Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Half-Life 2
Half-Life 2
88

Komentáře

Všechny PC PS3 Xbox X360 XOne XboxX/S Android
Napsat vlastní komentář
ChuckChuck
Dohráno
  • PC 85
Asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že minimálně jeden díl série Half-Life by každý hráč měl alespoň vyzkoušet a poznat, v čem tkví jeho nemalá oblíbenost. I mně zvědavost nedala a chopil jsem se proto dílu druhého, který v celé sérii z hlediska zábavy a celkové kvality zaujímá jednu z čelních pozic.

Při prvním spuštění se moje oči rozzářily nad výtečnou grafickou stránkou s jedním ojedinělým pocitem. Jakým? Málokterá graficky zdařilá hra totiž u mě způsobila fakt, že bych se občas zatoužil toulat po nádherně vymodelovaném a excelentně vykresleném prostředí a nedělat nic jiného. Ale holt tu nejsme na kochání a vrhněme se proto do akce.

Ta totiž ve hře zaujímá další velice výsostné postavení. Scény zde jsou totiž správně peprné, lidští nepřátelé správně zákeřní a často pracující v týmu, takže jsem tu shledal určitou podobu s F.E.A.R., což právě pro mě je zárukou skvělé kvality. Nepřátelé jsou také v podobě nemrtvých a různých typů monster, které já osobně dvakrát nemusím, ale jelikož boj s nimi je optimálně vyvážen s těmi lidskými, nenabírá tím otravného stereotypu a zábavnost hry tak nepřetržitě zůstává na jedinečné úrovni.

Další kapitolou, u které stojí za to se pozastavit, jsou zbraně. Asi jsem nebyl zdaleka jediný, kdo propadl kouzlu zbraně Gravity Gun, který zde nevykonává jen pozici pouhé útočné zbraně, nýbrž i nadmíru užitečného pomocníka. Ne vždy je totiž cesta přímočará a leckdy nestačí jen projít po vyznačené cestě nebo se jen rozeběhnout a skočit do míst, kde pokračuje. Proto je velice fajn, když pomocí této zbraně si ze vhodných nalezených předmětů hráč vytvoří cestu vlastní a jsou tak dány podněty pro jeho inspiraci a časté přemýšlení, jakým způsobem okolní věci využít ve svůj prospěch ke zpřístupnění cesty dále. Pochvalu si zaslouží i příběh, který počínání hlavního hrdiny nedělá bezduchým a vcelku výstižně jej vysvětluje.

Co dodat? Graficky výborná hra se stejně zdařilými akčními pasážemi doplněná zajímavým příběhem, to vše je důvod k tomu, abych ze hry po jejím skončení odcházel s dávkou spokojenosti a pomalu se sunul ke dveřím, za nimiž na mě ťuká Epizode One.

Pro: jedinečná grafika, akce, zbraně, příběh

Proti: některé typy nepřátel

+79 +81 −2
VšivákVšivák
Dohráno
  • PC 95
To bylo pozdvižení, když vyšel Half-Life 2. Celý hráčský svět byl jak u vytržení. Herní magazíny se nerozpakovaly dávat hodně vysoká hodnocení. Viděl jsem to i kolem sebe, jak to všichni hráči v mém okolí hltali. Taky jsem si to chtěl zahrát, ale měl jsem v té době na to až moc pomalou šunku. Musel jsem pár let počkat.

A přitom Half-Life 2 ani není moc náročná hra. Grafikou ale exceluje, a poráží svého největšího konkurenta (v té době) Doom 3 na plné čáře. A to jak, co se týče náročnosti na hardware, tak i fyzikálním modelem, a celkově líbivější grafikou. Source považuji za jeden z nejnadčasovějších enginů. Konec konců to dneska dokazuje skoro nový Portal 2. Pořád je na co se koukat.

Hratelnost je také skvělá. Half-Life 2 se hraje na mnohem větší rozloze než jeho předchůdce. Skoro se nedá zapadnout do nějakého stereotypy, protože hratelnost se pořád mění. Jednou je to projížďka na vznášedle pak horor, logická hra (díky skvělé fyzice), nebo strhující přestřelky v týmech. Všechno to krásně graduje tak, že se u toho nedá nudit.

Trochu mi vadilo, že tu potkáte málo známých z jedničky. Týká se to hlavně zvířat (i když nové druhy mozkokrabů a zombií jsou fajn). Velké zklamání pro mě je ztráta inteligence vojáku. Jsou prostě jenom na odstřel, ale za to jich je víc. Jako plus považuji úbytek futuristických zbraní a opět, skvělý pocit ze střelby. Hra má i solidní délku. Ozvučení opět perfektní a jenom podtrhuje perfektní atmosféru.

Z Half-Life 2 čiší naprostá profesionalita. Hra je bez chyb, a myslím si, že fanoušky prvního dílu rozhodně nemůže urazit. Spíš naopak. Jenom by Gordon mohl té ženský alespoň někdy odpovědět, když se na něj tak pěkně dívá.

Pro: skvělá grafika, různorodá hratelnost, fyzika, atmosféra Half-Lifu

Proti: horší umělá inteligence, málo starých známých nepřátel

+57 +59 −2
HELLERHELLER
Dohráno
  • PC 100
Je tomu sice již řada let, co tato hra vyšla a vzbudila nejen ve mně, ale i po celém světě, velmi pozitivní ohlas a samé chvály. Zkusím se vrátit zpátky do minulosti a napsat dobový komentář k této „dokonalé“ hře.

Začátek:
V mé mysli snad nadobro utkvěla vzpomínka na začátek prvního dílu v podobě originálního intra, v tomto dílu se již několikaminutová projížďka vlakem nekoná (vzhledem k příběhu). Náš miláček, nemluvící Gordon Freeman, sice jede ve vlaku, ale jen krátce. Určitá satisfakce se koná po vystoupení Gordona z vlaku na nádraží ve městě City 17. V klidu, nenásilně si projdete okolí a seznámíte se se situací, která se na Vás připravila do tohoto dílu hry. Během procházky vás oblbují samými pozitivy v podobě bezpečného města, praxe je však poněkud jiná. Z místních lidí vyzařuje strach, na každém rohu se objevují vojáci.
Jakmile se dostavíte k oplocené bezpečnostní kontrole, spustí se alarm a jste doprovázeni do ústraní a úžasné dobrodružství začíná…
Setkání se se svými přáteli, obléknutí HEV suitu, do toho začínající skvělá atmosférická hudba, první zabití nepřátel, prostě už od samotného začátku velmi povedené po všech stránkách, těžko se to popisuje, ale je to sakra povedené.

Hratelnost:
Tato hra nám nenabízí jen tak nějakou hloupou střílečku, v HL2 se budete culit nad citlivě a rozumně vloženým humorem, narazíte i na logické problémy, kdy bude trochu potřeba zapojit mozek a fantazii.
Po celou dobu hraní se udržuje hratelnost na nejvyšší úrovni, každá kapitola ve hře nabízí něco osobitého, ať už se jedná o vzhled okolí, hádanky, pod kontrolu dostanete i vodní vznášedlo nebo bugynu,…
Co ovšem dělá takový typ hry tou pravou hrou, je akční složka, přestřelky. Ty jsou zpracovány jak jinak, než výborně. Boje jsou adrenalinové, uvěřitelné, umělá inteligence nepřátel je na velmi dobré úrovni (skrývají se, spolupracují, výborně umí házet granáty,…).

Zbraně:
Objevuje se zde od klasického ikonického páčidla, přes pistoli, kolt, samopal, brokovnici, kuši až po raketomet, granáty a hlavně Gravity Gun. Vyváženost jednotlivých zbraní je výborná, každá zbraň se hodí na jiný typ nepřátel. S tehdy velkým reklamním tahákem, čili Gravity Gunem, se příjemně hraje :)

Grafika a zvuky:
Na tehdejší dobu byl podle mě HL2 nejhezčí hrou. Vše ve hře bylo tak uvěřitelné, reálné, perfektně nadesignované, mnohokrát během hraní jsem se jen tak pozastavil a díval se po okolí. Modely postav rovněž na mě působily reálně, hlavně tehda výborně a asi průlomově vytažená mimika postav excelovala. Do toho je třeba zmínit výbornou optimalizaci hry.
Po zvukové stránce se nedá taky nic vytknout. Střelba, zvuky okolí, dabing, vše uvěřitelné a propracované. Potěší i původní zvuk bouchnutí páčidla :)
Hudba je jedním slovem dech beroucí, k momentální akci ve hře se náramně hodí.

