Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 95
Další hra, kterou řadím ve svém osobním hodnocení do kategorie – Srdeční záležitost. Důvod je jednoduchý, byla to moje první RPG a první hra s takto dlouhým singleplayerem a bohatým příběhem. Hra, která mě pohltila a v táhla do úžasného fantasy světa, kde nechybí kouzelníci, draci, elfové, trpaslíci a další články, které definují klasické fantasy.

Ano, díky tomu je příběh možná lehce předvídatelný a na poli fantasy nepřináší tolik nového, ale z těch klasických fantasy prvků si bere to nejlepší a podává to poutavě, dobrodružně a jednoduše vás to vtáhne podobně, jako tomu bylo třeba o filmové trilogie Pán Prstenu (či knihy, hry, to nechám na vás).

Svět je vskutku velmi bohatý, ale co dělá hru tak zajímavou jsou postavy, které v něm žijí. BioWare je znám tím, že zvládá skvěle vykreslit jednotlivé charaktery, propojení mezi nimi a hodně si vyhrává se vztahy, které lze vést několika směry, a tato hra to jen potvrzuje. Opravdu si zamilujete (nebo vás budou štvát, každopádně ve vás jisto jistě budou vyvolávat emoce) všechny své NPC, ale i další postavy. Vy v tom světě totiž prostřednictvím svého hrdiny budete žít s nimi.

Osobně mi velmi sednul i soubojový systém, který očividně není pro každého, ale mě vyhovovalo, že jsem jednak měl možnost na něj jít taktičtějším způsobem a každý tah si pořádně rozmýšlet, ale zároveň to šlo hrát i rychlejším způsobem a tolik se nezdržovat. Pak už bylo na každém, jakou cestu zvolí a mně pokaždé vyhovovala jiná, což nebyl problém aplikovat.

Hra se navíc skví i vynikajícím dabingem a parádní hudbou, kterou nemám problém si občas i pustit samostatně, což lze tvrdit jen o pár dalších hrách.

Hra mi nepřišla ani lehká, ani těžká, každý hráč si jí může uzpůsobit svému skillu a stylu. Ale to, že jsem jí třikrát dohrál, to vypovídá vše o tom, jaký k ní mám vztah a jaké zastává místo v mém osobním žebříčku (nemohu tvrdit o žádném jiném RPG). Navíc se stále jedná o nejlepší díl této série a nejsem si jistý, jestli se to v budoucnu změní, jelikož laťka je opravdu vysoko…
+21
  • PC 90
Dobrá hra. Ze začátku jsem si myslel o této hře přesný opak, ale čas ukázal, že je to opravdu kvalitní RPG. Hru jsem dohrál za cca 50 hodin na lehkou obtížnost. Občas se objeví těžší úkol zabít nějakého bosse, ale není to nic nesplnitelného. Hra je také velmi o taktickém myšlení. K dispozici máte vždy až čtyři postavy (v táboře i více, až 9), za které můžete v jednom okamžiku hrát a plánovat si vše postupně dopředu. Stačí hru pozastavit, naplánovat akci, a znovu odpauznout. Je zde i mnoho kouzel a schopností. Můžete hrát za člověka, elfa, trpaslíka, dále pak vybíráte z výběru válečníka, mága a lotra. Lokací je mnoho a jsou velké, hlavně dungeony a věže. Někdy až moc dlouhé. Grafika není špatná.
Příběh hry je ovšem už ohraný, jako bych to už někde viděl. Některé prémiové úkoly nejsou v češtině, přestože si ji stáhnete, na tyto úkoly se nevztahuje. Chyby v grafice jsou minimální, ale přece jen se nějaké objevily. Nejvíce mi ale vadilo, že přes množství možností výběru odpovědí v dialozích se často nenašla přesně ta, kterou bych si přál, aby hrdina řekl. Většinou jich sice bylo dost a byly různé, ale v některých situacích byly prostě jednosměrné. Tudíž příběh jste si nemohli nijak zvlášť pozměnit dle sebe. To poslední, co mi na hře vadilo, byl quest Únik.
Nic více proti této hře nemám. Je dobrá a stojí za to si ji zahrát.

Pro: Editor postavy, čeština, různé rozšíření, možnost mít ve hře vztah, množství kouzel, graficky vydařené, velké oblasti.

Proti: Hra mohla být delší, některé oblasti až moc dlouhé a nudné, menší bugy.

+20
  • PC 95
Dragon Age se řadí k těm málo RPG, které jsem hrál a které jsem dohrál s velkou chutí až do konce. Nemám tušení co je Baldurs Gate, kterého se podle mnohých snaží DA napodobit. Je mi to ale jedno, protože vůbec nepotřebuji vědět, o co se tvůrci údajně snažili – mě zajímá jen to, co vytvořili. A tím je vcelku klasická, ničím neobvyklá verze fantasy hrdinského eposu o vyvolených bojovnících, vousatých trpaslících, utlačovaných elfech a opovrhovaných čarodějích. Všechno to tu už kdysi bylo a má mi na tom záležet? Kdepak. Když Tolkien před více než 50ti lety přišel s rasou trpaslíků, co žijí pod zemí, znamená to, že každý autor, kdo využil stejnou nebo velmi podobnou představu do svého díla, je jen zavrženíhodným plagiátorem? Nezáleží na tom, jaké ingredience pro své dílo kdo použije, ale to, jak je ve finále zpracuje. A tak tvůrci DA využili trochu od Tolkiena, od Sapkowského, inspirovali se historií a folklórem, včetně náboženství a přidali pár (snad) svých nápadů, načež vznikl vcelku jednoduchý, ale za to pěkný, pohodový a poutavý příběh v ponurém fiktivním světě, kde není o krev, hrdinské báchorky a ohavné nestvůry nouze. V Thedasu jsem zůstal dlouhé desítky hodin herního času a za tu dobu jsem si ten svět oblíbil skoro tak moc, jako svět Zaklínače.

DA primárně počítá s ovládáním, tak nějak… svrchu, kdy má hráč přehled nad bojištěm. Kliká na panáčky, přesouvá je, vybírá útoky a sleduje, jak se vyvíjí bitva. Souboje nejsou dynamické – není to o tom klikat jako blázen, jiným tlačítkem se krýt, uhýbat kotouly atd. Vcelku mi to sedlo, protože jsou boje takové… pohodové - hráč si kdykoli pozastaví hru, naplánuje útoky, aplikuje léčiva nebo jedy a jede se dál. Více jsem se trápil s kamerou. Když už pečlivě vybírám svým postavám oblečení a zbraně, chci, aby bylo na co se koukat. Řešením je během pohybu držet pravé tlačítko myši, čímž se pohybuje kamerou a hra potom připomíná RPG s pohledem přes rameno hrdiny. Jakmile se tlačítko pustí, je z toho strategie nebo klikací adventura, kdy se sbírají předměty, prohledávají těla a místo pixelhuntingu se stiskne tabulátor na zobrazení všeho aktivního.

