Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

FEZ


Komentáře

< >
  • PC 90
Po všech desítkových recenzích a zmínkách o genialitě a revolučnosti jsem od FEZu čekal více, než kolik by reálně mohla videohra nabídnout. Navíc to podpořila exkluzivita hry u Xboxu, a s tím spojená i jakási jistá nedosažitelnost (z očividných důvodů). Rok se s rokem sešel a FEZ byl oznámen a vydán na nejpodstatnější platformu, a tak mohla představa přejít v praxi. Reálně je však třeba připočíst ještě řadu měsíců, ne-li, jeden celý rok – první verze byly nespustitelné a náročnost byla daleko nad technickým provedením. Verze 1.10 je již však problémů prosta a tak již nic nebránilo rozehraní.

V první řadě je třeba řící, že jde o fantastický titul. Absenci výraznějšího smyslu konání, živějšího prostředí a lépe navržené struktury plně vynahrazuje pocit toho, že hrajete výjimečnou hru, nebo lépe výjimečnou logicky zaměřenou plošinovku, podobně jako tomu bylo u Another Worldu nebo Braidu. Potenciál kultu je zcela hmatatelný z každé obrazovky a všudypřítomných detailů. Léta strávená tvorbou hry P. Fish naplnil megalomanskou představou, která by ve větším týmu neprošla – a takovéto projekty (The Lost Crown a Grimoire) řadím mezi ty mě nejsympatičtější. I přes zjevné nedostatky je zde vize, kterou nešlo ošálit.

Nejde o to, FEZ dohrát na sto procent a odškrtnou ho. Ale o postupnou zábavu pomalu odkrývat svět a jeho tajemství. A to FEZ nabízí v míře vrchovaté – lze se soustředit pouze na nalezení krychlí, nebo časově podstatně náročnější luštění a nalézání anti-krychlí a map. V každém případě jsou však hratelnost a základní mechanismy intuitivní a zábavné, což se pojí s lehkostí obtížností této části hry (oproti někdy až frustrující obtížnosti nutné přesnosti u Braidu). Hratelnost, jako základní ingredience dobré plošinovky je podpořena zpracováním, které je patrné z materiálů – rotace světa je funkční a technicky skvěle provedena, a vizuální styl je ideálním mixem retro stylu v moderním provedením. Soundtrack Disasterpeace je poslouchatelný sám o sobě a titulní Adventure mohu řadit k tomu nejlepšímu v žánru, pozornost si také zaslouží FZ: Side Z plný neméně povedených remixů.

I přes nedostatky tak mohu FEZ řadit mezi mé nejoblíbenější hry, a doporučit každému, kdo preferuje originální a zábavné tituly. A také jedna z opravdu mála her, u které jsem byl za poslední roky během hraní nadšen.

Pro: technické zpracování (hudba, grafika), hratelnost, detaily, atmosféra

Proti: x

+22
  • PC 65
Příjemně oddechová logická hra a ne moc dobrá plošinovka s frustrujícím přesunem mezi úrovněmi a některými neprůhlednými koncovými mechanikami.

Nápad je zajímavý, i když nikterak novátorský - Escherův svět, kde běžná pravidla tří rozměrů neplatí. Her na toto téma ale zas tak moc není, takže se to dobře hraje, není to provařené. Samotné puzzly mi přišly hodně lehké - minimálně polovinu světa jsem projel skoro bez přemýšlení. Občas se pak najde i těžší část, ale nic závažného. Horší je to s platformingem. Plošinovka to dobrá není - panáček dost klouže a často neudělá nezareaguje přesně tak jak chcete. Některé místa, kde jsem přesně věděl, co udělat, ale musel jsem je xkrát opakovat kvůli ovládání, mi k srdci opravdu nepřirostly. Celkově se to ovšem dá přežít. Lokace jsou barvité, různorodé, občas se objeví nová mechanika, celkově fajn.

Co je naprosto příšerné je pohyb mezi úrovněmi. FEZ má "otevřený svět" a nemůžete se libovolně přesouvat mezi úrovněmi, musíte si to prošlapat. Jsou tam sice občasné teleporty (dva druhy a bez vysvětlení jak přesně fungují, takže dost často netušíte, kde skončíte), ale pořád budete muset slušnou část projít ručně při přechodu mezi různými částmi mapy. Ke konci hry, kdy máte otevřený velký svět a množství úrovní, kde nevíte, jak pokračovat, vás čeká nechutné množství backtrackingu jenom proto, abyste jste se pokusili dostat dál v té či oné úrovni. Zřejmě to bylo uděláno pro natažení herní doby, a dost to odrazuje od pozdějšího hraní. Často mi přišlo jednodušší hru vypnout, než investovat 15 minut opětovným průchodem známých úrovní, jen abych se dostal do úrovně nové. Vstupy do dalších úrovní se také nenacházejí na konci předchozí úrovně, ale třeba uprostřed, takže dost často volíte menší zlo mezi dokončením úrovně a pak se vracením k průchodu do další, nebo necháním úrovně rozdělané s tím, že teď vlezete do dalších dveří a až se vrátíte, tak ji dokončíte (a mezitím samozřejmě zapomenete co a jak). Špatný design.