Sečteno, podtrženo – hra mi naservírovala opravdovou a dech beroucí atmosféru, perfektní hratelnost, zábavu, úžasné technické zpracování a hudbu, pro mě se stala hrou roku a dost možná i celého herního života a nemohl jsem jinak, než udělit plný počet.

Pro: atmosféra, hratelnost, délka hry, audiovizuálno

Proti: na nic si nevzpomenu

+56 +57 −1
EbbEbb
Dohráno
  • PC 80
Valve vie presne čo znamená slovo hra--žiadne cut scény, žiadne zdĺhavé videá. HF2 ma dokázal vtiahnuť do deja a sveta bez zbytočných kecov. Občasný obligátny in-game dialóg, ktorý mi nikdy nezobral kontrolu nad postavou ani kamerou bol v podstate jediný spôsob, ktorým HF2 so mnou dejovo komunikoval; a podľa môjho názoru to sakramensky stačilo.

Nebudeme si klamať, samoúčelnosť čo sa týka dizajnu jednotlivých máp je nepostrehnuteľná. Hra neustále podhadzuje viacmenej presný počet objektov a ciest aby umožnila hráčovi 2-3 možnosti ako pokračovať aj napriek istému pocitu nelogickosti. Pokrytecky sa priznám, táto samoúčelnosť, ktorá by mi možno vadila v iných hrách, mi tu až tak neprekáža. Možno je to aj tým ako je Half-Life 2 presne rozkúskovaný. Dokázal mi neustále udržať pozornosť tým ako na každom kroku na mňa číhala iná atrakcia, ktorá vyžadovala vždy iný prístup. Okrem toho je hra výpravná ako snáď žiadna iná. Lokácie sa rýchlo striedajú a hra ma nenechala príliš dlho tápať v rovnakom prostredí. Zbrane sú zábavné a dobre ovládateľné, tým sa vyznačovala už jednotka. Takto si predstavujem dobrý lineárny shooter.
+47 +51 −4
MaximusMaximus
Dohráno
  • PC 100
Rise and shine, Mr. Freeman. Rise and... shine. Not that I... wish to imply you have been sleeping on the job. No one is more deserving of a rest, and all the effort in the world would have gone to waste until... well, let's just say your hour has... come again.

Half Life 2 je najlepšou hrou akú som kedy hral.

Prečo? Lebo ma za tých 15 hodín hrania ani chvíľu nenudil. Ponúkol stále niečo nové. Bojujete s prerasteným hmyzom, zajazdíte si na bugine, zahráte sa s revolučným manipulátorom, vystrašíte sa v Ravenholme, zajazdíte si na vznášadle, bojujete proti obrovským robotom atď. Epické a na FPS značne rôznorodé dobrodružstvo, ktoré má množstvo sviežich nápadov. Manipulátor je asi zbraň, ktorá mi z hier najviac utkvela v pamäti. To rozličné chytanie predmetov (cirkulárky!) a vrhanie na nepriateľov alebo nezabudnuteľný upgrade, s ktorým sa dalo dotieravých šťastlivcov naučiť lietať.

Dog, throw something bigger!

Prvý Half Life ponúkol nezabudnuteľnú atmosféru hlavne v stiesnených laboratóriách a nebyť Xenu, ktorý síce bol zaujímavý, ale nebavil ma, tak by bola na prvom mieste práve jednotka. Half Life 2 ale ponúkol gameplay, ktorý ma bavil od začiatku až do konca a nech sa snažím ako len chcem, neviem prísť ani na jeden jediný zápor alebo vec, ktorá by mi na hre nejako veľmi prekážala.

Man of few words, aren't you?

Ak by som mal odporúčiť niekomu len jednu jedinú hru akú si má kedy zahrať, bol by to práve Half Life 2.

Pro: Všetko :)

Proti: Niečo tam určite bude, ale ani za boha si neviem spomenúť, čo to je :)

+46
VurhorVurhor
Dohráno
  • PC 100
Dokonalost. Věřte mi, tím slovem šetřím. Ale teď v tomhle případě se hodí opravdu na sto procent. Majestátní. Velkolepá. Dechberoucí... dokonalost. Na jednom obalu jsem viděl rčení od jistého PC hráče, který se k HL2 vyjádřil slovy: "Nejlepší hra všech dob". A víte vy co? Ten týpek možná opravdu nebyl příliš daleko od pravdy...

Byl jsem docela malý, když Half-life 2 vycházel. Pamatuju si, že tehdá ke mně přišel táta se slovy: ,, Honzi, pojď se na něco podívat, to budeš čumět!" Ukázal mi trailer, oba jsme byli úplně hotoví z neskutečně brilantní přelomový grafiky, která naprosto skvěle například zachycovala mimiku obličeje či výbuchové efekty. A moment kdy Gordon gravity gunem sebral granát a hodil ho zpět na nepřátelského vojáka nikdy nezapomenu. To bylo boží! A poté jsem hrál samotnou hru. No... co říct... připadal jsem si jako Fry z Futuramy, když se v roce 3000 rozmrazil. Valve jsou mistři ve tvoření naprosto efektní atmosféry, událostí a všeobecné hratelnosti. Umí vytvořit tak neskutečnou vizuální podívanou, že z toho člověku padne brada na zem. Už jen tajemně laděný začátek s monologem Cigaretového muže z Aktů X (G-man) vám říká, že se na vás chystá něco velkého. A vskutku tomu tak je. Atmosféra celé hry je jedinečná. Depresivní země pod okupací imperialistických emzáků, zamořená brouky z Hvězdné pěchoty a obličejových přisávek z Vetřelce rozhodně není místem, kam by člověk jel na dovolenou. I přesto se však najdou tací, kteří se rozhodnou za matičku Zemi bojovat, ať to stojí cokoliv. A spasitelem je opět "The Freeman", který je živým důkazem toho, že vědec s brýlemi se automaticky nerovná měkej nerd!

Zákony fyziky jsou v téhle sérii legendární. Když se opřete o houpačku, ona houpe! Když hodíte melounem o zeď, on se rozfláká! Když hodíte granát mezi malé objekty, ony lítají naprosto logicky kolem! Kroutil jsem nad tím hlavou, teď už to zas tak velká věc není, ale tehdá mi mohly vypadnout oči z důlků. Progres samotného Freemana je taky vynikající, počáteční až adrenalinové útěky z bytů, přes vaší první pistoli až k epickým monstrózním bitvám s jednotkami Combine a jejich hulákajícími Stridery. Oh... a Ravenholm, ten byl... taky nezapomenutelný. (pod touto větou se nachází hrozivé vzpomínky na ty příšerné rychlé zombíky, kteří mi vždycky málem způsobili infarkt.) Souboje jsou maso, obzvlášť ve druhé půlce hry. A Gravity Gun je dost pravděpodobně králem všech bizarních a originálních FPS vychytávek. Samotný herní příběh na FPSkovou hru je také bezvadný. I když je to jen neustálé postupování vpřed, hra nám velice hladkým způsobem předává sled zápletkových událostí, kterým se lehce přizpůsobíme a užíváme si to. Nouze samozřejmě není ani o zajímavé charaktery, mezi starými známými z jedničky jsem vždycky velice rád viděl sympaťáka Barneyho, ale úplně nejvíc září vaše parťačka Alyx, která je jak povahově, tak i vzhledově neskutečně sympatická. Má smysl pro humor, má styl, je sexy a umí to s bouchačkou. No kdo by si stěžoval? Hudba je dost expresivní, což je jedině dobře, do polorozpadlého světa se hodí nadevše. A byť tenhle typ hudby úplně nemusím, Half-Life mi jí svou geniální hratelností přiblížil natolik, že tři tracky mám i ve svém výběru. A to už je jako velikánská pocta!

A zápory? Nevím... fakt nevím. To, co se mi možná moc nezamlouvá, je asi právě naprosto tichý Gordon. Vždycky jsem si říkal, jak by to bylo cool, kdyby uměl i mluvit. Ale to je věc, která k němu už vlastně tak nějak patří a charakterizuje ho, i samotní tvůrci si z toho taky dělaj prdel. Ale jinak? Ne... fakt nevím.

