Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

DUSK


Komentáře

< >
  • PC 85
Kompletní recenze na serveru Somhrac.sk

Autorem DUSKu je talentovaný vývojář David Szymanski. Inspirován klasickými střílečkami jako Doom a Half-Life, se v roce 2015 pustil do vývoje své vysněné hry. Pod producentskou taktovkou Davea Oshryho se spojil s firmou New Blood Interactive a na enginu Unity vytvořil důstojnou poctu klasickým 3D akčním hrám.

To, co vás poprvé udeří do očí, je retro grafika. A opravdu retro, hra je totiž designována tak, aby odpovídala střílečkám 90. let, jež běžely na tehdy supermoderním Quake enginu. Což rezultuje v omezenou barevnou paletu, postavy a modely s omezeným počtem polygonů a textury s nízkým rozlišením. Tehdejších herních poměrů neznalý hráč klidně může konstatovat, že grafika je přímo ošklivá na současné aktuální datum vydání.

Nebojím se říci, že tito rýpalové mohou mít alespoň částečnou pravdu. Pokud kupříkladu vezmeme do jisté míry konkurenční projekt ze stejné firemní stáje - AMID EVIL, ten je sice podobně laděný, ale jeho grafika má určitou vizuální estetiku a jednotnou fantasy koncepci. Kdežto DUSK je na první pohled neotesaný, hrubý a zdánlivě bez jednotného koncepčního pojetí.

Ale David to přesně takhle chtěl. Jak sám dokonce řekl. jedním z nejhorších problémů při vývoji byla skutečnost, že engine mu vylepšoval jeho záměrně archaickou grafiku. Jeho tvůrčí zápal mu vydržel a úsilí bylo nakonec korunováno úspěchem a vizuální koncept se podařilo udržet. DUSK tak může starším hráčům vrátit nostalgické vzpomínky na minulá léta a hraní s nízkým rozlišením, přitom s excelentní hratelností. Mladší hráči zvyklí na ultra HD rozlišení a miliony polygonů na obrazovce holt zůstanou u svých moderních herních idolů.

Na první pohled tedy může DUSK zejména ty mladší odradit, ale jak se zaberete do hry, odkryje se vám nepřeberná pestrost a odlišný charakter levelů, tak jak postupně procházíte předkládaným příběhem. Děj se odehrává ve venkovském městečku v Pennsylvánii, kde byla odkryta síť tajemných ruin, které jakoby vypadly ze světa H. P. Lovecrafta. Vojenské a vědecké kapacity se snaží rozkrýt záhady monolitů. Většina výzkumného týmu se však stává obětí ďábelských prokletí a katastrof. Výzkumy jsou nakonec ukončeny. Kolem města je vybudována zeď, s cílem oblast izolovat od okolního světa.

Hlavním hrdinou se stává bezejmenný lovec pokladů DuskDude, který slyšel zvěsti o bohatých pokladech skrytých uvnitř města. Chystá se proniknout do jeho útrob, je však zajat místními obyvateli a uvržen do sklepení venkovského statku. Hrdinovi se podaří uniknout ze zajetí a snaží se pokračovat ve svém badatelském úsilí.

První epizoda jménem Foothills se odehrává na tom pravém buranském americkém venkově. Procházíte zprvu exteriérovými lokacemi, aby se vám podařilo dostat přes zeď k průmyslové zóně. Tu zkoumáte v druhé epizodě The Facilities. Zde bojujete v industriálním komplexu, kde vojáci a vědci brání různé okultní přístroje a zařízení. Nakonec se ukáže, že zařízení zpracovává zbytky těl zavražděných lidí.

DuskDude nakonec nachází portál, jenž jej přenese do třetí epizody Thelessles City. Ta se odehrává v alternativní realitě a nacházíme zde různorodá prostředí, včetně imaginárních scén odehrávajících se ve vzpomínkách hlavního protagonisty. Ve finále je pak poražen nejen vlůdce kultu, ale i božská bytost Nyarlathotep.

Prostředí jsou díky příběhu odlišná a různorodá. Level design je nápaditý a ačkoliv byla avizována nelineárnost, levely jsou kompaktní a nejsou příliš rozlehlé. Můžete se vydat alternativními cestami, ale nejedná se o bludiště či složitá pátrání po správné cestě. Občas je třeba pouvažovat o postupu nebo pečlivěji prozkoumat danou oblast a kupříklad rozbít sud nebo pečlivěji hledat tlačítko, ale nehrozí bloudění a pozorné hraní vždy povede k úspěšnému pokračování. Zejména když vás občas hra navede, co máte provést za akci.

V rámci grafických možností hry nacházíme reálné lokace, zejména v první epizodě, kdy převažují venkovské exteriéry. V poslední epizodě DUSK nabízí naproti tomu takřka fantasy scenérie a různé chrámy, také bizarní imaginární oblasti vycházející z fantazií a vizí hlavního hrdiny. Zejména v druhé epizodě mi design nejvíce upomíná starého dobrého Quaka, díky masivním komplexům továren a laboratoří.

