbě nedělal Jesper Kyd. Ne, že by to bylo nějak vidět, ale už samotný fakt poměrně zamrzí. Na druhou stranu potěší fakt, že se vrátil alespoň David Bateson jako hlas hlavního hrdiny, bez kterého si to prostě představit nedokážu.

Hitman nikdy nestál na perfektním příběhu, stačila mu jednoduchá myšlenka, kterou dokázal příkladně využít a s vynikající hratelností se jednalo o zábavu konkurující ve stealth žánru málo čemu – snad jediný konkurující je Sam Fisher.

Absolution: je graficky příjemným návratem oblíbeného zabijáka v saku a s červenou kravatou. Hratelnost je nemotivující, stejně tak jako příběh. Přesto je hrdina takový, jakého ho známe. Welcome back, 47!

Obtížnost: Hardy
Herní doba: 16h
Splněno achievementu: 33/47 (70%)

Pro: grafika, hrstka misí, které se dají zahrát styl Silent Assassin, David Bateson, 47

Proti: zvláštní hratelnost, nemotivující postup, povětšinou přímočarý leveldesign

+10
  • PC 75
Nejsem žádný Hitman fanboy. Mám rád číslo 47, mám rád tu postavu, tu atmosféru, která spojuje všechny díly, ale herně mi to příliš nesedí. Nevypočitatelná AI, výkyvy kvality v každém z dílů, těžkopádnost některých momentů… proto jsem si říkal, že se Hitman: Absolution vydal dobrou cestou, když sáhl po akčnějším stylu hry a trošku se tak proměnil na Sama Fischera v Conviction. Ó, jak jsem se mýlil.

Dodnes si pamatuju ten pocit nejistoty, který ve mně vyvolalo už hlavní menu. Monolog té školačky, kterou celou hru zachraňujete… měl jsem takové tušení, že ho uslyším pokaždé, co se do hlavního menu dostanu (je tomu skutečně tak). Mód Contracts jsem zatím nechal být a jel kampaň (později jsem jej vyzkoušel a dobrý nápad je zabit nezáživnou hratelností).

Začínáme tutorial. Ok, HUD je trošku zbytečně velkej, už teď je jasné, že do ruky můžete vzít jen pár vybraných interaktivních předmětů (cihla, bible, lahev, soška), AI od minulých dílů nikam nepokročila… ups, checkpoint, co to kurva je? Ups, po načtení checkpointu jsou stráže na jiných pozicích, než byly v době uložení. Ups, nemůžu střílet jen jedním silverballerem, ale musím oběma (asi aby to bylo akční).
Hmm, když někoho sejmete do hlavy, hra se zpomalí, takže můžete rychle sejmout někoho dalšího, to vypadá jako něco, co mělo být v hitmanovi už dávno… UPS, MARC AND EXECUTE, DĚLÁTE SI ZE MĚ SRANDU?!

No dobře, třeba to bude mít aspoň dobrej příb… NEJVĚTŠÍ WTF HERNÍ HISTORIE, a to hned v tutorialu. Zvedám se od pc, vypínám hru, koukám na plastovou hitmanovskou postavičku a přesvědčuji sám sebe, že jsem dva litry za sběratelku přece nevyhodil z okna - za hru, která mě znechutí hned v úvodu. Jdu si provětrat hlavu a ještě téhož večera si tutorial projedu znovu. Už vím, co mě čeká, takže je to o něco menší šok. O něco málo. A ačkoli tak trošku doufám, že dříve či později můj čin hra popře, nejistota a strach z naprosto dějově nelogického zvratu ve mně přetrvává až do konce.

Třeba to bude aspoň dobrá akční hra. Nikoli. MaE nefunguje, protože v momentě, kdy ho zapnete, se vaše zorné pole změní, takže občas se stane, že vymplemcáte Instinkt na střílení do sloupu. Hitman je opět děsně prkennej, což nevadilo u stealth hry, ale u akční to je docela překážkou.

