Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 100
Kdo by neznal dnes již kultovní hru, jakou je Half-life. Z dnešního pohledu již hlavní enginů, které měli vliv na vývoj dalších her a umožnili společnosti Valve si přijít k pěkné rádce dolarů.

Příběh je zasazen do blízké budoucnosti, coby sedmadvacetiletý fyzik Gordon Freeman dostaneme nabídku ke spolupráci se svým bývalým profesorem Dr. Kleinerem, jelož jsme odborníci na kvantovou fyziku (vytváření portálů) a tak nás zaměstnají na supertajném projektu v laboratořích Black Mesa kdesi v Novém Mexiku .

V den kdy dorazíme, jsme přiděleni k pokusu, kdy zkoumáme záhadný krystal mimozemského původu, jenž využijeme k vytvoření teleportačního portálu.
Tento pokus skončí fiaskem a dojde k narušení časoprostorového kontinua (tzv. resonanční kaskádě), tímto dochází k tvoření a portálů, dopravující na Zemi mimozemské bytosti .

Gordon přežije explozi a to i díky obleku H.E.V (Hazardous Environment).



Freeman se snaži uniknout od těcto nepřátelských organismů ze zamořeného prostředí na povrch.

Při teto cestě budeme používat spoustu palných i energetických zbraní. Přežijeme pouze pokud budeme spolupracovat s příslušníky ochranky, ale hlavně s přeživšími vědci.

Průchodem jednotlivých pasáži však zjistí, že vojáci poslaní na místo jim nejdou na pomoc, ale k zakrytí incidentu a zbavení se všech přeživších.

Gordon se od vědců z komplexu Lambda dozví, že možná našli způsob, jak portál zavřít.

Gordon se vydává na druhý konec základny a společně vypustí raketu se satelitem. V téhle části komplexu Lambda se dozvídá, že portál na druhé straně je otevírán silnou entitou. Gordon se vydá skze portál mimozemskou planetu s organismy nazívaných Xen, kde narazí na Nihilanth. Mimozemský mozek celé mimozemské invaze.

Poté co porazí Nihilantha, Gordon se vrazí zpět, kde ho konfrontuje tajemný muž G-Man.
G-man chce zaměstnat Gordona , avšak pokud Gordon odmítne, bude teleportován do oblasti plné mimozemských vojáků, pro okamžité zabití. Pakliže Gordon přijme nabídku, G-Man mu poblahopřeje, s tím, že se brzy setkají.

Velmi špatně se v tomto případě hledají chyby, neboť jde o hlavní vzor pro FPS dnešní doby.

Rád jsem tak využil tuto příležitost díky letošní výzvě a znovu jsem si zahrál, tuto již ikonickou hru, děkuji.
Nemůžu jinak než hodnotit vysoko.

Pro: Příběh, protivníci, ovládání, obtížnost

Proti: Nedokáži najít byť sebemenší aspekt

+2 +6 −4
  • PC 90
Gordon Freeman má opravdu hodně špatný den. Ráno zaspal a přišel pozdě do práce. Při rutinním experimentu zničil vědecké zařízení za několik miliard. Tahle havárie nejspíš otevřela nějakou časoprostorovou trhlinu, protože se po celém komplexu Black Mesa začaly objevovat mimozemské příšery. Vojáci, co měli zajistit evakuaci vědeckého personálu, místo toho střílejí po všem živém. A kvůli tomu všemu si Gordon ještě nestačil dát ani jedno kafe...

Už uplynulo skoro 25 let od chvíle, kdy brýlatý vědátor vzal do ruky páčidlo a udělal díru do světa 3D stříleček. Half-Life měl totiž něco, co tenkrát bylo ve 3D střílečkách naprosto nevídané - propracovaný příběh vyprávěný pomocí skriptovaných sekvencí přímo v průběhu hry. Do mnoha z nich jste navíc mohli přímo zasáhnout a zachránit své kolegy vědce před jistou smrtí, pokud vám zrovna nestálo v cestě třeba neprůstřelné sklo. Desítky drobných skriptovaných sekvencí pak skvěle dotvářely atmosféru postupné zkázy a neustálého nebezpečí.

Oproti dřívějším střílečkám není hra rozdělena do samostatných levelů, ale do série kapitol skládajících se ze skupiny map, mezi kterými můžete více méně volně přecházet tam a zpět. Někdy se můžete vrátit i do předchozí kapitoly. Záleží jen na tom, kde se tvůrci rozhodli fyzicky zatarasit cestu zpět. Cesta vědeckým komplexem Black Mesa navíc není přímá a některé mapy jsou jen slepé uličky, které musíte navštívit kvůli zmáčknutí pár tlačítek, aby se otevřel nový průchod v jiné mapě. A i když to asi nezní moc zábavně, určitě se nebudete nudit ani cestou tam, ani zpět.

Netradiční je i boj nepřátel mezi sebou, především vojáků proti mimozemšťanům. Jednotlivé typy nepřátel se navíc liší umělou inteligencí. Malí mimozemští krabi nejsou nijak chytří. Mimozemští dělníci metající blesky se umí obstojně krýt, když je zraníte. Vojáci pak spolupracují jako tým a hází granáty, takže ve větších počtech jsou extrémně nebezpeční. Navíc často můžete narazit na přeživší vědce a pracovníky ochranky, kteří vám mohou pomoct v boji a otevřít cestu dál nebo alespoň k zásobám munice.

Arzenál zbraní se většinu hry drží reality, takže zezačátku budete používat jen lehce přikrášlené skutečné pistole, samopal, brokovnici a granáty. V druhé polovině hry ale přijdou na řadu i sci-fi zbraně jak z tajného výzkumu vašich kolegů, tak od mimozemšťanů. Všechny zbraně mají své využití a v boji působí přesně tak, jak by měly. Samotný boj vyžaduje opatrnější přístup než je ve střílečkách obvyklé, protože palbě některých nepřátel nejde uhnout, dá se před ní jen schovat. Ale když máte dost munice a granátů do samopalu s podvěšeným granátometem, můžete si občas dovolit i přestřelku v Rambo stylu.

Původní Half-life za 25 let graficky zastaral, ale na skvělé hratelnosti nic neztratil. Jediná zásadní vada jsou závěrečné levely na mimozemském Xenu, které se autorům opravdu nepovedly. Celkově si tuhle hru musí zahrát každý správný milovník 3D stříleček.

Pro: Design levelů, nepřátelé a jejich umělá inteligence, arzenál zbraní, obrovské množství fanouškovských modifikací

Proti: Dnes už značně zastaralá grafika, Xen

+29
  • PC 90
Chvílemi si říkám, jak jsem na tuto klasiku mohl vůbec zapomenout? No a po těch pár letech jsem si i vzpomněl.

Moje první setkání s touto klasikou bylo někdy v první či druhé třídě, kdy jsme Half-Lifa chodívali hrát ke spolužákovi hned po škole, poněvadž jsme na tu hru prostě nedali dopustit. No a teď? Spousta let uběhlo a bylo potřeba se do dětství vrátit a hru si připomenout. Vše už tu psali kolegové přede mnou, takže si myslím, že opakovat to asi nemá cenu. Vypíchnu jen to nejdůležitější a jak na mě hra působila.

Je pravda, že hodně lidí píše, že ten úvod je velmi dlouhý, což mohu potvrdit. Čekat 20 minut, než můžete konečně začít hru ovládat, může působit trošku depresivně pro ty, co už jsou prostě nedočkaví a chtějí začít hrát. 

No výborně. Tak jsme se dočkali. Vstupujeme do zařízení Black Mesy a ''dobrodružství'' může začít. Již v úvodních lokacích jsem si říkal: Jo, vypadá to skvěle, dočkal jsem se. A dnes se mi to vše vybavilo, když jsem na zemi sebral již velmi staré známé, ale velmi oblíbené a legendární pačídlo. Od té chvíle jsem si vybavil to dětství, které jsme s kamarády u této hry proseděli. No protože s páčidlem přichází velká odpovědnost, to je pravda. 

Další zážitky jsou monstra ve hře. Každý má přeci svého favorita, že? No u mě to bez váhání byl Barnacle, neboli přisáté monstrum na stropě, které vás přitáhne a začne si na vás hodovat. Vždy, když mě toto monstrum chytnulo, lekl jsem se, i když se to třeba opakovalo několikrát dokola. Mohl bych se několikrát opakovat.

A nyní ke hře. Co se mi na hře stále líbí jsou zbraně, což je samozřejmost. Již zmíněné pačídlo (Crowbar), velmi účinná brokovnice, kterou jsem používal velmi často, MP5 na dálku, to samé kuše (Crossbow), mohl bych pokračovat. Dalším plusem je samozřejmě příběh a atmosféra ve hře, které zde prostě nemají chybu, jak psali kolegové přede mnou. 

Co mě naopak trošku vadilo, tak byly občasné lokace, na kterých jsem se zaseknul, dále byl pro mě byla trošku slabší hudební a zvuková stránka. Ovšem za tragédii bych to určitě nepovažoval. 

Bylo pro mě fajn, že jsem se k této hře mohl po několika letech vrátit a připomenout si skvělé dětství, které jsem s kamarády u této hry proseděl a vůbec toho nelituji, poněvadž i po těch pár letech mě ta hra bavila.

Pro: Black Mesa, příběh, atmosféra, zbraně, monstra

Proti: Hudba, fyzika předmětů, dlouhý úvod

+27 +29 −2
  • PC 85
Těžko říct něco objevně nového k této notoricky známé hře, opředené legendami, přispívající diskutéři popsali vše podstatné, takže nejspíš budu papouškovat to, co jiní už poznamenali.

Half-Life je se může zdát klasickou 3D střílečkou, nicméně to, co jí vyčleňuje z masy žánrových kousků je především příběh a jeho zpracování, kdy už samotné intro naznačuje, že se nejedná o tuctovku. Nejde o žádné postupné mise, ale o neuvěřitelný počet navazujících levelů ( na tu dobu ) v bludišti společnosti Black Mesy, plném podivných monster, které se objevily při výměně prostorů s planetou XEN ( trochu jsem si tady vzpomněl na Kingovu a Darabontovu MLHU ) - kam Vás ostatně příběh zavede ( mě ale příliš nebral ).

Aby toho nebylo málo, neohrožují Gordona jen tyto stvůrky, ale musí se vypořádat se zastírajícími příslušníky armády ( za pomocí některých netradičních zbraní ), problémů s unikající párou, elektřinou a několika hlavolamy, které potrápí mozeček - bez jejich vyluštění není možno postoupit dále - takže za mě rozhodně silný nadprůměr a vzhůru za pokořením datadisků - 85 %

Pro: příběh, spousta levelů, hádanky, zbraně

Proti: nic mě nenapadá

+20
  • PC 95
Pokud jste vyrůstali s hrami z devadesátek jako já, nepochybně si pamatujete souboj titánů 3D akčních her z vlastního pohledu: Quake II versus Unreal. Quake II byl dynamičtější s více nepřáteli, Unreal zase rozvážnější, s neuvěřitelnou grafikou, hudbou a v neposlední řade i revoluční AI.

Aby to bylo zajímavější, do pranice se vložila tehdy neznámá firma Valve s jejich titulem Half-Life, který ovšem z mého pohledu zdaleka nesmetl oba kandidáty na nejlepší 3D akční hru devadesátek tak, jak je zde často prezentováno.
Už tenkrát v 98 jsem poslouchal od nadšeného kamaráda jak je ten Half-Life skvělá hra. Už tenkrát v 98 jsem jej rozehrál a skončil někde v kapitole 8-9, tedy zhruba v polovině hry kvůli vyžadovanému skákání. Half-Life není zdaleka klasická 3D akční hra alá Doom, apod. Half-Life mě osobně přijde jako mix 3D akčního walking simulátoru říznutý plošinovkou (skákání vyžadováno) a okořeňený logickými puzzly.

Half-Life umí být velmi působivý. Začátek hry je skvělý, ne-li nejlepší jaký jsem kdy v 3D akčních hrách zažil!. V okamžiku kdy si Gordon Freeman obleče Hazardous EnVironment oblek a začne hrát dynamická hudba, mám okamžitě chuť hodnotit 100% a přidat se do klubu nadšených.
Je zcela na místě, že si Half-Life získal takovou oddanou (místy až nekriticky) základnu fanoušků. Ve své době byl samozřejmě revoluční především filmovým podáním příběhu skrz scripty, interakcí s NPC (vědci, security), spousty skvěle namluvených dialogů, které jsem naneštěstí dříve neocenil pro chabou znalost angličtiny ale o to si je více vychutnal nyní v roce 2020.

Přesto všechno nemohu Half-Life hodnotit absolutní známkou. Pravděpodobně nejvíce mi na hře vadilo a tak trochu stále vadí otravné všudypřítomné skákání (za těch 36 hod jsem si pochopitelně zvykl).
Half-Life je na dnešní poměry velmi dlouhá hra, podobně jako Unreal. Střídající se variabilita prostředí spolu s působivými scripty, securiťáky, vědci, nepřáteli, HECU vojáky i mimozemskými potvorami, včetně různých automatických věží, apod. je taktéž působivá. Možná je trochu škoda, že ve hře je méně hudebního doprovodu, protože místy je hudba skutečně špičková a skvěle se podílí na budování atmosféry.

Grafická stránka hry dokáže místy, především v podzemí kde se nachází bio-hazard materiál, díky nasvícení vykouzlit neopakovatelnou atmosféru. Upřímně na to, že se jedná o notně modifikovaný engine Quake I, to vypadá dobře i v roce 2020. To platí více méně až do okamžiku kdy vylezete do exteriérů jenž jsou silně limitované schopnostmi engine hry. V tomhle je Unreal na světelné míle vpředu.

Možné se po pročtení diskuze ptáte jaký dojem ve mě Half-Life zanechal. Ve finále lepší než jsem čekal, neboť jsem ke hře přistupoval s předsudky. Half-Life je nicméně dokázal rozbít a udělal na mě lepší dojem, než bych si byl kdy ochoten připustit.