Youtuber Angry Joe jednou řekl, že nikdy neexistovala dokonalá hra. A musím s ním souhlasit, nicméně jsou hry, které se té dokonalosti, přiblíží velice blízko. Nevím, jestli bych si troufl říct, že HL2 je nejlepší hra, jakou jsem kdy hrál, možná i je, ale jistý si tím nejsem. Jsem si ale jistý, že je to zatím jedna ze dvou her, která ode mě dostala 100% hodnocení, protože si to opravdu zaslouží. A i když jsem spíše RPG fanda, musím uznat, že tohle mistrovské veledílo, si u mě v srdci vzalo svůj kousek. A já vůbec neprotestuji. Co říct?... Snad jen- ať jen žije král a vládce všech FPSek a (možná) nejlepší hra všech dob!

Pro: Hratelnost, efektní podívaná, grafika, bitky, příběh, postavy, hudba, atmosféra

Proti: Nedá mi to, ten Gordon mohl mluvit

+46
AlieNAlieN
Dohráno
  • PC 95
S uspokojením zjišťuji že Half Life 2 je i po letech stále vynikající akční hrou, ve svém žanru stále patřící k těm několika málo nejlepším výtvorům jaké kdy spatřily světlo světa. Vlastně jedinou, která ji stále výrazně překonává, je první díl - nenabídl sice reálnou fyziku prostředí, ani epický rozsah a rozmáchlou výpravu se spoustou originálních nápadů, ale má něco jiného. Atmosféru která dokonale využívala uzavřeného a jednolitého prostředí, přímočarý příběh a hlavně geniální akční scény díky vynikající umělé inteligenci nepřátel a dokonalého pocitu "feelingu" zbraní. K tomuto už se jeho pokračování nepřibližuje ani trochu - nepřátelé jsou hloupější a padnou po pár zásazích, takže boje s nimi jsou jen dobrou zábavou, nikoli však herním orgasmem jako v případě jedničky. Stejně tak atmosféra nedrží stále stejně vysokou úroveň, ale kolísá se změnami prostředí a obměnami v herním stylu. Což není chyba, hra díky tomu získává na dynamičnosti a neustálém objevování nového, ale zase je až příliš roztříštěná, nekonzistentní... a některé její části jsou až příliš evidentně slabší než jiné. To jsou ovšem snad jediné nedostatky ve srovnání s prvním dílem na jinak úchvatné akční hře.

Také mě nepřestává fascinovat naprosto unikátní práce s narací a percepcí hráče... obzvlášť u takto mainstreamového titulu. O Half Life se nedá říct že by tu byl příběh upozaděn ve srovnání s jinými prvky hry, nebo snad dokonce že by tu nebyl vůbec - na rozdíl od všech jiných her tady totiž příběh není vyprávěn přímo pomocí postav či jiným podobně jednoduchým, přímočarým způsobem, ale nepřímo prostředím a tím jak toto prostředí působí na hráče. On sám zkoumá svět ve kterém se ocitl, on sám přemýšlí o tom co kolem sebe vidí a vytváří si o tomto světě celkový obraz. Není tu nic co by mu podalo pomocnou ruku, podalo vysvětlení nad rámec vnímání postavy Gordona Freemana - hráč ho nikdy neopouští aby pomocí nějaké popisné animace pochopil co a jak se vlastně děje, musí na to přijít sám pomocí náznaků které kolem sebe nachází, útržků vět které zaslechne. Gordon Freeman nemluví a neptá se na otázky, jen pozoruje.

Pro: Nesmírně komplexní hra nabízející zážitek jako málokterá jiná.

Proti: AI, nekonzistentnost světa a stylu hry, steam

+37 +40 −3
GlobsterGlobster
Dohráno
  • PC 100
"To je ono." Tohle si v duchu řekl, či pocítil snad každý hráč Half-Life 2. Já si to říkal při každém z šesti dohrání tohoto magnum opusu společnosti Valve. Jenom pár hrám jsem dal 100%. Takové hry totiž může člověk hrát pořád dokola, rozebírat, pídit se po všemožných detailech a nikdy neomrzí, protože pokaždé zažije něco nového. Je ale těžké jednu jedinou hru nazvat svou nejoblíbenější, jelikož toho člověk za život nahraje spousty a těch her, na které nikdy nezapomene, má hodně. Pokud bych ale měl z toho mého mála, co jsem zatím hrál, vypíchnout jednu, tak je to bez rozmýšlení právě Half-Life 2.

Bohužel jsem nezažil velkolepé vydání v roce 2004, ale pamatuju si demo, které jsem hrál tak 10×. Co mě zarazilo, byla atmosféra světa této hry, která byla úplně odlišná, než na co jsem byl dosud zvyklý. Všechno bylo tak uvěřitelné a hmatatelné. A ta hudba jak z úplně jiného světa, exotická, podobně jako samotní okupanti naší Země. No a Gravity Gun. Ta mě prvně zmátla a ptal jsem se sebe, na co si to tvůrci hrají, ale později mi přišla jako organická součást reálně fyzického světa hry. Telekinezi dnes najdete nacpanou skoro všude, ale tak skvěle jako v Half-Life 2 to nikde není. Graficky a zvukově na mě hra působila nezvykle ostře a přesně. Dále mě šokovaly animace obličejů postav, s kterými se ve hře potkáte. Měl jsem zakořeněnou představu, že hry umí hýbat jenom spodní čelistí dolů a nahoru. Hry následujících let staví na dokonale propracované mimice této hry.

Co dodat? Ammunition Depleted. Na Facebooku mám již 4 roky stejnou cover photo s Gordonem Freemanem a jen tak to nezměním. Příběh tichého protagonisty mi strašně sedl. Dokonce jsem donucoval svého staršího bratrance tuto hru hrát, nebo se alespoň dívat, jak ji hraju já, protože jsem měl velké nutkání všechny ty pocity sdílet. Bohužel, zůstal jsem mou rodinou nepochopen. Byly to skvělé časy, kdy střelba z pulzní pušky byla slyšet až na ulici...

A nakonec (podle mě) hymna Half-Life 2, i když je neoficiální: Remix Triage at Dawn.

9.1 hrs last two weeks / 129 hrs on record

Pro: Všechno (Grafika, Fyzika, Hudba, Gravity Gun, Postavy, Příběh)

+37 +38 −1
SimonEndtSimonEndt
Dohráno
  • PC 100
Máte třeba oblíbený film, na který se jednou za čas podíváte, i když znáte snad veškeré scény nazpaměť? Přesně takový pro mě je Half-Life 2.

Již první díl jsem hrál jako malý s bratrem... No, spíše jsem jen přepínal zbraně a ukládal pozice, protože jsem se bál u těch monster a nedokázal to hrát sám :)) Každopádně na dvojku jsem se hrozně těšil a ihned po vydání jsem přišel s prosíkem k rodičům, jestli mi nekoupí k Vánocům Collectors edici. Tu hru jsem si ihned zamiloval, bral do ruky každičký předmět a házel si s ním a hltal každičký detail, přestože jsem příběhu sotva rozuměl. Po prvním dohrání jsem měl takové zážitky, že jsem se do hry musel vrhnout znovu. Dodnes je to má nejoblíbenější hra, kterou jednou za čas projdu a většinou pokaždé trochu jinak. Zkusil jsem již různé úrovně obtížnosti, nejznámější modifikace, dohrát hru pouze s pistolí, bez páčidla, dokonce i bez zabíjení a mým hodně oblíbeným postupem je i speedrun.

Co se herních mechanismů týče, ta hra byla na svou dobu revoluční. Už to navození atmosféry v úvodním dialogu s G-maneme a následného vystoupení z vlaku, kdy okamžitě pochopíte situaci města a jejich občanů, to člověka prostě vtáhne ihned do děje. Herní level design Vám klade po celou dobu do cesty logické překážky, určuje cestu pomocí barevných prvků či symbolů na zdech, učí vás herní principy a fyziku hry, kdy např. ihned ze začátku musíte sebrat plechovku a hodit ji do koše, nebo v pozdější části hry vidíte zombíka rozseknutého vejpůl kotoučem a ihned pochopíte, jak se máte s dalšími vypořádat. Dále veškeré dialogy, jednotlivé postavy a jejich charaktery, spád, dějové zvraty i samotná optimalizace hry ... Tady se prostě sešlo všechno správně a odůvodněně patří Half-Life 2 mezi nejlepší hry, které kdy vyšly.
+37
Han22Han22
Dohráno
  • PC 100
Tak po dohrání Doom 3 jsem se vrhnul na největší konkurenci roku 2004 - Half-Life 2. Dá se říct, že když jsem to poprvé hrál, dostavil se mi naprostý wow efekt jak taky 3D akce může vypadat a ten mě nepřešel celou hru. A dodnes považuji za největší herní trauma, že jsem se nedověděl jak to dopadne. Moje nadšení z grafiky už trošku opadlo, ale jinak je to stále stejně fantastické.

