Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Dragon Age: Inquisition

75

Komentáře

« Předchozí Následující »
  • PC 75
Nie je potrebné zapierať – zo začiatku som bol z posledného Dragon Age celkom nadšený. Patrím k tým málo ľuďom, ktorý prežil prvý Dragon Age v plnom zdraví a druhý diel som nakoniec tiež (po rokoch) zobral na milosť. Inkvizícii sa nedajú uprieť vysoké produkčné kvality, rozsiahly svet a často celkom vtipne (a dobre) napísané postavy a udalosti. Prvých, povedzme 30, hodín je ešte zábavná jazda, človek objavuje svet a skúša čo je v ňom nové. Problémom je, že nie všetko je také fajn ako sa na prvé hranie zdá. Hlavnou náplňou Inkvizície je totiž boj. Niekomu sa to nemusí páčiť, ale niekde vo svojom jadre je vlastne Invkizícia taká glorifikovaná diablovka. ;-)

Prvá na súbojovom systéme je najviditeľnejšie, že si Bioware nevedia poradiť čo s touto značkou. Ako sa k hre postaviť. Chceme rýchlu, veľkolepú akciu alebo niečo pomalšie, taktickejšie s pauzou? Kto to má, sakra, vedieť! Nie, skúsime to cez vesm..., cez akýsi MMO hybridný systém, pretože to dnes letí. Ale pritom sa budeme tváriť, že chceme nechať hráčovi trochu tej taktickej kontroly. Tá síce nebude poriadne fungovať, ale koho to v konečnom dôsledku zaujíma? Poviem vám, prvých pár hodín to môže byť „zábava“, ale po 80 hodinách je to už otravná nuda. Ubíjajúca a neinšpiratívna. Čomu pomáha pekné grafické spracovanie, pár zaujímavých prostredí, pokus o veľkolepú filmovosť strihových scén, keď hlavná náplň hry je úplne nedomysleným mačkopsom. Keď už chceli mať z toho konzolovitú akciu, tak to pokojne mohli urobiť. Pokúsiť sa o niečo na štýl Kingdoms of Amalur alebo (lepšie) Dragon’s Dogma, možno by urobili lepšie a ich tzv. „epické“ súboje by možno potom pôsobili epickejšie, uveriteľnejšie a predovšetkým zábavnejšie.

Po zhruba 40 odohraných hodinách som začínal mať pocit, že ma nič neťahá ďalej. Nemal som záujem odhaľovať príbeh a strácal som i záujem o svoju vlastnú pevnosť (za čo možno môže aj nutnosť vracať sa k strategickej mape v pevnosti, ak chcete niečo urobiť!). Čo sa mi v iných RPG stáva málokedy. Dokonca je tu výborná možnosť stretnúť postavy z predchádzajúcich dielov, tak ako ste nalinkovali ich príbeh v predchádzajúcich hrách. To je predsa výborný nápad! Ale nepomáha to. Neinšpiratívny RP systém a nezaujímavé vedľajšie questy ťahajú zábavu smerom dole. Kým je hra nová, je zaujímavá. Čím dlhšie s ňou trávite čas, tým horší pohľad na ňu budete mať.

80 hodín neskôr a ja nemám chuť sa k hre vrátiť, ani ju dokončiť. Prečo? Neviem, ale celý čas som mal pocit, že hru naplánovalo marketingové oddelenie. Všetko je tam nalinkované, aby zodpovedalo predstavám prieskumov, ktoré niekto dôkladne pripravil a na základe ich výsledkov začal budovať herný svet a jeho náplň. Možno preto. Hre skrátka chýba duša.

Pro: postavy, dialógy, grafické spracovanie, produkčné kvality

Proti: súbojový systém, prílišné zameranie na súboje, spracovanie inventára

+33+33 / 0
  • PC 70
Co se líbilo:

- zábavná skvadra postav, dobře vyprofilované, víceméně zábavně napsané. Standouts hlavně Dorian, Solas a Varric
- krásná grafika, v některých lokacích se nejde nekochat
- velká variabilita lokací, takže se to neokouká
- celkově slušně napsaný příběh s charismatickým záporákem, přestože je to ohromné klišé (v typické Bioware šabloně)
- když zrovna hrála, tak hudba. Ať už ambient či heroické combat skladby
- main questline + companion questy (některé) byly povedené
- příchod do Skyholdu byl řádně epic

Co se nelíbilo:

- téměř všechny vedlejší questy. Prakticky všechny jsou MMOčkový designový odpad. Inquisitor je poslíček a naháněč zvířátek. Tyto questy slouží jen k uspokojení OCD a zabití času, ale z mechanického ani emocionálního hlediska nemají žádnou hodnotu.

- mechanicky příliš jednoduchý, neměnný soubojový systém. Párkrát jsem se respecnul (na mága, rogue), ale combat nikdy příliš nebavil. Tohle je hlavní bod proč dávám nižší hodnocení než Andromedě - Andromeda je extrémně podobná hra Inquisition prakticky ve všem, ale má mnohem zábavnější soubojový systém

- Inquisition působí krapet sterilně. Důvodem je absence hudby 99% herní doby mimo hlavní mise (při normálním průzkumu zdejších map), velmi málo dialogů mezi členy party a kompletní statičnost herního světa (nikdy se dynamicky nemění den, noc ani počasí, všechny NPC stojí na jednom místě, ten svět, ač krásný, prostě nežije)

Descent (první DLC) mě dost nudil, měl jsem co dělat abych se na to nevykašlal. Jaws of Haakon (DLC#2) mě naopak bavilo, je to dost možná nejhezčí/nejdetailnější mapa ve hře. Na Trespasser se chystám nyní.
+25+25 / 0
  • PC 85
Varování: dlouhý komentář!
88 hodin a 38 min. Tak dlouho mi trvalo dohrát hlavní dějovou linku s mnoha vedlejšími úkoly. Přesto mi v journalu svítí ještě několik desítek nedokončených questů. Je těžké uvěřit, že stejný tým, který vytvořil to malé, šedivé Dragon Age II udělal něco tak velkého, barevného a rozmanitého. Tak jako tak je má mysl plná dojmů, které bohužel pro netrpělivé budu muset zde vypsat.
A jak už to tak u Pajmy bývá vždy rozpitvá hru na kousíčky, tedy vezmu a popíši to co je podle mě nejlepší, dobré a špatné. Vezmeme to od nejlepšího.

1) Příběh, postavy, rozhovory a vliv vašich voleb:
Story jest klišé podané na 158 způsob. Nebál bych se ho označit za klasický "biowareský" Blíží se zlo. Zastav zlo. Spoj dohromady různé frakce a zabij záporáka.
Navíc aby té "originality" nebylo mnoho, tak tu máme do toho zápletku se ztrátou paměti. Výborně máme tu dvě cliché v jednom. Ale to by nebylo BW aby z toho milionkrát odrbanýho konceptu neudělali něco nad čím by se každý normální člověk na chvilku nezamyslel. Příběh DAI nám pod nohy hází politické rozpory, náboženská a společenská dilemata, zradu, přátelství, lásku ba dokonce i sexualitu stejných pohlaví. Je to o morálce a umu rozlišit odstíny šedé barvy. Už jen proto upřednostňuji DAI před jeho předchůdci.

Jak se k tomu postavíte je čistě na vás. Můžu se považovat za svatého zachránce světa, můžu být skromnej týpek, co nevěří v jeho boží poslaní. Nebo budu věřit ve své vlastní bohy? Budu ateista? Bezohlednej hajzl A náboženskej fanatik v jednom? Celou svou cestu jsem poprvé po hooodně dlouhé době cítil, že mě Bioware nikam netlačí. Už nejsem Shepard nebo Hawke. Jsem Inkvizitor, elf co nenávidí vlastní klan. Trpaslík co je znám pro své kriminální aktivity v podzemí. Člověk, kterému záleží na jeho rodině. Mág, který neschvaluje chování svých čarovných kolegů.
Skládáte si svou minulost a svou osobnost skrze parádní stromové rozhovory, které se pochopitelně liší v závislosti na rase, zaměření (mág či ne) a dokonce v několika případech na vaší specializaci. Konverzace jsou košaté a zajímavé (vždy je tu na výběr ze 3-6 někdy i více možností v dialogu) což už samo o sobě dává hře obrovský potenciál znovu hratelnosti. Ale tady to nekončí. Jako bonus tu máme k více než 80 000 řádků dialogů na výběr ze dvou hlasů pro každé pohlaví.

Rozhovory jsou tu vedeny třemi druhy dialogových BW koleček:
Klasické "rozhovorové" - Pravidlo "nahoře" dobrák "dole" hajzl už tu tak moc neplatí. Inkvizitor tu není nutně veden na jednoznačnou cestu (jako v ME2, který to vyvedlo do extrému) navíc je tu i hromada situací kdy z obyčejné konverzace vylezlo dilema a já nevěděl jak odpovědět na prostou otázku. Paradoxně se mi v těchto situacích naskytla možnost z výběru odpovědí, které mi probleskly hlavou. Jako by scénárista tušil na co v tu chvíli by jste chtěli odpovědět. Též postavy reagují časem na vaše odpovědi. Někdy se projeví okamžitě někdy třeba za 10h. To je pro mě zkrátka obrovský skok kupředu. Pokud takový přístup bude zaveden k novému Mass Effectu rozhodně jsi stěžovat nebudu.