Half-Life je místy matoucí, tváři se jako otevřená 3D akční hra, kde lze nalézt různá alternativní řešení postupu, což tak nějak vychází z poměrně realistického prostředí tajné základny ale ve finále je více přímočarý než jsem si byl ochoten připustit. V mém případě to vedlo k celé řade menších nebo větších zdržení a pocitu frustrace.

Líbil se mi zbraňový arzenál, opravdu každá zbraň zde má využití, alternativní módy palby jsou příjemnou třešničkou na dortu. AI úroveň nepřátel, především lidských HECU vojáků není na takové úrovně jako v Unreal (HECU Gordona Freemana nenahánějí po celém komplexu) ale zatopit umí, především ve vyšším počtu a díky hojně využívaným granátům.
Tempo hry se dost střídá, což mě na 3D akční hru úplně nesedí (Doom to umí lépe) ale Half-Life není typická 3D akční hra ze staré školy.

Nakonec jsem projel i Xen, ke kterému jsem zpočátku měl slušný odpor a už, už jsem hru definitivně odložil. Překvapivě mě bavil víc než jsem si byl ochoten připustit. Úplný závěr hry byl pro mě spíše zklamáním, čekal jsem víc.

Přes všechny ty chyby, mě Half-Life mile překvapil a uznávám, že jsem mu trochu křivdil. Je výrazně lepší 3D akční hrou, než byl v mých vzpomínkách z 98. Stále mě dávkoval slušnou porci zábavy, jenž mě motivovala hru dokončit. Asi to nebude úplně naposledy, kdy si Half-Life ať již v původním enginu nebo reinkarnaci představovanou Black Mesa zahraji. Přiznávám se bez mučení a docela se začínám těšit na Half-Life 2.

Pro: variabilita prostředí a nepřátel, filmové podání příběhu a skripty, zbraně, atmosféra, hudební doprovod

Proti: místy dost otravné a vyžadované skákání, pár chyb co nestojí vzhledem k délce hry za řeč, matoucí design levelů vybízející k hledání alternativních cest které ve skutečnosti neexistují :)

+36
  • PC 80
Asi taková povinnost každého hráče si zahrát tuhle hru. V Herní výzvě 2019 jsem si vyzkoušel Half-Life Blue Shift a dostal jsem podobný herní zážitek, ne-li o něco lepší. Hrát to v dnešní moderní době je docela výzva, protože hra vám nedá rozhodně nic zadarmo, lékárničky ani náboje nejsou všude, takže je fajn s nimi šetřit a hlídat si každý život, ukládat pozice, co to jde, abyste pak nemuseli větší část jet znova, skákat na milimetry přesně,. Hratelnost je super i na dnešní dobu, ano nemá to grafiku dnešních her, ale vůbec to nevypadá zle. Jsem rád, že jsem se ke hře dostal a úspěšně zvládl.
+16 +17 −1
  • PC 75
Half-Life se stal legendou už v době svého vydání. Redefinoval žánr FPS a způsobil, že jeho konkurenti ze dne na den zastarali. Každý chtěl ten div vidět na vlastní oči a původní odhad vývojářů o počtu prodaných kusů se díky tomu překonal více než padesátinásobně. Na tomto úspěchu vyrostl moloch, který ovládl online distribuci počítačových her.

Kouzlo Half-Lifu stojí na vtažení hráče do komplexního prostředí a napínavého příběhu. Zápletka rozvíjí klasický motiv čarodějova učně. Vědci přecenili své síly a rozpoutali pohromu, kterou už možná nedokážou zastavit. V tradičních FPS hráč ovládá neohroženého zabijáka, hasícího problémy způsobené jinými. Tentokrát dostal do rukou neozbrojeného teoretického fyzika, který je za vzniklou katastrofu částečně odpovědný, a jeho ambicí je dojít pro pomoc. Kdyby ovšem někdo Half-Life zfilmoval - a hodil by se na to mnohem víc než nešťastný, dvakrát zprzněný DOOM, tak by Gordona Freemana hrál minimálně Bruce Willis, protože se o sebe a situaci dokáže postarat víc než s přehledem. Cesta za záchranou je pořádně svízelná. Je nutné proplést se poničenými laboratořemi, zabíjet zhmotňující se mimozemské potvory a nakonec i lidské protivníky. Někdo důležitý totiž rozhodl, že tenhle průser se musí pohřbít hodně hluboko, a ideálně i se svědky.

Half-Life proslul díky nápaditě využitým skriptům. Ty nejenže vypráví příběh a posilují atmosféru, ale také nutí hráče reagovat na stále se měnící okolí, a v neposlední řadě určují tempo hry. Z poklidného postupu se může vmžiku stát hektická akce, případně zdánlivě bezvýchodnou situaci uklidní deus ex machina. Na rozdíl od nedávno hraného Metra 2033 skripty organicky zapadají do děje a nikdy jsem neměl pocit, že mě hra do něčeho nutí. Svoboda řešení problémů ovšem neexistuje. Nějakou dobu jsem zkoušel rozmanité postupy, ale vždy fungoval jen jeden. Mapy se tváří jako otevřené a tak by se zdálo, že je možné zvolit si svou vlastní cestu. Časem se ukázalo, že cesta vpřed je úzký, do sebe zamotaný koridor. Jen občas je možné odbočit do slepé uličky a získat další munici nebo lékárničky.

Valve má zřejmě fetiš na bedny a na skákání po plošinkách. Sice ne tak velký jako jejich kolegové z Bethesdy, kteří se o pár let dříve vyřádili v Terminator Future Shock, ale i tak jsem strávil spoustu času na hranici propasti plánováním dalšího skoku. V těhle chvílích jsem proklínal nedotažené ovládání. Pohyb vpřed je v základu nastaven na běh, a pro pomalou chůzi je nutné držet další tlačítko. Cesta po úzkých římsách, nebo hopsání po výstupcích tak připomíná balancování na jednokolce. Kvůli setrvačnosti jsem mnohokrát zmizel v hlubině, dolámal se na podlaze, utopil se v radioaktivní tekutině, nebo jen trapně spadl z pracně získané pozice. Bohužel volba přepínání mezi automatickým během a automatickou chůzi chybí, a to jsem ji ve chvílích zoufalství hledal opravdu důkladně. Chybí i tlačítko na stálé skrčení. Pohyb v podřepu je díky tomu dost krkolomný a taktickému hraní to vůbec nesvědčí.

Akční složka je vcelku podařená. Zbraní je na výběr relativně dost a i když dojem ze střelby není bůhvíjak výjimečný, zážitek mi nekazil. Nepřátel je jen pár druhů a mimozemští protivníci jsou hloupí jak necky, ale protože má každý specifický styl útoku, jen tak se neomrzí. Lidští nepřátelé jsou nápaditější. V nouzi utíkají do bezpečí, jsou šikovní s granáty, divoce na sebe gestikulují a křičí povely, čímž zdařile simulují inteligenci. Schopnost spolupráce, nebo vynalézavost jim ale chybí a bez mrknutí oka napochodují jeden po druhém na popravu. Dobývání kulometných hnízd, bráněných oblastí a různých palebných postů je ovšem výzva. Samostatnou kapitolou jsou jacísi bossové oblasti, reprezentovaní velkou potvorou nebo létajícím prostředkem. Většinou jsem na ně musel hledat recept, protože přímočarý útok selhával.

Grafika je stále na slušné úrovni. Laboratoře vypadají skvěle, technické zázemí hůře a venkovní prostory chudě. Mimozemský svět mě moc neohromil a svým designem iritoval, ale vypadá působivě a velice exoticky.

Half-Life má co nabídnout i více než dvacet let od vydání. Ve srovnání se System Shockem 2 a Deus Ex sice zastaral nejvíc, ale i tak působí překvapivě svěžím a moderním dojmem.

Pro: skvělý příběh, atmosféra, nápadité prostředí, nutnost řešit problémy, chytře působící protivníci

Proti: nedotažené ovládání, skákací pasáže, venkovní lokace, hudba

+38
  • PC 95
Dodneška vzpomínám, jaxme v hojném počtu obklopovali nejvýkonnější PC v celé herně a koukali na scénu, kde vědec dává masáž srdce sekuriťákovi... něco tak civilního a dobře rozanimovaného bylo ve střílečce nevídané. Seděli jsme tam a nemohli jsme tomu uvěřit. HL byl výjimečným zjevením a ovlivnil svůj žánr jako málokterá hra.

Změnil vyprávění příběhu ve FPS - vystavěl uvěřitelný svět, do kterého je hráč uvedený dlouhým úvodem bez akce, se spoustou NPC kolem, kteří mluvili a reagovali. Nebyly tady žádné videoanimace, vše se odehrávalo v enginu a za plné kontroly postavy. Levely na sebe plynule navazovaly, s krátkým loadingem mezi jednotlivými úseky a většinou bylo možno se vracet zpět.

Představil první scriptované události, kde hráč sledoval akci, kterou nemohl ovlivnit. Většinou přes sklo nebo v dálce. Přinesl sidekicky (securiťáky), kteří bojovali po hráčově boku. Po přidušení ve vodě se zdraví zase obnovilo na původní hodnotu, oblek mluvil, lékárničky už nebyly jen ležící krabičky s červeným křížem, ale rovnou celé terminály, u kterých bylo potřeba stát a držet klávesu pro doplnění zdraví nebo energie. A po celou tu dobu byl Gordon zranitelný... a to neplatilo jen pro terminály, ale i pro páky nebo ventily.

Průchod hrou už nebyl tak jednoduchý - často nestačilo jen tupě vrazit do dveří, aby se automaticky otevřely. Najednou bylo potřeba mačkat reálně vypadající tlačítka, navádět vědce na oční skenery nebo rovnou používat páčidlo pro vymlácení skleněné výplně. Bylo potřeba využívat ventilační šachty, posouvat bedny pro lepší přístup do vyvýšených míst a využívat prostředí pro další postup.

Určitě už existovaly hry s mechanikou přebíjení zbraní, ale teprve HL představil první animaci s viditelným vsunutím zásobníku nebo nabitím brokovnice po jednotlivých brocích. Raketomet už nebyl jen kanón střílející jednu raketu za druhou - byl to skutečně "raketový vystřelovač", který nejprve raketu vymrštil a teprve potom následoval impozantní zážeh. Samozřejmě s možností laserového navádění. Práce s výbušninami byla zábava, granát měl houpající se pojistku a brokovnice dvouvýstřel!

Už nestačilo je vyprázdnit zásobník do větších nepřátel... bylo potřeba je zabít pomocí enviromentálních puzzlů. A ne, nebudu to srovnávat se stacionárním bossem v Quake, kde stačilo párkrát zmáčknout tlačítko pro uškvaření. Tady bylo nutno vyvinout opravdový effort, utíkat a aktivně hledat řešení. Třeba nastavit na mapě souřadnice pro raketový útok...

Lidští vojáci měli úplně novou, do té doby neviděnou, AI. Schovávali se, utíkali zranění z boje a... házeli granáty! Když na mě letěl můj první granát a přistál mi pod nohama, jen jsem se usmál. Tohle do té doby nikdo jiný neměl... mimochodem to bylo v unikátním demu Uplink, které nebylo obsaženo v původní hře (a to taky nikdo jiný neměl).

Každý krok v HL byl zážitek, za každým rohem čekalo něco nového a zajímavého. Ať už měl člověk husí kůži z headcrabů, cítil lepkavý pocit kolem krku, když si ho přitahoval barnacle nebo bojoval se super agilními special ops, pokaždé to byl skutečný souboj o přežití. Pocit nepřemožitelného alfa s nekonečným arzenálem nahradil survival pocit, napětí a chytře vystavěná atmosféra totálního fuckup vědců z Black Mesa.

Half-Life je kultovní hrou a pochopit jeho status a důležitost vyžaduje pohled optikou tehdejší doby. Není možné jej srovnávat s Quakem, Doomem nebo Unrealem... HL není old-school shooter. Je úplně jiný.
+60
  • PC 100
Toto celé je jeden veľký spoiler, lebo
1. pochybujem, že sa nájde niekto, kto nehral Half-Life
2. kto nehral Half-Life, ten ho už hrať nebude a Black Mesa fanúšik bude hľadať v Black Mesa komentoch a nie tu
3. kto nehral Half-Life, ten nech nečíta tento koment :)

V júli 2018 to bolo 19 rokov (júl 1999), čo som prešiel moju prvú hru. Kamarát mi o nej hovoril v škole, vraj je to o nejakom vedcovi, ktorý príde normálne do práce a potom sa stane niečo zlé. Tento jednoduchý popis ma dosť zaujal. Blbé bolo, že som mal pred sebou týždeň pred maturitou.

Neznalý hrania som zapol hru a okamžite klikol na New Game. Žiadne nastavenie grafiky alebo mapovanie kláves, ja som chcel hrať. Nepoznal som ani strafovanie a tak som to dohral bez neho. Úvodný vláčik považujem za fantastický spôsob uvedenia hráča do hry. Je to pohodové, pokojné, proste cesta do práce a nič nenasvedčuje tomu, že čoskoro bude horšie.

Našiel som svoj H.E.V. oblek a dostavil sa na miesto experimentu, ktorého som sa mal zúčastniť. A potom to prišlo. Rezonančná kaskáda a nepredvídané dôsledky. Prostredie sa drasticky zmenilo a mňa napadlo to, čo by asi napadlo každého normálneho človeka (ale nie hráča !). Chcel som odtiaľ újsť tadiaľ, kadiaľ som prišiel. Ale dvere sa ani nepohli. Ani na prvý ani na druhý a ani na desiaty pokus a šachta, ktorá za sebou ukrývala headcraba pre mňa nebola správna voľba. Taký adrenalín som ešte nikdy nezažil a takto to pokračovalo celú hru. Než som sa dostal ku prvému elektrikovi (Vortiguant), prešli 3 hodiny a bez hanby sa priznávam, že jeho príchod na scénu so mnou poriadne zamával. Pre človeka, ktorý nepoznal výhody 100 hitpointov alebo save/load systém bola každá hrozba nepríjemná a ja som sa jej chcel vyhnúť. Veď Vortiguant sa dokázal presekať cez zatvorené dvere !!! :) Zotrel som pot z čela a išiel som na to.

