Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

< >
  • PC 75
  • Amiga --
  • AmstCPC --
  • Apple II --
  • Spectrum --
  • C64 --
Tenhle kousek se na mém seznamu historicky zapsal jako druhá hra, která se ke mě po Wolfensteinu 3D dostala. Na stařičkém pc se sytémem Windows 3.1. a s černobílým monitorem bylo několik předinstalovaných her, jak jsem již zmiňoval v komentáři u Wolfa-3D. No a mezi nimi byla také tato hříčka, u které jsem proseděl desítky hodin.

Ihned ze začátku jsem si osvojil řízení a jezdil jeden závod za druhým až do zbláznění. Průjezdy tunelem byly legendární. Richmond ve svém komentáři zmiňuje velmi lehkou obtížnost a musím mu dát za pravdu. Také jsem prováděl bizarní taktiky, aby závod vypadal alespoň trochu zajímavě. Pokud se dobře pamatuji, dokonce jsem formuli otáčel a jel zpět, když jsem měl moc velký náskok. Vím že i u stejné hry akorát s motorkami jsem to praktikoval. Bohužel si nevzpomenu na jméno, ale zřejmě byla od stejného studia. Dále mi vadil malý výběr vozů. Byl zde na výběr Williams, McLaren a Ferrari což bylo vskutku málo. Hra po hodinách a hodinách hraní však postupně začala ztrácet na zábavnosti. Po přechodu na Need for Speed v té době, jsem se již nikdy ke Grand Prix Circuit nevrátil, ale přemýšlím že si jí z nostalgie někde pokusím stáhnout a znovu si zajet alespoň jeden závod.

Je vidět, že tuto hru považuje mnoho lidí za svou první hru a velkou klasiku, kterou v mládí hojně hráli. Jako za první kousek v tomto žánru jí vděčím za spoustu zábavy, ale bohužel už ve své době zřejmě nepatřila mezi top závodní hry a byla mnohými překonána. I tak se ale jedná o hru která nikterak neuráží.

Pro: Tunely, tratě, ovládání, zvuky.

Proti: Malý výběr aut, lehká obtížnost, rychle omrzí.

+15
  • PC 70
Po Lotus: The Ultimate Challenge druhá závodní hra, ke které jsem se kdy dostal. Tedy zároveň s téměř identickým kláním motocyklů pod názvem The Cycles: International Grand Prix Racing. Tyto dvě stařešiny herního průmyslu jsou si navzájem tak moc podobné, že tento komentář věnuji oběma a nemusím tak psát zbytečně to samé dvakrát dokola s rozdílem, že u jedné jsou hlavním tahákem formule a u druhé zase motorky.

Celá tato paráda začíná úvodním logem vývojáře Accolade, kteréhož jsme si s kamarádem jako malí přejmenovali na lépe zapamatovatelný Čokoláde. Na hlavní obrazovce se dostáváme k výběru herního módu v podobě Practice, Single Race a Championship Circuit, nastavení obtížnosti, jména a počtu kol. Toť vše, žádná věda. Poté se posouváme na další obrazovku, na které chytře zvolíme jeden z tří závodních strojů, následuje ještě jednoduchá obrazovka s nabídkou okruhů a tím se dostáváme na startovní čáru. Po světelném odpočtu s typickou zvukovou kulisou "Tu-Tu-Pííp" vyrážíme kupředu a od této chvíle až do konce je hra už jen pořád stejná. Plyn, brzda, vlevo, plyn, brzda, plyn, rovně v aranžmá kostičkované grafiky a šílených blasterovských pazvuků.

Velmi velmi jednoduchý herní model mě jako caparta sledujícího Velké ceny celkem bavil, dnes už bych u něčeho tak šíleného nevydržel ani deset minut. Ono i psát tento komentář je pro mě celkem za trest, protože hra disponuje tak malým obsahem, že už ani nevím, co bych ještě vypíchl. Napadají mě akorát solidně zpracované zastávky v boxech. Obě zmíněné hry hodnotím stejně, ale pravděpodobně asi ne úplně férově. Přeci jen, v roce 1988 jsem ještě ani nebyl na světe. 70%.
+18
  • PC 75
Podobně jako Test Drive je Grand Prix Circuit dalším se stařečků v žánru závodních simulátorů a v tomto případě o něco málo povedenějším kouskem.

Červenobílý McLaren na šachovnicovém podkladu je vzpomínkou, které nebledne … závody samotné jsou i díky lehké UI a schopnostech soupeřů jednoduché a po chvilce Vám nedá moc práce vítězit v každém ze závodů a dosáhnout na celkové vítězství v šampionátu.

