Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Gray Matter


Komentáře

« Novější Starší »
  • PC 70
Je rok 2012 a do schránky mi právě přistává nové SCORE číslo 218. Říkáte si, čím je tohle číslo speciální? V tomto čísle se nachází jako plná hra adventura Gray Matter. V té době jsem ujížděl na Poslu Smrti 2 a 3 a co mi ihned na hře upoutalo pozornost byl vizuál, který mi přišel podobný právě k Poslu Smrti. Ihned jsem hru nainstaloval a zapnul, bohužel mě tehdy moc neoslovila, kvůli nudnějšímu začátku, a proto jsem ji odložil. Po sedmi letech jsem ji však opět objevil a rozhodl se, že ji opět dám šanci.

Gray Matter je příběhově zajímavá a neotřelá adventura. Avšak myslím si, že na můj vkus, mohl být příběh více temnější a mysterióznější. Vedlejší story lajny se mi také líbili. Hádanky klubu Daidalos byly fajn, i když ohledně této linie mi některé věci přišli divné - jakože rozpárat obraz v katedrále Christ Church nebo vzít si exponát vajíčka v muzeu a rozsednout ho, to vše před zraky veřejnosti? Ok. Konečná kapitola, bych řekl byla nejzajímavější a nejujetější z celé hry. Davidův příběh je ponurý a poutavý, avšak přijde mi, že se z toho dalo vytěžit víc. Konec hry mi byl od určitého momentu jasný, a i přesto jsem po konci měl více otázek než odpovědí. Ale od toho tu je reddit a jiná diskuzní fóra, že.

Samantha a David jsou sympatické postavy. I přesto, že mi přijdou lehce klišovité, obzvláště Sam, která je hrozně divná a jiná holka. Vedlejší postavy jsou na druhou stranu naprosto nudné a stereotypní – mamánkovský panic, uťápnutá holčina, rádoby frajírek a sexy Francouzka.

Atmosféra hry mi chvíli trvala, než jsem ji nasál, nejvíce ji však po celou dobu táhla skvělá hudba. Cutscény jsou v této hře ve stylu powerpointové prezentace obrázků s voice-overem. Obrázky jsou rozhodně hezky zpracované ale věřím, že by tento styl cutscén mohl někomu připadat laciný. Oxford je hezké město, design úrovní je opravdu dobrý, avšak na něčí vkus by tu mohlo být celkem málo lokací. Osobně mi to nevadí.

Celkově grafika je hezká, ale některé modely postavy mi přišli odfláknuté. Animace postav jsou také v pohodě, co ale bylo občas otravné bylo to, když jsem chtěl, aby Sam někam doběhla, tak si nejdřív udělala kolečko okolo své osy, během toho se většinou o něco zasekla a poté doběhla tam, kam jsem chtěl. Jednou se mi stálo, že během běhu někam odlítla, ale vrátila se mrcha jedna.

Na hře se mi líbí, že když v nějaké lokaci pro danou kapitolu vše splníte, tak na mapě je zvýrazněná šedě. Mnohokrát mi to pomohlo, když jsem si během nějaké hádanky nebyl jistý, kam bych měl jít. Taktéž si můžete otevřít okénko, které vám řekne, na kolik procent jste kapitolu dokončili. Taktéž se mi líbí, že Sam a David u sebe vždy nesou deníky, ve kterých jsou zaznamenané všechny dialogy, video sekvence, ale i poznámky, které postavy ohledně nějakého předmětu utrousí. Deníky sice nejsou vůbec přehledné, ale je to asi lepší než drátem do oka.

Hádanky jsou v této hře dobré, hezky promyšlené i logické, avšak našly se i takové nonsensy, které mi nedávaly smysl ani poté, co jsem si je našel a přečetl v návodu. Občas se mi stalo, že jsem bloudil po lokacích hledal jsem, co mám dělat a poté jsem se, díky návodu, dozvěděl řešení, které by mě doopravdy vůbec nenapadlo. Hra vás k tomu ani náznakem nepopíchne. Jinak Gray Matter, když opomenu ty nonsensy, není zase tolik náročné, řekl bych, že je to jednoduchá hra, kde postup dokážete (většinou) vždy vymyslet.

Když to shrnu, Gray Matter není špatná hra, je nadprůměrná. Rozhodně jsem si ji užil, některé pasáže jsou doopravdy super, jsou zapamatovatelné, jsou napínavé, jsou zde i ty uspokojivé aha! momenty. ALE… jsou tu i pasáže, které mě doopravdy štvali, viz nelogické hádanky. Jsou tu nedostatky, které mi zkazily pocit ze hry a celkově si říkám, že je škoda, že hra není více mysterióznější a temnější. Gray Matter mě bohužel tolik nenadchl, ale zase vůbec nelituji, že jsem ji hrál.

(Herní výzva 2019 - "Barevný svět")

Pro: Hudba | Příběh | Stylizace, design lokací & grafika

Proti: Občas nelogické hádanky | Pomalejší začátek | Bugy

+21
  • PC 85
Hru jsem už kdysi před lety rozehrál, ale skončil jsem nějak v první kapitole. Znovu jsem jí tedy rozehrál až letos, kdy jsem konečně dostal chuť. Tvorbu Jensenové neznám (snad si někdy ty Gabriel Knighty zahraju), takže můžu tak maximálně srovnávat s Posel smrti, který mi přišel z toho co jsem hrál asi tematicky nejbližší (a v porovnání s touhle hrou je o něco lepší).

Hra má nádherné lokace, jsou pěkně vykreslené a většinou i logické. Nejvíc se mi líbil prastarý dům hlavního hrdiny, který se stal svým způsobem jednou z hlavních postav hry. Nejhorší lokace mě čekaly v poslední kapitole, na můj vkus byly moc přecpané a kýčovité. Velmi oceňuji "obrázková videa" mezi kapitolami. Je to dobrý kompromis, protože animované filmečky, nebo pouze strohé komiksové zobrazení by hře neslušelo.

