Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Epistory: Typing Chronicles

79

Komentáře

« Předchozí Následující »
  • PC 80
Epistory jsem původně rozehrála s tím, že se jedná o oddychovku, ve které využiji dovednosti psaní všemi deseti a zkrátka, že hru dám levou zadní.

S hlavní hrdinkou jsem postupně objevovala různorodé lokace a učila se různé druhy magie. Kam jsem ale směřovala, to jsem celou dobu nevěděla. Plytký příběh ale vynahradila zábavná herní mechanika, která způsobila, že jsem více sledovala okolí a méně poslouchala nešťastné povzdechy hlavní hrdinky.

Ze všech druhů magie, jsem si oblíbila ohnivou a větrnou. Naopak elektřinu jsem v soubojích používala, co nejméně to šlo. Princip této magie jsem nejspíš tak úplně nepochopila a nikdy si nebyla jistá, která slova sežehne zároveň s tím jedním, které napíšu.

Moje naivní představa o snadných soubojích, byla vyvrácena hned při první příležitosti. Během celé hry jsem si několikrát sáhla na maximum mých psacích schopností a zjistila, že je stále co zlepšovat. Zprvu jsem nadávala na češtinu, která komplikovala slova háčky a čárkami. Když jsem pak zkusila přepnout jazyk na angličtinu, zjistila jsem, že i tady budu mít problém a to hlavně v písmenkách, které se tak často v češtině neužívají (q,w,x,..).

Mrzí mě, že tato hra nevznikla již v době, kdy jsem se na škole učila psát všemi deseti. Nejen, že by mi to pomohlo v procvičování, ale zároveň by to, do jinak celkem nudného předmětu, vneslo zábavu a třeba pro mnohé i motivaci.

Pro: Pěkná grafika,různorodý svět,zábavný soubojový systém

Proti: Příběh,občas překrývající se slova

+22+22 / 0
  • PC 75
Jelikož mám z nějakého důvodu úchylku na typing games, Epistory mě okamžitě zaujala a hodně jsem se na ni těšila. Nelze říct, že bych byla zklamaná, to ne, ale už v průběhu hry je jasné, že forma zde zvítězila nad obsahem.

Epistory je okouzlující - má krásnou, jemně snovou atmosféru, k čemuž přispívá citlivě zvolená hudba. Herní mechaniky mě taky bavily - dungeony, které postupně objevujete, jsou právě tak složité na splnění, aby člověk neměl pocit, že to má ÚPLNĚ zadarmo, ale ne dost náročné na to, abyste se na něčem zasekli a byli z toho otrávení. Stejně tak na mě působila i obtížnost soubojů, na kterou si hodně lidí stěžuje - a to jsem měla adaptivní obtížnost vypnutou a nastavenou na high, ale stejně mě hra nezačala svou náročností obtěžovat.

Co ovšem má potenciál frustrace poměrně velký, byla mapa, která funguje způsobem, který se mi nepovedlo do konce hry odhalit - a pro člověka, který se ztratí i v rovné chodbě, to je docela problém, natož na tak velké ploše. Nicméně závěru jsem se nakonec dobrala úspěšně.

Asi tak jediný aspekt hry, který podle mě absolutně vůbec nefunguje, je příběh - nevadí mi, že byl vyprávěný voiceovery, naopak to působilo příjemně intimně, ale je podávaný až příliš útržkovitě, prázdnými rádoby metaforickými frázemi, takže hráč nemá šanci do něj proniknout. Škoda, kdyby byl odvyprávěný líp, mohl celou hru držet pěkně pohromadě.

Mimochodem, velký palec nahoru za arena mód!

Pro: krásná stylizace, příjemná atmosféra, originální hratelnost, arena mód!