Stejně jako v originále se jako mlčenlivý hrdina bez tváře Gordon Freeman probouzíte ve vlaku, jenže teď je vše jiné. Od událostí v Black Mesa uplynulo 15 let, lidstvo prohrálo sedmihodinovou válku s mimozemskou rasou Combine, která nyní kontroluje všechny aspekty lidského života, včetně rozmnožování. Lidé co přežili odevzdaně plní roli nižšího druhu a jen podzemí je hrstka rebelů s Gordonovými známými z prvního dílu (strážný Barney, vědec Eli Vance). A objevují se i nové postavy, především pak Alyx Vance, jedna z nejúžasnějších NPC co byly vytvořeny. Krásná, chytrá, vtipná, plná emocí a především užitečná. Navíc má mazlíka - obřího robota Psa, který Vám nejednou pomůže. V průběhu hry se tak snažíte zoufalými akcemi pomoci rebelům, někoho zachránit a možná na konci zastavit největšího zrádce, správce Wallace Breena, který v supermoderní věži čnící nad Městem 17 zrazuje svoji rasu - a nebo dělá zoufalá rozhodnutí, aby zabránil jejímu vyhubení? Vůbec postavy Vám přirostou k srdci jako kdybyste sledovali hollywoodský velkofilm a ne jenom hráli hru.

A právě tady vidím největší chybu - nemyslím že je SPOILER, když prozradím co každý ví. Na konci zastavíte Breena, ale ne Combine. Ani dvojice datadisků nepomůže - v prvním se zoufale snažíte dostat z bortícího se města, v druhém cestujete lese do základny rebelů s důležitými informacemi, ale ke zničení Combine se nedostanete ani na píď blíž. Jak to dopadne? Těžko říct, čekám na to už 11 let.

Graficky to byla před lety naprostá bomba. Ty venkovní projížďky úchvatnou přírodou, supermoderní a mimozemská věž z jiného světa. Dnes už ten wow efekt pod vlivem novějších her co jsem viděl zmizel, ale stále je na co koukat.

A samozřejmě hratelnost. Tak ta je i dneska na 100%. Už díky tomu, že Half-Life 2 je neskutečně různorodý. Ano některá kola jsou trošku moc dlouhá, některý typ akce Vám nemusí vyhovovat, ale najdete tu všechno. Budete se se zapnutou baterkou plížit kanály plných monster, v zbořeném městě s partou spolubojovníků zažijete pravou urban akci plnou sniperů, bomb a trosek, procházet strašidelné vězení, město plné zombíků, projíždět člunem či autem v nádherné přírodě, plné staveb, které můžete prozkoumat a případně si otevřít cestu dál. Za vrchol považuji misi, kde po vzoru hororu Chvění se budete vyhýbat písku plnému písečných brouků - aby se pak karta obrátila a Vy, obdařeni broučími feromony budete velet nekonečné armádě brouků při útoku na jinak nedobytnou základnu. Nebo dobývání naprosto velkolepé, cizí a mimozemské věže. I datadisky obsahují nejeden památný moment a například při obraně údolí před Stridery jsem potil krev.

Navíc mise obsahují nejeden skript a hlavně logické úkoly. Ty většinou řešíte s pomocí reálné fyziky - prostě si přestavte co by mohlo fungovat ve skutečném světě a bude to fungovat i ve hře. Co by mělo jít rozbít rozbít jde atd. Každá mise je tak jedinečným zážitkem.

Samozřejmě bez bojů by to nešlo a naštěstí autoři se vytáhli. Combine jsou v podstatě vojáci, kteří po zásahu moderní zbraní padnou jak podťatí, ale umí výborně spolupracovat, házet granáty, občas snipeřit nebo stavět obranné věže. A kromě nic se vrací i staří známí - headcrabové, co Vám jedním skokem seberou všechny životy až na 1, zombíci, stropní chapači, ale také nepřátelé noví jako antlioni, píseční brouci jak z Hvězdné pěchoty či monumentální Strideři, obří třínozí roboti, kteří jen tak nepadnou. Navíc opět logicky - nepřátelé nebojují jen s Vámi, ale i mezi sebou. Combine nemilosrdně pobíjí veškeré příšery, když se potkají antlion a zombie tak se do sebe pustí a můžete se koukat jak to dopadne. A v roli nečekaných spojenců se vrací energetičtí Vortigoni, kteří jsou ve dvojce úplně jinou rasou, než v prvním díle.

A nakonec zbraně. Ano k Freemanovi patří páčidlo, ale to tentokrát příliš nevyužijete, stejně jako slabší pistolku. Ale už takový magnum udělá se zombie nebo vojákem krátký proces, slabší samopal se hodí proti slabším soupeřům, silnější skolí cokoliv. Brokovnice je pak ultimátní v často procházených úzkých prostorech, kde si stačí počkat na vojáka za rohem. Mínusem je kuše, kterou můžete sniperovat, ale netrefíte nic, protože náboj neletí přímo a také raketomet, protože pobere jen tři rakety a další poblíž většinou nejsou. Hra má plno lékárniček, dobíjecí stanice, baterka funguje díkybohu nezávisle na zbrani, zaměřovač se netřepe při palbě, zkrátka boj je perfektně odladěný.

A pak je tu Gravity Gun, který byl v datadisku Dooma 3 úplně k ničemu. Tady je to ale parádní, protože má tisíc využití. Ať už budete chytat a skládat bedničky či prkna kvůli cestě dát, vytrhávat mříže a zabedněné dveře, rozbíjet bedny s náboji, podávat si nedostupné vybavení, či házet po soupeřích výbušné sudy či kotoučové pily (chuťovka), nepustíte ho z ruky. A když Vám ho v Citadele upgradují, stene se z Vás vraždící polobůh se silami ala Jedi.

Zkrátka podruhé za sebou dávám hře 100%. Half Life je hra s úžasným příběhem plným skvělých postav, na svou dobu neskutečnou grafikou, plná perfektní akci a především neskutečně rozmanitých misí a prostředí. Pro mě osobně nejen 3D akce, ale i hra roku 2004.

Pro: Příběh, postavy, grafika, rozmanitost misí, fungující fyzika, nepřátelé.

Proti: Nemá to zakončení.

+36
JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PC 85
Musím přiznat, že jsem ani jeden Half-Life nikdy nehrál. Na Source enginu jsem akorát paříval CSko a při freeweekend akci na Steamu zkoušel Portal. Do jedničky se mi moc nechtělo, ale jelikož mě známý pujčil Orange Box, tak jsem se pustil do dvojky. A musím říci, že jsem dosti spokojen...

Začátek hry je hodně atmosférický. Gordon Freeman přijíždí vlakem do města s názvem City 17, které je v moci místního krutovládce (a bývalého šéfa Black Mesy) Wallaceho Breena. A jak už to tak bývá, vaším úkolem je město osvobodit. Co mě hned zpočátku zaujalo je skvělá naskriptovanost. Po lokacích pobíhají, zpočátku civilisté, později rebelové a všichni vám mají co říct, případně se k vám přidají a pomohou v boji. Jakmile pořádně nasajete atmosféru, pokecáte s pár lidmi (pravděpodobně staří známí), dostanete do ruky zbraň a od této chvíle je to už „jen“ střílečka.