Dále tu máme "reaction wheel" zde jsi vybíráme to, jak naše postava bude emocionálně reagovat na určité situace. Smutek, zlost, zmatenost, tvrdohlavost, sarkasmus atd. dlouhodobě to vztahy a rozhovory s postavami nějak neovlivňuje, ale dává to hře takový příjemný nádech interaktivity.

Poslední jsou tu samotná velká rozhodnutí, která ovlivní průběh celého příběhu nebo výrazně změní vztah s vašimi parťáky. Rozhodnutí v DAI nejsou již Black and White a dostávají silný nádech "Witcherovského" rozhodování. V mnoha situacích jsem prostě NEVĚDĚL co dělat. Byl jsem nejistý a přemýšlel, ale nikdy jsem si nebyl jistý svým rozhodnutím. TO MI KURVA DRÁT CHYBĚLO BIoware! A pak že to neumíte! Pár rozhodnutí zcela změní vývoj příběhu a v několika situacích i mise a pochopitelně rozhovory, z čehož vyplývají jiné volby.... Lidi vás můžou opustit, zemřít, zradit vás. Vaše volby mají dopad. Ne. Není to jako u Mass Effectu, kde si následky vašich činů domýšlíte. A ne. Není to jako u Telltale her, kde se všechno veze po jedný lineární lince. Je tu neskutečná hromada detailů, které nemůžete vidět na první zahrání. Jednoduše to shrnu: Slovo "ROLE PLAYING" tu Bioware posouvá do nové laťky a nechává konkurenci daleko za sebou. Scénáristé odvedli obrovský kus práce a dokázali udržet kvalitu úměrnou kvantitě. Pokud nedokážete ocenit toto, tak by jste možná měli přestat hrát RPG. Nebo cokoliv co zahrnuje interakci s postavami.

Nu, a pak jsou tu parťáci. A jako vždy je to úctyhodná sbírka různorodých charakterů. Každý si najde své oblíbence i ty, které bude i třeba nenávidět. Pozn. to, že se vám nelíbí dva nebo tří charaktery neznamená, že scénáristé selhali. Naopak. Jen to dokazuje schopnost scénáristů vybudovat silný charakter. Po ME2 a Jade Empire se jedná o nejlépe napsané postavy v repertoáru půnů a dam z Edmontonu.
Každá postava časem ukáže své slabiny a přednosti. Své pochybnosti a obavy. A jak je opravdu poznáte, tak pochopíte. Je to prostě jako v životě. Je to přirozené je to zábavné. Nejste nuceni je milovat či nenávidět, prostě si s nim najdete svou cestu.
Moji oblíbenci:
Dorian - vzorová ukázka (a vztyčený fakáč pro homofobiky) že i gay charakter ve hře může být skvěle napsaný. Dorian je ten typ chlápka, se kterým bych si moc rád zašel na pivo.

Iron Bull - je skvělý jak Patrick Weeks dokázal napsat postavu, která tak moc na pohled vypadá jako stereotypní, velká, tupá, rohatá potvora s dvoumetrovým kladivem. A ve skutečnosti je pravým opakem. Bull je čestný, rozvážný a nad věcí. Stejně jako Doriana jsem si ho oblíbil okamžitě.

Sera - Asi nejrozporuplnější postava. At už ji milujete či nenávidíte, tak jisté je jedno. Luke Kristjanson mi tu dokázal předvést dokonalý příklad.....jak to nazvat? "polarizace" charakteru? Je to divný přirovnání/termín já vim. Ale u Sery je to tak. Je to magor. Je hloupá, trochu dětinská pro někoho ošklivá (to by mě zajímalo jaký posraný hetero bukvice si to myslej). Mnoho lidí může proto Seru odsoudit. Já jsem však hoch trpělivý. A paradoxně se stalo to, co by jste čekali od klasické životní události.
Chodil jsem za ní a odčas se její hlouposti zasmál, snažil se jí porozumět. Nakonec se stala moji nejlepší kámoškou.


Solas - Chlap s rozumem. muž argumentů. Nenávidět ho můžete snad jen, protože jste totální paka.

Cassandra - Cass, Cass. Nekompromisní žena, která jsi jde tvrdě za svým. Za závojem romantik, dívka, jenž touží mít někoho po svém boku. Ten někdo jsem já muhehehe. Někdo nedávno napsal "Cass mi připomíná Garruse" Je to tak. Pokud by jste si jí uvázali sňatkem zůstala by vám nadosmrti věrná. Stejně tak jako je věrná svým ideálům.
A líbí se jí Varrickovi milostné romány. Prostě dokonalost sama.


Nakonec bych tuto kapitolu uzavřel s tím, že se mi celkově příběh líbil. Nachází se v něm několik skvělých okamžiků. Záporák je klasický moc nepřekvapí. konec je dobrý. Ani zdaleka ne tak epický jako u DAO, ale je dobře zakončený a skvěle otevírá dvěře údajně plánovaným dalším třem dílům.

Svět, rozlehost a různorodost map, design:

Jak jsem napsal na začáktu této eseje DA2 je oproti DAI.....co si to namlouvám? Obě předchozí hry vypadají vedle DAI jako králičí varlata. Nejen co se rozlehlosti týče. Pryč jsou ty hnusné šedo-zeleno-hnedý koridory. Teď tu máme prosím Thedas takový jaký si Dragon Age zasluhuje. Barevný, rozmanitý, krásný.
Tady však ona rozlehlost může působit jako dvojsečná zbran. Někoho prostě nebaví zkoumat velká území sbírat kytičky, shardy, nebo objevovat dungeony. Ovšem, design DAI je takový jako u všech hry s rozlehlým územím..... a zároveň je trochu jiný. DAI má těch velkých map spousta. Každá se svou jedinečnou atmosférou, stylizací. Namátkou vyjmenuji Pouště (nejrozlehlejší oblast ve hře), lesy, džungle, Hory, zamrzlá místa, bažiny s temnou atmosférou, pobřeží, louky, jeskyně... tím chci říct, že takovou variabilitu jen tak v nějaké hře nenajdete. Nemá ji Skyrim, nemá ji Far Cry, nemá ji spousta jiných. Právě ta rozmanitost mě držela u prozkoumávání a sbírání materiálů, které mají smysl, ale k tomu později. Jistě, ano. Náplň je stále stejná. A koncept se vám líbit nemusí. Mě ovšem uchvátilo jak se s tím level designeři dokázali poprat. Ono uspokojit lidi je nemožný. Jednou si někdo stěžuje, že je jejich hra málo barevná a lineární a pak zase, že je to moc ne-lineární........lidi, lidi.

Ozvučení, dabing, hudba:
Začal bych hudbou, jelikož odklizení mistra Inona Zura a náhrada v podobě Trevora Morrise vyvolala v lidu pocit nejistoty. Práci Inona mám rád a ne jen s pojitostí s Dragon Age. Avšak pan Morris dokázal, že to jde i bez Zura. Ano, jeho styl je odlišný, proto ale není špatný. OST k DAI je skvělý, přesně takový jaký se od epického RPG čeká. Emotivní, tématický. Rozhodně všechny skladby mají účel a téma, a každá je velice kvalitní.
Moji favorité:
Calling the Inquisition
The Dawn Will Come
Journey to Skyhold
Val Royeaux
WickedEyesandWickedHearts
The Inquisition Marches
A to nezminuji krásné bardské písně a to i ty Francouzké (Orlaiské)

Dabing je velice kvalitní. Caroline Livingstone dokázala ukočírovat těch více jak 300 herců s více jak s jedním milionem mluveného slova naprosto bravurně. Bioware si prostě řeklo. "Někdo má rád hodně slov, někdo zase nemá rád tichého hrdinu. Fuck it! Uděláme oboje!" Tomu se říká přístup.
Zvuková kvalita je super, ale občas byla zvuková hladina nebo spíš rozsah dost nekonstantní (při in game rozhovorech) takže jsem někdy sotva postavy slyšel. To by potřebovalo opravit.


Gameplay, souboje, ovládání:
Ok, tady se nám slovy klasika láme chleba. BW zariskovalo a pokusilo se sloučit dva diametrálně odlišné soubojové systémy. Jeden pomalý a taktický. Druhý plynulý, akční. Vlastně se pokoušeli vytvořit jaký si kompromis. A z velké části se to povedlo. Akční složka, která převažuje funguje slušně a pauzování a volnější kameru jsem užíval hojně při soubojích s vyšším levelem. Musel jsem si zvykat, ale nakonec se to dalo v klidu ukočírovat. Co mi ovládání přešlo do pazour, tak jsem okamžitěpřešel na vyšší obtížnost.
Každá klasa má pochopitelně své unikátní schopnosti. Možná je to jen mnou, ale podle mě tu BW dalo přednost zábavě před balancem. Používání abilitů je děsná sranda. Hrát za každou klassu má své pro. Warrrior se může naučit kotoul a blokování. Též se vám spotřebovává stanima. Důležitá je pozice, takže blokovat údery jde jen jedním směrem. Některé útoky jsou účinnější z boku či do zad. Hra za rogunu a Valečníka dost připomíná stylem boje dark souls. Ale jak jsem řekl. Některé stromy abilitů jsou OP jiné zase zpomalují tempo. Na druhou stranu nic co by nenapravil drobný update.