Třeba to bude dobrá stealth hra – nebude! Za Silent Assassin nedostanete vůbec nic, jen nějaké body (na které čučíte celou hru a nejdou zmenšit nebo vypnout). Kam zmizel funkční prvek z prvního a čtvrtého dílu (nakupování/vylepšování) zbraní? A některé mise na SA ani dohrát nejdou, protože jsou jen o tom dojít z bodu A do bodu B… hra taky trošku neví, kam patří, jako když místo policistů hledáte schované tělo mrtvé dívky, kupujete si oblek nebo se schováváte v záhonu marihuany.

Hra vykrádá sama sebe, máme tu padající auta z heveru, rybu fugu, triády atd. atd., prostě klasika. Na každém kroku je bedna, do které můžete strčit tělo a ještě sebe, do některých oblastí nemůžete vstoupit, což se dozvíte většinou až v momentě, kdy po vás někdo střílí. To jako vážně? Když přijdu příliš blízko ke stánku v čínské čtvrti, tak se po mně začne střílet? Co kdybych chtěl koupit sushi?

Hra nás cpe tam, kde nás chce mít – přímo nás ponouká k vraždění nevinných policistů, kteří nahlížejí do patra pod sebou a jejichž křik při pádu dolů nepřiláká vůbec, ale vůbec nikoho. AI je tak stupidní, že NPC často stojí před vámi a střílí opačným směrem.

A ten scénář, ten scénář… když jsem byl mladý chlapec a četl, tuším v Reflexu, článek o maskovaných mexických wrestlerech, napadlo mě, že by to mohla být dobrá fanfiction s Hitmanam. Že by na sebe vzal masku wrestlera a vyrazil do ringu zabít svůj potencionální cíl. Ale říkal jsem si „to je blbost, hitman není tak namakanej, aby mu někdo uvěřil, že je wrestler“. Inu, blbost to možná je, ale to nezabránilo tvůrcům vecpat se do hlavy sedmnáctiletého kluka a sesmolit stejně debilní zápletku a navíc ji obohatit o QT event…. uaaa… a navíc, krucipísek, proč je wrestlingová aréna v nějakým leteckým hangáru?
Proč je tu dvacet misí?! Když většina z nich je jen projít x map od A do B.

No… líbily se mi cutscény. Džejář Jůing byl fajn, ta školačka byla kost a nutno říct, že nebýt to hitman, je to docela fajn koukatelný příběh. Bohužel ho zabijí ten úvodní moment a nezachrání jej ani otázka položená na konci hry. Vypadá to, že si hitman z Dallasu nevypůjčil jen JRa, ale také Bobbyho ve sprše…

Pro: grafika (až na ty votřesný efekty, kdy se na hitmanově temeni odráží všechny barvy světa); amtosféra

Proti: nudná hratelnost; systém ukládání; nulová motivace hrát stealth; nulová motivace hrát akčně; jedinou motivací je slabý, ale aspoň hezky prezentovaný příběh;

+10 +15 −5
  • PC 60
Absolution není až tak velkej odklon od předchozích dílů série, jak by se mohlo z některejch recenzí a komentářů zdát. Problém je, že hra se inspiruje přesně v tom, čemu se měla vyhnout. Z jedničky a dvojky tu tak máme lineární "přibližovací" levely, kde jde jen o přesun z bodu A do bodu B, z Blood Money se vrátila trapná obtížnost a tři tuny očividnejch předpřipravenejch smrtících příležitostí na každým kroku.

Je vidět, že s některejma úrovněma si dali tvůrci celkem práci, ale Absolution vůbec nemotivuje k jejich prozkoumání a analýze. K čemu je mi krásná obrovská úroveň s davem lidí, když můj údajně superstráženej cíl chodí každou minutu ochutnávat nikým nestráženej talíř se suši a jako na potvoru deset metrů daleko můžu ze stolu sebrat rybu fugu? Po dvou minutách vymalováno, silent assassin rating, level dokončen.