Zpočátku hry se mi líbilo množství různých hádanek s fyzikou. Příkladem by byla houpačka, na jejíž konec musíte dát několik betonových bloků a poté po ní vyběhnout rychle o kus výše, kam normálně nevyskočíte. Později takových minihádanek dosti ubývá, stejně tak všelijakých pastí na nepřátele a je to docela škoda. Stále ale je tu dost inovací. Nejdříve budete zdrhat kanály, poté se projedete vznášedlem po stokách anebo si zajezdíte s autem. U auta se mi moc nelíbil jízdní model, ale zážitek to nijak zvlášť nekazilo. Poslední třetina hry se mi líbila asi nejvíc, protože se do boje zapojují zdejší rebelové a tak jsem nebyl na všechno sám. Tady bych jenom přidal více scriptů na efekt. Atmosféra boje byla docela dobrá, trochu mi ale chyběl ten pocit velkého boje o město. Defacto jsem bojoval sám + doprovod. Během hry se dostanete do různých zamořených částí, např. Ravenholm, kde jsou nějaké ty zmutované mrchy. To je ok. Spíše mi, ale vadila jejich přítomnost v obydlených oblastech. Copak chovají místní obyvatelé v každém sklepě vobludu? Přišlo mi to krapet nerealistické. Tyto chybky jsou ale spíše jen takové detaily. Každopádně byl závěr luxusní a jsem velmi zvědav, jak na něj naváže Episode One.

Graficky hra vypadá stále skvěle. Fyzika funguje jak má. Trochu mi vadilo zasekávání v texturách různých trosek atp. Kolikrát jsem musel kvůli blbému zašprajcnutí loadovat pozici. Ale zase nic, co by nějak významně kazilo požitek. Source engine je skvěle vyladěný, hra mi ani jednou nespadla, což se mi tak často nestává. Hrál jsem ne střední obtížnost a až na některé místa to bylo docela lehké. Ještě bych měl zmínit humor. Obzvlášť Dog mi přišel roztomile absurdní :)

Half-Life 2 se mi opravdu moc líbil. Pár chybek by se našlo, ale přesto to byl skvělý herní zážitek, který by byl hřích minout. 85%

Du na se vrhnout na Episode One...

Pro: atmosféra, hratelnost, fyzika, Ravenholm, závěr a samozřejmě Gravity Gun

Proti: drobné technické chybky tu a tam, fyzika auta by mohla být krapet lepší, Gordon je krapet nemluva

+35 +36 −1
FingonFingon
Dohráno
  • PC 85
The Orange Box - musím říct, že tenhle tah se Valve povedl. Kromě očekávané Epizody 2 přibalili i Half-life 2 a Epizodu 1, překvapení jménem Portal (a Team Fortress 2 pro mně spíš jen do počtu). To vše jsem si pořídil v roce 2012 za sympatickou cenu 300 KČ (sleva na Amazon.co.uk, normálně se stále prodává za 500). Kromě čtyř dobrých her přidali i kopu achievementů, tedy něco pro mně. Původně jsem chtěl hrát hlavně Epizodu 2 a zkusit si Portal, ale nedalo mi to a znovu jsem rozehrál i původního HL2. Krátce po vydání jsem to i dohrál, ale nikdy jsem se nepokoušel k téhle hře vrátit - přitom jedničku jsem hrál tak často, až to hezké nebylo. Proč?

Často se mi stává, že ačkoli se mi hra líbí a mám ji rád, k jejímu konci jí začínám být unaven. K únavě často přispívá i ubíjející závěrečné pasáže, jak se to bohužel stává prakticky ve všech hrách, i v těch, které mám opravdu rád. Často se jim říká "the Xen level", na počest otřesného závěru hádejte které hry.

Half-life 2 není tak vážný a pamětihodný příklad tohoto fenoménu. První dvě třetiny hry jsou úžasné a skvěle jsem se u nich bavil - přestože fyzika mě nikdy nebavila, aplikovat ji v praxi podobě různých pák a kladek je zábava, pokud se to může přímo dělat a nikoli počítat. Takových míst je v první části hry celá řada, bohužel jich postupem času ubývá, stejně jako skrýší (lambda caches jsem ostatně našel jen něco přes polovinu, většinou v první polovině hry).

Jak se postupuje v ději a zvyšuje se obtížnost, zvyšovala se u mně i míra frustrace, počet loadů a postupně i snižovalo hodnocení. Jestliže bych hře až do kapitoly Sandtraps napálil plný počet (přes zmínku o fyzice teď nejsme ve škole, tak snad je jasné, co tím myslím:), pak už to jde z kopce. Přeskákat pláž plnou rojících se antillonů schovaných pod pískem je sranda - ale i když jsem pláž přešel třikrát dokola a ani jeden hmyzák se neobjevil, achievement jsem nedostal, ale další fáze připomínající spíše Vylodění v Normandii už je docela problém. Hned v zápětí následuje boj se dvěma gunshipy naráz, který je brutální i na nejlehčí obtížnosti. A jen o misi dál začínají dvě nekonečné kapitoly boje v městské zástavbě, ve kterých mi nejvíc zavazeli sidekickové z řad rebelů, kteří kromě střílení nepřátel a občasného vhození medkitu většinou jen blokovali cestu. A to nejhorší pak přišlo při boji se dvěma stridery zároveň.

Citadela samotná je už pak většinou sranda, pokud pominu tísnivé prostředí plné transportérů. Jelikož v jednom byl ukrytý Eli, věřím tomu, že i ty ostatní jsou plné lidí, dost možná plně při vědomí. A co teprve oni "otroci" - stalkeři - hlídaní vojáci Combine, ne nepodobní přeživším z koncentračních táborů. Ravenholm byla sranda, tohle je peklo... Největší sranda je pak na závěr hry, kdy je aplikován otravný časový limit na likvidaci reaktoru. Fuj, to jsem moc nedával.

Ale třeba si to za nějakých sedm let zase zahraju... nebo až vyjde Epizoda 3:) Velká část HL2 mě totiž opravdu baví...

Statistiky ze Steamu: nahráno 22 hodin (bylo by to míň, ale hrál jsem si s achievementy), získáno 31/33 achievementů (chybí mi Keep off the sand! a Lambda locator).
+35 +37 −2
MemphisMemphis
Dohráno
  • PC 90
Half dvojka je opravdu skvělá hra a pokaždé když ji hraju znovu se v tom jenom utvrdím. Věřím, že každému se nemusí líbit jeho zvláštní styl, ale mě dokonale vyhovuje. Hra sází na velice silné momenty ve kterých se také často rozezní atmosferická hudba, která je jinak poněkud v ústraní. Nezapomenu na první spatření obrovské citadely, oblečení HEV obleku doplněné charakteristickou halflajfovksou znělkou, ponurou atmosféru Ravenholmu a následný východ na denní světlo, nádraží plné sniperů, akci na obrovském mostě a spoustu dalších momentů. Může vám to i připadat chvílemi stereotypní, ale pak stejně přijde další takový moment a vám nezbyde nic jiného než uznale pokývat hlavou... alespoň mně tedy nezbývalo. :)

Pro: atmosféra, skvělý styl vyprávění, rozmanité lokace, Ravenholm, premiéra mého oblíbeného Source engine, pěkné fyzikální hrátky s gravity gunem

Proti: pár lokací, páčidlo se díky gravity gunu dostalo trochu do ústranní (chtěl jsem napsat do pozadí, ale nevyznívalo to dobře..:))

+33 +36 −3
derhaaderhaa
Dohráno
  • PC 90
Procitnete ve vlaku a už se prakticky pořádně nevyspíte... při příjezdu do města na vás dýchne ta všude přítomná deprese a zoufalství obyvatel, kteří se odevzdaně podřizují represivním jednotkám nově vládnoucímu systému... to vše zastřešuje vybraný zástupce z lidské rasy, který intervenci cizáků ospravedlňuje, hájí a dokonce nabádá ke kolaboraci.

Setkání se známými tvářemi z prvního dílu Half-Life na sebe nenechá dlouho čekat a pro veterány (odkojené Half life jedničkou) opravdu začíná tzv. seznamovací jízda v prvních pár kampaní (Point Insertion a Red Letter Day) s novým Source enginem, a věřte, že si ho užijete...kapitoly Point Insertion, A Red Letter Day vás teprve uvádějí do děje a dají se považovat za intro, ten první impuls, kdy hra začíná je podáním páčidla od Barney(ho), které doprovodí neskutečně emotivní sampl a pohled na Citadelu... a jste v tom zase sám - tentokrát se zapojíte do místního odboje.