V levelech jsou časté nášlapné plošinky, díky kterým DuskDude skáče do nebeských výšin. Vertikální prvky tak designéři hojně využívají při tvorbě map. Nebo se díky skokům můžeme dostat na skrytá místa v levelech nebo najdeme alternativní cest. Mapy mají obvykle klasické schéma - musíme nalézt obvykle 3 klíče, abychom se dostali k definitivnímu východu či portálu, jenž ukončuje úroveň. Jsou zahrnuty hojné secrety, povzbuzující lovecký pud hráče.

Musím zmínit jediný zápor, se kterým jsem měl při hře problém. Tím byly šplhací sekvence, v nichž pomocí časově omezeného power-upu musíte vyšplhat po zdi a dostat se tak z pasti - vysokého sila. Prvek je to originální, cožpak o to, avšak díky mojí chabé prostorové orientaci jsem se trápil a neustále padal. Podobně laděná byla celá úroveň E3M7, kdy se vracíte zpět na farmu a díky powerupu se náhle ocitáte vzhůru nohama. Poletoval jsem nad terénem ve vzduchu jako zběsilý a nevěděl jsem kudy dál. Zde jsem musel nahlédnout na YouTube, co mám vlastně dělat. Ale naštěstí jde o ojedinělý experiment a zbytek levelů má klasický styl.

DUSK má neuvěřitelně dynamický spád a akce je přímo boží. Hned od počátku se zjevují agresivní nepřátelé, vrhající se na vás s jediným cílem - sprovodit vás ze světa. Nezdržuje nás přebíjení nebo omezená nosnost zbraní. Vše je rychlé a plynule odsýpá, odolnost nepřátel je tak akorát, aby vás nezdržovalo jejich dlouhé pižlání a z vaší smrtící střelby máte velice dobrý pocit. Odletující padlá těla nepřátel jako kuželky nebo efektní spršky krve poskytují dokonalou herní satisfakci. Taky díky plošinkám se zpestří bojová vřava a protivníkům padáme z letu přímo za záda nebo je můžeme kropit olovem ze vzduchu. Nechybí ani tužší oponenti a také různí minibossové, objevující se v důležitějších pasážích hry.

Většinu smrtícího arzenálu zpravidla získáme během prvních pár levelů, takže v našem smrtícím rozletu nás rozhodně netrápí nedostatek bojových prostředků. Tato bohatá kolekce zbraní je potřebná díky pozdější možnosti opakovat jednotlivé úrovně od začátku dle vaší libosti. V tomto případě by absence důležitých zbraní mohla podmiňovat nemožnost dokončení mapy.

DUSK poskytuje klasický arzenál jako v tradičních 3D akcích - brokovnice, pistole, samopal, kuši, granátomet či bazooku, odstřelovačku a v poslední epizodě i meč. Kromě úvodní dvojice srpů (kladivo zde chybí) jsou v podstatě všechny zbraně použitelné a střídal jsem je dle dostupnosti munice a typu protivníků po celou hru.

Hernímu zážitku napomáhá dokonalý design nepřátel. Postaví se nám mnoho různých dokonale zpracovaných potvůrek, díky nízkému počtu polygonů jsou dokonale odpuzující a tvůrci se kreativně vyřádili. Potkáme různé mnichy, strašáky, vojáky, hororová monstra nebo dokonce rozzuřeného psa v pojízdné kleci. Druhů nepřátel je docela dost, průběžně se v epizodách potkáváme s novými oponenty a tak nás stále čeká něco nového.

Bossové taky stojí za to. Jednak v průběhu hry narazíte na několik již zmíněných minibossů, kteří dokážou potrápit vaše reflexy, a pak na konci epizody vždy najdete klasické hlavní záporáky. Zejména ten finální je překvapivý a boss fight podstoupíte ve dvou etapách, přičemž u finálního démona musíte přijít na způsob, jak se mu dostat na kobylku.

Dokonalosti dodává DUSKU atmosféra. Ta je dána grafickou stylizací, ale hlavně zejména v poslední epizodě ozvučením hry. Temnému vyznění napomáhají zvuky monster, zejména hláškující mniši, a hluboký hlas promlouvající v některých úsecích hry. Ale nejlepší je soundtrack od mého oblíbence Andrewa Hulshulta. Jeho hudba střídá temné ambientní pasáže s řízným metalovým nářezem v akčnějších okamžicích. Hulshultovy songy plně snesou srovnání s modlou akčních hráčů, hudbou z Doomu od Micka Gordona. Mně soundrack z DUSKu ladil v tomto případě dokonce lépe. Pokud sousedé dovolí, při hře tedy doporučuji volume nastavit výrazně směrem doprava.