Takže jsem s combat systémem spokojený. Jediné co mě s prominutím sralo bylo zasekávání kolečka v taktickým modu o objekty a zdi na mapě... wtf?? Taky by neuškodilo trochu oddálit kameru. Tedy, ano prosím toto hodit do cajku.

Grafika, animace, engine.

DAI je technologicky nejpokročilejší hrou od pánů z Kanady. Nikoliv však vizuálně nejpřitažlivější (Mass Effect2). To nic nemění na tom, že DAI proti DAO, DA2 vypadá jako boží dílo. Nepopsatelný pokrok kupředu. Chápu, že u takové subjektivní věci jako třeba stylizace může někdo tvrdit, že se mu DAO zdálo lepší. Ale tvrdit mi "DAI je stejně hnusná jako DAO?" Kolik lobotomií mozečku jste to prodělali??.
Nasvícení je největší silou a krásou hry. Světlo tu nejen vypadá suprově, ale také parádně dělá atmosféru. Textury jsou velice solidní, modely postav a xichtů velmi povedené. A překvapivě tu je kvalitní Mimika. Jasně nic převratného, ale opět nejlepší co lze od BW vidět (používají od ME1 stejnou technologii bez mo-cap, tak co čekat)

Technické problémy hra má a je jich dost. Lidé hlásí zamrzávání, pády, bugy všeho druhu. Osobně jsem byl svědkem jen jednoho zamrznutí. Též tu jsou nedokonalé animace při cut scénách. BW se s BUGBITE enginem teprve učí a je to znát. 90ˇ% enginu museli předělat, jelikož neuměl ani takový základní věci jako animaci čtyřnohých bytostí, nebo snímání in game animací.....the fuck? Na druhou stranu vzpomínáte jak hroznej byl v den vydání Mass Effect? Nehratelnej bordel. Až po nějakym druhým patchi se to dalo hrát. Tedy nepochybuji o tom ani na chvilku, že do ME4 si svůj RPG engine vymazlí a bude to vše šlapat a dupat jako králík (ME2 vypadal líp než ME1 a běhal daleko líp)

Ještě bych měl zmínit robustní krafting systém, jenž umožnuje si vytvožit z nazbíraných materiálů své zbraně a brnění. Na braně lze dokonce kraftovat věci jako čepele, držadla a rukojeti.

Závěr: Dragon Age: Inquisition je pro mě bezpečně nejlepším Dragon Age. Je na něm vidět neskutečné množství práce a úsilí. Dragon Age nepatří mezi mé neoblíbenější serie, ale tady se DA tým překonal. Jenom bych ještě rád reagoval na mou kolegyni nade mnou. "Bioware přitom bojují po vašem boku, ale jak se zdá, tak sami se sebou. To je však bohužel boj, který se nedá vyhrát."

Já tuhle společnost podporuji už od nepaměti. Takřka od jejího začátku. Hraní beru jako zábavu asi jako každý z vás. Tady to je ale srdcová záležitost. BW se stalo mou malou součástí. Poslední 4 roky to byl sakra boj. Mohl jsem se na ně vysrat, ale neudělal jsem to. Jsem s nima v dobrém i ve zlém. Upřímně obdivuju jak dokážou snášet neustálý nátlak homofobiků, šovinistů, trollů, hejtrů. Částečně si za to můžou sami, ale všechno se jednou přejí.
Ano, Bioware se perou, a pomalu se škrábou zpátky na vrchol. Mass Effect 4 má teď díky DAI skvělou výchozí pozici. A pokud do ME4 vloží EA/BW stejně času a úsilí jako do DAI. Nepochybuji o tom, že se ten návrat na naprostý vrchol podaří.

Pro: Příběh, skvělé postavy, dopad vašich voleb, dabing, velké množství obsahu, různorodost prostředí, hudba, solidní hratelnost.

Proti: Technické problémy, nedoladěný taktický mod, animace v rozhovorech.

+18+20 / -2
  • PC 95
Nic objektivního zde nečekejte, jen vyjádřím svůj dojem ;)

Právě jsem zakončil strastiplnou cestu, za pokořením hlavního příběhu a mohu s čistým svědomím prohlásit, že jsem velmi spokojen. Skutečný nástupce skvělého, prvního dílu. Rozhodl jsem se nejprve zakončit dějovou linku a k vedlejším příběhům odbíhat jen zřídka, abych se posléze navrátil s novou postavou a vyzkoušel si odlišný postup hrou.

Tolik skvělých a nových míst k prozkoumání na mě čeká, snad nebude příliš troufalé tvrdit, že máme co dočinění s offline mmorpg ;) Krásný svět, vymalovaný v nádherných barvách, nápaditý, okoukaný ale přesto zábavný. Monumentální vrcholy hor, na které vedou klikaté stezky, vinoucí se zpod zalesněných nížin, které jsou protkány pěšinkami a skrývají tajemné jeskyně a pohádkové mýtiny. A taky mokřadla, nebo písečné pustiny, opuštěné chrámy, vypleněné vesnice...na co si jen vzpomenete, to zde čeká na Vaši pozornost.

O společnících a vztazích mezi nimi nebudu moc diskutovat, protože jsou pro mě opět perfektní. Vedlejší Úkoly sami o sobě se možná mohou po čase zdát podobné, ale nikdo Vás nenutí se do nich pouštět. Nechybí zde ani možnost vyrobit si vlastní zbraně a brnění a sbírat si všechny možné serepetičky, jakožto si i zvelebovat svoje bydliště.

Všechno se mi to tak moc líbí, že jsem na vážkách dát hře rovných 100%, ale počkám si na druhé dohrání. Naposled zmíním úžasnou hudbu. zejména při geniálních soubojích s Draky

Pro: Nádherný svět, krásně se to hýbe. Líbí se mi příběh a možnost až extrémního průzkumu historie světa pomocí různých zkazek, knih a svitků. Draci. Cassandra

Proti: ...ale prosím Vás :-)

+17+17 / 0
  • PC 80
Jak to zpívají KC and the Sunshine Band: That´s the Way. I like it! Měl jsem po zkoušce, následně tedy i po kocovině, přičemž jsem si řekl: ,,Tak. A je čas už na tu trojku konečně!" Nainstaloval, zapl, rozehrál na nejnižší požadavky, což vůbec nevadilo, protože i tak hra vypadá senzačně, a jel jsem. Po první hodině hraní jsem se culil od ucha k uchu, Dragon age se vykoupil.

V jedničce jsme zachraňovali celé království, ve dvojce...ehm..město, a ve trojce konečně zachraňujeme celý svět. Jeden cápek z cool temňáckým hlasem (a evidentně i potomek Hellraisera) ho totiž chce zničit. A byť takovej Irenicus z BG2 je stále záporácky na mnohem vyšším levelu, stejně se jedná o nejlepšího hl. záporáka z celé Dragon age trilogie. Jeden z hlavních důvodů mého nadšení ze třetího DA je také ten fakt, jak velice se podobá Mass Effectu. Hráče tu totiž čeká velkolepá a epická podívaná, při které mnohokrát přeběhne husina, se společníky se průběžně poznáváme a plníme jejich loyalty missions, plus občas uděláme i nějaké to zásadní rozhodnutí, které ovlivní dění budoucí. A ta filmovost. Já pro ty filmový ukázky mám prostě strašnou slabost, ve fantasy hrách to platí dvojnásobně, a DA 3 jimi fakt nešetří. Takže když přijde scéna, ve které se zrovna naši hrdinové nacházejí ve stavu nouze a začnou postupně zpívat píseň s melodií hlavní herní znělky, totálně se roztékám blahem.
Svět. Je krásný. Na rozdíl od dvojky tu máme parádní různorodost prostředí, přičemž člověk si může prozkoumat dost velký kus území, ve kterém se zrovna nachází. Někomu může vadit poněkud AssassinsCreedovské: na každé mapě dojdi ke všem points of interest, sesbírej to, to a to, atd. mně osobně to zas až tolik nevadilo, přesto jsem ale spíše fanda lineárnějšího stylu, který mi k Bioware prostě sedí víc. Ale jak říkám, nevadilo mi to. Jen ty zkurvený crystaly nemusely vždycky být na nějakých těžce dosažitelných místech. A to Orlais... Ciwe, teď se vůbec nedivím, že ten Ferelden před těmi lety okupovali. Vždyť ta země je oproti nim tak o tři čtyři století pozadu. Doslova!