Proti: kostrbatější ovládání, lehce repetitivní hratelnost, nefunkční příběh

+15+15 / 0
  • PC 70
Epistory na mě epický dojem nakonec neudělala. Přitom našlápnuto měla ze začátku dobře, ale ve finále jí k dokonalosti ve většině aspektů vždy pár kroků chybělo. Samotného mě to i trochu mrzí, chtěl bych na takovou hru psát epický komentář, ale lhal bych si do vlastní kapsy.

Nejvíc rozporuplné pocity mám z podání příběhu, se kterým nejenom, že se mi nepodařilo ztotožnit, ale velmi obtížně se do něj i pronikalo. A to mám přitom rád tento přístup, při kterém je hodně ponecháno na samotném hráči, jak si příběh vlastně vyloží. Tady po celou hru zůstala mezi mnou a příběhem neviditelná bariéra, kterou se nepodařilo překonat. Dost často jsem měl pocit, že vypravěčka mele s prominutím o ničem, popř. že vykládá už poněkolikáté to samé jen v jiném kabátku. Kdybych nevěděl, že má jít o jakousi alegorii na vlastní proces umělecké tvorby, tak si nejsem jistý, zda bych to vůbec pochopil. Možná začínám být už moc přízemní tvor.

Naopak musím vyzdvihnout grafickou prezentaci hry a obzvláště momenty, kdy objevíte novou část světa, která před vámi vyroste z papíru jako origami. Tyto okamžiky mi přišly skutečně epické. Jedinou drobnou výtku zde mám k podobě nepřátel, kteří jsou po celou hru vlastně stejní, a vůbec nereflektují měnící se prostředí hry. Ať jste v malebném lese, na poušti, v podzemí nebo v průmyslovém městě, stále na vás útočí jakýsi hmyz.

Samotná hratelnost a herní mechaniky se určitě dají pochválit. Obecně je hra hodnocena jako zatím to nejlepší v žánru "typing" her, což sice nemohu posoudit, ale zábavné to rozhodně bylo. Nicméně v průběhu hry jsem se několikrát přistihl, že už začínám pociťovat stereotyp. Hra se tomu sice snaží bránit postupným objevováním nových magických módů, kde každý má jiný efekt a jsou situace, kdy je skutečně nutné je správně využít. Nicméně mám pocit, že se z kombinace těchto módů dalo vytřískat mnohem víc, než hra předvedla. Kromě toho se zde nachází i pár hádanek, ale ty jsou skutečně primitivní, a žádný opojný pocit po jejich úspěšném vyřešení nečekejte.

Nejsem žádný psavec všemi deseti, takže jsem byl zvědavý na adaptivní obtížnost hry, a ta skutečně funguje na výbornou. Hru dokáže udržet na té správné úrovni, aby to nebyla frustrace, ale aby to nebylo i primitivně lehké, a pár soubojů jsem si musel zopakovat. Jen bych možná dobrým angličtinářům doporučil zvolit anglickou verzi hry. Mě se spustila automaticky v češtině, což jsem zpočátku kvitoval, ale následně se ukázalo, že překlad občas malinko skřípe, a např. o "ů" s kroužkem překladatel asi nikdy neslyšel. Ale to už je taková drobnost.

Ne, rozhodně vás od této hry odrazovat nebudu, pokud se vám zalíbila, běžte do toho, chybu asi neuděláte. Jen je mi líto, že to prostě nebylo ještě lepší.

Pro: Netradiční hratelnost, Adaptivní obtížnost, Grafická prezentace

Proti: Divný příběh, Málo využitý potenciál herních mechanik, Občas stereotyp, Malá variabilita nepřátel

+13+13 / 0
  • PC 80
Herní výzva - "Válka periferií" (Hardcore)

Komentář k téhle hře by šel vyjádřit čtyřmi slovy - hrozně milý herní zážitek. Opravdu se ta hra hrála moc pěkně, takové to, když u hraní máte ten přiblblý úsměv na tváři, cítíte se příjemně.