Oceňuji nápad, s kterým tvůrci přišli hned na úvod – tj. představit šest různých začátků v závislosti na zvolené rase a profesi postavy. Po prologu se děje všech postav samozřejmě sloučí v jednu dějovou linku (asi nikdo není takový *** aby očekával šest zcela odlišných her). Prolog se věnuje výhradně původu dané postavy a jde o kompromis mezi RPG s jasně daným charakterem hrdiny a mezi RPG s bezejmennými nemastnými neslanými hrdiny, které si hráč utvoří k obrazu svému, ale duši jim nikdo nevdechne. Když k tomu připočtu možnost volby vzhledu + šanci hrát za ženskou postavu, je to super tah. A hru za ženu jsem si opravdu maximálně užil, protože těch narážek na pohlaví či „ženských“ voleb dialogů je celá řada. Chvíle, kdy vám nechápající společník položí zcela vážně otázku: „jsi bojovník nebo žena, protože obojí být nemůžeš,“ mají něco do sebe. Nemusím být žádný přehnaný feminista, aby mě bavilo šplhat v převážně mužském světě vzhůru a kopat do zadku ty, co mají s mojí hrdinkou problém.

Hlavní hrdina až na pár pokřiků nemluví! Vše, co ‚řekne‘ je čistě na hráči, který vybírá z několika možností. Tyto možnosti obvykle zahrnují buď různé otázky, či reakce ryze záporné až velmi vstřícné a kladné. Snad ani jednou se mi nestalo, že bych si nebyl schopen vybrat odpověď, která by se blížila, či takřka ztotožňovala s mým postojem (hráče). Celý systém voleb dialogů je skvělý způsob, jak se s postavou sžít. Zamrzí jen to, že postava není dabovaná, takže se zdá, že po celou dobu mlčí, ale jakmile jsem si na tohle zvykl, nebyl problém.

Už ME vytáhl systém společníků – kámošů, co se zúčastňují misí, se kterými se na hlavní základně vedou dialogy, s nimiž se navazují vztahy atd. Je příjemné mít kolem sebe společníky, co nejsou jen jako křoví, ale mají své příběhy, své zájmy, své schopnosti atd. Horší je, že některé charaktery mi přišly opravdu slabé a jiné velmi nesympatické až vyloženě protivné (viz můj profil, kde se dojmům ze hry věnuji).

Skvělá je možnost ovládat přímo některého ze společníků. Ten pak může prohledávat mrtvé, procházet se po okolí a především bojovat, přičemž hráč jej může v boji ovládat stejně dobře jako svého hrdinu. Díky tomu jsem si snadno vyzkoušel i ty schopnosti a zbraně, které moje hrdinka nebyla schopná ovládat. Výborný tah, díky kterému nikdo nebude litovat toho, že se dal cestou bojovníka a nemůže kouzlit.

Bohužel mezi společníky funguje oproti ME škála oblíbenosti. Nevhodným chováním je možné společníka naštvat i odeštvat a dobrým naopak získat bonusy či založit vztah. Jenže míra oblíbenosti se mění především podle činů, které hrdina provádí a tak tu máme diplomacii. Ta mi velela – mírni se a buď se všemi kámoš, jenže nutná daň za to byla, že jsem se v řadě situací nechoval podle sebe, ale dodržoval jakýsi… týmový postoj. I když bych strašně rád dal všem najevo, že na bohy kašlu a že mi mohou leda tak políbit pozadí, nemohl jsem to udělat, protože moje silně věřící společnice by se naštvaly. A tak je to zkrátka se vším.

Zmínil jsem náboženství a to je velmi silným prvkem celého příběhu. Jako hrdý ateista jsem bohužel těžko hledal postavy, které by se mnou sdílely můj názor. Silně věřících postav s ohavnou představou o tvůrci světa a vládci všeho možného, je na můj vkus příliš a mají velké zastoupení i ve skupině společníků. Lidské náboženství, které takřka kopíruje křesťanství bylo opravdu... otravné. O dost více jsem si oblíbil přírodní náboženství elfů.

DA je, stejně jako předchůdce ME, hrou se spoustou voleb, které mění svět nebo minimálně posílají různé lidi na smrt (čili mění svět). Mám to rád, ale co mě také potěšilo, byly zdánlivé drobnosti v manipulaci s penězi na základě volby. Kněžka požádá o příspěvek kapli, který ale není pevně daný a já si můžu vybrat, za kolik mi žvatlání o bohu stojí. A obráceně to funguje taky – občas jsou chvíle, kdy se mohu chovat jako vydřiduch a účtovat si ceny za práci.

Na rovinu a bez výkrutů přiznávám, že jsem hrál na nejlehčí možnou obtížnost a i tak měl v první třetině hry občas velké potíže. Nejsem typ, co počítá každý bod útoku + obrany nebo ten, co přemítá nad tím, jestli je lepší odolnost vůči ohni, či mrazu. V RPG hrách žádnou výzvu nehledám a chci si maximálně užít příběh i všechny možnosti, co mi hra nabídne. A tak jsem si kromě výběru oblečení a výbavy pro hrdiny občas pohrával s nepříliš důležitými a snad i zbytečnými prvky, jako jsou třeba jedy či pasti. Když si vezmu výrobu pasti, obnáší to nutnou investici do stromu talentů + pár zlatých za návod + nákup surovin + samotná výroba a vhodné umístění, načež konečně přichází velký okamžik – zbavení vojáka poloviny zdraví. Řekl bych, že ani na vyšší obtížnosti (a možná právě na ty) se nevyplatí pasti vůbec používat, jenže já to stejně tu a tam zkusil, to abych si s nimi pohrál, abych viděl, jak pasti fungují a jak ublíží nepříteli. Dělal jsem to i proto, že jsem si to s přihlédnutím na obtížnost mohl dovolit. Takže, zatímco někteří mohou odsuzovat jedy a pasti jako zbytečnosti, já jsem za ně byl rád, protože mi nabídli zase další možnost, jak si ve světě DA pohrát. A o tom přece hry jsou, ne?

Vzpomínám na Zaklínače, kde se řada monster i předmětů (hlavně bylinek) respawnovala a hráč měl stále co zabíjet/sbírat. Bylo to relativně střídmé a dobré. Vzpomínám i na Skyrim, kde bylo tohle všechno dovedeno do extrému a navzdory gigantickému světu, kde je už na počátku monster tisíce, se potvory pravidelně obnovovaly, takže radost z vyčištění oblasti a pocit posunu vpřed se nikdy nedostavila. DA je mi snad nejsympatičtější, protože respawn se nekoná! Pokud přijmete nový úkol, který počítá se zabíjením, víte, že se na daném místě nepřátelé alias cíle úkolu objeví, ale jinak můžete procházet temnými tunely stokrát a vaše dobře vykonaná práce vás bude hřát dál. Perfektní : )

Co ještě dodat? Možná něco, s čím jsem měl začít a to, že DA nemá otevřený svět, byť prostor po kterém se můžete pohybovat, je časem opravdu značný. Jednotlivé pospojované mapky jsou však malé a povětšinou vypadají jako aréna nebo lineární systém chodeb. Mně osobně to nevadí, protože po zkušenostech s údajně nejlepším open-world RPG mám volných světů po krk.

První Dragon Age u mě zkrátka naplno zabodoval, protože i v prostosti a jednoduchosti příběhu i světa může být síla. Možná, že DA není hrou pro hardcore fanoušky RPG, kteří chtějí zbrusu nové a neotřepané příběhy a ne jakýsi remix či koktejl, jenomže ne každý hráč je hardcore fanoušek RPG a snad i proto, že já jím nejsem, dokázal jsem si Dragon Age užít tak, jako málokterou hru.

Moje čistá herní doba včetně DLC zasazených do příběhu Pramenů - 120 h.