Pokud vás omrzí předkládaná kampaň o 30 levelech (plus 3 tajné), tak máte na výběr ještě projít si všechny mapy znovu a doplnit si chybějící secrety či zabité nepřátele. Jako další herní režim najdete Endless mode, v němž se postavíte nekonečným řadám monster s postupně se zvyšující obtížností. A taky nesmí chybět online deathmatch pod názvem DuskWorld. Ten nabídne neuvěřitelně rychlou akci ve stylu Doomu či Quaku. Zkoušel jsem, ale příliš fragů jsem tedy nepobral, jako výhradně single hráč.

DUSK je opravdu excelentním kouskem a pro mě herním zážitkem roku. Pokud si tedy odmyslím své dojmy z hraní modů pro Doom. Mladším hráčům DUSK ukáže, jak se hrály ty staré dobré 3D akce, v nichž rozhodující byla hratelnost a nikoliv grafické zpracování. A starším veteránům pomůže vrátit vzpomínky na minulá léta strávená hraním v nízkém rozlišení s klasickými herními kousky. DUSK má ambice, se mezi herní klasiku definitivně zařadit.

Pro: Rychlá a poctivá akce ze staré školy. Atmosféra a soundtrack. Hardwarová nenáročnost

Proti: Pro některé nehezká grafika. Šplhací sekvence, level E3M7

+18
  • PC 80
DUSK je skvělá retro krvavá akce, připomínající první díly Quake. Hra je svižná, běží na vysokých frekvencích, je zde téměř nepřetržitá řež nepřátel... Ovšem je tu drobný zádrhel. Hra obsahuje tři kapitoly odehrávající se v různých prostředích a problém je, že jakmile dohrajete první kapitolu, tak ty další jsou herně naprosto stejné. Během pár minut máte všechny zbraně, zabíjíte stejné nepřátele a vyskytuje se zde spousta míst, která jsou díky grafice stejnolitá a nevíte posléze, kam vlastně jít.

Spoustu lidí tak kampaň přestane nejspíše bavit po první kapitole, ale je zde možnost plnit jednotlivé mise v různých challange modech (např. stylem speedrunu). Hra také obsahuje multiplayer a i ten dokáže zabavit na delší dobu.

Hru mohu doporučit, ale kampaň může být pro někoho velice repetetivní.
+16
  • PC 80
Při pouhém pohledu na screenshot z DUSK se mohou náhle ozývat stará zranění a zdravotní problémy, lupání v kloubech, pálení žáhy, obnova celulitidy a hemeroidů. Ale po hraní a dohrání dojdu k pevnému závěru. Tohle nám nemá připomenout jak jsme staří, nýbrž to, jaké to kdysi hezké bylo, a jak se to za ta léta v žánru FPS změnilo, at už k horšímu či lepšímu. DUSK je love letter zaslaná starochům, která krásně páchne 90.lety.

DUSKu koluje Quake v žilách, má ale i hezkou dávku Chasm v močovém ústrojí a stopové prvky Half-Life v potní žláze. Hraje se plynule, je nafutrovaný akcí, ale zároveň ví, kdy zpomalit a trochu našponovat nervy. DUSK se možná nemusí až tak jevit, ale v základech je to hororová óda na temnotu. První kapitola je taková volná, nijak závratně těžká, ale z hezky vystavěnou (Evil Dead) atmoškou. V pozdějších kapitolách ale přituhlo, atmosféra značně zhoustla a já pomalu před očima viděl, jak se propadám do industriálního surrealistického pekla, které se nebojí si i trochu pohrát s vašim vnímáním prostoru a reality. Velkou měrou tomu napomáhá úžasné ozvučení a hudba v režii skvělého Andrew Hulshulta, která si bere za vzor první dvě Quake hry a kombinuje ambientní omáčku se steakem z industriálního metalu. Hudba je dynamická a umě se přizpůsobuje dění na obrazovce.

Hratelnostně lze DUSK vyčítat opravdu málo co. Pohyb je rychlý, akce frenetická a výbušná, míření přesné jak ruce hodináře se 30ti letou praxí. V kombinaci s povedeným (a někdy i dost originálním) level designem, se jedná o jízdu nabušenou jako Schwarzenegger v nejlepších letech (foreshadowing).

Kdybych nebyl tak kritickej zmetek, klidně bych tomu mohl napálit stovku, ale pravda je taková, že ke konci to už začalo mírně ztrácet dech. Druhů nepřátel je málo - v posledních levelech už na mě hra posílala vše bez logiky/soužitím mezi prostředím a typu nepřítele, zbraně nejsou kdovíjak originální a animace jsou krapet....vytuhlé. Ale krucipísek, DUSK je žůžo hra, která má koule! Vyváženější než frustrující Ion Fury a zábavnější než Amid Evil. A ta atmosféra! Uf. To už tady hodně dlouho nebylo. Já nejsem starej, jen trochu otupělej moderními trendy. Díky Dusku, dal si jednomu mladému dědkovi naději :)

Pro: Výborná temná atmosféra, hudba, ozvučení, plynulá hratelnost, délka.

Proti: Málo typu nepřátel a zbraní, ergo závěrečný stereotyp.

+13