Původně jsem ke hře přistupoval všelijak a nijak, jelikož jsem vůbec netušil, do čeho jdu. Jediné, co jsem věděl, že tam je nějaká liška a hraje se to pomocí klávesnice. To je asi hlavní, proč jsem to hrál, kvůli bodu do Herní výzvy 2018. Ideální hra na klávesnici, navíc si parádně procvičíte psaní všemi des... no, u mě se jednalo o krásné psaní všemi čtyřmi.

Celý herní koncept je založený na tom, že píšete slova. Zdá se to hloupě možná jednoduché či dokonce nudné. Opak je pravdou. Je to celkem výzva, hlavně pro lidi, kteří na škole neměli PEK a nejsou zvyklý psát rychle. Člověk si rychle uvědomí, kolik dělá chyb pod tlakem. Soubojový systém, který stojí na psaní slov je výjimečná a zároveň hodně chytlavý. Navíc je obohacen o používání několik druhů kouzel.

Ano, hra má dokonce malé množství RPG prvků, ať už se jedná o vylepšování schopností či trochu (opravdu jen trochu) spletitější využití schopností při souboji. Navíc máte nějaký náznak open worldu, ač vás příběh bere trochu z ruku. Jediné, co mi na ovládání lehce vadilo byl neobvyklý pohyb, který je ovšem navržen tak, aby se dalo lépe psát a po čase si na něj zvyknete.

Jak jsem již říkal, příběh je milý, hezký, nejedná se o žádný hollywoodský majstrštyk, ale takové dětské vyprávění pocitů, nálad, strachů, úžasů a hlavně ten konec, ten mě vzal i trošku za srdíčko. Tohle je třeba typická hra, jakou bych chtěl, aby si zahrál můj budoucí potomek. Jednak je to taková pohádka, jednak to má pěkný svět a hlavně si procvičí psaní, možná dokonce naučí i nová slova.

Zajímavé je, že hra je možná těžší v češtině, jelikož musíte používat háčky a čárky, na druhou stranu slova dáte lépe z hlavy, lépe si je zapamatujete a děláte méně chyb.

Svět je poměrně barvitý, je zde několik odlišných lokalit s odlišnou atmosférou, tudíž se za těch 6-7 hodin nebudete nudit. Navíc to má sympatickou grafiku, jakou u indie her mám rád. Něco do způsobu takové té rozkládací dětské knížky. Ještě dodám, že se mi líbil hlas jaký měla vyprávěčka, skvěle dokresloval atmosféru.

Nebudu to zdržovat, tohle je indie hra a u té hledám především originální herní zážitek a to se zde povedlo na 100 procent. Jasně, nečekejte, že vás to úplně uzemní, jako to umí některé AAA tituly, ale mě to bavilo od začátku do konce a tak to má být.
+12+12 / 0
  • PC 70
Je to Bastion, je to The Typing of the Dead, je to tak trochu Zelda. Nicméně tady se nesekaj žádní bublibáci, nestřílej žádní zombíci, a rozhodně se tu nehraje za malého blonďáka, kterého si pořád až moc lidí plete s titulární princeznou. Je to Epistory!

Místo větropytlů a zombíků se tu vypisuje všemožná hmyzí havěť, a místo blonďatého klučiny v zelených trenkách se tu hraje za blonďatou holčinu na přerostlé lišce. A tak spolu cestujou malým světečkem, od jedné kobky přes támten chrám až po zamrzlou jeskyňku, aby získali nové schopnosti a zpřístupnili si tak další, již dříve oběhnuté, kousky mapy. Cestou deratizují zmíněné brouky, řeší prostoduché hádanky (avšak za nápad s ledovou klouzavou plochou, v tomto izometrickém úhlu pohledu a s tímto ovládáním, bych soudruhy dyzajnéry nejradši podrobil lumbální punkci), a postupně nám odkrývají, byť občas poněkud kostrbatě, onu epickou story. A to všechno skrze sílu slov!

