Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS5 65
Tak s Attuem jsme k sobě hodně dlouho hledali cestu. Přibližně první polovinu hry mě Feudal Alloy neskutečně rozčiloval a musel bych zalovit v paměti, kdy naposledy mě něco tolik frustrovalo. Bohužel to nebylo tím, že by byla hra férově těžká, jako spíš vyloženě frustrující a převážně blbě udělaná. Přitom úplně první dojem byl vlastně až skvělý...

Feudal Alloy táhne opravdu kouzelným vizuálním zpracováním. Tento klad však začne přeci jen blednout, když si uvědomíte, že prostředí je vlastně dost generické, vizuálně zajímavých míst moc není a prakticky celá hra je poskládána z pár typu objektů byť graficky velmi povedených. Podobný pocit ve mě zanechala i hudba. Po dohrání bych ji označil vlastně za dost povedenou, byť jednotlivých skladeb je poměrně málo a dlouhé minuty vám tak bude vyhrávat stále stejná smyčka.

Do vytáček mne však dostávala spíše hratelnost. Feudal Alloy je v jádru jednoduchou metroidvánií s hodně základním soubojovým systémem. V tom důležitém však poměrně dost selhává a neresponzivní ovládání společně s nesmyslně malými doskokovými plošinkami mne vytáčelo do běla. Attu toho v soubojích moc neumí. Vlastně se dá říci, že si celou hru vystačíte s jediným útokem a jedinou zbraní v podobě meče. Princip přehřívání je fajn, hlavně zpočátku je však také hodně limitující. Házení bomb je poté vyřešeno naprosto zhovadile a kromě použití v nutných případech ke zničení překážky se s tím nemá smysl rozčilovat. Ještě bych zmínil malé mechanické vrtulníčky, které oficiálně řadím k jedněm k nejdementnějším a nejotravnějším nepřátelům v historii videoher.

Skutečně jsem asi do poloviny hry měl pocit, že mi hra neustále hází klacky pod nohy a dělá vše proto abych ji neměl rád (a já ji přitom strašně chtěl mít rád, jako každou českou hru). Zlomilo se to někdy za prvním bossem (ze dvou, tady hra taky rozhodně neexceluje) a druhou polovinu jsem dohrál za zlomek doby poloviny první. Hodně pomohlo, když jsem si uvědomil, že absolutně nemá smysl šetřit herní měnu a ve velkém jsem začal nakupovat plechovky oleje (doplnění zdraví). Jakmile se Attu trochu zlepší, člověk si zvykne na zdejší zákonitosti a zejména strašně nepřesné a frustrující ovládání, začne to být moc fajn nenáročná zábava.

Feudal Alloy má ve své jednoduchosti a zpracování jednoduše své kouzlo, které na mne nakonec také zapůsobilo. Autorům přeji spoustu zdaru do dalších projektů, na téhle hře je totiž vidět hodně lásky, ale taky značný nedostatek zkušeností.

Hodnocení na DH v době dohrání: 70 %; 46. hodnotící; digitální verze PSN

Pro: Velmi příjemné vizuální zpracování; po zvykání je fajn i až groteskně jednoduchý soubojový systém

Proti: Nepřesné ovládání; házení bomb; hra toho příliš nenabízí a i na krátkém prostoru dost recykluje; příběh ani lore světa zde prakticky neexistují

+15
  • PC 85
Věděla jsem, že si tuhle hru chci zahrát, jen jsem čekala na tu správnou chvíli. Letos to byla nutnost, vzhledem k tomu, že mi jako bonus krásně padla do výzvy.

Těžko říci, zda jsem hrála za robota nebo za rybičku která ho ovládá. Každopádně to bylo velmi příjemné hraní. Jako robot Attu jsem prozkoumávala několik oblastí. Nepřátele tvořili také robůtci, které ovládali rybičky. Na hře mě přišlo zajímavé, že vlastně má jen pár druhů nepřátel, ale jak se člověk prokousává dál a dál, tak samozřejmě přituhuje a nepřátelé jsou větší, nebo mají nové schopnosti. Mě osobně nejvíc lezli na nervy vrtulníky. Sice jsem je zlikvidovala pár ranami, ale bylo obtížné se do nich trefit. A i neškodná vosa mě kolikrát ubodala k rozpadnutí na šroubky.