Z dalších věcí, které se mi hodně líbily byl ukazatel postupu. Procentní vyjádření postupu kapitolou a aktuálního stavu daného úkolu pro mě bylo velmi osvěžující a trochu to napomáhá vymizení pocitu, který člověk v adventurách občas má, tedy že přesně neví kolik toho ještě musí udělat, aby se hra zas o něco pohnula a vyřešil se dílčí problém. I mapa je řešená skvěle, oblasti, kde je vše hotovo, jsou pěkně šedé a člověk tak nemusí zběsile pobíhat po všech obrazovkách a klikat na každý aktivní předmět.

Velkým kladem jsou samozřejmě i obě hlavní postavy, mladá kouzelnice Sam a pološílený vědec David. Každý nich má za sebou silný příběh, který je odhalován po celou hru a každý z nich je úplně jiný. Navíc dabing obou je vynikající. Soundtrack je kvalitní, bohužel však někdy hrál ve vypjatých rozhovorech až moc nahlas takže nebylo postavám takřka rozumět. Příběh je skvělý, to můžu říct o té hlavní zápletce s výzkumem mozků a jeho následky. Část, která se týká kouzlení, na tom už tak dobře není. Občasné triky na oblafnutí lidí a získání určitého předmětu jsou prima, ale to různé, až chaotické, pobíhání po městě a řešení jakýchsi hádanek, které často ani nemají většího smyslu (co se hlavního příběhu týče) mě občas dost otravovalo.

Hra má bohužel i několik nedostatků, většinou asi způsobených dlouhým a problematickým vývojem. Jako nejhorší se mi jeví absolutně nepoužitelný deník, kam se zapisují všechny rozhovory, ale i komentáře na kdejaký nevýznamný předmět, takže je z toho absolutní mišmaš a nedá se v tom nalézt téměř nic. Trochu problematický je i inventář, který je nešťastně dlouhý a člověk tak musí jezdit ze strany na stranu, což dost zdržuje. Dalším aspektem je animace postav, ta mi přišla už hodně archaická. Chůze a běh jsou ještě relativně v pohodě, ale pokud má postava něco sebrat, nebo naopak něco někam položit, tak se najednou v ruce objeví neidentifikovatelný předmět a pohyby rukou jsou různě trhané a nepřirozené. Vrcholem bylo, když chodila Sam ráno na snídani a ládovala se jak smyslů zbavená a přitom vedla rozhovor s hospodyní.

Jak jsou hlavní postavy na špičkové úrovni, tak to bohužel neplatí o pětici studentů, kolem kterých se točí vlastní příběh hry, je to dost nepovedená partička. Jejich dabing je nepřirozený, charaktery jsou dovedené do absurdna a hlavně všichni jsou hrozně naivní. Hlavně ta Helena, to je úkaz :) Zamrzelo mě, že gestikulace je neodpovídající rozhovoru, ale horší bylo, že obličej dole na obrazovce u které byl právě pronášený text byl ve většině případů značně odlišný od těch pidiobličejů daných postav. Hlavně Mefistoteles byl hodně nepovedený a to jak vzhledem, tak i chováním).

Gray Matter je určitě nadstandartní adventura, ale aby se zařadila mezi mé největší oblíbence, které si ještě někdy zahraju, na to prostě nestačí. Každopádně si rád zahraju něco z podobného soudku i v budoucnu.

Pro: příběh, lokace, hlavní postavy, ukazatel postupu a mapa

Proti: deník a inventář, studenti, animace postav

+19
  • PC 100
Adventury jsou jediným žánrem, u kterého jsem využil celou škálu hodnocení na DH. Čekal jsem jen na titul, kterému bych udělil hodnocení nejvyšší a tím titulem je právě Gray Matter, což je zároveň i moje stá odehraná adventura. Oproti zdejším adventuristům jsem samozřejmě žabař, ale pro mě osobně je ta stovka menší milník a doufám, že dvoustovky dosáhnu daleko rychleji.

Skvělý příběh se začal odvíjet v Anglii poblíž Oxfordu, kde jsem v kůži Samanthy Everettové využil situace a dostal se do ponurého sídla Dread Hill. Hned ráno však bylo jasné, že se původní přespání na jednu noc malinko protáhne a já budu tak moci lépe poznat nejen pána domu, tajemného doktora Davida Stylese, ale také nedaleký Oxford, zčásti tvořený podle skutečných míst. Jak Sam, tak i Davida jsem si po čase opravdu oblíbil a hrálo se mi dobře za oba tyto jedinečné a uvěřitelné charaktery.

Protože byla hra vyvíjená asi sedm let, tak jsem se ocitl v roce 2005 namísto roku vydání, jak je u většiny podobných her zvykem, ale i tak mě překvapilo, že Sam nemá vlastní mobil, který se již v té době dal pořídit za rozumné peníze. Musel jsem si tedy jeden půjčit a potěšilo mě, že jsem při zkoumání jeho funkcí narazil na klasického hada. Když už zmiňuji ten dlouhý vývoj, tak ten je na hře opravdu znát, a tentokrát to myslím v pozitivním smyslu slova. Gray Matter totiž díky tomu obsahuje spoustu ověřených principů, které se za ta léta začaly v adventurách objevovat a těm špatným se snaží vyvarovat.

Lokací není mnoho a interaktivních míst také ne, a to je přesně to, co mi v adventurách sedí nejvíce. Nepřeberné množství obrazovek s bezpočtem interaktivních míst přímo nesnáším a často se ve hře zbytečně ztrácím. Tady je ale lokací tak akorát a navíc mají na mapě různobarevné názvy podle toho, jestli v nich lze splnit nějaký hlavní či vedlejší úkol anebo v je v dané kapitole již není třeba navštěvovat. Stejně tak procentický postup plnění jednotlivých úkolů byl skvělou pomůckou, jak na tom zrovna jsem.