Jen je věčná škoda, jak málo je na té hře reálně pamětihodné, a že to 'Epi' v názvu vyloženě lže. Příběh je ryze osobní, podán patřičně intimně, ale zároveň je zpracován poměrně dětinsky, bez většího důrazu na detail. Z hudby si taky nepamatuju ani notu. Asi nejintenzivněji mi v paměti zůstane vynikající artstyle, kdy naprosto všechno, od samotného světa a jeho plno stromků, přes všechny nepřátelské chrobáky, až po každý z mnoha liščích ocasů, je stylizováno do origami papíru, a pokryto relativně retro paletou barev. Kouká se na to opravdu pěkně, a dokud se píše, tak se to fajně i hraje.

Jakmile se ale nepíše, hra redukuje do neohrabané chodičky za doprovodu slabě přednesené narace, a v tom tkví největší zádrhel. Byť je sympatické postavit celou hru kolem jediného neotřelého gimmicku, bodlo by, kdyby i to kolem onoho osamoceného triku bylo herně aspoň trochu zajímavé. A vono není. Za své mluví už jen ta skutečnost, že navzdory velmi krátké herní době to stihne smrdět iritujícím stereotypem. A pak i vysloveně nudit. Hodnotím vcelku pozitivně, jelikož prostě mám slabost pro kreativní přístupy, třebaže jsou trochu krátkozraké. Nicméně bych sám sobě přehnaně fandil, kdybych věřil, že si z toho budu po silvestru něco pořádně pamatovat.

Jo, a taky to samozřejmě má nadbytečný upgrade systém, ve kterém si můžete odemknout takové báječné věci, jako rychlejší pohyb po mapě, tj. "Je nám jasný, že hodně lidí bude zbytečně pomalý běh lišky srát, ale zadara jim s tím nehelfnem, že."

První půlka a cosik zdokumentována.

Pro: Artstyle; základní koncept hry

Proti: Takřka všechno kolem ústředního ťukání do klávesnice je tak nějak meh

+12+12 / 0
  • PC 80
A je to! Propsal jsem se až do úplného konce. A že to byl vskutku epický výlet. Epistory mě už od začátku upoutala svou grafickou stylizací. Zvláštní origami svět brázděn křížem krážem na velké, oranžové lišce mě učaroval hned na první pohled. Když jsem hru poprvé zapnul, došlo mi, že mě čeká něco nového. Originálního. Neokoukaného. A můj první dojem mě nezklamal.

Tím originálním samozřejmě nemyslím hru, kde je psaní slov zobrazovaných na monitoru jediným možným způsobem boje. Něco podobného jsme již viděl v The Typing of The Dead: Overkill nebo onehdá v prváku na gymplu ve školním ZAVu (jo, i to byl tenkrát pořádný boj). Tím originálním myslím způsob, kterým hra odkrývá svůj příběh. Už po pár okamžicích mi začalo pomalu docházet, že tento fantaskní svět bude něčím víc než pouhým výplodem autorovi fantazie. Metaforičnost jednotlivých promluv vypravěčky smíchaná s vnitřními monology hlavní postavy postupně, byť stále velice opatrně, nechává hráče rozklíčovat pravou podstatu příběhu. Nicméně i přes to, že mě tento způsob vyprávění zezačátku doslova imponoval, postupně mi začal vadit a mást mě a docílil tak mého naprostého odcizení od hlavní postavy příběhu. Ke konci už jsem hlas vypravěčky zdárně ignoroval a snažil se jen probojovat skrz na skrz celou hrou, abych si ve finále přečetl posledních pár řádků, a to spíše z provinilosti než ze zvědavosti.

Stejně tak postupně upadalo i počáteční nadšení z celkového provedení hry. Různé lokace a geografické celky jsou sice zpracovány na jedničku a nestačily mě udivovat (snad vyjma industriální zóny), ale nepřátelé brzy začnou být monotónní, stejně jako souboje s nimi. Tento nešvar je sice ve hře chytře vyřešen pomocí různých typů slov, které je nutno použít na konkrétní druhy nepřátel, čímž hra nejen balancuje obtížnost, ale snaží se i předejít stereotypu, ale mnohem více by prospělo rozšíření palety hmyzích nepřátel o několik málo kousků. Co však nikdy neomrzelo byl ten krásný pocit při odkrývání dalších koutů světa. To je ve hře zpracováno na jedničku.