Jako u Oriho jsem mohla mapou chodit sem a tam a se získanými dovednosti se dostat někam, kam to předtím nešlo. Tenhle typ her se mi líbí, i když občas strávím zbytečně čas nad tím, že se chci někam dostat a přitom to v tu danou chvíli nejde. Mapy jsou dost složité, takže až když jsem oblast prochodila několikrát, tak jsem se začala orientovat. Všechny oblasti mají ale společné to, že je v každé uložení a aréna a ve většině i teleport. Někde se vyskytne i obchodník a také poklady, v nichž je třeba najít cartrigge, které pak odemknou další místa.

Hru jsem si hodně užila a plánuji se k ní ještě vrátit. Zpracování je moc pěkné a protože jsem hrála na xboxovém ovladači, bylo i ovládání velmi intuitivní. Doporučuji všem, kteří máte rádi plošinovky a možná i těm z vás, které je moc rádi nemáte, protože tohle opravdu stojí za to.

Pro: pěkná grafika, příjemné ovládání, bavilo mě to
Proti: někdy zapeklitá mapa
+14
  • PC 75
Mimo Creaks jsem původně neplánoval, že bych si někdy zahrál ještě další titul, který vyšel v rámci Xzone edice. Podařilo se mi však sehnat všechny, co zatím vyšly a listování artbooky mě na jednotlivé hry navnadilo natolik, že se snad nakonec pustím i do těch, o něž bych se jinak vůbec nezajímal.

Je to dva roky, co jsem dohrál svůj první dungeon a nyní svou první metroidvanii, tedy žánry, které jdou úplně mimo mě. Ujal jsem se robota jménem Attu a vrhl se vstříc obnovujícím se nepřátelům, kteří ukradli zásoby mnou vlastnoručně vyrobeného slunečnicového oleje, což od nich nebylo vůbec hezké. Mlátil jsem je tak jednoho po druhém hlava nehlava, získával zkušenosti sběrem šrotu a postupně jsem se blížil svému cíli, vzít si ukradený olej zpět.

Zpočátku jsem zkoušel hrát na klávesnici, ale plošinovky se prostě hrají lépe s gamepadem, a tohle není výjimka. Ostatně vývojáři to i sami doporučují. Posbíral jsem vše, co se dalo, ale občas to byla opravdu fuška. Co bych však neudělal pro achievemnty. V každé lokaci je jedna část mapy, jedna aréna, jeden medailon a jedno vylepšení. To je stále stejné. Počet truhel s pokladem, vybavením či přístupovými klíči se však liší. Jako první jsem se vždy snažil najít právě mapu, protože bez ní jsem byl trochu ztracený.

Hodně se mi líbila kreslená grafika, ale i hudba, měnící se s každou novou lokací nebo zvuk pístů při skákání a zajímavým prvkem je i přehřívání. To mi hlavně ze začátku dělalo problémy při soubojích, ale později jsem jej pociťoval už jen v horkých místnostech. A podobné to bylo i s arénami, kdy ty počáteční byly těžší, než ty ke konci. V tom hraje svou roli nejen můj postupně vyvíjející se um, ale i přibývající moduly, nové schopnostmi a lepší vybavení.

Řekl bych, že délka hry je nastavena tak akorát. Občas se sice dostavil stereotyp, ale ještě to bylo v únosné míře. Kdyby však hra byla delší, asi bych jí dohrával už jen pro můj dobrý pocit. Jednu věc jsem přímo nesnášel, a to jsou neporazitelní nepřátelé. Celou dobu jsem čekal, že získám modul, díky němuž je konečně zničím, ale bohužel mi nezbylo nic jiného, než před nimi utíkat. Attu Games se každopádně předvedli v dobrém světle a už teď se těším na Scarlet Deer Inn.

Pro: robot Attu, získávání zkušeností sběrem šrotu, hudba a zvuky, moduly, schopnosti

Proti: občas stereotypní, neporazitelní nepřátelé

+23
  • PC 70
Feudal Alloy je na pohled milá, krásná a originálně stylizovaná metroidvania, která se vydala do herních vod plné konkurence a jde na ní cítit, že se jedná o záležitost malého týmu.

Její největší nedostatky cítím v dávkování obsahu a odměňování za prozkoumávání nepříběhových oblastí. Dnes už skoro základní schopnost jako je dvojitý skok si Attu odemkne někdy po první půlce hry. Vedlejších lokací je, jak se na herní podžánr sluší a patří, nepřeberné množství, ale odměna se dostaví buď v podobě nějakého toho vybavení (zbraně, brnění) nebo mincí. Jenže není vůbec problém normálním průchodem/normálním bloumáním našetřit dostatek mincí ze zabitých nepřátel a poté si prostě vybavení koupit u obchodníka. 

