Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Doom


Komentáře

< >
  • PC 85
Nový, znovuzrozený Doom po dlouholetém očekávání přistál na pultech prodejen a ve složkách elektronických distribučních kanálů. Po mnohahodinovém stahování (k čemu jsou vlastně instalační média, když obsahují jenom 10 GB dat z celkových 55 GB ?) jsem mohl vyvolat zátěžový test mého takřka dva roky starého herního stroje. Přiznám se, že z diskusí ještě před vydáním jsem měl trošku obavy, aby se mojí mašince nezavařily větráčky grafické karty a hlavně, aby Doom běžel plynule. Naštěstí mé obavy byly liché a nový reboot Doomu šlapal až na drobné problémy velice uspokojivě i v HD rozlišení. Je vidět, že i přes odchod technologického guru Johna Carmacka pánové v id Softu programovat nezapomněli.

Hlavním a marketingově zdůrazňovaným trhákem měl být návrat ke kořenům a klasickým elementům prvních Doomů. Vyvstává tedy otázka - navazuje Doom, ročník 2016, na prémiové ročníky 1993 a 1994? Nikoliv. Letošní Doom je aktuální a moderní 3D akcí, která pouze vyzobala universum a mnohé oceňované prvky svých starších vzorů a v ryze aktuálním grafickém provedení nabízí brutální a rychlou akci v současném herním stylu. A ačkoliv jako fanoušek originálů přiznávám, že se jim nic nevyrovná, nemá smysl oplakávat staré modly a časy minulé. Reboot Doomu se zkrátka povedl a Doom Marine se vrací ve výborné formě.

Doom se s ničím nemaže. Bez okolků strháváte okovy, seskakujete z pitevního stolu, zmasakrujete pár zombíků. Nasazujete kultovní brnění a přilbici a vrháte se do akce. Příběh je naštěstí prostý zdržujících dlouhých videosekvencí, neruší a je stylově integrován do hry a podáván prostřednictvím holografických záznamů. Akce jakožto samozřejmý dominující prvek má neskutečnou dynamiku, nepřátelé nejsou dávkováni pomalu a postupně, ale po dosažení klíčového bodu se začnou spawnovat v dané oblasti a Doom se tak v podstatě zvrhává v arénovou řežbu. Dále vás hra nepustí, až dokud nevyčistíte posledního mutanta.

Doom se nebojí brutality a nejenže nepřátele likvidujete za efektních spršek krve a masa, mechanika hry po vás přímo vyžaduje brutální dorážení protivníků - podobné jako fatality v Brutal Doomu. A ani nepotřebujete berserk. Popravy nepřátel za stylové animace rozličných způsobů smrti vám totiž doplňují ztracené zdraví, a tak dříve nebo později je rádi využijete v hektické řeži. Na rozdíl od Brutal Doomu jsou tyto exekuce velice dobře technicky zvládnuté.

Kolekce zbraní odpovídá svým vzorům z původních Doomů. Novinkami jsou gauss kanón a heavy assault rifle, nahrazující rotační kulomet, jenž se nám do rukou dostane až v pozdějších fázích hry. Mým nejmilejším mazlíčkem se stala samozřejmě dvouhlavňová brokovnice, ale v průběhu akce jsem průběžně využíval většinu zbraní, podle situace, vývoje na bojišti a dostupné munice. Trochu jsem byl zklamán systémem použitím motorové pily, která je sice ultimátní zbraní, ale je omezena množstvím benzínu. Nehrozí tak bohužel nekonečné porcování enemáků dle libosti. Jako bonus za ultimátní naporcování protivníka získáte doplnění munice. Musíte tak bohužel přistoupit na stanovená pravidla tvůrců, což hráče trochu omezuje v rozletu.

Masakrům je přizpůsoben design úrovní. Tam, kde očekáváme bojovou scénu, úroveň nabude do prostoru a je jasné, co nás čeká. Bohužel více než ve světě Doomu jsem si připadal jako ve hře Quake III Arena či Quake Live. Bojiště jsou vybaveny různými sloupky, sokly, vyvýšenými body, strategicky umístěnými power upy a hlavně, k úspěšnému boji je vyžadováno skákání, na což jsem si musel delší dobu zvykat. Doom Marine se totiž v předchozích titulech id Softu držel při zemi a zběsilé hopsání po plošinkách mu příliš nesedí. Obtížnost se podařila adekvátně vyladit, hra je výzvou a mnohé souboje jsem musel několikrát opakovat, ale vše se dá zvládnout. Nelze sice manuálně ukládat, ale systém check pointů byl nastaven docela slušně.

Level design přináší komplexní a mnohdy prostorově složité mapy, je třeba mít dobrou představivost, abyste pochopili prostorové zákonitosti levelů a prozkoumali co nejvíce secretů. Trochu jsem prskal zejména u mapy Argent Tower, jež byla zaměřena zejména na pohyb ve výškách. Již když jsem sebral speciální boty umožňující double jump, bylo mi jasné že bude následovat lekce hopsání, což se mi beze zbytku potvrdilo. Pohyb po mostě mi dokonce upomínal hry s Batmanem, a namísto přeskoků přes plošinky by se lépe hodilo Batmanovo lanko. Následovalo pojíždění výtahy a luštění záhady věže, což byla docela nuda. Naštěstí se podobné excesy již neopakují a tento level je výjimkou, ve zbytku hry mi level design vyhovoval a zapadal do světa Doomu.

Velmi pěkně jsou zpracováni naši nepřátelé, a to nejen graficky, ale oproti klasice jsem byl pozitivně překvapen jejich reálným chováním. Klasičtí spritoví pajduláčci jsou oproti modernizovaným mutantům jen neškodnými terči na střelnici. Impové živě poskakují všude možně, vojáci i ostatní protivníci jsou daleko rychlejší, a dokonce i těžkopádný mancubus k mému překvapení za mnou vyskočil na sloupek. Revenanti dokonce přilétají na jet packu. Bossové taky stojí za to a hlavně cyberdémon i spider mastermind se tuze bránili své likvidaci. Zejména finální pavoučí souboj velmi napínal nervy a mou trpělivost. Zbylé duo supermutantů zas tak velké potíže nečinilo a podařilo se mi je pokořit na první sezení. Škoda jen, že originálu nezůstala věrná síla protivníků. Zejména prasata jsou předimenzovaná a stala se pro mě jedním z nejobávanějších nepřátel a neváhal jsem proti nim používat rakety, protože jejich tělesná schránka vydrží opravdu hodně.

Kromě akční složky nám hra nabízí spoustu dalších aktivit a kratochvíli. Průzkum úrovní, hledání nezbytných secretů a sběratelských figurek, upgrady zbraní, které umožňují si je přizpůsobit tak, aby vyhovovaly vašemu hernímu stylu. Vylepšení vašeho brnění, stejně tak jako minihry, ve kterých po vstupu do portálu musíte často v šibeničním časovém limitu splnit zadaný úkol. Díky nim získáváte runy dodávající vaší postavě nové schopnosti a vylepšení. A fanoušky klasiky potěší pečlivě skryté klasické levely, které si po ukončení kampaně můžete rozehrát. Podařilo se mi najít zatím jenom jeden a věřte, s novými atributy nepřátel byl docela tuhý.

Při hře jsem se neubránil občasným pádům hry, což je patrně dáno mým slabším hardwarem, občas na začátku úrovně se projevilo výrazné zpomalení frameratu, ale žádné zásadní problémy jsem nezaznamenal. Zamrzela jen občasná nemožnost zastřelit vznášející se kakodémony čekající na glory kill, ovšem na nedostupných místech, což vyústilo v jejich opětovné oživení, ale nevím, jestli je to bug či přirozená vlastnost hry. V mnohých úrovních se nedá vrátit z určitého bodu zpět, což zamrzí zejména hledače secretů. Ale to jsou jen drobné vady na vytříbené kráse.

Nová reinkarnace Doomu se povedla a originálu nedělá ostudu. Nabízí dlouhou herní dobu, potěší jak mladé perspektivní hráče, tak i ty starší fanoušky původních verzí Doomu. Jeden průchod hrou určitě nestačí a mnoho tajných míst přímo vybízí k opětovné hře.