Nelze opomenout ani nejrůznější hádanky a adventurní prvky, na které se svou liškou narazíte. Ať už se jedná o jednoduché pohybovky, ve kterých máte za úkol stisknout správnou sekvenci čudlíků nebo složitější rébusy zejména ve větrném světě. Pokud bych měl ale vyzdvihnout jednu úroveň, byla by to ta, kde procházíte starým, temným dolem, ve kterém si musíte odkrývat cestu pomocí rozsvěcování fialových krystalů.

Jak už jsem zmínil, obtížnost hry se stále zvyšuje, a dokonce se dynamicky mění podle schopností hráče. Asi ve ¾ hry jsem byl donucen přepnout jazyk slov na angličtinu, protože slova obsahující písmeno jako „ď, ť, ň“ se pro mě začala stávat nesplnitelnou výzvou. Připočtu-li k tomu fakt, že se na mě v jeden moment vyvalilo snad i deset nepřátel, které bylo potřeba zničit i třemi různými typy slov, tak se obtížnost stala téměř nemožnou. Alespoň pro běžného počítačového pisálka – profesionální spisovatelé by to jistě zvládli levou zadní.

Příjemnou herní mechanikou je i jednoduchý RPG systém. Za zabíjení nepřátel dostáváte zkušenostní body, které se ještě mohou navyšovat o bonus z úspěšných komb. Já jsem se nejprve pustil do vylepšování rychlosti lišky, protože její lenost byla první věc, která mě na hře opravdu štvala. Pak už si člověk naklikává převážně vylepšení jednotlivých typů slov, která mohou nepřítele déle pozdržet, či například odhodit do dálky. Užitečnou funkcí k odemknutí je také šipka, která ukazuje směr k nejbližšímu bodu zájmu (úkol/odkrytí oblasti).

Hudební doprovod je věc, která neurazí, ale žádné zapamatováníhodné melodie nečekejte. Celkové ozvučení je nicméně příjemné.


Shrnutí:
Graficky nádherná hra, která zpočátku zaujme svým originálním zpracováním, ale k dokonalosti jí chybí záživnější podání příběhu. Místy může zamrzet malá rozmanitost nepřátel, to však efektně (i když občas trochu uměle) nahrazuje systém různých typů slov. Je to ale jeden ze skvělých způsobů, jak se při hraní her i něco nového naučit (vyhledávání neznámých výrazů ve slovníku).

Hra dokončena v rámci herní výzvy 2018 – 10. válka periferií (hardcore)

Pro: Nádherná grafika, originální styl vyprávění, procvičíte si psaní všemi deseti

Proti: Malá rozmanitost nepřátel, v pozdějších částech hry nezáživný styl vyprávění příběhu

+11+11 / 0
  • PC 75
Vizuálně krásná a zábavná hra s neběžnou mechanikou a zbytečným přívažkem příběhu, který je zprostředkován metaforickými texty pronášenými naléhavě zlomeným hlasem a který lze naštěstí v podstatě ignorovat. Objevování a prozkoumávání papírového světa je radost, souboje jsou návykové, postupně získávaná magie různých živlů přináší do boje možnost (a někdy nutnost) kombinací a na mapě odemyká dříve uzavřené cesty, tematicky vázaná slovní zásoba vás obohatí a občas pobaví (a dorazit jednoho z hadů v pokročilé fázi hry napsáním pětačtyřicetipísmenného názvu plicní nemoci bylo opojný).

Hrála jsem anglickou verzi.

Pro: herní mechanika a s ní spojený slovník, svět, liška

Proti: příběh, nebo co to bylo

+9+9 / 0