Příběh je pěkný. Rozhodně nejlepší z celé trilogie. Přináší pár zvratů, je parádně odvyprávěný a atmosféra z něho srší jedním proudem. Mezi opravdové perly považuju "krátké zavítání do blízké budoucnosti" v Redcliffu, útok na Haven a odhalení Coryphia, ten chlap si ale sakra umí udělat nástup!, a samozřejmě bál ve Val Royeaux, kde ta atmoška už jela na plný kola. A kurňa napínavý to byla jak kšandy! Co se soubojů týče, zprvu jsem s tím systémem musel trochu zápasit, nakonec jsem to ale nějak ovládl a užíval jsem si to. Ty souboje s draky jsou jednoznačně nejlepší soubojové pasáže, ti zmetci se teda uměj hýbat. Jo, a ještě bych chtěl zmínit věc, kterou jsem chtěl zmínit už v komentáři na jedničku, ale samozřejmě jsem na to zapomněl. (Celej já) Velice se mi líbí ten lore. Především pak monoteistická Chantry jako alegorie na křesťanství, s čímž souvisí i pověst o Makerově nevěstě Andraste, která je zas takovým alegorickým mixem Ježíše s Mojžíšem. Stává se mi ve hrách jen málokdy, že bych s takovým zaujetím četl z codexy o minulých dobách.

A co ti společníci? Jsou skvělí. V předchozích dílech jsem s sebou většinou bral pevně stanovenou trojku a nikým je neměnil, zde jsem to však různě střídal, protože jsem s každého chtěl vytřískat co nejvíce. Navíc mezi sebou mají mnohdy vtipné a skvělé interakce, Cassandra x Varric, Sera x Vivianne, Dorian x "kdokoliv" Mezi mé oblíbence patří hrdá a tvrdá Cassandra, která mi v určitých částech připomíná Jaheiru z BG (plus má cool přízvuk!), tu doplňoval již ze dvojky skvělý Varric, kterému se dokonce podařilo zhubnout! Dále sympaticky arogantní a vtipný Dorian, se kterým jsem si kecání vyloženě užíval. Chci s ním nějakej spin-off!(Třeba jak jel do Ruska z knírkem přebarveným na duhové barvy, jen ať si na něj něco zkusí!) Iron Bullovi gratuluju, protože se stal ze všech dílů historicky prvním zástupcem quanarijské rasy, který mi nelezl na nervy a měl jsem ho rád. Stene, uč se! A i ta Sera mi celkem přirostla k srdci, jen mi až moc připomíná naši jednoletou kočku, která nám v domácnosti dělá vyložený peklo. Ale na její motiv vznikla jedna z nejlepších "Tavern song", takže budiž jí má přízeň hebká. A i další společníci jsou fajn - tajemný Solas, aristokratka Vivianne, i mrzutý Blackwall, jsou jak skvěle napsaní, tak i výborně nadabovaní. Jediná výjimka je Cole, který mi vůbec nesedl, jeho kecy mi po brzké době začaly lézt na nervy, až jsem s ním přestal mluvit úplně. Taky potom nějak zmizel, což mě trochu překvapilo, ale vůbec mě to nemrzelo. Vrací se i staří známí z předchozích dílů, přičemž někteří se nám i trochu změnili... Třeba taková Leliana nám zvážněla a zdrsněla, z Cullena, blbečka z jedničky, se však stal charismatický velitel hráčových armád, který už má všech pět pohromadě, přičemž se z něho stal už i docela sympaťák. Taky s ním nakonec měla moje Inkvizitorka romanci (Sera se mi vzhledově nelíbí, tak to zůstalo na něm) a nelitoval jsem. A Morrigan je zpátky <3 Stejně tak i její mámina, se kterou se pojí jedna z nejlepších dějových linek hry, už se na ní těším v dalších dílech!

A ta hudba!!! Tohohle Trevora Morrise jsem znal pouze z OSTu k Vikingům, ale v jednom mám jasno - Inona Zura si zcela strčil do kapsy. Takhle velkolepou a parádní hudbu si tahle série přesně zaslouží. Mezi mé oblíbené tracky patří: samozřejmě Dawn will come, Wrath of heaven, Wicked Eyes and Wicked hearts, Guardians of the Past a Adamant Fortress (jsem línej dávat odkazy, srry.) Jeden z nejlepších fantasy OSTů, co jsem kdy v životě slyšel. A co teprv ty překrásné bardské písně. Rise a Sera was Never jednoznačně nejlepší.

A teď ty věci, co mě serou. Taktický mód. Stojí totálně za hovno. Jestli jste si v jedničce užívali taktizování z pohledu ze shora, tady budete trpět. Je to nepřehledné a příšerně ovladatelné. Ale teď ty podstatnější věci: Finální souboj je opravdu extrémně jednoduchý. Mnohem mnohem jednodušší, než v jedničce, což je už teda fakt bída! Nevím, asi jsem měl prostě moc vysoký level, ale pravda je fakt taková, že po boji jsem si pořádně povzdechl ne úlevou, ale hořkým zklamáním. S tím také souvisí celkem odfláklé anti-climactic finále, kterému nic nepředchází. Prostě se stane.

Hrál jsem to jak divej a velice mě to bavilo. Původně jsem byl připravený dát 85%, nicméně to zklamání ze závěrečné části to bohužel muselo snížit, z toho důvodu také konstatuju, že první díl vo chlup lepší. Ale i tak jsem si třetí díl dosyta užil, už především kvůli té skvělé atmosféře a filmovosti, která jakoby Mass Effectu z oka vypadla. Možná, že i fakt vypadla.
A rada na závěr: Nejlepší forma rychlého cestování je válečnická schopnost Charging Bull. Věřte mi, budete s ní tak třikrát rychlejší, než při jízdě na koni, přísámbůh!

Pro: Příběh, atmosféra, filmovost, bitky s draky, hudba, společníci

Proti: Taktický mód, závěrečný boj, odfláklý konec

+17+17 / 0
  • PC 60
Byl listopad, podzimu čas, a tak si Jaryn řekl, že s nevyhnutelným příchodem kruté zimy nadešla ta správná chvíle si opětovně zahrát nějakou tu oblíbenou pařbu, ať ty chladné večery taky nějak odsýpaj. I šáhnul po prvním Mass Effect, který si konečně mohl užít při skoro nerušených 60ti fps. Když už byl u toho, dal si i dvojku. A trojku. A jaksi taksi ho chuť na bajovér nepřecházela, tak se odvážně znovu pustil i do Dragon Age: Origins v té naději, že v této předvánoční náladě by jej snad mohl konečně bavit. Nebavil. Ale dal si rovnou i dvojku, která sice velmi úkrutně doplatila na šibeniční dedlajny a všelijaký hokuspokus v managementu, avšak přesto (či proto?) s pár modifikacemi pořád jde o herně ten zdaleka nejzábavnější a nejchytlavější díl. Taky nejkratší, takže no hard feelings. Nu a to se vám takhle myšlenka s myšlenkou sešla, a Jaryna posléze nenapadlo nic lepšího, než se hodinu mrdat s Keepem bo #geniusinventions (vůůůbec by nebylo lepší něco takovýho zakomponovat přímo do hry jako volitelný dodatek k tvorbě postavy, vůůůůbec ne), a posléze svůj výtvor importovat do Inquisition a razit pokusit se tu ohyzdně překouřeně dlouhou šarádu dohrát podruhé. A povedlo se!

Rád bych napsal, že omluva za dvojku je z Inkvizice cítit každým cloumem, se sílou tvarůžek v tašce po čtyřech hodinách v autobusu. A vono to tak většinově docela i je. Želsatanovi ta hra ale obsahuje i pár věcí, které z té úpřímné omluvy dělají takovou tu rozkošnou omluvu na styl "ano, předtím jsem zrobil strašnou chujovinu, omlouvám se. Ale podivé, co jsem zrobil teď! No není to krásné? Báječně jsem ti to vynahradil, žeó? Žejo? KURVA ŽEJO?!" Totiž...

Inkvizice je nádherná. Lokace za lokací člověku pokojně brada zevlí na stole, ať už člověk trajdá po pískem zamořeném Západním Přístupu nebo živoucně zelených Smaragdových Hrobkách. Blbý ovšem je, když hra člověka svým způsobem nutí si tu lokaci projít a užít jejím tempem, nikoliv hráčovým. Obyčejně bych takovou výtku měl na situace, kdy jsem hrou nucen spěchat a kvůli tomu si to nestihnu užít, nicméně DAI má opačný problém - se svou absencí sprintu, trestuhodně pomalými mounty, otřesnou skákací mechanikou, odfláklým nastavením kolize (to, co vypadá jako hromádka tří větších šutrů, po kterých by každý normální člověk s funkčními končetinami bez sebemenšího problému přelezl, je kolikrát ve skutečnosti klouzačka) a vyloženě prostředníčkovým umístěním mnoha questových itemů, je člověk prostě nucenej v každý ty lokaci trávit nezdravě hodně času a všude se trmácet k uzoufání unyle. A aby bajovér potvrdil, že si za touto kombinací bombastických designérských rozhodnutí stojí, je tu Syčící Pustina. Jako správná pustina je obrovská a prázdná a ještě k tomu tma jak v řiti, no opravdu radost prozkoumávat!