Bloumání po mapě by klidně mohl být podnázev hry. Rozloha mapy je obrovská a její propojení je chaotické. Systém mapy je sympaticky jednoduchý, ale v pozdější fázi hry jsem měl problém v její orientaci. Nenaznačuje kam, které dveře vedou a pozici ukazuje jen staticky v dané místnosti. Díky mé prostorové orientaci, která v podstatě neexistuje, bych uvítal možnost vylepšení alá Hollow Knight, kdy se na mapě ukazuje reálný pohyb postavy. 

Příběhový postup je schovaný za jednoduchým vzorem. Najít dveře, najít k nim klíč, otevřít dveře, získat novou schopnost a opakovat tento postup. Takže když jsem sešel z hlavní cesty, měl jsem i díky tomuto a díky tomu, že jsou ve hře jen 3 měnící se prostředí, problém dostat se zpátky na "příběhou cestu". A že se mi to samozřejmě stalo. Dvě hodiny čistého bloumání, kdy jsem běhal sem a tam a hledal cestu dál. Byl jsem tak zoufalý, že jsem se snažil synchronizovat s průchodem na Youtube.

Přesto je Feudal Alloy hrozně příjemný pokus o českou metroidvanii. Nedá se vůbec srovnat s něčím jako je Hollow Knight nebo Ori, ale svoje kouzlo rozhodně má. Úvod může být tuhý, možná dokonce tužší než v jiných podobných hrách, ale když se člověk ztratí a s frustrací rozbijí akvária všem rybičkám, které potkal minimálně 3x, našetří si dostatek mincí a vylevlí se... je to skoro až nejjednodušší hra pod sluncem. Samozřejmě ale přihazuji pár bodíků k dobru s ohledem na genezi hry a budu věřit, že se pokračování dočkáme. Protože kolik českých metroidvaniích už nás mohlo nas*at?  

Herní výzva 2022 - 4. Zvířecí instinkt

Pro: stylizace, uhlazenost ovládání, značení turistických cest

+25
  • PC 75
Málokdy dávám vyšší hodnocení, než je průměr, ale je dost dobře možné, že za to prostě může jen moje nezkušenost s žánrem metroidvania, se kterým jsem se v životě setkal jen párkrát, takže pro mě bylo vše velmi neokoukané a zábavné. Čistě objektivně ta hra vlastně nic nového nepřináší.

Je to ale přesně jedna z těch her, která mě nutí splnit úplně všechno (což se mi úplně nepodařilo, protože jsem nenašel všechny truhly) a vlastně nevidím žádné významnější chyby.

Grafická stylizace je skvělá, jakože dobové zasazení taky, muzika je fajn. Diskutabilní je ten příběh. Než jsem se začal o hru zajímat, myslel jsem si, že ho bude víc. Není tu prakticky vůbec. Je to ale skutečně negativum? Neustále všude čtu (například v Levelu), že hra by měla vytvářet exkluzivní příběh pro každého hráče zkrátka tím, jak hrou prochází. A to se děje. Jinak ale mám hry s neinteraktivními příběhovými vstupy rád.

Potěšilo mě, že to nebylo nijak výrazně těžké. Obvykle se s plošinovkami dost peru. Až ke konci, když se zpřístupní všechny schopnosti, tak už bylo některé skákání trochu náročnější, ale vlastně jen jednou se mi stalo, že jsem něco opakoval 20x, protože to vyžadovalo kombinaci schopností a chtělo to natrénovat. Jinak mě v téhle hře ale nic hratelnostně ani pohybově neštvalo, což je v žánru plošinovky dost neobvyklé. (měl jsem trochu problém jen se střílením enrergetického výboje, který směrem doleva blbnul, když jsem mačkal zároveň šipku doleva, nahoru a skákal, překvapivě směrem doprava problém nebyl. Zároveň není úplně chytré chtít po hráči, aby střílel tenhle výboj, když je na malé plošince, protože ovládání ho nutí vlastně k pohybu doleva či doprava, což se s malou plošinkou obvykle nepojí dobře)

Obecně na hře, krom stylizace, asi nejvíc oceňuji, jak dávkuje nové schopnosti a nové nepřátele. Podle mě je to udělané skvěle a hratelnost tím jen kvete. Nejvíce mě bavila práce s mapou a hledání nové cesty, což tady dost kritizujete, ale ze svého laického pohledu bych řekl, že...vo tom to je, ne?