Potěšily mě i odkazy na Alenku v říši divů či Harryho Pottera, tedy díla, která jsou s Anglií téměř nerozlučitelně spjata, a i když Alenku zrovna dvakrát nemusím, tady svůj význam měla. Téměř statická videa jsou parádní, a když mi náhodou něco uniklo, využil jsem skvělé možnosti znovu si je pouštět v jinak trochu nepřehledném deníku. Nesmím také zapomenout na kouzlení pomocí příručky magie, které je ve hrách vcelku netradičním prvkem, ale já si jej oblíbil hned při prvním triku.

Snad jediný menší zápor vidím v běhu Samanthy při dvojkliku myší, protože předpokládám, že úmyslem tvůrců nebylo vytvoření takových zvláštních pohybů, které mě téměř pokaždé rozesmály. Přitom David běhá úplně normálně, takže nechápu, kde nastal problém. Tahle maličkost ale absolutně nemůže snížit kvality, jaké Gray Matter jednoznačně má. Prosím víc takových adventur.

Pro: příběh, Dread Hill, Oxford, Samantha, David, označení lokací, procentický postup, odkazy, kouzlení, videa

Proti: směšný běh Samanthy

+38
  • PC 75
Existenci Gray Matter jsem zaregistroval již při vydání, především díky tomu, že se jednalo o (zdánlivě) první projekt Jane Jensen po Gabriel Knight 3 (což se ukázalo být mylným, protože JJ si v mezidobí vydělávala na chleba casual projekty, často dle literáních předloh). Posléze se mi do rukou dostalo demo, což už samo o sobě je v tomto žánru velmi nezvyklým úkazem.

Jak jsem později zjistil, hra měla půovodně vyjít už v roce 2004, což se ale nestalo a postupně putovala mezi několika studii a distributory, přičemž byla dokončená francouzským studiem (které se mimo sérii So Blonde zabývalo především portováním her různých žánrů na různé platformy) a vydána německým vydavatelem, přičemž obě entity byly nuceny ukončit svou činnost v roce 2012. Zde však výčet nekončí - zájemcům doporučuji prohlédnout si credits (klidne i na Moby Games), kolik nejrůznějších společností z celého světa je vlastně pod hrou podepsáno.

Gray Matter se ze všeho nejvíce přibližuje právě GK 3. Zmíním například rozdělení gameplaye mezi dvě postavy či využívání elektronických databází (Sydney vs. Davidovy počítače se záznamy mozkové aktivity dobrovolnické skupiny či databáze vína), nebo řešení hádanek v mapě - Le Serpent Rouge v mapě versus hledání lokace Daedalus Club. Závaném zlatých dob (nejen) Sierry je i přítomnost bodového, resp. v tomto případě i procentuálního hodnocení, zde jsou ale body limitovány na jednotlivé kapitoly a celkové hodnocení na závěr bohužel schází.

Příliš mě nepotěšilo zpracování cutscén, které jsou silně stylizovány a spíše připomínají rozpohybovaný komiks než plynulou animaci. K in-game looku samotnému nemám ani po téměř devíti letech od vydání žádných výhrad, lokace vypadají nesmírně krásně. Co se hudby týče, deset minut (z) opery Engelhart už v mých očích Robert Holmes asi nepřekoná.

Nejvíc jsem si užil kapitoly za Davida, především tu třetí (a posilování vzpomínek) a sedmou, hra za Sam mě až tak moc nezaujala (především iluzionistické výstupy a neustálé skáníní do obchodu. Nicméně jde o zajímavý komentář, kdy ona pobíhá po městě jako naspeedovaná fretka, shání, přesvědčuje, dopouští se všemožných pochybných úkonů, zatímco on se ležérně poflakuje po baráku, chlemtá víno a pak se válí ve vaně (aka sensoric chamber)...
Kolem a kolem se jedná o solidní projekt, ale ze stínu série GK se tomuto titulu a ani jeho autorce vystoupit nepodařilo. Ještě uvidím, co ukrývá Móbius...

Herní výzva 2019 - Barevný svět
+18
  • PC 75
Gabriel Knighty jsem zatím nehrál (ale mám je mezi těmi stovkami her, co si jednou určitě zahraji), takže jsem neměl žádná očekávání. Během hraní je ovšem zřejmé, že tenhle scénář má v rukou někdo, kdo ví, co dělá. Je to ještě poměrně nezvyklý případ poměrně vysokorozpočtové hry, o které by se dalo říci, že je autorská. Že jedna osoba má hlavní slovo, co se týče dialogů, příběhu, charakteru, game designu a do jisté míry i hudby a dává své jméno všanc. Je to myslím něco, co hry potřebují mnohem více, aby se v očích laické veřejnosti naplno etablovaly jako seriózní umění, podobně jako se to povedlo třeba filmu v polovině 20. století. Jo, tohle je film Ingmara Bergmanna, a tohle je hra Jane Jensenové. Je totiž těžké vidět za prací tisícovky lidí nějaké umělecké vyjádření. Je zapotřebí, aby tam byl ten jeden hlavní tvůrce, v podstatě diktátor, který má jasnou vizi a nikdo mu do toho nekafrá.