Já byl tenkrát ale nadšený ze spousty detailů, které dělaly z této hry hodně autentickou záležitost - pit-stopy, manuální převodovka, pohledy z kokpitu, zpětná zrcátka a další - prostě lehounce lepší průměr.

Pro: detaily, reálně závodění

Proti: UI soupeřů

+13
  • PC 85
Je pro mne těžké tuhle hru nemilovat, protože byla úplně první počítačovou hrou, kterou jsem kdy v životě hrál - a to pravidelně každého prvního května od roku cca 1990, když mě táta jako malého sviště brával do fabriky na vysokozdvižné vozíky, na prvomájový den pro zaměstnance a jejich rodiny. A tátovi podřízení mi to tam pouštěli na firemních 286-kách ve "výpočetním středisku" na čtrnáctipalcovém blikajícím monitoru s totálně zažloutlým a statisíci Startkami prohuleným přídavným filtrem proti škodlivému záření.

Když se mi v sedmé třídě dostal na stůl můj první "dospělý" počítač (repasovaná 486ka DX2/66 s kouzelným tlačítkem "Turbo"), tohle byla úplně první hra, kterou jsem na něm hrál. Řekl jsem tátovi, jestli mají ještě ve fabrice "tamty formule", a on mi je opravdu na disketě (řádně prohulené) přinesl. Rád jsem si jí příležitostně zahrál po několik následujících let.

Vlastně mi v té době, kdy frčel Quake 1, Need For Speed 2 a jiné pecky, ani nepřišlo blbý, že se dívám na rozsypané kostičky v 16 barvách a poslouchám zvuky a hudbu generované PC speakerem. Někde daleko za mořem se v redakcích rozplývali nad výkonem revolučního grafického akcelerátoru Voodoo 3dfx a já smažil doma po škole kostrbaté formulky. Ale byla to skvělá zábava!

Grand Prix Circuit je vedlejším produktem simulátorové série Test Drive, kterou rovněž má na svědomí studio Accolade. Má podobný grafický styl, ovládání vozu i herní koncept. Na svou dobu šlo o velmi pokročilý simulátor F1, kde jste v pohledu výhradně z kokpitu mohli v jednom ze 3 skutečných vozidel (McLaren, Williams, Ferrari) absolvovat závodní sezonu na skutečných okruzích, jeden závod nebo jen časovku.

Obtížnost šla nastavit v několika úrovních. Na nejzákladnějším levelu řadí formule sama, nelze ji dostat do smyku, nehrozí zadření motoru, atd., na té nejvyšší už se to chová reálněji, než v některých současných hrách. Reálné kokpity formulí zobrazovaly reálné věci na reálné trati, dalo se zajet do boxů (s krásnou animací pracujících mechaniků), měli jste funkční zpětná zrcátka - v roce 1988!! (což se jiné hry nenaučily ani za dalších 10 let)... Při závodě jste museli absolvovat kvalifikaci a podle jejích výsledků jste buď vyrazili do závodu z pole position, nebo jste vedle Nigela Levinse koukali na křídlo Tonimu Borlinimu a Brunovi Gourdovi, zatímco jste věděli, že Tse Sakamoto zase pojede piánko někde úplně vzadu :-) Většinou jména zapomínám, ale tyhle virtuální neexistující piloty si pamatuju dvacet let...

Po určité době, kdy dostanete ovládání aut a zatáčky jednotlivých okruhů do krve, ale obtížnost rapidně padne dolů a ani na nejvyšší stupeň vás nikdo na piedestalu neohrozí a budete nebohému Sakamotovi a jiným dávat tvrdou školu jednoho a více kol náskoku. Až dokud vás to nepřestane bavit, což se bohužel jednoho dne stane.

Na Grand Prix Circuit je potřeba se dívat jako na pramáti závodních simulátorů. Tady to všechno doopravdy začalo. Je to neandrtálec s rydlem typu "papouščí zobák", který dlabe díru do rohu pratura v zasloužilém automobilovém nebi, zatímco na něj dobře naladěný Burns háže sluneční prasátka instalačním cédéčkem svého Richard Burns Rally. Až vám nějaký věkem sešlý hráč bude vyprávět, jak zamlada smažil "ňáký formule", tak to na 99% byla tato hra a pro spoustu československých hráčů to byla i jejich hra vůbec první.

A na první hru se prostě nedá vzpomínat ve zlém, stejně jako na první milování. I když to stálo dnešními měřítky za prd, dělalo to divný zvuky a k první nehodě to trvalo pár chvilek...