Trochu mě štvaly potvůrky s pancéřem, co nejdou zabít. To obecně v plošinovkách nemám rád. Klidně ať je to těžké, ať musím udělat něco spešl, ale nemám rád, když to prostě nejde. Naopak mě bavily ty, co měly štít a s nima si chtělo hodně pohrát. Takže ano, mě to sekání prostě bavilo. Nepotřebuji speciální komba a deset druhů úderů. Tady to dělá zajímavější systém chlazení, mám bomby a úplně to stačí.

Líbilo se mi zpracování mapy či stromu dovedností. V inventáři mě štvalo, že jsem nemohl zjistit, co vlastně přesně nosím. Jen když jsem si to vyměnil s jiným oblečením, pak to v inventáři prozkoumat jde, ale bez jiného kusu hadru to ani nemůžete sundat. Tohle je vlastně asi nejvýraznější nedostatek celé hry.

Oceňuji také minimální přítomnost bossů, ty arény, které je většinou nahrazují, byla docela sranda.

Výslednému hodnocení přidávám 5-10 %, než jak bych to zážitkově cítil. Ale mě opravdu moc nenapadá, jak takovouhle hru udělat lépe a taky, že je to debut dvou českých tvůrců, takže mi přijde fér se k tomu nestavět jak ke hře mamutího studia. Ale je fakt strašně zásadní, kolik podobných her už má člověk za sebou, protože, kdyby to byla moje 20. metroidvania, tak si asi řeknu "hmm a co jako", ale takhle to bylo pro mě vlastně něco úplně jiného, než obvykle hraju.
+24
  • PC 60
Mám hopsačky rád, rád se s nimi vracím do dětství. Navíc je dnes populární je vytvářet. Může je totiž vytvářet kdekdo, přitom stačí jen dobrý nápad. Zde se například jedné takové hravé s dobrým nápadem a názvem Feudal Alloy chopila manželská dvojice ze Znojma skrývající se pod projektem Attu Games.

Feudal Alloy mě zaujal už od začátku takovou pěknou, hravou grafikou, která je svojí jednoduchostí krásně přehledná a navíc pěkně připomíná poctivé středověké reálie. A vůbec nevadí, že hlavní postavičkou je robůtek s akvárkem s rybičkou na hlavě (zde musí fanoušek steampunku plesat radostí). Takže první momenty ve hře, můžu říct, jsou velice zábavné. Intro nás uvede do příběhu robůtka Attu, který je zároveň farmář a žije si poklidným životem někde ve vesnici na farmě. Jenže aby příběh udělal nějaký zlom, na vesnici udeří banditi, kteří ukradnou veškerý olej, bez kterého se nedá farmařit a tak robůtek začne jednat. Vytáhne berzerkr a rozjíždí se klasická plošinovková údernost…možná až moc klasická.

Škoda, že od prvotního nadšení radost mírně a nenápadně klesá do běžného průměru. Chápu, že příběh u plošinovek v minulosti nebyl úplně devízou, ale v porovnání s dnešní dobou je to snad už i standardem. Zde příběh totiž intrem prakticky končí (tvůrci to v rozhovoru ve Score sami přijali jako jisté negativum hry) a v tu chvíli už frčí jenom bezmyšlenkovité kosení. Přitom musím říct, že mi docela dost i trvalo to, než jsem si na prostředí vůbec zvyknul. Obrazově hezké, ale herně nejen působí, ale regulérně je jako jedna velká, mnohdy nekonečně působící, mapa, kterou procházíte, kosíte nepřátele, sem tam nějaké ty bossy. A pro nevýhodu hráče dochází k tomu, že se v ní často zbytečně motáte a tam, kde jste už jednou byli se nesčetněkrát vracíte při hledání nových cest, abyste ale nepřátele opětovně pokosili, protože se tu od poslední návštěvy opět obnovili. Vadilo mi to jak u plošinovky Sundered: Eldritch a vadí mi to i zde.