V tej dobe pre mňa príšerky neboli bezmenné objekty, ktorých som sa rýchlo zbavil, ale reálne nebezpečenstvo, ktoré som bral (takmer) vážne. Práve vďaka Half-Life som si začal dlhú dobu užívať každú desivú situáciu v akejkoľvek hre aj filme. Ideálnym príkladom je behanie šachtami, v ktorých sa vždy na správnom mieste schovával malý headcrab. Alebo potápanie so zmutovanými rybami, ktoré sa dokázali zjaviť z ničoho nič. Ku infarktovým scénam radím aj neuskutočniteľnú pomoc kamarátom kolegom vo výťahu (hneď v úvode), alebo neskôr v hre, keď jeden kolega visel na poslednej priečke rebríka a nebolo mu pomoci. Tieto veľmi presvedčivo urobené skripty výborne dotvárali celú nepríjemnú situáciu.

Každý vedec, ktorého som stretol, mi mohol pomôcť a dostať ma odtiaľ preč (aspoň také bolo moje očakávanie), ale nakoniec zostalo všetko len na mne. Neskôr sa objavili vojaci, ale veľmi rýchlo som pochopil, že nám neprišli pomáhať. O špeciálnych ninja jednotkách platilo to isté. Po pomerne nudnom jazdení vláčikom som bol zrazu v sklade, v ktorom bolo počuť jemné cupitanie. Zaznelo pár tlmených výstrelov a ja som už len videl kmitajúce nožičky môjho vraha. Moje strelecké schopnosti PC hráča nováčika boli proti nim vysoko nedostačujúce, ale moja snaha prežit a batoh s granátmi a mínami mi nakoniec neskôr pomohli.

Veľmi podobné to bolo aj s jednou z najzaujímavejších častí hry – vyriešenie problému s 3-hlavou „kvetinkou“. Každý vie, že pri kvetinke bolo nutné byť čo najtichšie. Čiže pohyb krokom v podrepe alias slimačie tempo. Po pravde, ani ja sám som takmer nedýchal, keď som týmto tempom vyrazil ku najbližším dverám. Teraz sa na tom zabávam, ale vtedy ma takmer porazilo, keď som zistil, že mi v ďalšom postupe bránia 3 drevené latky a zaužívané použitie všemocného páčidla neprichádzalo do úvahy !!! Tak teda otočka, spraviť si odstup, granátom rozbiť dvere, nedýchať, ďalším granátom odohnať kvetinku, nadýchnuť sa a potichu sa vydať ku dverám, kde sa dalo konečne normálne hýbať. Potom som zapol palivo, potichúčky som sa preštrikoval späť ku tlačítku na spustenie raketového motora, aby som zistil, že je ešte potrebný kyslík. Takže znova, nedýchať...
Keď som potom konečne spustil motor a on naozaj zafungoval, spadol mi obrovský kameň zo srdca.
Kameň zo srdca mi naopak nespadol, keď som neskôr v hre prišiel o všetky zbrane a ja som ich musel získať späť. Dnes pomerne bežný (ale nie veľmi vtipný a obľúbený) jav, vtedy veľmi pekná (a nepríjemná) zaujímavosť.

O 27 dní od začatia hrania neskôr som sa dostal na Xen a ukončil som moju nezabudnuteľnú púť (a pokecal som s G-manom). Odvtedy som Half-Life dohral (iba) 4x a 2x som asistoval pri jeho hraní. Naposledy to bolo v auguste 2010 a pýta si to opakované prejdenie, ale to už prenechávam projektu Black Mesa, keď konečne dokončia/dotestujú Xen.

Pro: atmosféra, level dizajn, zvuky, jednoduchý ale dobre spracovaný príbeh

Proti: pre frflošov je to Xen, ale dá sa aj ten (všimli ste si ten rým ? :))

+29
  • PC 90
Dá se k tomuto velkolepému kousku napsat ještě něco, co již nebylo napsáno? Asi ne, tak na vás vybleju jen své pocity, které budou asi lehce rozházené, ale tak to cítím…

Chvíli jsem přemýšlel, jestli první díl pro mě není vlastně ještě lepší jak úspěšnější druhý. Ono by to tak možná i bylo, ale problém je, že jsem sérii Half-Life hrál až v roce 2016, takže ty pocity jsou tímto dost ovlivněny a jen o prsíčka u mě vyhrál druhý díl, ale hned ten první mě uchvátil…

Ve své době to musel být ohromný úkaz a mrzí mě, že jsem si ten pocit, když tohle spustíte na konci devadesátých let na svém milovaném stroji, nemohl užít. Především milovníci příběhů si přišli na své. Vše samozřejmě umocňovalo tehdy neobvyklé množství skriptů, které pomáhaly příběh vyprávět. Unikátní je i to, že není hra rozdělena na mise/kapitoly, ale vlastně celou hru procházíte “na jeden zátah“.

Už když jsem přijížděl do zařízení Black Mesy, tak jsem měl takový zvláštní, pohlcující pocit, který mě pak prováděl celou hrou. Prostě mě ta hra vzala, nepustila, sežvýkala a na konci vyplivla, abych nedočkavě instaloval druhý díl. Svým způsobem to zní obyčejně, nějaká mimozemská invaze, prazvláštní emzáci, do toho vojáci, co chtějí všechno zahladit, pak tam běhá nějaký týpek, který vám vždy o fous uteče, ale celé to prostě dává smysl a má takové čaro, že si to musíte sami ozkoušet, abyste to pochopili.

Atmosféra je prostě silná, ať už uvnitř zařízení BM nebo když se dostanete na planetu Xen (jeden z těch pořádných sakra wow efektů). Vše dokreslejí různé zvuky, hluky, křiky a samozřejmě hudební podkres.

Samozřejmě musím pochválit i fyziku, která byla na tu dobu unikátní. Neopíjím ani zábavný herní mechanismy. Tady si totiž užijete každý jednotlivý výstřel či přetáhnutí nepřítele páčidlem.

Jediné významnější mínus vidím v tom, že Gordon je hrozně neslaná, nemastná postava, což je prostě škoda. Obecně tu postavy až tak silné nejsou a já jsem typ hráče, který tohle pocítí (dobře, G-Man je světlá vyjímka).

Škoda také je, že jsem hru hrál až s tak velkým odstupem, kdy už jsem měl nahráno jinde, jinak by se nejspíš jednalo o mou srdcovku. Tohle si prostě musí zahrát každý i po takových letech. Tečka! .
+26
  • PC 80
Tahle hra zestárla opravdu se ctí - nejde o žádného nemohoucího geronta, a tak spuštění proběhlo bez jediného zaškobrtnutí a grafika ani dnes neurazí. A paradoxně, zrovna tohle HF-u i škodí.

Nedokážu se na něj dívat jako na TU VELKOU VĚC z osmadevadesátého, která změnila vše. Prý přiblížila hry filmům a ukázala cestu stovkám následovníku. Prostě to nejde. Hraju ho dnes a tady a nemůžu ignorovat těch 20 let, co nás dělí od vydání (a díky za ně! Myslím, že tehdy musely být loadingy fakt peklo). Dnes člověk vnímá „uvěřitelné“ prostředí s tuctovou zápletkou. Nepovedený pokus, G-man, alternativní dimenze… to vše jsme už někde viděli (mutanti z The Thing?). Základ hratelnosti - otvírání krabic a utloukání headcrabů mi pak přišlo jako kdyby KFC a lootboxy měly dítě, retardované dítě. Ale je pravda, že na mě to fungovalo a chuť na kuře na grilu jsem opravdu dostal.

Přes tyhle výtky jsem se dobře bavil. Slušná paleta zbraní, rozumně dávkovaná akce a až na závěrečnou návštěvu v jeslích i pěkné lokace. A propadnutí texturami na levandulové pole potěšilo +5%


Pro: stále dobře hratelné, kus "historie"

Proti: v posledních částech dochází hře dech

+28 +32 −4
  • PC 65
HERNÍ VÝZVA 2017 - Kategorie č. 2 - Only the best!

Z dnešního komentáře budu mít trochu rozporuplné pocity. Když vidím hodnocení Half-Life na DH od ostatních hráčů, tak jsem z toho trochu na rozpacích. Většina čísel se vznáší až k nebeským výšinám absolutního hodnocení a já se svým skrovným bodováním 65% si připadám, jako bych bořil idol nebo znesvěcoval svatý chrám.

V mém seznamu her jsem si vždycky označoval vykřičníkem zajímavé nebo důležité tituly (teď v době rozmachu bundlů už to rozhodně nejde) a Half-Life měl samozřejmě plné tři, takže má očekávání byla veliká. Hru jsem před nějakým rokem rozehrál na staré mašině, ale až letošní Herní výzva mě přinutila, jej znovu dorazit komplet od začátku, ať je jeden z mých dávných herních restů pokořen. Navíc jsem při tom zjistil, že jsem jej měl při první seanci v podstatě ze dvou třetin dohraný. Z tohoto pomalého tempa hraní určitě tušíte, že můj zážitek nebyl nikterak závratný. Bohužel, Half-Life byl pro mne zklamáním a moje očekávání převratného zážitku přišla vniveč.

Snad je to tím, že Half-Life se svým pomalejším příběhovým přístupem není pro mne cílovou skupinou jakožto fanouška těch zběsilejších 3D akcí, hlavně tedy Doomu, kterým obvykle absentuje podrobnější story linka. I hlavní hrdina Gordon Freeman mi připadal takový neslaný nemastný. Holt vědátor ve výzkumném centru, bez hory svalů na kostech, s neutrální a ničím nepoutající tváří s brýlemi, navíc mlčící jako hrob s absencí komentářů, natožpak humorných hlášek. Jistě, Half-Life se bere poměrně vážně, ve hře se nicméně musím se svým hrdinou aspoň trochu sžít, měl by mi být něčím sympatický a v tomto případě si užiji i jinak relativně nezajímavý titul. Zde má Half-Life u mě značné rezervy.

Navíc příběh, který se mnozí snaží všemožně vysvětlit a zejména o závěru kolují různé legendy a výklady, mi tak nějak probíhal mezi prsty, aniž bych se nad ním pozastavoval, natož aby mě upoutal. A k tomu ještě G-Man, u něhož mi připadá, že si z něj všichni fanoušci málem sedají na zadek. Pro mě byl pouhým mužem s kufříkem někde se objevující na pozadí. Cožpak o to, story je prezentováno velmi originálním a ve své době neviděným způsobem. Hru uvádí nikoliv filmeček nebo videosekvence, ale přímo v enginu hry se vydáváme na rutinní šichtu do výzkumného centra.

Mimochodem, při druhém rozehrání jsem u úvodu zíval nudou a neškodila by možnost tuto enginovou sekvenci přeskočit. Vedlejší postavy vyskytující se v útrobách komplexu, tedy učenci v podobě Einsteina a členové ochranky, jsou relativně živí a dá se s nimi navazovat krátký dialog, bohužel hra neobsahuje titulky a tudíž jsem smysl konverzací a tím pádem i děje příliš nevnímal. V zásadě jde vlastně o to, dostat se ze základny a následně mimozemšťanům nakopat zadky na jejich vlastní planetě.

Převratný ve své době byl plynulý průběh hrou, kdy nenajdete jednotlivé levely, ale mezi jednotlivými pasážemi hry se objevuje pouze nahrávací obrazovka, na dnešních strojích naštěstí pouze na okamžik. Ve finále mi nicméně průběh hrou splýval v jednolitý koloběh řešení problémů vědců zaseklých na problematických místech. Freeman vše vyřeší, pokaždé v jiném prostředí či jiné části komplexu. Může se posunout dál, aby našel další skupinku meditujících učenců.

Grafika je nadčasová a i když běží na stařičkém a výrazně modifikovaném Quake enginu, vypadá dodnes úhledně a i když postavy neoplývají velikým počtem polygonů, je i dnes koukatelná. Bohužel mi nesedla barva kurzoru splývajícího s okolím a bohužel nikde v nastaveních nebyla možnost jeho kolorování změnit (jak jsem zvyklý u portů Doomu, na tohle soudruzi z Valve ještě asi nepřišli), tudíž se střílelo poměrně špatně. Rozhodl jsem se zatnout zuby, použít originál a nevyužít některé z řešení, které kolegové nabídli v diskusi. Naštěstí hra disponuje automatickým zaměřováním cílů, což trochu kompenzovalo tento dyskomfort.

Hudba se ztrácela na pozadí industriálních ruchů, takže můj dojem z ní byl zcela indiferentní a musel jsem si pustit záznam na YouTube. O nic jsem nepřišel a ze směsice ambientu a techna místy s příměsí kytarových tónů jsem nebyl příliš nadšen. Na GameStaru bylo dokonce svého času i audio cédéčko, ale to se mi nechtělo hledat v záplavě krámů na půdě.

Co nám Half-Life nabízí za hratelnost? Odjakživa je prezentován jako typická FPS, ale v tomto směru moje dojmy byly poněkud jiné. Více než jako střílečka totiž ve hře podle mého mínění převažuje puzzle s akcí jako podkres. Cožpak o to, řežba odsýpá solidně, zdařilé modely zbraní s velmi dobrým zvukem i pocitem ze střelby pomáhají akčnímu zážitku, ale co je to platné, když podstatnou část herní doby zabírají otázky, kudy se dát a jak vyřešit zapeklité logické situace ve hře. Navíc hra trpí neduhem her z 90. let, kdy nepřátelští vojáci jsou odolní a vydrží několik střel, než padnou k zemi. U mutantů se to dá chápat, ale tato relativní nesmrtelnost vojáků mě rušila. Boss fighty jsou řešeny poměrně neotřele, omezené na úprk před nimi a následné hledání, jak je pomocí fyzikálních elementů zlikvidovat, takže hektické souboje s náložemi spotřebované munice se nekonají a podstatě jde také o logický problém.