Často se tu chválí námět. Já bych to viděl trochu naopak. Je celkem běžné, že se zaměňuje námět, zápletka a příběh. Je obvyklé, že bývá zápletka supr, ale příběh už ji nerozjede podle jejího potenciálu. Typickým příkladem je třeba česká adventura Reprobates. Gray Matter je myslím do značené míry opačný případ. Zápletka není nic extra; "holka, kouzelnice, jde pracovat u šíleného vědce a oba mají svá tajemství", námět je o zdánlivě neslučitelných věcech jako kouzelnictví a psychiatrie, ale Jane Jensen tím provádí velmi poutavě, příběh graduje jak podle příručky, seznamuje nás s postavami hlavními i vedlejšími, postupně. Není tu žádná část, kde by se najednou všechno lacině vysvětlilo během minuty, ale hráč dostává indicie i falešné stopy v průběhu celé hry. Je už jen čistě subjektivní záležitostí, že se mě ten příběh jako takový tolik nedotkl. A těžko říct, čím to vlastně je.

Možná tím, jak jsou obě hlavní postavy rozporuplné. Jedna představuje racionalitu, a paradoxně je to ex gotička, co provádí kouzelnické triky, a druhý představuje iracionalitu, a paradoxně je to vědec. Tenhle rozpor je vlastně dost zajímavý, ale je to divné. Navíc se obě postavy vyžívají v tom, že si všechno nechávají pro sebe a já bych nejraději hned všechno vyžvanil. Vedlejší postavy jsou napsány velice dobře a jejich osudy, minulé i budoucí, mě dost zajímaly.

Pak samotná tématika, která v hráči vzbuzuje velký pocit nejistoty. Neustále to lavíruje mezi sci-fi a čistokrevnou duchařinou a do poslední chvíle není úplně zřejmé, na jakou stranu se to přikloní. Nakonec to Jane zvládla se ctí, ale vlastně celou dobu hraní jsem pochyboval, jestli se z toho nestane úplná blbost. Takže výsledný dojem je dobrý, ale v průběhu hraní jsem tomu tolik nevěřil.

Ke hře samotné; jsou tu dva prvky, které Gray Matter odlišují od jiných point'n'click adventur. Jednak ono trikaření. Přijde mi to jako dobrý nápad, možná bych to udělal malinko těžší. Druhou věcí jsou procenta dohrání jednotlivých částí kapitol. To je na jednu stranu fajn věc. Někde jsem četl výtku, že je hra lineární. Naopak v rámci kapitol je to nelineární, jak jen být může. Můžete plnit víceméně co chcete v jakémkoliv pořadí. Má to ale dvě nevýhody. Kapitoly jako takové nemají zaručenou gradaci a můžete tak končit naprosto nedůležitým rozhovorem. Mnohem větší negativum tkví v tom, že stačí neprozkoumat jednu zcela marginální záležitost a kapitolu nedokončíte. Hra to není těžká, ale tohle je prvek, který umožňuje velmi snadno zakysnout a úplně zbytečně. Navíc je to prostor pro bugy, asi dvakrát se mi stalo, že to nějakou akci nezapočítalo do statistik, nebo jsem měl všechno na 100%, ale hra zřejmě nepočítala s tím, že jako poslední dokončím v kapitole zrovna toto.

Na grafiku jsem si musel trochu zvykat. Jednak je trošku zastaralá, ale to by tak nevadilo, spíš mi přišlo, že jsou některé lokace podivně neostré, zamlžené a hůře jsem se vyznal v jednotlivých objektech. Pak jsem si zvykl, ale asi to má co dělat s tím, že se hra odehrává v zamlžené Anglii...

Když jsem hru porovnával s tím, jak vypadá skutečný Oxford na Google Street, zjistil jsem dvě věci. 1) Oxford ve hře je vyobrazen dost věrně. Ovšem 2) na Google Street počet lidí na jedné ulici: asi 2 000, počet lidí na té samé ulici ve hře: 2-3. Ale je jasné, že je to asi jen ku prospěchu věci.

A ještě jedna věc, Daidalos byl fajn. je to prostředek, jak do hry přirozeným způsobem vložit hádanky a navíc se to pěkně propojí i s hlavní linkou příběhu. Nemám s tím problém. A hudba i písně Roberta Holmese jsou povedené, na samostatný poslech leda na nějakou relaxaci, ale ve hře pěkné.

Celkově se jedná o nadprůměrný zážitek s velmi dobrým scénářem, zajímavými postavami a několika rozporuplnými věcmi, u kterých se nejsem schopen rozhodnout, zda jde o klady či zápory.
+15
  • PC 85
Tak co k této hře napsat? Skoro vše už zde bylo řečeno. Je to taková rozporuplná adventura. A to je o to smutnější, když za ní stojí známá autorka Jane Jensen (Gabriel Knight) a dlooouhá doba vydání. Grafická stránka hry je v pohodě, prostředí jsou velmi pěkně vyrenderována, postavy jsou OK (i bez ohledu na stáří hry), na polostatické animace se hezky dívá, dabing i ozvučení jsou velice dobré a hudba je příjemně atmosférická. Celá hra je atraktivně laděna do temnější nálady, včetně hlavní postavy pologotičky. Potud je vše OK, ale mám trochu problém s příběhem. Ten se dělí na dvě linie a zatímco ta hlavnější, když se působením osudu dostane hlavní postava na místo asistentky samotářského vědce, a postupně rozplétá příběh, tak tato linie je skvělá, záhadná a zábavná k objevování. Druhá linie, kdy se postava dostává na stopu rádoby kouzelnické hře, tak tam to je už slabší. Tahle linie je spíš otravná a závěrečná „zkouška“, no tak ta to korunuje. Osobně bych celý klub Daidalos ze hry vyhodil a raději rozšířil první linii. Je to škoda, Gray Matter je dobrá atmosférická adventura, ale přeci jen měla potenciál být absolutní špičkou. Škoda no.

Pro: Pěkná grafika, atmosféra, zvuk a hudba, hlavní linie příběhu

Proti: Sekundární linie příběhu

+16
  • PC 85
Největší devizou Gray Matter je jednoznačně originální námět, který víceméně po celou dobu hraní rozumně vyvažuje vědecký přístup s určitou dávkou paranormálních jevů. Moje obavy, že ke konci hra sklouzne do odpadu těžko uvěřitelných laciných pohádek se naštěstí nenaplnila. S klidným pocitem jsem hru dohrál a můžu si jí zařadit mezi další inteligentní adventury.