Pak to působí jako jednotvárná hopsačka, kde hráč hopsá do zblbnutí, neustále kosí pořád dokola ty samé příšerky, kolikrát se točí v kruhu a i když by to mělo rozšířit hratelnost a zdelšit hrací dobu, spíše to otráví. A to i přesto, že tím nekonečným kosením získáváte body (potažmo penízky) a za ty si pak kupujete vylepšení, kterých je pár, ale pro radost z opakované řežby určitě stačí.

Feudal Alloy ve výsledku nejsou špatnou hrou. Má moc hezké prostředí, nápadité, zábavné, jen ta hratelnost té plošinovky je trošku plytká. Pořád ale musím říct, že na práci převážně dvou lidí se jedná o úctyhodný výkon a už se moc těším na další projekty ze studia Attu Games.

Pro: Graficky pěkná, nápaditá hra, prostředí hravé, zábavné,

Proti: ale s opakující se hratelností a nepřehlednou mapou, která vybízí ke stále opakujícímu probíhání známých míst. K radosti nepřidá ani otravný respawn protivníků...

+23
  • Switch 70
Do této hry jsem se pustil ze dvou důvodů. Prvním byla grafická stylizace hry, kterou považuji za naprosto kouzelnou. Druhým motivem byla potom chuť prostřednictvím koupě hry podpořit toliko dvojčlenný český tým, který za ní stojí. Co do kvalit hry samotné, považuji za její největší devízu právě již zmíněnou grafickou stylizaci, která se promítá například i do nápaditosti stran podoby hlavního hrdiny, tj. robota s akvárkem místo hlavy, které obsahuje zlatou rybičku. Dále je hře třeba přiznat lehkost a svižnost s jakou se hraje. Na straně druhé je však jednoduchost současně i jejím dílčím nedostatkem. Hra totiž jednak neobsahuje příliš mnoho druhů nepřátel, jestliže nepočítám, že se jeden druh nepřátelského robota objevuje v různě silných iteracích. Dále zde sice existuje jakýsi strom vlastností, do nichž lze investovat body získané za dosažené úrovně, avšak veskrze jde toliko o vylepšení základních statistik Vašeho hrdiny (např. síly útoku, rychlosti a intenzity chladícího systému atd.). Současně však platí, že v průběhu hry nacházíte rovněž čipy, které si hlavní hrdina instaluje, a které Vám v duchu metroidvanie dávají nové schopnosti, jež umožní navštívit dosud neobjevené části mapy, popřípadě lze některé z nich uplatnit i v boji.

Za největší slabinu celé hry pak považuji v zásadě naprostou absenci příběhu. Chápu, že malý vývojářský tým asi neměl kapacitu na jeho sepsání, respektive, že hra ani nedeklarovala, že by měla být příběhovou. S výjimkou úvodního intra, mě však přesto úplná absence dějové linky, která by Vás alespoň trošku hnala kupředu, osobně zamrzela. I tak nicméně z důvodů výše uvedených považuji Feudal Alloy za příjemnou hru na cesty, tj. zejména na Switch.

Pro: kouzelná grafická stylizace hry, svižnost, přívětivost hry k méně zkušeným hráčům

Proti: malá různorodost nepřátel, v zásadě úplná absence příběhu

+18
  • Switch 65
Tahle hra mě fakt bavila, a i když to není MUST PLAY titul, už kvůli vizuálu a zvukové stránce si doporučení zaslouží.
Kdo by čekal po takovém úvodu pozitivní komentář, bude zklamán. Hra má přehršel neduhů. Hned od začátku jsem bojoval s pohybem. Ten není zcela intuitivní a dlouho, předlouho jsem se učil odhadovat, kdy na různé plošinky doskočím a kde jsou hranice hitboxů. Kapitolou sama o sobě je pak animace pohybů. Prostě jednou švihnete mečem a než těch pár framů uteče, neuděláte nic jiného. Takže častokrát je efektivnější bezmyšlenkovitě nepřítele umlátit. Utéct v polovině bez předchozího plánu se nevyplácí. S tím souvisí i dosah zbraně, kdy často jde nepřítele zasáhnout, aniž by na vás dosáhnul. Management teploty a chladící tekutiny jsou pak skvělý nápad, avšak trestuhodně nevyužitý a těch několik lokací s vysokou teplotou, kde je jejich použití nutností, působí jako snaha obhájit existenci této mechaniky ve hře. Stejně tak využití různých výbušnin, energií atd. Často působí spíše jako snaha celou hru trochu natáhnout – tomu ostatně napovídá i design jednotlivých oblastí, kdy poslední mapy jsou oproti počátečním notně schématičtější. Což nevím, zda je plus nebo mínus. Přehlednosti hry to spíše prospívá.