Prostředí je velice solidně nadesignované, realistické a uvěřitelné i v dnešní době, kdy moderní hry i level design jsou úplně jinde. Orientace je přitom jednoduchá a nikde jsem nebloudil, snad jen jednou jsem zakysnul, kdy jsem ve zdraví nemohl seskočit z výšky, kdy jsem přehlédl uzoučkou římsu. I použité puzzly byly logické a založené na reálných podkladech. Nejhorší úsek ovšem byla finální etapa na planetě Xen. Designéři se sice kreativně vyřádili, ale přeskoky ve výšinách nad houbami či co to bylo, nebo prostorové stavby mi připomínaly spíše plošinovku. A hrálo se to celé velice nepříjemně a byl jsem rád, že likvidací hlavního bosse všechno skončilo. U závěrečného souboje jsem naštěstí mohl využívat bugu, kdy při určitých pohledech nahoru zmizely bossovy textury, takže se velmi dobře uhýbalo jeho střelám.

Zkrátka, Half-Life mi prostě nesedl. Nebýt Herní výzvy, raději bych si své negativní rozpoložení nechal pro sebe, ale bohužel musím své pocity ventilovat, abych Výzvu splnil tak, jak jsem si předsevzal. Takže můj názor tady máte a snad mě neukamenujete mínusovými body. Snad se někdy donutím, zahrát si datadisky i druhý díl, který je snad lepší.

Pro: Solidní grafika, plynule podávaný příběh bez levelů, realistické prostředí, efektní zbraně

Proti: Převaha puzzlů, přehnaně odolní vojáci, Xen, nesympatický Gordon

+45 +50 −5
  • PC 100
Rok 1998. Všichni si to pamatují - o titul střílečky nové generace soupeřili vyhypované hry Quake 2, Unreal a Sin, pak přišel Half-Life a bylo rozhodnuto. Paradoxně jsem hru dohrál několikrát, ale nikdy si ji extra nepamatoval, což je s podivem, protože třeba druhý díl jsem dohrál jednou a považuji jej za nejlepší 3D akci všech dob.

Takže po dohrání konkurence (Unreal) i následovníka (Gunman Chronicles) jsem se znovu pustil do této klasiky. První překvapení je grafika. Po pár zkušenostech s hrami z let 98-00 jsem se smířil, že grafika z té doby zestárla a někdy značně zošklivěla (Soldier of Fortune), ale u Half-Life ne. Grafika vypadá i dnes stále funkčně, líbivě a v některých místech (mimozemský svět) dokonce skvěle.

Pak je tu příběh. Jako Gordon Freeman se ocitáte v laboratořích Black Mesa, kde se experiment s teleportací zvrtne a všude začnou proudit hordy monster z jiné dimenze. Vaším úkolem je přežít, zabít vše co se hne a to včetně speciálních jednotek, které to přišly vyčistit. Občas musíte přijít na to jak dál, občas vyřešíte nějaký logický úkol, třeba otevřít cestu pro vlak, odpálit raketu nebo nastartovat teleportéry a na závěr se podíváte i na mimozemský svět. Nejsou zde žádné FMV sekvence, nejsou zde titulky a navíc vše skončí silně antiklimaticky Freeman zabije mimozemské monstrum, načež mu nabídne G-Man spolupráci a je uložen k ledu. Nic z toho mi ovšem nějakým zázrakem nevadilo - příběh tvoří zkrátka jemné pozadí k intenzivní řežbě, jeho podání Vás neruší od hraní - i během "intra" a "outra" se můžete normálně hýbat a když Vám vykládá někdo něco "důležitého" můžete se sebrat a jít pryč.

Samozřejmě to nejdůležitější je hratelnost. Half-Life přišel první s moderní hratelností - žádné epizody, kola a exity. Prostě plynule poustupujete z prostředí do prostředí, plníte úkoly, hledáte cestu dále a bojujete. V Half-Life se také poprvé objevily slavné scény za sklem a skripty. Například dojdete do místnosti, kde se vědec snaží zoufale zprovoznit raketový pohon. Najednou se vymrští chapadlo, vytáhne ho ven a nenaděláte s tím nic.
Kořením hratelnosti jsou samozřejmě boje. Boje jsou fantastické. V ovládání Vám nic nepřekáží, zbraně jsou přesné a chovají se a fungují přesně tak jak byste čekali.

Nepřátelé jsou opravdu ještě typicky devadesátkoví - monstra všeho druhu. Od malých skákacích sviní, který Vám rádi skočí na obličej či potvůrek blijících zvuk přes elektrické, kyselinové a lítací monstra až po obrovské nezničitelné roboty. Lahůdkou jsou stropní lovci - kokon s lanem visícím od stropu a když si ho nevšimnete, lapne Vás a jací jste byli. Monstra jsou poměrně tupá, ale zato mají smrtící útoky. Někde v půlce se objeví speciální jednotky, které jsou rychlé, inteligentní, neskutečně odolné a pokud zaváháte, udělají z Vás pomocí automatů a granátů řešeto během pár sekund. A když budete chytří a nebudete vystrkovat čumák, můžete narazit na to jak si to vojáci rozdávají s monstry a ušetřit si práci a náboje.

Na všechno máte výborný arzenál. Páčilo se hodí na malé mrchy či rozbíjení beden, pistole je přesná, brokovnice silná, kulomet rychlý. Tvůrci dávkují zbraně postupně, takže ze začátku přežíváte s tímto základem, později dostanete do ruky třeba smrtící magnum, sniperskou kuši, raketomet, různé miny či granáty a ke konci budete mít i parádní laser nebo ještě parádní bleskomet. Jediné co sem moc nevyužil byly plivač malých potvůrek či vrhání potvor, které útočí na první živou věc, co uvidí. Jinak ale zbraně budete točit, nábojů není moc a na každého platí trošku něco jiného. Třeba upižlat vojáka kulometem je docela těžké, ale laserem ho složíte na tři rány.

Kromě toho hra nabízí mnohé - různé vedlejší cestičky k nábojům a zdraví. Automaty dobíjející brnění a zdraví. Statické kanóny. Likvidaci smrtelně nebezpečných tanků či vrtulníků. Neskutečný leveldesign vrcholící naprosto parádní mimozemskou planetou Xen (a ne plošinovkové pasáže mě nevadily). A hlavně parádní atmosféru a neustále se měnící se prostředí.

Pokud bych měl něco vytknout, tak určitá zabugovanost. Občas hra spadla, občas mi nefungovaly výtahy - dojedete výtahem a přilepíte se k zemi.

Ale to jsou jen drobné kaňky, Half-Life je bezesporu zaslouženě 3D akce roku 1998 a milník, přinášející tolik novinek, že z nich hry čerpaly ještě několik let.

Pro: Hratelnost, atmosféra, perfektní boje, stále pěkná grafika, první "moderní" střílečka

+21 +22 −1
  • PC 90
Mno, tak jsem se rozhodl, že postupně replaynu celou Half-Life sérii, která je pro mě jedna z nejlepších vůbec, a napíšu sem nějaký ty moje pocity. A že jsem jich za těch 250+ hodin strávených s páčidlem zažil celou myriádu.

K prvnímu dílu jsem se dostal přes demo Half-Life: Uplink. Bohužel jsme s kámošem zapli jenom tutorial, tzv. Hazard Course, a znuděně demo, po neúspěšném pokusu o crouch-jump, vypli. Jaká to bláhovost! Po mnoha letech jsem se k Half-Lifu vrátil po zakoupení Valve Complete Pack pro nový acc na Steamu. V té době jsem moji nejoblíbenější Half-Life 2 dohrál asi 4x, takže jsem částečně tušil, jaký styl hraní mě čeká. Hudba, dabing, zvuky. Vydal jsem se tam, kde ta všechna paráda začala.

Half-Life je krystalický příklad tzv. seamless zážitku. Neexistují tu obligátní vysvětlovačky, videa, meníčka, vše je tu prostě naprosto přirozeně plynulé a osobní. Absolutní smyslové splynutí s protagonistou je snadné. Neexistuje tu backstory, vše je hráči představeno interakcí s prostředím a jeho obyvateli. Unikátní, mysteriózní, sci-fi atmosféra je tu všudypřítomna. odkaz, odkaz

Hra je lineární, ale díky působivým kulisám převládá pocit obrovského komplexu. Designově je hra neskutečně bohatá, díky skriptům plná skvělých vychytávek. Nepůsobí to strojeně a krásně se to vryje do paměti. Každou chvíli zažíváte něco nového a neviděného, např. jak Gargantua smaží vojáky, Tentacle požírající křičícího vědce, nebo když po sobě vývojáři pošlou vojáky a Xeňany. No a to uspokojující zašlapování švábů. Či klouzání se po kalužích vody, nebo radioaktivního materiálu. A jak si zombíci "vědeckou potravu" cpou prasklinou v těle rovnou do žaludku. No prostě idylka.

Tak proč tak "nízké" hodnocení? Možná jsem to jenom já, ale nemám nutkání HL1 hrát pořád dokola, jako třeba jeho pokračování, které je ve všem výše napsaném mnohem odvážnější. Ale jak nám ukázala modifikace Black Mesa, že z neprůstřelné kvality map, hratelnosti a příběhu lze vymlátit tak moc až její nadstavba směle atakuje nadpozemskou příčku nastavenou HL2.

A co ten Xen? Xen je v pohodě. Je to nutné ne zlo, ale exotické zpestření nakonec, oproti chladným koridorům Black Mesy. Je to, co se rozložení mapy týče, naprostý protipól. Závěrečný boss fight je spíš otravný, než uspokojující. Ale i tak je zajímavý a pro další vývoj série stěžejní. A co G-Man? Hmm, to je enigma, možná to je posel vyšší moci či osudu, ale nejspíš to je jenom další hajzl v obleku.

Tak a je to, uff, těžké psát o něčem tak stěžejním pro tuto odnož zábavního průmyslu.

Dohráno příjemně na Hard, bez HD modelů. 7.3 hrs last two weeks / 27 hrs on record

Pro: Gordon Freeman, Design map a zvuku, Soundtrack, Mysteriózní Atmosféra

Proti: Nihilanth

+33
  • PC 95
Na hru s názvom Half Life som na rôznych fórach narážal často. Veľa ľudí ju spomínalo, odkazovalo na ňu a to aj napriek tomu, že je už z roku 1998. Nikto s mojich kamošov ju nehral, každý skôr poznal jej odnož s názvom Counterstrike a taktiež nikto z nich nebol ochotný sa do nej pustiť hlavne s dôvodu slabučkých textúr a kostrbatej grafiky. Keďže ja som s iného cesta a skôr ma oslovujú staršie hry a na ešte slabšiu grafiku som s hrania napr. Might and Magic III zvyknutý, rozhodol som sa konečne zistiť, čo je vlastne na tejto hre také kultové a výnimočné.... V neposlednom rade mi k tomu dopomohla aj DH a herná výzva 2016, kde som si ju vybral ako prvotinu štúdia Valve, ktoré je teraz skôr známe ako majiteľ služby Steam.

Čím teda mohol zaujať legendárne Half Life takého mladého hráča ako som ja?

O hre som si naštudoval pred samotným hraním toho dosť, tak ako to mám vo zvyku. Vedel som s dobových recenzií, že unikátnym je najmä začiatok, kde sa dlhé minúty nebojuje a kde hlavný hrdina Gordon Freeman len pomaly prichádza do práce, trošku vykecáva (asi aby hráči nasali atmosféru komplexu) a pripravuje sa na prevedenie rutinného experimentu. Musel som sa pousmiať, keď som čakal, že ktovie aké výpočty bude musieť robiť alebo čo, ale jeho jedinou úlohou bolo zatlačiť nejaký vozík na určené miesto... :) To by som zvládol aj ja, a to len teraz končím základnú školu...
Ale tento "pokojný" začiatok už nie je ničím výnimočným, je už skoro v každej druhej hre, ale aspoň som zistil, kde sa všetci inšpirovali...:) Čo bolo pre mňa veľmi osviežujúce oproti dnešným hrám, bola akási "čistá hrateľnosť". Teda že tu neboli žiadne dlhé "vykecávačky" (ktoré aj tak skoro každý odklikáva) žiaden nudné renderované videá, ktoré len často zdržujú a spomaľujú tempo hry. Tu také nič nebolo... Od chvíle, keď sa v testovacej miestnosti ozve výbuch a všade prská elektrika a s vedcov sú už zväčša už len ležiace (alebo aj občas chodiace) mŕtvoly, začína ničím neprerušovaná herná jazda, kde sa v krásne vyváženom pomere strieda akcia s hádankami, či klaustrofobické preliezanie vetracích šachiet s jazdou na vláčiku. Prestrelky s mimozemskými príšerkami striedajú prestrelky s vojakmi a také slávne páčidlo, ktoré v iných hrách by ste už po získaní samopalu už nikdy nepoužili, zostáva do konca stále najlepšou zbraňou proti maličkým headcrabom... a tak som pochopil, čo je také kultové nielen na tejto hre, ale ja na takom páčidle, prečo je Half Life pre mnohých takou modlou.

Teraz k výhradám, s ktorými som sa často stretával na fórach... Budem teraz taký advokát Half Lifu...
Dočítal som sa, ako viacerí tvrdia, že je čiastočnou vykrádačkou System Shocku 1, ten som však nikdy nehral, ale viem že obsahuje RPG prvky, takže ho považujem za iný žáner, takže toto mi nemohlo vôbec vadiť.
Veľkú kritiku v recenziách vždy zožali úrovne na Xene. Bál som sa ich preto ako čert kríža, ale na moje prekvapenie, neboli vôbec také zlé... Prešiel som ich bez väčších problémov, skákanie na plošinkách ale bola určite riadna zmena oproti dlhým hodinám strávených v uzavretých chodbách a vetracích šachtách. Síce dokážem tieto výhrady plne pochopiť, ale pre mňa fakt bol Xen viac-menej príjemné osvieženie... Záverečný boj s bossom Xenu bol trochu frustrujúci, tie je ho teleporty mi šli riadne na nervy ale veľký zákys nepriniesol ani tento súboj... Hmm, celkovo som celý Half Life prešiel za 14 hodín (tak mi ukazuje Steam), hral na strednej obtiažnosti Normal a do návodu pozrel len párkrát kvôli Xenu. Čakal som na prvýkrát dlhší hrací čas, asi som už zvyknutý na dizajnérske a programátorské finty v iných, novších hrách, ktoré tvorcovia od Half Life odpozerali a tak som takmer vždy vedel, s čím si mám ako poradiť. Takmer okamžite som sa potom pustil do datadiskov Opposing Force a Blue Shift, ktoré som zvládol takmer na jediný záťah za pár hodín, ale to už do tohto komentára nepatrí...