Komentář se věnuje single player kampani, multiplayer jsem netestoval.
+57 +58 −1
  • PC 90
Začnem mojim prvým pocitom po dohraní - Doom sa vrátil v najlepšej možnej forme a to som mu vôbec neveril. O to viac ma prekvapil.

Najviac som sa z prvých videí bál blikania nepriateľov a častých zakončovacích úderov, akcia sa mi zdala byť pomalá a nezaujímavá, vypadávanie nábojov a lekárničiek z mŕtvych nepriateľov ma odrádzalo tiež. Všetko toto ale funguje pri hraní veľmi dobre. Sám som bol prekvapený, aká rýchla tá akcia nakoniec je, ako veľmi ma tie brutálne finálne údery nepriateľom bavili (moje najobľúbenejšie boli s Pinky Demonom, keď mu hlavný hrdina vytrhol zub a s tým zubom mu podrezal hrdlo alebo mu vytrhol zub a pichol mu ho do oka) a to blikanie ma nakoniec neotravovalo.

Nový Doom je poriadne brutálny a tá brutalita je neskutočne zábavná. V hre je viacero krvavých scén, pri ktorých som sa musel usmievať. Akcia je rýchla, dynamická a vďaka dobrému pocitu zo streľby a úderom aj veľmi návyková. Už dávno som sa tak netešil v FPSke na každú jednu prestrelku. Hral som na normal obtiažnosti a častejšie som začal umierať až ku koncu hry. Preto ak máte radi výzvu, dajte si to hneď na začiatku ťažšie.

Grafika sa mi páčila veľmi, prostredia sú pekne a detailne spravené a nepriatelia sa vydarili tiež. Optimalizácia je na jedničku s hviezdičkou a hra mi išla na mojom priemernom pc na stabilných 60fps na high nastaveniach.

Doom obsahuje aj príbeh, ktorý neurazí, ale mohol byť spracovaný aj lepšie. Každopádne je to ale pravá a nefalšovaná doomovka a tam o ten príbeh nikdy až tak nešlo.

Prekvapilo ma, aké veľké sú jednotlivé úrovne a koľko je skrytých ciest a predmetov. Myslel som, že som v úrovni vyzbieral všetko čo sa dalo a na konci som mal info, že som našiel len polovicu secretov. Páčili sa mi aj zbrane, z ktorých som používal takmer všetky celú hru (okrem slabej pištole). Príjemným osviežením boli aj nepovinné runy, ktoré ponúkajú rôzne krátke mini úrovne s nejakým špeciálnym zadaním (napr. zabi 15 nepriateľov v časovom limite pomocou výbušných sudov).

Rozhodne vydarený piatok 13teho s Doomom. Dohral som ho za jeden deň, trvalo mi to 10 hodín a nenudil som sa ani chvíľu. Rád sa k nemu zase niekedy vrátim. Veľká spokojnosť :)
+46 +47 −1
  • PC --
Mariňák probíhá skrz krvavou spršku rozstříknuvšího se zombíka a s výskokem přistává na kulaté hroudě masa, vytrhává jí jediné oko, odráží se a pokračuje v běsnění seskokem na předpřipraveného impa, jehož lebka je rozdrcena dřív, než bezoký karbanátek padne k zemi. Revenant vypouští střely země-mariňák, úhybným manévrem ale dostává dva laufy do nosu a zbytek jeho existence se rozplyne ve dvojitém výstřelu dvojité brokovnice rychleji, než bys řekl Cacodémon...

Inspirace v Brutal Důmovi byla zřejmá už od prvních videí a hře to rozhodně neubližuje. Souboje pak nepůsobí tak mechanicky, jsou interaktivní a živé, víc "na tělo". Samozřejmě Glory kills člověk může úplně ignorovat, vypnout si blikání nepřátel a prostě jen střílet kolem, ale vytrhnout praseti tesák a zarazit mu ho do oka má něco do sebe. Ačkoli jsem byl mírně pesimistický a všechny ty barevné cukrdlata vyskakující z rozřezaných torz nepřátel mě znepokojovaly, nakonec mi to tolik nevadilo.

Potyčky se většinou odehrávají v arénách s postupným spawnem nepřátel, což může místy působit lacině. Ale akce je zábava a celkově je to takové testosteron-macho-mega-cool. Level-design se hodně soustředí na vertikální pohyb, plošinek je v některých levelech možná víc, než by se na takovou hru slušelo. Jeden otřesný level je vlastně celý jen o šplhání, ale naštěstí je to výjimka.

Po dohrání na UV jsem hru okamžitě rozehrál na Nightmare a musím říct, že posun v obtížnosti je zvířecký. Najednou se z toho stala neskutečná honba za přežitím, kde každá potyčka může být moje poslední. Trochu přehnané jsou některé zranění např. od zombíka, který mi dá pěstičkou za 60hp nebo ohýnek od impa mě srazí na dvě pšouknutí.

Dost vyčnívajícím prvek je hudba, kterou bych označil za... odvážnou. Některé ukruťácké rify dokáží neuvěřitelně vyhecovat a rozhodně potěší nejednoho fandu metalu, jsou tady ale i dost zoufalé psycho random smyčky, které jsem prostě nevydržel poslouchat. Táhnou se celým levelem jako mor a neskutečně mi dokázaly pít krev, až do samotného vypnutí hudby. Hra má problémy s 5.1 zvukem a teprve až po dohrání jsem zjistil, že je potřeba přepnout bedny na 7.1, což problém vyřešilo. Sice pozdě, ale co už... S technických problémů to není vše, protože na mé konfiguraci mi Dům několikrát padl a jednou s sebou vzal i celý Steam. To není stabilita, kterou bych očekával už tříáčkové hry.

Bavilo mě a vlastně ještě stále baví, vyzobávat všechny secrety, plnit čelendže zbraní a runové výzvy. Tajné Classic levely jsou dost obtížné a dohrát je už chce opravdu solidní skill. Nepřátelé jsou nebezpeční a např. takové prase už není jen neškodnou růžovou vší, ale dokáže opravdu potrápit. Nábojů není nikdy dost a na ukládání zapomeňte. Nový Dům rozhodně překvapil. Už dlouho jsem si takhle krásně nezastřílel. Cena krabicovky navíc byla víc než férová, takže i díky tomu to není jen za tři...

Hodnocení: ✰✰✰✰
+31
  • PC 80
"Samuel Hayden se ti nabídl, kdybys potřeboval pomoc. Nepotřebuješ. Potřebuješ jenom hromadu nábojů..". I takové popisky na vás čekají při loadingu nové mise. A v podstatě to shrnuje všechno, co se ve hře děje. Popravdě si nepamatuju, kdy jsem se u tak jednoduché FPSky tak královsky bavil.

Doom se nedá brát moc vážně, je to brutální komedie pro dospělé. Nejvíc mě baví, jak vaše postava nedokáže udělat vůbec nic normálně. Vypoj terminál - rozkopne jej nohou, otiskni ruku pro přístup - urve ji mrtvole, otevři dveře - vyrve zámek, stiskni tlačítko - mrdni do něj pěstí.. No a ještě nekompromisněji se chová ke všem možným hnusákům, co po cestě potká. Je to prostě ultra badass motherfucker, který pro ustřelenou hlavu nejde daleko. Myslím si, že kdyby mě u hraní Dooma sledoval nějaký psychiatr, asi by volal rychlou. Pocit čiré euforie - když poprvé rozřežete motorovkou tlustoprda napůl, když v berserker módu roztrhnete impovi hlavu, když s plně upgradovanou dvouhlavňovkou sestřelíte 4 zombíky naráz nebo když prostě odpálíte BFG mezi 10 hnusákama a na oplátku dostanete sprchu končetin a krve - je k nezaplacení. Nevím proč, ale pořád jsem se u toho smál. Super pocit z akce podtrhují i čím dál intenzivnější metalové riffy.

Z předchozích řádků chápete, že Doom se vydal cestou Dooma a ne zbytečně strašidelného hororu, kde je třeba pořád přehazovat baterku se zbraní a pomalu se plížit temnou chodbou. Tady se všechno děje rychle. Zbraně se nepřebíjí, prostě střílíte, než vám dojdou náboje. Jdete dopředu, dojdete do bojové "arény", všechny zmasakrujete a jdete dál. Tady ten painkillerovský gameplay mi vyhovoval. Upgrade zbraní je podle mě vymyšlený dobře, člověk si stejně oblíbí 3-4 zbraně, které si vymazlí do plna a zbytek ho vlastně nezajímá (v posledním levelu jsem měl asi 24 volných bodů). Trošku bych ještě vyladil pocit ze střelby.. čekal bych, že když vystřelím s dvouhlavňovkou, která je tu snad nejsilnější dostupná zbraň, otřese se mi stůl od repráků..