Začínáte v prostředí města City 17, dokreslující už tak depresivní atmosféru, kterou vytvářejí všudepřítomné Combine, jež doprovázejí efekty jako - houkačky, hlášení o aktivitách odboje z rádií a vysílaček, vzdálené souboje a přestřelky a spousta dalších prvků...jako např., když ve vedlejším bloku procházel Spider a čištil prostor pod sebou... město se povedlo a atmosféra je opravdu sugestivní... Combine jsou inteligentnější a rafinovanější, lépe kempují a spolupracují, nadále je podporují nové jednotky ty létající Combine mrchy jsou fakt impozantní, no o spiderech ani nemluvě - v Anticitizen One, jste jim postaveni v tváří v tvář, ale buďme upřímní, nejsou tak inteligentní jak sem si původně myslel (hrál sem na střední obtížnost), dále pak Atlioni a jejich královny jsou také uchvatné.

I zde si zahrajete v kooperaci s jinými členy odboje a povedete je do boje, jsou oproti Half-Life: Opposing Force daleko inteligentnější, ale furt se občas pletou.

Díky nové grafice hra dostala jiný rozměr a je to vidět i na scénáři, poněvadž externích kampaní jsou většina - lokace jsou opravdu pěkné, nenudí - člověk se rád rozhlídne, dokonce používáte i dopravní prostředky. Budete totiž cestovat a překovávat docela dlouhé úseky mezi lokacemi ono vlastně Water Hazard je kampaň, kde si užijete vznášedlo a uvidíte překrásný design plavebního kanálu s pár úkoly a souboji, anebo kampaň Highway 17, kde pro změnu cestujete autokrossovým autíčkem... tyto road-kampaně lze brát jako velmi příjemné zpestření.

Jsem trochu zklamán, ale chápejte subjektivně, protože kampaní s ponurou atmosférou... jako je Ravenholm mohlo být vícero (můžu vám říct, že tentokrát jsem si Ravenholm velmi užil a lekacích scény bylo až přespříliš), a taková kampaň Nova Prospect už zas takovou atmosféru nedokázala navodit, a scén které mě držely v neustálém napětí..., je ve dvojce poskrovnu.

Ozvučení scén s případnými doprovodnými samply je vynikající a velmi sugestivní... hra opět stojí na velmi slušném základu (příběh, grafika, zvuk, atmosféra) a dle toho se i hraje - příběh opravdu mílovými kroky utíká.

Hra nabízí dle mého vše co lze od dobré first-person-action očekávat, má skvělý příběh, který vás vtáhne do děje, kampaně nenudí, grafika a hudba vytvářejí velmi kvalitní herní prostředí. Doporučuji - není to vyhozený čas ani peníze.

UPDATE:spoilerů

Pro: příběh, grafika, atmosféra, road kampaně, nový nepřátelé

Proti: málo horrorových kampaní

+33 +34 −1
MartinezZMartinezZ
Dohráno
  • PC 100
Nemohu si pomoct, ale HL2 je "milášek" :) A to přesto, že první Half-Life nijak zvlášť nemusím (dostal jsem se k němu poměrně dost pozdě). O HL2 jsem se dozvěděl tehdy ještě z časopisu Score, a podle toho, co jsem se dozvídal, jsem se na hru těšil více a více. Mé nadšení tehdy zmrazily video ukázky toho, co Source Engine v HL2 bude umět. Hra se mi tak dostala do rukou ještě v době, kdy jsem ani zdaleka nesplňoval ani minimální HW nároky. O to více jsem byl překvapen, že běhala, naprosto bez problémů i na grafické kartě, která tehdy horko těžko zvládala DirectX 7. A byl jsem u vytržení. Do té doby nevídaná grafika (alespoň mnou), skvělé hrátky s fyzikou předmětů i postav, neuvěřitelné obličejové grimasy, nádherná měnící se prostředí i skvělí nepřátelé. Uchvátila mě i skvělá post-apo atmosféra utlačované země, resp. města a jejich obyvatel, shromažďujících se v odboji, kteréhož jsem měl já, jakožto Gordon Freeman, být ikonou i hlavním hybatelem, aniž bych o takovou roli stál a aniž bych chápal, kde a proč se tu vlastně beru. To věděl jen tajemný G-Man, který mě donutil vstát a nadechnout se popela.

Nemohl jsem se prostě vynadívat a poprvé jsem hru odehrál snad skoro v kuse (no, pár dní po sobě :) Od té doby mám Half-Life 2 zařazen na zlatém stupni žebříčku TOP her (spolu s Unrealem, samozřejmě :) Tímhle dílkem udělalo Valve skutečnou revoluci, nebo minimálně velký evoluční krok a hra si tak zasloužila svoje místo v historii.

Na druhou stranu, ačkoliv dávám zcela neobjektivních a zaujatých 100%, je mi jasné, že ne všechno bylo na hře bezchybné. Bugy zde byly a jsou i v roce 2013. AI občas vynechává a panďulák tak stojí a čumí, ačkoliv by měl jednat. RagDoll panenky občas ustrnou ve velmi zvláštních pozicích a místech. Jako nemilovníka čehokoliv okolo Zombie (čest výjimce L4D2) sice potěšil vzhled a atmosféra Ravenholmu, ale napříč hrou bych těch zombie uvítal i méně. Stejně tak mi vadilo, že jsem po překonání Nova Prospectu nemohl už nikde využívat možnosti povolat si na pomoc pár Antlionů. Bugískem pak budiž i poněkud zvláštní fungování achievementů: i když jsem nalezl několik tajných umístění beden se zásobami nebo prokazatelně splnil nějaký úkol, ocenění jsem nedostal - např. získání airboat (jak jsem asi mohl hru dohrát, kdybych airboat nezískal?). Nicméně tohle jsou takové drobnosti, že je HL2 bez potíží prominu. Hru si tak mile rád zahraji znovu a znovu a znovu. Pokaždé, když budu mít chuť a uzraje na ni ten správný čas.

"...Time, mr. Freeman?"

Pro: grafika, fyzika, hw nenáročnost, délka hry, množství různorodých prostředí, přítel i nepřátel, atmosféra a děj, Alyx :), stále vycházející updaty (podpora vývojáře - po více jak osmi letech od vydání!)

Proti: bugy ve scriptování, zvláštní udělování achievementů

+33 +34 −1
hanak_v_exiluhanak_v_exilu
Dohráno
  • PC 85
Po omračujícím úspěchu prvního dílu bylo pokračování nevyhnutelné. Práce na něm začala téměř okamžitě. Touha přijít s podobně přelomovou hrou - a nic menšího nikdo neočekával, natáhla vývoj na pět let. Valve nezklamalo a rozvinulo koncept skriptované střílečky do takové míry, že i progresivní Half-Life 1 vedle ní vypadá nevýrazně.

Gordon Freeman se vrací jako hrdina, ale svět který zachránil, se úplně změnil. Planeta je pod nadvládou Combine, mocné multidimensionální říše, která drží populaci v poddanství orwellovského státu. Příběh je předávaný skrz skripty a přátelské i nepřátelské NPC, ale i přes výpravnost jakou si hra udržuje a důraz který na mytologii klade, mi občas unikal. Kapitol je celkem třináct a šest z nich zabírá přesun mezi různými základnami, během něhož je Freeman od okolních událostí izolovaný. Přesto postupně získává na důležitosti a nakonec se kolem jeho osoby samospádem zformuje povstání.

Druhý díl se vymanil z prostředí uzavřených laboratoří, skladišť a průmyslových komplexů. Herní mapa nabídla otevřenější město, dálnici a řeku. Cesta je stále koridorová a pevně daná, ovšem hra to zdařile kamufluje pohledy do krajiny a pestrou nabídkou nepovinných lokací. Občas se dá odbočit nebo chvíli bloudit a hledat skrytá místa dotvářející příběh. Prostředí je interaktivní a na rozdíl od prvního dílu, kdy hráč primárně reagoval na okolní svět, tentokrát svět mnohem častěji reaguje na hráče. Puzzly jsou díky tomu nápaditější. Fyzika je vyšperkovanější a umožňuje divočejší kousky, takže u některých problémů je možné vynutit si alternativní řešení. Zpravidla je složitější, náročnější na čas a ne tak elegantní, ale je funkční.