Na záver ešte odporúčam výborný mód, ktorý do pôvodného Half Life pridá titulky rozhovorov, (ktoré tam inak programátori nedali) a ktorý je aj vo verzii, ktorá obsahuje aj vydarenú češtinu...

Pro: Atmosféra, príbeh, vyvážená hraťeľnosť, páčidlo...:)

Proti: Nič zvláštne som nenašiel

+48
  • PC 95
Dámy, pánové a muženy, přichází největší herní hrdina minulého století – chlápek s páčidlem. Tlesk! Tlesk! Nikdo nemá ani potuchy, že zdánlivě nevinně vyhlížející vědátor je nudný jen do chvíle, kdy do rukou popadne ohnutý kus železa. Tehdy se v Gordonovi Freemanovi probudí jeho dávné já. Ano, v mládí byl Gordon Freeman vojenským expertem na střelné zbraně, profesionálním rozbíječem beden, deratizérem v oblasti 51, zakladatelem bojového umění Crow-Bar-Fu a členem utajeného řádu Mlčenlivých bratří.

Gordon Freeman je hrdina prostého lidu. Je snadné prožívat s Gordonem jeho eskapády a sledovat jeho oblíbené němé filmy, kterých natočil přesně 18 a posléze je nechal spojit do jediného zhruba devítihodinového snímku. Samotné přechody mezi jednotlivými scénami sice nejsou úplně hladce řešeny, ostatně technika byla tehdy v plenkách, ale těch pár střihů diváci milerádi přejdou. Na dnešním posezení si jednotlivé filmy podrobně probereme.

Film I – Black Mesa Inbound (00:05)
Gordonova prvotina je film o cestě do práce. Říká se, že Gordon chtěl divákům sdělit, aby si odskočili na toaletu, protože pak už je od obrazovky dostanou jen závěrečné titulky.

Film II – Anomalous Materials (00:20)
Gordonův velkofilm je věrohodnou biografií, nakonec vznikl na základě kamerového záznamu z jeho obleku snímající skutečnou událost kdesi v Novém Mexiku a právě proto se zde objevuje množství komparzistů, kteří nebyli na výplatní pásce. Jejich herecké schopnosti za mnoho nestojí, dokázali se naučit pouze pár frází a někteří mají problémy s prostorovou orientací, ale zase umějí pomoct a poradit. Zajímavé je, že snímek měl být původně odborně laděným dokumentem o tom, co všechno se může stát, když dotlačíte nákupní košík do paprsku ve středu kruhové místnosti.

Film III - Unforeseen Consequences (00:30)
Tato část jasně ukazuje, že ani režisér nemůže počítat se vším, co se na place přihodí. Z dokumentu se velmi rychle stal akčně laděný thriller a Gordon se vrátil do svých mladých deratizátorských let. Už tehdy mu prolézání šachet a máchání páčidlem šlo velmi dobře. A co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Jen škoda, že tehdy se dělaly kvalitnější svítilny. Všimněte si prosím, že naši komparzisté se naučili velmi efektně umírat.

Film IV – Office Komplex (00:35)
Objevilo se mnoho zástupců neznámé zvířecí říše, kteří stále více a více narušovali hladký průběh natáčení. Někteří měli dlouhá klepeta, někteří dlouhá chapadla, jiní dlouhé jazyky. Každý z nich byl ale jiný a svým způsobem jedinečný. Aby se obešly Americké zákony, muselo se zajistit, aby si inteligentní mimozemšťané nemohli stěžovat na nedovolené násilí. Gordon Freeman to pojal velmi zodpovědně a skutečně – na Americké úřady nepřišla jediná stížnost. Říká se, že všelijací mimozemšťané na natáčení bylo to nejlepší, co se na place mohlo přihodit, protože obyčejní lidé nikdy nenabídnout takovou variabilitu postav. Ochránci zvířat sice měli tak trochu problémy, ale to jen do chvíle, kdy jim kdosi prozradil, že Gordon je taky zvíře a to co sledujeme je pouze boj o přežití a místo ve větvích stromů se boj odehrává v kancelářích. Kdo čekal vnadnou sekretářku, měl smůlu, neboť ženy měly na natáčení přístup zakázán.

Film V – We‘ve got hostiles (00:30)
Gordon Freeman byl přes vysílačku kontaktován americkou armádou, ale protože na otázku: „jste nepřítel?“ dokázal reagovat pouze mlčením znamenajícím souhlas, byl Americkou vládou označen za cíl. Do komplexu bylo vysláno početné komando nezvykle inteligentních vojáků. Už při náboru se tvrdilo, že tahle generace mladých branců schopných ustupovat, útočit z boku a vrhat granáty má podezřele vysoké AI. Škoda, že nestihli své geny předat dál a tak za nimi následuje opět dlouhá doba temna.

Film VI – Blast Pit (00:35)
National Geographic projevili velký zájem o snímek, neboť se zdálo, že byl objeven nový druh chobotnice. Ale nakonec odešli s nepořízenou, když se ukázalo, že jediné, co má ve snímku sluníčkově zelenou barvu je krev některých živočichů. Hoši zkrátka nedovedli ocenit dokonalou džungli kovu, betonu a kamenů. A navíc byla chuděrka chobotnice spálena.

Film VII - Power Up (00:20)
Na scéně se objevil dvounohý opancéřovaný tank. Též se objevily první spekulace o tom, že Gordon se na autogramiádu nedostaví, nicméně jeho bystrá mysl vědce dokázala kolikrát přijít na způsob, kterak porazit nepřítele bez ručních zbraní. A ne, nemluvíme tu o schopnosti vzít nohy na ramena. Tedy… ne že by to nešlo.

Film VIII – On a Rail (01:05)
Po shlédnutí tohoto snímku přistály na stolech ředitelů skladištních firem žádosti zaměstnanců o drezíny s podpisem Gordona. Gordon Freeman navíc čelil žalobě… vlastně dvěma žalobám – za neoprávněné vypuštění rakety a překročení povolené rychlosti. Za tu druhou měl jít dokonce před soud.

Film IX – Apprehension (00:30)
V parném létě lidé milují vodu a Gordon není výjimkou. Bohužel svými vodními radovánkami opět dokázal dostat Black Mesu do potíží. Jednak za nehygienické podmínky, respektive červy ve vodě a poté za utajený nákup dinosaurů z Jurského parku. Aby toho nebylo málo Gordona dohnalo speciálně vycvičené ženské komando. Do svých pamětí napsal, že ještě nikdy předtím se takhle nezapotil. Jak je to myšleno dodnes nikdo netuší.

Film X – Residue Processing (00:20)
Gordon v dětství miloval dětská hřiště. Skákání, šplhání, lezení… to bylo jeho. Stejnak měl ale radši, když si v případě pádu z prolézačky maximálně natloukl kokos a nerozpustil se v kyselině.

Film XI – Questionable Ethic (00:30)
Základem spolupráce s mimozemským druhem je nutnost porozumět jeden druhému. Mohlo by se zdát, že Gordon nebude v tomto ohledu odborník na slovo vzatý, ale určitý úspěch přeci jen zaznamenal. Využití mazlíčků se sebevražednými sklony je toho důkazem. Tehdy také vznikla slavná fotografie prchajícího Gordona se čtyřmi vzteklými broučky zakousnutými v jeho pozadí.

Film XII – Surface Tension (01:15)
Diváci milují rozsáhlé exteriéry. Diváci též milují velkolepé akční scény plné těžké vojenské techniky. Gordon dokázal zkombinovat obojí a ještě ukázal turistům kus Nového Mexika. A ač se to nezdá, turismus v této oblasti rapidně vzrostl. Každý si chtěl z písku vyhrabat svého headcraba. Oblast však byla brzy uzavřena, když se některým turistům podařilo z písku vyhrabat i nějakou tu zapomenutou minu.

Film XIII – Forget about Freeman (00:30)
Zatímco se vojáci začali hromadně stahovat z oblasti, začalo hrozit, že diváci budou svědky pravého a nefalšovaného humanitárního bombardování. Gordon tuto metodu příliš neuvítal a raději se rozhodl zalézt zpátky pod zem.

Film XIV – Lambda Core (00:45)
Nápad s teleportováním se do scenáře nedostal náhodou. Už v plánovaném dokumentu k němu mělo dojít. Původní nápad byl takový, že Gordon pomocí speciálního teleportu vyšle svoji pravačku do budoucnosti a místo ní si nechá přioperovat k tělu páčidlo. Teleporty se ale vinou vpádu vetřelců pomíchaly a i když se Gordon opravdu snažil a šel z teleportu do teleportu, nedokázal nalézt ten správný.

Film XV – Xen (00:10)
Toto je krátkometrážní snímek, který Gordon natočil ku příležitosti blížící se Olympiády. Doufal, že se pomocí snímku kvalifikuje do disciplíny skoku do dálky.

Film XVI – Gonarch’s Lair (00:10)
Každý dobře ví, že správný film potřebuje ženskou hrdinku stejně dobře jako mužského hrdinu. Málokdy se ale stane, že oba dva neskončí zamilovaní až po uši anebo si alespoň nedají významný polibek. Sice není přesně jisté, co se mezi Gordonem a Gonarchou stalo, ale podle expertů to nebyla špatná dvojka. Zlom nastal, až když Gordon viděl, jakou rychlostí Gonarcha rodí své drobečky.

Film XVII – Interloper (00:45)
Návštěva líhně bylo pro Gordona velmi poučná. Ani on a ani diváci do té doby netušili, že osoby známé jako Vortiguanti nejsou vyloženě agresivní. To přimělo Gordona zamyslet se nad tím, zdali by s nimi šlo navázat blízké spojení. Když si ale Gordon zblízka prohlížel podivné chapadlo vystupující z hrudi Vortiguantů, dospěl k názoru, že to sbližování nechá jiným.

Film XVIII – Nihilanth (00:20)
Závěr filmu přinesl po vzoru Japonských gore hororů, které Gordon tak zbožnuje, jednu opravdovou hardcore scénu. Otevřít gigantickou hlavu mimozemského bosse a uspořádat v jeho mozku piknik Snarků je dodnes považováno za jeden z nejodpornějších způsobů pitvy živého mimozemšťana.

Epilog
Setkání Gordona s režisérem bylo smutné, protože Gordon se už nevrátil na planetu Zemi a… počkat! Tohle jsme pouštět neměli. Eh, no tak dobře… Tady Gordon není opravdový Gordon. A když už to víte… Gordone, podrbej se páčidlem na zádech a rozluč se s diváky.

„Eh, hmm, vážení přátelé, bylo mi ctí tu s vámi dnes být a až se vám po mě zase zasteskne, nezapomeňte si pustit reprízu. Zaručuji vám, že při správném dávkování vás nikdy neomrzím.“

Pro: Design úrovní, druhy nepřátel, druhy zbraní (některé opravdu geniální - Snarkové například), AI vojáků, provázanost úrovní, náročné prostředí, každá epizoda o něčem trochu jiném, cosi na způsob secretů (byť neoficiálních)

Proti: Zasekávání NPC (především mezi mapami)

+31 +32 −1
  • PC 90
Nemám v úmyslu podrobně tu rozepisovat všechny herní prvky, které tato legendární hra obsahuje, protože je tu tolik komentářů, že by jste se stejně nic moc nového nedozvěděli a navíc popularita hry je natolik vysoká, že většina z Vás má určitě malou představu, o co jde a jak to vypadá. Nicméně, tato hra mi zůstala hluboce vyryta v paměti nejen po stránce hratelnosti, ale i díky událostem, které se udály mimo monitory našich milovaných PC. Vlastně i ty mimoherní události měly vliv (nejen) na moje PC, ale pojďme popořadě...

Psal se rok 1998. Čeští hokejisté získali zlaté medaile na olympijských hrách v Naganu, celý svět byl informován o tom, jak si Bill nechal vykouřit doutník, kterou přebytečnou tekutinu má stále Monica v šatníku a také byl spuštěn Google... Ovšem ani počítačoví hráči se nenudili a především milovníci 1st person akcí měli z předchozích let několik kvalitních kousků k výběru (Dark Forces, Duke Nukem 3D, Quake, Blood...). O menší bouři a revoluci se pokoušela tvrzení, že má vyjít titul, který v tomto zaběhlém žánru přinese něco docela nového. Ten titul měl nic neříkající název a emoce nevzbuzoval ani název společnosti, která za jeho tvorbou stála. Jenomže jakmile tento produkt spatřil světlo prvních šťastných hard-disků, začalo se jeho jméno skloňovat čím dál tím víc. Netrvalo to dlouho a jeden kamarád mi svěřil tajemství - "poslouchej, mám ten Half-Life vypálený na cédéčku". Faktor kamarádství v jeho okolí rapidně stoupl a ani já jsem nepohrdl. Byla to fakt bomba - pařilo se to skvěle! A ten pocit po dohrání byl fantastický! O něco horší byl pocit, když mi kamarád/zprostředkovatel řekl, že mu jakýsi vir (tuším, že se jmenoval Černobyl) způsobil totální nefunkčnost jeho počítače a že šiřitelem je pravděpodobně tento skvělý herní produkt. Bohužel, o pár dní později jsem se přesvědčil, že měl pravdu. A vlastně nejenom já. Naší čtvrť doslova zasáhla virová epidemie. Sakra, stálo to vlastně za to? Jasně, že stálo! ;)

Teď teda něco málo k samotné hře... Co teda hra přinesla nového oproti předchozím titulům? Především na tehdejší dobu neskutečné množství skriptů, které dokázaly hře dát tu výjimečnou atmosféru. Dále se nekonalo klasické členění do epizod, ale příběh se pěkně nesl na jedné vlně. Styl hraní také působil nevšedně - jednou to chtělo pořádnou akci s pořádným množstvím munice, jindy to chtělo více pohybového nadání a jindy trochu zapojit mozek (ale ne moc). Také se nekonaly klasické záseky, kdy hráč bloudil úrovní, aby našel nějaké schované dveře, nebo nepatrně viditelnou díru. Obtížnost a hrací doba je tak akorát. Prostředí se odehrává především v interiérech společnosti Black Mesa a i když se Vám podaří dostat na zemský povrch, tak paradoxně pocit stísněnosti to nesníží. Dokonce se podíváme i na jinou planetu... Přestřelky jsou dynamické a protivník v podobě vojáků nepůsobí tak hloupě, jak je zvykem u jiných her a aby toho nebylo málo, tak souboje ještě okořeňují mimozemští návštěvníci. No a když se potkají všechny tři "strany" najednou, tak je o zábavu postaráno. :)

Přestože od prvního dohrání uplynulo 15 let rozhodl jsem se hru znovu dohrát. A opět jsem se dobře bavil. Vážně se nedostavoval stereotyp v nějakém větším měřítku. K tomu kvalitní příběh, který jen tak neomrzí a byl tak využit ke vzniku dalších kvalitních titulů ze série Half-Life.