Pro: Pohodový příběh, systém společníků, bohatý inventář a schopnosti, prolog, výběr pohlaví + úprava hrdiny, hudba, žádný respawn, hodně voleb dialogů, morální rozhodování, možnost ovládat jakéhokoli společníka... je toho prostě hodně :)

Proti: Diplomacie aneb oblíbenost postav, možná příliš náboženství

+20 +22 −2
  • PC 100
Komentář k Dragon Age: Origins byl jeden z prvních, ne-li první, který jsem na Databází her psal – stručně, byl hrozný. Navíc jsem slýchával, že mé hodnocení je silně neobjektivní. Je to pravda, ale jak vidíte, nejvyšší známka zůstává a já se pokusím vysvětlit proč.

Myslím, že každý, kdo se považuje za vášnivého hráče her, i kdyby to měl být jen Majong a Solitaire, má nějakou hru, kterou považuje ve svém životě za přelomovou. Já mám nostalgický vztah k mnoha skvělým hrám, jako je třeba Legend of Kyrandia, nebo i horším, jako je například Mask of Eternity. Tyto hry mě formovali jako hráče, ale nedá se to srovnávat s mým zážitkem při hraní Dragon Age. Svět, který se přede mnou objevil byl tak dokonalý, propracovaný, zábavný a se skvělými postavami. Dva, možná tři týdny jsem nežil ničím jiným než touto hrou, byla to snad jediná hra, do které jsem se vážně natolik ponořil, že jsem silně zanedbával své povinnosti. Myslím, že nyní už chápu, proč to mnoha lidem moc neřekne. Byly tu jiné hry, které na ně měli stejný vliv. Třeba Planescape: Torment, Baldur's Gate nebo i třeba starý dobrý World of Warcraft. Ale Stvořitel mi pomoc, pro mě tou hrou byl a je Dragon Age.

Většina hráčů to již mým pohledem asi hodnotit nebude, protože v jejích očí není DA:O zase tak přelomové. Ostatně, herní mechaniky jako je taktika, společníci a rozhodnutí ovlivňující svět nebyli ani v roce 2009 nějaká žhavá novinka. Někteří píšou o návratu k old school, jiní, že nemá moc co nabídnout. Já za sebe mohu pouze říct, že se jednalo o velmi jedinečný zážitek, který bude v mém srdci mít velmi zvláštní místo. Asi jako pro jiné „old school“ hry, které s Dragon Age srovnávají.

Když jsem nyní, v rámci přežití karantény, hrál znova, vše se opět probudilo. Nesmírná láska ke společníkům, pocit klidu uprostřed tábora, touha pomoci všem v překonání nepříjemností a pochopit základy složitého světa, jehož problémy jsou poté zásadně řešeny v pokračováních. Vymýšlení možností, jak hrát za případné jiné postavy, zkoušet různé styly, tvořit nové charaktery – je to tak sladké a opojné, a ani po letech se na tom nic nezměnilo.

Nic to nemění na tom, že má hra celou řadu chyb. Jedna z těch nejpalčivějších je bohužel očekávaná a nelze s ní nic dělat – Dragon Age je hra. Pouze hra. A jakákoliv svoboda je pouhou iluzí skrytou v herním kódu (jen napsat to mě bolí). Vaše postava málo kdy řekne, co byste úplně řekli vy, a mnoho situací bude mít řešení pouze řešení, které vám nebude vyhovovat. Je to skutečně škoda a ničí to roleplaying zážitek. Ale stejný problém má i Mass Effect. Zatím jsme, a zřejmě ještě dlouho budeme, otroci herních skript.

Dalším problém jsou bugy. Až mě při mém replayi překvapilo, kolik má Dragon Age nepříjemných bugů. I na neoficiální wiki na vás při každém questu praští do tváře nějaký červený brouk. Přičemž některé jsou velmi nepříjemné, například nutnost vykonání questů v určitém pořadí, jinak se může nějaký zablokovat. Je to na budku.

A nakonec slavný nesvař – „nudné části hry“. Mezi fanoušky bude vždy probíhat vášnivá diskuse, co je horší. Jestli Věž mágů nebo Orzammar. Já osobně se z vícero důvodu přikláním k tomu druhému, ale především proto, že tam je několik velkých lokací tvořenými bludišti a nepřáteli, které zbytečně natahují herní dobu. Zřejmě tomu tak je i proto, že Orzammar měl původně být poslední lokací před finálám hry, tedy hordy nepřátel asi měli prokázal vaše schopnosti. Při replayi sem ale zjistil, že ani město trpaslíků není tak hrozné, jak si to pamatuji ale stejně je podstatné to zmínit – hra má lokace které jsou čistě o boji, a jen sem tam se střípkem příběhu. Do jisté míry to naplňuje tu taktizační složku hry, ale pro mnohé to může být jen frustrující výplň.

Ano, Dragon Age má mnoho chyb – přesto ale nechávám plné hodnocení. Je to neobjektivní, kaju se, ale směrem k této hře jsem jako Potterhead – i ti se pro svůj svět objektivy vzdávají. Já to dělám pro Dragon Age. Zkuste to prosím brát tak, že v jednom chlapci vzbudila tato hra takové pocity, vášeň a naprosto proměnila jeho pohled na hry, že si to hodnocení nakonec zaslouží.

Pro: Skvělý svět, příběh, společníci, a vlastně vše co vás napadne :)

Proti: Některé části hry jsou nudné a pouze o boji, nemálo nikdy neopravených bugů

+20
  • PC 60
Víte co je lepší, než Mass Effect 3? Mass Effect ve stylu fantasy! Dle tabulek narýsovaný Bioware děj s kladným hrdinou (hrál jsem za člověka), zlou byrokracií a politickými intrikami, které jsou průhledné jako voda a se zlem vyčkávajícím celá staletí na vypuštění. Jako pro kočku si zrovna v tenhle moment druhořadý odstrkovaný šlchtic usmyslí, že leštit královi boty není práce za dobrý plat, takže svého chlebodárce nechá napospas hordám skřet- pardon, Darkspawnů. Světe se div, váš malý problém se ztrátou rodičů si s touhle velezradou najde společnou cestu. Ale ještě předtím MUSÍTE shromáždit ideální tým složený z chlípného opilce, podceňovaného královského bastarda, bisexuální náboženské fanatičky, bisexuálního nájemného vraha, drzé roštěnky čarodějky, babky trousící rady a mlčenlivého magora, co vyvraždil vlastní rodinu. Team check. Hotovo, připraveni? JE NA VÁS abyste sjednotili elfy, mágy, trpaslíky a lidi. Ano, bude to přesně, jak jste čekali, proč chtít změnu? Trpaslíci se hrabou v zemi, elfové bydlí v lesíku a mágové izolovaní ve věži, kde jim řádí duchové a příšery jak z Dead Space.

Geniální, šablonu máme, co dál? Zúčastníte se všech zlomových situací nového věku, navštívíte dávno zapovězená místa a nakoupíte spoustu dárků, protože bez nich vám sem tam někdo z kamarádů může vrazit dýku do zad nebo si odejde za lepším živobytím. Tyto přátelské tváře jsem už popsal a řeknu vám, že jejich ignorováním o nic nepřijdete. Je tu sice systém "odměn" za dobře zvolené odpovědi (kupříkladu - A: "Jsem si jist, že budeš dobrý král", B: "Přestaň fňukat, kreténe", C: "Musím jít", přičemž za A získáte +1, za B -1 a za C nic), ale pak stačí ukořistit bílou kapybaru a už si holka stahuje kalhotky. Všechny charaktery jsou ve stylu Kaidana z ME1 - absolutně nezajímavé.