Co se týče prostředí, autoři se snažili to ždímat v rámci možností, ale ke konci přece jen dojde na určitý stereotyp. Díky obřímu tempu se po cestě najde i pár hluchých míst mise s věží je asi největší brzda. A já se chtěl v tom nastaveném tempu udržovat, tudíž jsem se nijak extra nezdržoval s hledáním secrets. Jsou buď dobře ukryté nebo k nim vede cesta, která není zprvu vůbec jasná i podle mapy. Peklo má asi pořád nejlépe zpracovaný Painkiller, tady mi ty lokace úplně nesedly, např. Necropolis mi designově přišel dost špatný..

Co víc psát.. chci pokračování :)
+29
  • PC 80
Doom příjemně překvapil. To je potřeba říct hned zkraje na úvod. I přes novinky si drží hratelnost a dynamičnost. Vzdává hold původní hře jak v narážkách, zbraních či skrytých levelů z původní hry v retro grafice.

Příběh jen slouží k odůvodnění proč zabíjet zástupy démonů na Marsu a jinde. A tak to má být, protože alfou a omegou je tu střílení a mlácení pekelníků. A je to zábava!

Není nad to pohybovat se a drtit nepřátele, vyhýbat se jejich palbě a provádět po jejich oslabení glory kills. Nejen že tyto speciální dorážečky jsou správně brutální, ale dávají hráči trochu zdraví, munice a s určitým vylepšením i zbroj.

Zbraně lze pomocí výzev na mapě vylepšovat a přidávat i alternativní režimy. Zlepšovat lze i mariňácké brnění získáváním kusu z padlých elitních vojáků, kteří jsou různě rozmístění po mapě. Stejně tak pekelné orby které dávají možnost zvýšit zdraví, brnění a množství munice co hráč unese.

Celá tahle pekelná jízda je zabalená v líbivém kabátku podpořená našlapaných soundtrackem, který vždy spustí v té správné chvíli největší řezby. Multiplayer jsem vyzkoušel není špatný, ale trpí menším počtem hráčů.

Hlavním tahákem nového Dooma je ale určitě hra pro jednoho hráče. Zde si přijdou na své jak fanoušci původní hry, tak i noví hráči kteří zde mohou zažít své poprvé s legendou jménem Doom.
+28
  • PC 85
Doom je dost možná nejslavnější počítačová hra všech dob, je to legenda, jejíž pokračování by si mělo dát záležet na tom, aby nepošpinilo dobré jméno značky. Na druhou stranu nerad v hodnoceních narážím na dojmologii ohledně toho, co je a co není pravý Doom, jaký by měl Doom být a jak by se měl hrát. Doom 4 je akční řežba z první osoby, která opouští hororové hrátky předchozího dílu a servíruje „klasiku“. Příběh je upozaděn, občas na vás promluví jakýsi robotí hlas, jehož smysl mi po většinu času unikal, snaží se vám něco vysvětlit, ale má to marné. Povedená hororová atmosféra Doomu 3 mě nutila číst i zprávy v PDA, tady texty v podstatě přeskakuji. Nový Doom je o tom někam naběhnout, kosit a nepřestat dokud žádná stěna nezůstane bílá. Herní systém se lehce přibližuje multiplayeru v tom, že je kladen důraz na neustálý pohyb – utíkání po velkých a překvapivě propracovaných místnostech, do kterých se naspawnuje horda nepřátel. Líbí se mi to, je to opravdu chytlavé, vtáhne vás to do hry, protože nesmíte ani na vteřinu ztratit koncentraci. Přijde mi to zábavnější než Painkiller a zároveň méně přímočaré (stupidní?) než Serious Sam.

Ač píšu o hordě nepřátel, ke každému z nich musíte mít patřičný respekt, i obyčejný Imp dokáže nasrat svojí mrštností a třeba klasické prase tady ustojí tak 6 dvojhlavňovek a ubírá více než stovku na jedno žduchnutí. Hratelnost je super, ale stejně jako u dalších aspektů hry mě vždy napadne pár věcí, díky kterým by mohla být ještě lepší. Někdo si stěžuje na „arénovost“ prostředí, někdo na design potvor, který nevyvolává adekvátní hrůzu, já bych možná ocenil větší množství nepřátel atd. Zkrátka drobností by se našlo více, ale žádná zážitek ze hry nekazí.

Grafika je solidní, optimalizace ale žádný zázrak, protože hra je docela náročná, přičemž nevypadá lépe než např. Crysis (3). Design zpočátku v podstatě kopíruje Doom 3 jen s tím rozdílem, že nabízí otevřenější prostory, postupem času se však výrazně zlepší. Levely v pekle jsou parádní, vizuálem odkazují na Dooma 1 a 2 a ve spojení se zdařilým a odvážným soundtrackem dokážou vytvořit i vcelku podmanivou herní atmosféru. Singleplayerovou kampaní jsem strávil úctyhodných 20 hodin a právě díky atmosféře a stupňujícím se řežbám mi bylo líto, že hra skončila. Velice rád bych si zahrál nějaké pokračování i za cenu, že by nepřineslo žádné nové herní prvky. A právě stav, kdy hráč chce více toho samého, je známkou dobře odvedené práce…

Zatímco Doom rozpoutal multiplayerovou revoluci tím, že multiplayer vytvořil, Doom 4 je v tomto ohledu tragický. Z nějakého nepochopitelného důvodu je hra zaměřena pouze na teamplay a to v jakémsi omezeném formátu, kdy začínáte s dvěma zbraněmi a další už najít nemůžete. Přemýšlel jsem, co dělá multiplayerový zážitek z nového Dooma tak fádní a dospěl jsem k tomu, že je to nedomrlý pohyb. V singlu je vše ok, ale v multiplayeru jste jaksi divně pomalí a špatně se vám skáče. Díky tomu vás každý poměrně snadno trefí (např. vyhnout se splashi z rakety, s kterou hraje 90% lidí, je nadlidský úkol). To je pak kompenzováno tím, že zbraně dávají malý damage. Výsledkem je, že máte nejen špatný pocit z vašeho pohybu, ale zdá se vám, že i zbraně stojí za hovno. Vzít si railgun v Quake 2, raketu v Quake 1, anebo dvojhlavňovku v mutliplayeru v Doomu 2 vám dá mnohem větší pocit moci, než jaký můžete zažít tady.

HW: Minimum: C2D 3,3 GHZ, 6 GB RAM, GF GTX 460/Ati 6850 / Doporučeno: Core i5, 8 GB RAM, GF 760/Ati 7870
+25 +28 −3
  • PC 90
Když jsem hrál před pár lety mod Brutal Doom, nejdřív jsem si myslel, že za prvotřídní zážitek může jen nostalgie. Když jsem zkusil jeho další verzi, která překopávala celý leveldesign, uvědomil jsem si, že v nostalgii to nebude. A uvědomil si to také ID software, který vzal brutalitu, frenetiku a pitomoučký příběh, promíchal to a udělal z toho zážitek blížící se dokonalosti.

Pitomoučkým příběhem mám na mysli poslední verzi Brutal Doomu, který byl ID softwarem tak trochu okopírován. Ono to přídavné jméno totiž není myšleno negativně. Žádné vědeckofantastické orgie se tu nedočkáme, ale řešit v extrémně rychlé akci zásadní otázky bytí, to by moc smyslu nedávalo. Takže: jsi borec, všechno zabíjíš a nakonec zabiješ i peklo, i když už je dávno po smrti. A až ho zabiješ, tak ho zabiješ znova... a pak zabiješ hrobníka, který ho chce zakopat.

Zásadní je, že příběh nepřekáží, ale zároveň je dávkovaný s rozmyslem a zábavně. Navnadí k dalšímu postupu, přičemž hráč získává střípky informací o tamním světě prostřednicvím různých záznamů. Tohle se prostě povedlo. Mým šnečím tempem jsem si navíc hru užíval kolem 32 hodin, což je vskutku úctyhodné.