Valve do děje zakomponovalo cestovní pasáže, v nichž je nutné ovládat dopravní prostředky. Není to originální nápad, ale je dobře využitý. Cestu totiž přerušují různé překážky, takže jsem stejně spoustu času strávil na vlastních nohou. Příběh získal na epičnosti a variabilitě, a hra se nesmrskla na nudnou, monotónní jízdu z bodu A do bodu B. Občas k tomu ale neměla daleko. Vznášedlovou část bych klidně zkrátil na polovinu a i dálnice mě postupně začala unavovat.

Zážitek ze střelby je lepší než v prvním díle. Ubylo různých typů výbušných zařízení, naopak přibyla zábavná gravitační puška, umožňující uchopit předmět a mrštit ho vybraným směrem. Po zásahu bednou se nepřítel rychle oklepal, naopak barel s hořlavinou se uspokojivě rozprskl a zlikvidoval i své blízké okolí. Manipulovat se dá s lecčím, takže to poslední co někteří vojáci před smrtí viděli, byl pohled na děsivě rychle se přibližující radiátor. V jedné oblasti je gravitační puška neocenitelná, protože v ní nejsou k dispozici náhradní náboje a je nutné neustále improvizovat. Poslední část hry pak na ní vyloženě stojí. Je použitelná i na řešení puzzlů, případně na uklízení cesty. Bohužel na živou tkáň nefunguje, což mě mnohokrát potopilo.

Ovládání se zlidštilo. Chůze je preferovaná varianta pohybu a k běhu je potřeba držet speciální klávesu. Stamina je omezená na zhruba deset vteřin, po nichž Freeman automaticky zpomalí. Skákání už není stěžejní složka hry a postup vpřed vypadá realističtěji. Rozmanitost nepřátel mírně narostla. Headcrabů jsou tři druhy, jeden otravnější než druhý. Úměrně tomu přibylo typů zombií. Obtížnost přesto zůstala na rozumné úrovni. K naštvání byl jen nekonečný respawn nepřátel v určitých pasážích. Pravidelně šel přerušit jen opuštěním místa, nebo spuštěním skriptu, takže jsem občas zbytečně podstupoval nevyhratelné bitvy. Na druhou stranu, v jiných případech toho hra chytře využila k vystupňování napětí. Atmosféra mi připadala hutnější než v jedničce. Ravenholm je téměř hororový a není sám. Mimozemská architektura Citadely je pak lepší, než cokoliv co nabídl Xen.

Half-Life 2 rozvinul dobré nápady z prvního dílu, přidal několik vlastních a nic vyloženě nepokazil. Občas koncept narazil na své limity a hra zaskřípala, přesto vysoce nastavenou laťku v pohodě přeskočila.

Pro: gravitační zbraň, atmosféra, chytře vymyšlené hádanky, Ravenholm, pomocníci

Proti: občasný nekonečný respawn, zdlouhavé jízdní pasáže, mírně zmatený příběh, hudba

+33
TulareanusTulareanus
Dohráno
  • PC 90
Pri príležitosti tretieho dohratia Half-life 2 som sa rozhodol zhrnúť dojmy, ktoré sa vo mne zbierali a menili v priebehu piatich rokov od vzniku tejto hry. V prvom rade by som rád podotkol, že sa mi nestáva často, aby som FPS hry prechádzal viackrát a ak ma pamäť neklame, tak práve HL2 je jedinou FPS, ktorú som bol ochotný prejsť 3x. Dokonca aj po tretí raz mi hra zabrala úctihodných 12 hodín 41 minút (hral som na náročnosti normal a nesnažil som sa ponáhľať, ale vychutnávať hru).
A čím je vlastne HL2 tak výnimočnou hrou? Predovšetkým neuveriteľne dobre zvládnutou atmosferickou zložkou v rámci level designu, ktorý síce nebol nijak revolučný a v prípade mnohokrát videných industriálne-laboratórnych komplexoch, ani prehnane originálny. Bol však veľmi sviežo a rozumne dávkovaný a akcia bola striedana krátkymi a jednoduchými puzzlami, či už preskakovanie k vypínaču, otváranie nedostupných dverí, ukladanie debien, alebo využívanie zbrane menom gravity gun, ktorou sa priťahovali/posúvali/vystreľovali predmety. Samotná ponuka zbraní zahŕňa prevažne klasiky žánru a nie je tak pestrá ako v prípade jednotky, avšak svoj účel spĺňa, jediné výhrady som mal voči množstvu streliva, ktoré hráč uniesol, prečo pri zbraniach ako smg a glock to bolo zbytočne veľa a pri brokovnici, pulznej puške alebo colte tak hriešne málo?
Protivníci taktiež nie sú v rôznorodosti tak pestrí ako v prvom dieli, na druhej strane s humanoidnými vojakmi Combine si človek užije celkom dosť radosti v prestrelkách.
Samotný príbeh je dosť rozporuplný, to čo sa hráč dozvedá a prežíva v samotnej hre(aj keď občas trvá pekne dlho kým sa hráč prestrieľa k momentu nejakého skutočného príbehového posunu)je veľmi pekne podané a hlavne v prvých kapitolách hráč bude hltať každé slovko, každý audiovizuálny vnem, ktorý sa mu objaví na obrazovke, žiaľ veľa informácií, ktoré by mali byť samozrejmé (a pre ostatné postavy samozrejmé sú), si hráč musí prečítať na internete. A keď už som pri tých postavách, práve nehovoriaca hlavná postava pôsobí popri slušne prepracovanej mimike a spracovaniu postáv ako Eli Vance, Dr. Kleiner, Alyx, Barney alebo Dr.Breen, dosť ako tŕň v oku, pretože neovplýva žiadnym charakterom, ani beletrizáciou a Gordon Freeman je tak len akousi značkou pre Valve a HL a rukou s páčidlom (vyber zbraň podľa vlastnej voľby) miesto toho, aby bol skutočnou postavou. Napriek týmto výhradám je HL2 po hrateľnostnej stránke skutočným klenotom medzi fps, pretože nielen, že ponúka na dnešné pomery nadštandartnú hernú dĺžku, ale zároveň sa zaobíde bez stereotypu a také veľmi dôsledné urbanistické prostredie východnej Európy, jazda buginou po pobreží, alebo hororovú nočnú vsuvku v Ravenholme, hráč nenájde azda v žiadnej inej hre, rozhodne nie pokope a v tak Orwellowsky/Dickovsky pôsobiacom hernom svete.

Pro: organická fúzia atmosféry/level designu, pestré prostredia, chytľavosť. hrateľnosť a svižnosť, časť príbehu ktorá je v hre

Proti: Gordon Freeman, zas tie industriálne-laboratórne komplexy, časť príbehu, ktorá nie je v hre, ale na internete

+32
PavelUPavelU
Dohráno
  • PC 75
Jak se za ty roky Half-Life 2 změnil? Docela hodně, grafika byla vylepšena na aktuální Orange Box engine, přidány byly achievementy a díky tomu bylo o dost zábavnější hru hrát. Přestože i bez těch updatů z května by byla jistě z větší části o tom samém, ale ne tolik jako v aktuální verzi ke dni 13. června 2010. A já jsem za to Valve vděčný, protože jinak bych kvůli svému, jednomu, nesmyslnému zákysu, ve Water Hazard, nad HL2 asi zlomil hůl a nedohrál jej po letech opět znovu.

Prim ve hře hrály tři věci, grafika, fyzika a akce. To vše v líbivém kabátku, ať už jsem střílel, překonával překážky nebo se jen kochal detailními texturami či zářicími HDR efekty. Akční pasáže byly v obvyklém podání a proložené několika možnostmi eliminace nepřátel, právě díky pokročilé fyzice. Na níž stavěla zejména první půlka hry, nebylo to ale vůbec na škodu, neboť o to zábavnější mě hra přišla. V posledních částech už dominovala jen čirá a poměrně frenetická akce, doplněná i častou kooperací s parťáky, což přidávalo na hutné atmosféře a souboje se Stridery tak měly šťávu.

Neodpustím si ale i menší kritiku, hlavně začátek, konec a defaultní nastavení obtížnosti. Protože, jako protřelému pařanovi, mě dokázalo hodně vytočit, že jsem rozehrál new game a jel na easy. Aniž bych si uvědomil, kde vlastně volby obtížnosti jsou. A až později si toho všiml v menu u položky Options. Každý přece ví, že už skoro vše drtím na HARD. Když mi v Highway 17 došla nastalá situace, nezbývalo tedy nic jiného než dát opět new game, obtížnost na nejvyšší a hrát odznova. Nakonec ale nebylo toto rozhodnutí z mé strany nijak marné a troufalé, a to i kvůli neúnavnému plnění achievementů, do nichž jsem se s chutí pustil.