V porovnání s mnou nedávno dohraným Zaklínačem je Dragon Age: Origins zoufale neoriginální mainstreamovou fantasy s regulátorem v zadku, aby náhodou nepřekročila hranice korektnosti (tudíž rasismus, drogy a nevázaný sex jako s Geraltem tu nenajdete) a přinesla dvě povedené bitevní cutscény, PG-13 erotiku a hektolitry krve, protože ta projde ve hrách všude bez šrámů.

Souboje jsou povedené, kouzel a schopností je dostatek, vylepšování postav za pomocí spousty nablýskané zbroje je vítané po tom bordelu v Mass Effectu a obchodování to samé. Jisté překonání Bioware stínu vidím ve vedlejších questech, které obohacují příběh a hlavně jsou zábavné. A je to na dlouho, což je taky potěšující.

Zní to v mém podání opravdu zle, ale nikdy jsem se výrazně nenudil, když si odmyslím to znásilňování klasických fantasy (je tu Pán Prstenů, Barbar Conan a další), dá se s Dragon Age strávit týdny slušně propařených večerů. Jen z toho nedělat další z mnoha RPG milníků nového staletí. To bych vraždil.
+19 +32 −13
  • PC 55
V následujících řádcích o tom, proč Dragon Age: Origins NENÍ ,,duchovním nástupcem Baldur's Gate" a pro mě už vůbec ne dobrým RPG z dračího věku...

• Možnost nastavení AI spolubojovníků v podobě taktiky. Do 25 kolonek lze navolit, za jakých podmínek se kdo bude jak chovat a reagovat. Přesně něco takového mi chybělo u starších kousků jako je právě BG nebo jakékoliv jiné hře založené na pravidlech D&D.
• Ovládání kamery. Oproti NwN 2 (který jede na stejném engine), kde byla celá práce s ovládáním nemožná, tady to mají vychytané. Pohled lze navíc jednoduchým pohybem kolečka myši přepínat z TPS na isometric (nebo-li taktický pohled shora).
• Tlačítko, které zvýrazňuje použitelné/aktivovatelné objekty a to i na mapě. Hodně ulehčí orientaci mezi NPC a ukrytými předměty.
• Vedlejších questů je mnoho. Opravdu mnoho. Na dnešní poměry to platí dvojnásob. Dokonce i jejich náplň nebyla nejhorší, ale motivaci k jejich plnění nebo vůbec nadšení, pro jejich vyhledávání značně kazí další aspekty (viz níže).
• Přítomnost toolsetu, který mi byl náhradou za neohrabanou tvorbu obličeje přímo ve hře. Když si člověk pohraje, vytvoří třeba něco takového (počítačový Geralt nebyl úmslem).
• Videa. Teď nemyslím in-game cut-scény s hráčovou postavou v čele.
• Porovnávání zbraní inventáře a možnost při nákupu přepínat mezi porovnávacími postavami potěší.
• Závěr hry je ovlivnitelný, zejména co se jednotlivých postav týče. A ne vždy je úplně jasné, kam se které rozhodnutí odebere.

∙ Interface. BioWare tohle nikdy moc nešlo. Na mě stále moc robustní, zmatený inventář, všude extra porce rozlézající se krve, chybí nějaké kontextové menu nabídek, integrace jede přes WoW-like lištu... Ovšem v porovnání s již zmiňovaným, o 2 roky mladším NwN 2 velký pokrok.
∙ Obchodníci z počátku nabídnou širokou škálu věcí, bohužel tyhle poměry neplatí o konečné fázi hry, kde se předměty od začátku takřka nemění.
∙ Dabing (co se technického zpracování týče) na profesionální úrovni, jak by taky ne. Ovšem můj hrdina mlčí a snaží se odpovědi kompenzovat jakýmisi grimasy a prapodivnými pohyby. Nehledě na to, že mnoho dabérů šlo během průchodu zaslechnout vícekrát. A někdy ani hlas neodpovídal vygenerovanému obličeji. Strci mají někdy hlasy statných chlapíků atp.
∙ Hudbení doprovod neruší, ale ani nijak nezaujme (klasické orchestrálky).
∙ Zvuky také dobré, ale minimálně polovinu z nich zkopírovali z NwN 2.
∙ Animace postav a mimiky nic moc. Sice v poměru k jiným hrám slušné, ale BioWare má v tomhle na víc.
∙ In-game editor obličeje má hranice posuvníků omezené, ale pro mnohé asi zbytečnost. Já musel šáhnout to toolsetu. Přece jen 90% cut-scén míří právě na hráčův výtvor v úvodu.
∙ Samotné obličeje NPC nejsou vůbec špatné, ale vesměs se neustále opakují. Jen barva a délka vlasů/vousů se mění. Žádné jméno mi k ničímu ksichtu nepřirostlo. Vyjma členů družiny, ale tím svůj repertoár grafici zabalili.
∙ Ale ani s tím jsem nebyl tak úplně spokojený, takže jsem opět sáhnul po mém oblíbeném moddingu a některé členy party, které jsem brával nejčastěji trochu vylepšil (Morrigan a Leliana zde a Sten zde).
∙ Kostýmy málo variabilní. S tím si mohli grafici také víc vyhrát. Navíc z Morrigan jsem měl v horách husí kůži, tak jsem ji trochu oblékl (zde).
∙ V helmách vypadali společníci v houfu stejně a v detailu na obličej hodně blbě, vyřešil to mód (zde)
∙ Textury mi přišly zbytečně malé (512x512), taktéž pořešil texture pack (1024x1024, zde).
∙ Když mám na výběr (a to většinou u RPG mám), tak hraji sólo, o čemž tady nemůže být řeč. A protože mě specializace některých postav nevyhovovaly, byl jsem aspoň rád za mód, který mi změnu zaměření společníků umožnil (zde).