Obecně, v téhle hře skvělé nápady a kreativita, kterých bylo autorům dáno do vínku opravdu hodně, vítězí nad provedením. To se ale u prvotiny studia dá prominout, a tak se těším s čím nás autoři překvapí příště.

Pro: Nápadité prostředí, vizuálně překrásné

Proti: Kostrbatější ovládání, nápady často nedotažené

+25
  • PC 60
Nebýt toho, že Feudal Alloy je z naši luhů a hájů asi bych si hru nekoupil.

Přitom na první pohled Feudal Alloy vypadá velmi mile. Robůtek co má na hlavě akvárko a v něm rybičku, která mu udává pokyny. Hlavní postava Attu, je dobroděj stará se o pole se slunečnicemi, které jsou potřeba k výrobě oleje, na celkové pro maštění robota. Dále se Attu stará se o staré a vše probíhá jak má až do doby než lupiči ukradnou veškerý olej pro celou vesnici. Kdo jiný než Attu se chopí této příležitosti a slíbí, že všechen olej přiveze zpět.

Celá hra má 327MB, to je v dnešní době docela úsměvné, to mají hry na telefon. Přesto je hra graficky hezká alespoň mě se líbila. Bohužel s hudbou je to pravý opak, tohle není můj šálek kávy, obzvlášť když jede dokola a dokola jen se změní s lokací. Řekl bych, že hra překypuje nápady, vzhled robotu, zasazovaní zlepšovacích modulů do základní desky, přehřívaní, nepřátele atd. Hrál jsem docela dost metroidvania her a to nejdůležitější je hratelnost. U mě je hratelnost na prvním místě u všech her. Hra může být ošklivá, úchylná, opakovací se ale má dobrou hratelnost a najednou je vše smazané, no a metroidvania je to dvojnásobné. Jak není hratelnost není nic. Feudal Alloy tím trpí, souboje jsou nezáživné, pohyby postavy jsou kostrbaté neplynulé. Pak když přijde na trubkové souboje, tak trpí i hráč.

Nechci aby vyznělo, že hra Feudal Alloy je katastrofa, to ne, není. Jen je poznat, že je to prvotina. Třeba se vývojáři poučí z chyb a až se příště setkám s Attou v dalším díle, tak si třeba odnesu stejný zážitek jako z Hollow Knight. 60%

Pro: Grafika, Dobré nápady.

Proti: Hudba, Hratelnost, Invetář.

+18
  • PC 75
Hra mě zaujala ještě než vyšla, navíc hra od českých tvůrců, a skvěle se hodila do Herní výzvy 2019.

Krásná stylizace, pěkný soundtrack, nenáročné hříčky, RPG prvky a pokud máte pevné nervy, dost trpělivosti tak hra svižně uběhne a hodně si ji užijete.

S čím jsem trochu bojoval je menu a inventář, ale člověk si nakonec zvykne. Největší kritika bude asi k obtížnosti, kdy na začátku mi hra přijde až dost obtížná a s blížícím se koncem se to dá na pohodu projít na jeden zátah. Největší kontrast jsem viděl mezi bossy, kdy jsem myslel, že hru v životě nedohraju u prvního bosse, protože to časování a stát na milimetr přesně mi přišlo k nepřekonání a u druhého a zároveň posledního bosse jsem měl na třetí pokus hotovo, kde bylo mnohem víc volného prostoru k reagování.

Moc se mi líbila koncepce chlazení a kapacity oleje, trošku méně animace při doplňování oleje, která by mohla být o fous kratší v některých částech hry, kdy jde vážně o milisekundy mezi životem a smrtí. Koncept bomb jsem spíš používal na rozbíjení, abych se mohl dostat dál, a nakonec mi přišlo, že na všechny nepřátele stačil elektrický výboj, a to když jsem to zkoušel na začátku, tak mi přišlo, že na všechny nefunguje.

Načasování a přesnost je vším v téhle hře, hra obsahuje pár hříček kdyby mohla trochu víc odpouštět, ale s cvikem jde všechno snadněji.

Kdo má rád přiměřenou výzvu, tak rozhodně doporučuji.
+20
  • Switch 80
Žánru Metroidvanii jsem podlehl až v poslední době, nicméně pokud bych měl někomu doporučit dobrou hru na začátek, rozhodně bych v současné moderní konkurenci o Feudal Alloy uvažoval.