Střídání postav doktora Stylese a Samanthy hře určitě prospělo. Obzvlášť nad některými sarkastickými poznámkami dr. Stylese jsem se musel nejednou pousmát. Možnost zobrazit si aktivní místa jsem ocenil, čímž odpadá otravný a zbytečný pixelhunting.

Občas jsem měl po změně postavy problém si vzpomenout, kde jsem předtím skončil. K dispozici je sice deník se všemi konverzacemi, ale hledání v něm něco konkrétního je noční můra. Začátek hry mě ale těžce nebavil. Nerozuměl jsem moc pohnutkám Sam zdržovat se takovou dobu v usedlosti Dread Hills, proč hledá tolik jakýsi klub Daidalos a vůbec jsem měl dost problémy sžít se zpočátku s postavou Samanthy. V pozdější fázi hry se dostavil pocit určitého stereotypu, kdy se příběh moc nevyvíjel a šlo spíš o to počkat si akorát na další experiment. Občas se mi zdály dialogy příliš strohé a nerealistické. Našel jsem v nich dost technických nedostatků. Grafická úroveň postav slušná, některá místa nebo předměty působily občas až fotorealisticky, jiná zase dost nedodělaná. Sbírání bodů pro postup ve hře mi přišlo trochu kontroverzní. Na jednu stranu pokud jsem v lokaci již neměl žádný úkol, tak se označila v mapě šedou barvou jako nadále nedůležitá. Na druhou stranu parkrát se mi stalo, že jsem měl všechno v kapitole vyřešeno, ale někde jsem se akorát nepodíval na předmět, ke kterému měla postava říct nějaký komentář a nemohl jsem bez toho kapitolu ukončit.

Pro: zajímavý neotřelý námět, velké množství zdařilých cutscén, příjemná hudba

Proti: otravné loadingy, zdlouhavé listování v deníku, místy trochu stereotyp, technicky v mnoha ohledech nedotažené

+12
  • PC 70
Na doporučení jsem si zahrála po dlouhé době tuto adventuru. Nejdříve jsem se trochu zděsila obrázku na hře, jelikož jsem opravdu nemínila hrát jakékoli karetní minihry prošpikované hlavním dějem. Naštěstí se však ukázalo, že přebal má pouze navodit atmosféru tajemna. Ačkoli mám odehráno bezpočet adventur, musím bohužel konstatovat, že tentokrát příliš chválit nemohu.. Příběh se mi vcelku líbí, Samantha, za kterou hrajete je docela sympatická. Stane se asistentkou jistého vědce Davida Stylese, který žije se svou babičkou (zároveň hospodyní) ve svém sídle stranou od lidí a který provádí pokusy. Začíná to slibně a tajemně a příběh začíná tím, že máte sehnat nějaké dobrovolníky k pokusům.

Co mi však dost vadilo byly kouzelnické triky, které mi přišli dosti dětinské a zbytečné. Uvítala bych raději Sam jako někoho třeba s nějakou zvláštní schopností, než jako dívku, co si hraje na kouzelnici a klame přátele lacinými triky.. :-/ Také se mi moc nezdála důvěryhodnost postav.. Nějak jsem jim to zkrátka celé nevěřila.. Samantha kouzlí, ale nevěří na duchy a za vším hledá trik?? Dr.Styles, vědec a praktik, co požaduje vysvětlení ke všemu, ale na duchy skálopevně věří?? Některé situace ve mě zkrátka vyvolávaly smíšené pocity. Co se však týče grafiky, hratelnosti a příběhu, tam jsem byla vcelku spokojená. Ovšem ty lokace... Vše se odehrává v tom samém městě s vyjímkou snad jedné kapitoly. Sídlo Dr.Stylese, kde příběh začíná je sice úchvatné, ale když se tam potulujete každý den a pouze střídáte hrdiny, je to kapánek maličko nuda..

Někteří příznivci karetních či jiných triků si nejspíš přijdou v této adventuře na své, avšak já si myslím, že trik s kouzlem nemá absolutně co dělat.. Ještě k tomu ten trapný klub Daidalos! A ten konec? Ten byl tedy snad nejvíc absurdní.. Duch mrtvé ženy Dr.Stylese je jedna studentka-copak jí vlastní manžel nerozezná?? Za mě tedy nic moc.. :-/

Pro: Příběh, hratelnost, grafika

Proti: Lokace-stále stejná, nedůvěryhodnost postav, smíšené pocity, triky..

+17(20-3)
  • PC 75
Rozhodně to není špatná adventura, vlastně je dobrá. Ovšem na první díl Posla smrti zdaleka nedosáhne.

Četl jsem některé kritiky, kde autoři odsuzovali grafickou stránku hry. Podle mě je hra ale graficky zpracována velice dobře, zvláště pak vnitřní prostory. Pravdou je, že venku by se některé detaily daly vylepšit, ale většinou na nich stejně nijakým způsobem nezáleží.

Co bych hře vytknul, je to, že v Oxfordu jen zřídkakdy někoho potkáte, což je u tak kulturně vyspělého místa neodpustitelné.
Puzzle jsou někdy až tak logické, že jsem se musel podívat do návodu. Kouzla jsou zde servírovány tak nelogicky, jak to jen jde, protože řada situací by se určitě dala vyřešit i bez nich.

Ovšem to by hlavní hrdinkou nesměla být přívětivá punkerová amatérská kouzelnice. Taky vám to nějak nesedí?! Ona Sam je od přírody trochu nelogická, jinak si totiž neumím vysvětlit, proč se musí vydávat za novou asistentku. Kdyby snad byla hledaná, pak bych to pochopil, ale to bych už po Jane Jensenové chtěl asi moc. Alespoň, že si občas zahrajete i za pana domácího, díky kterému vám slečna Everrettová přijde mnhohem chytřejší, než ve skutečnosti je.