◦ Hru jsem musel na sílu rozehrát napodruhé. A víc jak polovinu průchodu pak i na sílu hrál... Tahle hra pro mě postrádá herní motivaci snad ve všech ohledech. Hybridním RPG počínaje. Postupně:
◦ Vybírat si ze 3 ras (kde je třeba trpaslík obratnější, než člověk) a 3 povolání na úkor alternativních začátků hodně naštve. Už to začíná smrdět zjednodušením.
◦ Vývoj postavy. O ničem. Každá postava má linku dovedností, kterou s každým levelem postupně odblokuje. Navolených dovedností je ve finále do počtu prstů, které se neustále obnovují. A je jich opravdu tak málo, že o nějaké taktice není možná řeč. A to zabije počáteční nadšení ze soubojů okamžitě.
◦ Souboje se tak stávají rutinou. Tak nehorázně mě hlodalo množství opakujících se nepřátel, že jsem hru asi v první čtvrtině přepnul na nejlehčí obtížnost, jen aby se délka na chlup stejné eliminace zredukovala na nejkratší možnou dobu. Prostě jsem jen sledoval čáru životů u ikonek postav (portréty mimochodem během hry nelze měnit) a občas kliknul na nějaké to obnovitelné kouzlo či lektvar, který mě ihned vyléčil - trapas. Typický hack'n'slash. V závěrečné fázi hry už je množství dovedností větší ale taková míra znechucení už ani nedovolí nahodit zpět těžkou obtížnost a zkusit nějakou tu ,,taktiku". Méně soubojů, více mírových řešení. Ani jedno není.
◦ Dialogy. Jdou poslední dobou u BioWare do kytek. Neuvěřitelné množství textu, opravdu šílená (zajímalo by mě, kdo z hráčů pročítal celý kodex) kvanta a na úkor kvality. Co se týče ovlivňování skrze dialogy... Jako lotr jsem dokázal ukecat kde koho, ale tak či tak, v 90% se vybraná možnost ve výsledku sjednotila, tzn. bylo celkem jedno, na co jsem klikal (vyjma závěru - od sněmu a dál). Dialogy jsem většinou projížděl s prstem na Esc. Nuda.
◦ Možná někdo bude namítat, že volba dialogu ovlivní reakce a vliv společníků. Jenže to můžu záhy napravit darováním plyšáčka z prastarých ruin, nebo jiných serepetiček, kterých mají obchodníci plné krámy. A k čemu je vlastně takový vliv na společníky dobrý? Zvýší se jim jedna schopnost a půjde je sbalit. A v některých situacích budou méně otravní.
◦ Průzkum oblastí - další nuda. Nebylo nic, opravdu nic, co by mě donutilo k těm bednám a mrtvolám přijít a kliknout na ně. Za celou hru jsem vyměnil 2x (!) zbraně své hlavní postavy. Když opomenu tu materiální část průzkumu, ani design jednotlivých lokací mě nedokázal uchvátit. Když pak jednotlivé lokace autoři natáhnou, jak se dá a nacpou tam zásadně jenom agresivní příšery, řešení bylo jen jedno - speedrunning.
◦ Cut-scény (nepočítám ty dialogové) nezajímavé. A to jim to v Mass Effect tak šlo.
◦ Drobné nesmysly, které by šlo bez povšimnutí tolerovat, ale bohužel jsem o ně zakopával víc než často (templář drhne podlahu od krvavé stopy, ovšem poblíž ležící mrtvoly, ze kterých to valí ho nějak nevzrušují; Branka/hráč dokázal rozbít obrovskou kovadlinu máchnutím kladívka; obsah textu na kamenných deskách hráč jednoduše sejme a vloží do inventáře; vlkodlak oslovuje 2 kumpány jako ,,sestry a bratry", načež v míru zmizí, že nechtějí bojovat, ale za rohem už čeká další smečka, atd.)
◦ Proč na zádech všichni nosili 50 kilové mačety a když jsem dal své postavě dýku, tak tasil meč?! V kombinaci s výraznými linkami a líčením některých NPC mám podezření, že si v BioWare oblíbili anime. A bohužel se mi nepodařilo najít žádnou modifikaci, která by zbraně aspoň na polovinu zmenšila.
◦ Nevím proč, ale když se to točilo kolem Šedých Strážců, měl jsem pocit, jako by vypadli Zaklínačům z Kaer Morhen z oka (pevnost, obleky, pozice a náplň práce povolání).
◦ Proč se hra jmenuje sakra Dragon Age? A jo, dračí věk, to má znít asi stylově (potkal jsem za celou hru 2 draky). Když teda draky, tak pořádně a šáhnu raději po Divinity II: Ego Draconis a jeho datadisku.
◦ Proč, proč ,,duchovní nástupce Baldur's Gate"?! Takovým duchovním nástupcem je mnohem víc několikrát zmiňovaný NwN 2. Tady jsem nenašel spojitost. Tady kromě jediné. Reklama, reklama, reklama. Kdyby vražené prachy investovali to lepšího vychytání herních mechanismů... Takhle můžu jenom doufat, že získané peníze poslouží k tvorbě lepších kousků (Dragon Age 2 či Mass Effect 3). EDIT: Tak jsem se v případě pokračování hodně naivně spletl.

Statistiky: Lotr (duelista, vrah, hraničář) - 26 lvl, preferovaní společníci: Morrigan, Leliana, Shale; zabití společníci: Wynne; okolo 38 hodin herního času.

Pro: Úprava AI společníků v podobě taktiky

Proti: Hybridní RPG prvky | Zabitý průzkum | Stereotypní souboje | Uměle natažené některé questy | Nudné dialogy

+19 +30 −11
  • PC 85
Na Dragon Age: Origins jsem přišel zcela náhodou po 6 letech od vydání a ve výsledku toho rozhodně nelituji. Hra dohnala na osobním žebříčku i moje první a nejoblíbenější RPG Gothic I a Gothic II+addon.

Po pravdě jsem byl ke hře ze začátku docela skeptický, hlavně k příběhu. Zase zabít draka jako by jich už nebylo dost a ještě škemrat o pomoc u elfů a pajzlů....to zas bude nuda. A však nuda to rozhodně na konec nebyla. Skvěle zakomponovaný příběh Šedého strážce hledajícího spravedlnost za vyvraždění své rodiny (dohráno za člověka šlechtice) a příběhy společníků se mi opravdu zalíbil a zmíněné klišé RPG her jaksi rozmazal.

S čím jsem opravdu měl problémy byl bojový systém. Osobně jsem raději používal pasivní talenty než-li aktivní. Nejlépe je to vidět u mága, kouzla se ani nevejdou na spodní lištu. Na tož na všechny ty triky nebyla ani na konci hry mana (postavy s lvl 24). Marně jsem se pokusil nastavit i vlastní taktiku. Něco jsem sice nastavil, ale zřejmě špatně a parťáci pak spíš koukali jak sůva z nudlí. Rezignoval jsem a zvolil přednastavené taktiky (léčitel, rváč,...)
Co mě opravdu pobavilo byla občasná reakce družiny na hlášku Lelian "pozor past!" nějaký trouba si do ní stejně musel šlápnout. Naivně jsem si myslel že hru dokončím na normální obtížnost, vzdal jsem to hned v Lotheringu. Opravdu jsem nechápal jak mě může vymlátit partu nějakej bláznivej bandita když jsem bez větších problému zabil zlobra ve věži Ishal.

Čím mě ale Dragon Age zaujal nejvíc je velké množství rozhodování a jeho dopad na budoucnost společně s budováním vztahů s kumpány od mrzutých společníků přes přátele až k milencům všemožných orientací. Jen škoda že v závěru hry se to nějak extra neprojeví. Ocenil bych nějaké animované video místo bublin s textem popisujícím na co vaše volby měli vliv. Ze společníků jsem si asi nejvíc oblíbil Lelian, Alistaira a svého psa Huga. Za zmínku stojí i opilecké kecy Oghrena na opak Morrigan jsem si neoblíbil ani na konci hry. Z celé party vypadal paradoxně nejpodivněji hlavní hrdina, postava bez hlasivek a mimických svalů vypadá komicky.

Co se týče bugů tak jsem narazil pouze na jeden při úkolu "Změna ve vedení" se neobjevilo jedno NPC na konec jsem to ale opravil pomocí nástroje Dragon Age ToolSet a úkol dokončil. Hra mi spadla pouze jednou u závěrečného týpka a občas chvíli program neodpovídal při načítaní.