Ale ještě k intru, které se mi samotné líbilo, jen začátek, kdy hra vtahuje hráče do jejího světa, mě přišel natolik slabý a naprosto degradující to, co si pamatuji ze začátku HL1, že jsem vůbec nechápal, proč něco takového vývojáři do pokračování cpou! Přitom jízda v kóji v Citadele byla hodně dobrá a právě ta nepostrádala atmosféru. Jo, jo, kdyby nějakým takovým způsobem druhý Half začínal, nezlobil bych se. Závěrečné outro, stejně jako to těsně před ním a za ním, už naštěstí pěkné bylo.

Poslední výtka se týká závěrečného úkonu ve hře, který je pro tentokrát jiný než v prvním díle, a čerpá z jednoho z tří výše uvedených prvků, na nichž hra staví, konkrétně mírně nevyvážené obtížnosti, vyplývající z jeho konání. Osobně jsem totiž musel ten úsek s jádrem jednou opakovat, kvůli nedostatku životů a útokům gunship. Takže celkově, po druhém dohrání, převládá spokojenost a odhodlání časem hru rozehrát znovu. Nebo alespoň nějaké její vybrané části, jelikož mi ještě chybí šest achievementů z celkových třiceti tří.

Pro: Zábava, hrátky s fyzikou, rozmanité achievementy a způsoby jak dané části hrát, a velmi pěkná grafika.

Proti: Úplný začátek hry krom intra, obtížnost schovaná v options a náročnost na konci, i když jak pro koho.

+32 +34 −2
Blue.SharkBlue.Shark
Dohráno
  • PC 95
Half-Life 2. Už jen název ve mě vzbuzuje smršť pocitů. Tohle je tak geniálně vytvořená FPS, že už se na ostatní hry stejného žánru snad ani nemohu dívat stejným pohledem, jako předtím.

Už z prvních vteřin hry sálá atmosféra, určitá zhnusenost (v dobrém slova smyslu) z tamního světa a fascinace prostředím. Nevím, jak to Valve udělalo, ale vtažení do hry je maximální. Dokonce je pro mě tak velké, že si nikdy nezapomenu hodit plechovkou po Combine policajtovi, který mě ji nutí sebrat. :))

Jak hráč postupně putuje světem, který je změněn k nepoznání, zjišťuje, že nic není tak, jak má být. Nicméně od chvíle, kdy dostane svou první zbraň, má pocit, že s tím dokáže něco udělat...ať to stojí, co to stojí. A tenhle pocit jsem já měl od začátku až do konce.

Grafické zpracování je excelentní. Half-Life nabídl grafiku, která se nezají ani po sedmi letech! Ztvárnění města, přírody, stok...já si prostě nemohu stěžovat. Je to nádhera. Nelze nezmínit design úrovní. Považuji za mistrovskou práci fakt, že hra mě sice vede za ručičku předvolenými cestami, ale dělá to tak, že mi to není protivné. Například dojdu na konec nějaké ulice a hned mě zaujme díra v zemi, která by tam být neměla...no a hele, je to opravdu cesta, kterou se mám vydat. Nestalo se mi ani jednou, že bych bezcílně bloudil a to ani v Ravenholmu, což považuji za nejchaotičtější část hry

Důležitá je také fyzika, která hře dodává další porci realismu...a musím se přiznat, že mě vždy potěší letící nepřátelské tělo po zásahu raketou.

Zvukový doprovod...potěcha pro uši. Moc si jej sice neužijeme, ale když to přijde, vždy mám pocit jako bych na tu tlupu vojáků čekal sám, srdce až v krku a prst křečovitě se cukající na spoušti.

Nepřátelé jsou různorodí. Na jiné typy narazíte ve městě, na jíné v přírodě a nakonec se to i promíchá. AI mi přijde trochu přitroublá, ale což...přece jen je těch nepřátel hodně. Také si v tom sáhodlouhém vychvalování dovolím vypíchnout design válečných strojů. Ať už jde o vrtulníky, gunshipy, transporty nebo stridery, všechny tyto stroje na zabíjení si mě získaly. Nejvíce asi gunship a strider...ty byly neuvěřitelné. Opravdu jako z jiného světa

Pak jsou tu zbraně. Bez okolků mohu prozradit, že jsem používal úplně všechny včetně páčidla, jež je něco jako poznávací znak Half-Life. Líbí se mi, že hra mně nenutí je všechny používat násilím. Hráč prostě tak nějak plynule přijde na to, že jedna zbraň je lepší na dálku, druhá zbraň na určitý typ protivníka...to je mistrovská práce.

A příběh, ten snad ani nemá cenu komentovat, protože dojmy z něj nelze vyjádřit slovy.

Half-Life 2 je další skvost v oblasti PC her. Half-Life 2 je umění...

Pro: Nepustivší atmosféra, grafika, fyzika, zpracování prekérní situace v City 17, sympatické postavy, občasné vtípky

Proti: Nic mě nedonutí napsat křivé slovo o HL2 :)))

+31 +34 −3
Jo_DoJo_Do
Dohráno
  • PC 90
Pokračování sci-fi 3D akce.
Po otevření portálu do jiného vesmíru, byl svět zamořen hmyzem a různými cizími zvířátky a navíc odtud přišli i nepříjemní mimozemšťané, kteří zotročili planetu. Je třeba spojit se s hnutím odporu a něco s tím udělat.

Hru mám ze Score č. 215. Ležela mi na disku 3 roky nedohraná. Zaseknul jsem se tehdy hned v úvodu, když mi po skoku z okna do jakéhosi dvora nešly otevřít dveře, tak jsem to vzdal. Náhodou ji před pár dny rozehrál synovec, který vymlátil ty dveře popelnicí, takže jsem po něm mohl pokračovat a dohrát to. Hmm. Asi už stárnu.

Half Life 2, je bezpříběhová hra s důrazem na detail, zábavný boj a atmosféru. Má povedené skriptované minipříběhy, na kterých si vývojáři opravdu dali záležet. Skutečně dělají dojem uvěřitelného světa a živých lidí. Voják, který se po boji unaveně opírá o bránu a má evidentně všeho dost, jako by mi svým postojem říkal, dejte mi na chvíli pokoj, musím se sebrat - i když ve skutečnosti neříká nic. Podobnými maličkostmi je hra nacpaná a já jsem si jich během hraní dobře všímal.

Alyx a její pejsek byli bezva, otec Grigori a jeho stádečko překvapili, jízda v různých dopravních prostředcích s občasnými zastávkami na vyčištění, bavila. Nejvíc mi ale utkvěl v paměti most - což vzhledem k faktu, že trpím hrůzou z výšek nepřekvapí. Potěšila mě i sbírka východoevropského vozového parku - moskviče, trabanty, volhy, robury, snad jsem zahlédl i náklaďák Avia!

Hry od Valve jsou tradičně kvalitní po všech stránkách, takže krásná grafika spojená s optimalizací pro méně výkonné počítače, je samozřejmostí (aby taky ne, když to stálo 40 milionů dolarů). Nevím, co bych hře vytknul - snad jen, že mi párkrát vytuhla při loadingu a na úplném konci jsem pořádně nevěděl, co mám dělat, abych zastavil prchajícího nepřítele.

Pro: Akce má spád, Alyx, Dog, otec Grigori, perfektní pocit ze zbraní, uvěřitelný svět

Proti: Absence příběhu?

+30
Zobrazit další komentáře
Kupte si hru na Xzone.cz

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 1151 88
  • PS3 7 89
  • Xbox 0 --
  • X360 1 95
  • XOne 0 --
  • XboxX/S 0 --
  • Android 0 --

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
28
Odkaz:
http://dbher.cz/h28
Přidána:
06.05.2008
15 let a 350 dní
Hodnocení:
1159 (0-100 %)
Komentářů:
80
Oblíbenost:
Sledovat 96 Chci si zahrát 57
Rozehráno 34 Dohráno 1107
Návštěvnost:
172361× (celkem)
1204× (poslední měsíc)
250× (poslední týden)
33× (dnes)
Více