Jinak je hra ale poutavá a celkově zajímavá, dokonce jsem uvítal i ty komixové obrázky místo animovaných filmečků. Ve hře se mi líbily odkazy na nejmenované dílo spisovatele Lewise Carrolla. A po dohrání jsem měl pocit, že by autorka měla svou příští hru založit na příběhu Mary Poppins.

Objektivně však musím říct, že jde o slušnou klikací adventuru, která by ve sbírce adventuristy neměla chybět.

Pro: Vnitřní prostory, detektivní pátrání, prolínání nadpřirozena s vědou, soundtrack, odkazy na Alenku v říši divů

Proti: Prázdný Oxford, občas nelogické chování charakterů

+10(13-3)
  • PC 80
Gray Matter jsem si šetřil dlouhou dobu s očekáváním, že až tuhle adventure jednou rozehraju, že to bude pecka. A opravdu jsem dostal dávku velice kvalitního adventuření. Je tu však jedno ALE…

Začněme však klady. Ze všeho nejvíce mě potěšily skvěle napsané postavy a filmové podání celého příběhu. Po dlouhé době jsem měl pocit, že postavy, za které hraji, by mohli být reální lidé a dokázal jsem se s nimi sžít (tohle mi u her zatím dost chybí). Postava Davida Stylese ve mně dokonce vyvolala pocity nefalšovaného nadšení. Díky špičkovému dabingu Tima Curryho je to sympaťák každým coulem. První krůčky jsou trochu nejisté, ale atmosféra je dostatečně mysteriózní, hudba atmosférická, dabing výtečný. Po stránce hratelnosti také nemám co vytknout – málokterá adventura má tak logické postupy jako právě Gray Matter, kdy při troše snahy není potřeba návod prakticky po celou dobu hraní. Jednoduše řečeno je hraní příjemné, plynulé a bez otravných zákysů.

Ale nebylo by to asi ono, kdyby mě něco nenaštvalo. Na hře mě vadil jeden její vcelku podstatný prvek – magie. Dost mi vadilo neustálé ředění hutného a místy hodně mysteriozního děje otravnými hádankami (ve kterých jsem se často ztrácel na dlouhé minuty) a celá zápletka okolo Daidalova klubu mě strašně rušila od soustředění se na hlavní dějovou linku. Vše vyvrcholilo v poslední kapitole, která mě vyloženě naštvala. Připadal jsem si jako v jiné hře a prostě mi to nesedlo. Naopak samotné zakončení zachránilo situaci a logicky vše vysvětlilo, což mě hodně potěšilo (v poslední době je důstojných zakončení jako šafránu).

Verdikt: Gray Matter rozhodně doporučuji. Kvalit série Posel smrti, jak jsem si zprvu myslel, to sice nedosáhlo, ale i přesto jde o povedenou mysteriozní detektivku lehce šmrncnutou sci-fi.

Pro: napínavý příběh, skvěle napsané postavy, jejich dialogy a reálné chování, výborný dabing a atmosférická hudba, pasáže za dr. Davida Stylese (civilnost, romantika), na adventuru vcelku pěkná grafika

Proti: celá linie týkající se magie mi vůbec nesedla, docela zdlouhavé loadingy

+31
  • PC 85
Napriek tomu, že žáner adventure nie je ani zďaleka mŕtvy, ako by si mainstreamoví hráči mohli myslieť, adventúr ktoré by rozoberali nadprirodzenú/mysterióznu tému a zároveň sa zameriavali na postavy, nikdy nebolo a nie je dosť.

Príbeh Gray Matter možno rozdeliť na dve časti, v ktorej primárnou tou je výskum Doktora Stylesa a okolnosti s tým súvisiace a sekundárnou kúzelnícky klub. Hlavný príbeh ma nadchol premysleným scenárom, veľmi uveriteľnými postavami (majú svoje chyby, klady i zápory, ich reakcie na dejové zvraty či iné momenty nepôsobia umelo, apaticky alebo predramatizovane), kde azda najväčšiu prácu stálo to, ako dynamicky nechať hráča postavy spoznávať, meniť svoj postoj voči nim. napr. pri Stylesovi som si pôvodne vravel, že nielen vďaka dabingu je to arogantný nervák, ale postupom času sa odhalovali aj iné stránky jeho osobnosti, čím jeho charakter i hlas prešli metamorfózou až k sympatickosti. Z hľadiska deja by snáď jediná moja výtka smerovala na prekvapivo uponáhľaný koniec. V úvodnom tutoriale, kde bolo treba nakŕmiť králika som sa najprv zľakol, že J.Jansen senilnie, keď do hry dáva cute sidekicka, ale to sa našťastie nekonalo a králik ostal (skoro) celý čas v klietke. :) Postavy a ich konanie naopak pôsobia veľmi dospelo a hoci hra nemá žiadne vulgárne prvky, nesnaží sa ani naplno spĺňať parametre programu pre kresťanské televízie, čím pôsobí uveriteľnejšie.

Sekundárna dejová linka s klubom iluzionistov ma však priveľmi nebavila. Nebola ani tak dejová, ako súvislý rad hádaniek, pričom niektoré boli celkom zaujímavé, no mne to občas pripadalo, že sú tam len na akési natiahnutie hry. Možno je to dané aj tým, že kúzelnícke triky nepatria k tomu, čo by ma vo všeobecnosti zaujímalo. Nielen z hľadiska hádaniek a kúzlenia je hra pomerne jednoduchá (čomu pomáha asi aj možnosť zobraziť všetky interaktívne body na obrazovke), to však vyplýva z toho, že postup hrou je veľmi logický a asi tri zákysy počas celej hry, ktoré som mal boli práve preto, že sa v hre objavilo niečo nelogické, s čím už hráč pomaly ani nepočíta. Práve pre jednoduchosť hra odsýpa pomerne rýchlo.To však nevadí, pretože hráč si tak môže plynule užívať príbeh, ktorý je najsilnejším aspektom hry a mal by byť aj hlavnou motiváciou, prečo si Gray Matter zahrať.