Další kapitolou je grafika, které opravdu není co vytknout. Perfektní prostředí, po kterém pobíhají dostatečně nechutně ztvárnění nepřátelé někdy i v několika verzích. Zbraně Doom Slayera jsou také vyvedené se smyslem pro detail, a ta brutalita, kdy sem tam někomu něco ustřelíte, ta je neskutečná. K tomu přidáme dokončovací pohyby ze všech možných i nemožných směrů, výborné ozvučení v čele s energickým soundtrackem a máme...Brutal Doom v moderním kabátku. Co víc si přát?

Přece nějakou obměnu v mechanikách. A že jich tu pár je. Dokončovací pohyby doplňují zdraví, určité výzvy, na které během hraní narazíte, vám dají možnost aktivovat bonusové pasivní schopnosti, nebo můžete vylepšit váš oblek a hraní je hned o něco příjemnější. A to hlavní? Každá zbraň nabízí dvě modifikace, které ovlivňují sekundární mód střelby. Ten navíc můžete vylepšovat přidělováním zbraňových bodů nebo plněním "zbraňových" výzev ne nepodobných achievementům.

Nezdá se to jako kdovíjak objevný koktejl, ale když k tomu přičtete nutnost neustálého pohybu, spoustu krvežíznivých nepřátel a dokončovací pohyby, které ve vás budí pocit, že jste fakt nabušení zabijáci, najednou to začne dávat smysl.

Doom je prostě Doom. ID Software ho vzal, přeleštil, trochu vyšperkoval a šup s ním do světa. A svět po tom zážitku skočil, protože tohle už pár let nikdo nevydal. Čistá frenetická akce, totální "vymejvárna" s metalovým soundtrackem. Chcete si odpočnout od neustálého levelování, explorace, závodění a kdoví čeho ještě? Tady. Tady to všechno zastřelíte.

Pro: Akce, leveldesign, gameplay mechaniky, na nic si to nehraje

+25
  • PC 85
Musím říci, že jsem dopředu nečetl žádné recenze a ohlasům jsem se snažil v rámci možností vyhýbat a to tak, aby můj zážitek nebyl ničím zkreslený a abych dopředu neměl žádná očekávání. Přestože jsem žádné demo nehrál nějakých 15 let, přišlo mi úsměvné a možná i zajímavé si demo s odstupem času vyzkoušet a to právě v tomto případě. Nečekal jsem, že po odehrání (navíc relativně krátkého) dema budu mít dostatek motivace do toho jít, i když v tu dobu se mi to z různých důvodů nehodilo. Jak už to tak někdy bývá, veškeré věci okolo šly stranou a já se mohl opět ponořit do onoho dlouho nenavštíveného světa, který u mě tvořil vůbec základ videoherní zábavy.

Netrvalo dlouho a já jsem opět přivykl tomu, co mi už nějakou dobu scházelo a co jsem nalézal hlavně ve starších předchůdcích - čistokrevná akční řežba. O to více to bylo osobnější, že hrajete něco, co v jádru už znáte a procházíte si něčím, čím už jste si kdysi prošli. Je to takové oprášení toho starého už skoro zapomenutého pocitu, kdy s nadšením malého dítěte řežete vše okolo vás. Prvopočáteční nejednoznačné pocity se mění v nefalšované nadšení a každé další rozmetání toho či onoho démona vás zahřeje na srdci. Původní myšlenka bezduchého střílení se rozplynula jako pára nad hrncem v momentě, kdy jsem začal likvidovat jednoho impa za druhým čistě ruční prací a přesto pokaždé na jiný způsob. V tu chvíli jsem pocítil, že jsem opět doma, opět mezi svými.

Kdesi v duchu jsem přemýšlel nad tím, jak dlouho toto nadšení bude trvat, než toto opadne a celá hra upadne v šedivou ne úplně záživnou zábavu. O to víc jsem byl překvapen, když s dalším a dalším postupem jsem namísto toho objevoval nové a zajímavější věci, které hráčovi zkrátka neumožnily se nudit ba co víc, ještě více zahřály na srdci. Doom dávkuje jednotlivé typy démonů postupně a proto se vždy našel nějaký moment příjemného překvapení při konfrontaci s někým ze starých známých.

Po nějakou dobu jsem neměl vůbec tušení, že hra obsahuje i klasické mapy, jejichž přístup je ukrytý formou skrytých mechanických pák. Jaké bylo ohromné překvapení, když jsem tuším ve čtvrté mapě prakticky úplně náhodou otevřel secret, který přede mnou ukázal staré známé textury a kdy po překročení vstupního prahu začala hrát stará známá hudba složená Robertem Princem (tuším, že to bylo z E1M2 Nuclear Plant). Chtěl bych vidět sám sebe, jak jsem se v tu chvíli nevěřícně tvářil. Doslova ve mě ožil ten malý kluk, který před mnoha a mnoha lety procházel těmito prostory poprvé. Dost však bylo nostalgie.

Postupný průchod kampaní v podstatě jenom rozváděl pocity, které jsem zažíval do té doby. Naučil jsem se zacházet s upgrady zbraní, pochopil logiku jednotlivých vylepšení a o to více byl motivován všechny výzvy a úkoly plnit na maximum. Velmi příjemným zpestřením byly Rune trials, které, pokud je člověk plní úspěšně, mohou v dalším pokračování hráčovi originálním způsobem usnadnit další boje s démony.

Každé nové střetnutí s novým démonem (já pořád říkám, že jde o "staré známé") bylo o to srdečnější, kdy jsem se namísto boje jen vyhýbal, abych si starého známého prohlédl. Pokud jsem psal o démonech, ne jinak tomu bylo i u zbraní. Postupné sbírání a seznamování se zbraněmi mělo své vlastní kouzlo. Přestože to vše člověk tak nějak zná, přesto byl příjemně překvapen, když se mu dostala nová hračka do ruky a když objevoval její nové a rozšířené možnosti. O motorové pile nebo BFG radši nepíšu, tyto zážitky jsou tak intenzivní, že jsem upřímně nevěřil, že se něco takového tvůrcům může povést.

Zpočátku jsem byl trochu zmatený při práci s mapou a možnostmi zbraní či Praetor suitu. Hráč si na to poměrně rychle zvykne, stejně tak na rozšiřující se informační "databázi" jednotlivých monster, zbraní, lokalit a ostatních dějí a okolností, které s kampaní souvisí. Člověk se tak dozví, co přesně vězí za spoustami věcí, které doposud zůstávaly hráčovi nezodpovězené (namátkou - proč někteří démoni mají různé kybernetické části těla).

Pokud bych měl zhodnotit kampaň jednoho hráče jako takovou, byl jsem opravdu příjemně překvapen a celkový zážitek byl nadmíru pozitivní. Abych pouze nechválil, občas mě zdržovalo nutné čekání při poslouchání pokynů či informací, které hráčovi přichází. Některé činnosti je zkrátka třeba udělat a vyslechnout, nicméně toto v zásadě nijak nepřekáží oné čistokrevné akční řežbě, která velmi brzy následuje ve vší parádě.

Samotná herní zábava nekončila odehráním základní kampaně. Už i do té doby jsem měl nutkání vyzkoušet multiplayer a projít všechny možností, které nabízí. Vydržel jsem a další zážitky mi byly odměnou. Před hráčem se otevřely nové možnosti, nový způsob hraní, nové zbraně a hlavně to nejdůležitější - starý dobrý multiplayer. Snad jen okrajově bych zmínil Snapmapy, které nabízí další a další možnosti řádění v mapách, které vytvořili sami uživatelé. Výhodou těchto map je, že mohou být koncipované do různých módů (tj. je možné je hrát jako single player, týmovou hru, plnění výzev či různé kombinace zmíněných možností). Pomyslnou třešničkou na dortu pro mě osobně byla možnost hrát za démona, v mém případě za Barona, kdy jsem skákal do vzduchu, rozsápával a zašlapával do země ostatní démony. Perspektiva, kdy před sebou vidíte vaše vlastní rohy a slyšíte mohutný dusot vlastních kopyt byl prostě fascinující.