Inkvizice je umně napsaná a hráči představí hned několik úpřímně zajímavých, povedených postav. V kombinaci s dobrou hudbou některé momenty a scény chytaj za koule způsobem, jakým by to méně zkušení developéros prostě nedali. Ostatně, poznávání postav a vyvíjení vztahů s nimi mě na hře bavilo nejvíc. K tomu pár variabilních perliček jako quest s císařovnou, War Table minimise, soudy...tak schválně, jak pomrdali tuto složku? Skyholdem! Skyhold se totiž podřizuje té stejné mentalitě, jako ostatní lokace, takže krátké prokecnutí tří postav může klidně zabrat půl hodiny, a to jen kvůli tomu treku ad absurdum z jedné části Skyholdu do další. Doteď, ani po dvou kompletních dohrání, si s přesností dokonce ani nepamatuju, jak jsem se to vlastně dostal od trůnu do Cullenovo kanclu.

Inkvizice má obstojnou hratelnost, pakliže pohlížím jen na vybrané pilíře, zatímco u těch zbylých zohledním jen koncept. V rámci tvorby a další úpravy vlastního vercajku je až mimořádně uspokojivý - takřka každá zbraň a kus hadru se tu dělí na několik částí, přičemž na každou lze použít jiný materiál a získat tak odlišné staty. Pak se k nim stejným způsobem dají vytvářet i extra kusy, např. má oblíbená Smrtící Brutální Odolná Rukojeť (ano, takto mé dílo hra pojmenovala), a runy pro dodatečný damage. Craftění je tu větším časožroutem, než u leckterých her výhradně o craftění. Chuť craftit podporuje hon za matrošem. Hon za matrošem podporuje poctivou exploraci. Poctivou exploraci si už člověk bohužel v každé lokaci užije nanejvýš hodinku dvě bo #geniusdesigndecisions. Krom toho tu vlastně už je jen ten hlavní pilíř hratelnosti, a sice souboje - hrál jsem na nejlehčí obtížnost, protože mě souboje od samého začátku v podstatě jen nudily a prudily. Né protože by byly nudné z hlediska napětí nebo snad konceptuálně špatně navržené, ale kinesteticky mi to prostě přišlo naprosto o ničem. A čekal jsem, že když přepnu na nejlehčí obtížnost, hra pochopí, že chci mít souboje za sebou co nejrychleji, abych se víc nerušeně mohl věnovat téj exploraci a tomu prohlubování vztahů. Ani hovno. I na nejlehčí obtížnost jsem musel dbát na správné výbavě těch správných druhů, na výhodné synergii mezi našimi schopnostmi, atd. I na nejlehčí obtížnost mě o level vyšší pavouček vedle tábora totálně rozdrtil. Po dvou minutách brutálně nezáživného boje. Pavouček.

Možná jim křivdím, možná to tak vůbec nemysleli, ale já to tak holt vnímal. No a co včil s tím, když to člověka v podstatě nebaví hrát bo 90% času tráví na hlavním zmrveném pilíři, ale zároveň v tom nachází tolik krásy a chce si to prostě dát znovu kvůli postavám a příběhu a jiným volbám? Áleluja za PC platformu, neb existují módy a cheaty, které mnoho toho otravného de facto eliminují. Díky tomu, že jsem hrál PC verzi, jsem si z toho mohl udělat ten glorifikovaný dating simulator, který jsem od toho od začátku chtěl!

Ale kvůli tomu určitě žádný procenta přidávat nebudu, žeó.

Doporučuju:
War Table bez čekání
Rychlejší looting
More Banter
Lepší skener
CE table od Steva A. (lítací čít!)
A taky doporučuju hrát za/mít permanentně v partě válečníka s Charge Bullem. Vcelku úspěšně to ten sprint nahrazuje.

Původně dohráno za lidského mága, posléze rozehráno za qunari zlodějku, nyní dohráno za elfího válečníka. I na nejlehčí obtížnost, s lítacím čítem a dalšími urychlovacími mody, přeskakováním mnoha dialogů, totálním ignorováním kodexu a hromadou nedodělaných vedlejšáků, mi to furt zabralo necelých 80 hod. To chceš.

Pro: Audiovizuálno; Craftismus; Scénářium; má to své momentky čiré brilance - namátkou první setkání s drakem, objevení Skyholdu a následná "korunovačka", mnoho výsledků mnoha variabilek, aspol...

Proti: ...jen je věčná škoda, jak nudně a nasíroucně se to kolem a kolem hraje.

+15+16 / -1
  • PC 85
Mám za sebou zhruba 55 hodin a upřímně se neodvažuji tipovat, jestli jsem už v polovině hry nebo ještě pořád tak nějak na začátku. Co ale vím už nyní, je, že hra zcela exceluje po stránce rozsahu, hloubky a mytologie světa. Upřímně by mě zajímalo srovnání rozsahu Inquisition (tj. součtu všech jeho lokalit) a Skyrimu, a vůbec bych se nedivil, kdyby to byla remíza. Ten pokrok, který Bioware učinili za pět let (od vydání Origins), je naprosto úchvatný. Jednotlivé mise se odehrávají ve dne i v noci, ve sněhu, v dešti, v mlze, v močálech, v poušti, na pobřeží, v lesích, v jeskyních, na horách, v typicky středověkých (fereldenských) vesnicích i větších renesančně laděných (orlaiských) městech, můžete vyrábět zbraně, upgradovat zbroj, craftit speciální předměty, vytvářet lektvary, studovat spisy a kodex, verbovat agenty, soudit různé postavy a tím rozhodovat o jejich osudu i způsobu, jakým bude okolí nahlížet na vás, zakládat vojenské tábory, spravovat svoje sídlo a vybavovat jej až do detailů jako je trůn, praporce či erby, a soustředit svůj inkviziční řád buď na diplomacii, špionáž, nebo vojenskou disciplínu (přičemž každá taková volba přidává do rozhovorů nové dialogové možnosti), případně volit od každého něco, při tom všem musíte stále kličkovat mezi mágy, templáři, církví, odpadlíky i lyriem nadopovanými rytíři... Politika, která byla ve Skyrimu znázorněna jen neinteraktivními, porůznu rozesetými mapami v domech jednotlivých jarlů, a kterou jste z pozice osamoceného bojovníka v Zaklínači 2 mohli ovlivňovat jen velmi nepřímo, zde hraje zásadní roli a vy udáváte jasný směr, kterým se má ideologie vaší organizace hnout. Zčásti je to samozřejmě založeno na iluzi, a do budoucna se jistě dočkáme ještě mnohem větší herní svobody a širších možností, ale už nyní je ta iluze mimořádně zdařilá, věrohodná a funkční.

Jak už sami asi cítíte, Inquisition není revoluce, po vzoru zmíněných ARPGs či Watch Dogs (pokud hovoříme o open world konceptu) jde spíš o evoluci v podobě drobných krůčků směrem k vylepšení a rozšíření stávajících open world ARPG prvků. Bioware nicméně hru jakožto nějakou RPG revoluci ani neprezentují, takže v tomhle ohledu mají u mě plusové body.

Hra představuje asi nejdokonalejší kompromis (jakkoliv je spojení "dokonalý kompromis" už ze své podstaty problematické), který hardcore RPG fanoušci mohou na dnešním mainstreamovém ARPG nebi nalézt. Tvůrci zvládli zacílit na největší možnou masu hráčstva - na ty, kterým v původním Dragon Age chyběl otevřený svět, i na ty, kterým ve Skyrimu chyběl příběh. Všichni se v Inquisition najdou.

Hra sama nicméně není dokonalá. Velký problém mám s inventářem, který je bohužel dost chaotický a tempo hry zbytečně zpomaluje. Obdobnou poznámku si zaslouží i bitky, které - pokud hrajete za válečníka nebo zloděje - umí být dosti nepřehledné a hráč má tendenci se v nich ztrácet. Cestu si musím rovněž hledat k parťákům. Někteří jsou hodně zajímaví, Sera je správně trhlá a Iron Bull je prostě qunarijec, ale Morrigan a Alistair byli jenom jedni. O Garrovi, Liaře, Tali, EDI, Mordinovi a Thaneovi ani nemluvě. Bohužel tak i nadále platí, že jediný Geralt je zajímavějším, tajuplnějším a charismatičtějším hrdinou, než celé biowarské universum dohromady.

Pro: Rozsah světa, možnost některých voleb, pestrost jednotlivých lokalit, odkazy na předešlé díly

Proti: Nepřehledné bitky, chaotický inventář, zatím vcelku nevýrazné postavy

+13+14 / -1
  • PS4 70
Hodnotit Dragon Age: Inquisition nezaujatým pohledem není vůbec snadné. Od předcházejících dílů se, pro mě naštěstí, velmi liší, ale zároveň se jedná o už mnohokrát viděnou BW šablonu, které se už většina hráčů do sytosti přejedla.

Hra nabízí až neuvěřitelné množství obsahu. Hromada questů v několika různorodých prostředích zajistí, že budete mít v Thedasu stále co na práci. Samotný svět už není tak ohyzdný a tuctový jako v Origins a omezenost dvojky zmizela. Nečekejte ovšem nic jedinečného, nýbrž klasické fantasy lesy, zasněžené hory, roztahané pouště a snový svět.