Feudal Alloy jde totiž na vše pozvolna: na začátku vám dá do vínku jen naprosto základní schopnosti a nechá vás seznámit se s ovládáním a vybojovat první bitvy s nepřáteli. Získáváte cenné zkušenosti, procházíte první zákoutí mapy a hru si užíváte. A potom získáte rozšiřující modul, který vám dá tuhle speciální schopnost, s níž se dostanete do tamhleté nepřístupné místnosti, tady druhou schopnost, jež když zkombinujete s první, dostanete se zase jinam... A za chvíli zjistíte, že používáte dvojitý výskok, rychlé posunutí vpravo, vyslání elektronického impulsu a ještě házíte granát, abyste opravdu doskočili tam, kam máte.

Ale nebojte, nebudete jen skákat. Důležitou součástí jsou i boje, jež jsou zvláště zpočátku opravdu tuhé, aby se obtížnost trochu snížila ke konci hry. To nicméně souvisí s RPG systémem, kdy je vám odměnou za akrobatické i bojové kousky lepší a účinnější vybavení, zkušenosti a z nich plynoucí další speciální schopnosti. Mix intenzivních soubojů na blízko a skákání funguje skvěle a hra je velmi dobře vyvážená. Obtížnost ani jedné z herních složek však naštěstí není absurdně vysoká, ale je tak akorát - až na onen konec hry, kdy si budete nejspíš připadat trochu silní.

V čem nicméně Feudal Alloy exceluje je zasazení, které zdařile mixuje středověk se steampunkem a oldschool elektronikou. Hlavním hrdinou je robot Attu, jehož ovládá z akvária zlatá ryba. Attu v poměrně rozsáhlém herním světě bojuje s dalšími roboty (ovládanými rovněž rybičkami nebo křečky) a snaží se zničit zloděje slunečnicového oleje. K tomu mu pomáhej obouruční meč, těžká zbroj a výtečné středověké melodie... Kombinace, která může znít zvláštně, ale úžasně funguje. Škoda jen toho, že hlavní příběh i vedlejší aktivity (sbírání medailonů) nejsou nijak rozvinuté a ve hře tak nějak absentující. Příběhu si nevšimnete mimo úvodní a závěrečnou animaci a o medailonech se nezmíní vůbec nikdo...

Co nicméně je výborné, je objevování herního světa. Ten rádi prošmejdíte do posledního zákoutí - ať už kvůli vizuálu nebo proto, že vás souboje a skákání budou prostě bavit. Na tomto místě bych rád vyzdvihl i mapu, jež na rozdíl od mnoha současných her nevede za ručičku, ale spíše napovídá, kde by se ještě mohla nacházet cesta dál. U hraní tak musíte přemýšlet a zároveň máte pocit, že pořád něco objevujete. Jen bych ještě ocenil, pokud by při zaseknutí se u nějaké zatím nepřekonatelné překážky (kvůli chybějící schopnosti), hra nějak označila blokovaný východ z místnosti příslušným symbolem.

Feudal Alloy je zkrátka výborný plošinovka říznutá bojem, RPG prvky a objevováním. A já si ji užíval celých cca 8 hodin, které mi její dohrání zabralo. Pokud vás tento žánr baví nebo jen láká, doporučuji Feudal Alloy vyzkoušet - a za sebe doporučím verzi pro Switch, kam mi hra neskutečně sedí.

Pro: Vyváženost obou herních složek, fajn objevování, skvělý vizuál i audio

Proti: Lehce nižší obtížnost na konci, takřka absentující příběh

+16
  • PC 70
Herní výzva 2019 č. 2 - Čapkův odkaz (hardcore)

Přestože metroidvania není žánr, který bych vyloženě vyhledával, Feudal Alloy mě zaujalo hned, co jsem hru objevil. Ano je to i z důvodu, že se jedná o českou hru od velmi sympatické dvojice vývojářů, co ale zaujme nejvíc, je vizuální stránka hry. Ta je opravdu velmi povedená a je to asi největší plus celé hry, přece jenom robota s akváriem místo hlavy jen tak neuvidíte.