Ke konci hry (u mě v cca 80%) jsem se dostal do stavu, kdy jsem měl nedokončených x úrovní, ale nebyla v nich žádná viditelná možnost, jak pokračovat. Lehce jsem kouknul na net, aniž bych detailně četl návody, a zjistil, že v postupu jsou třeba naprosto obskurní věci, jako např. rozluštit místní abecedu. Tady hra popírá sama sebe, protože ji téměř celou dohrajete prostým procházením jednotlivých úrovní, a najednou k postupu vyžaduje něco, co jste nikdy nedělali, a ani vám nijak nenaznačí, že je to potřeba. Tady je podle mě hra zcela nečitelná a bez externí pomoci nedohratelná. Pochopil bych, kdyby to bylo potřeba pouze k získání tajných "anti-cubes" (kterých jsem také pár našel), ale že to bez náznaku blokuje hlavní linku a nechá vás hodiny zírat na neřešitelné úrovně, tomu nerozumím.

Za mě je prvních 75% hry příjemná logická odreagovávačka, ale plné dohrání je jen pro otrlé, případně pro ty, kterým nevadí hrát podle návodu, a nemají problém zadat uprostřed úrovně tajný kód "vlevo-vpravo-vpravo-vlevo-vlevo" jak jim říká návod, aniž by řešili, jak k tomu kódu měli za normálních okolností přijít.
+18
  • PC 70
Často to bývá, že v jednoduchosti je krása. Proto v tomto případě počítejte se 16ti bitovou grafikou, se zvuky jak od speakeru v 386ce a s cílem, který Vám nabídne v minulosti snad jenom arkáda jménem Secret Sam nebo Commander Kenn, u kterého jsem seděl jako dítě desítky hodin a skákal a skákal, dokud se do výsledného posledního levelu - největšího hradu na ostrově - prostě nevyskákal. A FEZ je v podobném duchu. Zde skáčete a sbíráte, nebo-li sbíráte a skáčete. Sbíráte kostičky, popřípadě klíče a dostáváte se dál. Navíc tu máte trojrozměrné prostředí a tak si ho dvěma tlačítky proklikáváte, abyste jej z každého úhlu viděl trošku jinak a díky tomu jste se dokázal dostat dál. Jedná se tedy o, ve své podstatě, jednoduchou hříčku, arkádu, která čerpá z jednoduchosti, ve které je krása. Samozřejmě ale musíte počítat s tím, že každou další minutou, potenciálně i hodinou, roste samotná obtížnost hry a tak už to není o tom skočit si a ulevit si. Následuje totiž skotačení ve stylu, skočím a skáču další minutu v jednom kuse, abych se doskákal na výsledný vrchol. A pokud jednou zabloudím, jsem v čudu a musím vše opakovat znova. No a tak opakuji a opakuji, k tomu piji a piji, protože kdybych nepil, tak asi zbloudím a nikdy se k původnímu místu nenavrátím. Ano, v dětských letech jsem sice nepil, ale zato jsem měl trpělivost. A ta se hledá ztuha. Nicméně FEZ si ji zaslouží. Výsledkem je super zážitek, který rozpomene staré arkády a přidá i něco nového. Nepoznaného. A to za pokus rozhodně stojí.

Pro: Rozpomenutí se na dětská léta

Proti: Rozpomenutí se na to, co je to mít trpělivost

+15
  • PC 80
Fez mě trochu zklamal. Možná za to může i to, že ho hraju hned po Zeno Clash 2 a Thomas Was Alone.

V případě Feze jsme všichni byli zvědaví, jak budou fungovat jeho mechanismy. A po téhle stránce je Fez celkem uspokojivý a nabízí cca všechno, co se od něj dalo čekat - zajímavý koncept a level design, hezkou pixelartovou grafiku.

No. Pak jsou tu ty více negativní věci - občas se v lokaci objeví černé díry, které... překáží. Nic jiného v podstatě nedělají - ztěžují postup vpřed, dá se jich obyvkle zbavit znovuvstoupením do lokace a krom té otravnosti mi uniká jejich smysl.

Víc mě štvalo, že se nemůžu s Gomezem přesunout do libovolné lokace na mapě - pokud se chci dostat někam na druhou stranu mapy, musím se nejdřív poctivě proskákat přes úrovně k lokalnímu hubu (nebo nějaké zkratce k němu), od něj se teleportovat k nejbližšímu lokálnímu hubu cílové lokace a odtamtud si zas poctivě doskákat přes jiné úrovně k té cílové. Je to zbytečný vupruz - jednotlivé úrovně jsou z principu samy o sobě puzzly a nechci je procházet znova jen abych se dostal k jinému puzzlu.

No to je asi všechno. Hra je relativně jenoduchá a krátká, pokud nechcete posbírat všechny secrety, kterých je tam docela určitě mrtě a nejspíš by několikanásobně prodloužily herní dobu. Nicméně já je hledat nechci - zas tak moc mě Fez nebavil. A takhle je hra každopádně tak nějak... hm.. prázdná. Jen úvodní a finální vesnice vytváří dojem živoucího světa - zbytek opravdu působí jen jako spusta pospojovaných puzzlů bez dalšího významu a to si myslím je velká škoda a bylo by fajn po cestách potkávat zajímavá, ukecaná NPC.
+13