Přestože má i nový Doom své chyby, pozitiva jednoznačně převyšují původní nejistá očekávání. Je jasné, že trochu jinak na tuto hru budou hledět mladší hráči a trochu jinak žáci staré školy, která položila základ tomu, co tu dnes hrajeme. Za mě osobně se jedná o precizní práci s důrazem na staré kořeny a o to intenzivnější zážitek si odnese ten, kdo tehdy běhal ať už sám nebo se svými spoluhráči po chodbách s jednoduchými texturami a žádné počítadlo by už dnes nedokázalo vyčíslit počet vystřílené munice a nekonečně strávený čas, který psal herní historii.
+24 +25 −1
  • PC 50
Hodnotit pro mě Dooma není jednoduchou záležitostí, jelikož Doom jest série, která mě doprovázela celou moji již více než dvacetiletou kariéru. Tedy jsem se logicky na reinkarnaci této legendy velmi těšil a i po negativních dojmech z bety jsem hru zakoupil.

Tato hra si na moc nehraje a po úvodní animaci trvá necelých 20 vteřin než uchopíte do pracky pistoli a pokosíte pár zombíků. Je tu nějaký příběh, který je úmyslně blbý s nezajímavými charaktery a debilními monology, což mi osobně moc nevadí, ale oproti trojce je to výrazný krok zpět. Ve trojce jsem měl jasně daný cíl, který jsem chtěl splnit, jasně daného záporáka, kterého jsem toužil rozstřílet, navíc tam byly přítomny atmosférické audio logy, které měnily tempo. Zde nic nakového není, pachtíte od nikud nikam. Jednou jste byl na Marsu, pak v pekle, následně opět na Marsu a zase v pekle. Jednou zavřu portál, pak něco seberu v pekle a já vůbec nevím proč. S tím jsem ve trojce prostě problém neměl.

Hratelnost je z logiky věci rychlejší než ve trojce. Doom 3 byl survival, Doom 4 je akční řezničina s lehkými RPG prvky. Avšak, jak jsem Hrál a hrál, zárověn jsem se zpětně vracel k originálnímu doomovi a do toho jsem si vzpomněl na Titanfall, Unreal Tournament tak mi došlo, že to to žádné tempo furiozo opravdu není, hraje se to ale pěkně a uspokojivě. Bohužel Doom 4 je designovaný z větší části jako "arénovka"(což dokládá i přítomnost powerupů). Vejdete do místnosti hlas nahlásí, že se oblast musí uzamknout, protože démoni. Tak to vymlátíte, dveře se otevřou a vy můžete kráčet dále. Toto není doom jak ho znám, takto se Doom nehraje, takto se hraje Painkiller. Po delší době mi to začalo opravdu vadit a cca po 6 hodinách hraní mě začal přemáhat ten vtíravý svinák jménem stereotyp.

Nepomáhá tomu ani monotonnost prostředí. Máme tu interiér a exteriér Marsu a peklo.... to jest vše, z větší části prostředí působí nudně interiéry jsou vizuálně velice podobné. Ovšem z hlediska level designu jde o DOBŘE odvedenou práci, jsou tu dobře ukryté secrety, nějaké odbočky a někdy dokonce i alternativní cesty.

Grafika je pěkná. Kvalitní odlesky, fajn textury a modely postav a super animace, slabé stíny a průměrné nasvícení. Kde jsou však ty doby, kdy nám z nově vydaného Dooma padala brada a hořely grafické karty? Na úkor "nižší" kvality se ID podařilo hru skvěle optimalizovat, běhá to velmi plynule i s vyplou vert. synchronizací, loadingy jsou bleskurychlé a navíc mi to spadlo jen jednou za 10h. Dobrá práce a velký pokrok oproti Id tech 5, vskutku.

Hudba je trochu rozporuplná. Hlavní téma tu jest moderní prog. metal, který je plný oněch "prdících" prvků, které mi lezou na nervy. Pokud se ale z hudebního hlediska moc netlačí na pilu a ony syntetické zvuky pouze podkreslují a nepřebíjejí silné kytarové riffy, tak z toho vzniká sakra kulervoucí záležitost.

Atmosféra je NAPROSTO NULOVÁ. Po mapách je nějaká krev, tady zase nějaký mrtvoly, oheň, lebky a zase krev a zase ty mrtvoly, které pořád vypadají a sedí stejně, žádné tiché pasáže tu nejsou, žádné ambientní ozvučení, žádná nervy drásající hra stínů a světel, kterou má i 20 let starý doom!! Jen tady někomu utrhneme ruku nebo hlavu. jooo to je hardcore, scary as fuck...!!!(pozn. upřímně, čím více píšu tento komentář začínám být víc a víc nasranější).
Připadalo mi jakože hraju nějakou vykouřenou disney pohádku! Jo a to co udělali s "mostrama" s těma ikonickýma pekelnýma potvorama, to je naprostý kacířství. Imp, Baron of Hell, Cacodemon, Pinky tu vypadají jako postavičky, jenž se dávají v "Mekáči" jako dárek k happy meal, aby si je malý děcka mohly strkat do tlamy...what the F? Kde je Arch -Vile? Proč je tam místo něj nějaká uječená pekelná šlapka? Proč Cacodemon vydává po zásahu zvuk, jak když si usere slon? Kde je originalita v podobě broukčího batolete? V DOOM 3 šel z příšer respekt a strach, ještě teď si pamatuju, jak jsem se málem s otevřenou pusou posral při pohledu na dva z portálu vycházející Hell knighty. Apropo, proč jsou tu hell knighti a cyberdémon takový zakrslý??

Upřímně jsem nečekal, že po tak pozitivních prvních dojmech mě Doom 4 tak rozlítí. Což o to hraje se to celkem fajn. ale nelze se prostě zbavit pocitu, že Doom 2016 neví čí je. Já osobně jsem nehrál Dooma. Hrál jsem Painkillera bez atmosféry, Serious Sam HD: The Second Encounter bez charakteru a Quaka 3 bez živých hráčů. Nižší hodnocení nedávám jen a pouze z důvodu modifikatelnosti enginu. Je mi jasné, že komunita časem z Dooma udělá lepší hru. Teď jsem ale momentálně nasranej, že jsem za něco takového zaplatil plnou cenu. A věřte mi, že mě to bolí, hodně bolí. Pro ty z vás, kteří tuto hru hodnotí tak vysoko, dobře pro vás! Možná jste již ale zapomněli, co dooma dělá opravdu doomem, nebo jste předchozí díly nikdy nehráli.

Na konec zajímavost: Stejně jako před dvanácti lety při zakoupení dooma 3 jsem se v den zakoupení Dooma 4 dvakrát poblil :)



Pro: Solidní hratelnost, optimalizace, dobrá hudba, level design, snapMap, slušná délka.

Proti: Dementní design nepřátel, monotonost prostředí, atmostéra neexistující, stereotyp!!

+23 +28 −5
  • PC 80
První hra, kterou považuji za hodnou moderních mašin. Kolegové z jiného ranku jako Battlefield V, Zaklínač III nebo naše Přijď království tvé pokořují další mety, ale spíš směrem k realističnosti než ke svébytné herní estetice. DŮM s id Techem 6 je vrcholem celoživotní Carmackovy práce a paradoxně se do současné podoby začal rodit až s jeho odchodem do virtuální reality. (Ve skutečnosti tam odešel už dávno.)
Brutální, těžkotonážní, high-tech desing. To, že každá trubka, kabel, šachta, lávka, schody, okno, sloup, vypínač, LEDka a terminál jsou vyvedeny s maniakální precizností, už bylo znát na trojce, ale tady je to v kombinaci s hratelností a revolučně hezkou 3D grafikou splněný sen. Povedený soundtrack (ačkoli preferuji starou, atmosféričtější verzi) jsem na začátku vypnul a jal se kochat metodickým zen zabíjením (pěkně arkádově bez zasouvání zásobníku), rudými bouřemi Marsu, prastarými ruinami pekla či otevíráním dveří. (Fakt. Jak v pekle na lebky, tak ty automatické, mechanické divy v UAC, mám za estetický zážitek.) Od Gore hnízda ke Gore hnízdu, od kontaminace ke kontaminaci jsem postupoval a prohlížel si každý detail. Žádná frenetická (sic) akce máš na to 24 hodin Jacku nebo šokantní! scriptovaná o 8 různých realitách a ve všech byl vrahem DŮMOVO zahradník. Art i level design jsou na prvním místě, bez předstírání obsahu. Velmi funkční.
Smažil jsem na PC na ultra a high a musím říct, že oproti PS4, kde jsem to taky zkoušel, znatelný rozdíl.
Kromě neusměvavého, nečerveného Cacodémona a lehce fádní Plasmové pušky (zřejmě opraveno v DŮM ETERNAL, kde pro změnu zase pokazili všechno ostatní) se mi líbily i všechny zbraně (obzvlášť Gaussův kanón) a monstra (obzvlášť opičí Skřet nebo silový Baron). Z jejich animací (společně s dveřmama) jsem si hodněkrát ucvrnk. Pohyblivost i solidnost skrze světlo a detaily na konečně vizuálně hmatatelné úrovni. I takové maličkosti jakože Posedlí vojáci vlítnou do místnosti přemetem potěší a ukazují mimoto dobrou AI. Zvuk s tím souzní. Nenáviděný kvílení prasat, dunění země od Pekelných rytířů, střelba z brokovnice – nic ukňouraného jak z nějaký Hvězdný pěchoty 2. (Opět: DŮM ETERNAL? Uvidíme.)