Prostředí mi připadalo i po 6 letech působivé a stejně tak hudba. Jen možná ty oblasti byli delší než bylo nutné. Zajímavou věcí byl i kodex lze tu nají kde co (zajímalo by mě kdo ho přečetl celý) i když v tomhle směru má na vrch spíš Zaklínač. A aby jsem nezapomněl, DLC nejsou tak špatná, ale moc nemám rád politiku DLC v jakékoliv hře. Lepší je jeden datadisk než-li hromada malých doplňků.

Celkově Dragon Age: Origins hodnotím velice kladně a určitě to nebylo moje poslední dohrání.

Pro: družina, vztahy, grafika, hudba, rozhodování

Proti: bojový systém, talenty, bug, němý hrdina

+18
  • PC 85
Tak ohledně Dragon Age: Origins jsem přistupoval s jistým despektem. Sice za ní stáli geniální Bioware ale neveřil jsem že splní vše co prohlásili, a každý někdy může klopýtnout. Prěsto možná právě i proto jsem sledoval průběh vývoje, veškeré informace vypuštené od autorů a vše co se dostalo do herních žurnálů. A když hra konečně vyšla a začala sklízet ohlas, neodolal jsem a hru jsem si několik dní po vydání koupil.

O to více mě překvapila že k dispozici byla solidní herní příručka která se dnes už prakticky u her jako součást nevidí, jednoznačně příjemné plus ke hře. Dále stažitelný obsah navíc také další důvod proč být hrdým majitelem originálky.

Kampaň zaměřené na násilí a sexuální motivy pro Evropu je ve finále značně podivná, hra není nijak sexuálně pobuřující a násilí taky není samoúčelné. Tímto krokem si teda zahrají pouze dospělejší hráči.

Jinak ke hře strávil jsem u ní něco okolo 65 hodin, snažil jsem se dokončit všechny subquesty, bohužel ne všechny jsem objevil. Rozehrál jsem všech 6 začátku a jsem tímto krokem nadšen, každý start je jiný přináší odlišné příběhy a postavy i prostředí, jsou k dispozici rozlišné úkoly a celkově to ovlní průběh hry jak se k vám ostatní budou během příběhu chovat. Už samotná délka jednoho začátku může trvat okolo 2 hodin a to je již ve finále 12 hodin, délka kterou nemají zdaleka jiné AAA hry.

Bioware razí jako jedni z mála princip her kdy je pro vývoj příběhu i hry důležitá komunikace a spolupráce s členy vaší družiny. To je značně vizionářská myšlenka a doufám že se jí časem inspirují další vývojaři jelikož systém jednoho hrdiny který spasí svět je už poněkud vyčpělí.

Samotná hratelnost a příběh je skvělý, spousta možností na kterou stranu se přiklonit, rozdílné vztahy s členy vaší party kdy to může dojít až tak daleko že ji musíte zabít, prostě kvalita na kterou jsme od Bioware zvyklí. Svět je zde celkem pochmurný, kamkoliv hrdina vyrazí setkává se s nenávistí, zradou, sobectvím a je zde i motiv rasismu vůči elfům. Ale tento svět přeci jen není od Sapkowského kde je to převedeno do detailu. Přesto tato hra má hodně společného s Zaklínačem, pokud bych vynechal jiné hry ze stáje Bioware dá se jako alternativa nabídnout pouze Zaklínač. Žádné jiné RPG není podobné v tomto žánru ať se již jedná o Risen, Oblivion nebo třeba Two Worlds.

Rozhodně hra stojí za investici, a určitě se vyplatí se jí věnovat do hloubky, někdy jsou totiž i začátky skvělé hry těžké něž se jí hráč dostane pod kůži. Stojí za to!

Pro: Povedené postavy, příběh, originální nápady, zajímavý svět a výborná hratelnost

Proti: Některé informace před vydáním hry značně mystifikovali

+17 +20 −3
  • PC 45
Tahle hra vyšla v době, kdy jsem si pořizoval nové PC a měl jsem ji v hledáčku. A ačkoli mě hodně bavila série Mass Effect, k jejímu fantasy klonu jsem se dostal až nyní.

Samozřejmě se na začátku musíme protlouct hodinovou tvorbou postavy, pokusit se pochytit rozdíl mezi vlastnostmi a dovednostmi, jejich návaznost a hurá do hry. Přivítá vás nejnudnější fantasy svět, kde lidé bojují proti armádě pekla, trpaslíci a elfové se distancují a jistě se tyto rasy škorpí mezi sebou (nevím jistě, tak daleko jsem nedošel).

Oceňuji, že každá rasa má jiný úvod (já měl psa hned na začátku, s jiným originem si ho musíte zasloužit... ačkoli k čemu psa, když máte hromadu lidí), ale ani to vám nepomůže ztotožnit se s němým hrdinou, jehož případný dabing by nemohl dát až tolik práce. Hra se hraje jako Dungeon Siege, ale můžete si ji přepnout do takového polotovaru TPS, ale stále se postava ovládá blbě a lepší je to myší seshora. Bohužel nejde příliš odzoomovat, takže ani jeden způsob není ideální.

Souboje jsou neskutečně nudné a neskutečně zdlouhavé. Hážete schopnosti/dovednosti a doufáte, že utlučete nepřítele dříve, než on vás. Můžete malinko strategizovat, ale v momentě, kdy utíkáte před lučištníky, jejichž šípy za vámi doslova letí i za roh, uvědomíte si pravidla hry, které jsou vlastně kombinací reálného času a tahovky - tudíž je to jen o statistikách.

Postavy a dialogy jsou poměrně dětské, celé je to hodně infantilní a nevím, proč každý kluk tam musí vypadat jako homosexuál z The Sims. Hodně mě pobavila možnost odmítnutí jednu z postav, která je prý později poměrně zásadní. U téhle hry fakt nečekám, že po mně někdo bude chtít přemýšlet.

DA je možná fajn hra, podle mě není blbá, není ošklivá, ale pro mě je neskutečně nudná a tenhle svět by vymyslel každý z nás za jedno nedělní odpoledne.

Pro: určitě spoustu věcí, ale nic moc jsem neobjevil

Proti: celou hru zabíjí neskutečně nudný fantasy svět, který nezachrání ani touha udělat zajímavé postavy; nudný hlavní hrdina, co nemluví

+17 +27 −10
  • PC 95
Dragon Age: Origins je klenot mezi velkými RPG a zároveň první hrou, která u mě probudila pravou vášeň hráče. Pokud máte rádi RPG, zamilujete se do ní již během prvních pár hodin. Typickým a ojedinělým znakem této hry je 6 různých začátků - 6 různých situacích, kde začínáte podle toho, jakou hlavní postavu jste zvolili. To hře velmi přidává na znovuhratelnosti. Dále se Origins může pyšnit velmi zajímavým a hlavně poutavým příběhem, silnými postavami, které si zamilujete (a to doslova), filmovým podáním, velkým počtem důležitých rozhodnutí a epickým koncem. Zkrátka RPG jak má být. Bohužel, pro někoho se již DAO může zdát příliš zastaralé (ono ani tenkrát to nebylo žádné Crysis) a může ho to odradit od jinak nezapomenutelného zážitku.