Ve hře se nachází tři lokace. Ta první mě opravdu velmi bavila, hra byla poměrně obtížná, což ale rozhodně neberu jako mínus. Neměl jsem k dispozici žádné vylepšení, a tak jsem se musel spolehnout na máchání mečem a úhybné manévry v podobě skoků. Ovšem ke konci první lokace a v v lokaci druhé už jsem postupně dostával spoustu upgradů, které hraní dle mého až příliš ulehčily. V poslední lokaci už jsem se ani nebál, že bych umřel, protože jsem měl i spoustu lahviček s olejem neboli jednoduše "healy". Navíc nepřátel ve hře moc není, a tak se hra stává poměrně repetitivní.

Poslední dvě hodiny před dohráním hry jsem strávil prakticky jen hledáním nějaké místnosti, kde jsem ještě nebyl. Až potom jsem zjistil, že jsem v jedné z místností vynechal bednu s kartou do dveří, díky kterým jsem se dostal dál. A soudě dle videí jsem nebyl sám. Mapa je totiž poměrně nepřehledná a občas jsem se v ní opravdu ztrácel. Stejně tak inventář není moc povedený, protože člověk nevidí, jakou zbroj má zrovna na sobě. Dále bych ještě zmínil hudbu, která se mi velmi líbila. Někdo si stěžuje na její časté opakování, s tím jsem ale neměl problém.

Kromě základních místností se ve hře ještě nachází arény s nepřáteli (které jsou často velmi obtížné, ale taky zábavné) a také bossové. Ti jsou ale pouze dva a nedalo mi zrovna velkou práci je porazit. Rozhodně bych ocenil větší množství bossů namísto arén.

A nemohu si odpustit ještě jeden zápor a to je příběh. Tedy vlastně jeho absence. Na začátku hry je jedna cutscéna a na konci druhá. Toť vše. Tomuhle se opravdu ani příběh nedá říkat a je veliká škoda, že vývojáři nevěnovali příběhu větší pozornost, protože měl rozhodně dobrý potenciál.

Tak, teď abych to shrnul. Feudal Alloy je krásně vypadající hra, které ale velmi škodí zásadní designové chyby a malá variabilita nepřátel. Pokud byste si rádi zahráli nějakou metroidvanii, rozhodně tady máte na výběr lepší hry, jako například velmi populární Hollow Knight. Pokud ale chcete podpořit české vývojáře s velkým potenciálem a odpustíte hře její chyby, budete se velmi bavit a ještě díky vám bude tato dvojice vývojářů pokračovat v tom, co dělají a co je baví. A kdo ví, třeba za pár let přijdou s titulem, který tyto chyby mít nebude a já tak budu moct udělit ještě lepší známku. :)

Pro: Grafické zpracování, Ovládání, Hudba

Proti: Příběh, Nepřehledná mapa a inventář, Malá variabilita nepřátel, Nevyvážená obtížnost

+21
  • PC 75
Úvodem je nutno říct, že za Feudal Alloy stojí dva čeští vývojáři ze Znojma, konkrétně Lukáš Navrátil a Eva Balíková a tahle hříčka je jejich první projekt, který je rovnou cross-platformový. A můžu říct, že není vůbec špatný!

Na první pohled mě hra uchvátila grafikou a celkovou stylizací, která je sice hodně zjednodušená, ale malebná a velice přehledná. Hra vás do sebe rychle vtáhne, je svižná, zprvu nenáročná a RPG prvky spolu s arkádovým prostředím a řešením puzzlů působí velice dobře. Takže kde je chyba?

Menší problémy nastávají již po pár hodinách hraní. Skákání na některé platformy je dost obtížné, bossové jsou velice jednoduší a prostředí nepůsobí moc přehledně. Osobně se mi stalo, že jsem několikrát bloudil, než jsem našel správné dveře do dalšího postupu. Další věc je, že sice máte k dispozici lektvary na uzdravení, ale jejich konzumace trvá příliš dlouho a nepřátelé vás mezitím umlátí. Hře lze vytknout i velmi laxní přístup k příběhu.

Každopádně nenechal bych se odradit, sice je hra místy velmi skličující a jedinci slabších nervů mohou sahat ke kombinaci kláves Alt+F4, ale rozhodně mohu hru doporučit, je to hodně dobrých 75%.

P.S.: Opravdu doporučuji hrát s ovladačem, na klávesnici je to skákání o dost horší :)

Pro: stylizace, RPG prvky, arkádový styl boje, nenáročné na systém

Proti: skákání na platformy, obtížnost bossů, orientace ve světě, časová prodleva při pití lektvarů, příběh

+28