Pro: skutečná auta, skutečné tratě, několik herních módů, poškození vozidel, grafické zpracování, hudba, na svou dobu neuvěřitelná propracovanost a realismus (boxy, poškození, zrcátka, řazení)

Proti: nízká obtížnost a později repetitivnost, nelicencovaní (neexistující) jezdci.

+17
  • PC 80
Najezdil jsem s fourmulí Mcleren velmi mnoho kilometrů. Nejdřív u strejdy na 4 barvách a později u nás doma na 16ti barevné EGA. I v dnešních dobách fotorealismu a perfektíního zvuku je Grand Prix v pohodě hratelnou závodní hrou. Na krátké, nudné chvilky v práci, doma, ve škole, kdekoliv jinde. Momentálně JI hrájíc na Dosboxu s i7 4470k procesorem. Je třeba dodávat víc? Grafika, zvuk a hudba je na 80. léta naprosté nebe. I Vzhledem k nízkému framerate je odezva ovládání úplně v pohodě.

Jedna z nejlépe zestárlých her vůbec.

+10
  • PC 85
Tak, konečně jsem se odhodlal napsat první komentář, a abych v tom měl nějaký systém, tak začnu od nejstarší hry, kterou mám v seznamu hodnocených. Sice to není úplně první a nejstarší hra, kterou jsem na PC hrál, ale jiné (ty starší) jsem zatím nenašel :)

No, co říci k hodnocení hry, která je tak stará, hrál jsem ji naposledy někdy před 3mi lety v dosBoxu a jen jsem nostalgicky vzpomínal. Vždy ji budu mít spojenou s hodinou informatiky na ZŠ, kde jsme tohle valili za "odměnu", dokud nepřišly nové PC s Win2000, a taky s návštěvou známých na druhém konci naší země. Tehdy nám to připadalo jako dokonalý simulátor, manuální řazení, výhled z kokpitu atp. Samozřejmě nelze zapomenout na trefování se do tunelu, pit-stopy a originální zvuky s hudebním doprovodem.
Mé hodnocení vychází z nostalgie k této hře, kterou nevím, jestli si vůbec ještě někdy pustím, ale vím, že tehdy nás nehorázně bavila, s dnešní konkurencí v podobě F1 a jiných závodních her nelze samozřejmě srovnávat.

Pro: kdysi pro mně a okolí pecka!

Proti: nemohu si na nic vzpomenout, je to už dlouho

+22 +23 −1
  • PC 80
Ach, ty herní začátky… Grand Prix Circuit byla první závodní hra, s kterou jsem se setkal. Herní systém byl jednoduchý, vybrali jste si jednu ze tří formulí a bez většího přemýšlení se vrhli na jednu z osmi tratí. Na první pohled vypadaly všechny stejně, polovinu obrazovky zabrala jednolitě zelená tráva, zbytek byl šedý asfalt a pár kostkovaných tribun v pozadí. :) Tratě se odlišovaly v podstatě jen v ostrosti (obtížnosti) zatáček a já samozřejmě dlouho nevěděl, že v nich musím přibrzdit. Stejně tak jsem nikdy nepochopil systém řazení, zkrátka jsem se nějak překlikl v menu a projevilo se to tím, že na startu se mi formule nerozjela a místo toho se po chvíli napsalo DNF, co naplat. :)

U většiny hráčů se s hrou pojí především pocity nostalgie. Zejména známý hudební motiv, který se začal rozléhat z PC speakeru na všechny strany hned po spuštění hry, se stal téměř nezapomenutelný. Sám ani nevím, proč byla tahle hra tak sympatická, ale nejspíš v tom má prsty tehdejší nízká, resp. takřka nulová, konkurence…

HW: Minimum: CPU 8088 4,77 MHZ, 512 KB RAM / Doporučeno: 286 20 MHZ, 1 MB RAM
+14
  • PC --
Pro koho psát tento komentář?
Pro potenciálního hráče? Takový nesáhne po hře z osmdesátých let.
Pro staré hráče? Ti všichni tu hru znají.
Pro moderní hráče! Ti si to sice nezahrají, ale dost možná nebudou chápat, proč má ta hra 80 %.

Jako ročník 89' byla tato hra dost možná první hrou, kterou jsem kdy hrál. Jednoduše jsem jí říkal "Formule". Tehdejší počítač neměl dost barev, takže namísto hezkých barev, které uvidíte ve videu, bylo vše červenohnědé.