Doporučuji přistupovat k DA:I jako k akční hře. Boje se velmi rychle změní v stereotypní klikfest s možností úsměvného „taktického“ módu. I ty nejmenší špetky taktiky se vypaří, jakmile získáte nehorázně nevyváženého knight enchantera. Zároveň zmíním i AI, která absolutně nezvládá hrát za roguea. Nepřátelé, pro jistotu, inteligenci nemají vůbec žádnou. Technických chyb potkáte také požehnaně. Od vlasů procházejících skrz uši přes občas nehrající efekty kouzel až po úplné pády hry (dokonce i na PS4).

Provázet vás bude klišé příběh velkého Inquisitora. V jeho/její kůži rozhodujete o osudech miliónů, prohledáváte starodávné chrámy a … sbíráte kytičky. Doprovodem se mu/jí stane skupina charakterů, z kterých si nejspíš aspoň jednoho oblíbíte. Zato hlavní záporák pronese asi úplně každou hlášku z knihy „Jak být správným antagonistou s božským komplexem“. Ještě dodám, že chcete-li z příběhu něco mít, tak se připravte na přečtení mnoha stránek textu v nudném kodexu.

Z těch věcí, kterými se může DA:I chlubit stojí za zmínku předně atmosférická hudba a vynikající dabing. I prostředí vypadá skvěle a několik momentů příběhu je hodně povedených (příchod do Skyholdu, epilog).

Možná můj komentář ve výsledku vyznívá negativně, jenže uznávám, že po většinu času mě třetí Dragon Age bavil a většinu nedostatků lze, s jistým odstupem, ignorovat.

Pro: hudba, dabing, vcelku zábavné

Proti: klišé příběh, kodex, nevyváženost povolání, bugy

+13+13 / 0
  • PC 50
Nejhorší hra od Bioware. S přehledem. Naprosto nechápu ta šílená hodnocení oscilující někdy mezi 90-100%. Proboha, tohle není single player RPG ale offline MMORPG. Pocit z ovládání je stejný jako u MMO, questy a vůbec všechny události/místa na mapě působí tím nechutným generickým dojmem. Mapa je sice na jednu stranu krásná, ale opět po vzoru MMORPG typicky kompresovaná tak, aby na 50 metrech byla vesnička, dungeon, tábor banditů, 5 questů a vodopád. Zlatý Skyrim, kde jsem si nepřipadal questy zahlcen a musel pro jeho splnění projít kus uvěřitelně vypadajícího světa. Ani samotný boj, kterého je tu opravdu přehršel, mě nijak nezaujal. Zmatek, efekty, barvičky - zlatý taktický mód DAO. Příběh by mě býval zajímal, dialogy postav působí zábavně, některé scenérie jsou nádherné, ale co naplat, samotná gameplay je opravdu generický MMO theme park plný prázdného obsahu. Mám takový dojem, že na DAI pracovalo víc vývojářů Old Republic než by bylo zdrávo. První Gothic měl MNOHEM uvěřitelnější svět než tahle naleštěná nádhera.

Pro: Grafika, příběhové video sekvence, postavy.

Proti: Generické MMORPG pojetí, nepřehlednost prakticky všeho, málo uvěřitelný svět.

+13+20 / -7
  • PC 60
Asi je načase, aby zde někdo splaskl tu bublinu a řekl na rovinu, jestli má smysl Dragon Age Inquisition ty nekonečné hodiny vůbec hrát.

Předpokládám, že mnozí z vás hráli první díl, ti odvážnější i díl druhý (který je obecně považován za pěkný průšvih), takže podrobíme Inquisition přímému srovnání spíše s DAO, jelikož se kasá, že odkazuje spíše na něj, dvojka jakoby neexistovala. Po stránce příběhové nemohu sloužit, jelikož dvojku jsem nikdy nehrál a hrát snad ani nehodlám, takže návaznost třetího dílu s bezprostředním předchůcem bohužel neznám.

Od Inquisition jsem pak čekal jakýsi návrat, jelikož Bioware se holedbali, že ještě našli poslední zbytky soudnosti a do hry přidali taktický mód, ve kterém můžete všem členům vaší družiny opět zadávat rozličné rozkazy, podobně jako v prvním dílu.

Po prvních pár hodinách hry pak již naprosto jistě vím, že Bioware opět jen plácají, a skutek utek. Inquisition je totiž opět konzolovým portem, ze kterého konzolový původ smrdí (stejně jako v případě Mass Effect 2.3) na sto honů a místo plnohodnotného taktického módu s možností v pauze zadat všem členům cíle a sledovat, jak je efektivně a efektně rozebírají, je zde jakýsi "overhead" mód, jenž je ovšem v případě interiérů naprosto nepoužitelný, jelikož kamera se přepne do ptačí perspektivy, kde se v interiéru tak nějak nachází strop.

Další věcí, která mne na Inquisition totálně dostala, je částečně konzolové ovládání, ale především herní náplň. Bioware sami přiznali, že inspirací pro Dragon Age III byl (nejspíše asi jeho komerční úspěch) Skyrim, a tak je Inqusition jakýmsi nativně z třetí osoby viděným Skyrimem, částečně šmrncnutým sandbox stylem Assassins Creed v rámci svobodného plnění úkolů a hledání rozličných random rozházených věcí po mapách. Nebudu lhát, nevěřil jsem svým očím - už DAO se místy hrálo jako offline MMO, Inqusition navíc přidává i ony debilní (rozsviť tři svíčky, přines čtyři dopisy) úkoly, kterých se všichni snažíme vyvarovat, jelikož jsou jednoduše stupidní. Tohle má být rodinné stříbro EA v 21. století? Kopie The Elder Scrolls jen proto, že TES V prodalo přes 20 milionů kopií? No, to jsme to tedy dopracovali..

Stejně tak dříve tradičně silná doména Bioware znovu, jak je u nich v posledních letech zvykem, nabízí jen slabou a stokrát omletou zápletku o zachránci světa (můžete to být jedině VY), přičemž ani postavy tentokrát nestojí za řeč a byly mi absolutně ukradené. Se slzou v oku vzpomínám na silné rozhovory a volby v KOTOR, které rozhodně nespočívaly jen v tom, že se místo jedné lajny rozhovoru přehraje jiná a vzápětí se předivo hovoru opět splete v jedno. Standardy Bioware - je potřeba mít vyšší, ne nižší standardy..

Co musím naopak pochválit, je prostředí. Od sněhem zavátých plání přes pouště, lesy až po jezera - vše je moc pěkně vymodelované, navíc svět je obrovský - jen kdyby často tolik neřval SKYRIM a nebyl totálně zaměnitelný a v podstatě šedivý. Už chybí jen obři s antigravitačními kyjy - a člověk je doma. Bohužel s relativně hezkým prostředím přichází i šílená optimalizace, která v současnosti trápí nejen uživatele AMD, ale pokles framerate mohou pocítit i lidé s jinak relativně nabouchaným herním strojem. Na R280 mohu potvrdit nějakých avg 60 FPS na high s AA a HBAO, ale stabilní to tedy rozhodně není.

Opravdu nevím, asi nejzajímavější mi paradoxně na Dragon Age III přijde protipirátská ochrana Denuvo, která dokázala celý týden potrápit i ty nejlepší čínské hackery, během něhož se prodalo (a přes Great Game Guarantee zase vrátilo) relativně dost kopií. Já osobně jsem tedy rád, že jsem si hru jen zapůjčil od rodinného příslušníka, jelikož utratit za toto peníze, to bych si vážení sypal popel na hlavu ještě teď. Pokud pořádné RPG, tak nejspíše ještě počkáme na Zaklínače III (předobjednáno), či nové TES, byť Skyrim měl svých problémů také dost. Alespoň se ale, na rozdíl od DAI, držel svého kopyta.

DAI chce přilákat nové casual hráče, milovníky RPG MMO, sandboxu, uspokojit fanoušky DAO a zároveň úplně neodsouvat akční povahu Dragon Age II. Že z toho musel vzniknout kočkopes, musí být úplně jasné snad každému..

Pro: Prostředí

Proti: Bugy, Optimalizace, Klišé, Neoriginalita, Konzoloidní ovládání, Scénáristika a dialogy,

+10+18 / -8
  • PC 50
Asi už bych si měl konečně přiznat, že opravdového nástupce Origins se od BioWare nedočkám. Ne že bych to od Inquisition přímo očekával, spíš jsem si držel naději, že se stane zázrak. A, světe div se, nestal. Třetí Dragon Age pokračuje v kurzu, který nastavil přechozí díl - směr mainstream. Takže se nám z Dragon Age stal open-world (protože Skyrim) a hack & slash (protože Diablo?).