Cutscény pozostávajúce z artworkov mi vôbec nevadili, ale naopak mi pripadali v rámci hry pomerne štýlové. Je pravda, že samotné "polo3D" spracovanie hry je pomerne zastaralé, čo sa prejavuje na modeloch postáv (prostredia sú ale veľmi pekné) a hlavne na tvárach v dialógoch, ktoré tam vôbec nemuseli byť, ale nie je to nič, na čo by sa nedalo zvyknúť a celkový veľmi pozitívny dojem to rozhodne nekazí.

Vo výsledku je GM veľmi sympatická záležitosť, prinášajúca oldschool adventúrčenie, vyhýbajúc sa starým neduhom (pixelhunting, absurdné nelogické riešenia úloh, zlé ovládanie atď.).

Pro: príbeh, postavy a ich vývoj, svižné tempo a logické riešenie úloh

Proti: Daedalus klub línia, portréty postáv pri rozhovoroch

+26
  • PC 75
Za prvé je třeba říci že jsem nadšenej už z toho že Gray Matter vyšla, už jsem v to ani nevěřil. Série Gabriel Knight je mojí neojoblibenější adventurní sérií, The Beast Within: A Gabriel Knight Mystery je aspirantem na moji nejoblíbenější hru vůbec. Proto, i když se to mnohým nemusí líbít, se srovnání se sérií nevyhnu.

Největším lákadlem byl samozřejmě příběh, zde se vskutku znovu jedná o originální a pěkný námět. Jane Jansen je ve svém živlu, je to z jiného soudku než GK ale přesně to padne do jejího stylu. Pravda doktor po nehodě vzpomínající na svou mrtvou ženu a dívka vyrůstající v děcáku je aranžmá trošičku telenovelové, ale samotný průběh je poté napínavý a umně se pohybuje mezi realitou a nadpřirozenými jevy jako tomu bylo u série GK. Bohužel rozuzlení a "hlavní pachatel" pro mě nebyly stejně atraktivní jako v GK.

Hudba je opět perfekt, stará se o to opět manžel Jansenové Robert Holmes, tentokrát se svou kapelou, ve které zpívá jeho dcera z prvního manželství. Samozřejmě jsem byl trošku znepokojen že to může být jen reklamní tah na úkor kvality, ale dcera má opravdu krásný zpěv a Holmes nic neztratil, tak vám dvě titulní písničky vlezou pěkně do hlavy:)

Technické zpracování bohužel pouze vysoce nadprůměrné. Grafika je velmi pěkná, výborný dabing. Ovšm když to srovnám tak všechny Gabriel Knighti byli ve své době technologicky revoluční, i když se většinou jejich cesta v průběhu dějinného vývoje ukázala jako slepou cestou. Připomínám především dvojku jako "interaktivní film" a trojku jako plné 3d prostředí s volnou kamerou. Statické obrázky v cut-scénách nejsou mé gusto, na druhou stranu by to mohlo být zpestření proti nudným ingame animacím/animovaným videím. Tady to však funguje velmi nevyrovnaně, mnohdy mi to přišlo dost zmatené (především úvodní animace byla "Worst of"), jindy to naopak sedlo pěkně. Též animace postav jsou mnohdy komicky nepřirozené.

Hraje se to pěkně, hra je klasickou klikací adventurou s několika puzzly a bez jakýchkoliv časových limitů či jiných akčních vložek. Bohužel mi přijde že relativně nízká obtížnost puzzlů a celkového hraní je kompenzována některými dosti zlými postupy, mnohem více než v GK se zarazíte a nevíte přesně proč. Těch absolutně nelogických je naštěstí málo, ale stejně jejich přítomnost zamrzí a nabízí se otázka jestli právě takové zlá neřádstva kdy všechno neprohlídnete nemají za úkol prodloužit krátkou hru. Stejně jako v GK 3 zde pracujete s moderními vymoženostmi, na(ne)štěstí nic podobně obtížného jako bylo v GK3 zde není. Je tu opět důraz na práci s postavami, každá z nich má své vlastní pohnutky a motivace - jejich odhalování je jedním z motorů hry. Kouzlení je zajímavým nápadem, který však byl dost neštastně realizován a zvrhnul se na pouhé mechanické opisování. Jak už jsem zmínil že animace postav jsou nic moc, bohužel ani rychlé procházení moc nejde - někdy se obrazovka změní, někdy jen postava podivně popoběhne a někdy neudělá vůbec nic.

Suma sumárum se jedná o excelentní adventuru která však snese srovnání spíše se svými současnými konkurenty než se špičkou oboru. Některé věci jsou tvrdě rutinní, nové nápady jako kouzlení zase nefungují jak by měly, některé věci jako animace postav nebo cutscény působí dokonce zastarale.

Pro: fantastický soundtrack, pěkný příběh a atmosféra, charaktery postav

Proti: nenápadité kouzlení, tu tam hapruje logika, lehké puzzly, zastaralé animace postav

+15
  • PC 50
Adventúra ma musí chytiť buď svojou atmosférou, alebo svojím dejom. Hre Gray Matter sa bohužial nepodarilo ani jedno. Všetko je akési šedé, nezáživné presne ako tá hmota v názve. Na papieri to pritom vypadalo báječne: klavírová hudba, anglický vidiek, a podivné experimenty v podkroví viktoriánskeho domu. V konečnom dôsledku je však spracovanie sľubného námetu a najmä nezvládnutie atmosféry anglického vidieku pre mňa obrovským sklamaním.
+6(8-2)
  • PC 95
Jansenová je borka.