Pro: příběh, postavy, rozhodování, znovuhratelnost, hudba

Proti: grafika, němý hlavní hrdina, pomalejší souboje

+17 +19 −2
  • PC 95
Absolutně nejsem fanouškem fantasy. Ale tahle hra prostě člověka chytne.
Jako výhody bych viděl:

Příběh: Příběh společně se side-questy pár desítek hodin zabere a to nemluvím o nespočtu stáhnutelných rozšíření. Takže se nemusíte bát že to druhý den po probdělé noci dohrajete. Mimo to, příběh je velmi flexibilní a v širokém měřítku si ho můžete přizpůsobit dle vlastních rozhodnutí a kupodivu vše dobře funguje. Všechny rozhodnutí a počínání se později mohou odrazit v chování jiných postav a nebo samotného odvíjení příběhu. Mnohdy člověka tolik zajímá co by se stalo při zvolení jiné možnosti, že si prostě hru po dohrání musí spustit znovu.

Společníci: Dragon age nabízí velké množství společníků vaší družiny, které můžene/nemusíte přibrat. Každý má jiný charakter a je jen na vás kdo vám sympatický bude a kdo ne. Naskriptováni jsou pouze 2 postavy. Mnoho dalších je jen na vás, jestli se vzhledem k vašemu počínání v příběhu seznámíte, jestli ho zabijete, nebo se ani neuvidíte. Vše záleží na hráčově rozhodování v příběhu. Můžete jim do podrobna nastavit taktiku boje a s každým, koho do skupiny přiberete, se vám odemkne velké množství dialogů popřípadě side-questů, které vám postupně odhalují detailní charakter bojovníka. Mnohokrát se i stává, že členové družiny reagují na sebe na vzájem a různě se popichují, což znatelně oživuje atmosféru. A když jim špatně zabrnkáte na nervy, je tu i velké riziko že vás opustí nebo přímo zradí a pokusí zabít.

Na druhou stranu má hra i neduhy: Například takřka u každé výpravy se musíte prokousávat přes hordy nepřátel a stále dokola je stejným způsobem likvidovat. Když jste v budově, tak naprosto v každé jednotlivé místnosti na vás trpělivě čeká přesně stanovená dávka nepřátel což vede k stereotypu a zbytečnému prodlužování. Průchody jeskyněmi nejsou o ničem jiném, než že se ztratíte v nekonečné spleti stejně vypadajících chodeb a v jednom kuse se na vás ze stropu spoští další a další stovky obřích pavouků.
Přílišné množství věcí je další problém. Na každém kroku narazíte na bednu se stále opakujícími se věcmi které nepotřebujete a z inventáže se vám náhle stane skladiště všeho možného.

Pro: grafika, příběh, postavy, rozlehlost

Proti: občas zdlouhavé

+16 +21 −5
  • PC 75
Přehnaně oslavované rpg, které sice nese stopy svého stále nepřekonatelného sourozence Baldurs Gate v podobě mnoha památných momentů, ale překonává ho pouze technickou stránkou (pokud vůbec). Setkáme se zde s mnoha klasickými rpg problémy jako například stereotypní vyvražďovací mise v nudném prostředí(asi nejhorší je Orzamar), nekonečné přesuny, nalézání podivných předmětů u ještě podivnějsích tvorů (vlk má brnění, naopak ne všichni bojovnící mají zbraň) a ani problém s nedostatkem volného místa v brašně, přestože alespoň nerealisticky přetížený bágl (20 seker atd :) nezpomaluje chůzi postavy, což jsem uvítal. Bohužel ani grafika není bezchybná (Orzamar je vyloženě odporný), mimika je nulová a intra mohli být zábavnější a filmovější. Stejně tak AI okolních lidí se dá charakterizovat "stojím na místě celý rok a koukám do blba, dokud mě neoslovíš". Faktor náhody a překvapení co se jejich chování týče, vážně neočekávejte. Pokud si všímáte takových detailů, že hrdina neezanechává stopy ve sněhu, když šlápne do kaluže, nestane se nic, a vůbec celý terén je jak namalovaný na polystyrenu, tak vás asi těžko upoutaji panoramatické výhledy (za celou hru asi 4). A velkolepé soubojové animace?....ne. Je tu jeden nebo dva způsoby zabíjení velkých tvorů a stejný počet pro usekávání hlav nižších tvorů. Nuda. DD je po stránce hratelnosti vlastně zjednodušené BG. Menší výběr ras, menší výběr povolání, intuitivnější přístupnost pro nezkušené hráče. Nemyslím si, že konkrtétně tento bod je na škodu. Nicméně jen potvrzuje, že tato hra je masově líbivá (podobně jako Avatar). Chybí mi trocha experimentů a nových nápadů. Přes tohle všechno mě hra docela bavila a jak jsem již psal, našel jsem v ní nejeden zajímavý moment. Díky možnostem volby, které bohatě rozvětvují příběh, je zábavné dát si to alespoň ještě jednou (i přes vědomí těch děsně nudných částí hry).

Pro: herní doba, zajímavé charaktery, draci v hlavní roli, zajímavé promo hry, různé začátky a konce, závěrečná část hry

Proti: klasické rpg neduhy, nulová mimika, klišé příběh, chyby v grafice, pouze čtyři sloty ve skupině, robotické AI

+16 +17 −1
  • PC 70
THIS IS THE NEW SHIT!!! Vlastně ne. Nebo, možná tak napůl. V Bioware se pokusili spojit to co dělali v minulosti s tím co dělají teď. Kupodivu nepoužili jen to nejlepší.

Jak jinak navázat na první úspěch než RPG z fantasy světa? I když se vás všichni snaží přesvědčit, že nejde o kopii LOTRa, že je to hrozně mature (lidi sou oškliví na elfy, lidi sou oškliví na magy, sex ve spodním prádle) a dark (zabíjim děti a krev, kozy, ale bez bradavek) tak to prostě moc originální není nebo už sem jen hrál moc fantasy RPGéček.
Gejzíry krve mi nevadili a nápad s animací brutální likvidace oponenta vítám, jen škoda, že nebyla moc dobře rozpohybovaná a natočení kamery taky nebylo vždycky nejšťastnější.
Souboje jsou/byly(muselo se dokonce patchovat) skoro až „oldschool“ obtížné, nejde do nich tedy jen vlítnou a rubat. Je proto potřeba dění neustále zastavovat, rozdělovat příkazy, aktivovat speciální útoky (nudné) a hlavně, popíjet lektvary.
Systém pro vývoj postavy je pro hru dostačující. Válečník cpe body do síly a výdrže, mág do magie a síly vůle. Kam je cpe zloděj nevim, protože obě NPC s tímto povoláním byly značně nepříjemné, takže jsem jejich služeb nevyužil.
Parta dobrodruhů je řádně ukecaná, ale některé její členy už jste možná někde viděli. I přesto s nima sranda je. Němý hlavní hrdina by měl dovolit spoustu možností jak vést rozhovory, když se s ním/ní teda nemusel níkdo dabovat, ale většina odpovědí je jen pro chuť a dovede vás ke stejnému cíli.
Nejvíc se povedla hlavní nápad v podobě origins. Tady jsou opravdu vidět slibované volby a jejich důsledky, když pak v průběhu celé hry potkáváte něco co vám připomíná jak jste chovali na jejím začátku. Pro někoho to bude asi hlavní důvod k dalšímu hraní, hezky zjistit jak do světa zapadnou i ty ostatní.
Hlavní příběho linie má svoje kvality, ale zajímalo by mě co se stalo s vedlějšími questy. Ty se většinou skládají jen z hledání X věcí nebo zabití někoho, protože je zlý.