Pro: celkové zpracování, příběh, originalita, zbraně

Proti: minimální fyzika objektů

+53
  • PC 100
Jóóó staré zlaté časy na mojom starom PC keď som paril tento herný klenot, ktorý sa stal v svojej dobe fakt revolučným kusom. Príbeh o tom ako jeden vedec prišiel jedného dňa do práce a vzápätí sa mu nešťastnou náhodou podarilo otvoriť bránu do inej dimenzie. Problém je však že z tej dimenzie priliezli nepríliš priateľské tvory, ktoré majú chuť na ľudské masíčko. Ten deň bude pre Gordona Freemana veľmi nepríjemný, je sám a jak neskôr zistí, tak "záchrana" v podobe vojenského komanda prišla všetkých preživších zlikvidovať. Chápete sa prvej zbrane, ktorú máte po ruke (páčidlo) a vdávate sa do boja. 16 rokov stará hra, ktorej engine neskôr poslúžil aj k výrobe ďalšej kultovej hry Counter strike je dodnes pripomínaná ako vzor tzv. survival akčnej strieľačky. Neustále pred niečím zdrháte únikovými tunelmi, hľadáte rôzne páky, kohútiky a musíte neustále premýšlať svoj ďalší postup. Práve toto bola svojej doby snad prvá oficiálna FPS hra u ktorej ste museli používať rozum jak u partie šachu. Všetko je to jedná dlhá cesta za prežitím a je len na vás ako sa to bude vyvíjať. Jedno je ale isté, Half Life vás aj po dlhých 16 rokoch dokonalo zmetie. Jo a taká pripomienka: zdolať záverečného bosa "Nihilantha" je celkom fuška.

Pro: zbrane, na svoju dobu moc dobrá grafika, značne prekážky, príbeh, alieni, hustá atmosféra beznádeje, záverečný bos

Proti: je to hlavne hra pre hráčov s pevnými nervami, je totiž dá sa povedať že až extrémne dlhá

+23
  • PC 75
Ve své době působila hra, přesně podle svého námětu, jako zjevení z jiné dimeze a naprosto zaslouženě se stala legendou. Přesto má mnoho vad, které jsou mnohdy opomíjeny, ignorovány, či zapomenuty. Nezbívá než nastoupit do vlaku a vydat se k nástupu na odpolední šichtu.

Příběh je klasická sci-fi tuctovka, je však hráči předkládán formou sdělení vedlejších aktérů, címž dosahuje realističnosti a přesně dávkovaného poměru otázek a odpovědí k okolní apokalypse. Tři strany v konfliktu - vědci, vojáci a vetřelci však nejsou moc k pochopení.

Vědci nejprve v honbě za prémiemi přinesou planetu zemi na pokraj interdimenzionální války a najednou se rozhodnou všechno stornovat. Vojáci vyslaní to zarazit jsou přesto postaveni po celý děj proti vědeckému týmu, jehož členem je i hlavní hrdina. Motivaci vetřelců nechávám stranou, jsou z jiné dimenze. Přesto by pro ně mohla být zajímavá možnost spolupráce s vědci, které by mohli korumpovat nabídkou poznání nevídaného, překvapivě je tento přirozený spojenec nakonec zdrojem jejich porážky.

Ani jedna ze základních silových mocností nepřijme vědárory s know-how mezidimenzionálního cestování, kterého žádná z nich není sama schopna, navíc disponujícím neobyčejně talentovaným Gordonem Freemanem v super obleku schopného řešit několikanásobnou přešilu v boji se speciálními jednotkami obou stran stejne snadno jako logické a technické problémy.

Hra se odehrává ve střídajících se sekvencích akce a logiky/plošinovky. Postupem času se jednotlivé složky prodlužují a to považuji za vyloženou chybu. Během expozice se hra příliš rychle vyčerpá střídáním několika žánrů a později značně ochabuje. Rozumný koncept by činil naprosto opačně. Nejprve delší úseky v klidném tempu a posléze kataklyzma zahrnující dábelské mísení a kombinaci obou vygradovanou ve velkolepé finále. K vrcholu se dostaneme někde okolo epizody "BLAST PIT" nakonci první poloviny hry.

Líbila se mi střídmá volba zbraní, která neobsahuje žádné fantasmagorické nástroje mimo mé chápání. Bohužel jejich implementace postrádá reálný základ. Pro nevěřící je útočná puška mnohem přesnější než pistole - už jen kvůli rozpětí mířidel a délce hlavně. Trefit běžnou pistolí na 50 metrů fotbalový míč je za "reálně akčních", tzn. ne sportovně-laboratorních, podmínek v podstatě nemožné i pro trénovaného střelce. Zde se to má to přesně naopak, impotence útočné pušky sloužící pouze jako přenosný granátomet mě vždy pří opakovaném hraní doslova ničí, na 10m trefím sotva dveře. Snajperská kuše tomu pouze nasazuje korunu, ačkoli prvně uvedená jako podvodní zbraň na zmutované žraloky.

Velkým zdrojem frustrací po celou dobu hraní je podivná fyzika pohybu hlavní postavy. V akčních částech to nijak zásadně nevadí - naopak, pohybujete nadlidsky rychle a jste opravdovým hrdinou. Problém přichází v plošinovkových skákacích úsecích hry, kdy občas těžko pochopit, co se s hlavní postavou děje a proč jste po skoku dolů najednou ujeli o pár metrů na stranu. Díky tomu je možné hru dohrát cca za hodinu pokud si zvláštní chování osvojíte a naučíte se skákat 40 metrů. Protože se ale hra všeobečně snaží tvářit jako realistický survival, je to problém a zbytečně to ztěžuje některé lokace redukované na save-load pro normálního hráče.

Half-Life je bez debat vrcholovou hrou i v roce 2013, a pochybuji, že čas na tom něco zásadně změní. Jeho úzká specializace bez vývoje hlavní postavy nebo příběhu a různých zúčastněných frakcí však značně snižuje prožitek z druhé poloviny hry. Nové zbraně a část s portály jsou jediným, nikoliv dostačujícím oživením.

Velký mínus vidím v nezvládnuté žándrové nejednotnosti a prodlužování neakčních prvnků, kdy není možno Half-Life vytahnout v případě chuti po klvalitní akční, ani po logické, příběhové, či rpg hře a sjednocení v mém případě u opakovaného hraní nefungovalo.
+14 +17 −3
  • PC 100
Kdo nehrál half-life, žil jen napůl!
Tuhle hlášku jsem si kdysi přečet na bonuswebu a musím říct, že recenzent mi promluvil z duše.
První Half-life posunul 3d akci někam úplně jinam, než sme do té doby byli zvýklí. Black Mesa byla nadesingovaná výborně - skvělá atmosféra vytihující nezdařený pokus v tajných laboratořích.
Na některý scény (např. opravdu velkej větrák, silo, nebo samotná nehoda test chamberu) nelze zapomenout.

I po letech stále super hra, kde holt musíme zkousnout méně polygonů u objektů a čtverečkovaný textury. To mě ale osobně nemůže připravit o skvělej herní zážitek.

100% jen to švihne!

Pro: Atmosféra, design Black Mesa, UI, zvuková stránka, hratelnost

Proti: Xen už nebyl to pravý ořechový i když obzvlášť ostudu taky nedělal...

+21 +23 −2
  • PC 95
Milník žánru, který nastartoval moderní éru FPS akcí. Žádné členění na úrovně. Tady všechno probíhá v jednom kuse za pomocí krátkých loadingů. Spousta skriptů, které byly použity z velké míry na vyprávění příběhu, a hlavně na dotváření atmosféry.

Prostor Black Mesy vypadá hodně autenticky a uvěřitelně. Poté co parta vědců šíleným experimentem otevře bránu do pekel, ehm "jiné dimenze", začne k nám proudit spousty cizokrajných zvířat, a dokonce i nějaká inteligence. Gordonovi jde hlavně o to aby vyvázl, ale to ještě neví, že armáda vyhlásila na místo karanténu, a v rámci utajení nechce nikoho ušetřit. Rozjede se kolotoč šílených bojů a špíny kam se podíváš.

Hra vyniká i revoluční umělou inteligencí vojáků, že se zato nemusí stydět ani po čtrnácti letech. V bojích s vojáky musíte být pořád v pohybu protože, jakmile se na okamžik zastavíte někde za bednou, už k vám letí granát. Vojáci stále mění prostor, spolupracují, při těžším zranění se utíkají schovat. K zábavě i přispívá skvělý pocit ze střelby (hlavně z konvenčních zbraní). Všechno co má inteligentní mozek se inteligentně chová. Prostě bžunda.

Hra často mění způsoby hraní. Jednou si připadáte jak v akčním filmu, podruhé se musíte hodně potichu proplížit kolem smrtících tykadel, nebo beze zbraní přeskakovat radioaktivní jezírka. Je toho mnohem víc. Třeba souboje z bossy jsou bezkonkurenční (ať je to helikoptéra, nebo něco většího). Half-life má i slušnou délku. Už jsem se zmínil o atmosféře? K tomu přispívá i perfektní ozvučení a pěkně rychlá ostrá grafika, která z prvního Quaka enginu vytáhla nevídané věci.

Jediný větší úlet je poslední část hry plná otravného skákání. Scéna, která jí předchází, je ale tak dechberoucí, že jsem to hře milerád odpustil. Alespoň se podíváte odkud se to bere.

15.7.2012 - Dohráno znovu, tentokrát s českými titulky. Musím říct, že mi objasnily dost věcí. Bude to znít blbě, ale konečně jsem pochopil začátek dvojky.

V téhle hře mám opravdu radost z každého postupu dál, protože level design je naprosto brilantní a udržuje hráče v napětí.

Half-Life: Source 24.7.2012

Od Half-Life: Source nečekejte nějaké zlepšení grafiky (až na vodu). Spíš zhoršení. Mě se například nezobrazovala krev na zdech. Zvuková stránka je sice vylepšená, detailnější, ale některé zvuky nepochopitelně zmizely. Třeba zvuk skoku mozkokraba. Trochu zamrzí, že muzika po loadingu u přechodu do nové lokace přestane hrát. Přibyl efektivní fyzikální model. Ten oceníte nejvíc v přestřelkách. Mrtvoly konečně padají tak jak mají. Sejmout potom například sonopsa v běhu nabídne ten pravý uspokojující zážitek. Jinak ve hře není jiná možnost, jak fyziku pořádně a efektivně využít.

Největší a zároveň výrazné plus je, že Source engine podporuje titulky. Toho využijí nejvíc jazykoví analfabeti, jako jsem já. Ano, na internetu jsou k dispozici české titulky, takže jsem si mohl naplno užít ten skvělý příběh. To dá tak skvělé hře, jako je Half-Life, úplně nový rozměr. Opět jsem to dojel jedním dechem.

70%

Pro: možnost zapnout si titulky, fyzikální model smrti
Proti: trochu narychlo upatlané a nevyladěné

Pro: atmosféra prostoru Black Mesy, hratelnost, umělá inteligence, přestřelky s vojaky, spousta dechberoucích scén, souboje z bossy

Proti: občasné otravné skákání, které se vystupňuje na Xenu

+38
  • PC 100
Už je to dlouhá řada let, co jsem prvně hrál tuto něčím zvláštní a ojedinělou hru. Dodnes před sebou živě vidím chodby Black Masy a nikdy na ně nezapomenu. Je to vůbec možné? Asi mi dáte za pravdu, když řeknu, že Half-Life je herní záležitostí spíše pro ''starší'' hráče. Dokonce si troufnu i říct, že je to jeden z herních klenotů. Málokdo z dnešních a mladších hráčů (určitě mimo přátelská doporučení) by si chtěl zahrát tak ''starou'' (a existují i horší, kteří ohrnují nos nad 5 let starou grafikou) hru, protože někdě říkali, že to bylo revoluční z hlediska hratelnosti a příběhu.

Ok, o co tu vlastně jde? Jako mladý vědec Gordon přijíždíte mezi své kolegy do vědeckého komplexu Black Mesa, kde skutečně máte odvést kus své práce. Touto prací je experiment, který spočívá ve vložení nestabilního krystalu do výzkumného zařízení. Tento krystal vašim nadřízeným poskytnul záhadný muž s kufříkem, zvaný G-man. Všechno se pokazí a vzniká tak rezonanční kaskáda, přičemž dojde ke spojení lidského světa s mimozemským světem Xen. Spousta personálu a ochranky umírá, jste jedním z mála přeživších. Aby toho ale nebylo málo, vláda se rozhodne poslat speciální jednotku, aby celý komplex vyčistila (bohužel i s vámi) od způsobeného nepořádku.