Nejenže za těch pár let neztratila ani ždibec ze svého spisovatelského střeva a citu pro věc, ale taky levou zadní zvládla udělat z v podstatě hodně slaďoučké romanťiky napínavou, velmi atmosférickou a ke konci i krásně temnou záležitost. Přitom ze začátku tomu vůbec nenasvědčovalo…

Ze začátku, tedy v první kapitole, se toho totiž děje žalostně málo a ačkoliv se je na co koukat (od nádherných prerenderovaných pozadí až po hlavní hrdinku), očekávaná imerze se nekoná. Samotná hrdinka Sam (na první pohled řádná kundice a bez toho bordelu na ksichtě bych se jí dokonce nebál nazvat perfektně mým typem) je dokonce během první kapitoly skoro až nesympatická, její dabérka tak trochu mimo, její mentalita skoro pochybná…no co vám budu povídat, první hodinka hraní nebyla vyloženě utrpením, nicméně jsem stejně kroutil hlavou a místy i dokonce odvracel zrak a říkal si „Tak přece to Jane ztratila…“…

…Ovšem začátkem druhé kapitoly se karty obrátily a mě se ve zdejším Oxfordu začlo moc a moc líbit. Sam společně s její dabérkou do toho jakoby teprv začaly dávat maximum, vedlejší postavy na scéně začali dostávat třetí rozměr, na povrch začala vyplouvat chytrost a pestrost hratelnosti (první kouzla, rébusy, atp.), dialogy peprnější, Samanthino backstory odkrytější…a takhle bych asi mohl pokračovat ještě dobrý tři řádky, ale řekl bych, že k obrázku to postačí.

Absolutní zamilovanost ale proběhla až ve třetí kapitole, tedy v momentě, kdy vám hra do rukou udělí druhou hlavní postavu, Davida. A David je od samého seznámení naprosto fascinující chlap, do kterýho se naprosto nehomosexuálním způsobem okamžitě zamilujete. Největší zásluhu na tom má Steven Pacey, jehož hlas je jedním superlativem famózní. Další zásluhy postupně rostou – způsob jeho mluvy (ach ta Jane), způsob jeho myšlení, jeho oddanost, inteligence, tvrdohlavost, rock solid charisma…zas a opět bych mohl pokračovat ještě nějakej ten řádek, ale vidina komentáře, jež obsahuje celý odstavec věnovaný opěvným ódám na nějakýho chlapa, mi jde trochu proti srsti.

Napříč dalším čtyřem kapitolám se toho pak děje požehnaně, a celý je to takovou líbivou kombinací detektivky, dojemné romantiky, pozoruhodného sci-fi (které ovšem hraničí s nadpřirozenem jen minimálně a je servírováno dostatečně uvěřitelně) a sem tam nějakého toho kouzelnického čísla. To všechno v úměrně šmakózních pozadích za doprovodu podmanivé hudby. Člověk tak u toho uvažuje, co víc by si mohl přát, a po dlouhém a důkladném promyšlení zjišťuje, že vůbec nic. 

Celý odstavec ale musím zvlášť věnovat poslední kapitole, tedy osmé. Ta je totiž jedním z nejdokonalejších vyvrcholení, jaké jsem ve své herní historii kdy zažil. Z Oxfordu se totiž takhle na poslední chvíli přemístíme do Londýna do jistého kouzelnického klubu, a netřeba říkat, že tento krátký pobyt bude nezapomenutelným zážitkem. V předešlých kapitolách se hráč dočká smutně nízkého množství hádanek, a tak to bohatě hra vynahrazuje právě tady. A protože nechci moc spoilovat (kór po tom, co jsem předváděl v diskuzi), a při popisování osmé kapitoly by mohl i ten nejmenší detail znamenat významný spoiler, řeknu to stručně – od prvního do posledního loadingu týhle kapitoly se řeší jedna hádanka za druhou a to v lokacích nadyzajnovaných takovým stylem, že ani pod vlivem drog by vás se sebevětší představivostí nenapadlo nic zdánlivě podobnýho.

Co říci závěrem? Jak jde romantika v médiích všeho druhu obyčejně mimo mě, když se do ní přimíchá dostatečné množství zajímavějších ingrediencí a ještě k tomu celá směs skvěle chutná, tak ne že mi nevadí, já ji rovnou horoucně vítám. Ona totiž zdejší romantická linka je důležitá součást celku, stejně jako všechno ostatní, a bez ní by Gray Matter nebyl Gray Matter. A kdyby Gray Matter nebyl Gray Matter, měl bych zlomený srdce a na Jane bych si alespoň chvíli nadával. Co se mé maličkosti týče, našel jsem hru roku. Pche, co roku, posledních pěti let. A je mi úplně jedno, že jsem ani jednou nikomu nekopl do hlavy nebo jí rovnou neustřelil, protože takový hry, byť můžou být parádní, ve mně nijak zvlášť neprovokují emoce a nemývají na mě kdovíjaký impact. Takový hry si bůhvíjak nepamatuju…ovšem Gray Matter směle řadím vedle legendy kalibru Gabriel Knight série, tedy mezi takové hry, které nezapomenu do smrti.

A Jansenová je kurva borka.

Pro: Uvěřitelné postavy, elegantně se odkrývající backstory u každé postavy, realismus a logika, atmosféra, hudba, voice acting, příběh, originální prvky, dialogy, gradace, poslední vysloveně gurmánská kapitola

Proti: první kapitola oproti zbytku hry poněkud zaostává, nízká obtížnost, všehovšudy dvě komplexní hádanky, krátká herní doba, technologické kiksy, bugy v animacích...a další prkotiny, na který sere pes

+25(26-1)