Diskuze

@M.a.t.t. (04.07.2024 11:34): Ono, co si budem, ani ta jednička často nedává úplně jasné odpovědi a chytře se imo spíš tváří. Ale nějakým způsobem to i tak hezky funguje. Možná díky té point'n'click formě a imaginaci hráče, který si řadu věcí domyslí dle svého. Možná i proto, že se jedná o uzavřený příběh s jasným příběhovým obloukem. Kromě toho, že Dreamfall docela nuceně navazuje na uzavřenou věc, a to samé platí prozatím z toho, co jsem odehrál, ještě více i pro Chapters, tak se snaží být dospělejší, věci prohlubovat, být více edgy, a tady to už začíná skřípat. Vlastně si moc nemyslím, že by to měl Ragnar Tørnquist dopředu nějak víc promyšlené. U jedničky mu to vzhledem k pojetí prošlo, u těch dalších dílů je to takové so-so a je z toho cítit, že ten svět nemá úplně dobře prokreslené základy a že se to spíše vymýšlí za pochodu. Jako nechci to zbytečně hejtit, i přes to všechno, co jsem napsal, mě to baví. Vizuály, hudba, atmosféra, režie některých scén. První kniha Chapters má místy až neobvykle slow-burn cutscény a s parádním hudebním podkresem. To se mi líbí fakt hodně. Uvidíme, jak to bude dál. Jak tu teď vypisuju své dojmy, dostal jsem chuť to zase zapnout. :)

Tož nebojte, já o té rozpolcenosti právě slyšel, ale často se mi taky stává, že mívám ve finále úplně odlišný názor, neb nebývám k věcem většinou až tak kritický a nemám problém přijímat změny nebo takový ten nesoulad, který jiným vadí. Na druhou stranu, z Dreamfallu jsem měl přesně ten pocit, který tu padl: že to působí spíš jako fanfikce. A tenhle pocit se v Dreamfall: Chapters po odehrání Book One ještě více prohlubuje. Ale zatím jsem na začátku a baví mě to hrát. Určitě pak dám vědět, pravděpodobně písnu i koment (i když u těch epizodických her to psaní komentářů mému OCD děsně leze na nervy (kde jsou ty podprofily!! :D).