A takhle je to s celou hrou. Je to ještě triviálnější než už tak značně lobotomizovaný Blood Money, za celou dobu člověk nemá pocit, že by snad přišel na kreativní způsob likvidace. Jen vybírá z naprosto očividný nabídky smrtících atrakcí, kolem kterejch každej cíl dělá pravidelný kolečko. Meh.

Spojuje to jakejsi pokus o příběh, ale je tak pitomej, že ani nemá cenu ho zmiňovat. Docela se povedla atmosféra, která v duchu předchozích dílů působí mírně odtržená od reality. To sérii sluší, ale je to trochu málo.

Nejlepším dílem tak pořád zůstává dvojka, kde hráč musel přece jen projevit aspoň trochu snahy a trpělivosti, aby dosáhl na nejlepší hodnocení. Tady i v Blood Money ho dostane kdokoli naprosto za nic.

Pro: Grafika, částečně atmosféra

Proti: Nízká obtížnost, stojí to na skriptech a ne mechanikách, technický problémy (především loadingy jsou zprasený)

+10
  • PC 75
Již několikrát bylo řečeno, že tohle není Hitman. Napůl souhlasím. Těžké odpoutání od minulých dílů a vytváření nesmyslů v příběhu a postavách dává pocit, že je něco zatraceně špatně. K Absolution musíte mít dost odlišný přístup, pokud si ho chcete užít. Zkuste se prostě odpoutat od předešlých částí Hitmane a dejte tomuto dílu šanci. Není to tak hrozné, jak se zdá. Stále je to z části Hitman, takže převleky a tvoření "nehod" je stále velkou součástí hry. Přesto se až moc tlačí na klasický stealth, který vaše plánování tak trochu ničí a zakládá si na šikovnosti a reakcích. Kazí to dojem, protože vývojáři tímto zůstali na půl cesty k opravdu dobrému dílu. Bohužel je nestranné nucení ke klasickému plížení až příliš patrné. Kouzlo je však pro mě v této hře trochu jinde. Kombinování postupu. Párkrát jsem se vyprdl na skóre a rozhodl jsem se jít dynamickou cestou. Musím uznat, že spojení těchto dvou součástí funguje ještě lépe než ve Splinter cell conviction. Je to svižné a zábavné. Prostě není nad to někomu hodit kudlu do ksichtu a převlíknout se za maskota, který vypadá jako kuře, a při odhalení zpráskat a postřílet nepřátele. A neříkejte, že by se vám to nelíbilo!
Jelikož v předešlých dílech nebyl moc děj, tak square enix zde vytváří filmovou atmosféru. Jak však víme, tak tato firma si zakládá na emocích ve hře, takže volba hrdiny bez emocí je tak trochu no...jak to říct? Blbost? Charakter 47čky tedy neudrželi. Což je škoda vzhledem k barvitosti ostatních postav a celkovému vývoji dějství. Ne že by přímo scénář byl napsaný nějak překvapivě, ale právě to zpracování ve stylu square vám často díky svému černému humoru vykouzlí úsměv na rtech.
Co se týče kontraktů, tak mi přijdou velmi obyčejné. Prostě se snažíte zabít člověka, kterýho uživatel vybere. Na tom není nic špatného. Musíte prostě dosáhnout toho, co člověk - stvořitel zvládnul sám. Díky tomu se ve výsledku tvoří obyčejnost úkolů a cílů. Záleží na vašich prioritách. Jestli je to dobře nebo špatně. Osobně jsem v kontraktech strávil málo času, tak nemohu osobně posoudit. Každopádně musíte být elitní vrahoun.

Pro: Dynamická změna stylu hrání, příběh, postavy, stále kreativní způsoby, jak splnit úkol, střelba má smysl, soundtrack, systém výzev

Proti: málo Hitmanovské, HW požadavky vzhledem ke grafice, mezery v příběhu, velký důraz na klasický stealth, online mode pro mě

+5