Dobrý a umně zpracovaný nápad v podobě Glory kills.

Příběh v úctě k originálu příjemně přímočarý a se zábavnou dávkou nerdovské vědy v databázích.
Minimalismus u kterého neřešíte nafouklé záhady, ale poplašnou hlášku. DÉMONICKÁ INVAZE V PRŮBĚHU.

Ti ve výsledku tři Pekelní strážci jsou jedni z nejzábavnějších bossů, co jsem ve hrách odkrouh a ve stanici před Vegou jsem sejmul nepřátel snad stovku zabořenej v židli v půlhodinové křeči.

Na multiplayer je tu Quake a jediný, co mi vyloženě vadilo byla pouze jedna možnost sejvu.

Monotónnost akce je sice tak na dvě hraní celkově podle obtížnosti, ale obě si užiju.

Jak říkal v recenzi Grygar: Tahle pohádka dětství se vrátila.

Pro: Rázná arkádová gunplay, high-tech grafika, krásně zrůdní nepřátelé v úctě k originálu.

Proti: Bez vysokejch fps se na těžších obtížnostech nechytáte.

+23
  • PC 90
A je to tu zase, UAC otevřela na Marsu bránu do pekel a tentokrát se to ID software hodně povedlo. Vykašlali se totiž na temnou až hororovou atmosféru trojky a vrátili se k čistokrevné akci, která dělá Doom Doomem.

Plusy/Mínusy:
+ Zábavná hratelnost a rychlost akce. Hra si na nic nehraje, prostě je potřeba běhat a rozstřílet všechny na kousky.
+ Grafika
+ Glory killy
+- Příběh je hodně předvídatelný, ale jak řekl John Carmack, příběh ve střílečce je stejně důležitý jako příběh v pornu, očekává se, že tam je, ale není důležitý. :-) Takže who cares?
+ Na první pohled mi přišly zmatené rpg prvky vylepšování zbraní a obleku, ale po chvíli hraní jsem otočil a začaly mě hodně bavit. Zvláště weapon mastery challenge. To samé platí i pro Rune trials, fakt super zpestření hry.
- Možná je problém ve mně, ale 3d mapa mi přišla trochu nepřehledná.
- Četl jsem, že je slabší multiplayer, ale ten nehraju, takže mě to vůbec netrápí.

Hra mě opravdu hodně bavila, je plná akce, krve, brutality a také se najde spousta skrytých vtípků. Prostě arcade střílečka, jak má být.

Pro: Zábava, Grafika, Glory killy

Proti: Automapa

+23
  • PC 90
Tak tohle jsem nečekal. Doom je opravdu ten čistokrevný nářez, jaký měl být. Od přímočarého začátku, přes vypilované úrovně, až po náležitě tuhý závěr. Za zvuků neuvěřitelně agresivního soundtracku se přede mnou zjevila akční hra s jasnou "režisérskou" stopou a čiročirým vizuálem, dotaženým do posledního písmenka v závěrečných titulcích.

Nový Doom se mi od představení nelíbil náplní. Současně ale fascinoval právě oním nabubřelým uměleckým vedením, které dávalo jasně najevo, že autoři vědí, čeho chtějí dosáhnout. Po pár minutách ve hře jsem jim proto stupidní násilí snadno odpustil. Protože tady prostě PATŘÍ. Bez rozřezaných kusů masa a cákající krve by ta hra jednoduše nefungovala.

Tohle je přebujelý gore nářez, který ale současně není úplně hloupý. Prostinký příběh samozřejmě nestojí za zmínku. Level design ovšem ano. Hlavně z počátku je radost Doom prozkoumávat a puzzle-like úrovně s barevnými kartami, ve kterých se dá vracet na začátek (!), jsou příjemným závanem dávných let. Škoda, že nevydrží ani do půlky, kdy nastupují klasičtější úrovně. Stále však s příjemnou formou prozkoumávání a hopsání. Jediné, co si autoři mohli odpustit je to obrovské množství upgradů, které hru zbytečně rozmělňují a odvádí od prosté zábavy.

Doom je pro mě naprosto dokonalé převedení legendy do nové éry, ze kterého by si ostatní měli vzít příklad. Včetně slušného, pro mě však bohužel dost nezáživného Wolfensteina: New Order. A ten soundtrack...
+22 +23 −1
  • PC 95
Po znechucení z mírně nadprůměrného třetího dílu přichází pokračování (Nebo spíše remake?) ve formě vzkříšeného Doom guye který si i tentokrát nebere žádné servítky a jde rovnou na věc.

Autoři se poučily že dělat horor z "béčkové" hry není to pravé a tak vsadily na klasiku prvních dvou dílu. Příběh zde hraje spíše roli průvodce a to je jedině dobře. Zároveň jde vidět, že se autoři nenechaly inspirovat pouze stařičkými Doomy ale také módem Brutal Doom ze kterého okoukali především brutalitu a dorážející údery které se neokoukají ani po sté, také si "vypůjčily" arénový styl soubojů s démony jako tomu je v nové hře Shadow Warrior. Tato královsky dobrá kombinace hře prospěla a tak si náležitě soubojů s démony užijete.

Co se týče arzenálu i zde se tvůrci autenticky drželi předlohy ale také přidali novinku v podobě Gauss kanónu který je do příchodu výborné BFG9000 užitečný při nedostatku munice jako nouzová zbraň, nic se ale nevyrovná dvouhlavňové brokovnici, která umí nadělat větší paseku než půlka vaší výbavy. Pocit ze střelby naprosto famózní. Zároveň jsem rád že se oprostili od nových nepřátel ze třetího dílu a zároveň vylepšily ty staré.

RPG prvky jsou zbytečné, respektive jen zdržují od zábavy. Mnohem lepší by bylo kdyby se postava zlepšovala automaticky, to samé platí o vylepšení zbraní, proč mám na výběr a proč jsou na každou zbraň dva typy když jsem stejně celou hru používal jeden, opět bych upřednostnil sebrání vylepšení ze země a nasazení bez zbytečných průtahu.

Grafika vypadá přesně tak jak bych si představoval starý Doom v nové grafice. Optimalizace je dobře zvládnuta, nevýhoda je v tom že je hra velmi rychlá, tedy občasné záškuby a poklesy FPS jsou tak znatelné že si jich strašně snadno v rychlém boji všimnete.

Nakonec jsem nového Dooma moc rychle dohrál i přesto že byl poměrně dlouhý. Vůbec bych se nezlobil pokračování v duchu předlohy - tedy změnit Mars na Zem. Ostatně příběh na konci naznačil že by tomu tak mohlo být, uvidíme. Přeci jen udělat si zářez jen jedním Kyberdémonem a jedním Mastermindem by bylo na poměry našeho nezkorumpovatelného válečníka trochu málo.
Jo a abych nezapomněl, hudba je andělský nektar pro uši!

Pro: Souboje, pořádní bossové, zbraně, hudba, grafika, hrdý nástupce, příběh je jen průvodce.

Proti: RPG a vylepšení zdržující od hry, citelné propady FPS a záškuby v soubojích (cena za rychlost).