Veškeré zbytky taktického systému z Origins BioWare nejspíše exkomunikovali a v zásadě se rozhodli napasovat third person pohled na Diablo. To, že trochu zapomněli na ty hordy nepřátel, jejichž likvidace dělá h&s tak zábavné, je vedlejší. Výsledkem je simulátor držení kláves R (pro útok) a W (to když nepřátelé udělají něco neočekávaného, třeba krok dozadu) a trochu button mashingu kvůli schopnostem. Je v zásadě jedno do čeho se zrovna trefíte, většina z toho nějakým způsobem vybuchuje a/nebo poskytuje nějakou formu crowd controlu (stun, freeze, paralyze… v zásadě v tom není větší rozdíl). Hlavně aby to dobře vypadalo…

Pro staromilce je tu naštěstí ještě tzv. tactical mode že. Ten by měl připomínat soubojový systém z Origins a logicky se dá tedy předpokládat, že se s ním BioWare obtěžovali právě kvůli fanouškům prvního dílu. Tudíž je naprosto smysluplné navrhnout jeho ovládání primárně pro gamepad…

Ale co nám tedy ten tactical mode vůbec nabízí? Možnost pořádného odzoomování? Ne. Ovládání pohybu kamery kurzorem, který je přilepený k zemi a ochotně se zasekává o jakoukoli nerovnost terénu? Ano. Kamera, která spáchá sebevraždu, kdykoliv probíhá boj v interiéru? Ano. Tyhle výdobytky „moderní“ technologie si vývojáři mohli vážně odpustit. Aspoň že tactical mode nepostrádá autoattack jako jeho akčnější bratříček.

A to je jenom začátek. Pro představu něco z toho co se může stát, když chcete, aby postava použila nějakou schopnost. Animation cancelling si třeba může z ničeho nic vzít dovolenou a vám tak nezbyde nic jiného, než čekat, až si postava dokončí svou věčnost trvající animaci, a teprve pak začne se zaobírat vaším příkazem. Pokud se je tedy hra nerozhodne rovnou ignorovat. A takový pohyblivý cíl, to je teprve něco. Postava začne hledat správný bod, na kterém může abilitu použít a zatím se třeba i pár sekund klouzá po bojišti jako Jarda Jágr. V některých soubojích (převážně s medvědy) to pak většinou znamená, že skončí na zemi dřív, než stačí schopnost vůbec použít. A když už to zvládne, tak se zase můžou předvést dokonalé hitboxy. Takový Grappling Chain, který má přitahovat označený cíl, zvládne bez problému přitáhnout někoho, kdo stojí vaší postavě za zády. Pokud ho tedy přitáhne vůbec, v některý případech ho místo toho odhodí nebo vystřelí do vzduchu.

Všechno jenom dobarvuje umělá "inteligence". Ta se sice dá částečně nastavit, ale možnosti nejsou ani zdaleka na úrovni Origins. V zásadě vám hra umožňuje nastavit, jestli bude AI používat jednotlivé ability samo, nebo ne. AI ale není schopná používat většinu schopností smysluplně, takže jsem radši všechny pokusy o nastavení po necelých dvou hodinách vzdal a přepnul na mód „chůva“.

No a pak je tu ještě pathfinding je na úrovni 90. let, takže se vám může snadno stát, že se vám uprostřed boje jedna z postav rozhodne vydat do světa. Stejně tak AI s oblibou střílí zdi, nebo se naopak bojí některé neviditelné textury a nakráčí s postavou přímo vedle nepřítele (ve výjimečných případech i potom začne střílet do zdi).

Aspoň že ten přechod na open world nedopadl tak strašně, jakkoli málo to znamená. Všechny lokace vypadají dobře minimálně po grafické stránce, i když jejich výplň je na úrovni průměrného MMO. Vedlejší úkoly jsou přinejmenším odfláknuté. Přečtete si dopis, ve které stojí, že má jeho adresát přinést tři medvědí drápy. Zabijete medvědy (tři samozřejmě), seberete drápy. Konec. Člověk ve vesnici vás poprosí, abyste našli berana, který radí jeho rodině. Najdete berana (který si očividně odkráčel hlavní branou z vesnici a přes lokaci, ve které probíhají zuřivé boje mezi templáři a mágy), řeknete mu, ať se vrátí. Konec. S kontextem se nikdo moc nezabýval, companioni v partě to ani nijak nekomentují a třeba různá řešení úkolů a podobné věci, které by snad RPG mohlo nabízet? To Inquisition nevede. Aspoň příběhové úkoly jsou na tom o dost lépe, ale nic na úrovni Original Sin.

BioWare se také asi báli, že by si hráči mohli stěžovat, že se v některých lokacích nemůžou prohánět na svých (absolutně nepoužitelných) mountech, takže si dali obrovskou práci se všemi těmi pouštěmi a močály a ty zajímavější lokace (Val Royeaux), zpracovali jen jako miniaturní koridor. Jako malou náplast si v otevřených lokacích aspoň můžete užívat naprosto šílený respawn, který se nestydí vám naspawnovat další skupinku banditů přímo na hlavu a to klidně i uprostřed boje.

A pak je tu vaše základna. Vzhledem k tomu, že se příběh točí okolo vyvoleného, který má zachránit svět (kdo by u BioWare takovou originalitu čekal), tak máte k dispozici vlastní pevnost s poradci, společníky, obchodníky atp. Kromě toho, že máte ve hře později možnost soudit zajatce, také můžete (a musíte) posílat své jednotky na mise. Pokud máte rádi Farmville a podobné facebookové nesmysly, tak budete ve svém živlu, pokud ne, tak budete jako já nadávat „proč musím čekat 21 (reálných) hodin na blbou hůl pro mága?“ a přemýšlet, proč se BioWare rozhodli zazdít tolik potenciálně zajímavých úkolů pitomými operacemi.

Příběh už jsem lehce nakousnul. Zase je to klasické klišé o vyvoleném zachránci, které si BioWare tak oblíbilo, ale je to jedna z jeho stravitelnější iterací a má pár světlých momentů. Na druhou stranu občas působí dost šroubovaně a nesmyslně. A proč se BioWare rozhodli navázat příběhem zrovna na DLC z dvojky (a ještě k tomu na to méně zajímavé), mi vážně uniká.

Většina nových postav je až na výjimky (Dorian, Cassandra, Iron Bull) poměrně nezajímavých, ale vesměs to zachraňují postavy z předchozích dílů. Importování savů pro mě bylo opět zklamáním, většina voleb, které jsem si tak pracně vyplňoval v Keepu, hru ovlivňuje nanejvýš kosmeticky. Body navíc si Inquisition zaslouží aspoň za povedený návrat Hawkea z DA2.

Vývoj postavy je podobný tomu ve dvojce (za každý level atributy a jeden bod na ability), s tím rozdílem, že tentokrát už si nemůžete naházet rozdělit atributy sami, hra se o to stará automaticky. Asi aby to hráče nemátlo. Jenom pro představu, mému válečníkovi máchajícímu obouručkou to nacpalo všechny body do strength a ostatní atributy to zcela ignorovalo. Jedna věc, kterou aspoň lze pochválit jsou předměty. Výběr je dost různorodý, většina z nich má i velice detailní modely, na které je radost pohledět (pokud tedy díky některému náhodou nezmizí postavě torzo) a můžete si i vyrábět vlastní díky cratingu, který trochu připomíná ten z Kingdoms of Amalur.

Pokud se aspoň jedna věc dá od BioWare s klidem očekávat, tak je to obstojný port na PC. Ani Inquistion partu netrhá, i když o nejlepší kousek v katalogu BioWare ani zdaleka nejde. Už jsem zmínil problémy s ovládáním. UI je viditelně navržené pro konzole a jen částečně upravené pro PC a obzvlášť za navržení inventáře by někdo zasloužil vyhazov. Další vada na kráse je lock na 30 fps v cutscénách, který údajně zamezuje tomu, aby se v delších cutscénách rozbíjel lip-sync… Naštěstí se ho ale jde zbavit během chvíle zbavit přidáním spouštěcích parametrů. Také jsem si „užíval“ podezřele dlouhé loadingy. Grafických nastavení je ale dostatek a optimalizace se jinak zdá velice solidní.

Inquisition je první hrou po dvou letech, během kterých si BioWare zvládlo zklikvidovat všechnu tak pracně budovanou reputaci, a nemůžu říct, že by mě přesvědčil o jejich návratu na vrchol. Celkově jsem si připadal, jako kdybych hrál DA2 obalené neskutečným objemem vaty. K čemu je mi open world a 90 hodin herní doby, když polovinu z toho strávím běháním po pustině, sbíráním střepů, zabíjením respawnujících se nepřátel a loadingem pevnosti, abych si doběhl zadat nové mise. A když se vám hra snaží podstrkovat pěstování kytiček, tak už je něco vážně špatně.

Pro: grafika, crafting, příběh (relativně)

Proti: soubojový systém, open world, ovládání, bugy

+10+15 / -5
  • PC 60
Jako Inkvizitor v poslední dílu Dragon Age s více či méně silnějším náboženským podtextem bojujete o záchranu míru a pořádku celého světa, jak ho znáte (znovu). Bioware přitom bojují po vašem boku, ale jak se zdá, tak sami se sebou. To je však bohužel boj, který se nedá vyhrát.