Když sem si zde pustil video, po tolika letech jsem pocítil závan nostalgie. Dnes hudbu do her nahrávají symfonické orchestry. Dvě jednoduché skladby, které uslyšíte na začátku videa, byly překvapivě dobré. A zážitek ze hry umocňovaly i zvuky při samotném závodu: semafor, zvuk motoru, který se se zvyšující rychlostí zvyšoval, i poněkud improvizovaný zvuk brzd.

Grafika hry byla skvělá i bez odrazu světla či slov jako "anizotropní" nebo "shader". Již jen to, že na pozadí zobrazené hory a tribuny se posouvaly, jak jsem zatáčel. A když se k tomu přidala zpětná zrcátka, v kterých byli vidět vzdalující se soupeři, oči plesaly.

Na začátku nastavení obtížnosti znamenalo rozhodnutí mezi manuální a automatickou převodovkou. Bral jsem tedy vždy automatickou. Poté se nastavil počet kol, který jsem nastavoval na tři, ačkoliv šlo 99. Ale nechtěl jsem jezdit zbytečně dlouho dokola. Poté se přešlo k výběru trati. Osm zemí, osm tratí. Snadno zapamatovatelné a jsou tam dokonce i tunely (jak kritický byl nájezd do nich = tref se nebo skonči). A na závěr na výběr tři formule. Od té doby jsem věděl, že Ferrari je slabé, McLaren nejrychlejší a Williams průměr. Jaké bylo mé překvapení, když jsem později viděl skutečnou F1 a Ferrari se Schumacherem bylo lepší než McLaren. Samozřejmě volba padla na McLaren. Vždyť Ferrari nemělo ani šestou rychlost a McLaren měl nejvyšší ty křivky v grafu.

Tréninkové kolo určovalo pořadí na startu, ale brzy jsem tréninky přeskakoval (pokud jsem zrovna nechtěl překonat rekord trati), přestože to znamenalo start z posledního místa, jelikož v závodu byla má formule rychlejší než vozy soupeřů. Jel jsem pouze tři kola a přesto jsem ve třetím kole již předjížděl poslední závodníky. Takže pokud se nepovedl hladký průjezd kolem nich, tak mi vadili, poněvadž mi kazili čas. [V talkshow Karla Šípa byl, pokud se nemýlím, Erik Janiš, který se zmínil, že hrával "Formule", ale ta hra byla tak naprogramovaná, že ani nešlo prohrát. Karel Šíp reagoval, že asi hrál nějakou špatnou verzi.] Byl jsem tedy pokaždé odsouzen k vítězství a v cíli jsem se mohl potěšit postavičkou, na kterou stříkají šampaňské. Hrál jsem to tedy proto, abych překonal bratrovy rekordy trati. A pouze kvůli těm rekordům jsem to zapínal tolikrát. (A také proto, že tenkrát to byla jedna z velmi mála her, co jsem měl.)

Hru dělají detaily a zde byl pit stop, kam stačilo při závodě zajet a mechanici v animaci vyměnili kola. Pokud jezdec párkrát narazil do soupeřova vozu, rozbil formuli a ve výsledkové listině se zobrazilo DNF. Při manuálním řazení si musel člověk dát pozor, aby nejel na nižší rychlost. Například při startu stačilo držet šipku vpřed než naskočila zelená a křach. DNF. Technicky tedy DNS. Při jízdě mimo asfalt jela formule děsně pomalu, takže pokud jezdec vyletěl z dráhy, mohly mu prsknout nervy, než se dostal zpět na trať.

Dnes bych si to již nezahrál. Hra nemá nic, co by mohla nabídnout. Snad ani z nostalgie by mě nebavila. Těch 80 % je hodnocení té doby. Doby, kdy stačilo jet mezi bílými čárami a člověk se bavil.

Pro: Hratelnost v té době. Nostalgicky mne dostala ta hudba.

Proti: Dnes již pouze nostalgická vzpomínka

+18
  • PC 70
První PC hra, se kterou jsem měl tu čest se seznámit na klasickém XTéčku s Hercules grafickou kartou :) Naštěstí můj budoucí tchán, ke kterému jsem chodil za dcerou (ale spíše za počítačem než za ní), brzy přešel na EGA a a já mohl hrát konečně v barvě.

Hru jsem hrál do úplnýho zbláznění. Točil jsem jeden šampionát za druhým pokaždé s jiným vozem. Fascinovaly mě tratě, těšil jsem se pokaždé na průjezd tunelem, do nějž zpočátku (alespoň v mém případě) nebylo jednoduché najet. Ovládání vozů bylo jednoduché a vlastně v tomto směru si není možné na nic stěžovat. Samozřejmě zde nebyla žádná licence, takže zbylých 9 jezdců nemělo známá jména, ovšem komu to tenkrát vadilo...