+22
  • PC 90
Doom II jsem sledoval jak hraje můj taťka a párkrát jsem se do toho pustil i já sám, ale jako malý kluk jsem z té hry měl docela strach, takže jsem ji nikdy nedohrál, takže když se objevil tenhle díl, neváhal jsem se do něj pustit a udělal jsem dobře.

Skvělý map design, skvělá hratelnost, příběh asi nic závratného, ale špatný taky není, rozhodně jsem mu věnoval pozornost. Ale hlavně akční řežba jak má být, možná by to chtělo trošku delší gameplay, byl jsem až překvapený, jak rychle jsem to dohrál, krásně to ubíhalo, a už se nemůžu dočkat nového dílu.

Hra vám nic neodpustí, ale taky nějak zbytečně neomezuje, a to jak s nepřáteli v arénových podmínkách, tak ani pak při boji s bossy. Skvělý systém vylepšování, jak zbraní, tak i zdraví a armoru. Se secrety jsem se natrápil, všechny jsem nenašel, z těch secretů vedoucí do levelů z předešlých dílů jsem se nedostal ani do jednoho.
+21
  • PC 90
Nářez! Tento typ her nehraji často, většinou mě rychle omrzí, avšak zde jsem se bavil od začátku do konce. Jednak je třeba pochválit návrat ke kořenům. I když jde spíše o návrat do kulis původního Doomu, přičemž hratelnost se té původní tolik neblíží. Určité propojení Doomu s hratelností Quake mě však zaujala. Monstra, zbraně kterými je likvidujete, design některých lokací, prvky hratelnosti (barevné karty a lebky) a řada dalších věcí Vás nechá vzpomenout na ty úžasné časy se strarým Doomem. Vše však v novém a moderním kabátě, který sice není špičkou současných grafických možností (a poměr kvalita x výkon není úplně ideální) ale zcela postačující pro intenzivní zážitek z masového vyhlazování pekelných spoluobčanů. Co musím také pochválit je vybalancování obtížnosti která velmi dobře graduje. Hudební doprovod jen umocňuje prožitek ze hry a zvuky a prožitek ze střelby tomu dávají korunu. Prostě dle mého není v současnosti hra, která nabízí takovou intenzitu arkádové First person střílečky jako je Doom. Arény jsou velmi dobře udělány a jsou relativně různorodé, takže se v nich člověk nenudí. Musím zde však zmínit i jednu drobnou výtku. Někdy jsou ty lokace poměrně složité. To nevadí, když jste v akci a nepřemýšlíte o tom, kam jdete, prostě se jen hýbete, skáčete a střílíte. Když však vystřílíte všechno živé, stalo se několikrát, že jsem se zamotal nebo chvilku marně hledal cestu. Stalo se to však jen párkrát (hlavně v prostřední části hry), navíc to nebylo nijak hrozné, každopádně u této hry se mi nechce přemýšlet, kam nebo kudy jít, ale chci jít co nejrychleji do akce. Hra tak trochu ztrácela dynamiku. Ale jak říkám, je to spíše drobnost. Na závěr je možné zmínit příběh, který je pro tuto hru typicky plochý a jednoduchý, ale současně celkem dobře zakomponovaný do celkového obrazu hry. V Doomu člověk opravdu nehledá vrstvený příběh nebo filozofické přesahy, právě naopak, nechce se zdržovat. A to příběh zvládá skvěle, protože se jen tak lehce vznáší na pozadí, neruší a hru dobře drží po kupě.

Shrnuli tedy, je Doom úctyhodným nástupce slavné série, který mě královsky zabavil na cca 20 hodin hraní. Výborná hratelnost v kombinaci s návratem některých osvědčených prvku (zbraně, monstra, kulisy atd.) ze starého Dooma mě přikovali k židli a nepustily. Některé drobnosti by se vytknout dali, ale jsou zanedbatelné v porovnání s intenzivním zážitkem, který hra přináší.

Pro: Hratelnost, zbraně, kulisy klasického doomu, monstra, zbraně, grafika

Proti: Lokace jsou občas zbytečně komplikované. Příběh o ničem, ale neruší u hraní ;-)

+20
  • PC 85
Hru jsem si hned ze začátku pustil na nejtěžší obtížnost, což mi dle mého názoru dost změnilo styl hraní. Ve chvílích, kdy vás honí knighti, z dálky střílí tlusťoši a sukuby nejrůznější projektily a kdykoliv se vám může spawnout monstrum za zadkem, přičemž vy chcípnete po pár hitech, může být často peklo; ale o tom Doom je.

Jeden by si mohl říct, proč nepoužít BFG a všechno vyčistit? Tak to nefunguje, BFG ani nemusíte mít, zkrátka některé levely spočívají v nekončících vlnách, což mě trochu štvalo. Nikoliv z toho důvodu, že můžu hned umřít (a já dost umíral a začinal znovu), ale z principu, že se není bezpečně kam schovat, všude se něco dokola spawnuje a já jsem nucen hrát stylem neustáleho běhaní po aréně a skákání z jedný strany na druhou do tý doby, než to prostě vyjde, nic mě nezakousne a já všechny zlikviduju. Nebylo to vždycky monotónní, občas bylo možné z nějakého místa pálit paprsky, vždycky se zase schovat za roh, přeběhnout na druhou stranu a zopakovat nebo sebrat boost, ale ne vždy. Většinou to bylo o šíleném skákání a běhání.

Mapy nabízí spoustu míst k prozkoumání, mimo collectibles lze v průběhu celé hry vylepšovat jak brnění, tak zbraně, V případě vlastní zbroje je možnost zvolit HP, armor nebo ammo a jistým způsobem tak zlepšít to, co je třeba zrovna třeba. U zbraní jde za herní úspěchy (rozuměj vyvraždování) odemykat upgrady zbraní. Každá zbraň má navíc ještě druhý mód s další řádkou vylepšení, ale k jeho odemčení je třeba najít jakéhosi droida. Takže variability je dost. Akce taky.

Dohrál jsem za 15 hodin, a to bez cíleného hledání/prozkoumávání, herní dobu navíc jsem čistě nawipoval.

Pro: akce, atmosféra, zbraně, nepřátelé, grafika

Proti: příběh, monster waves primárně v druhé půlce hry, Quake nebo Doom (nic proti boostům jako takovým nemám)?

+19 +20 −1
  • PC 90
Ako malý šušeň som mala tú česť so starým Doomom a naozaj ma bavilo zabíjať všetky tie obludy. Priznám sa, že nikdy som žiaden nedohrala do konca, keďže v tom veku mi skôr išlo iba o to, že môžem hrať a podvádzať s cheatmi IDKFA, IDDQD a IDCLIP. No a sem tam som si zahrala i The Simpsons verziu.

Nikdy neviem posúdiť hru z odbornejšieho hľadiska. Neriešim ako to zvládal môj procesor a podobne, pretože sa tomu aj tak vôbec nerozumiem. Vždy hodnotím na základe pocitov a dojmov (veď čo mi iné ostáva, však?), ktoré som počas hry zažívala. A možno to bude znieť dosť čudne ale pri tejto hre som bola naozaj šťastná. V Doomovi som vždy milovala tú brutalitu. A musím povedať, že pri tomto reboote jej bolo naozaj hojne a samozrejme, že to i super vyzeralo. Už žiadna pixelovitá krv. A tak moje vnútorné psychicky narušené "ja" dostalo to po čom si zažiadalo. Viacerí spomínali, že slabší príbeh atď., a ak mám byť úprimná nemám už ani šajnu, o čom vlastne príbeh bol. Takže asi to bude pravda, ale pri tejto hre mi o to ani tak nešlo. Ja som bola nastavená na to, že idem opäť rozmlátiť všetko čo vidím. A ako bonus, všetkých tých ohyzdných hajzlov som mohla aj dofinishovať.

Nový Doom vyzeral naozaj perfektne. Nie som príliš náročný hráč, takže za mňa vizuálne určite spokojnosť. Všetky tie krvilačné beštie boli pastvou pre oči a už to nie je to klasické zabíjanie ako v starom Doomovi. Tu už tí hajzlíci nie sú takí blbí, a tak nie vždy bolo pre mňa ľahké ich trafiť, nie to ešte zabiť. Nesmiem zabudnúť ani na hudbu, ktorá ma pri tejto hre vždy dokázala poriadne nakopnúť. Čo sa týka skillu, tam už to u mňa moc nepomáhalo. Viem, že k Doomovi boss fighty patria, ale ja ich strašne neznášam lebo som neuveriteľná lama a pri takýchto veciach sa dokážem neskutočne dlho zdržať. Každopádne som si Dooma naozaj užila a z hry som bola nadšená.