Většina děje se odehrává v různých sektorech Black Masy. Váš zbraňový arzenál se skládá z armádních, vědeckých a mimozemských zbraní. Mně osobně sci-fi nevadí, takže se mi konečná návštěva na Xen docela líbila, nehledě na to, že se jedná o stěžejní příběhovou událost. Proč? Protože osvobozujeme Vortigaunty.

Vždycky mě strašně zajímalo, kdo je vlastně ten G-man. Můj názor je takový, že po iluzi volné volby se z vás stane něco na způsob žoldáka. Ano, čtete dobře. G-man ale nerozhoduje o tom, co budete dělat, rozhodují o tom ti, kteří si vás najímají. "if and when your time comes around again." Pokud jste dávali v HL2 pozor, tak víte, že Dr. Breen (administrátor Black Masy, který během HL2 spolupracuje s Combine) chtěl, aby lid přežil. Zárověň také věděl o vás a G-manovi - "your contract was open to the highest bidder." Jak to všechno skončí? To se snad dozvíme už tento rok.

Atmosféra je skvělá, hlavní postava je legendou herních světů. Mé hodnocení plně reflektuje oblíbenost hry a všech pokračování. Většina z vás určitě pochopí :)
+48 +51 −3
  • PC 60
Ve světě počítačových her se najde docela dlouhá řada jmen, která sakra něco znamenají, která jsou studnicí inspirace pro celou další generaci her, a která mají co nabídnout ještě dlouho po vydání. A určitě se shodneme, že snad každý z nás si tu a tam mezi těmi jmény najde něco, co ho prostě neohromí tak, jako zbytek herního světa. Pro někoho je takovýmto rozporuplným dílkem třeba Deus Ex, pro mě je to zase právě první Half-Life.

Zatímco většina lidí v Half-Life vidí perfektně svižnou střílečku, která má místy dost hutnou atmosféru, a vůbec revoluční 3D akci, já v ní vidím jakési šíleně depresivní (a teď myslím skutečně DEPRESIVNÍ, nikoliv melancholické či strašidelné, hodně lidí tyto slova ráda zaměňuje) potloukání se opuštěnými chodbami podzemního komplexu, které prostě nepůsobí nějak ponuře a stísněně, jako spíš prázdně až nudně. Když si teď vzpomenu na všechny ty neefektivní zbraně, příšerné zvuky interface s ozvěnou a ohavné zřícené budovy, ještě teď se třesu.

Nemůžu sice říct, že by se ve hře celou dobu nic nedělo nebo že by hra snad trpěla stereotypem (tedy do té míry, do jaké může nebýt taková střílečka stereotypní), ale pořád mi tady chybí nějaká duše. Možná je to enginem, na kterém hra běží, možná jen podivným designem, každopádně na mě Half-Life působí jako strašlivě prázdná a šedá hra.

Na druhou stranu hře nemůžu upřít jisté kvality v podobě poměrně svižné akce a pár pěkných nápadů, lokací a zbraní, takže nakonec, i přesto, že mě to nudilo až do takové míry, že jsem se na to před koncem vykašlal, dávám 60% - mírný nadprůměr.

Pro: svižná akce; některé pěkné nápady (vozidla, zatopená část výzkumného střediska)

Proti: celkově zvuková stránka; šílená prázdnost a bezduchost

+14 +20 −6
  • PC --
Slýchával jsem o něm hodně. Často se o něm mluvilo. Každý ho znal. Leckterý hráč se věnoval jeho hraní. Všichni ho dohráli a s nebývalým nadšením o něm neustále mluvili. O čempak je řeč? O hře, která ve své době určila nový směr pro akční hry. Přinesla nové herní prvky, povedený příběh, skvělou hratelnost, výtečnou grafiku s ještě lepším zvukovým doprovodem. Řeč je o legendě z dílny Valve, o Half-life.

Half-life je herní fenomén. Můžete nesouhlasit, ale to je tak vše co proti tomu můžete dělat. V roce 1998 pobláznil tehdejší hráčské publikum hodně. Dnes má svých několikero pokračování v podobě Half-life 2 a dvou epizod. Ovšem existuje řada modů a upravených či zcela nových misí od fanoušků hry. Prodlužuje tak hratelnost a světlo na slunci fenoménu zvaným Half-life.

Kdo za to může?
Half-life byl ve vývoji vcelku něco přes 2 roky. Vyvíjela ho nová firma Valve, která vznikla teprve v roce 1996. Nic se od nich nečekalo, obzvláště určitě ne vytvoření herní pecky hned na první pokus. Half-life měl poměrně komplikovaný porod. Rodil se na svět s několika termíny, které nesplnil a tak hráčské osazenstvo už ani nedoufalo, že by mohl vyjít v slibovaných dalších termínech (první vydání mělo termín 1.12.1997 a další v létě následujícího roku). Avšak na konci roku 1998 vyšel a vzbudil nebývalo vlnu ohlasu. Narodil se Half-life, s ním i hlavní postava a ikona Gordon Freeman.

Kdo je dr. Freeman?
Gordon Freeman je vynikající fyzik, který dosáhl výtečných znalostí už v tak mladém věku. Pracoval pro institut v Massachusetts (Washington), který opustil aby se mohl věnovat práci ve výzkumném středisku Black Mesa v Novém Mexiku. V Black Mesa se každý den provádí různé výzkumy a testy technologií. Jednoho dne se jako obvykle chystal Gordon na další takový test. Ovšem netušil, že bude mít nedozírné následky. Při testování se stala nehoda, která zapříčinila výbuch reaktoru a uvolnili se do Black Mesa bytosti z dimenze Xen. To Gordon bezprostředně po výbuchu nevěděl... Musel zjistit co se vlastně stalo a přijít tomu na kloub.

Tajemná postava G-Man
Zvenčí však o nehodě vědí a už na základnu posílají vojenské jednotky, aby zamezili další postup stvůr do okolí. Jenomže jejich úkolem není jen eliminovat veškeré mimozemské bytosti. Mají za úkol zničit všechny, od doktorů po hlídače. Žádná informace se nesmí dostat mimo Black Mesa. Je za tímto vším tzv. G-Man? Kdo je vlastně G-Man. Mnoho se o něm neví. Avšak ví se že do Black Mesa přinesl úlomek, který při nepovedeném testu zapříčinil výbuch reaktoru. Na úplném začátku hry ho můžeme spatřit jak cestuje po kolejích vedle nás (pozoruje hodinky). V průběhu hry se ještě několikrát objeví. Kdo ale je G-Man? Odkud se vzal? Co vlastně dělá? Necháme si také něco v tajnosti. Na internetu koluje spousta mytologií o tom, kým by G-Man mohl být.

Slepá střílečka? To rozhodně ne!
Jen podle kvalitního příběhu už lze soudit, že nepůjde jen tak o obyčejnou akci. Half-life má v lecčem prvenství ve své době. A mnohé dokázal zdokonalit. Ve hře je spousta momentů kdy se musí Gordon opřít o svoji zbraň a řádně pokosit vše co se k němu začne blížit. Jenže jsou ve hře také úseky, ke kterým vám zbraň nepomůže i kdyby jste se na hlavu stavěli, za vlasy trhali a nebo jen tupě koukali. Jsou to úseky, kde je třeba zapojit logické myšlení. Ale také úseky, kde netřeba zbraně ani logické myšlení. Taková místnost s bednami, které visely v prostoru za řetěz upoutaný na stropě. A úkolem bylo po nich přeskákat na druhou stranu přes propast.
Jenže se po vyskočení začala bedna pohupovat. Těch pádů do propastí bylo snad víc, než se mi kdy podařilo v Mariovi. Nehledě na to, že na některá místa se normálním skokem nedostanete a je třeba skok daleký, který se v přípravě na sucho vždy povede a při ostrém testu se letí do propasti.
Osobně jsem tyhle úseky ve hře neměl v lásce. Stejně také žebříky. Nevím jestli jsem jediný komu dělají v Half-life problémy. Slézt po žebříku dolů pro mě znamenalo úbytek zdraví. Vždycky jsem se nějak netrefil a lisknul sebou o zem. Stejně tak lození po něm nahoru nebo doskok na něj. Nejen střílením a plošinovkám je Half-life otevřen. Skýtá i mnohá další překvapení a také logické přemýšlení. Nejde samozřejmě o nic extra složitého. Většinou je třeba tuhle přisunout bednu a po ní vyskákat dále, nebo najít různý vypínač atp.

Atmosféra
Už od začátku se dá říci, že hra má dobrou atmosféru. V roli Gordona se ocitáme na kolejovém dopravníku, kde z kabinky můžeme pozorovat cestou okolí (1.video). A že je na co se dívat. Různorodé místnosti, technické vymoženosti, támhle se mihne robot komíhající se a mířící do zelené radioaktivní vody. Opodál se hned na druhé koleji vyskytne stojící kabinka, ve které stojí tajemný G-Man a při pohledu na Gordona, jakoby si měřil čas na svých hodinkách.. Ale dál pozorovat nemůžeme, dopravník jede dalším tunelem do další mistnosti, dveře se za ním zavírají... Jen začátek hry mě příjde úchvatný i dnes. Cesta končí a dopravník zastavuje, přichází strážný a my míříme hezky za doktory, fyziky, vstříc dalším experimentům.. Jak hra plyne, lze spatřit spoustu zajímavých momentů, které podpoří skvělou atmosféru. Klidná chodba, tuhle problikne zářivka, támhle zas leží mrtvý vědec, něco není v nepořádku, blížíte se ke dveřím a náhle rupne stěna po levici a skrz ni se objevují pařáty zombie, nebo vtahuje vědce do větracích šachet a ač ho chcete zachránit, přijdete pozdě. Skvělých momentů si užijete víc než dost.

Hratelnost, interaktivita okolí
Half se hraje skvěle. O tom není pochyb. Jen bych opět upozornil na lození po žebřících, což je ale vskutku jen můj defekt, že nedokážu rovně lézt a skákat. Jinak se ovládání nedá vytknout zhola nic. Jestli se nepletu tak HL byl první, který účelně zavedl do hry hýbání s předměty a ve svém druhém díle to přivedl k dokonalostí. Právě tenhle prvek se mi hodně líbí. Posunování beden různých velikostí a z nich vytvořené schůdky, které pomohou k postupu do další místnosti ve hře. Možná malý detail, ale jak se říká, z maličkostí se skládají velké věci a velkou věcí nepochybně Half-life je. Také částečná rozbitelnost okolních předmětu nebyla až takovým zvykem ve své době. Navíc pokud se nepletu je Half-life vlastně první, který zobrazuje, nebo se alespoň snažil novátorsky zobrazovat zranění. Myslím červené zabarvení obrazovky, když nás někdo zraní. Dnes obvyklý jev, kterého si ani nevšimneme.

Prostředí a lokace
Celý Half-life je zasazen do základny Black Mesa v Novém Mexiku. I když se ve většině hry pohybujete v interiérech (později i v exteriérech), nepřináši hra žádný stereotyp. Neustále se lokace mění. Procházíte místnostmi, náhle je třeba k postupu prolézt šachtou, ta se překvapivě i svámi ulomí a spadnete do neznámé místnosti. Dále si zaplavete, sem tam zahopsáte, tuhle vyšplháte... Já se při hraní nenudil a stereotyp na mě nepůsobil. Half-life je první akce, která mě ale donutila sáhnout po návodu. Ve hře jsou lokace, kde jsem bloudil neustále dokolečka, vše živé pokoseno a nikde žádný východ. Z návodu jsem se pak dozvěděl, že se musím dostat dále přes šachtu. Prostě se neustále ocitáte v jiných interiérech, v místnostech velkých, malých, v halách, vítazích, šachtách, ve vodě ale dokonce i ve vzduchu (za pomoci větráku).

Grafika
Ta byla vypracována skvěle, avšak v ranné verzi se vyskytl problém, který špatně zobrazoval vodu a když do ní Gordon vlezl, špatně se v ní orientoval. Opravný patch tenhle nedostatek odstranil. V budoucnu vyšla verze Source, která zanechala celý Half-life tak jak je, jen ho oblékla do lépe vypadajícího grafického kabátu. A že mu seknul. Krásně vymodelované místnosti, různé stroje, všelijaké a všudypřítomné počítače, tlačítka. Všechno prostě sedělo tak jak má. Interiéry i exteriéry. Každou chvilku bylo něco, čím se dalo kochat, někdy možná né tak často. Nepřátelské mimozemské i pozemské jednotky vypadají v Source enginu naprosto skvěle, hezky do detailu propracované, že při každém střetnutí s novým oponentem jsem si musel mrtvolu prohlídnout. Hlavně ten první Scrab, blé, ty zubiska, no fujtajbl.

Nepřátelé
Úplně prvním nepřítelem je žebřík. Co vám budu vykládat, jen tak si stojí připevněný ke zdi a zírá, vyčkává si, pod sebou propast a čeká až se na něj svým neohrabaným tělem netrefím a slítnu do neznámých hlubin. Teď ale vážně. Ze začátku budete lítat po okolí s páčidlem a mlátit mimozemské potvory. S první zbraní vzrůstá nejen ego, útočnost ale také další druhy mimozemských oblud. S dalším a dalším postupem se začnou vyskytovat armádní jednotky, které jak víme, mají za úkol zničit a zabít vše živé na Black Mesa a zapříčinit tak jakýmkoli důkazům o tom, co se stalo. Ještě předtím se však musíme probít skrze mechanické střílny, které se aktivují pokud přejdeme přes laser. Ten je většinou šikovně "natáhnutý" od zdi ke zdi a skoro vždy o nej zavadím. Rambo styl v této chvíli je mojí prioritou. Proběhnout a postřílet vše okolo. Několik pokusů a mám vyhráno. Na stěnách bývají i bomby, v bednách se občas neskrývají lekárny a náboje ale také sem tam i nějaká ta obludka.