Ve dvojce si všichni stěžovali, že je málo prostoru, mapy se opakují, že jednička, jé to byla bomba. Takže tady máme hodně prostoru, množství krajinek, mezi kterými si můžete přepínat na hlavní mapě – no a kochejte se. Jenomže čím? Hra se totiž nebezpečně vrací k jedničce i graficky, a to v tom smyslu, že Dragon Age prostě nikdy nebyla nijak dechberoucně krásná hra, no a není tomu tak ani tady (z barev sice oči přecházejí, ale všechno vypadá hrozně uměle, to ani nemluvím o lesku vlasů a vousů (!!), který mi vypálil oči při hraní na medium setting). Takže na přání hráčů je zde hodně prostoru, můžete si v něm pobíhat hodiny a hodiny, ale co z toho? Ono to totiž ani nemá to skyrimské kouzlo pocitu neuvěřitelné rozsáhlosti, protože prostě mezi těmi mapkami musíte pořád skákat, zato to ale s přehledem zvládá onu skyrimskou ubíjející nudu neustále se opakujících úkolů. Přines ono, přines tamto, sesbírej desítku střepů válejících se všude možně ...

Společníci mají také na vyžádání zdánlivě více replik (dokonce jsou i ochotni vám je přednést, kdykoliv chcete), je jich sakra hodně a dle mého skromného odhadu se s vámi jeden z nich, když do něj budete hodně dlouho hučet, nakonec i vyspí, ale upřímně řečeno, zapamatováníhodní jsou tři. Třeba pro každého jiný, ale v momentě, kdy jsem si zkompletovala družinu přibráním pravděpodobně z nostalgie zahrnutého Šedého strážce, už jsem na jeho obecné řeči, kdy vás stejně jako ostatní poslušně a zdlouhavě informuje o povaze svého povolání a zvycích země, z které pochází, neměla vůbec náladu. Boj je opět ještě o něco zjednodušenější a ruku na srdce – kdo z vás ještě taktizuje s celou skupinou a kdo stáhne hru na normál a řeže jen tím svým panáčkem? Ono těch trhlin v obloze je hodně a u všech děláte to samé. Jako další zádrhel vidím to, že se nepřátelé pohybují pouze po svém vyhraničeném prostoru - mnohokrát jsem tak jinak předem prohraný boj s velmi silnými protivníky doklepala prostě tak, že jsem odeběhla s mágem do dostatečné vzdálenosti a pak jen 1 2 3 proklikávala nejúčinnější kouzla.

Hru jsem zatím nedohrála a ještě hodnou chvíli nedohraju, protože na ni chci jít pomalu a opravdu si to všechno doprokecat a doprohlédnout. Po čtyřiceti hodinách už totiž vím, že znovu se do Inkvizice pravděpodobně nikdy neponořím, protože ten vložený čas mi zatím přinesl pouze poměrně zajímavý hlavní příběh a poměrně zajímavé společníky, ale také poměrně nezajímavé pobíhání okolo, abych mohla poměrně plynule postupovat a občas narazit na postavu, událost nebo i jen hlášku, která mě trochu více zaujme, pobaví nebo překvapí.

Ponořit se do Inkvizice možné je, budovat si svůj hrad, poznat všechny zúčastněné, důležitě si projíždět si hlavní mapu a posílat své pobočníky na nové a nové mise, o kterých vám pak předloží psanou zprávu, o které si můžete představit, že něco znamená. Hlodá ve mně ale podezření, že se ve finále v poměru méně času–více zábavy bude daleko lépe rentovat hru co nejvíce přelstít, projet hlavní příběh co nejrychleji, popovídat jen s tím, kdo vás zajímá, a akceptovat skutečnost, že vám třeba něco uniklo – protože, přiznejme si, ono by to stejně nic extra nebylo.

Možná, že mě Dragon Age III ještě odrovná svým vyvrcholením, ale faktem je, že dobrat se ho, není úplně nejzáživnější. Už teď se děsím toho, jak moc třetí Zaklínač roznese Inkvizici na kopytech svého snad trochu méně neohrabaného koně.

EDIT: Uf ... tak si konečně můžu oddechnout a navrátit se do normálního života, protože jsem po 70 hodinách hru dokončila. Moje závěrečná slova k Inkvizici jsou, že jsem se, jak je u Bioware zvykem, dočkala ucházejícího příběhu jako vystřiženého z filmu od Marvelu (zlý hnusák chce ovládnout svět za pomoci svítící magické hračičky, vy ho se svými kamarády, z nichž někteří nejsou ničím více než strojem na hlášky, zastavíte) - včetně závěrečné scény po titulcích. Je samozřejmě můj problém, že jsem čekala trochu více zvratů nebo větší trojrozměrnost postav, a že jsem bláhově předpokládala, že se to nekonečné sjednávání spojenců a obsazování nových lokací v tom velkém finále nějak projeví, ale prostě nemůžu jinak, než pro zachování vlastní integrity snížit hodnocení o dalších deset procent.

(Na druhou stranu musím uznat, že mě příjemně překvapila příběhová linka Cullena a také Morrigan (šťastné rodinné shledání nemělo chybu) - jen víc takových scén namísto výkřiků typu I'm too pretty to die! u jinak taktéž zajímavé postavy.)

Pro: celkově je to pořád slušná hra

Proti: průměrnost

+9+16 / -7
  • PC 85
Dragon Age: Inquisition... kde jen začít.
Asi doposud nejrozporuplnější díl ze světa DA. Na jedné straně tu máme úžasnou grafiku, silné postavy, rozmanité lokace, provázanost s předchozími díly, zajímavé novinky (wartable, MP...) a na druhé ubíjející MMO vedlejší úkoly a slabé podaní příběhu s ještě chabším zakončením. Dlouho po dohrání (a opakovaném rozehraní) jsem přemýšlela, jaký je vlastně můj výsledný dojem.
Inquisition se pro BioWare stalo experimentem, na kterém se vývojáři naučili pracovat s Frosbite enginem. Když na to pohlédneme takto, BioWare vcelku důstojně obstálo. Bohužel v následku toho Inquisition utrpělo na místech, kde jeho předchůdci automaticky bodovali - filmové podání s hojnými cutscénami, hlubší a možná i četnější úkoly pro společníky a epické zakončení s důležitým rozhodnutím. A to jsou záležitosti s nejvyšší váhou pro fanoušky nejen DA, ale většiny tvorby tohoto studia.
Přesto má Inquisition své kouzlo, které mě donutilo hru opakovaně rozehrát. Nakonec jsem zjistila jednoduchý trik jak DAI hrát, aby měl člověk pocit větší kontinuity příběhu - vynechte vedlejší úkoly, které vám nepřijdou zásadní. Zachraňte vesnici, ale neobtěžujte se s každou cetkou k doručení. Hned se budete cítit víc, jako hlava Inkvizice a méně jak nějaká podžtaška. Obsah se zhuští a výsledný dojem je o 10% lepší (v rámci hodnocení).

Pro: postavy, lokace, grafika, lore, MP

Proti: vedlejší úkoly, zakončení

+8+8 / 0
  • PC 100
Sním nebo snad bdím? Může to být pravda? ENCHANTMENT? Opravdu? Je to pravda pravdoucí? ENCHANTMENT? Pověsti nelžou? Opravdu? Opravdu reálně opravdovsky je to pravda? ENCHANTMENT? To se vážně vysrali na legendu? Na nejlepší herní postavu všech dob? Na herního Chucka Norrise spářeného s Medojedem (kurva drsný zvíře kdyby jste nevěděli). Voni tam ti dementí kašpaři z Kanady kteří si myslí, že ta jejich trapná šablona zachraň svět ještě někoho zajímá, nedali do hry Sandala?

Víte co BéWé? Já na vás mrdám! Mrdám, mrdám, mrdám! Naserte si! Fuck off! Proklínám vás! Nechť vaše nenarozené děcka chodí pozpátku! Nasrat! Mrdat! Shit off!

ŽÁDNÝ SANDAL, ŽÁDNÝ HRANÍ, NASRAT NA CELÉ TO SLAVNÉ BAJOWER! ENCHANTMENT!

EDIT!
Sním nebo snad bdím? Může to být pravda? CHAMPION? Opravdu? Je to pravda pravdoucí? CHAMPION? Pověsti nelžou? Opravdu? Opravdu reálně opravdovsky je to pravda? CHAMPION? Legenda legend se vrací? Šampión šampiónů? Herní Ježíš Kristut skřížený s Medojedem (ano, s tím kurva drsným zvířetem)! Voni tam ti géniové geniální z Kanady kteří tvoří nejlepší příběhy ever, dali do té hry Hawka!

Víte co BioWáre? Já vas miluji! Miluji, miluji, miluji! Sláva vám! Fuck Yeaaaaaaaaa Hawke bitches! Nechť vaše nenarozené děťátka žijí dlouhým a šťastným životem! Miluji Vás!

HAWKE JE ZPÁTKY, AŤ BAJOWÉR ŽIJE, LONG LIVE BIOWARE, NEJLEPŠÍ VÝVOJÁŘI EVER FOREVER! CHAMPION!
-17+7 / -24