A ešte teda na záver, že niekedy by sa mi IDKFA, IDCLIP alebo IDDQD naozaj zišlo. Lama sa nezaprie.

EDIT: zabudla som spomenúť MP, ktorý som nikdy nezapla a ani ma to vôbec nelákalo. Pre mňa je to vždy zbytočnosť, keď hra je hlavne zameraná na príbeh (podobne ako Tomb Raider z 2013). Na začiatku to pár ľudí skúsi, a potom to už nikto nezapne. Jednoducho zbytočnosť.
+19
  • PC 90
Po dohraní tejto akčnej bomby si začínam klásť otázku, "Kto je väčší drsňák?" Duke Nukem alebo Doomguy? Najnovší Doom ma presvedčil, že Duke by dostal naprdel.

Neskutočne som sa bavil (hodnotím len kampaň). Zo začiatku, kedy sa len zoznamujete so zbraňami a nepriateľmi a nemáte ešte v ruke taký cit pre zabíjanie, hra nie je moc zábavná. Akonáhle máte v rukách celý arzenál a poznáte svojich nepriateľov, hrateľnosť stúpne do nebeských (skôr pekelných) výšin. Ani pri novom Wolfensteinovi som sa tak nebavil. Doom je esencia čistej akčnej hratelnosti. A čo viac si priať?

Nakoniec reboot nepotreboval ani Romera a ani Carmacka, aby bol úspešný a zábavný.

Najviac som používal cluster brokovnicu (dvojhlavňovka sa mi zdala strašne slabá) v kombinácii s trojitým raketometom. Hrané na Ultra Violance. Potešil finálny bos (Spider Mastermind) aj keď bol veľmi jednoduchý.
+18 +19 −1
  • PC 65
Ohodnotiť nového Dooma 65 percentami a ani si o neho hubu neobtrieť, to by bol hriech. Patrím do skupiny ľudí, ktorí sa síce na starého Doomika veľmi dobre pamätajú (sem tam nejaký level v labákoch na strednej), ale prejsť sa mi ho nikdy nepodarilo. V tomto prípade teda nostalgia nefunguje.

Atmosféra, chýba mi tam atmosféra, ale tá nie je v adrenalínovej FPS na prvom mieste. Ja len, že keď si pomyslím na Doom 3 (áno, ten miestami hrozne tmavý diel a ešte aj baterku bolo nutné držať bez zbrane, ak nepočítam datadisk), tak tam som sa cítil lepšie. Ide najmä o klasické industriálne levely doplnené „výletom“ do pekla.

Príbeh, chýba mi tam...ehm...kto sa dal nachytať ? Aj keď sa nový Doom snaží aj o príbeh, tak otváranie brány do pekla sa dá popísať iba rečou 1-ročného dieťaťa – bla bla bla bla bla bla bla bla a bla.

S grafikou je to tak akurát. Prostredie neoslní a doskakujúce textúry tiež nikoho netešia. U mňa viac bodovali modely príšeriek (pozdravujem Revenanta) a možnosti ich porcovania. Brutalita, vo tom to celý je. Už sa tu nehrá iba na strelné zbrane, ale príšerky je nutné a aj vhodné dorážať ručne. Hranie je tak zábavnejšie, dynamickejšie a odmenou za to sú vyliečené hp. A to nechcite vedieť, čo sa stane, keď použijete motorovú pílu. Na dokončovačkách si dali autori sakra záležať, každý démon môže zhynúť inak a záleží aj od toho, ktorú časť tela pri dokončovaní zvolíte. Okrem ručných dorážačiek používa Doom aj novodobý trend - parkour. Serie vás nejaký démon a je 2 poschodia nad vami ? Osobne si za ním prídete a všetko mu vysvetlíte.

Akcia funguje na princípe arén a dosť to bolí. Niekam prídete, (veľká) aréna sa uzavrie a ďalej môžete ísť až keď arénu vyčistíte. A znova. A znova. A znova. A znova. A znova. A znova. A znova. A znova. A znova. A znova. A znova. A znova. A znova. A znova. A znova. A znova. A znova. A znova. A znova. A znova. A znova. A znova. A znova. A znova. A znova. A znova. Vďaka tomuto riešeniu súbojov som dokázal hrať max. 1 hodinu v kuse, a bavil som sa, ale akonáhle som začal naťahovať herný čas, tak sa dostavila nuda a hru som vypínal.

Z nového Dooma som mal pocit, že hrám staručkého Doomika ale v novom oblečení. Hľadanie prístupových kariet rôznych farieb zostalo, lebky tiež, brutalita je samozrejmosťou (iba z nej nie som odvarený ako kedysi), akurát to blúdenie (ktoré niektorým ľuďom vyhovuje) uľahčila mapa a ukazovateľ aktuálnej úlohy. Pozor na jednu vec, Doom nedáva nič zadarmo. Obtiažnosť je posunutá trošku vyššie, než je to bežným zvykom a niektoré situácie nezachráni ani BFG9000. Be smart and swift.

Ja si dám nového Dooma rád aj teraz, ale iba jednu – dve arény a potom oddych. Berte to, veď je to DOOM a pokračovanie je tu čoskoro.
+16
  • PC 55
Jak jsem si s chutí přečet v nějaké místní diskuzi: je to sice Doom, ale pod Bethesdou a já tam cítím takové to pičo. Není to příběhová hra, není to strašidelné, není to rychlé, není to rafinované v boji a už vůbec to nemá významný multiplayer, o kterém se bavit je podle mně u Dooma 2016 naprosto bezpředmětné, chybí tomu pořádná fyzika, balanc atd.

Hra má atmosféru asi jako fotbalový zápas Blšany - Příbram, na který přišlo léta páně 2003 celých 51 lidí. Místo toho, aby se Doom správně soustředil na jednoduchost, rychlost, joy a um (jako Quake III Arena), nebo na makabróznost a jakýs takýs příběh (jako Doom III) je nešťastně přeplácaný kokotinama jako jsou bonusové schopnosti a sekundární režimy zbraní. Toto celé běží na principech Serious Sama, 15 let staré hry, která je rvavější a dynamičtější, než Doom, s mrzkým zlomkem rozpočtu Dooma, a ve své době významnější grafikou, než se nyní Doom pyšní.

Hra sice umí být pekelně těžká jak olovnatý švestky kolem dálnice D3, což je jí ale nahovno, protože Doomu chybí finesa, pálit 5x5 raket do pěti otylých pornodémonů není výzva nýbrž nuda, jak se tvůrci popasovali s pilou nebudu raději ani rozvádět. Po většinu herní doby je sice Doom alespoň průměrný, nikde vyloženě nehoří a nějaké misičky v podzemních kobkách jsem si poměrně užil, ovšem na hru takto zvučného a zvonivého jména (osobně mám rád spíš Quake) mně to přijde dost málo.

Nakonec jsem ji ohodnotil stejně jako jiné oslavované hry, které mě spíše zklamaly, konkrétně Crysis 3 a Dishonored, které jsem sice ani nedohrál (Dooma bych říznout ještě moh), ale obě mi přišly mnohem zajímavější na vyzkoušení, jelikož jsem na Doomu ani po 16ti hodinách nenašel prakticky vůbec nic zajímavého, nestandardního, neviděného a worth-a-buy; tahle hra podle mně jednoduše postrádá jakoukoli zvláštnost či osobní kouzlo. Doom 3 byl možná tvrdě vypwnován žraloky Half-Life 2 & Far Cry, ovšem bez onoho věčného porovávání se jednalo o poměrně sympatickou strašidelnou hru s edge-cutting grafikou a pokusem o příběh, ovšem Doom 2016 je poměrně značný sešup po okraji mísy rovnou do hlubin hajzlu.

Pro: Hudba, místama též grafika, barvy; optimalizace méně posraná, než jsem čekal

Proti: Další z myriády v zásadě zmrvených věcí od známého porodního omylu jménem Bethesda, naprosto pomalé, ublemcané, dynamicky nezvládnutné atd.

+15 +25 −10