Zbraně
Od začátku hry běhá Gordon jen s holým pupkem. V těchto chvílích může tak akorát házet utrženými knoflíky od košile. V šatně ve výzkumném středisku si nasadí tzv. HEV oblek. Ten má hned několik dobrých vlastností. Nejenže funguje jako štít, který lze neustále po zranění dobíjet v přítomných přístrojích na stěnách ve hře. Díky němu lze i ve tmě svítit baterkou a v neposlední řadě dokáže oblek také identifikovat radiaci v jeho okolí. Dále na řadu příjde páčidlo, první pistole, brokovnice, kulomet a další mezi které patří například granáty nebo bomba na zeď. Zbraní je dostatek a dá se pohrát se všemi, najít pro ně situaci, kdy se uplatní.

Jak jsem se ke hře dostal?
Měl jsem k téhle hře nějaký neidentifikovatelný postoj. Několikrát jsem ji rozehrál a nikdy mě nenutilo ji hrát dál nebo dokonce dohrát. Na mém obstarožním stroji k tomu tehdy dopomohl fakt, že se mi hra mírně sekala a při ubrání detailů na minimum to už nebyl takový požitek. Jenže čas plynul a já dospíval věkově i hráčsky. Už nehraji kdejaké plytké slátaniny jako dřív. Už si hry vybírám. Pokud mě nebaví, vypnu, odinstaluji a pídím se po něčem jiném. Vždyť herních restů je tolik, že by byl hřích věnovat čas nějaké prachbídné a podivné céčkové hře. To jsem trochu odbočil. Ne však moc. Byla to doba kdy jsem měl už poměrně výkonný staronový počítač ale vcelku herní sucho. Nejlepší nové hry mi na něm neběžely. Což mi ani nevadilo. Vrátil jsem se k Mafii a zapnul si hezky detaily na maximum. Kochal se už několikrát dokončeným příběhem a letmo pokukoval po hře které bych se věnoval poté. Kamarád doporučil Half-life 2. Že prý je to opravdu kvalitní a výtečná hra. Vzpomněl jsem si na jedničku a můj tehdy vcelku strohý zájem o ni. Váhal jsem dlouho. Ale nakonec podlehl. I když jsem původně chtěl rozehrát hezky od prvního dílu, přes datadisky až ke dvojce, začal jsem hrát prvně druhý díl (rozuměj dohrát). Neskutečně jsem s nadšením pozoroval pro mě dechberoucí grafiku a užíval si každou lokaci i logické hádanky. A když už jsem myslel že mě nic nepřekvapí, dostal jsem do ruky Gravity Gun. Chrochtal jsem blahem. A Half-life si mě získal. Dvojku jsem dohrál a chystal se na díl první. Rest se tedy vyplnil až po dlouhých 4 letech. Mile překvapilo. I jednička je atmosferická, lekací graficky nádherná a hudebně i zvukově skvělá.

článek s videi
+18 +21 −3
  • PC 100
Komentář píši jako vzpomínku na éru mého hraní před cca 10 lety. Za celou tu dobu co hraju PC hry, mám nějaký svůj pomyslný žebříček TOP nejlepších her, tato hra patří rozhodně mezi ně.
Tehdejší kombinace špičkové grafické stránky hry, návykové hratelnosti, skvěle navržené úrovně (až na jednu), svým stylem, kdy je klasická 3D akce vyšperkovaná do detailů na tehdejší poměry, to vše při dlouhé hrací době, činí z mého subjektivního pohledu jasného favorita.
O perfektní grafickou stránku se staral upravený Quake 2 engine. Zde beru jako velké plus skloubení kvality a kvantity. Hra oplývala množstvím detailů a efektů a přitom měla velmi přijatelné HW nároky.
AI nepřátel byla taky hodná pochvaly. Od méně inteligentních vetřelců až po dosti agresivní vojáky, kteří svojí vzájemnou kooperací ze sebe činili dosti dobrého protivníka.
Zbraňový arzenál byl nadstandardní. Ve hře jste mohli vlastnit od notoricky známého páčidla přes pistoli, magnum, kulomet, brokovnici až po raketomet, mimozemské zbraně, granáty a další.
S hrou více hráčů jsem nikdy neměl moc tu čest, zde se zdržuju komentáře. Po Internetu jsem tuto hru nikdy nehrál, snad jen po lokální síti jsme jen tak 4fun zkoušeli pár her s bratrem.
Dále je dobré zmínit, že Half-Life není jen tak ledajaká 3d akce, kde neustále přímočaře jdete kupředu a jen kosíte nepřátele. Obsahuje i logické prvky, které mi tehda uměly celkem i zavařit mozek. Dokonce mě to donutilo si koupit oficiální příručku a sem tam jsem se musel nahlédnout co a jak udělat, abych se mohl dostat dál. Dodnes tuto knihu vlastním a sem tam seberu z poličky a prolistuju jako určitý způsob zavzpomínání na staré časy :)
Na závěr bych chtěl zmínit snad jen jediný zápor ve hře, který mě stejně nedonutí snížit ohodnocení z plného počtu. Jedná se o mnohokrát avizovanou závěrečnou pasáž. Mimozemská planeta Xen. Přes hodně úmrtí a zasekávání se prostě nemohu jinak.

Pro: Atmosféra, zvuky, grafika, celková hratelnost, páčidlo :D

Proti: Maximálně tak Xen.

+41
  • PC 70
Doplňování herních restů pokračuje. Tentokát však zdaleka ne tak optimisticky. Half Life je hra, kterou valná většina hráčů vynáší do nebes, což vesele potvrzuje i místní hodnocení. Proč? To asi nepochopím.

Hru jsem průběžně již od doby vydání zkoušel několikrát rozehrát, ale nikdy si neudržela moji pozornost déle než pár minut. Vždy jsem se do ní ale pustil s tím, že "tentokrát už to vyjde a já poznám, proč ji všichni tolik blahořečí". Nikdy se tak nestalo a nestalo se tak ani teď, kdy jsem ji po letech konečně dotáhnul do finále.

Přestože hra není vysloveně špatná, žádnou zázračnou aureolu kolem sebe nevytvořila a ze všech koutů slibovaná herní nirvána se tak nekonala. Prostředí je vcelku zajímavé, i když postupem začíná být značně repetitivní. Naštěstí se to ale spraví a design na konci hry při přechodu na Xen si zaslouží opravdu pochvalu. Místy jsem měl ale z level designu opravdu špatný pocit - procházení naprosto samoúčelných místností a chodeb nebo skákání po krabicích zavěšených kdesi ve vzduchoprázdnu uprostřed výzkumného komplexu? Kdepak, tohle není to pravé ořechové. Nepřátelé jsou vcelku originální, i když jejich variabilita není největší. Několik těch logických hádanek hru oživí, stejně tak jako zapojení jednoduché fyziky. Tempo hry je proměnlivé, ale většinu času se člověk úplně nenudí, byť se hra několika opravdu zdlouhavým (nudným) pasážím nevyhnula. Zbraní je přehršel, některé z nich jsou perfektní a člověk si je ihned oblíbí, jiné nenajdou prakticky za celou hru žádné uplatnění. O grafice dnes nemá, vzhledem k datu vydání, moc smysl mluvit, ale vysloveně ohavná není ani dnes. Což je úspěch, protože éra prvních akcelerovaných her je většinou největší zlo (i starší ručně kreslené hry morálně stárnou výrazně pomaleji).

Celkově mě HL nijak nenadchnul, ale ani neurazil. Hra mě na nějakých 13 hodin zabavila, byť s proměnlivou intenzitou. Hodnotím jako lepší průměr.

Pro: pár dobrých momentů, zajímavé mimozemské prostředí, závěrečná písnička

Proti: občas úsměvný level design, místy zcela debilní respawn potvor

+25 +27 −2
  • PC 100
Half Life,pro mne jedna z nejlepších her které jsem měl možnost kdy hrát..Moje první setkání s touto herní legendou bylo takové že jsem přes rameno kámoše sledoval hraní HL-Opposing Force a vůbec jsem nevěděl o co jde,dokonce ani to jméno jsem neznal.Odešel jsem domů a na hru defacto zapoměl.Jediné co mě utkvělo v mojí děravé paměti byla nějaká zmutovaná příšera prohazující vědce "oknem" laboratoře,podivné skákavé potvory a originální pojetí hry..
Když jsem pak mnohem později v obchodě s hrami narazil na balení hry Half Life:Game of the Year vůbec mne nenapadlo že je to ona hra..Hru jsem zakoupil a od toho "osudného" :D dne jsem ji dohrál snad 10krát a stále se k této hře mnohdy vracím a nehodlám s tím přestat,minimálně ne do doby dokud nevyjde mod k Half Life2 - Black Mesa..
Takové tedy bylo moje první setkání s hrou která se právem řadí mezi legendy a žánr akčních her překopala od základů tak že všem vývojařským studiím jak má vypadat moderní FPS a určila směr budoucího vývoje tohoto typu her..
Rozruch který tato hra vyvolala v herním poli byl nevídaný a něco takového se mnoha hrám nepovedlo..

Dnes již technicky zastaralá hra běžící na enginu Goldsource,modifikovaném to enginu Quake 2 svého času ohromovala každičkým kouskem své hratelnosti,svého pojetí, svého designu i grafiky.
Příběhově vypráví hra o dění v tajných laboratořích Black Mesa v Novém Mexiku po jednom ne zrovna podařeném experimentu (nebo spíše po experimentu který se podařil,jen ne tak jak vědci očekávali)..A o "cestě" a osudu hlavní (hráčův charakter)postavy Gordona Freemana nového to člena vědeckého týmu.
Hra je koneckonců originální už při svém počátku,žádné tu máš Glocka a vystřílej nepřátelům do hlav nové větrací otvory aby jim to řádně myslelo..Pěkně v klidu a popořadě.Den začínáte v místním dopravním systému který vás má dopravit na vaše pracoviště, kocháte se okolím a posloucháte bezpečnostní pokyny z "rozhlasu" v onom dopravním voze.Tu vidíte na dveře klepajícího Barneyho Calhouna (jedna z mála postav která měla tu čest se přesunout i do druhého dílu) tu zase podivné mechanické stroje kmitajcí po pracovišti a vykonávající úkony jež by vědci nemohli zastat..A mezi tím vším kmitají vědci jakoby žili vlastní život a měli svoje vlastní starosti..Po relativně dlouhé cestě vystoupíte na cílové destinaci,projdete kontrolou,zahlédnete G-Mana (další velice důležitá postava hry a celé série) a vyzvednete první z legendárních poznávacích předmětů hry-H.E.V suit (Hazardous Environment Suit),vašeho hlavního "spojence" pro každodenní pracovní povinnosti ve vědeckém týmu a aniž by to kdokoli z vědců tušil také váš hlavní pomocník v bojích s nepřáteli.
A následně na to již můžete nastoupit na plnění vašeho úkolu,shodou okolností zrovna toho veselého testu který měl tolik Unforeseen Consequences :) .
Takto lze popsat v mnoha ohledech podle mne jeden z nejoriginálnějších začátků hry který kdy existoval..

Samotná hra je silně scriptovaná ovšem díky tomuto kroku také dokáže s atmosférou hýbat přesně takovým způsobem kterým tvůrci chtěli..Nabízí také velice inteligentní nepřátele a poměrně široký a originální zbraňový arzenál.Od legendárního červeného páčidla,pistole Glock 17 přes Colt Python až po Tau Cannon,energetickou prototypovou zbraň..Nechybí ani granáty a raketomet..A odstřelovací pušku nahrazuje "kuše" která je velice účinnou zbraní na kteroukoliv vzdálenost a její přesnost je opravdu výjimečná..

Hra dále nabízí malý počet lehkých hádanek které svou roli plní nicméně dobře a kvalitně..

Většina hry se odehrává v laboratorních místnostech ovšem někdy se podaří i vykouknout na povrch aby jste přeběhli po okraji skal a zase zapadli do dalších laboratoří,a později se dostanete i na Xen,svět na který před combine utekla rasa Vortigauntů..Xen je jasně nejslabší část hry i když originalitu tvůrcům upírat nelze.

A jak bylo již v několika recenzních zmíněno za mínus lze považovat i mlčení hlavní postavy i když u prvního dílu to ještě nebylo tak znát..


Abych to tedy zkrátil,hra byla ve své době naprosto výjimečná ve všech ohledech a ještě dlouho po vydání se jí nikdo nebo spíše nic nemohlo rovnat,měla a má spoustu modů a defacto dala vzniknout i další jiné slavné hře a to Counter Strike (kde šlo původně o mod právě hry Half Life).Určila směr kterým by se hry měli ubírat v budoucích letech.A firmu Valve vyšvihla z téměř neznámé firmy na výsluní zájmu..

Hra Half Life dostala mnoho ocenění za hru roku,nutno říci že právem.Ke kře vznikly dva "oficiální" datadisky které vytvořila společnost Gearbox (již zmíněný Opposing Force a později ještě Blue Shift oba ukazujcí stejný příběh z jiného úhlu pohledu..První datadisk Opposing force je z pohledu armádního vojáka kdežto Blue Shift z roku 2001 vypráví příběh Barneyho Calhouna člena Black Mesa "ochranky"


Ani dnes více než deset let po vydání nebudete litovat pokud si hru zahrajete,zvláště pokud jste s ní neměli ještě vůbec co dočinění mohu to jen doporučit,je třeba skousnout dnes již horší technické zpracování a v pozdější fázi hry podivně zpracovaný Xen..Nicméně každičká další část hry vám to plně vynahradí a garantuji že po dohrání hry nebudete litovat utracených peněz..

Já osobně hře uděluji i přes pár chyb plné hodnocení,původně jsem uvažoval o 95 ale protože díky tomu jaké pozdvižení ona hra rozpoutala a kolika skvělým modifikacím dala vzniknout myslím že plné hodnocení si zaslouží..

Pro: Po všech ohledech vypilovaná hratelnost,design misí,vyprávění příběhu,délka,zbraně,nepřátelé a jejich inteligence,atmosféra,absence hudby ve hře která by jen rušila v hraní a v neposlední řadě také propracovaný svět série Half Life

Proti: Někomu nemusí zcela sednout Xen

+43