Vytknout musím ale jednu věc - obtížnost. Velice brzy člověk jasně vítězil i na nejvyšší stupeň obtížnosti. Dokonce jsem to musel řešit i tak, že po startu jsem stál na místě a nechal všechny, aby měl předjeli o kolo a pak začal teprve závodit. Ani to nepomohlo, takže jsem k této bizarní taktice přidal ovládání pravou rukou (jsem levák), což už bylo trochu zajímavější.

Hra určitě patří mezi velké klasiky, protože přeci jen jsme ji v té době hrávali snad všichni. Ovšem je třeba zároveň dodat, že ji překonaly jiné a lepší hry z tohoto žánru. Jakmile jsem totiž narazil na Formula One Grand Prix od MicroProse, vícekrát jsem se už k těmto formulím na PC nevrátil (ale nainstoval jsem si je na svůj první palmtop HP200LX, který měl DOS).

Pro: zábava (alespoň zpočátku), ovládání

Proti: nízká obtížnost

+37
  • PC --
Když začnu svůj komentář slovy, že Grand Prix Circuit byla vůbec první hra kterou jsem kdy na opravdovém PC hrál, určitě tím nikoho nepřekvapím. Ale přece jen jsem v nečem originální. Tato vzpomínka si totiž vzala na dlouhých 15 let dovolenou a vrátila se mi až když jsem viděl video na této stránce. Někde opravdu hodně vzadu v hlavě se mi rozsvítila údálost, kdy jako dítko předškolního věku hraju se svým bratrancem u strýce naprosto fantastické závody formulí v neskutečné grafice. Když jsem v této galerii klik na play, uslyšel melodii a uviděl onen bílo-červený McLaren na černo-bílé šachovnici, rozšíříli se mi zorničky a bylo to. To co následovalo, totiž samotná jízda už s mým tehdejším dokonalým (absolutně nenáročným) pohledem na věc nekorensponduje a z toho důvodu si hru netroufám hodnotit a popravdě už ani hrát. Ta vzpomínka je příliš nevinná a krásná než abych si ji kazil dnešním zkaženým vkusem :).
+27
  • PC 85
I po více než dvaceti letech jsou tyto formule skvěle hratelné (včera jsem je hrál) a poskytují skvělou zábavu. Byť v dnešní době spíše nostalgickou.

Velmi mne překvapil kokpit, je (na svou dobu) dobře a celkem detailně proveden. Okolí a tratě už jsou, inu jak to říct, nic moc a v dnešní době, kdy jsme zvyklí na bombastickou grafiku, se mi na těchto tratích dost špatně orientovalo. Vlastně jsem spíše sledoval mapu, abych věděl kdy mám odbočit.

Nicméně, na tu malou hanu kterou jsem zde napsal se netřeba dívat, neboť mám ten dojem, že před lety to vypadalo lépe.

Pro: Dobře udělaný kokpit, ovladatelnost

Proti: Grafika je trochu horší

+11
  • PC 100
rovněž můj první kontakt s hrou vůbec. hrál jsem to u babičky! v práci někdy začátkem devadesátých let. jedna z mála her, co mi chodila později na pc-xt.

Pro: klasika, zábava, relativní jednoduchost

Proti: jen tři formule

+3
  • PC 90
Můj první kontakt s PC IBM a první hrou vůbec. Jak jinak, než u otce v práci, při nějakém dnu otevřených dveří. Kolem jednoho PC se mačkal hlouček nervózních dětí a každej si tohle chtěl zahrát :) A jenom jedno kolo!! Aby se všichni vystřídali :))
Pro mě je to klasika, proto hodnotím vysoko. Jinak z dnešního pohledu jednoduchá 2D hra s 16-ti barevnou (EGA) grafikou, vhodná tak na mobil.
Závody jsou opravdu jednoduché, jezdilo se pořád po "zelené louce", jediné zpestření na tratích byl tunel a depo. Našlo by se i pár technických nedostatků: Například po zelené louce se jede i městský okruh Monako nebo Detroit. Další paradox bylo křížení tratě v Japonsku, konalo se jenom dole pod mostem, se shora nebyla silnice vidět :) Tenkrát tyhle věci asi nešly líp vyřešit, ale nikomu to nevadilo.
Pamatuji si, že Ferrari bylo pouze 5-ti kvalt a jelo nejhůř. Nejrychlejší byl McLaren, který jel tuším 216 mph? :)

Pro: Klasika, začátky závodních her, pohled z kokpitu.

Proti: Snad jen to křížení tratě v Japonsku.

+8