Vychází z toho tedy hra, pro kterou by už se klidně dalo zavést označení BiowareRPG, takový ten druh co dělá od KOTORu, to dobře odvedený řemeslo, bez nějáké přidané hodnoty. Je fajn, že existuje firma, která dokáže jednou za rok vydat RPGéčko, co se dobře hraje.
+15 +21 −6
  • PC 70
Tak Vam nevim, tesil jsem se na to a tak jsem porade zklaman. Filmy/atmosfera paradni, hudba paradni, grafika velmi dobra, tak sakra co mi na tom vadi ?
Dlouhe premysleni...... souboje. Ano jsou to souboje co mi vadi. Neni to ani realtime, ani tahovka ani nic mezi. Souboje jsou pro me neskutecne nudne, neprehledne, stejné.
Souboje vzpadaji takto: Zacatek boje, zapauzovani, rozdeleni utoku - zde to stejne nakonec dopada na "oznac vsechny moje" a utocte na nejsilnejsiho nepritele, odpauzovani, zoufala snaha vyznat se v tom, kdo tluce efektivne, kdo ne, kdo lelkuje, divne... po chvili zapauzovani, kontrola pajdulaku, popiti lahvicek apod.. repete az do konce souboje. Strategie planovani utoku ala tahovy system nelze, protoze nelze v tom boji odlisit jednotlive tahy a tak caste pauzovani spise vede k neefektivite. Teda mozna, asi, nevim.. nejdo to fakt ohlidat. Litaj tam cisilka, ale pri bitce >10 pajdulaku to nejde stihat, vsechny ty "missed","critical" apod. Proste se nedostavuje ten efekt "ted jsem mu to tim mecem napalil az cumel", kterej byva u tohoto typu her cukratkem pro hrace.

Pak prijde postup na dalsi level a rozdeleni dovednostnich bodu a ja najednou zjistil, ze nevim do ceho to vrazit. Je tady snaha o "vyvazeni" a to az tak velka, ze skoro vsechny vlastnosti vypadaj, ze jsou k nicemu.

Skoda, moc jsem se na tu hru tesil. Odehral jsem dva dny (cca 10% hry) a rekl jsem si dost. Postrkoval me pribeh, ale s kazdym dalsim soubojem jsem trpel vic a vic az jsem to odinstaloval.

Mozna je chyba jen ve me. Uplne citim, jak tuhle hru delal nekdo s nadsenim a zapalem. Mozna tam mel i tahove souboje, ktere by tam IMHO sedli jak p.del na hrnec. A pak prisel nekdo a rekl: ty souboje nemuzou byt na tahy, to dnesni hraci odsoudi a tak vzniklo to co vzniklo. Pro me skoda.

Pro: Pribeh, grafika, atmosfera, ingame filmecky, hudba

Proti: Souboje meli byt podle me tahove, lepe/jednoduseji podane vlastnosti pro pridelovani bodu

+13 +17 −4
  • PC 100
Když jsem o hře poprvé slyšel, říkal jsem si že to nebude nic extra a Gothic to určitě nepřekoná. Dokonce i název mně odrazoval. "Zas nějaká ptákovina s drakama po japonsku."
Když to pak vyšlo a spolužák mi řekl že to hraje a je to celkem fajn, řekl jsem si že to téda zkusím.

Hra má problémy s optimalizací a to i po opatchování. Po delší době hraní se začnou loadingy nechutně protahovat a jelikož jsem to poprvé hrál na PC, na kterém se mi trhal i Gothic II, tak jsem občas čekal na načtení oblasti i 5 minut a loadingů je tam opravdu hodně. Bugů je tam však velmi málo a jinak hra jede naprosto plynule.

Ponurá grafika se mi však velice líbila a i když hra neoplývá žádnými technickými vychytávkami a o pořádné fyzice si může nechat jenom zdát, seděla mi skvěle k podstatě hry.
Hra má však jako každé dílo od Biowarů skvěle sladěný soundtrack, který spolu s level designem a scénářem hry tvoří kulervoucí atmosféru.

RPG hra je to opravdu propracovaná jelikož perků, dovedností, kouzel je tu přehršel a né na vše mi vyšly dovednostní body. Tady si člověk musí vybrat svoji cestu a nesmí plýtvat. Buď budu lučíštník nebo odborník na dva meče. Měl jsem jasno s meči, ale pro někoho to může být problém. I když v této hře se lučíštník moc nevyplatí. Pro mága tu však je vytvořené tolik kouzel, že by je všechny nestihl vyzkoušet ani na třikrát. Také je tu klasické přidávání síly, obratnosti apod. Hezky bodík po bodíku.

No ale co je tady jako u každé hry od Biowarů hlavní je příběh. Hra začíná jako každé řádové RPG. Vyberete si rasu, povolání a nějakou tu minulost. Já si na poprvé vybral člověka zloděje. Hned po prvním kontaktu s civilizací si však každý musí všimnout opět kvalitních dialogů, které vás provází celou hrou. Co však toto RPG odlišuje od ostatních je historie.

Hrajete za Šedého strážce, prastarý řád ochránců před největším nepřítelem jaký kdy křáčel po zemi i pod ní, Splozenci. I když postava nemá jméno a vím o ní prakticky jen toliko co se s ní děje v přítomnosti ve hře, tak nějak sem si připadal něco víc než například ve hře Neverwinter Nights 2. Všechna moje rozhodnutí měla nějakým způsobem dopad na další průběh hry.

Příběh má hlavu a patu, je dospělý, chytne vás za koule(děvčata si synonymum domyslí) a nepustí dokud hru nedohrajete. Alespoň u mně to platilo a trvalo to předlouhých 55 hodin.

Pro: Dialogy, příběh, soundtrack, RPG prvky, atmosféra, šedí strážci.

Proti: Po delší době hraní dlouhé loadingy.

+11 +20 −9
  • PC 35
Hra o které vývojáři naslibovali hory doly, avšak jakmile došlo na lámání chleba, zjistilo se že se jedná jen o kopec.

Pro: grafika

Proti: velmi žalostný příběh, nekonečné dungeony a v neposlední řadě souboják.

-31 +3 −34
  • PC --
Abych pravdu řekl, já moc tyhle rptéčka moc nemusím, znám mnohem taktické strategie a navíc furt to kňourání členů armády!!! FAkt trapný, ale kdyby šlo alespon hrát z první osoby a střílet ty monstra lukem, ale to nešlo, což byla velká škoda pak by mě to bavilo víc. Celkem my vadilo i to zpracování, proč furt člověk musel mluvit s těma postava nechápu dodnes! Nechápu proč tu prtéčko neudělali na levely nebo na mise, člověk by se pak nemusel belhat jak debil z místa na místo, co se mi líbílo že ve hře byli vlkodlaci to jako jo, ale člověk za ně nemohl hrát!!! to mě prostě štvalo, chtěl jsem hrát za vlkodlaka a nebo robota! Fakt špatná hra, ale proto ji nebudu rači vůbec hodnotit. Protože chápu že se to může někomu líbit,ale mě moc cool teda nepřišla. Příběh zase zdržoval a škoda že si člověk nemohl jednotky vyrábět.

Pro: hezká grafika, pasáž s vlkodlaky

Proti: špatný rptéčko lepší by to bylo jako střílečka a strategie mi to přijde nedomyšlená

-38 +5 −43