Komentáře

Zase jsem si po delší době něco zahrál, Dungeon Siege jsem objevil na GOG a jelikož jsem ho hrál snad před 15 lety a vůbec nic si nepamatoval, zkusil jsem ho.

Dungeon Siege je diablovské RPGčko, Je to prostě nekonečný klikfest (a vlastně ani ten ne, ale o tom později). Diablo 1-2 mělo aspoň trošku epický příběh, tady nic moc. Farmáře přepadnou doma monstra, tak se je vydá pobít a přitom zachraňuje království před děsivou zapomenutou rasou z podzemí... Dialogy a NPC prakticky neexistují, stejně jako města - těch je tu pár a většina lidí vám řekne jen to základní, je tu nějaký obchodník a někdo kdo Vás nasměruje dál. A když jsem u toho, prakticky tu nejsou ani questy. Jen ty hlavní v rámci kapitoly a pár drobností, které se splní tak nějak víceméně samy po cestě... občas je pravda potřeba někam uhnout.

Grafika je na rok 2002 slušná, žádný zázrak, ale ani žádná hrůza. Je tu spousta prostředí - ledové pláně, poušť, louky, lesy, močály to vše pravidelně střídáno s různými kobkami, jednou také procházíte luxusní hrad. Když jsem u vizuálního pozlátka, tak intro a veškeré dějové animace jsou v enginu hru. No a outro se mi nespustilo... po udolání finálního bosse černá obrazovka, napodruhé pád do menu. To u GOG verze opravdu nepotěší, někde jsem se dočetl, že bych složitě musel instalovat nějaký mod a konvertovat savy, tak jsem se na konec podíval na youtube. A ten konec je pár blábolů napsaných a odvykládaných na černé obrazovce jak ze starých nintendo her... fakt úžasná odměna za mega dlouhou štreku.

A samotná hra? Spousta věcí je perfektně odladěných. Po cestě najímáte postavy, některé zadarmo, jiné za peníze, Vaše parta se utěšeně rozrůstá. Můžete si nastavit formace, označit celou partu, nebo jednoho, kterého ostatní inteligentně následují. V boji to funguje naprosto perfektně - když dáte postavám volnost, bojovníci se vrhají na nepřátele, lučištníci zdálky ostřelují a mágové stojí bokem a buď praží útočná kouzla, nebo léčí. V podstatě stačí postavy hlídat a občas jim zadat aby útočili na nějaký silnější cíl... dá se říct, že se hra vlastně hraje sama. Jestli je to výhoda či nevýhoda těžko říct, ale kolem Vás je většinou taková vřava a smršť všeho možného, že se to ani ručně nedá stíhat. Když jim zadáte příkaz, rozptýlí se a posbírají na zemi všechen loot, který je zvýrazněný nápisy a to i na mapě.

Mapa samotná je parádní, perfektně přehledná, dá se po ní cestovat. Výborné je také ovládání různých pohledů. Sice bych se oldschoolově spokojil s jedním nastaveným pohledem, ale na to jednoduché natáčení, zoomovaní či naklánění jsem si rychle zvykl. Nakonec jsem si nastavil oddálený pohled, při kterém jsem si většinu monster ani pořádně neprohlédl, ale zato jsem měl přehled co a jak. Mimochodem monster je opravdu milion druhů, nechybí bojovníci, střelci, nejrůznější bestie (pavouci nesmí chybět fuj!), mocní mágové a samozřejmě pár epických kousků v čele s unikátním snad stometrovým drakem. Občas přijde nějaký úlet typu pevnost gobliního vynálezce s roboty, věžičkami a tanky :)

Naprosto perfektní je loot, práce s inventářem a vůbec celá práce se statistikami. Máte základní statistiky (síla, obratnost, inteligence), vedlejší statistiky (bojová/přírodní magie, střelba, sekání), které trénujete používáním. A pár jednoduchých ukazatelů - rozsah útoku, obranné číslo atd.. Zapomeňte na kombinace, specializace jsou naprostý základ, jinak se v pozdějších fázích hry nedostanete k mocným předmětům a nebude stíhat. Já měl tři bojovníky, dvě lučištnice a tři mágy a byl jsem naprosto spokojený. Magie je složitá, ale já si vybral ty nejsilnější kouzla na útok + léčení a to mi stačilo. V rámci vřavy není čas na vyvolávání či nějaké kletby.

Práce s inventářem je opravdu vyšší dívčí, já se na tom vyblbnul. Když jsem zaplnil inventáře, vrátil jsem se přes půl mapy k obchodníkovi (ano diablovský town portal by se hodil!) a začalo zkoumání co kdo může a nemůže nosit. Každá postava má prosto pro zbraň/staffku/luk, štít, brnění, helmu, boty, rukavice, amulet, prsteny... vynásobte to osmi a k tomu co táhnete přidejte nabídku obchodníka a máte na hodiny zábavu. Ta se ale vyplatila, protože jsem pak hru s nejlepší výbavou procházel z 99% jako nůž máslem.

Loot, statistiky, odladění všechno funguje, ale pravdou je, že bez pořádného příběhu, dialogů a questů je to zábava tak trochu dementní. A navíc silně úmorná. V devíti kapitolách procházíte nekonečné mapy a zabíjíte tisíce monster. Mapy jsou silně lineární, občas je tu nějaká krátká odbočka... jen v bažinách si při mapování pobloudíte. A klikáte a klikáte a pak zjistíte, že ani klikat nemusíte, že si to postavy obstarají samy a občas jen určíte správný cíl. Nedá se to hrát v kuse, ale po kouskách, jinak to začne být brzy nuda a vzpomněl jsem si, že podobně jsem to cítil i před těmi 15 lety.

Nakonec jsem měl v savu 41 hodin a řekl bych statisíce mrtvol. Na odreagování slušný, ale Diablo 1-2 mě bavilo mnohem víc a nedivím se, že mě to nějak netáhlo shánět tehdy druhý díl.